Vítejte na neoficiálním webu GreyLinkDC++ věnovaném NMDC klientovi nové generace pro P2P síť Direct Connect Dnešní datum: Aktuální čas: Svátek má: • Podpořte GreyLinkDC++ libovolnou částkou se systémem PaySec. • Copyright © 2007 - 2012 GreyLinkDC++ • All rights reserved.

Archív pro rubriku Únor, 2012

My, děti Sítě

27. 2. 2012 | Internet | 1
My, kteří jsme vyrostli s Internetem a na Internetu – jsme
„generací“, která ten termín naplňuje jistým podvratným způsobem. Nedostali
jsme vnější podnět od reality, ale proměnu reality samotné; nespojuje nás
obvyklý, ohraničený kulturní kontext, nýbrž vědomí svobody jeho výběru a
sebeurčení.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

My, děti Sítě

My, kteří jsme vyrostli s Internetem a na Internetu – jsme
„generací“, která ten termín naplňuje jistým podvratným způsobem. Nedostali
jsme vnější podnět od reality, ale proměnu reality samotné; nespojuje nás
obvyklý, ohraničený kulturní kontext, nýbrž vědomí svobody jeho výběru a
sebeurčení.

27. 2. 2012

V mediálním diskursu snad není slovo nadužívanější než „generace“. Jednou
jsem zkusil spočítat, kolik generací bylo vyhlášeno za posledních deset let,
od známého článku o takzvané „Ztracené generaci“. Bylo jich asi dvanáct a spojovalo
je jedno: existovaly pouze na papíře. Skutečnost nám nepřipravila jediný
hmatatelný, smysluplný a nezapomenutelný impuls, jehož společné prožití by nás
jasně oddělilo od předchozích pokolení. Zatímco jsme jej hledali, zásadní
změna přišla nepozorovaně: zapletla se do kabelů televize, protlačila
pozemními i mobilními telefony a především přitekla všeobecně dostupným
Internetem. Teprve dnes, po patnácti letech, můžeme pochopit, jak mnoho se
změnilo.

My, děti Sítě – my, kteří jsme vyrostli s Internetem a na Internetu – jsme
„generací“, která ten termín naplňuje jistým podvratným způsobem. Nedostali
jsme vnější podnět od reality, ale proměnu reality samotné; nespojuje nás
obvyklý, ohraničený kulturní kontext, nýbrž vědomí svobody jeho výběru a
sebeurčení.

Uvědomuji si, že při psaní příliš používám zájmeno „my“ – naše „my“
je mlhavé, nejasné a oproti starým škatulkám – přechodné a nestálé. Pokud říkám „my“,
znamená to „mnozí z nás“ nebo „někteří z nás“. Když napíšu „my jsme“, znamená
to „můžeme být“. Používám to „my“ jen proto, abych o nás vůbec mohl psát.

1.

Vyrostli jsme na Internetu a s Internetem. Rozděluje nás pro vás

nepochopitelná odlišnost: „nesurfujeme“ a Síť pro nás není „místo“ nebo
„virtuální realita“. Nevnímáme Internet odděleně od skutečnosti, je to její
součást: neviditelná vrstva, prolínající hmotným prostředím. My Internet
nepoužívame – my v něm a s ním žijeme. Kdybychom vám, analogovým, měli
vyprávět svůj bildungsroman, bude Internet přirozenou součástí každého obrazu
a prožitku, který nás formuje. V Síti nacházíme přátele i nepřátele, chystáme
si taháky do školy, domlouváme mejdany i společné učení, online se

zamilováváme i rozcházíme. Internet pro nás není technologie, kterou bychom se
museli naučit používat a zvládat. Síť je proces, který se neustále děje a mění
před našima očima, s námi a skrze nás. Na okrajích vznikají a zanikají
technologie, služby jsou spouštěny, rozkvétají a upadají, ale Síť zůstává,
neboť Síť jsme my, kteří spolu komunikujeme pro nás přirozeným způsobem –
mnohem více a účinněji, než bylo možné kdy dříve v dějinách lidstva.

