Vítejte na neoficiálním webu GreyLinkDC++ věnovaném NMDC klientovi nové generace pro P2P síť Direct Connect Dnešní datum: Aktuální čas: Svátek má: • Podpořte GreyLinkDC++ libovolnou částkou se systémem PaySec. • Copyright © 2007 - 2012 GreyLinkDC++ • All rights reserved.

Archív pro rubriku 2012

Známe svého nepřítele?

Rok 2012 nakonec nepřinesl konec světa, jehož se mnoho lidí obávalo. Nepřinesl ani jeho proměnu, v niž mnoho lidí doufalo. Čeho nám však nadělil dostatek, je řada nových otázek, se kterými je nutno se uspokojivě vypořádat. Mezi ty nejpalčivější patří i ta, jež zjišťuje, zdali vůbec víme, za co a proti komu bojujeme.

31. 12. 2012

Pochopení principu konfliktu, jenž se nyní odehrává bez nadsázky po celém světě, je pro lidskou civilizaci naprosto stěžejní. Bez poznání příčin (nejen finanční, politické a morální) krize a důsledků možných způsobů jejího řešení není totiž možné dosáhnout výsledků, jejichž prospěch pro společnost i každého jednotlivce v ní by mohl být spolehlivě reflektován v dalším postupu při nepřetržitém vylepšování veškerých aspektů týkajících se budoucího vývoje společnosti. Jinými slovy – pokud nevíme, “proč” jsme se nyní ocitli v takovém hnoji, nemůžeme nabídnout ani možnost, “jak” se z něj vyhrabat.

Pokud k sobě ale chce být člověk (nebo skupina lidí) zabývající se společenskou situací upřímný, musí v určitém bodě svých úvah uznat, že pochopení tak komplexních a navzájem dokonale propojených faktorů ovlivňujících dle odpovídajících psychologických vzorců rozhodování všech lidí bez rozdílu (ať už se jedná o ropného magnáta, vedoucího výrobní linky, vývojáře počítačových aplikací, řidiče autobusu, pekaře, bezdomovce nebo novináře) je skutečně nad lidské chápání. Že se jedná o něco, co se už ani nedá popsat slovy, protože všechna ta vysvětlení “proč” jsou hluboce zakořeněna v samotném charakteru člověka. Ano, dá se – s určitou rezervou, samozřejmě – prohlásit, že největším protivníkem lidí je jejich vlastní povaha.

Jak jinak si totiž vysvětlit neschopnost lidí se dohodnout než právě jejich vrozenými vlastnostmi, které je nutí jednat ješitně, hamižně a malicherně a které jsou ještě posilovány “tichou” propagandou ve formě reklam na všemožné produkty? Tento druh propagandy, který v nás vzbuzuje úctu k onomu “konzumnímu evangeliu tržní ekonomiky”, skvěle plní svůj účel – rozptyluje nás a nikoliv násilně, nýbrž podbízivě si nás vychovává ke svému vlastnímu obrazu, do podoby poslušně přijímajícího spotřebitele, který trpí dokonalým bludem o “svobodné volbě”. Tak to ale být nemá. V okamžiku, kdy v roce 1948 došlo ke schválení Všeobecné deklarace lidských práv, mělo dojít ke změně. Naneštěstí, následující politické tahanice a strkanice během období Studené války (u které se dá spekulovat, zda opravdu už skončila) zamezily jejímu důslednému uplatňování, místo toho se záminka “lidských práv” stala volnou vstupenkou pro intervence a převraty ve slabších státech. Připomeňme si nyní první článek Všeobecné deklarace lidských práv a zamysleme se, jestli od roku 1948 skutečně došlo k výraznějšímu posunu v uvědomění si tohoto prostého faktu:

“Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.”

Je-li tomu tak, proč se ještě nepřestalo válčit? Proč existují důvody pro terorismus – ať už ten reálný, nebo ten medializovaný? Proč v době, kdy byl svět globalizován, umírají někteří lidé hlady, zatímco jiní se mohou chlubit palácem a sbírkou luxusních automobilů? A hlavně – proč se lidé, kteří se snaží vytvářet občanskou opozici vůči vyloženě špatným a nežádaným krokům volených zástupců (kteří si mnohdy z hlouposti či nadutosti ani neuvědomují, co to vlastně prosazují), nejsou schopni dohodnout? To se, žel, týká všech skupin, jež se pokoušejí vytvářet, prosazovat a uplatňovat “nové a alternativní” metody rozhodování (neboli spravování neboli vládnutí) – ať už se jedná o občanské iniciativy, odbory, aktivistické spolky či kohokoliv jiného. Piráty samotné (kteří jako jediná politická strana chtějí občana do politického života “vtáhnout”, ne ho jen “zastupovat”) nevyjímaje.

Než tedy bude moci dojít k radikálnějším změnám v uspořádání společnosti a v procesech, které budou udržovat a zajišťovat její chod, musí se lidé nejprve vypořádat sami se sebou. Vnější změna totiž nestačí – a aby byla doopravdy kvalitní, nesmí předcházet změně vnitřní. Lidé nesmí bojovat mezi sebou, nejprve se musí naučit se postavit sami sobě, svým vlastním neduhům a pochybením.

