Vítejte na neoficiálním webu GreyLinkDC++ věnovaném NMDC klientovi nové generace pro P2P síť Direct Connect Dnešní datum: Aktuální čas: Svátek má: • Podpořte GreyLinkDC++ libovolnou částkou se systémem PaySec. • Copyright © 2007 - 2012 GreyLinkDC++ • All rights reserved.

Archív pro rubriku Březen, 2012

Itálie: Dva případy sebeupálení, kvůli krizi


V Itálii došlo krátce po sobě ke dvěma případům sebeupálení. Ve čtvrtek se zapálil stavební dělník marockého původu, protože nedostal čtyři měsíce mzdu. Ve středu se pokusil upálit podnikatel, který dlužil na daních. Oba muži nyní zápasí o život v nemocnici.

30. 3. 2012
Zahraniční tisk informuje o tragických událostech v italských městech Boloni a Veroně. Zpráva milánského deníku Il Giornale přináší podrobnosti o sebeupálení boloňského drobného podnikatele Giuseppe C., který tímto zoufalým činem reagoval na svou bezvýchodnou finanční situaci. Případ se objevil v přehledu evropského tisku, který připravuje server presseurop.eu.

Britský Guardian cituje Vincenza Scudiera z italského odborového svazu CGIL, podle kterého je případ upáleného stavebního dělníka z Verony „příznakem naprostého zoufalství, které pociťují nejslabších ze zaměstnanců“ a varoval italskou vládu, aby nepodceňovala nespokojenost pracovníků.

Sandro Bondi z Berlusconiho strany Popolo della Libertà k událostem uvedl, že krize nešetří ani pracující, ani šéfy. „Tragický příběh podnikatele… by měl pomoci lidem si uvědomit, že rozdíly mezi pracovníky a podnikateli, jsou fantazií z minulosti,“ řekl.

Itálie má vážné ekonomické problémy a vláda Maria Montiho kromě razantních škrtů a další úsporných opatření, přísněji stíhá i neplacení daní. Americký Wall Street Journal přirovnává postupy Montiho vlády k tvrdým opatřením, která zaváděla v osmdesátých letech v Británii Margaret Thatcherová.

Podle odborů jsou úsporná opatření, včetně zvyšování daní a výdajových škrtů a změn penzijního systému, příliš drastické a nepřiměřeně dopadají na běžné zaměstnance. V reakci na postup vlády přibývá spontánních protestů, jak informuje Český rozhlas.

Několika případy upálení započaly před rokem arabské revoluce, které svrhly prozápadní diktatury v Tunisku a Egyptě a narušily další autoritářské režimy v dalších zemích severní Afriky a Blízkého východu. Nejprve se v prosinci roku 2010 v Sidi Bouzid upálil na protest mladý nezaměstnaný inženýr Muhammad Buazízí, následovalo ho několik dalších desítek lidí v Tunisku i v okolních zemích. Právě jeho tragická smrt započala takzvané arabské jaro.

 

Datum: 30. 3. 2012, Autor: red
Přečteno: 10x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

ACTA nepůjde před soud, ale přímo do Evropského parlamentu. Do schválení zbývá cca 10 týdnů


Po úterní bouřlivé debatě se odpovědný výbor Evropského parlamentu rozhodl NEPOSTOUPIT dohodu ACTA Evropskému soudnímu dvoru, ale naopak jí protlačit přímo parlamentem. To znamená, že rozhodující bitva začíná právě teď a je na ní pouhých cca 10 týdnů!

28. 3. 2012
Tváří v tvář celoevropským protestům proti ACTA se překvapení politici rozhodli posichrovat si dohodu posvěcením Evropského soudního dvora. Evropská komise by se soudu ptala na názor, je-li represivní balíček v souladu s lidskými právy a evropskými chartami. A protože by to začátek schvalování oddálilo minimálně o rok či více, aktivisté se uklidnili. Poslední bitva by se odehrála minimálně za dva roky. Umlčení protestů bylo zřejmě hlavním záměrem Komise.

Nicméně vše se najednou otáčí. Výbor pro mezinárodní obchod, odpovědný za dohodu, se rozhodl celou věc postoupit Evropskému parlamentu k hlasování. Takže ACTA může být schválena velmi brzy, a bez ohledu na to, jestli jí Evropská komise pošle k soudu, nebo ne. Mělo by také být zdůrazněno, že Evropská komise vlastně nikdy oficiálně nerozhodla o tom, že dohodu postoupí soudu. Že to tvrdila, mohl být – nebo nemusel – zastírací manévr.

