Vítejte na neoficiálním webu GreyLinkDC++ věnovaném NMDC klientovi nové generace pro P2P síť Direct Connect Dnešní datum: Aktuální čas: Svátek má: • Podpořte GreyLinkDC++ libovolnou částkou se systémem PaySec. • Copyright © 2007 - 2012 GreyLinkDC++ • All rights reserved.

Co dělat, když vás policie na demonstraci šikanuje?

Pirátské noviny před měsícem publikovaly rozhovor s Lucií Obadalovou, „anonymní vlajkonoškou“, vůči které policie zcela nepřiměřeně zakročila na demonstraci 17.11. Lucie napsala pro Pirátské noviny článek, ve kterém shrnuje svůj dosavadní postup a také uvádí několik rad, které mohou lidem, kteří mají s policií stejně negativní zkušenosti jako Lucie, pomoci se legálními cestami bránit.

26. 12. 2012

Tímto článkem se chci se čtenáři Pirátských novin podělit o to, co jsme letos nadělili pod vánoční stromeček některým policistům, policistkám a antikonfliktnímu týmu z řad policie, kteří nás “chránili a pomáhali nám” dne 17.11.2012 během protivládní demonstrace na Václavském náměstí.


Přesně před jedním měsícem od podání trestního oznámení a stížnosti v době, kdy jsem se částečně zotavila z nejhoršího, jsem se rozhodla začít jednat. První krokem, který jsem udělala, bylo sepsání žádosti o pomoc veřejnému ochránci lidských práv – ombudsmanovi. Jeho kancelář jsem požádala elektronickou cestou a do e-mailu jsem stručně popsala situaci, ve které se nacházím: tedy že jsem po nepřiměřeném brutálním zásahu ze strany policistů na povolené demonstraci ještě navíc i neoprávněně trestně stíhaná za něco, co jsem neudělala. K popisu jsem připojila odkazy na videa pořízená lidmi spontánně při policejním zásahu a také video s mou bezprostřední osobní výpovědí, kterou jsem přijela na Václavské náměstí učinit pro všechny účastníky pokračujícího protivládního protestu, který se konal dne 18.11.2012.

Od ombudsmana jsem obdržela po deseti dnech odpověď, že není kompetentní k tomu, aby se mou záležitostí zabýval. S ohledem na jeho odpověď zveřejňuji jak mou žádost o pomoc, tak i odpověď Kanceláře veřejného ochránce lidských práv. První nezdar mne neodradil.

Dostala jsem informaci od Honzy K. z organizace NWOO (New World Order Opposition), která už delší dobu neúnavně organizuje protestní akce proti stávajícím závadným systémům, obzvláště proti systému nedemokratické a ve své podstatě i nezákonné aktivitě našich politických leadrů, že politická strana Piráti vyzývá všechny protestující zadržené dne 17.11.2012 na protivládní demonstraci, aby se s nimi kontaktovali, že nabízejí pomoc formou medializace nepřiměřeného zásahu policistů.

Kontaktovala jsem ihned Ondřeje Profanta, který je předsedou pražského sdružení Pirátů, a domluvili jsme si schůzku. Během ní jsem se setkala i s dalšími členy strany Pirátů. Při našem setkání vzniklo první interview pro Pirátské noviny a ze strany Pirátů mi byla nabídnuta spolupráce formou medializace celé mé kauzy. Ocenila jsem to, že mi nabídli tuto formu pomoci, protože s nimi sdílím stejný názor, že o věcech, které se netýkají pouze jednoho člověka, ale všech občanů ČR, by měla média informovat široké publikum. Vzhledem k tomu musím bohužel pouze konstatovat, že ostatní média ČR o nepřiměřených zákrocích policejních sborů ze dne 17.11.2012 zřejmě pod politickou cenzurou neuvedla žádnou informaci. Během demonstrace se mnou udělala interview reportérka MF Dnes a dne 18.11.20.12 na Václavském náměstí výpovědi nás zadržených natáčela i TV Prima, v žádném z těchto médií však nakonec nebylo napsáno ani nebylo řečeno slovo o tom, co se skutečně v ten den na Václavském náměstí všechno odehrálo. Můj osobní dotaz těmto českým médiím zní: Proč hrajete takové divadlo? Proč nám všem lžete a překrucujete fakta? Máte to zapotřebí? Jste podplacení nebo máte strach z našich politických leadrů? Obzvláště u nezávislých médií toto všechno považuji za velmi tristní.