Vychovala nás Síť a myslíme trochu jinak. Schopnost najít informaci je pro
nás stejně běžná, jako pro vás najít nádraží nebo poštu v cizím městě. Pokud
se chceme něco dozvědět – jaké jsou první příznaky neštovic, jestli účet za
vodu není podezřele vysoký nebo proč se potopila „Estonia“ – děláme to s
jistotou řidiče auta s GPS navigací. Víme, že potřebné informace najdeme na
více místech, dokážeme se tam dostat a umíme posoudit jejich věrohodnost.
Zvykli jsme si, že místo jedné odpovědi jich najdeme mnoho a umíme z nich
poskládat nejpravděpodobnější verzi, přičemž vyloučíme ty, které jsou
nevěrohodné. Vybíráme, filtrujeme, pamatujeme si – a jsme připraveni kdykoli
nahradit informaci, kterou si pamatujeme, její novou, lepší verzí.

Síť je pro nás něco na způsob sdílené vnější paměti. Nemusíme si pamatovat
nepotřebné detaily: data, sumy, vzorce, paragrafy, jména ulic nebo podrobné
definice. Stačí nám abstrakt, podstata, která je potřebná k pochopení
informace a propojení s jinými informacemi. Až budeme potřebovat podrobnosti,
získáme je v několika vteřinách. Nemusíme také vědět všechno – víme, kde
nalézt lidi, kteří se zaměřili na to, co neznáme, a můžeme jim věřit. Lidi,
kteří se o informace dělí ne pro zisk, ale z přesvědčení, že informace žije
pohybem, že chce být volná a že jejich výměnou vyděláváme my všichni. Každý
den: při učení, v práci, při řešení každodenních obtíží, ze záliby. Dokážeme
spolu soutěžit a máme to rádi, ale naše konkurence, touha odlišit se, je
založena na znalostech, na schopnosti informaci vyložit a zpracovat, nikoli
monopolu na ni samotnou.

2.

Být součástí kultury pro nás není nic zvláštního – globální kultura je
základním kamenem naší totožnosti, je pro naši definici mnohem důležitější než
tradice, historické příběhy, společenské postavení, původ nebo jazyk, který
užíváme. Z oceánu kulturních prožitků si lovíme ty, které nám nejvíce vyhovují
- odpovídáme na ně, hodnotíme je, tato hodnocení pak ukládáme na stránky k
tomu určené a ty nám napovídají další alba, filmy nebo hry, které by se nám
mohly líbit. Některé filmy, seriály nebo videa sledujeme s kolegy z práce nebo
známými z druhé strany zeměkoule; své nadšení pro jiné sdílíme jenom s hrstkou
lidí, se kterými se možná nikdy osobně nesetkáme. Odtud pramení naše
přesvědčení, že kultura je zároveň globální i individuální. Pro tohle k ní
potřebujeme volný přístup.

Nedomáháme se toho, aby veškerá kultura byla zadarmo – ačkoli když
něco
vytvoříme, obvykle to prostě pustíme volně do oběhu. I když se
technologie rozvinula
tak, že kvalita filmu nebo nahrávky, kdysi vyhrazená omezené kastě
profesionálů, je nyní dostupná každému, chápeme také, že něco vytvořit
stojí
materiál i práci. Jsme ochotni platit, ale obrovská přirážka, již
požadují
distributoři, nám připadá očividně přemrštěná. Proč bychom měli platit
za
šíření informace, kterou můžeme okamžitě dokonale zkopírovat bez toho,
aby se
zmenšila hodnota originálu? Pokud dostáváme pouze informaci samotnou,
chceme
aby cena byla přiměřená. Jsme ochotni si připlácet, ale očekáváme za to
nějakou
přidanou hodnotu: zajímavý obal, gadget, vyšší kvalitu obrazu, možnost
dívat
se tady a teď bez čekání na stažení souboru. Umíme vyjádřit uznání a
chceme
odměnit autory (od té doby, co peníze nejsou bankovky, ale jen řetězce
čísel na
obrazovce, placení se stalo druhem symbolické výměny, ze které něco mají
obě strany), plnění prodejních plánů korporací nás ale nezajímá. Není
to naše vina, že
jejich byznys v tradiční formě ztratil smysl – a místo aby tu výzvu
přijaly a
nabídly nám něco navíc k tomu, co můžeme mít zadarmo, uzavřely se do
svých zastaralých
pevností.

