Vítejte na neoficiálním webu GreyLinkDC++ věnovaném NMDC klientovi nové generace pro P2P síť Direct Connect Dnešní datum: Aktuální čas: Svátek má: • Podpořte GreyLinkDC++ libovolnou částkou se systémem PaySec. • Copyright © 2007 - 2012 GreyLinkDC++ • All rights reserved.

Archív pro rubriku Listopad, 2012

Lidé si přejí zrušit OSA

Piráti získali nečekanou zpětnou vazbu ke svým politickým cílům od projektu ZrušmeZákon.cz, který si klade za cíl “učinit přítrž nesmyslným českým zákonům, které komplikují profesní i soukromý život občanů”. Na stránkách projektu byla spuštěna anketa, jejíž účelem bylo vybrat nejméně populární zákon nebo část zákona, které by si občané přáli změnit či úplně zrušit. A jeden z nejčastějších návrhů zněl: “Zrušte OSA.”

30. 11. 2012

Iniciativa ZrušmeZákon.cz je složená ze studentů různých vysokých škol,
kteří spolupracují s řadou expertů, a jejich cílem je očistit českou
legislativu od přebytečných zákonů, které lidem život spíše ztrpčují a
znepříjemňují, než aby měly pro společnost nějaké reálné benefity. Celý
projekt je pojat velmi volně a obrací se na běžné občany, které nabádá
ke sdílení názorů a zkušeností se špatnými zákony, proti nimž je pak
iniciativa připravena bojovat svými prostředky.

Autoři projektu
spustili na webových stránkách dvoukolovou anketu, jejíž první fáze nyní v
listopadu končí. V ní se přijímaly nominace na nejhorší zákony, z nichž
expertní tým sestaví žebříček pěti zákonů zralých na zrušení. O konečném
pořadí rozhodnou ve druhém kole plánovaném na leden sami uživatelé
formou on-line hlasování. Zákon nebo paragraf zákona pak půjde přes
iniciativu ZrušmeZákon.cz do Poslanecké sněmovny, kde bude předán
poslancům nakloněným záměrům této iniciativy.

Jeden ze členů
iniciativy se na Piráty obrátil s tím, že jeden z nejvíce předkládaných
návrhů byl na zrušení OSA. Naneštěstí žádný z předkladatelů nepodal
dostatečný právní materiál, který by měl sloužit k úpravám daného zákona
takovým způsobem, aby byl OSA skutečně zrušen. Žádost pořadatele ankety
byla tedy jasná – jaké změny by Piráti, kteří se problematikou
kopírovacího monopolu dlouhodobě zajímají, navrhovali?

Zde si můžete návrhy Pirátů přečíst. Piráti nepočítají s tím, že by jimi navrhované změny prošly v celém rozsahu, nicméně tento návrh má poukázat na problémové pasáže v zákoně a opět přitáhnout pozornost k debatě, která by se měla vztahovat ke zhodnocení potřebnosti kolektivních správců, jako je OSA.

Zrušení poplatku za tiskárny, kopírky, prázdná média a kopírování

  • § 25 odst. 2 zní následovně: „Odměnu podle odst. 1 písm. a) vyplácí poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu autorovi ve výši podle bodu 6 přílohy k tomuto zákona v rozsahu, ve kterém autor prokáže zhotovení tiskové rozmnoženiny jeho díla, a to na žádost autora. Odměna podle odst. 1 písm. b) je součástí odměny, kterou prvotní výrobce záznamu nebo vysílatel vyplácí autorovi za licenci k rozmnožování nebo vysílání díla.“
  • § 104 odst. 1 a 2 se ruší.
  • V příloze k zákonu se body 2, 3, 4, 5, 7 a 8 ruší.

Autoři dostanou náhradní odměnu jiným způsobem na základě prokázaných výtisků na základě zákonné licence, a to od provozovatele, kde k tomu došlo. Bude nutné uvést datum, autorské dílo a důkazy, stejně jako v každém jiném sporu.

Přesunutí povinnosti platit náhradní odměnu z provozovatele vysílání přímo na vysílatele

  • § 23 věta druhá zní následovně: „Pokud nositel práva udělí licenci k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání díla, souhlas s provozováním rozhlasového či televizního vysílání díla je udělen vůči všem osobám, které provozují takové rozhlasové nebo televizní vysílání díla. Je-li při sjednání licence k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání díla sjednána odměna, její částí je i náhradní odměna nositeli práv za provozování rozhlasového či televizního vysílání díla.“

Odstranění sankčního trojnásobku

  • § 40 odst. 4 se ruší.
  • V § 41 se slova „a 4″ vypouští.

Místo dosavadní nepřiměřené pokuty, kterou klasicky kolektivní správci hrozí, bude jako ve všech ostatních soukromoprávních oblastech vymáhána škoda.

Zrušení povinnosti zasílat seznam skladeb OSA

  • § 100 odst. 4 a 5 se ruší.

Zrušení zvláštních práv OSA v celním řízení

  • § 42 odst. 3 se slova „příslušný kolektivní správce, jakož i právnická osoba oprávněná hájit zájmy autorů nebo“ vypouští. Slova „osoby, které“ se nahrazují slovy „osoba, která“.
  • Totéž v § 42a.

Zrušení povinné kolektivní správy práv na vysílání

  • § 72 se ruší.
  • § 96 odst. 1 písm. a) body 1. až 4. se ruší.
  • Analogicky pro výrobce záznamů.

Zrušení vymáhání práv autorů, které OSA nezastupuje

  • § 96 odst. 2 a 3 se ruší.
  • § 97a zní následovně:

„(1) Oprávnění kolektivní správce na úseku veřejné správy spočívá v tom, že ze zákona zastupuje smluvně nezastupované autory při udělování licence v případech, které upravuje zákon (povinná kolektivní správa podle § 96, rozšířená kolektivní správa podle § 101 odst. 9). Kolektivní správce není oprávněn jménem smluvně nezastupovaného autora požadovat náhradu škody, bezdůvodné obohacení a jiná plnění; tím není dotčeno ustanovení věty první.

(2) Při poskytnutí licence přihlíží kolektivní správce i ke smluvně nezastupovaným autorům. Při uplynutí promlčecí doby nároku těchto autorů převede vybrané odměny do Státního fondu kultury.“

Zrušení monopolu

  • § 98 odst. 6 písm. c) se ruší.

Zprostředkovatelé smluv

  • §102 se ruší.

Zbytečné a v praxi téměř nepoužívané a neživotné ustanovení.

 

Datum: 30. 11. 2012, Autor: Piráti
Přečteno: 775x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 10 čtenářů, celková známka je 1.


Komentáře k článku

30. 11. 2012
vlasta klepák
Poněkud nedomyšlené…

30. 11. 2012
vlasta klepák
Re: Poněkud nedomyšlené…

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Ze zasedání vlády

Situace je jasná. Vláda je v koncích, protože lidé s vládou sekli o zem.

29. 11. 2012

Ministr práce a sociálních věcí sdělil, že lid přestal pracovat. Ministr průmyslu a obchodu sdělil, že podnikatelé přestali podnikat a platit daně. Ministr financí sdělil, že banky nemají kromě státu komu půjčovat. Ministr zdravotnictví sdělil, že nemocnice zejí prázdnotou, lidé si přejí umírat doma. Ministr zemědělství sdělil, že v zimě stejně nic neroste a do příští sklizně prý zásoby nevydrží. Ministr školství sdělil, že ženy přestaly rodit a ty co nějaké jěště mají, je odmítají posílat do škol na boso. Ministr životního prostředí sdělil, že lidé přestali recyklovat. Ministrně kultury sdělila, že lidi jeví zájem už jen o zlatou střechu Národního divadla a herci místo představení brání jejímu rozebrání, nebo zjištění, že už byla rozebrána; to se ješte neví. Jediná ministrně korupce sdělila, že korupci se pod jejím vedením daří dobře a proto přechází na obranu, aby ochránila ty, kteří peníze ještě mají. Ministr pro mistní rozvoj sdělil, že na to jebe, protože tady už stejně všechno patří němcům, tak ať si to říděj doprdele sami.

 

Datum: 29. 11. 2012, Autor: Brooch
Přečteno: 355x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 13 čtenářů, celková známka je 1.3.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Zapomenutá studie k otázce církevního majetku

Po převzetí úřadu v roce 1998 zadal místopředseda vlády Pavel Rychetský (ČSSD) dvěma vyučujícím Právnické fakulty Univerzity Karlovy doc. JUDr. Vladimíru Kindlovi a doc. JUDr. Vladimíru Mikulemu vytvoření právní analýzy postavení majetku církevních právnických osob od konce feudálního systému do současnosti.