Bylo mi jasné, co musím dál udělat. Sehnala jsem si advokátku, respektive hned dvě. V té době mi nabídl pomocnou ruku úplně cizí člověk, který mne kontaktoval po přečtení interview v Pirátských novinách a který má už z dob nedávných zkušenosti s řešením případů nepřiměřených zásahů ze strany policistů. Nikdy jsem o tomto člověku neslyšela ani jej neviděla, přesto si po výměně několika mailů získal mou plnou důvěru, že ho můj případ skutečně zajímá a hlavně že mi chce opravdu aktivně pomoci.

Udržovali jsme spolu nepřetržitě kontakt přes internet a dávali postupně dohromady videa, texty, dokumenty a jiné důkazní materiály. Právě díky tomuto člověku, který mi byl, jak mohu dnes bez nadsázky a upřímně říci, poslán snad přímo „z nebe“, pokud tedy nějaké existuje, tak právě a jen díky jeho nezištné pomoci, neúnavné práci a trpělivosti, velkým znalostem legislativy, zkušenostem a zároveň i díky jeho upřímnému zájmu o nalezení pravdy a dokázání toho, že spravedlnost dnes i v našem státu může ještě existovat, se mi podařilo celý můj případ dotáhnout po jednom měsíci vytrvalé spolupráce k prvnímu výsledku. A to k podání trestního oznámení a stížnosti na zasahující policisty u Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

Během sběru a vyhledávání důkazního materiálu jsem již měla navázán aktivní kontakt s oběma advokátkami. S první jsem si domluvila schůzku a požádala ji o sepsání stížnosti na GIBS. Potom jsem se osobně setkala s druhou akvokátkou, která ke mně byla velmi vstřícná, protože ji můj případ zaujal, a proto mi okamžitě nabídla pomoc a já ji neváhala vzhledem k jejímu přímému a upřímnému přístupu k věci a také s ohledem na její dlouhodobou justiční praxi přijmout. Bylo mi z její strany oznámeno, že nepřiměřený zásah je vhodné řešit přímo trestním oznámením na zasahující policisty. Následně jsem ji zplnomocnila k zastupování mé osoby v obou trestních řízeních, jak tomu ze strany policie vůči mně, tak v mém vůči policistům.

Poslední týden před podáním trestního oznámení z mé strany události nabraly obrátky. Můj „on-line“ pomocník sestavil podobu stížnosti, první advokátka tuto částečně doplnila, načež jsem s ní ukončila s jejím souhlasem a pochopením spolupráci na kauze, vyrovnala se s ní a požádala o doplnění stížnosti o trestní oznámení a samotné podání druhou advokátku, která tak neprodleně učinila. Podáním trestního oznámení a stížnosti byla po měsíci nepřetržité práce dovršena aktivní spolupráce nás všech, co jsme na mém případu pracovali.

Doporučený postup pro podobně postižené demonstranty

Využijte svého práva, abyste byli poučeni o svých právech policistou před výslechem nebo vaší výpovědí.

O čem by vás měli policisté poučit:
- Máte právo informovat prostřednictvím policie omezení vaší osobní svobody osobu, kterou si sami zvolíte, a to bez zbytečného odkladu.
- Vždy máte právo na právní pomoc, a proto vám policie musí být nápomocna, abyste mohli vyrozumět vámi zvolenou osobu a kontaktovat také další osobu, která by vám poskytla právní rady, a aby vaše komunikace s touto osobou probíhala bez přítomnosti jiných lidí, tzn. bez přítomné dozírající osoby, ale ani s využitím např. odposlouchávajícího či podobných zařízení.
- Máte zároveň právo využít účast vámi zvolené osoby-právníka při průběhu výslechu a v opačném případě, máte právo odmítnout vypovídat do doby, než dorazí váš právní zástupce nebo jiná vámi zvolená osoba na policejní stanici.
- Pokud nechcete, máte právo nevypovídat.
- Máte právo požadovat vyšetření nebo ošetření lékařem, kterého si navíc sami můžete vybrat.
- Máte právo na kopii protokolu z výslechu i ostatních dokumentů, pokud budete ochotni kopii zaplatit, musí být vám být vyhověno, na vyhotovení kopie spisu máte právo, i když jej odmítnete podepsat, na což máte také právo.

Protokol nepodepisujte, pokud:
- Dochází k přeformulování vašich vět, k zapisování něčeho, co jste neřekli.
- Zkreslování vaší výpovědi, záznam neodpovídá skutečnosti.
- Policisté nechtějí zapsat důvod odmítnutí vašeho podpisu na protokolu či jiném dokumentu.