A ještě něco: nechceme platit za své vzpomínky. Filmy, které si pamatujeme
z mládí, hudba, která nás doprovázela před deseti lety – ve vnější síťové
paměti jsou to prostě vzpomínky. Vyvoláváme je, vyměňujeme a pracujeme s nimi
stejně samozřejmě, jako vy vzpomínáte na „Nemocnici na kraji města“. Pohádky,
které nacházíme v Síti a ukazujeme je svým dětem stejně, jako vy jste nám
vyprávěli o Červené Karkulce nebo třech kůzlátkách. Dokážete si představit, že
vás za tohle někdo odsoudí podle nějakých zákonů? My také ne.

3.

Jsme zvyklí, že naše účty se platí samy – tak dlouho, dokud jsou na
kontě peníze; víme, že založení bankovního účtu nebo přenos čísla k jinému
operátorovi je otázka vyplnění jednoho online formuláře a jednoho podpisu na
smlouvě, kterou přiveze kurýr; že výlet na druhý konec Evropy s prohlídkou
jiného města někde v polovině cesty se dá zařídit za dvě hodiny. Jako
uživatele státu nás tak stále více dožírá zastaralost jeho rozhraní. Nechápeme,
proč má daňové přiznání tolik formulářů a proč ten hlavní má přes sto kolonek
k vyplnění. Nechápeme ani povinnost odhlásit se v jednom městě a znovu
přihlásit v jiném při stěhování – jako by to jeden úřad nemohl sdělit druhému
bez nás (a vynechejme raději nesmyslnost onoho povinného hlášení).

Nemáme ani stopu toho klidného, pokorného smíření, kterým se vyznačují naši
rodiče, přesvědčení o neobyčejné důležitosti úředních zaležitostí a posvátné
povaze jednání s úřady. Necítíme ten respekt, pocházející ze vzdálenosti mezi
prostým obyvatelem a majestátem „vládců“ v nadoblačných výšinách. Vidíme
společenskou strukturu jinak než vy – je síťová, ne stupňovitá. Zvykli jsme si,
že můžeme zkusit dát se do řeči s každým – novinářem, starostou města,
vysokoškolským profesorem nebo známým zpěvákem – a nepotřebujeme k tomu žádná
oprávnění, vyplývající ze společenského postavení. Úspěch takové debaty závisí
pouze na tom, zda obsah naší zprávy bude natolik zajímavý, aby stálo za to
odpovědět. A díky spolupráci, neustálým debatám a obraně argumentů v ohni
kritiky máme pocit, že náš pohled na věc je prostě lepší – proč bychom tedy
neměli očekávat vážnou debatu se svou vládou?

Narozdíl od těch, kteří považují „demokratické instituce“ za neměnný pomník,
necítíme k nim v jejich současné podobě nábožnou úctu, ani nevěříme v jejich
neoddiskutovatelnost. My nepotřebujeme pomníky. Potřebujeme systém, který
splní naše očekávání: bude přehledný a účinný. A naučili jsme se, že změna je
možná; že každý systém se špatným ovládáním může nahradit – a nahradí – nový,
výkonnější, lépe uzpůsobený našim potřebám, nabízející více možností.

Ze všeho nejvíce si vážíme svobody: svobody projevu, svobody přístupu k
informacím a kultuře. Cítíme, že právě díky svobodě je Síť tím, čím je a je
naší povinností tuto svobodu chránit pro budoucí generace stejně, jako pro ně chráníme
životní prostředí.

Možná jsme to ještě nepojmenovali, možná si to ještě ani neuvědomujeme, ale
myslím, že to co chceme je skutečná, opravdová demokracie. Demokracie, o které
se vašim spisovatelům ani nezdálo.

(nadpis je vypůjčen z kultovního blogu mydziecisieci)

„My, dzieci sieci“ by Piotr
Czerski
is licensed under a
Creative Commons Uznanie
autorstwa-Na tych samych warunkach 3.0 Unported License.

- via falkvinge.net
- překlad Mum alAthin

CC-BY-SA

 

Datum: 27. 2. 2012, Autor: Piotr Czerski
Přečteno: 603x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 14 čtenářů, celková známka je 1.35.


Komentáře k článku

28. 2. 2012
irokez
merhaute, …

28. 2. 2012
merhaut
Re: merhaute, …

28. 2. 2012
vlasta klepák
Re: Re: merhaute, …

28. 2. 2012
merhaut
Bolševici se zaradují,

28. 2. 2012
vlasta klepák
Re: Bolševici se zaradují,

28. 2. 2012
irokez
Re: Re: Bolševici se zaradují,

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Evropský parlament se bude zabývat dohodou ACTA


Web Evropského parlamentu informuje o plánovaných jednáních o sporné dohodě ACTA v tomto týdnu. V úterý bude oficiálně předaná petice proti ACTA, o ACTA budou jednat i výbory pro průmysl a pro zahraniční obchod. Ve čtvrtek proběhne workshop s odborníky i zástupci veřejnosti. Jednání výborů budou dostupná online.