ACTA nyní velmi rychle proběhne různými výbory Evropského parlamentu. Začínat bude právě u Výboru pro mezinárodní obchod a pak během dubna a května projde dalšími. Následovat bude hlasování Evropského parlamentu. Může to být již na schůzi 11.-14. června. To znamená, že zbývá cca 10 týdnů.

Jestliže ACTA neprojde Evropským parlamentem, bude to pro ní smrtelné. Lobbisté monopolů ji budou muset postavit a prosadit znova. Když ale projde, dostanou ti samí lobbisté do rukou dost nebezpečnou munici a zavřou se dveře zásadním reformám autorského a patentového monopolu na dlouhá desetiletí. (Proto jí monopoly tolik potřebují…)

Je také velmi pravděpodobné, že poslední krok parlamentu přiměje Komisi k vyložení karet, a ptát se soudu na schválení už nebude. Jestliže ji tam ale přece jenom pošle, může nastat neobvyklá situace, kdy parlament řekne ano a soud řekne ne.

Každopádně rozhodující bitva začíná. Je potřeba tlačit na Evropský parlament, aby dohodu neschvaloval. A nejde jen o ACTA, ale o nastolení trendů, které jsou v ní zakódovány a hrozí okleštit naše po dlouhá staletí vybojovávané svobody.

Nyní je především potřeba, aby co nejvíc z nás vědělo, že bitva začíná!

Rick Falkvinge


překlad reporti.net, přebráno se souhlasem redakce


 

Datum: 28. 3. 2012, Autor: Rick Falkvinge, překlad reporti.net
Přečteno: 149x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 1.33.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Němečtí Piráti v dalším zemském sněmu, předběhli Zelené, Svobodní zcela vypadli

26. 3. 2012 | Piráti | 12
 Jásot a vítězné výkřiky ovládly včera odpoledne pirátskou palubu ve spolkové zemi Sársko. Piráti získali v zemských volbách 7,4 % a zajistili si čtyři křesla v místním parlamentu. Po Berlínu je to druhý zemský sněm, kam se Piráti probojovali. V Sársku dokonce předstihli Zelené s pětiprocentním výsledkem. Vládní strana FDP zcela propadla, získala pouhých 1,22%. 

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Janouškova aféra, podobně jako Drobilova, není poruchou systému,

je jeho nedílnou součástí a podstatou. Soupeření levicových a
pravicových stran je pouze komedií, která odvádí pozornost od skutečné
podstaty současného vládnoucího systému. Hlavním úkolem politiků je
rozeštvávat proti sobě lidi, aby jejich pasáci mohli v klidu krást.

26. 3. 2012

ODS řeší problém zveřejnění odposlechů Béma s Janouškem, jako kdyby byli překvapeni. Propojení politiky a byznysu musí být přitom zainteresovaným zcela zřejmé.

Zainteresovaným (a to lidé v ODS zajisté jsou) musí být zcela zřejmé, že Pavla Béma na pražskou radnici instaloval Roman Janoušek, neboť mu mnozí z nich také vděčí za své politické funkce. Mě naopak překvapilo, jak velkoryse se k lidem které řídí, chová. Dokonce jim kupuje i dárky. Pavel Bém není zdaleka jediným politikem, který Janouškovi sloužil, mnozí mu slouží dodnes.

Roman Janoušek není zdaleka jediným člověkem, který politiky řídí. Je téměř jisté, že obdobně řídí Ivo Rittig Petra Bendla, který je dnes ministrem zemědělství.

ODS není zdaleka jedinou politickou stranou, kterou lobisté ovládají. Přestože jsem podstatu fungování současného politickobyrokratického průmyslu již mnohokrát popisoval, lidé se novým aférám stále diví (http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=162342 ).

Únik odposlechů je s největší pravděpodobností důsledkem boje mezi jednotlivými lobisty. Množství prostředků, které lze rozkrást, vlivem krize klesá. Souboj o přístup ke zdrojům se vyostřuje. Do hry se napřímo pokusil zapojit i Vít Bárta. Ukousl si však příliš velké sousto a to si ostatní mafiáni, kteří této zemi vládnou nenechali líbit.