29. 11. 2012

Tento materiál měl vytvořit jakousi protiváhu posudku Ústavu státu a práva Akademie věd ČR z téhož roku, který nechal vypracovat jménem České biskupské konference plzeňský biskup František Radovský, jehož tendenční a účelová „studie „ se přiklonila k závěru, „že majetek církví (…) je nutno považovat za majetek soukromý..“(Ústav státu a práva, č.j. 248/98 ze dne 10.prosinec 1998). Jimi vypracovaný materiál Právně historická expertiza Univerzity Karlovy v Praze právního postavení tzv. katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a ve 20. století na území dnešní ČR (ke stažení např. na http://pisek.kscm.cz/document.asp?thema=4283category ) pak dne 1. února 1999 vzala vláda na vědomí usnesením č. 103 a zároveň uložila ministerstvu kultury a předsedovi Komise vlády ČR pro otázky vztahu státu a církví z něj vycházet při své činnosti.

Tento posudek zdůraznil různá omezení dispozičního práva Římskokatolické církve ze strany státu a vyvrátil její tvrzení o tom, že její majetek je soukromý. V jednom ze svých závěrů (č.6) autoři navíc zdůraznili, že „vrácení majetku, který byl církvi římskokatolické odňat před 20. 11. 1992, resp. 15. 4. 1992, by nebylo restitucí (uvedením do původního stavu), protože odňat byl majetek podléhající uvedenému omezujícímu režimu, kdežto nyní je podle zákona č. 308/1991 Sb. církev oprávněna disponovat svým majetkem zcela volně.“ Tato studie byla příslušníky církve velmi ostře napadena. Protože však zastánci restitucí nemohli tyto závěry vyvrátit žádnými argumenty, zaútočili na studii velmi ubohým způsobem.

Kromě zpochybnění formální stránky dokumentu, kterými jsou dle jejich názoru chybné shrnutí závěrů i údajná tendenční rétorika. (viz Poznámky k posudku o právním postavení „tzv.“ katolického církevního majetku v druhé polovině 19. a v 20.století na území dnešní České republiky předložený vládě premiéra Miloše Zemana, http://spcp.prf.cuni.cz/13/posudcze.htm ), pak nakonec napadli samotnou odbornou kvalifikaci autorů studie (docentů !). Za všechny tyto pamflety jmenujme Valeš Václav: Restituce církevního majetku v české republice po roce 1989.Brno, Moravsko-slezská křesťanská akademie 2009, str.45-47 a Hrdina, Antonín Ignác:Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990-1999. Praha, Eurolex 2007, str. 49.

Korunu všemu nasadil Václav Havel, který prohlásil, že se mu jeví „trošku k smíchu expertiza, která přichází devět let po začátku restitucí, která najednou říká, že by restituce vlastně ani neměly být nebo být nemají“ (Přehled jednání mezi státem a církvemi v letech 1990-2000. Praha, sekretariát České biskupské konference 2001, str.17-18.)

Nicméně, k této studii vydala dne 3. 2. 2012 Univerzita Karlova prohlášení rektora, ve kterém uvádí, že tato studie nebyla schválena Vědeckou radou Univerzity Karlovy a nelze ji tudíž považovat za expertizu Univerzity Karlovy (viz http://www.cuni.cz/UK-3921.html ). Zpráva byla uveřejněná na webových stránkách Právnické fakulty Karlovy univerzity přinejmenším ještě k 1. září 2008, podle citace z knihy Václava Valeše, viz výše.

Dnes ale již práce na stránkách fakulty zveřejněna není! Jak si má veřejnost stažení již publikované práce po přinejmenším devíti letech vykládat? Že by po tak dlouhé době univerzita studii náhle přezkoumala a vyjádřila tak se závěry svůj nesouhlas? Nebo snad stažení práce souviselo se změnou politických poměrů po nástupu topolánkova kabinetu? Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi pověřila 12. července ministerstvo kultury, aby připravilo návrh věcného záměru zákona o nápravě některých majetkových křivd… (atd., viz Ministerstvo kultury, č.j. 11726/2007)

Na společném zasedání vládní a církevní komise 13. prosince 2007 vyjádřily obě strany souhlas s předloženým návrhem a tento byl předložen vládě ke schválení. Na jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 29. dubna 2008 byl pak návrh zákona naštěstí odmítnut. Případy propojení některých fakult s vrcholovou politikou už v České republice byly, můžeme se tedy domnívat, že oponentura byla umlčena na politickou objednávku? Nebo se jedná o prostou zbabělost akademické obce? Bohužel, otázek se tím otevírá celá řada. Je vinou vedení právnické fakulty, potažmo univerzity, že se k celé kauze transparentně nevyjádřila. Občanská společnost pak může k záležitosti dospět k řadě závěrů.

Je bohužel smutné, že po několika letech, kdy se otázka majetkového vyrovnání s církvemi dostala opět na pořad dne, není žádoucí vzpomenout si na tuto oponenturu, či jakýmkoliv způsobem nad problémem vést kvalifikovanou odbornou diskuzi, v níž by měli své místo právníci, historikové i teologové. Bohužel můžeme jen konstatovat, že stejně jako v jiných případech je projednávání zákona prováděno diletantsky a bez odborných znalostí problematiky.

Naskýtá se tak otázka, proč nejsou odborníci k vyjádření vůbec přizváni? Ani ve veřejných sdělovacích prostředcích nejsou slyšet žádné kvalifikované názory. Je tomu snad tak proto, že předkladatel návrhu nového zákona se takového vyjádření bojí? A komu pak vůbec záleží na přijetí takového zákona? Bohužel musíme jen konstatovat, že stát kde jsou umlčováni odborníci, kteří mají k tématu co říci, nelze považovat za právní, natož pak demokratický.

 

Datum: 29. 11. 2012, Autor: Václav Vlk
Přečteno: 345x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 1.


Komentáře k článku

29. 11. 2012
grrrr

29. 11. 2012
red
Re:

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Ruští Piráti vracejí úder!

O zavádění blacklistu webových stránek v Rusku se už nějakou dobu obecně ví, česká veřejnost ale zatím neměla příležitost se dozvědět o snaze ruských Pirátů se těmto snahám o cenzuru Internetu bránit. Členové Ruské Pirátské strany se rozhodli zákazy úřadů ignorovat a poskytnout uživatelům Internetu možnost se dostat i na stránky, které byly zařazeny na „černý seznam“.

28. 11. 2012

Ruská pirátská strana ve čtvrtek 1.11.2012 prohlásila, že bude bojovat proti novému vládnímu zákonu, který zahrnuje blokování stránek z národního internetového blacklistu, zřízením služby, která umožní prohlížení zakázaných stránek. Služba Rublacklist.net bude zpřístupňovat zakázané stránky, aniž by je hostovala, a bude nabízet návody na obcházení zákazu, řekl šéf zatím neregistrované strany Pavel Rassudov na tiskové konferenci v Moskvě.

Vládou řízený blacklist Zapret-info.gov.ru začal fungovat 1. listopadu a umožňuje bez soudního rozhodnutí blokovat stránky a zdroje propagující zneužívání dětí, drogy nebo sebevraždy. Rassudov nicméně uvedl, že v ohrožení se ocitají i informativní zdroje – jako například Wikipedia kvůli informacím o sebevraždách nebo kultivaci marihuany.

O zpřístupnění stránky z blacklistu bude rozhodovat redakční rada, nebude tedy automatické, „neetický“ obsah, jako je dětská pornografie, nebude Rublacklist.net zpřístupňovat. Naopak kontroverzní témata jako například film Nevinnost muslimů, který vyvolal vlnu antiamerických protestů, se mohou na pomoc Rublacklist.net spolehnout, uvedl dále Rassudov.

„Není jisté, zda sama služba obcházející blacklist neskončí mezi zakázanými stránkami,“ uvedl Vladimir Chizhevsky, zástupce Ruské pirátské strany, která je jednou z více než čtyřiceti podobných politických uskupení z celého světa.

„Ale tvůrci služby Rublacklist.net – jejíž  servery jsou umístěny mimo ruskou jurisdikci, jsou připraveni nátlaku ze strany Svazové inspekce masových médií čelit a na očekávaný boj v kyberprostoru se připravili -  zajistili velké množství mirrorů, takže služba bude dostupná.“

„Vládní zdroje jsou omezené, ale internet nezná hranic,“ uvedl zakladatel strany Stanislav Šakirov.

Přestože si uživatelé mohou ověřit, zda je konkrétní webová stránka blokovaná, státní blacklist není veřejný. Na svou obranu zástupci Svazové inspekce masových médií uvedli, že během první hodiny od zahájení provozu obdrželi přes 160 žádostí o blokaci přímo od uživatelů a znemožnili přístup na šest webů s dětskou pornografií.