Po propuštění:
- Informujte o tom, co se vám stalo co největší množství lidí, a to jak veřejně, tak prostřednictvím internetu a jiných necenzurovaných médií (rádia).
- V případě, že NEJSTE trestně stíháni, kontaktujte písemně ombudsmana a požádejte jej o pomoc, v opačném případě tak nečiňte, protože je to zbytečné, nepomůže vám. epodatelna@ochrance.cz
- Sežeňte si právníka s advokátní praxí na sepsání stížnosti či trestního oznámení či obojího zároveň. Upřednostněte ty s praxí a zkušeností v trestním řízení.
- Pokud podáváte pouze stížnost a ne trestní oznámení, obracejte se s ní na Krajské ředitelství Policie spadající pod území, na kterém byl zásah proveden.
- Pokud podáváte jen nebo zároveň i trestní oznámení, ať je podá přímo váš advokát na adresu
Generální inspekce bezpečnostních sborů

Skokanská 2311/3
169 00 Praha 6, Břevnov

GPS: N 50°4′47.078“, E 14°22′29.227“

Telefon: 974 839 734

Fax: 974 839 759

E-mail: podatelna@gibs.cz
nebo na státní zastupitelství kdekoliv v ČR.


Pokud nemusíte, nesdělujte podrobnosti o vašem případu a jak ho řešíte lidem, které neznáte nebo jim nevěříte. Mohli by vám spíše uškodit. Naopak mluvte o vašem případu s lidmi, o kterých stoprocentně víte, že jsou na stejné lodi jako vy, a vyměňte si spolu informace o možných postupech. Pomůže vám to i psychicky, protože víte, že v tom nejste sami. Někteří lidé se vám budou pokoušet vaše kroky v podobě stížnosti či trestního oznámení rozmluvit s tím, že to nedopadne dobře ve váš prospěch. Nenechte se tím odradit, každý případ je naprosto individuální a není pravda, že nikdy nikdo spor s policií nevyhrál. Právě naopak. A záleží také na tom, kdo vás ve sporu zastupuje. Nenechte se nikým zastrašit, ani se nenechte podplatit penězi, aby se vše zametlo pod stůl a pravda náhodou nevyšla najevo, aby viníci nebyli potrestáni. Je to na každém z vás, jestli je pro vás důležitější svoboda a pravda, nebo peníze a špatné svědomí.

 

Datum: 26. 12. 2012, Autor: Lucie Obadalová
Přečteno: 147x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 1.


Komentáře k článku

27. 12. 2012
cbx
zlozvyk

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Interní dokumenty FBI: Occupy může být teroristickou hrozbou

Americké úřady stále přitvrzují ve svém postupu proti hnutí Occupy. V interních dokumentech FBI se dokonce objevuje zmínka o tom, že Occupy je možné považovat za teroristickou hrozbu. Vypadá to, že ve Spojených státech začíná éra nového hledání “vnitřního nepřítele státu”.

25. 12. 2012

FBI, která se postavila do čela pořádkových sil ve snaze koordinovat vyšetřování a monitorování hnutí Occupy, se o protestech pořádaných v rámci akcí Occupy vyjadřuje jako o “kriminální aktivitě” a “domácím terorismu”. Je s podivem, že tato demagogie amerických zvláštních vyšetřovacích složek prochází v médiích takřka bez povšimnutí, když zejména Spojené státy vždy křičí a poučují, když si u policejního aparátu nějakého jiného státu všimnou čehokoliv, co by odporovalo uplatňování lidských práv a mohlo by ospravedlnit jejich intervenci. O to více tedy překvapí, když jakákoliv vláda, jež samu sebe považuje za demokratickou, označuje deseti tisíce lidí v ulicích za “teroristy”. A jak že ten terorismus provozují? Jednodušše – nemají už kam jít.

Dokumenty odhalují, že FBI při sledování akcí Occupy velmi ochotně spolupracovala se soukromými společnostmi a zejména s bankami, které se obávaly, že by Occupy mohlo ohrozit jejich provoz. Těžko říct, co se tím “provozem” myslí – možná vyvolání nějaké další hypoteční krize, kterou banky opět zakončí skuhráním o záchranný balíček ze státního rozpočtu.

Protest Occupy Wall street se stal první z dlouhé řady občanských okupací veřejných prostor. Hnutí vzniklo samovolně v září 2011 a rozšířilo se nejen do mnoha velkých měst ve Spojených státech, ale i do více než osmdesáti dalších zemí po celém světě (včetně České republiky).

Dokument byl před vydáním silně redigován, můžete si ho prohlédnout na stránkách organizace Partnership for Civil Justice Fund. Tento fond má v úmyslu od FBI získát více relevantních informací.