27. 2. 2012
Dohoda ACTA se aktuálně zřejmě skutečně poroučela ad acta, alespoň na nejbližší čas. Naplánovaná jednání ovšem v Evropském parlamentu pokračují, jak uvádí web europa.eu:

„Řadu událostí týkajících se mezinárodní dohody proti padělatelství ACTA zahájí v úterý ve 12:30 předání petice proti ACTA s téměř dvěma a půl miliony podpisů Petičnímu výboru. V úterý bude o ACTA jednat i Výbor pro průmysl, a ve středu Výbor pro zahraniční obchod. Ve čtvrtek 1. března se bude konat workshop o ACTA s odborníky i zástupci veřejnosti.“

Petici Avaazu proti ACTA stále běží, ale do zítřka zřejmě poslední mety 3 milionu podpisů nedosáhne, i tak je 2,5 milionu podpisu velmi slušný výkon.

Aktualizace:
EP na svém twitterovém účtu doplnil, že jednání výborů budou přenášena online na webu http://events.europarl.europa.eu/.

 

Datum: 27. 2. 2012, Autor: red
Přečteno: 174x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.


Komentáře k článku

27. 2. 2012
Alvyn
Záznam

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Piráti se obávají, že Kalousek skartuje dokumenty o tunelování bank

27. 2. 2012 | Piráti | 0
Pirátská strana dnes vydala tiskovou zprávu, ve které informuje o vyhrané žalobě nad Městským soudem v Praze. Spor se týkal elektronického doručování. Piráti zároveň oznámili, že hodlají požádat soud, aby vydal předběžné opatření, které by zabránilo skartaci dokumentů z 90. let. Kalouskovo ministerstvo odmítá informace o vykrádání českého bankovního sektoru zveřejnit.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Piráti se obávají, že Kalousek skartuje dokumenty o tunelování bank


Pirátská strana dnes vydala tiskovou zprávu, ve které informuje o vyhrané žalobě nad Městským soudem v Praze. Spor se týkal elektronického doručování. Piráti zároveň oznámili, že hodlají požádat soud, aby vydal předběžné opatření, které by zabránilo skartaci dokumentů z 90. let. Kalouskovo ministerstvo odmítá informace o vykrádání českého bankovního sektoru zveřejnit.

27. 2. 2012
Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze, které se odmítlo zabývat žalobou na ministerstvo financí z důvodu, že mu tato žaloba byla doručena do datové schránky bez elektronického podpisu.

„Rozhodnutí má zásadní význam pro uživatele datových schránek (cca 460 tisíc subjektů): NSS totiž potvrdil, že občané a firmy si nemusejí kvůli datovým schránkám kupovat navíc ještě elektronický podpis. Podání do datové schránky má stejné účinky, jako kdyby došlo na podatelnu poštou a bylo podepsané,“ konstatují Piráti v tiskové zprávě.

Soud nyní bude muset žalobu Pirátů proti ministerstvu financí projednat. Piráti usilují, aby ministerstvo přestalo utajovat informace o aktérech tunelování českých bank v 90. letech. I když některé informace se již předčasem objevili na portálu PirateLeaks.cz, stále nejsou dostupné všechny dokumenty. Piráti se obávají, že ministerstvo by mohlo přistoupit i ke skartaci materiálů a hodlají podat předběžné opatření, které by takovému kroku zabránilo.