„Většina z těchto žádostí byla ovšem „trolením“ a žádala například zablokování vlastní blacklistovací služby,“ řekl Rassudov.

„Podle odhadu IT expertů bude mít blacklist a následné vynucení blokace dopad také na zvýšení cen poskytovatelů internetu, a to o 20 až 70 procent,“ sdělil Šakirov.

Podle kritiků je nový zákon součástí neohlášené právní reformy, kterou se Kreml snaží usnadnit si boj proti politickým oponentům. Tato reforma rovněž zahrnuje nejasně formulované zákony o velezradě či pomluvě.

Ačkoli Ruská pirátská strana vznikla již v roce 2010, stále neobdržela od Ministerstva spravedlnosti registraci. Vedení strany na tiskové konferenci uvedlo, že očekává zneužití blacklistu v rámci politického boje a je na něj připraveno.

„Samozřejmě, že se obáváme administrativního zásahu [proti nám],“ uvedl Rassudov. „Ale prozatím jsme [právně] chráněni, alespoň co se současného zákona týká.“

Původní zpráva (v angličtině)
Přeložil Zahraniční odbor Pirátské strany

 

Datum: 28. 11. 2012, Autor: Piráti
Přečteno: 179x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.


Komentáře k článku

28. 11. 2012

No já čumím!

28. 11. 2012
vlasta klepák
Re: No já čumím!

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

LEGO zasáhlo do politické soutěže: Politika vadí, porno je v pohodě

Kauza LEGO pokračuje a první místopředseda Pirátů komentuje její průběh.

28. 11. 2012

Pirátská strana stojí před soudem. Nejde o to, že by porušila autorský zákon. Firmě LEGO se jen nelíbí, že její panáčci jsou spojováni s politikou. LEGO složilo před soudem kauci 50000 Kč a soud video zakázal vysílat, aniž by se ptal na názor protistrany. LEGO dělá přesně to, co mu v žalobě vadilo – vstupuje do politické soutěže.

Všechno začalo, když advokátní kancelář poslala Pirátské straně dopis, že porušujeme autorská práva a obchodní známky a ať okamžitě odstraníme náš volební spot. Na tom by nebylo nic divného, kdyby Piráti vůbec autorský zákon ani obchodní známku LEGO neporušili.

Proto také nepřekvapí, když Piráti odpověděli, že žádný zákon neporušují a nevidí důvod k odstranění volebního spotu. Někteří by se možná zeptali, jak může být legální, když natočíte spot s panáčkem LEGO a dáte ho na Internet? Zcela jednoduše:

  • Do práva autorského nezasahuje ten, kdo grafikou vyjádří dílo, které je trvale umístěno na veřejné cestě (§ 33 autorského zákona). To je však i případ postavičky LEGO, kterou najdete vystavenou v legolandu v ulici Åstvej, městě Billund v Dánsku. Piráti vyobrazením panáčka nezasáhli do autorského práva.
  • Piráti také nezasáhli do práva k obchodní známce. Majitel obchodní známky může zakázat užívat ochrannou známku pouze v obchodním styku (§ 8 odst. 2 a 3 o ochranných známkách). To ale nebyl případ volebního spotu Pirátů, neboť Piráti šíření politického spotu není obchodním stykem. Aspoň zatím. Šířením volebního spotu Piráti neporušili ani ochranné známky.

Je použití figurek ve spojení s politikou zakázáno?

Důvod, proč Městský soud v Praze zakázal Pirátům s okamžitou platností pod hrozbou vynucovacích pokut vysílat jejich volební spot najdeme v občanském zákoníku:

Proti tomu, kdo neoprávněně zasahuje do dobré pověsti právnické osoby, je možné se domáhat u soudu, aby se zásahu zdržel a odstranil závadný stav. (shrnutí § 19b občanského zákoníku)

Zákon nijak nespecifikuje, co se míní zásahem do dobré pověsti právnické osoby. Zpravidla se tím míní případy, kdy jedna společnost uvádí záměrně nepravdivé informace, aby jinou společnost poškodila.

Vágní formulaci LEGO využilo. Podle něho Piráti vytvořili u veřejnosti dojem, že LEGO schvaluje politické myšlenky Pirátů a že stranu sponzoruje – a tím také měli zasáhnout do dobré pověsti LEGO.

LEGO si stěžuje, že „spojujeme žalobcem vyráběné hračky s politickou soutěží, ba činíme z ní přímo nástroje této soutěže, se kterou nechce být spojováno.“ Jak mu ale máme věřit, že jeho akce nemá politický podtext, když žaloba požaduje odstranit politický klip s 15 tisíci shlédnutími, přitom na stejném serveru youtube je ke shlédnutí pornoklip s LEGO panáčky, který má desetkrát větší popularitu?

Na našem webu nemáme prostor, abychom u každé firmy v obchodním rejstříku dementovali, že nás sponzoruje – za to ale uvádíme na webu všechny, kdo nás sponzorují. Ve skutečnosti z žádných dostupných informací sponzoring, ani politické sympatie nevyplývají; všechny zprávy obsahují jen hysterickou reakci LEGO – strach ze spojení hraček s politikou.

Mnoho povyku pro nic?

Proč se pak zabýváme případem, který se může zdát malicherný? Za posledních 300 let, co existují copyright, autorské právo a vůbec koncept duševního vlastnictví, se tyto instituty neuvěřitelně roztahují a bují. Kousek po kousku omezují pomocí podivných zákonů a ještě podivnějších soudních precedentů přicházíme o svobodu sdílet s ostatními lidmi informace.

Pro Piráty je nepřijatelné, aby se lidská tvorba takto bezduše podřizovala obchodním zájmům, aby se občanský život redukoval na konzumní vztah. Ve skutečnosti chce LEGO pod záminkou ochrany dobré pověsti svoje výrobky kontrolovat i po tom, co opustí dveře prodejny. Podle stejné logiky firma Lacoste požadovala od policie, aby svlékla masového vraha Breivika, který měl mikinu této značky. Nekonec to skončilo blamáží. Dokážete si představit, kdyby totéž platilo pro použití slovních obchodních značkek, jako je třeba „Apple“ (jablko)? To je absurdní logika.

Faktem je, že právo přikazovat občanům, kteří jsou majiteli výrobků, jakým způsobem mohou se svými výrobky nakládat, například je používat v další tvorbě, jako součást práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby neexistuje.

Korporátní cenzura tvorby a nekonečná autorská práva

V roce 1996 LEGO požadovalo, aby polský umělec Zbigniew Libera odstranil svoje dílo – stavebnici LEGO upravenou do podoby koncentračního tábora. Na žádost o odstranění díla reagoval umělec slovy:

(V uvedeném případě LEGO doložilo zásah do dobré pověsti aspoň tvrzením, že stavebnice je tak realistická, že Švédská Židovská obec hrozila bojkotem výrobků společnosti LEGO, neboť se její členové domnívali, že jde o její autentický výrobek. V případě Pirátů se doložením zásahu do dobré pověsti ani nenamáhala.)

Pravým obsahem žaloby společnosti LEGO je, že si nárokuje autorská práva i v případě, kde je zákon vylučuje. Pokud by soud vyhověl žalobě LEGO, znamenalo by to v některých případech fakticky nekonečné trvání autorských práv, neboť ani po jejich uplynutí jejich doby trvání by nebylo možné figurky použít ve vlastní tvorbě. Každé použití by bylo vykládáno jako zásah do dobré pověsti právnické osoby, ať už by šlo o použití Mickey Mouse nebo šmoulů.

A právě proti takové extenzi korporátních zájmů do lidské svobody Piráti bojují.

Článek v původním znění si můžete přečíst na blogu Jakuba Michálka.

 

Datum: 28. 11. 2012, Autor: Jakub Michálek
Přečteno: 167x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 1.33.


Komentáře k článku

28. 11. 2012

„A u vás zase bijete černochy!“

28. 11. 2012
vlasta klepák
Re:

28. 11. 2012
Kalanis
Copysrajt?

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Dokument: Kandidáti do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů


Na své prosincové schůzi by měl Senát zvolit nové členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Mezi kandidáty jsou známá jména, například bývalý senátor a evangelický farář Zdeněk Bárta, členVýboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička, z disentu je zastoupen Stanislav Penc a John Bok.

28. 11. 2012
Z bývalých politiků najdeme mezi kandidujícími ještě Václava Krásu, dnes předsedu Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. Zastoupen je i hudebník Mikoláš Chadima, novinář Mikuláš Kroupa z Českého rozhlasu a ředitel občanského sdružení Post Bellum, bývalá studentská vůdkyně Monika MacDonagh-Pajerová či spisovatel a místopředseda Konfederace politických vězňů František Šedivý.