 

Datum: 25. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 24x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Sedm aspektů vzdělávacího systému 21. století – díl třetí

Toto je poslední ze tří částí vizionářského článku o vzdělávání, který napsal „ruský Zuckerberg“, zakladatel největší ruské sociální sítě Vkontakte Pavel Durov. Článek jsme rozdělili pro pohodlnější čtení. 

25. 12. 2012
Vzdělávání jako součást populárních filmů

Řekněme, že se díváte na film se špičkovými hereckými výkony, nepředvídatelným příběhem a dechberoucími zvláštními efekty. Jsou v něm všechny prvky, které byste čekali od kvalitního filmu, ale detaily jsou podány s vědeckou přesností. Čínské postavy mluví perfektní standardní čínštinou bez přízvuku a cizích nesmyslů. Architektura a krajina věrně zobrazují dobu a místo vykreslené ve filmu. Zmínky o kvantové fyzice a teorii superstrun jsou založené na faktech místo fikce.

Představte si, že kromě komerčního product placementu by se v populárních filmech začal objevovat vzdělávací product placement: to by vám umožnilo učit se objektivní informace o skutečném světě při sledování nejnovějších velkofilmů. Vedle systémů hodnocení jako BBFC, které určují minimální věk diváků, by filmový průmysl mohl zavést  nové vzdělávací hodnocení, které určí hodnověrnost faktů ve filmu.

Toto hodnocení by mohla vydávat mezinárodní organizace jako UNESCO nebo Wikimedia, nebo by je mohla stanovit příslušná ministerstva jednotlivých zemí. Výroba nebo národní distribuce filmů umožňujících divákům učit se vědecky přesné informace o světě by mohla být podpořena daňovým zvýhodněním.

Úspěch tohoto přístupu bude záviset na přitažlivosti filmů pro masy, bez ohledu na jejich vzdělávací funkci. Když budou filmaři svádět komerční neúspěch filmu na jeho vědecký obsah, bude tento plán odsouzen k neúspěchu. Samotná spolehlivá fakta nejsou pro přitažlivost filmu pro masy podstatná, stejně jako pro ni není podstatné logo Coca-Coly.

Příklad ze současnosti

Hollywoodské filmy zatím neuchvacují fantazii přesným vyobrazením vědeckých informací, ale občas přesvědčí diváky, aby si o jejich námětu zjistili víc. Například film Statečné srdce z roku 1995, který je o boji Skotska za nezávislost ve 13. století, inspiroval obyčejné Skoty, aby si zjistili víc o historii svého lidu. Nakonec film vyprovokoval vlnu pálení britské vlajky napříč Skotskem a podle názoru některých pozorovatelů představoval jiskru, která zapálila plamen: teď se Skotové chystají uspořádat referendum o nezávislosti.

Vzdělávání prostřednictvím návštěvy herního světa

Představte si počítačovou hru, která vás přenese do renesanční Florencie. Architektura města a kostýmy obyvatel jsou pečlivě navrženy podle historických záznamů o 15. a 16. století. Během plnění úkolů se naučíte zákony rodu Medici a potkáte skutečné historické osobnosti, například vychytralého Machiavelliho nebo geniálního  Leonarda. Při rozhovorech s obyvateli se zcela ponoříte do světa vzkvétající Florencie, včetně dialogů v italštině s titulky ve vašem jazyce. Vývojáři hry budou spolupracovat s historiky, archeology, antropology a lingvisty. Do projektu budou investovány miliony dolarů.

Pokud vám to připadá jako utopie, nejspíš vás překvapí, že taková hra již existuje: Assassin’s Creed II je jednou z nejpopulárnějších a komerčně nejúspěšnějších her na světě. Znalci dějepisu ze studia v Montrealu, kde byla hra vytvořena, udělali pro předání znalostí o guelfech a ghibellinech další generaci zcela jistě mnohem víc než všichni profesoři dějepisu na světě dohromady.

V současnosti je samozřejmě zajištění historické přesnosti ve hře spíše gestem dobré vůle než běžnou praxí. Assassin’s Creed II je unikátní v tom, že si hra mistrně pohrává s mezerami v historických záznamech a splétá dohromady věrohodný svět a tajemnou zápletku o válce mezi Řádem templářů a klanem vrahů. A příběh o odvaze a spravedlnosti, který se odehrává v kulisách historických faktů, není o nic méně hodnotný než pohádky, které nám jako objektivní informace podstrkují naše vlády s vlastní oficiálně schválenou koncepcí historie. Státní úředníci by samozřejmě nikdy nedokázali vytvořit hru jako Assassin’s Creed. Nicméně vláda může nabídnout daňové úlevy jako motivaci pro vývojáře prodávat hry, které vedle zábavy nabízejí i vzdělávací obsah.