 

Datum: 27. 2. 2012, Autor: red
Přečteno: 493x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 10 čtenářů, celková známka je 1.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Na Facebooku probíhá protest proti ACTA, spamují se stránky parlamentních stran

25. 2. 2012 | Internet | 10
Hodinu po poledni vyhlásili Anonymous Czech Republic další protest proti ratifikaci dohody ACTA. Odpůrce dohody vyzvali, aby protestovali na facebookových profilech politických stran, které jsou zastoupeny v poslanecké Sněmovně. Na profilech ODS, TOP09, VV, ČSSD a KSČM jsou stovky příspěvků protestující proti přijetí kontroverzní dohody. Protest stále probíhá.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Na Facebooku probíhá protest proti ACTA, spamují se stránky parlamentních stran

25. 2. 2012 | Internet | 10
Hodinu po poledni vyhlásili Anonymous Czech Republic další protest proti ratifikaci dohody ACTA. Odpůrce dohody vyzvali, aby protestovali na facebookových profilech politických stran, které jsou zastoupeny v poslanecké Sněmovně. Na profilech ODS, TOP09, VV, ČSSD a KSČM jsou stovky příspěvků protestující proti přijetí kontroverzní dohody. Protest stále probíhá.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

A2: Ekonomie podmanění


Mechanismus dluhu zní podtitul aktuálního čísla kulturního čtrnáctideníku A2. Několik článků nahlíží na dluh z různých pohledů. Ve spolupráci s redakcí A2 přinášíme recenzi na knihu sociálního antropologa Davida Graebera Debt. The First 5,000 Year.

25. 2. 2012
Texty Ilony Švihlíkové (Dluhový byznys) a Ondřeje Lánského (Dráb(k)ův dohled) jsou dostupné na webu advojka.cz, najdete je na stránce čtvrtého letošního čísla, jako i řadu dalších. Kompletní tištěné vydání máte šanci ještě sehnat v distribuční síti. Ve středu 29. února vychází nové číslo A2.

Ekonomie podmanění 

Antropolog Graeber prozkoumal prvních pět tisíc let dluhu


Ondřej Slačálek

Dějiny dluhu jsou zároveň dějinami otroctví. Svobodu lidstvo poznalo poprvé právě jako jejich negaci – nikoli náhodou je jejím prvním označením sumerské slovo amargi, které doslova znamená návrat k matce. Míněn je návrat k rozbité rodině z dlužního otroctví.

David Graeber je antropolog a zároveň aktivista hlásící se k „novému anarchismu“, oproštěnému od ideologické zátěže minulosti a zakotvenému především v praxi sociálních hnutí. K jeho publikacím patří výsledky terénního výzkumu mezi původními obyvateli Madagaskaru i etnografie přímých akcí alterglobalizačního hnutí. Nová kniha Debt. The First 5,000 Years (Dluh. Prvních pět tisíc let, 2011) s jeho předchozími tématy úzce souvisí – alterglobalizační hnutí se svým požadavkem na odpuštění dluhů chudým zemím vždy naráželo na přesvědčení, že „dluhy se musí platit“, a Graeber sám byl během svého pobytu na Madagaskaru svědkem doslova vražedných dopadů utlumení programů na léčbu malárie v důsledku úsporných opatření vnucených Mezinárodním měnovým fondem kvůli splácení dluhů. Tyto zkušenosti pro autora nicméně představují pouze odrazový můstek pro fascinující experiment – vykreslení dějin (nejen) západního světa z perspektivy ekonomického závazku.

Směna, nebo nadvláda?