Prezident Václav Klaus navrhl jediného kandidáta, předsedkyni Konfederace politických vězňů Naděždu Kavalírovou. Patrik Eichler, komentátor Deníku Referendum, který je názorově blízký ČSSD, soudí, že Kavalírová zvolena nebude pro svůj „přepjatý antikomunismus“ i vysoký věk, který ji znemožňuje reálnou činnost. Sněmovna nenavrhla žádné kandidáty.

Abecední seznam schválených kandidátů zde:

Zdeněk Bárta, Emilie Benešová, John Bok, Čestmír Čejka, Jiří Florian, Pavel Gregor, Zdeněk Hazdra, Mikoláš Chadima, Miroslav Jašurek, Lukáš Jelínek, Jaromír Kalus, Naděžda Kavalírová, Václav Krása, Mikuláš Kroupa, Jaroslav Křápek, Vladislav Kučík, Monika MacDonagh-Pajerová, Miroslava Matoušová, Alena Míšková, Jan Mervart, Jiří Navrátil, Stanislav Penc, Jana Poddaná, Petr Pospíchal, Tom Rett, Čeněk Růžička, Marie Ryantová, Karel Strachota, Karel Světnička, František Šedivý, Marek Tomaštík, Michal Uhl, Lukáš Valeš, Kateřina Volná

 

 

Datum: 28. 11. 2012, Autor: daz
Přečteno: 50x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Proč jsem v pirátské straně?

Jeden ze členů Pirátské strany se rozepisuje o svých důvodech, proč se stal Pirátem. Platí jeho důvody i pro vás?

27. 11. 2012

Každou vteřinou protečou sítí miliardy bitů.

Některé z bitů jsou otisky reality, rozdělené do tří barevných složek, smrsknuté na součet sinusoid, poslané rychlostí světla kabelem pod oceánem směrem na server někde v Palo Altu, kde se fotka východu slunce nad Kilimandžárem stane další z miliard key-value párů ve skutečně Velké Tabulce.

Některé z bitů jsou revoluční nápady, co pět měsíců od teď kompletně změní některý z průmyslů, pomůže posunout vědecké poznání o něco dál, změní svět zase o něco k lepšímu.

Některé z bitů jsou viry americké a izraelské výroby, snažící se dostat do Íránských centrifug. Některé z nich pocházejí od skupiny čínských hackerů, o nichž se oficiálně nic neví – odkud jsou, pro koho a proč dělají – jenom to, že jsou kurva dobří. Některé z nich jsou z ruských všechno-je-tu-legální serverů, kde spammeři spamují, viry se šíří, a farmy botnetů si vydělávají jenom tím, že na nic netušících počítačích minují BitCoin, kryptografické zlato dvacátého prvního století.

Některé z bitů jsou pseudonáhodná data – něco, co na první pohled vypadá jako zmatený šum bitů, ale ve skutečnosti jde o data člověka, který si váží svého soukromí – data, zašifrovaná veřejně dostupnými a známými algoritmy, založenými na násobení a mocnění velkých prvočísel v ještě větším prvočíselném okruhu, což je něco, čím Diffie s Hellmanem s tužkou a papírem udělali už v sedmdesátých letech čáru přes rozpočet NSA, CIA a dalším špehům, co si nemůžou pomoci a prostě Musí Poslouchat, asymetrická kryptografie v podání Rivesta, Shamira, Adlemana dovedla k dokonalosti, a hnutí cypherpunku naimplementovalo v implementacích jako PGP, OpenSSL nebo Tor.

Neberme na lehkou váhu to, že dnes můžeme opravdu po nezabezpečené lince pomocí veřejně známých technologií mluvit s kýmkoliv na druhé straně světa, aniž by nás kdokoliv špehoval.

A vládám se to nelíbí. Vlády východních i západních států, rozvojových i vyspělých, parlamentních i teokratických náhle zjistily, že tu před nimi leží něco, co nejde zkontrolovat. Co nejde zastavit. A to, co zasadili Diffie s Hellmanem v roce 1976 u papíru a knih o algebře, teď najednou otevírá cesty k informacím lidem v Íránu, Číně, USA. To, co začínalo v mailovém listu cypherpunkerů, teď shazuje diktátorské režimy na blízkém východě.

A vlády východních i západních států, rozvojových i vyspělých, parlamentních i teokratických kolem sebe najednou začínají kopat a jako odpověď sledují a zakazují ještě desekrát tolik co předtím. A využívají legální i podpásové ataky, aby si nad elektronickým světem udržely kontrolu (přičemž megakorporace jim zdatně sekundují – protože pro CISCO a NOKII je obchod s cenzorskou Čínou jako každý jiný). A ač bych rád řekl opak, tak se v kontrole i vašich elektronických kroků stávají efektivnějšími a efektivnějšími a sledují čím dál tím raději.

Na co se teď musíme ptát je – necháme je?

Doufám, že ne.

Proto jsem v Pirátské straně.

Naopak – některé z bitů jsou filmy, hudba nebo knížky – kultura, která byla od nepaměti sdělována a sdílena od člověka k člověku, od doby, kdy jeden lovec nakreslil na skálu obrázek mamuta tak, aby ho vidělo co nejvíc dalších lovců; od doby, kdy lidé začli vyprávět příběhy o posvátných horách a u ohňů zpívat písně, co mysl přenesou jinam, a jedině vyprávěním příběhů, jedině přenosem obrazu ze člověka na člověka vytváří společně sdílenou kulturu – něco, čím se člověk liší od zvířete, něco, co už od nepaměti nepatří jedné osobě.

A stejně, jako jsme kdysi dávno vyprávěli a navzájem si sdíleli příběhy o hrdinech, kteří přeplavali oceány, prali se s draky a spravedlivě vládli nad zemí, stejně tak dnes žasneme nad superhrdiny v masce, žasneme nad hudbou, která v nás vyvolá cosi prapůvodního, a je nám jedno, že jsme poslední příběh hrdiny – který už sice nekolí ohavného Grendela rodu Kainova, ale zase umí lépe střílet a vodku s martini chce protřepat, nemíchat – už nesdíleli u ohně, ale prostřednictvím decentralizované peer-to-peer sítě a tím, že jsme si vůbec dovolili něco takového udělat, jsme porušili několik mezinárodních zákonů — protože sdílení kultury a informací je natolik lidské, přirozené a normální, že někde vevnitř víme, že tohle není zločin – že tohle je něco, co člověk prostě dělá.

Sdílení je normální, a podle statistik internetového trafficu nejsem sám, kdo si to myslí. Některé vlivné skupiny si to nemyslí a pod záminkou zastupování autorů se snaží omezit osobní svobody.

Doufám, že se jim to nepodaří.

A proto jsem v Pirátské straně.

 

Datum: 27. 11. 2012, Autor: Karel Bílek
Přečteno: 127x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 2.2.


Komentáře k článku

27. 11. 2012
IB
?

27. 11. 2012
KB
Re: ?

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Policejní brutalita na Václavském náměstí: Rozhovor s napadenou vlajkonoškou

Dne 17.11.2012 se na Václavském náměstí odehrálo něco víc než jen demonstrace odborářů, přestože média se nám pokoušela vnutit právě tento obrázek o situaci. Kdepak, sedmnáctý listopad v Praze nám opět ukázal, jak velice blízko jsme situaci z roku 1989. Policie opět opakuje tu osudovou chybu – chrání gaunery a bije nevinné lidi. Jak daleko to až zajde? Budeme muset napříště vytrhávat dlažbu z ulice a stavět barikády? Anebo budou požadavky demonstrujících konečně vyslyšeny? Pirátské noviny přinášejí rozhovor s účastnicí protestu, která byla během pokojného protestování na Václavském náměstí surově zbita policií, která se ji navíc ještě rozhodla trestně stíhat.

26. 11. 2012

Lucie Obadalová není členkou žádného sdružení, uskupení ani odborů. Přesto na demonstraci 17.11. dorazila. Sama za sebe stála na magistrále jako součást té masy lidí, které by ministr Kalousek i další vládní činitelé označili pravděpodobně za „plebs“ a „póvl“. Nehledala žádný konflikt, chtěla prostě jen vyjádřit svůj osobní názor – a k tomuto záměru jí posloužila vlajka hnutí Anonymous, kterou hrdě držela nad hlavou na přeplněné magistrále. Možná až příliš hrdě. Na následujících řádcích se dočtete něco, co jste v televizi rozhodně neviděli, protože médiím v žoldu velkých finančních hráčů se nehodí do krámu informace o tom, že pokojně a nenásilně demonstrující lidé jsou i po tolika letech po Sametové revoluci bezdůvodně biti příslušníky policejních složek.

PN: Můžete nám nejprve říct něco o sobě?