Příklad ze současnosti

Současné hry v původním znění mohou sloužit jako skvělá pomůcka pro děti, které se jako cizí jazyk učí angličtinu. Někteří mí ruští přátelé říkají, že bez sérií adventur jako Siberia, Broken Sword, The Longest Journey nebo The Secret of Monkey Island by nikdy nezvládli angličtinu na tak vysoké úrovni. Tyto hry obsahují desítky hodin otitulkovaných anglických dialogů. Silná touha pochopit příběh a dostat se do dalších úrovní nutí hráče ovládnout jazykové nuance s mnohonásobně větším úsilím.

Decentralizace a destandardizace vzdělávacího systému

V informační ekonomice 21. století je vysoká poptávka po vzácných specialistech, kteří dovedou uvažovat neobvyklým způsobem. Takovým lidem se nejlépe daří v prostředí, kde si navzájem konkuruje mnoho naprosto odlišných akademických programů.
Progresivní státy budoucnosti se zbaví přehnané standardizace vzdělávacích programů a dají lidem tam venku možnost experimentovat. Ve světě neustálé ekonomické nejistoty a rychlých změn nemohou úředníci vzdělávacích systémů vůbec tušit, o jaké dovednosti a znalosti bude za pět nebo deset let zájem. Jejich snaha o standardizaci akademických programů představuje nebezpečnou ruskou ruletu, ve které budoucnost celého národa závisí na zcela nahodilé volbě jednoho čísla.

Už teď se objevují náznaky, že oficiální osnovy začínají ztrácet smysl. Průměrný dnešní absolvent školy v Rusku sotva umí rusky, natož anglicky, přestože zvládnutí těchto dvou jazyků a znalost aritmetiky postačují, aby se člověk stal plnohodnotným členem informačního světa. Pokud systém nedokáže zvládnout ani tento základní úkol, co pak máme říct o jeho úspěšnosti při šíření vědomostí o prvocích?
Současná centralizace vzdělávacích programů je dědictvím éry totalitních režimů 20. století, které jako oporu potřebovaly hromadnou povinnou ideologickou indoktrinaci mladých generací. Pro každý totalitní režim bylo nezbytně nutné vštípit dětem vládní doktrínu a vtisknout jim „správný“ obraz dějin, ekonomie a literatury. Jenže dnes, ve světě svobodných informací, dokáže povinná ideologická indoktrinace maximálně podkopat důvěru lidí v celý systém.

V této nové informační době budou rodiče moci přihlásit své děti do škol vybudovaných na mnoha různých principech a myšlenkách. Sociální stát zaplatí vzdělání dětí v rodiči vybraných školách bez ohledu na vzdělávací program. Pravicové vlády mezitím zcela privatizují školství a zruší související daně, čímž rodičům vrátí prostředky na zaplacení libovolné formy vzdělání, kterou pro své děti zvolí.
Mnoho škol budoucnosti bude fungovat jako experimentální platformy, podobně jako začínající technologické firmy. Některé z nich dosáhnou oslnivého úspěchu, zatímco jiné skončí totálním krachem. Tato rovnice má spoustu neznámých, ale cestu vpřed lze vydláždit jen pomocí experimentů. Jedna věc je však jistá: středoškolské vzdělávání se v 21. století stane mnohem různorodějším a zajímavějším.

Předchozí díl

 

Datum: 25. 12. 2012, Autor: Překlad: Dobrovolníci ze zahraničního odboru Pirátů
Přečteno: 26x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

24. 12. 2012, 16:06

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Neslavný průběh PM2012

Dlouhodobá kampaň Anonymous nazvaná Project Mayhem („Projekt Likvidace“), která se inspirovala odvážným plánem popsaným v knize a posléze stejnojmenném filmu Fight Club („Klub rváčů“), se nesetkala s příliš velkým úspěchem. Přesto došlo alespoň k jednomu dumpu databází, ke kterému jeho autor přiřadil tag #PM2012.

23. 12. 2012

Ke zmíněnému útoku se na twitteru přihlásil hacker vystupující pod přezdívkou DiabloAnon. Napadeny byly webové stránky vlád Egypta a Íránu.

Vyjádření DiabloAnona a zápis k akci byl umístěn na Pastebin.