Dluh není samozřejmé téma – ekonomii se nabízí kritizovat a je také mnohem častěji kritizována přes pojmy jako vlastnictví, práce a vykořisťování, pro politickou analýzu se nabízejí pojmy jako svoboda či násilí. V kontrastu s nimi se závazek splácet jeví jako koneckonců jednoznačný a neproblematický. Právě toto zdání je ale podezřelé.
Graeber ve své knize útočí na konvenční vysvětlení vzniku peněz, podle nějž na počátku byl směnný obchod, který byl funkční, ale neefektivní, a tak si vyžádal vytvoření všeobecného a neutrálního média směny, na něž lze převádět všechny ostatní položky a které posléze umožnilo vznik úvěru a dluhu. Společnosti, které by fungovaly jako v naivních schematizacích z učebnic ekonomie, tedy v nichž by Josef měnil padesát králíků za Vilémovu krávu a trnul by, zda za padesátého prvního králíka nakoupí od Franty dva pecny chleba, se nikde nevyskytovala. V předpeněžních či nepeněžních společnostech jsou doloženy spíše různé podoby reciprocity a redistribuce. Směnný obchod existoval – ale převážně s cizinci, nebo zasazený do rituálů a mocenských vztahů. Právě ty ovšem ekonomie se svým modelem směny mezi rovnými jedinci ignoruje.
Mocenské vztahy jsou přitom historickým vysvětlením jejího zrodu. Graeber mění nastíněné pořadí – barvité obrázky směnného obchodu nejsou dávnou historickou minulostí, ale bezprostřední možností, barter se stává způsobem fungování poté, co peníze selžou a ztratí hodnotu (jak jsme mohli nedávno vidět v Argentině či v Rusku), nikoli před jejich zavedením. Naopak dluh vzniku peněz předchází – mocensky vynucené závazky vzniklé po rozbití předcházejících ekonomických struktur mají podobu dluhu, jejich převod na kvantifikující jednotku usnadňuje jejich přesnou kalkulaci a zároveň umožňuje s nimi manipulovat. Dluh znamená panství, v poslední instanci i otroctví, do nějž mohou být dlužníci věřiteli po velkou část dějin dluhu prodáni. Peníze jsou jeho vedlejším produktem, přičemž médium směny mělo často podobu, která mnohem přesněji upomínala na jejich mocenská zakotvení, například ve starém Irsku se hodnota věcí poměřovala vůči počtu děvčátek – otrokyň.
Odcizená ekonomika trhu dává smysl až tehdy, když první podoby organizovaného násilí v měřítku větším než kmen likvidují dosavadní struktury komunitní ekonomiky. To platí jak pro starověk, tak i pro vznik moderního kapitalismu, kde Graeber v tradici Karla Polanyiho a dalších vidí opět rozhodující vliv státu s jeho rozbíjením dosavadních ekonomických struktur. Logika kapitalismu je přitom logikou dluhu – nejenže papírové peníze představují v zásadě čisté stvrzenky o dluhu, ale i logika ekonomického růstu je zároveň logikou půjčování peněz na úrok, které dává smysl prouze za předpokladu, že se peníze během času zhodnotí a vytvoří více peněz. Kapitalismus, růst a dluh tedy nelze oddělit – a právě proto se kapitalismus může stát snadno strojem na virtualitu a nicotu. Je -li totiž zakotven v teoreticky neomezeném růstu, pak „neexistuje žádný důvod negenerovat úvěr – tedy budoucí peníze – nekonečně“.

Prvotní hřích, prvotní dluh

Dluh představoval přesvědčivý ideologický nástroj nadvlády, což odrážejí i jednotlivá náboženství – od indických véd až po judaismus a křesťanství. Na hlubší úrovni tím vyjadřují obecně lidskou situaci, neboť za to, kým je, vděčí lidský jedinec mnoha lidem, kteří zde byli před ním, kterým „dluží“ svůj jazyk, svou kulturu, svá gesta, své chování i svůj materiální svět. V různých dobách se různé ideologie pokusily tento dluh buď přenést na bohy mimo tento svět (oběti těmto bohům mají pak z jisté perspektivy charakter jakýchsi sakrálních úroků), nebo jej nárokovat pro konkrétní instituci či osobu z tohoto světa. Jako aktuální příklad takového přisvojení dluhu společností uvádí Graeber sovětskou argumentaci proti emigrantům – společnost je udělala tím, kým jsou, investovala do nich, proč by je nyní měla nechat odejít, aniž by svůj dluh vůči státu splatili? Neustálé a specifické „zadlužování se“ jakožto základní východisko lidství bylo vyvlastněno mocenskými institucemi či mocnými jednotlivci. Vznikly základy nám známé ekonomiky – nikoli jako soubor vztahů mezi lidmi a věcmi, ale jako soubor vztahů mezi lidmi, z nichž někteří se postupně stávají zároveň věcmi.
Otroctví se stalo součástí koloběhu dluhu – a vyvolávalo zuřivý odpor, mnohem více než třeba kastovní systémy nebo otroctví vzniklé zotročením válečných zajatců. Znevolňovalo totiž původně svobodné, ba rovné lidi – „věcí“, jak otroka definovalo římské právo, se mohl stát i dosud svobodný občan, často v zásadě nahodilým zásahem ekonomické štěstěny.

Dějiny odporu

Odpor k dluhům byl součástí rozličných kultur. Už starý Sumer znal cyklická zrušení dluhu, ta se stala jako „milostivá léta“ rovněž součástí starozákonního židovství. Křesťanství lze číst jako anihilaci dluhu boží milostí, která nabádá k následování – pokud Bůh svou obětí zrušil prvotní hřích člověka a vykoupil tak jeho prapůvodní dluh, bylo by pošlapáním této oběti, kdyby člověk uvrhoval do neštěstí své bližní vymáháním jejich nezměrně menších dluhů. „Odpusť nám naše dluhy, jakož i my odpouštíme našim dlužníkům,“ modlí se ve skutečnosti křesťané ve své nejdůležitější modlitbě.