Rok 2012 byl rokem postupného probouzení a aktivizování zájmu lidí o společnost a její formování. Přicházející rok 2013 je rokem, který ukáže, jestli dají lidé přednost konstruktivismu pomalých změn a pozvolné společenské emancipace před defétismem pramenícím z jejich vlastní neschopnosti a nezodpovědnosti se chopit rozhodovacích pravomocí.

Ať už to dopadne jakkoliv, přeji všem krásný nový rok.

 

Datum: 31. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 36x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Islandští bankéři odsouzeni za operace, které vedly k finanční krizi

Larus Welding, bývalý generální ředitel banky Glitnir (třetí největší islandské banky před finančním kolapsem v říjnu 2008), a další ex-ředitel společnosti Gudmundur Hjaltason byli odsouzeni k trestům odnětí svobody za podvod. V pátek o tom rozhodl islandský soud v Reykjavíku. Glitnir byla první banka, která padla po pádu banky Lehman Brothers, který způsobil mezinárodní úvěrovou finanční krizi.

30. 12. 2012

Oba byli obžalováni za zneužití svého postavení a hrubé ohrožení finančních prostředků banky, když bez záruk a zajištění poskytli půjčku ve výši 102 milionů eur investiční společnosti Milestone, informuje server Bloomberg.com.

Jde o první bankéře, kteří jsou na Islandu odsouzeni za činnosti související s ostrovní finanční krizí a hospodářským zhroucení v roce 2008. Glitnir byla první z největších bank, u které došlo k selhání. Největší krize za posledních šedesát let a způsobila pokles islandské měny až o 80 procent vůči euru.

 Welding byl zároveň tento měsíc obžalován v další kauze, měl se podílet na schvalování další půjčky v řádu desítek miliónů holdingové společnosti FS38. Financial Times doplňují, že bývalý šéf podnikových financí Gudmundur Hjaltason, byl také shledán vinným v dalším případě pochybné půjčky.

Zvláštní žalobce zkoumá desítky podobných případů, které vedli ke kolapsu islandských bank a následně k 10 procentnímu ekonomickému poklesu a k razantnímu zvýšení nezaměstnanosti. Všichni zodpovědní bankéři a politici dosud odmítali obvinění a prohlašovali, že důvodem byla globální úvěrová krize. Za finanční krizi byl odpovědný i bývalý islandský premiér Geir Haarde, soud ho shledal vinným z nedbalosti, ale vězení unikl.

I přes rozhořčení veřejnosti v západních zemích na chování bank, které vedlo k finanční krizi v roce 2008, byli zatím stíhání pouze nižší bankovní manažeři v zemích, jako je Velká Británie a USA.


Reykjavik – ilustrační obrázek z Wikimedia Commons.

 

Datum: 30. 12. 2012, Autor: daz
Přečteno: 405x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 1.25.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Vzdělávání budoucnosti: Realističtější pohled

Pokud jste četli článek Sedm aspektů
vzdělávacího systému 21. století
, který zde vyšel rozdělený do
tří dílů, nejspíš jste několikrát přemýšleli, jestli si z vás autor
dělá srandu, nebo se totálně zbláznil. Jako jeden z překladatelů proto
považuji za nutné sepsat ještě dodatek, aby se hlavní myšlenka článku
neztratila v záplavě nesmyslů, které autor v záchvatu nadšení vyplodil.

29. 12. 2012

Kdybych měl hlavní myšlenku celého článku Pavla Durova shrnout do jedné věty, nebude to nic objevného, protože se stejnou myšlenkou přišel už před téměř 400 lety Jan Amos Komenský: Výuka musí studenty bavit. Hlavní problém, kterému se článek věnuje, je ten, že se během posledního století dost výrazně změnily technické možnosti zábavy a ruku v ruce s tím se změnila i představa lidí, co jim připadá zábavné.

Jenže představa pedagogů a ministerstva školství, jak má vypadat zábavná výuka, bohužel zůstává v podstatě stejná jako Komenského 400 let starý koncept. Hezčí a barevnější učebnice to prostě nevyřeší. Když zavřete 30 dětí ve věku 10-15 let a jednoho znechuceného mizerně placeného pedagoga na 6 hodin denně 5 dní v týdnu do jedné místnosti, tak na konci prostě nemůžete čekat jiný výsledek než 30 naprosto znechucených dětí. Největší úspěch bude, když aspoň u jednoho nebo dvou dětí ze 30 přežije aspoň zlomek nadšení, se kterým kdysi nastupovaly do první třídy.