Project Mayhem byl informační kampaní, která si kladla za cíl vytvořit decentralizovanou platformu pro publikování leaků z vládních i soukromých organizací a především přesvědčit zaměstnance těchto organizací, aby leaky sami dobrovolně vypustili do světa. Jednalo se tedy o snahu zpopularizovat whistleblowing. Zdá se však, že všichni natolik očekávali nějaký výsledek, že sami vůbec nic neudělali. K nedostatkům projektu se připojila také skutečnost, že se jej nepodařilo řádně zmedializovat v hlavních médiích. Alternativní zpravodajství, ke kterým i jejich odběratelé přistupují skepticky, nedokázala překlenout informační propast a přitáhnout k sobě dostatečně silnou pozornost, která by hackery a obyčejné lidi zaměstnané v daných organizacích (na které projekt primárně cílil) zvládla motivovat k činu.

Do konce roku se však ještě může leccos přihodit – řada Anonů hovoří o svých plánech na Lulzxmas a když si vzpomeneme, jaké překvapení nám Anonymous nadělili před rokem (průnik do Stratforu), rozhodně se nedá prohlásit, že by se vlády neměly čeho obávat.

 

Datum: 23. 12. 2012, Autor: red
Přečteno: 13x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Za zavřenými dveřmi OSN při pokusu o přivlastnění internetu

Autor článku, Eli Dourado, je spoluzakladatelem WCITLeaks, kde zveřejňoval tajné a zapírané dokumenty OSN připravující program cenzury internetu na konferenci WCIT v Dubaji. V této ‘funkci’ se mu dokonce podařilo zúčastnit se konference samotné jako oficiální člen delegace USA. V článku podrobně popisuje machinace, které byly soustavně používány za výše zmíněným účelem, a také bdělost a neúnavnou práci proti nim z hlediska americké delegace.

22. 12. 2012

„WCIT se údajně vůbec nemělo zabývat internetem a hle, tu jsme uprostřed konference a pořád je na agendě.“

Uprostřed únavného jednání hostující země, Spojené Emiráty, vhodila ‘bombu’: důsledné přepsání celé smlouvy tak, aby zahrnovala všechny ty nejhorší prvky – znárodnění kontroly internetu, včetně funkcí ICANN, a aby vlády dostaly ‘zodpovědnost za bezpečnost internetu’. Dokument byl navržen Ruskem, UAE, Čínou, Saudskou Arábií, Alžírskem, Sudánem a Egyptem.

Text tohoto dokumentu dokonce nebyl zpřístupněn ani delegátům. Jenže WCITLeaks ho začalo okamžitě mezi delegáty (i veřejností) cirkulovat. Následně, a poněkud komicky, WCITLeaks obdrželo tweet od Egyptského zástupce, že ‘Egyptská delegace tento návrh nikdy nepodporovala’. V neděli odpoledne samotná ITU poslala tweet, že návrh stahuje. Nicméně příští den se objevil v oficiálním depozitáři dokumentů. Potom předseda podal podobný návrh a vyhlásil zvedání rukou na ukázku podpory. Španělsko naštěstí mělo tu duchapřítomnost okamžitě protestovat, že rozhodnutí nemělo probíhat formou volby, ale všeobecného souhlasu.

Nakonec měl dokument pořád ještě tolik špatných prvků, že následující země prohlásily, že ho nepodepíší: USA, UK, Švédsko, Kanada, Polsko, Nizozemsko, Dánsko, Keňa, Nový Zéland, Kostarika a Česká Republika. Alespoň tyhle země to ještě stihly prohlásit, poněvadž po České Republice předseda ztratil trpělivost a ‘uzavřel jednání’. EU také vydalo směrnici, aby členské státy nepodepisovaly.

Závěr? Síla transparentnosti. Jak by to asi bývalo dopadlo bez WCITLeaks?

Celý článek v původním nezkráceném znění

 

Datum: 22. 12. 2012, Autor: Překlad: Libor Špaček
Přečteno: 61x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Peakový Nečas má na Vánoce už slušně nakoupeno

20. 12. 2012 | Politika | 34
Vypadá to na první pohled zmateně, ale není. Připomeňme si, že premiér Nečas s Klausem jmenují Karolínu Peake, aby ji po týdnu bleskově a bez debat odvolali. Nejde o nezodpovědnost, chybu ani prozření ducha. Je to velice prosté a pro ty, kdo tuto epizodu nesledovali, si právě spolu s vámi dojdeme pro odpověď.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Peakový Nečas má na Vánoce už slušně nakoupeno

Vypadá to na první pohled zmateně, ale není. Připomeneme si, že premiér Nečas s Klausem jmenují Karolínu Peake, aby ji po týdnu bleskově a bez debat odvolali. Nejde o nezodpovědnost, chybu ani prozření ducha. Je to velice prosté a pro ty, kdo tuto epizodu nesledovali, si právě spolu s vámi dojdeme pro odpověď.