Dluh se ovšem nestal jen předmětem náboženských úvah, ale především politického boje. Příklad řecké Megary, kde se k moci dostalo hnutí, které zrušilo dluhy, je jen vrcholem. Po velkou část starověku představovaly dluhy politikum, jejich rušení a zničení záznamů o nich patřilo spolu s přerozdělením půdy mezi klíčové požadavky hnutí chudých. Je vzpomínka na tato hnutí pouhým odkazem k barbarským a archaickým dobám? Graeber je jiného názoru – podle něj by „staří Řekové jistě považovali rozdíl mezi otrokem a zadluženým námezdním pracujícím při nejlepším za právnický detail“. Navíc, navzdory názorům mnohých, není vůbec nutné, aby byl kapitalismus spojen se svobodnou pracovní silou, jak nám připomínají staletí dobrého soužití kapitalismu s otrokářstvím i jeho nynější partnerství s řadou diktatur.

Zahoďte Tomáše Sedláčka

Kniha Davida Graebera je odpovědí na krizi – svou hloubkou i kritičností může být nicméně dobrou protiváhou rychlokvašeným „ekonomickým bestsellerům“. Pokud se chceme dozvědět něco skutečně podstatného o tom, co dělá ekonomická představivost se společností, je třeba zahodit Sedláčkovu Ekonomii dobra a zla s jejím vyprávěním, že za krizi a dluh může nenasytnost společnosti po zbytečné spotřebě. Tohle použití kritiky konzumu ve službách ideologie škrtů je až komicky slepé k tomu, že společnost není jednotná a Sedláčkem popsaný „příliš velký spotřební večírek na úkor dluhu“ se jí netýkal jako celku, ba naopak, její značné části během „večírku“ chudly. Pozornosti pak snadno unikne i to, že za růstem není jen domnělá zpovykanost, nýbrž že růst je naopak nutně produkován systémem založeným na konkurenci (pokud někdo přestane růst, neznamená to, že je dobrovolně skromný a může zůstat na dosavadní úrovni, ale jednoduše prohraje závod a vypadne z kola ven). Přes všechno své frikulínství dokáže bývalý Havlův poradce nakonec jen opakovat konvenční moudro: „Dluhy je třeba splatit, a to dříve, než nás zasáhne krize další a nalezne nás nepoučené a rozmazlené.“ Spolu se Sedláčkovou knihou zahoďme i představu, že nám o ekonomii něco zajímavého nutně řeknou ekonomové, i kdyby tuto představu nakrásně chtěli vzbuzovat nezávaznými procházkami za hranicemi svého oboru. Tam, kde Sedláček říká banality a kazatelské moralismy, před nás Graeber klade zajímavé otázky: Žijeme opravdu ve světě, kde se „dluhy mají platit“, anebo spíše ve světě, kde musejí musejí platit pouze někteří dlužníci některé dluhy některým věřitelům? Jak uniknout základní tendenci oné srostlice kapitalismu, růstu a dluhu, která dokáže samu sebe reprodukovat až do konečného sebezničení? Je opravdu žádoucí a reálné vybojovat „milostivé léto“ pro všechny státní i spotřebitelské dluhy a začít znovu, jak Graeber navrhuje v závěru své knihy? A z jiného soudku: Co si v kontextu znevolňujících účinků zadlužení myslet o státu, který chce celé své vysokoškolské populaci populaci nasadit okovy dluhu?

David Graeber: Debt. The First 5,000 Years.
Melville House, New York 2011, 534 stran.

O autorovi: Autor je politolog.

 

Datum: 25. 2. 2012, Autor: Ondřej Slačálek
Přečteno: 399x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 2.


Komentáře k článku

26. 2. 2012
detCliesyTied
online no prescription

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Na Facebooku probíhá protest proti ACTA, spamují se stránky parlamentních stran


Hodinu po poledni vyhlásili Anonymous Czech Republic další protest proti ratifikaci dohody ACTA. Odpůrce dohody vyzvali, aby protestovali na facebookových profilech politických stran, které jsou zastoupeny v poslanecké Sněmovně. Na profilech ODS, TOP09, VV, ČSSD a KSČM jsou stovky příspěvků protestující proti přijetí kontroverzní dohody. Protest stále probíhá.