Jmenuji se Lucie Obadalová, pracuji jako účetní a už tři roky sama na individuální úrovní bojuji proti nedemokratickému systému, který v České republice je. V rámci mé profese se jedná především o systém byrokracie, na kterém se podle mého názoru díky jeho zbytečné složitosti a nepřehlednosti mrhá nejvíce penězi obyvatel naší země. Jen díky tomu, že jsou obyčejní lidé neustále a čím dál tím více zavalování nesmyslnými a nesrozumitelnými formuláři či vyhláškami nebo předpisy, se mohou na jejich úkor v této naprosto nesmyslné mašinérii přiživovat kvanta úředníků, kteří nemají i přes vyšší vzdělání mnohdy ani praktické znalosti a schopnosti ve svém oboru.

Například, když Vám úředník sdělí, že máte vyplnit nějaký údaj do formuláře, ve kterém na tento údaj není udělaná kolonka, pak musíte buď čekat, než si pán obvolá dalších 10 kolegů a zjistí, co se s tím dá vlastně dělat, nebo jeho odpověď zní většinou: „Ale já za to nemůžu, že tam ta kolonka není, ale vyplnit to tam někde musíte.“ „Ale kam to mám vyplnit?“ „No, to já nevím, to si musíte někde zjistit, já jsem ten formulář nevymyslel.“ To je jen jeden případ z mnoha.

Napadá mne v tomto smyslu nesmrtelná věta ze seriálu Červený trpaslík, kterou pronesl lodní počítač ve vesmírné lodi:
„Chovám bláhovou naději, že za tři milióny let, co jsme pryč, lidstvo přestalo válčit, vyléčilo všechny choroby a podařilo se mu zjednodušit formulář daňového přiznání.“

PN: Demonstrace jste se účastnila za nějakou skupinu, nebo sama za sebe? Co vás vlastně k účasti na demonstraci vedlo?

Na demonstraci jsem přišla sama za sebe, nepatřím k žádné skupině, straně, hnutí ani platformě. Byla jsem si jistá, že bude probíhat v tento den nějaká demonstrace nespokojených občanů, kteří nesouhlasí se stávajícími systémy a s vládou naší země. Nevěděla jsem, že budou na Václavském náměstí demonstrovat oddělené skupiny. Byla jsem překvapená. Domnívám se, že v této těžké době by se měli lidé nehledě na svá politická či jiná zařazení nebo smýšlení co nejvíce sjednotit a jít společně za tím, čeho chtějí dosáhnout, za tím, abychom tady u nás věci změnili k lepšímu.

PN: Jak demonstrace probíhala? Dělali demonstrující něco, co by mohlo dát policistům příčinu k zásahu?

Z tribuny Národního muzea byli všichni protestující vyzváni, abych vstoupili na magistrálu, na které byla demonstrace povolena, což jsme také učinili, policie na to reagovala tak, že odklonila na několik hodin dopravu, aby demonstranti mohli poslouchat projevy a účastnit se protestu. Domnívám se, že se tam všichni lidé chovali slušně a neprovokativně a že v žádném případě nemuselo dojít k tak násilným zásahům ze strany policie. Nikdo z protestujících se nechoval agresivně, lidé pouze chtěli zůstat na magistrále a někteří z nich s policisty diskutovali. Byli tam lidé všech věkových kategorií: důchodci, dospělí, mladiství, muži i ženy.

PN: Kdy došlo k zásahu? Z jakého důvodu myslíte, že policisté zakročili a proč zrovna proti Vám?

Nevím přesně, kolik bylo hodin asi kolem 16 hod. nebo možná méně, nedívala jsem se, kolik je hodin, protože mě to nezajímalo. Myslím si, že policisté ani nevěděli, co vlastně dělají. Domnívám se však, že by se zde mohlo jednat o zastrašování ostatních a to právě formou zadržení několika náhodných demnostrantů. Jak všichni víme, našim politikům nejdou takovéto protesty k duhu, neboť se na nich ve většině případů říká pravda a tu oni prostě velmi neradi slyší, obzvláště když se to týká konkrétních osob. Ohrožuje to jejich pozice. Co se týká přímo mého zadržení, tak to bylo asi proto, že jsem nesla vlajku a byla zrovna na ráně, zkrátka souhra náhod.

Mé zadržení proběhlo tím způsobem, že jsem stála na magistrále s ostatními demonstranty a držela v ruce vlajku a mlčela. Otočila jsem se a za mnou stál policista, který mně řekl, že jsem zadržená. Chtěla jsem od něj vědět číslo zákona, podle kterého mám být zadržená. Policista mně řekl, že jsem zadržená a bez jakékoliv další výzvy nebo upozornění mne surově chytil za paži, ve které jsem držela vlajku. Řekla jsem mu, že na mne nemá sahat, že jsem žena, v ten moment mne brutálně shodili spolu s dalším policistou na zem, někdo mi vzal při pádu z ruky vlajku. Na zemi mě paralyzovali tím způsobem, že mi přitlačili hlavu na dlažbu, přitom na mně klečeli dva policisté, policistka mi tlačila koleno násilně na páteř a stlačovala mi hrudník, druhý policista mi klečel na nohou, byla jsem v šoku, nemohla jsem dýchat, udělalo se mi velmi špatně. Snažila jsem se jim říct, že mi je špatně, ať mě pustí, ignorovali to, byli velmi agresivní a kroutili mi ruce za zády a dali mi na ně pouta.

Nevím, co bylo dál, bylo mi hrozně špatně a mdlo. Ležela jsem paralyzovaná na zemi v hlubokém fyzickém a psychickém šoku z brutality a bezdůvodnosti takového chování a pak mě několik policistů spoutanou zvedlo a chtěli, abych šla. Mně bylo velmi nevolno a myslela jsem, že omdlím, hučelo mi v hlavě a černalo se mi před očima, řekla jsem jim, že nemůžu chodit, že mně je hrozně zle. Oni mě drželi a říkali, že musím jít. Na chodníku tam stála nějaká paní a fotila nás, já jsem jí řekla, že mi je strašně špatně, ona plakala a bezmocně mi řekla: „Já vím“. Co bylo s ostatními protestujícími v této chvíli nemůžu říct, protože jsem to nevnímala.

PN: Jak se k Vám policisté chovali po zadržení, když Vás odvedli do antonu?

Když mne policisté zavedli do policejního antonu, připoutali mně k nějakému madlu, donesli mi kabelku. Policistka mne v sedě prohledala a uvolnila jednu ruku a vyzvala mne, ať vyprázdním kabelku. Při vytahování mých osobních věcí jsem si vzala kousek nezabalené malé housky, protože mně bylo stále hrozně špatně z šoku a potřebovala jsem něco sníst. V ten momement, kdy jsem si poprvé kousla, mi policista vyrazil pěstí housku z úst a oba i s policistkou mě opět s velkou agresí strhli k zemi a nasadili mi na obě ruce pouta. Pak mi řekli, že se nesmí v antonu jíst, a že když budu hodná, tak mě dají zpátky na lavici, abych si mohla sednout.

Po chvíli do antonu policisté dovlekli dalšího protestujícího – muže, kterému policista kroutil ruku takovým způsobem, že pán křičel bolestí, ať mu tu ruku policista nechá, že ho to strašně moc bolí, policista ho ignoroval. Potom ho posadil na lavici a policisté dovedli další tři lidi, byli to dva muži a jedna žena, všichni jsme byli velmi otřesení po brutálních zásazích policistů. Jeden z pánů, který byl z toho všeho také úplně zničený jako ostatní, říkal, že Bůh neexistuje, protože kdyby existoval, tak by nemohl dopustit takové násilí a bezpráví na nevinných lidech.

PN: Z Václavského náměstí Vás odvezli na stanici do Bartolomějské. Jak to probíhalo tam?

V Bartolomějské mne v poutech odvedli do druhého patra budodvy, kde mne posadili před kanceláří na lavici a postavili ke mně na stráž policistu, měla jsem ruce za zády a byla jsem stále spoutaná. Ostatní zadržení protestující byli v těch nižších patrech, pouze jednoho z nich vzali do nějaké kanceláře nahoru přímo k výslechu. Na chodbu k lavičce, kde jsem seděla, se na mne chodili střídavě dívat policisté v i bez uniforem, říkali mi, že jsou u nás příliš mírné zákony a že by to měli dělat jako policisté v Americe, že jsme my špatní a že oni jsou na nás mírní. Odpověděla jsem, že jsem byla jejich kolegy bezdůvodně a brutálně napadená a že jsem nic špatného neudělala. Ptala jsem se jich, kdy půjdu k výslechu a co se mnou bude, nejdříve nic neříkali a lítalo tam pořád dovnitř a ven z kanceláře hodně policistů s i bez uniforem, zdálo se mi to divné, jako by něco inscenovali. Potom mi řekla jedna policistka, když jsem se opět ptala, kdy půjdu k výslechu, že jsem trestně síthaná za napadení veřejného činitele. Udělalo se mi z toho zle a řekla jsem, že jsem nikoho nenapadla, že oni napadli mne a že to je lež. Řekla, že u toho nebyla, takže neví, co mi má říct. Byla jsem hluboce psychicky otřesená tím, co si na mne někdo vymyslel, jen aby ospravednil svou bezdůvodnou brutalitu.