Pokud zrovna máte děti, které chodí na 2. stupeň ZŠ, schválně si udělejte takový jednoduchý test. Na příštích třídních schůzkách se všech učitelů zeptejte, co je smyslem jejich předmětu a co by si z něj měly vaše děti odnést do budoucího života za nějakých 20 nebo 30 let. Smysluplnou odpověď byste určitě měli dostat od učitele matematiky, cizích jazyků, informatiky, češtiny, fyziky a překvapivě i od tělocvikáře (ten vám samozřejmě řekne, že za 20 let nic, ale teď jim tělocvik aspoň trochu vynahrazuje nedostatek pohybu). U těchto předmětů by hlubší smysl měl být celkem jasný, takže když nebudou vědět nebo začnou vyjmenovávat seznam kapitol v osnovách, je něco sakra špatně. Naopak pokud vám smysluplnou odvěď dají i učitelé dějepisu, zeměpisu, přírodovědy a chemie, tak klobouk dolů. U těchto předmětů bych osobně nečekal nic lepšího než ten seznam kapitol v osnovách. I tady je taková odpověď samozřejmě špatně, ale učitele těchto předmětů omlouvá alespoň fakt, že k nalezení správné odpovědi je třeba opravdu hluboké filozofické zamyšlení, ke kterému je v tom lepším případě přiměje až vaše otázka. A učitelů hudební a výtvarné výchovy bych se pomalu bál zeptat, aby se té otázce nevysmáli.

Znechucení pedagogů a chybějící hlubší cíle ve výuce jsou sice vážný problém, ale ve skutečnosti až druhý v pořadí. Největší znechucení žáků je způsobeno tím, že výuka jede podle průměru. To fakticky znamená, že přibližně čtvrtina třídy se nudí, protože výuka pro ně jede moc pomalu, a skoro polovina je naopak ve zbytečném stresu, protože pro ně naopak jede výuka moc rychle. A aby toho nebylo málo, tak v každém předmětu vypadá rozdělení žáků do těch tří skupin trochu jinak. Není tedy možné žáky prostě jinak rozdělit do tříd a v různých třídách jet různou rychlostí. Ve výsledku byste skončili s třídami o jednom nebo dvou žácích a na to prostě není dost učitelů. Tedy aspoň ne v současném systému výuky.

Ideální řešení by bylo rozdělit vzdělávání na dvě samostatné části — na část teoretickou, která by místo skupinové výuky se živým učitelem mohla probíhat samostatně pomocí záznamů přednášek a interaktivních výukových aplikací, a část praktickou, která by probíhala skupinově pod vedením učitele. Školy by tak zajišťovaly praktickou část výuky, dodatečné konzultace k teoretické části a oficiální zkoušky z jednotlivých předmětů.

Hlavní výhodou takového systému je, že umožňuje žákům jet vlastním tempem a mnohem více se zaměřit na věci, které je baví. Další výhodou je, že oficiální zkoušky se mohou pořádat na požádání prakticky kdykoliv během roku. Kalendářem se tak bude řídit pouze praktická část výuky, ale i tady bude možnost, aby se žáci se zájmem o daný předmět přihlásili na praktický kurz třeba o rok dřív, pokud mají splněné příslušné teoretické zkoušky a praktické prerekvizity.

Pavel Durov ve svém článku sice mluvil o středoškolské výuce, ale zásadní změny je třeba udělat už na druhém stupni základní školy, protože právě tam současný vzdělávací systém páchá ty největší škody. Navíc přechod od výhradně skupinové výuky na prvním stupni k (ve finále domácímu) samostudiu samozřejmě nemůže být skokový. Nejtěžší (respektive nejdražší) ale bude připravit studijní materiály ve vhodné digitální podobě, které by pokrývaly celé osnovy základních škol, a nakoupit do základních škol multimediální přehrávače pro žáky. Škola přece jen kromě výuky zajišťuje i hlídání žáků, aby rodiče mohli v klidu chodit do práce, a páťáci jsou z výše uvedených důvodů podstatně lepší testovací skupina než deváťáci. Jen to nesmí dopadnout jako INDOŠ…

 

Datum: 29. 12. 2012, Autor: Martin Doucha
Přečteno: 68x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.


Komentáře k článku

29. 12. 2012
ender
hudební a výtvarná výchova

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Co dělat, když vás policie na demonstraci šikanuje?

26. 12. 2012 | Kauzy | 84
Pirátské noviny před měsícem publikovaly rozhovor s Lucií Obadalovou, „anonymní vlajkonoškou“, vůči které policie zcela nepřiměřeně zakročila na demonstraci 17.11. Lucie napsala pro Pirátské noviny článek, ve kterém shrnuje svůj dosavadní postup a také uvádí několik rad, které mohou lidem, kteří mají s policií stejně negativní zkušenosti jako Lucie, pomoci se legálními cestami bránit.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Co dělat, když vás policie na demonstraci šikanuje?

Pirátské noviny před měsícem publikovaly rozhovor s Lucií Obadalovou, „anonymní vlajkonoškou“, vůči které policie zcela nepřiměřeně zakročila na demonstraci 17.11. Lucie napsala pro Pirátské noviny článek, ve kterém shrnuje svůj dosavadní postup a také uvádí několik rad, které mohou lidem, kteří mají s policií stejně negativní zkušenosti jako Lucie, pomoci se legálními cestami bránit.

26. 12. 2012

Tímto článkem se chci se čtenáři Pirátských novin podělit o to, co jsme letos nadělili pod vánoční stromeček některým policistům, policistkám a antikonfliktnímu týmu z řad policie, kteří nás “chránili a pomáhali nám” dne 17.11.2012 během protivládní demonstrace na Václavském náměstí.