25. 2. 2012
Sobota 25. února byla opět ve znamení protestů proti dohodě ACTA. Protestovalo se v celé Evropě, protesty proběhly i v Praze, Brně i Pardubicích, kde probíhá zasedání Pirátské strany. O dnešních protestech informují servery Novinky.cz, Mediafax.cz i Český rozhlas.

K internetovým protestům vyzval během soobotního odpoledne profil Anonymous Czech Republic:


Příznivci, anoni, odpůrci smlouvy ACTA. Jak všichni víte, 25. únor je den celoevropského odporu vůči tomuto dokumentu. Ne každý z nás, co se smlouvou nesouhlasíme, se ale mohl dostat na některou z demonstrací, které jsou dneska pořádány. Proto navrhuji vyjádřit naši nepřízeň jednoduchou zprávou těm, kteří o případné ratifikaci budou rozhodovat. Níže jsou uvedeny fb stránky našich politických stran. Vyzíváme vás, abyste na tyto stránky napsali následující jednoduché sdělení.

Neratifikujte nám smlouvu ACTA prosím !

Některé z těchto fb stránek neumožňují příspěvky na zeď, použijte proto prosím možnosti komentovat pod prvním vylepeným článkem na jejich stěnách.

http://www.facebook.com/cssdcz?sk=wallfilter=1
http://www.facebook.com/veciverejne
http://www.facebook.com/top09cz?sk=wallfilter=12
http://www.facebook.com/ods.cz?sk=wall
http://cs-cz.facebook.com/kscm.cz

Myslím si, že bychom také měli vyjádřit podporu těm politikům, kteří stáli proti smlouvě ACTA od počátku s námi a proto navrhuju aby každý z nás napsal na tyto dva profily.

Děkuji, že stojíte spolu se mnou proti smlouvě ACTA

http://www.facebook.com/zuzana.roithova?ref=s
http://www.facebook.com/ceska.piratska.strana

Na profilech politických stran jsou stovky protestních vyjádřeních a další stále přibývají. Počty komentářů jsou v tuto chvíli u ODS 286 příspěvků, VV 123 příspěvků plus další na Zdi, u KSČM 187 příspěvků. Nejméně má příspěvků ČSSD (cca 60), u TOP09 lze přidávat přímo na Zeď a jsou zde desítky příspěvků.

 

Datum: 25. 2. 2012, Autor: red
Přečteno: 917x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 9 čtenářů, celková známka je 1.


Komentáře k článku

25. 2. 2012
nonimmica
Industrial Revolution Issues

25. 2. 2012

25. 2. 2012

Re:

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Piráti zasednou v Pardubicích, připojí se i k protestům proti ACTA


V posledním únorovém víkendu proběhne v Pardubicích zasedání republikového výboru Pirátské strany. Hlavními tématy jsou podzimní volby do krajských zastupitelstev, nábor pirátských plavčíků a plavčic i další koordinace odporu proti ACTA a snahám cenzurovat Internet.

25. 2. 2012
Jednání Pirátů začíná dnes od půl desáté, konec je naplánován nedělní šestnáctou hodinu. Odpoledne se účastníci jednání připojí k dalšímu evropskému protestu proti dohodě ACTA, demonstrace začíná ve 14:30 na Pernštýnském náměstí. Jednání je otevřené pro veřejnost i zástupce médií, další podrobnosti na webu Pirátské strany.

 

Datum: 25. 2. 2012, Autor: red
Přečteno: 180x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Stránka 1 z 812345...Poslední »

Domů | NovinkyKomentáře | Náhledy | *Nastavení | Stažení | Sponzor | Kontakt | Nápověda | Archív | **Fórum | **Tajné

SuperLink.cz NAVRCHOLU.cz PageRank Seznam S-Rank JyxoRank Alexa Rank Compete Rank Powered by WordPress


Partneři a Sponzoři webu GreyLinkDC++

Webhosting Endora.cz GreyLinkDC++ » Klikni pro info o statusu Sponzor a Partner

CZIN.eu | Začátek.cz | Katalog.mzf.cz | Telsey.cz | Webkatalog | TopLinks.cz | TopSites.cz | HyperSmash


Advertising / Reklama

Steppery pro pálení tuků a tvarování postavy