Následně tam za mnou chodili na chodbu policisté a říkali mi, že se za takovéto věci v Americe střílí a dává elektrické křeslo. Byla jsem už po asi 4 hodinovém sezení a poslouchání takových řečí dost psychicky a fyzicky vyčerpaná. Potom mne dvě policistky vzaly na prohlídku, musela jsem se vysvléct do spodního prádla, kontrolovaly, jestli nemám vpichy po injekční stříkačce a jestli neberu drogy. Pak mě odvedli zase v poutech do spodního patra a tam jsem musela zase asi hodinu čekat. Následně mne odváděli přes ulici v poutech do oddělení kriminální policie. Tam mě v kanceláři vyšetřovatelka s vyšetřovatelem podali otevřenou prázdnou obálku, pod ní byly položené papíry s textem, řekli mi, že to je standardní postup a že když jim tu obálku podepíši, tak že mne pustí domů. Já jsem jim řekla, ať mi ukáží ten papír, co je na něm napsáno a oni odpověděli, že ne, že musím nejdřív podepsat tu prázdnou obálku, což jsem odmítla. Vyšetřovatelka mi dala přečíst nějaké Usnesení a Protokol, byly v něm uvedené samé lživé výpovědi policisty a policistky, řekla jsem, že je to všechno lež, že s tím nesouhlasím a že to nepodepíšu. Pak se mě zeptali, jestli chci vypovídat, já jsem řekla, že ne a oni mě k tomu nutili, že jinak nebudu moci jít domů. Já jsem jim řekla, že mám právo nevypovídat. Vyžádala jsem si od nich kopie dokumentů, co měli nachystány ještě, než jsem tam přišla, oni mi je nedali. Potom se mě ptali na moje majetkové poměry, řekla jsem, že takové informace jim poskytovat nebudu, pouze ode mě měli informace o mé osobě, které jsem sdělila policistům, hned po příjezdu na obvodní oddělení Bartolemějské, abych vše urychlila a byla co nejdříve propuštěná. Stále mě nutitli něco podepisovat, ale já jsem nic nepodepsala.

Řekli mi, že mi budou brát otisky, DNA a fotit mě, pokud s tím souhlasím, řekla jsem, že s tím nesouhlasím. Volali nějakému policistovi, aby mě tedy proti mé vůli odvedl do oddělení, kde se tyto věci dělají. On byl někde mimo služebnu, potom se mě ptali, jestli mají použít násilí, nebo jestli půjdu sama. Řekla jsem, že půjdu sama, ale že s tím nesouhlasím. Před tím, než mne odvedli, přišel do kanceláře další vyšetřovatel, všichni tři na mě vyvíjeli psychický nátlak, protože jsem nechtěla podepsat jejich předchystané dokementy a prázdnou obálku. Zvyšovali na mne hlas a říkali mi, že půjdu do vazby. Pak začali hledat něco v zákoníku, jako že jsem bezdůvodně nechtěla jim něco podepsat, já jsem jim řekla, že to nepodepíšu, protože s tím nesouhlasím a protože je to lež. Jeden z vyšetřovatelů se na mne podíval a s nenávistí v hlase mi řekl, že můžu klidně odcestovat do EU. Já jsem se ho zeptala, proč bych to měla dělat? Bylo mi z nich všech špatně, jací špatní lidé tam jsou a hlavně jaké způsoby používají. Řekla jsem, že máme videa, kde je vidět, že jsem nic špatného nikomu neudělala a že se to prostřednictvím médií všichni dozví, co tam s námi udělali a jak brutálně s námi zacházeli. Potom mne zavedli dolu na odběr vzorků a focení, zde jsem podepsala papír, že s tím nesouhlasím. Pán, co tam pracuje, mi s arogancí říkal, že prý chci asi jít do parlamentu, že jsou tam dobře placená místa, já jsem mu odpověděla, že o takové věci tady vůbec nejde, že tady jde o pravdu.

PN: Zvažujete nějaké právní kroky?

Ano, už jsem požádala o pomoc ombudsmana a dále zamýšlím podat stížnost na nepřiměřený zákrok policistů. Chci, aby se lidé nejen v České republice dozvěděli o tom, co se tady v naší zemi děje a intenzivně na tom pracuji. Byla bych ráda, pokud všechno dobře dopadne a pravda vyjde najevo, aby lidé viděli,  že je to možné, že je možné se postavit zlovůli.

PN: Můžete dalším případným obětem policejní šikany doporučit nějaký postup jak se chovat, kdyby se ocitli v situaci podobné té Vaší?

Ano, aby z nich neměli strach, byli stateční, aby se nenechali zmanipulovat, stáli si za tím, co je pravda, a obzvláště, aby bojovali za svá práva a svobodu tím způsobem, že tyto záležitosti nenechají vyšumět do ztracena. Protože já jsem se sama osobně rozhodla, i když vím, že to bude velmi těžké a ani nevím, jak to dopadne, bojovat za svá práva a svobodu a za svou lidskou důstojnost. Každý rozhoduje o svém životě sám za sebe, ale určitě bych jim doporučila, pokud se tak sami rozhodnou, učinit kroky, jaké činím nyní já.

PN: Vyděsila Vás Policie České republiky? Myslíte si, že policisté skutečně „pomáhají a chrání“?

Ne, nevyděsila. Je to všechno o jednotlivcích, pouze z vlastní zkušenosti mohu říci to, že jsem neměla nikdy pocit, že by mne osobně nějak chránili a také mi nikdy žádný z nich nepomohl, spíše naopak. Každopádně chápu, že musí plnit rozkazy nadřízených a pak už je to jen o tom, zda je policista ochoten takovýto rozkaz splnit či ne.

Takovéto povolání podle mne může dělat jen člověk bez většího empatického cítění a bez větších ohledů, zvláště když ví, jaké jsou u nás závadné zákony. Netvrdím však, že by byli všichni policisté stejní, ale těch dobrých podle mne příliš mnoho není, ale vím, že tady jsou a jsou to lidé jako my. Vím opět pouze z vlastní zkušenosti, že se mnozí z nich rádi intenzivně zabývají úplnými nesmysly namísto toho, aby řešili věci, které jsou závažné.

PN: Jaký je Váš postoj k fenoménu Anonymous?

Jsem Anonymous. Vnímám to tak, že myšlenka Anonymous je o tom, jak být svobodný, jak být necenzurován, jak být pravdivý, upřímný, jak být zodpovědný sám vůči sobě a také vůči všem příštím generacím. Je to myšlenka o odvaze a vůli bojovat za spravedlost, myšlenka o překonání sebe sama a také o citlivosti k druhým lidem a k přírodě, je o životě v harmonicky fungující společnosti, o otevření lidských myslí i srdcí, o ochotě přijímat věci, co se stále mění a zároveň o naší vůli se na těchto změnách podílet.

Je to myšlenka pro každého z nás, je o našem osobním růstu, ale je také o naší pokoře. Je věčná a nesmrtelná.

PN: Chcete na závěr vzkázat něco našim čtenářům?

Ano. Přeji si spravedlnost pro všechny.

Pirátské noviny budou celou kauzu i nadále sledovat a informovat veřejnost o jejím průběhu. Pirátské noviny uvítají také další informace, fotografie či videa, která by zachycovala chování policistů na Václavském náměstí. Pokud jimi disponujete, ozvěte se redakci Pirátských novin nebo přímo na Pirátském fóru.

 

Datum: 26. 11. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 1094x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 13 čtenářů, celková známka je 1.3.


Komentáře k článku

26. 11. 2012
Caryfuk
Co je to za policejni zmetky

26. 11. 2012

Jaký typ lidí jde k policii?

26. 11. 2012
tidlifuk
neskutocne

26. 11. 2012
Tydyt
Práce policie

26. 11. 2012
Ahmad
Re: Práce policie

26. 11. 2012
Vitex
Co mi to jen připomíná …. ?