Přesně před jedním měsícem od podání trestního oznámení a stížnosti v době, kdy jsem se částečně zotavila z nejhoršího, jsem se rozhodla začít jednat. První krokem, který jsem udělala, bylo sepsání žádosti o pomoc veřejnému ochránci lidských práv – ombudsmanovi. Jeho kancelář jsem požádala elektronickou cestou a do e-mailu jsem stručně popsala situaci, ve které se nacházím: tedy že jsem po nepřiměřeném brutálním zásahu ze strany policistů na povolené demonstraci ještě navíc i neoprávněně trestně stíhaná za něco, co jsem neudělala. K popisu jsem připojila odkazy na videa pořízená lidmi spontánně při policejním zásahu a také video s mou bezprostřední osobní výpovědí, kterou jsem přijela na Václavské náměstí učinit pro všechny účastníky pokračujícího protivládního protestu, který se konal dne 18.11.2012.

Od ombudsmana jsem obdržela po deseti dnech odpověď, že není kompetentní k tomu, aby se mou záležitostí zabýval. S ohledem na jeho odpověď zveřejňuji jak mou žádost o pomoc, tak i odpověď Kanceláře veřejného ochránce lidských práv. První nezdar mne neodradil.

Dostala jsem informaci od Honzy K. z organizace NWOO (New World Order Opposition), která už delší dobu neúnavně organizuje protestní akce proti stávajícím závadným systémům, obzvláště proti systému nedemokratické a ve své podstatě i nezákonné aktivitě našich politických leadrů, že politická strana Piráti vyzývá všechny protestující zadržené dne 17.11.2012 na protivládní demonstraci, aby se s nimi kontaktovali, že nabízejí pomoc formou medializace nepřiměřeného zásahu policistů.

Kontaktovala jsem ihned Ondřeje Profanta, který je předsedou pražského sdružení Pirátů, a domluvili jsme si schůzku. Během ní jsem se setkala i s dalšími členy strany Pirátů. Při našem setkání vzniklo první interview pro Pirátské noviny a ze strany Pirátů mi byla nabídnuta spolupráce formou medializace celé mé kauzy. Ocenila jsem to, že mi nabídli tuto formu pomoci, protože s nimi sdílím stejný názor, že o věcech, které se netýkají pouze jednoho člověka, ale všech občanů ČR, by měla média informovat široké publikum. Vzhledem k tomu musím bohužel pouze konstatovat, že ostatní média ČR o nepřiměřených zákrocích policejních sborů ze dne 17.11.2012 zřejmě pod politickou cenzurou neuvedla žádnou informaci. Během demonstrace se mnou udělala interview reportérka MF Dnes a dne 18.11.20.12 na Václavském náměstí výpovědi nás zadržených natáčela i TV Prima, v žádném z těchto médií však nakonec nebylo napsáno ani nebylo řečeno slovo o tom, co se skutečně v ten den na Václavském náměstí všechno odehrálo. Můj osobní dotaz těmto českým médiím zní: Proč hrajete takové divadlo? Proč nám všem lžete a překrucujete fakta? Máte to zapotřebí? Jste podplacení nebo máte strach z našich politických leadrů? Obzvláště u nezávislých médií toto všechno považuji za velmi tristní.

Bylo mi jasné, co musím dál udělat. Sehnala jsem si advokátku, respektive hned dvě. V té době mi nabídl pomocnou ruku úplně cizí člověk, který mne kontaktoval po přečtení interview v Pirátských novinách a který má už z dob nedávných zkušenosti s řešením případů nepřiměřených zásahů ze strany policistů. Nikdy jsem o tomto člověku neslyšela ani jej neviděla, přesto si po výměně několika mailů získal mou plnou důvěru, že ho můj případ skutečně zajímá a hlavně že mi chce opravdu aktivně pomoci.

Udržovali jsme spolu nepřetržitě kontakt přes internet a dávali postupně dohromady videa, texty, dokumenty a jiné důkazní materiály. Právě díky tomuto člověku, který mi byl, jak mohu dnes bez nadsázky a upřímně říci, poslán snad přímo „z nebe“, pokud tedy nějaké existuje, tak právě a jen díky jeho nezištné pomoci, neúnavné práci a trpělivosti, velkým znalostem legislativy, zkušenostem a zároveň i díky jeho upřímnému zájmu o nalezení pravdy a dokázání toho, že spravedlnost dnes i v našem státu může ještě existovat, se mi podařilo celý můj případ dotáhnout po jednom měsíci vytrvalé spolupráce k prvnímu výsledku. A to k podání trestního oznámení a stížnosti na zasahující policisty u Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

Během sběru a vyhledávání důkazního materiálu jsem již měla navázán aktivní kontakt s oběma advokátkami. S první jsem si domluvila schůzku a požádala ji o sepsání stížnosti na GIBS. Potom jsem se osobně setkala s druhou akvokátkou, která ke mně byla velmi vstřícná, protože ji můj případ zaujal, a proto mi okamžitě nabídla pomoc a já ji neváhala vzhledem k jejímu přímému a upřímnému přístupu k věci a také s ohledem na její dlouhodobou justiční praxi přijmout. Bylo mi z její strany oznámeno, že nepřiměřený zásah je vhodné řešit přímo trestním oznámením na zasahující policisty. Následně jsem ji zplnomocnila k zastupování mé osoby v obou trestních řízeních, jak tomu ze strany policie vůči mně, tak v mém vůči policistům.