20. 12. 2012

Kdo by neznal železnou lady s maskou Karolíny Peake, neví zřejmě, že šlo do nedávna o mladou a nadějnou političku. Média se mohla vypsat ze zásob tiskařské černě, aby vynesla na svět chválu a genialitu a přidala i údajný stín za její postavou, dosahujicí Machiavellistického rozměru. Směšnější a bizardnější postavu by však těžko někdo pohledal.

Do smíchu však nebylo těm co trávili chvíle se sepjatou dlaní v naději, že vláda teď konečně nepřežije. Vládních krizí bylo víc, než se dá vůbec dopočítat a v klidu by se dala nazvat krizí průběžnou. K přežití se v záchvatu sebezáchovy hodí jakýkoliv prostředek. Hodila se i Peake, která LIDEM nařídila odchod ze sněmovny v okamžiku schvalování daňových zákonů a hodili se i rebelující vlastní poslanci za ODS, kteří si za předem domluvené trafiky, udělali velký výlet s plnou parádou a ze sněmovny se pro dobrou věc a bez keců, vypařili najednou a nadobro a mandát přenechali svým nástupcům, tentokrát už skutečným kriminálníkům.

Kdo z nás rozumí armádě? Nevíme ani kolik vrtulí má letadlo a nevěděla to ani paní ministrině. Na to jsou v resortu jinačí kádry. Například obratem odvolaný generál Picek, který letěl hned po tom, co za rukojeť ministerkého kanónu usedla Peak. Nejen podhradí ve Sněmovní ulici zachvátila panika, dokonce i na hradě se rozčarováním nešetřilo. Kdo je tady vrchní velitel vojsk, ten nakonec o armádě rozhodne a Peak to nebude, ujistil premiéra sám nejvyšší, tedy prezident.

Ale dobře jsme to zahráli, utěšovali se obě hlavy vzájemě. Premiér Nečas paní Peake už k ničemu nepotřebuje. Zákony jsou již schváleny a Peake je zase tam kde byla, z čehož může mít radost i prezident jehož vděku se premiér dočká vzorným podpisem pod vládním daňovým balíčkem, předloženým v naději, že zachrání stát a že třeba nebude zima tak krutá anebo naopak bude a ti nejchudší, co už neví kudy kam, konečně zaklepou bačkorama, aby byl na příští Vánoce skutečný klid a mír.

Posvěcen tak bude zejména účel i s prostředky, před kterými se paní Karolína nakonec nestyděla a provedla příliš zbrkle jen jediné kouzlo. Armádní škatule ven nás tak sice pobavily, ale neměly trvalejšího účinku. Knihu Vladař od Machiavelliho je třeba studovat pořádně. Je vidět, že to napoprvé Peake dost odflákla.

 

Datum: 20. 12. 2012, Autor: Michal Wagner Brooch
Přečteno: 581x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 21 čtenářů, celková známka je 2.57.


Komentáře k článku

20. 12. 2012
Jakub Barta
gramatika

20. 12. 2012
Michal Wagner
Re: gramatika

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Recenze dokumentu Od Fica do Fica

Slovenská dokumentaristka Zuzana Piussi natočila film zabývající se korupční causou Gorila. Přibližuje vznik a začátky celého případu, následné celonárodní protesty jakož i jejich hořký konec.

20. 12. 2012

Celý příběh začíná před volbami v roce 2010, kdy jsme svědky opravdu velmi absurdních volebních kampaní, pokračuje informacemi o finanční skupině Penta a odposleších jejich setkání s politiky a rozkrývá pozadí causy Gorila. Hlavní zájem je posléze soustředěn na masové občanské  protesty, které zveřejnění materiálů o Gorile vyvolalo, včetně až dojemné neschopnosti protestujících „vůdců“ se na čemkoli domluvit a ústí v neslavný konec, ergo zvolení Fica. Slovy Fedora Gála: „Energia investovaná na nič, nič sa nezmenilo.“