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Policie udělala zátah na devítiletou holčičku užívající The Pirate Bay, zkonfiskovala laptop Medvídka Pú

Anti-pirátstká společnost se ocitla ve velké nelibosti. CIAPC, společnost, která zařídila zablokování The Pirate Bay ISP ve Finsku, sledovala údajného sdíleče a požadovala peněžní vypořádání. Nicméně, majitel Internetového účtu odmítl zaplatit, čímž se konflikt nebývale vystupňoval. Reakcí na to bylo, že tento týden policie vtrhla domů k devítileté podezřelé a zabavila jí „laptop Medvídka Pú“.

25. 11. 2012

Ve Spojených státech budou již brzy rozesílány držitelům internetových
účtů dopisy informující o tom, že by na BitTorrentu měli přestat se
sdílením materiálu chráněného kopírovacím monopolem.
Většina držitelů
práv píše stylem vysvětlující zprávy, ale agresivnější společnosti
přidávají na konec žihadlo – žádost o peněžní vypořádání, aby se
předešlo potenciálním soudním sporům.

Jeden takový požadavek na
hotovost přistál na prahu držitele internetového účtu ve Finsku na jaře.
Finská anti-pirátská skupina CIAPC, známá zde též jako TTVK, zaslala
člověku dopis, informující jej, že jeho účet byl vystopován, že on-line
sdílel soubory.
Aby se prý zbavil dalších potíží, bylo zákazníkovi
doporučeno zaplatit urovnání 600 eur, podepsat dohodu o mlčenlivosti, a o
nic se nestarat. On se rozhodl požadavky CIAPC odmítnout a tento týden
se situace vyostřila.

V úterý ráno okolo osmé hodiny zazvonil
zvonek u rodinného domu muže pracujícího v pohostinství. Byl to pro něj
docela šok. Policie stála u dveří s povolením k prohlídce, aby
zajistila důkazy o nedovoleném sdílení souborů.
Údajný pachatel není
ani neznámý spiklenec Kim Dotcoma, ani nespustil warez stránky, ani
BitTorrent tracker. Nicméně jeho vina spočívá v tom, že má devítiletou
dceru se slabostí pro pop music.

Dívka se neúspěšně pokusila
ušetřit do svého prasátka dost peněz na koupení nejnovějšího alba místní
multi-platinové zpěvačky Chisu. Proto se po něm podívala na internetu, a
to již v roce 2011, nejprve přes Google a pak The Pirate Bay.
Dívčin otec řekl, že stažený sobor nefungoval, a tak následující den album koupili v obchodě.
Nicméně
policejní návštěva tento týden dokazuje, že CIAPC myslí své hrozby
vážně, bez ohledu na to, jak mladá je jejich obeť, nebo zda si staženou
hudbu také koupí.

Výsledkem domovní prohlídky bylo to, že policie
zabavila dívce její nebezpečnou zbraň na sdílení souborů – notebook
Medvídek Pú – a zde je několik vyřčených slov, jak je sdělil otec.
„Bylo by to jednodušší pro všechny zúčastněné, pokud byste zaplatil náhradu“, informovala policie.

„Mám pocit, že tam byli nejací mafiálni vymáhat peníze u dveří“, vysvětlil dívčin otec.
„V
tom okamžiku mi spadla čelist až na zem a já jsem si nebyl jistý,
jestli jsem vzhůru, nebo sním. Takže vyšetřovatel mi mezi řádky
navrhuje, abych vyklopil svou peněženku a nechal svou rodinu příští dva
týdny hladovět, aby se mohli zbavit případu? Co to kur– je? Takhle to
chodí? Mám vyhovět spravedlnosti tím, že letos zrušíme Vánoce? „
„Neudělali
jsme s dcerou nic špatného. Když ani dospělí ne vždy vědí, jak používat
počítač a web, jak můžete předpokládat, že děti nebo staří lidé – nebo
devítiletá dívka – vědí, co dělají v daném okamžiku on-line?“
„To je vrchol absurdity. Chápu, že umělci mají práva, ale to vyžaduje vzdělávání a informování, ne drahé soudní spory“, dodal.

Electronic
Frontier Finland poukazuje, že událost tohoto týdne je indikátorem
toho, jak daleko pokročilo vynucování kopírovacího monopolu ve Finsku.
„Není
v ničím zájmu, aby ve jménu autorských práv byly pronásledovány
holčičky. To ukazuje špatný úsudek a bezohlednost od TTVK a od policie“,
uvedl v prohlášení místopředseda Ville Oksanen.

Nicméně existují
náznaky, že podpora může přijít z nečekané strany. Umělkyně, o kterou
se jedná – Chisu – vydala prohlášení, že nechce žalovat kohokoliv a že
žádný umělec nepotřebuje tento druh pozornosti médií. Opravdu, kritika
na její facebookové stránce je nelítostná.
„Věřím, že tato záležitost
bude brzy vyřešena a omlouvám se této devítileté dívce,“ napsala Chisu a
přidala odkaz na bezplatné stažení své hudby na Spotify.

Joonas
Mäkinen z Pirátské strany Finska vítá toto stanovisko Chisu, ale lituje
zjevného nedostatku pravomoci umělců něco s tím udělat.
„Je smutné
vidět, jak i velcí umělci nemají ponětí, co provádí CIAPC/TTVK jejich
jménem. A nejhorší na tom je i poučení, jak teď dokázala Chisu na
Facebooku, že to umělci nemohou zastavit, protože veškerá ochrana
copyrightu a její sledování je centralizovaná“, řekl Mäkinen
TorrentFreaku.
„Doufám, že všichni hudebníci si uvědomují, že hon na
fanoušky, který zahrnuje zabavování notebooků a vynucování podpisů smluv
o mlčenlivosti, vážně poškozuje obraz autorských práv a tvůrců. Autoři
děl by měli aktivně pozvednout hlas k jasnému NE na to, co dělá CIAPC /
TTVK, pokud si chtějí udržet své fanoušky“, uzavírá.
CIAPC potvrdil,
že případ proti devítileté holčičce je jen poslední v řadě pokusů o
vyrovnání. Loni na podzim celkem 28 držitelů internetových účtů se
vyrovnalo s CIAPC, ale samozřejmě jsme neslyšeli žádné podrobnosti
kvůli povinné dohodě o mlčenlivosti, kterou musí každý podepsat

„Zdroj: http://torrentfreak.com/police-raid-9-year-old-pirate-bay-girl-confiscate-winnie-the-pooh-laptop-121122/“

 

Datum: 25. 11. 2012, Autor: enigmax, Torrent Freak
Přečteno: 552x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.2.


Komentáře k článku

26. 11. 2012
Choneerow

25. 11. 2012
sfn
nejhorší je ta mlčenlivost, ukazuje to na mafii

25. 11. 2012
miky
zdroje

25. 11. 2012

Re: zdroje

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Šmírování a matematika

V poslední době se čím dál tím víc objevují různé sledovací systémy,
které nás údajně mají chránit před zločinem. Například INDECT, jehož
cílem je vyvinout algoritmy, které automaticky rozpoznají kriminální
aktivity, jako je terorismus, dětská pornografie a další nebezpečné
aktivity. Nechci řešit, jaký je to neuvěřitelný vpád do soukromí. Chci
za pomocí jednoduché úvahy předvést, že systém, který dopředu rozpozná
podobná nebezpečí, vyrobit nelze.

25. 11. 2012

Nejprve se zamysleme, jak podobný systém sestrojit. Vezměme stovky kamer, šoupněme tam trochu špiclování na sociálních sítích a okořeňme to sledováním mobilních telefonů. To je ta snazší část. Ta těžší je ve vyhodnocení nasbíraných dat. Na to vezmeme počítač, který zpracuje všechny vstupy a hledá v nich něco zajímavého. Výstupem je obvykle pravděpodobnost toho, že se děje něco nekalého. Pokud hledáme teroristy, tak nula znamená, že má sledovaný člověk na hlavě svatozář a sto znamená, že má v jedné ruce natažený kalašnikov a v druhé zarámovanou fotku Bin Ladina.

Tady narážíme na první problém. Tato pravděpodobnost bude velmi nepřesná. Hlavně proto, že se zloduši snaží předstírat, že nejsou zloduši. Potvory. Kdyby alespoň na Twitter napsali, že jdou provést něco odporného, ale oni ne. Tváří se jako milius. Na druhou stranu, je spousta lidí, kteří navrhují naházet celý parlament do Vltavy. Ti to zase obvykle nechtějí realizovat. A to už vůbec nezmiňuji ty, kteří se chovají podezřele, prostě proto, že je to baví. Zkrátka, dostaneme nějaké výsledky a k těm musíme přistupovat velmi obezřetně.