Poslední týden před podáním trestního oznámení z mé strany události nabraly obrátky. Můj „on-line“ pomocník sestavil podobu stížnosti, první advokátka tuto částečně doplnila, načež jsem s ní ukončila s jejím souhlasem a pochopením spolupráci na kauze, vyrovnala se s ní a požádala o doplnění stížnosti o trestní oznámení a samotné podání druhou advokátku, která tak neprodleně učinila. Podáním trestního oznámení a stížnosti byla po měsíci nepřetržité práce dovršena aktivní spolupráce nás všech, co jsme na mém případu pracovali.

Doporučený postup pro podobně postižené demonstranty

Využijte svého práva, abyste byli poučeni o svých právech policistou před výslechem nebo vaší výpovědí.

O čem by vás měli policisté poučit:
- Máte právo informovat prostřednictvím policie omezení vaší osobní svobody osobu, kterou si sami zvolíte, a to bez zbytečného odkladu.
- Vždy máte právo na právní pomoc, a proto vám policie musí být nápomocna, abyste mohli vyrozumět vámi zvolenou osobu a kontaktovat také další osobu, která by vám poskytla právní rady, a aby vaše komunikace s touto osobou probíhala bez přítomnosti jiných lidí, tzn. bez přítomné dozírající osoby, ale ani s využitím např. odposlouchávajícího či podobných zařízení.
- Máte zároveň právo využít účast vámi zvolené osoby-právníka při průběhu výslechu a v opačném případě, máte právo odmítnout vypovídat do doby, než dorazí váš právní zástupce nebo jiná vámi zvolená osoba na policejní stanici.
- Pokud nechcete, máte právo nevypovídat.
- Máte právo požadovat vyšetření nebo ošetření lékařem, kterého si navíc sami můžete vybrat.
- Máte právo na kopii protokolu z výslechu i ostatních dokumentů, pokud budete ochotni kopii zaplatit, musí být vám být vyhověno, na vyhotovení kopie spisu máte právo, i když jej odmítnete podepsat, na což máte také právo.

Protokol nepodepisujte, pokud:
- Dochází k přeformulování vašich vět, k zapisování něčeho, co jste neřekli.
- Zkreslování vaší výpovědi, záznam neodpovídá skutečnosti.
- Policisté nechtějí zapsat důvod odmítnutí vašeho podpisu na protokolu či jiném dokumentu.

Po propuštění:
- Informujte o tom, co se vám stalo co největší množství lidí, a to jak veřejně, tak prostřednictvím internetu a jiných necenzurovaných médií (rádia).
- V případě, že NEJSTE trestně stíháni, kontaktujte písemně ombudsmana a požádejte jej o pomoc, v opačném případě tak nečiňte, protože je to zbytečné, nepomůže vám. epodatelna@ochrance.cz
- Sežeňte si právníka s advokátní praxí na sepsání stížnosti či trestního oznámení či obojího zároveň. Upřednostněte ty s praxí a zkušeností v trestním řízení.
- Pokud podáváte pouze stížnost a ne trestní oznámení, obracejte se s ní na Krajské ředitelství Policie spadající pod území, na kterém byl zásah proveden.
- Pokud podáváte jen nebo zároveň i trestní oznámení, ať je podá přímo váš advokát na adresu
Generální inspekce bezpečnostních sborů

Skokanská 2311/3
169 00 Praha 6, Břevnov

GPS: N 50°4′47.078“, E 14°22′29.227“

Telefon: 974 839 734

Fax: 974 839 759

E-mail: podatelna@gibs.cz
nebo na státní zastupitelství kdekoliv v ČR.


Pokud nemusíte, nesdělujte podrobnosti o vašem případu a jak ho řešíte lidem, které neznáte nebo jim nevěříte. Mohli by vám spíše uškodit. Naopak mluvte o vašem případu s lidmi, o kterých stoprocentně víte, že jsou na stejné lodi jako vy, a vyměňte si spolu informace o možných postupech. Pomůže vám to i psychicky, protože víte, že v tom nejste sami. Někteří lidé se vám budou pokoušet vaše kroky v podobě stížnosti či trestního oznámení rozmluvit s tím, že to nedopadne dobře ve váš prospěch. Nenechte se tím odradit, každý případ je naprosto individuální a není pravda, že nikdy nikdo spor s policií nevyhrál. Právě naopak. A záleží také na tom, kdo vás ve sporu zastupuje. Nenechte se nikým zastrašit, ani se nenechte podplatit penězi, aby se vše zametlo pod stůl a pravda náhodou nevyšla najevo, aby viníci nebyli potrestáni. Je to na každém z vás, jestli je pro vás důležitější svoboda a pravda, nebo peníze a špatné svědomí.

 

Datum: 26. 12. 2012, Autor: Lucie Obadalová
Přečteno: 147x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 1.


Komentáře k článku

27. 12. 2012
cbx
zlozvyk

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Interní dokumenty FBI: Occupy může být teroristickou hrozbou

Americké úřady stále přitvrzují ve svém postupu proti hnutí Occupy. V interních dokumentech FBI se dokonce objevuje zmínka o tom, že Occupy je možné považovat za teroristickou hrozbu. Vypadá to, že ve Spojených státech začíná éra nového hledání “vnitřního nepřítele státu”.