Z tohoto pohledu – tedy sledování situace, kdy veřejnost zaregistruje politickou nepravost, ta vyvolá vzedmutí silného odporu, ve kterém však chybí nějaká jednota a postupem času se vytrácí i původní myšlenka a většina lidí působí dojmem, že si na demonstrace hodí především pořádně zařvat, což nakonec vyústí v ono rozpadnutí se ve velké NIC, bez toho, že by následovala jakákoliv změna – se jedná o dokument zajímavý, bohužel mu však silně hází klacky pod nohy jeho špatná forma. Velmi mne překvapilo, že Zuzana Piussi je poměrně etablovanou dokumentaristkou, neb její film je po formální stránce snad horší než cvičení studenta prvního ročníku FAMU. Ať už se jedná o podivné využití animovaných pasáží, které se do zvoleného tématu absolutně nehodí, předčítání odposlechů, pro které byl kdovíproč najat člověk s prokazatelnou vadou řeči (napadá mne jediný důvod – jeho projev evokovat někoho z Penty či ze slovenské politické scény, bohužel mně nejsou tito lidé známi a tak to na mne působilo pouze blbě), mikrofon soustavně lezoucí do záběru, jakož i neschopnost kameramana si v záběru někoho udržet. Celý dojem z potenciálně zajímavého filmu je tak dokonale zkažen a divák není zaujat, nýbrž frustrován vší tou neschopností, jež je i na těch sedmdesáti minutách dost ubíjející.

Drobná zajímavost – Zuzana Piussi je momentálně trestně stíhána za použití záběrů soudkyně Heleny Kožíkové ve filmu Nemoc tretej moci.
Čeští filmaři píšou kvůli stíhané kolegyni slovenské hlavě státu
Na Slovensku hrozí vězení za uvedení dokumentárního filmu
Politicky nepohodlná slovenská filmařka Piussi má další problém

 

Datum: 20. 12. 2012, Autor: Cthulhu
Přečteno: 48x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Kulatý stůl iniciativ 17.12.2012

Dne 17.12.2012 se zástupce Pirátů zúčastnil kulatého stolu iniciativ, občanských spolků, odborů a nezávislých skupin. Kulatý stůl svolal poslanec Vít Bárta a konal se na půdě poslanecké sněmovny. Jeho zadáním bylo zahájení celospolečenské občanské debaty, která měla vytvořit rámec pro organizaci změn v české společnosti a politickém zřízení.

19. 12. 2012

Přestože kulatý stůl v mnoha ohledech působil až amatérským dojmem (byl zahájen s velkým zpožděním kvůli komplikacím na vrátnici, některé mikrofony, do kterých řečníci hovořili, měly technické závady) a rozpačitost zástupců některých iniciativ byla místy přebíjena až přílišnou rázností poněkud ostřejších řečníků, kteří se neobávali dávat své emoce najevo, poukázala tato akce především na širokou nespokojenost občanů s aktuálním politickým stavem České republiky. Rozhodně se tedy nedá prohlásit, že by protesty proti vládě a vůbec proti špatně a neefektivně nastaveným vládnoucím mechanismům byly záležitostí menšiny.

Přes veškeré rozdíly, které mezi jednotlivými iniciativami panují a které je ještě nutné překlenout, byla u všech zřetelná shoda na několika základních bodech. Je vidět, že velmi pozvolna vzniká občanská opozice vůči korupci a manipulaci, kterými se staré struktury napříč politickým spektrem snaží kontrolovat obyvatelstvo a tím se udržet u moci.

Zároveň bylo poznat, že pirátská témata, mezi která patří přímá demokracie, dělba moci, svoboda informací a transparentní organizace, prosakují do povědomí širší veřejnosti. Něco takového se dá označit nejen za určitý úspěch pirátské politiky, ale i za postupné probouzení společnosti z letargie a nezájmu do proaktivního hledání ideálního a konsensuálního řešení.

 

 

Datum: 19. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 112x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .


Komentáře k článku

19. 12. 2012
Dalibor Záhora
Nevtip

19. 12. 2012
Radek Holodňák
Vtip?

19. 12. 2012
red
Re: Vtip?

19. 12. 2012
DZ
Re: Re: Vtip?

19. 12. 2012
Adam Skořepa
Re: Re: Re: Vtip?

19. 12. 2012
DZ
Re: Re: Re: Re: Vtip?

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Stránka 7 z 44« První...56789102030...Poslední »

Domů | NovinkyKomentáře | Náhledy | *Nastavení | Stažení | Sponzor | Kontakt | Nápověda | Archív | **Fórum | **Tajné

SuperLink.cz NAVRCHOLU.cz PageRank Seznam S-Rank JyxoRank Alexa Rank Compete Rank Powered by WordPress


Partneři a Sponzoři webu GreyLinkDC++

Webhosting Endora.cz GreyLinkDC++ » Klikni pro info o statusu Sponzor a Partner

CZIN.eu | Začátek.cz | Katalog.mzf.cz | Telsey.cz | Webkatalog | TopLinks.cz | TopSites.cz | HyperSmash


Advertising / Reklama