Také se musíme rozhodnout, u jakých událostí budeme zasahovat. Musíme například říci: „Všichni, kterým náš systém přidělí pravděpodobnost 90 a výše musejí být ihned zatčeni a prověřeni.“ A tady je další háček. Pokud nastavíme tu hranici příliš nízko, tak budeme zatýkat mnoho obyčejných občanů. To nechceme, to bychom je naštvali. Nedejbože aby mezi nimi byl nějaký poslanec. Nebo dokonce známý zpěvák. Jeminánku. No jo, ale když hranici nastavíme příliš vysoko, tak nám může nějaký zloduch uniknout. Kdyby nám proklouzl, tak by se nás všichni ptali, k čemu ten náš systém je? Tak jako tak, nějak tu hranici nastavit musíme. Vždy ale budeme muset volit, jestli budeme spíš zatýkat nevinné nebo spíš necháme proklouznout padouchy.

Na chvíli zapomeňme na předchozí obtíže a předstírejme, že se nám tyto problémy podaří vyřešit. Vynalezneme třeba přístroj na čtení myšlenek, který odhalí 99% ze všech teroristů a jen 5% nevinných občanů označí za podezřelé. Opakuji, že takto přesný systém se vyskytuje jen v pohádkách a žádostech o grant, ale předpokládejme, že ho dokážeme sestrojit. Co by to znamenalo?

Nainstalujme ho třeba v Pražských ulicích a uvidíme. Řekněme, že za den zaznamená milión lidí. Čtrnáct dnů po zavedení systému do Prahy přiletí pět teroristů, kteří u nás jdou kout své pikle. Samozřejmě je nenapadne nic lepšího, než se jít producírovat před naše kamery a čtečky myšlenek. Odhalí je náš drahý systém nebo ne?

Samozřejmě že ano. Odhalí všech pět (5×99%=4,95). Hurá! Funguje to. No jo, ale náš super systém také každý den odhalil jako teroristy i 50 000 (1 000 000×0.05) normálních lidí! Mezi nimi bude těch našich pět teroristů schováno. Představte si, že jste policista, který provádí výslechy. Jaký bude váš přístup po čtrnácti dnech zbytečných výslechů? Jaký bude váš přístup po roce? Je úplně jedno, že náš systém ty teroristy najde, mezi těmi desítkami tisíc falešných poplachů se stejně ztratí.

Vydejme se ještě hlouběji do říše fantazie a předstírejme, že náš systém špatně označí jen jedno procento poctivých cestujících. To ale pořád ještě znamená, že za den označí za podezřelé 10 000 lidí (1 000 000×0.01). Ano, denně deset tisíc naštvaných lidí odvlečených k výslechu. A to jsme si vybásnili systém neslýchané přesnosti. Ve skutečnosti by byla ta čísla ještě mnohem horší.

Čím to je? Důvod je jednoduchý. Terorismus a obecně závažný zločin je velmi vzácný. Za takových okolností i sebepřesnější systém prostě selhává. Matematicky prostě není možné takový systém sestrojit. Je to jako hledání jehly v kupce sena. Jenom s tím rozdílem, že ve většině kupek žádná jehla není a my je stejně všechny musíme stéblo po stéblu prohledat. Co kdyby se tam jednou nějaká jehla objevila?

Tak jo, na teroristy to nefunguje, ale my už jsme do našeho systému investovali spoustu peněz. Co s tím? Co takhle začít stíhat obvyklejší jevy? Třeba přecházení na červenou. Kdo žije v Praze ví, že na červenou přechází přesně 40% procent obyvatel. Jak si náš systém bude stát za těchto okolností? Kolik z těch čtyř set tisíc hříšníků odhalí? Zkuste si to spočítat sami. Uteče jen jedno procento, to jsou čtyři tisíce, takže správně odhalí 396 000 delikventů. Skvělé! Falešně obviní jen 6 000 lidí (600 000×0.01). Ještě lepší! Ti nám na pokutách bohatě vynahradí to jedno procento co nám uteklo.

Tím, jak jsme začali hledat častější jev, se nám dramaticky zlepšil poměr mezi správnými výsledky a chybami. Ano, pořád máme tisíce občanů obviněných neprávem. Ale zároveň máme několik set tisíc správně odhalených. Už se mi vyplatí to nějak ručně dotřídit. Vidíme, že když aplikujeme úplně stejné postupy na běžné jevy, tak to najednou začíná dávat smysl. V obou případech máme stejnou chybovost, ale u častějších jevů nám najednou mnohem méně vadí.

Celý problém má ještě jeden parametr, který jsem nezmínil. Je to cena chyby. Zjišťování jestli je podezřelý terorista je časově náročné. Navíc si nemohu dovolit nechat proklouznout ani jednoho teroristu, takže musím všechny výslechy dělat opravdu pečlivě. U přecházení na červenou je situace opačná. Když si podezřelý stěžuje, že se ničeho nedopustil tak snadno ověřím, jestli je to pravda. A když jsem na pochybách, tak není problém ho pustit.

Problematika chybovosti u řídkých jevů není vůbec nová. Dávno se například používá u diagnostiky chorob. Lékaři vědí, že nemá smysl dělat plošné testy u nemocí, které jsou vzácné. Proto se například nedělají plošné testy na rakovinu u mladých lidí. Ne proto, že ji nemohou mít. Je to proto, že by falešných pozitiv bylo tolik, že by následné ověřování bylo neuvěřitelně nákladné. U starší populace, kde se pravděpodobnost výskytu zvýší, je už situace jiná a plošné testy dávají smysl.

Schválně se zkuste zamyslet, jak fungují ostatní podobné systémy. Hledání výbušnin v zavazadlech na letišti, spam filtery, hledání dopingu u sportovců, automatická detekce podvodů na platebních kartách, automatická detekce porušování autorských práv a jiné. Když se začnete rozhlížet, zjistíte, že se s podobnou situací potýká spousta systémů. Bez ohledu na kontext, vám vždy ale vyjde, že podobné systémy mají smysl jen u relativně častých jevů nebo u věcí kde je cena chyby malá. Pokud je jev řídký a chyby drahé, tak nemá jakýkoliv systém šanci.

Takže pokud někoho uvidíte instalovat kamerový systém, tak mu nevěřte, že se jedná o prevenci proti závažným zločinům. Jediné k čemu se podobné systémy dají použít je usnadnění vyšetřování zločinů, které už se staly. Nebo ještě hůře, ke stíhání jevů, kterých se dopouští velká část obyvatelstva. Opravdu to chceme?

Zdroje a poznámky:

Omlouvám se, že jsem v článku ani jednou nezmínil Bayesovu větu, kolem které se to celé točí. Nechtěl jsem vystrašit čtenáře. Také jsem si matematiku trochu zjednodušoval, třeba tím, že jsem teroristy přičetl k obyvatelům Prahy. Je to chyba, ale na výsledek by to změnilo zanedbatelně.

Pokud vás téma zaujalo doporučuji:

Skvělou knihu o Bayesově větě: The Theory That Would Not Die, Sharon Bertsch McGrayne

Článek na Wikipedii o tomto jevu https://en.wikipedia.org/wiki/Base_rate_fallacy

Další článek https://en.wikipedia.org/wiki/False_positive_paradox

Klasická kniha o bezpečnostním divadýlku Beyond Fear: Thinking Sensibly About Security in an Uncertain World. Bruce Schneier

Pěkná kniha o tom, jak by mohl takový policejní stát vypadat Little Brother, Cory Doctorow

Špiclovací projekt EU INDECT

Špiclovací projekt pražského dopravního podniku http://www.lidovky.cz/pozor-v-metru-vas-budou-sledovat-kamery-velkeho-bratra-pgu-/ln_domov.asp?c=A110420_172929_ln_domov_ogo

Licencováno pod CC-BY-NC-SA

 

Datum: 25. 11. 2012, Autor: Lukáš Křečan
Přečteno: 463x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 13 čtenářů, celková známka je 1.46.


Komentáře k článku

25. 11. 2012
bdf
ed

25. 11. 2012
Jan
Já tedy nevím…

25. 11. 2012
Olgoj Chorchoj
Re: Já tedy nevím…

25. 11. 2012
Jan
Re: Re: Já tedy nevím…

25. 11. 2012
Virteal

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Stránka 1 z 212

Domů | NovinkyKomentáře | Náhledy | *Nastavení | Stažení | Sponzor | Kontakt | Nápověda | Archív | **Fórum | **Tajné

SuperLink.cz NAVRCHOLU.cz PageRank Seznam S-Rank JyxoRank Alexa Rank Compete Rank Powered by WordPress


Partneři a Sponzoři webu GreyLinkDC++

Webhosting Endora.cz GreyLinkDC++ » Klikni pro info o statusu Sponzor a Partner

CZIN.eu | Začátek.cz | Katalog.mzf.cz | Telsey.cz | Webkatalog | TopLinks.cz | TopSites.cz | HyperSmash


Advertising / Reklama

Posilování a kulturistika, trénink i výživa