25. 12. 2012

FBI, která se postavila do čela pořádkových sil ve snaze koordinovat vyšetřování a monitorování hnutí Occupy, se o protestech pořádaných v rámci akcí Occupy vyjadřuje jako o “kriminální aktivitě” a “domácím terorismu”. Je s podivem, že tato demagogie amerických zvláštních vyšetřovacích složek prochází v médiích takřka bez povšimnutí, když zejména Spojené státy vždy křičí a poučují, když si u policejního aparátu nějakého jiného státu všimnou čehokoliv, co by odporovalo uplatňování lidských práv a mohlo by ospravedlnit jejich intervenci. O to více tedy překvapí, když jakákoliv vláda, jež samu sebe považuje za demokratickou, označuje deseti tisíce lidí v ulicích za “teroristy”. A jak že ten terorismus provozují? Jednodušše – nemají už kam jít.

Dokumenty odhalují, že FBI při sledování akcí Occupy velmi ochotně spolupracovala se soukromými společnostmi a zejména s bankami, které se obávaly, že by Occupy mohlo ohrozit jejich provoz. Těžko říct, co se tím “provozem” myslí – možná vyvolání nějaké další hypoteční krize, kterou banky opět zakončí skuhráním o záchranný balíček ze státního rozpočtu.

Protest Occupy Wall street se stal první z dlouhé řady občanských okupací veřejných prostor. Hnutí vzniklo samovolně v září 2011 a rozšířilo se nejen do mnoha velkých měst ve Spojených státech, ale i do více než osmdesáti dalších zemí po celém světě (včetně České republiky).

Dokument byl před vydáním silně redigován, můžete si ho prohlédnout na stránkách organizace Partnership for Civil Justice Fund. Tento fond má v úmyslu od FBI získát více relevantních informací.

 

Datum: 25. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 24x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Sedm aspektů vzdělávacího systému 21. století – díl třetí

Toto je poslední ze tří částí vizionářského článku o vzdělávání, který napsal „ruský Zuckerberg“, zakladatel největší ruské sociální sítě Vkontakte Pavel Durov. Článek jsme rozdělili pro pohodlnější čtení. 

25. 12. 2012
Vzdělávání jako součást populárních filmů

Řekněme, že se díváte na film se špičkovými hereckými výkony, nepředvídatelným příběhem a dechberoucími zvláštními efekty. Jsou v něm všechny prvky, které byste čekali od kvalitního filmu, ale detaily jsou podány s vědeckou přesností. Čínské postavy mluví perfektní standardní čínštinou bez přízvuku a cizích nesmyslů. Architektura a krajina věrně zobrazují dobu a místo vykreslené ve filmu. Zmínky o kvantové fyzice a teorii superstrun jsou založené na faktech místo fikce.

Představte si, že kromě komerčního product placementu by se v populárních filmech začal objevovat vzdělávací product placement: to by vám umožnilo učit se objektivní informace o skutečném světě při sledování nejnovějších velkofilmů. Vedle systémů hodnocení jako BBFC, které určují minimální věk diváků, by filmový průmysl mohl zavést  nové vzdělávací hodnocení, které určí hodnověrnost faktů ve filmu.

Toto hodnocení by mohla vydávat mezinárodní organizace jako UNESCO nebo Wikimedia, nebo by je mohla stanovit příslušná ministerstva jednotlivých zemí. Výroba nebo národní distribuce filmů umožňujících divákům učit se vědecky přesné informace o světě by mohla být podpořena daňovým zvýhodněním.

Úspěch tohoto přístupu bude záviset na přitažlivosti filmů pro masy, bez ohledu na jejich vzdělávací funkci. Když budou filmaři svádět komerční neúspěch filmu na jeho vědecký obsah, bude tento plán odsouzen k neúspěchu. Samotná spolehlivá fakta nejsou pro přitažlivost filmu pro masy podstatná, stejně jako pro ni není podstatné logo Coca-Coly.

Příklad ze současnosti

Hollywoodské filmy zatím neuchvacují fantazii přesným vyobrazením vědeckých informací, ale občas přesvědčí diváky, aby si o jejich námětu zjistili víc. Například film Statečné srdce z roku 1995, který je o boji Skotska za nezávislost ve 13. století, inspiroval obyčejné Skoty, aby si zjistili víc o historii svého lidu. Nakonec film vyprovokoval vlnu pálení britské vlajky napříč Skotskem a podle názoru některých pozorovatelů představoval jiskru, která zapálila plamen: teď se Skotové chystají uspořádat referendum o nezávislosti.

Vzdělávání prostřednictvím návštěvy herního světa

Představte si počítačovou hru, která vás přenese do renesanční Florencie. Architektura města a kostýmy obyvatel jsou pečlivě navrženy podle historických záznamů o 15. a 16. století. Během plnění úkolů se naučíte zákony rodu Medici a potkáte skutečné historické osobnosti, například vychytralého Machiavelliho nebo geniálního  Leonarda. Při rozhovorech s obyvateli se zcela ponoříte do světa vzkvétající Florencie, včetně dialogů v italštině s titulky ve vašem jazyce. Vývojáři hry budou spolupracovat s historiky, archeology, antropology a lingvisty. Do projektu budou investovány miliony dolarů.

Pokud vám to připadá jako utopie, nejspíš vás překvapí, že taková hra již existuje: Assassin’s Creed II je jednou z nejpopulárnějších a komerčně nejúspěšnějších her na světě. Znalci dějepisu ze studia v Montrealu, kde byla hra vytvořena, udělali pro předání znalostí o guelfech a ghibellinech další generaci zcela jistě mnohem víc než všichni profesoři dějepisu na světě dohromady.

V současnosti je samozřejmě zajištění historické přesnosti ve hře spíše gestem dobré vůle než běžnou praxí. Assassin’s Creed II je unikátní v tom, že si hra mistrně pohrává s mezerami v historických záznamech a splétá dohromady věrohodný svět a tajemnou zápletku o válce mezi Řádem templářů a klanem vrahů. A příběh o odvaze a spravedlnosti, který se odehrává v kulisách historických faktů, není o nic méně hodnotný než pohádky, které nám jako objektivní informace podstrkují naše vlády s vlastní oficiálně schválenou koncepcí historie. Státní úředníci by samozřejmě nikdy nedokázali vytvořit hru jako Assassin’s Creed. Nicméně vláda může nabídnout daňové úlevy jako motivaci pro vývojáře prodávat hry, které vedle zábavy nabízejí i vzdělávací obsah.

Příklad ze současnosti

Současné hry v původním znění mohou sloužit jako skvělá pomůcka pro děti, které se jako cizí jazyk učí angličtinu. Někteří mí ruští přátelé říkají, že bez sérií adventur jako Siberia, Broken Sword, The Longest Journey nebo The Secret of Monkey Island by nikdy nezvládli angličtinu na tak vysoké úrovni. Tyto hry obsahují desítky hodin otitulkovaných anglických dialogů. Silná touha pochopit příběh a dostat se do dalších úrovní nutí hráče ovládnout jazykové nuance s mnohonásobně větším úsilím.

Decentralizace a destandardizace vzdělávacího systému

V informační ekonomice 21. století je vysoká poptávka po vzácných specialistech, kteří dovedou uvažovat neobvyklým způsobem. Takovým lidem se nejlépe daří v prostředí, kde si navzájem konkuruje mnoho naprosto odlišných akademických programů.
Progresivní státy budoucnosti se zbaví přehnané standardizace vzdělávacích programů a dají lidem tam venku možnost experimentovat. Ve světě neustálé ekonomické nejistoty a rychlých změn nemohou úředníci vzdělávacích systémů vůbec tušit, o jaké dovednosti a znalosti bude za pět nebo deset let zájem. Jejich snaha o standardizaci akademických programů představuje nebezpečnou ruskou ruletu, ve které budoucnost celého národa závisí na zcela nahodilé volbě jednoho čísla.

Už teď se objevují náznaky, že oficiální osnovy začínají ztrácet smysl. Průměrný dnešní absolvent školy v Rusku sotva umí rusky, natož anglicky, přestože zvládnutí těchto dvou jazyků a znalost aritmetiky postačují, aby se člověk stal plnohodnotným členem informačního světa. Pokud systém nedokáže zvládnout ani tento základní úkol, co pak máme říct o jeho úspěšnosti při šíření vědomostí o prvocích?
Současná centralizace vzdělávacích programů je dědictvím éry totalitních režimů 20. století, které jako oporu potřebovaly hromadnou povinnou ideologickou indoktrinaci mladých generací. Pro každý totalitní režim bylo nezbytně nutné vštípit dětem vládní doktrínu a vtisknout jim „správný“ obraz dějin, ekonomie a literatury. Jenže dnes, ve světě svobodných informací, dokáže povinná ideologická indoktrinace maximálně podkopat důvěru lidí v celý systém.

V této nové informační době budou rodiče moci přihlásit své děti do škol vybudovaných na mnoha různých principech a myšlenkách. Sociální stát zaplatí vzdělání dětí v rodiči vybraných školách bez ohledu na vzdělávací program. Pravicové vlády mezitím zcela privatizují školství a zruší související daně, čímž rodičům vrátí prostředky na zaplacení libovolné formy vzdělání, kterou pro své děti zvolí.
Mnoho škol budoucnosti bude fungovat jako experimentální platformy, podobně jako začínající technologické firmy. Některé z nich dosáhnou oslnivého úspěchu, zatímco jiné skončí totálním krachem. Tato rovnice má spoustu neznámých, ale cestu vpřed lze vydláždit jen pomocí experimentů. Jedna věc je však jistá: středoškolské vzdělávání se v 21. století stane mnohem různorodějším a zajímavějším.

Předchozí díl

 

Datum: 25. 12. 2012, Autor: Překlad: Dobrovolníci ze zahraničního odboru Pirátů
Přečteno: 26x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

24. 12. 2012, 16:06

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Neslavný průběh PM2012

Dlouhodobá kampaň Anonymous nazvaná Project Mayhem („Projekt Likvidace“), která se inspirovala odvážným plánem popsaným v knize a posléze stejnojmenném filmu Fight Club („Klub rváčů“), se nesetkala s příliš velkým úspěchem. Přesto došlo alespoň k jednomu dumpu databází, ke kterému jeho autor přiřadil tag #PM2012.

23. 12. 2012

Ke zmíněnému útoku se na twitteru přihlásil hacker vystupující pod přezdívkou DiabloAnon. Napadeny byly webové stránky vlád Egypta a Íránu.

Vyjádření DiabloAnona a zápis k akci byl umístěn na Pastebin.

Project Mayhem byl informační kampaní, která si kladla za cíl vytvořit decentralizovanou platformu pro publikování leaků z vládních i soukromých organizací a především přesvědčit zaměstnance těchto organizací, aby leaky sami dobrovolně vypustili do světa. Jednalo se tedy o snahu zpopularizovat whistleblowing. Zdá se však, že všichni natolik očekávali nějaký výsledek, že sami vůbec nic neudělali. K nedostatkům projektu se připojila také skutečnost, že se jej nepodařilo řádně zmedializovat v hlavních médiích. Alternativní zpravodajství, ke kterým i jejich odběratelé přistupují skepticky, nedokázala překlenout informační propast a přitáhnout k sobě dostatečně silnou pozornost, která by hackery a obyčejné lidi zaměstnané v daných organizacích (na které projekt primárně cílil) zvládla motivovat k činu.

Do konce roku se však ještě může leccos přihodit – řada Anonů hovoří o svých plánech na Lulzxmas a když si vzpomeneme, jaké překvapení nám Anonymous nadělili před rokem (průnik do Stratforu), rozhodně se nedá prohlásit, že by se vlády neměly čeho obávat.

 

Datum: 23. 12. 2012, Autor: red
Přečteno: 13x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Za zavřenými dveřmi OSN při pokusu o přivlastnění internetu

Autor článku, Eli Dourado, je spoluzakladatelem WCITLeaks, kde zveřejňoval tajné a zapírané dokumenty OSN připravující program cenzury internetu na konferenci WCIT v Dubaji. V této ‘funkci’ se mu dokonce podařilo zúčastnit se konference samotné jako oficiální člen delegace USA. V článku podrobně popisuje machinace, které byly soustavně používány za výše zmíněným účelem, a také bdělost a neúnavnou práci proti nim z hlediska americké delegace.

22. 12. 2012

„WCIT se údajně vůbec nemělo zabývat internetem a hle, tu jsme uprostřed konference a pořád je na agendě.“

Uprostřed únavného jednání hostující země, Spojené Emiráty, vhodila ‘bombu’: důsledné přepsání celé smlouvy tak, aby zahrnovala všechny ty nejhorší prvky – znárodnění kontroly internetu, včetně funkcí ICANN, a aby vlády dostaly ‘zodpovědnost za bezpečnost internetu’. Dokument byl navržen Ruskem, UAE, Čínou, Saudskou Arábií, Alžírskem, Sudánem a Egyptem.

Text tohoto dokumentu dokonce nebyl zpřístupněn ani delegátům. Jenže WCITLeaks ho začalo okamžitě mezi delegáty (i veřejností) cirkulovat. Následně, a poněkud komicky, WCITLeaks obdrželo tweet od Egyptského zástupce, že ‘Egyptská delegace tento návrh nikdy nepodporovala’. V neděli odpoledne samotná ITU poslala tweet, že návrh stahuje. Nicméně příští den se objevil v oficiálním depozitáři dokumentů. Potom předseda podal podobný návrh a vyhlásil zvedání rukou na ukázku podpory. Španělsko naštěstí mělo tu duchapřítomnost okamžitě protestovat, že rozhodnutí nemělo probíhat formou volby, ale všeobecného souhlasu.

Nakonec měl dokument pořád ještě tolik špatných prvků, že následující země prohlásily, že ho nepodepíší: USA, UK, Švédsko, Kanada, Polsko, Nizozemsko, Dánsko, Keňa, Nový Zéland, Kostarika a Česká Republika. Alespoň tyhle země to ještě stihly prohlásit, poněvadž po České Republice předseda ztratil trpělivost a ‘uzavřel jednání’. EU také vydalo směrnici, aby členské státy nepodepisovaly.

Závěr? Síla transparentnosti. Jak by to asi bývalo dopadlo bez WCITLeaks?

Celý článek v původním nezkráceném znění

 

Datum: 22. 12. 2012, Autor: Překlad: Libor Špaček
Přečteno: 61x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Stránka 1 z 3812345102030...Poslední »

Domů | NovinkyKomentáře | Náhledy | *Nastavení | Stažení | Sponzor | Kontakt | Nápověda | Archív | **Fórum | **Tajné

SuperLink.cz NAVRCHOLU.cz PageRank Seznam S-Rank JyxoRank Alexa Rank Compete Rank Powered by WordPress


Partneři a Sponzoři webu GreyLinkDC++

Webhosting Endora.cz GreyLinkDC++ » Klikni pro info o statusu Sponzor a Partner

CZIN.eu | Začátek.cz | Katalog.mzf.cz | Telsey.cz | Webkatalog | TopLinks.cz | TopSites.cz | HyperSmash


Advertising / Reklama