Téměř nikoho nepřekvapuje, že v zemi nejvíce bohatnou lidé, kteří nikdy nic užitečného nevymysleli, nikdy nic nevyráběli a téměř nikoho nezaměstnávají. V tom Vít Bárta mezi elitu nezapadá (i Roman Janoušek pár lidí ve svých mediálních agenturách zaměstnával, např. Radka Johna). Česká republika je malá a proto je vše těsněji propojené. Na vrcholku pyramidy stojí lidé jako například Marin Roman (bývalý generální ředitel ČEZ).

Představa, že se současní politici dokáží vymanit z vlivu svých pasáků je velice naivní. Kapři si rybník nevypustí. Chobotnice zneužívající veřejné rozpočty a firmy se státním podílem je velice hluboko zakořeněná. Její reprezentanti se scházejí i pod záštitou prezidenta Václava Klause.

Na obrázku je Moravec, Martin Roman, Roman Janoušek a Pavel Bém. Pochází z golfového turnaje na který je pozval Václav Klaus. http://www.golf.cz/turnaje/prezident%C2%B4s-golf-cup-2009/ Klaus s Janouškem hrál pravidelně tenis. Domlouvali i vládní sestavu po pádu Topolánka. Premiérem měl být údajně Gandalovič. To ale nevyšlo.

Soupeření levicových a pravicových stran je pouze komedií, která odvádí pozornost od skutečné podstaty současného vládnoucího systému. Hlavním úkolem politiků je rozeštvávat proti sobě lidi, aby jejich šéfové mohli v klidu krást.

 

Datum: 26. 3. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 436x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 14 čtenářů, celková známka je 1.07.


Komentáře k článku

26. 3. 2012
Jele
kdo řídí koho …

26. 3. 2012
Brooch
Re: kdo řídí koho …

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Němečtí Piráti v dalším zemském sněmu, předběhli Zelené, Svobodní zcela vypadli

 Jásot a vítězné výkřiky ovládly včera odpoledne pirátskou palubu ve spolkové zemi Sársko. Piráti získali v zemských volbách 7,4 % a zajistili si čtyři křesla v místním parlamentu. Po Berlínu je to druhý zemský sněm, kam se Piráti probojovali. V Sársku dokonce předstihli Zelené s pětiprocentním výsledkem. Vládní strana FDP zcela propadla, získala pouhých 1,22%. 

26. 3. 2012

Pirátská strana Německa pokračuje ve vítězném tažení ve volebních kláních. Počet jejích členů se zdvojnásobil a v celostátních průzkumech se běžně objevuje se ziskem přibližně 8 procent. To se nyní potvrdilo i v Sársku, ačkoli zde Piráti neměli lehkou výchozí pozici. Sársko je nejmenší německý stát, nachází se na jihozápadní hranici s Francii.

Jak napsal nedávno server Česká pozice: „… spolková země Sársko v jihozápadním Německu se dvěma sty tisíci obyvatel není pro piráty v žádném případě ideálním prostředím. Populace této malé spolkové země totiž stárne a je zaměstnaná většinou v zemědělství. Urbánní internetoví aktivisté jsou v Sársku vzácným druhem.“ Přesto, že v této spolkové zemi měli jen 347 členů, trvalo pouhé tři dny, než shromáždili devět set podpisů, jež jim umožňují zúčastnit se sárských voleb, uvádí autor článku Luděk Bednář, který čerpá z německého týdeníku Der Spiegel.

I v Sársku žene pirátům vítr do plachet korupce a znechucení ze zavedených velkých stran CDU a SPD, které ovšem v předčasných volbách zvítězily a chystají se uzavřít velkou koalici. „Transparentnost je pro všechny obyvatele Sárska hlavním problémem,“ komentoval předvolební atmosféru hlavní kandidát sárských pirátů Michael Hilberer. Jeho program byl jasný – zpřístupnění všech smluv veřejné správy na internetu a uplatnění většího vlivu voličů na politická rozhodnutí. Dalšími tématy byl samozřejmě svobodný internet i bezplatná městská doprava.

„Ačkoli je Pirátská strana považovaná za stranu mladých voličů, průzkum německé agentury Forsa ukázal, že dokonce 41% lidí ve věku mezi 30 až 39 lety si dovede představit, že by tuto stranu volilo,“ uvádí web Českého rozhlasu. Šanci uspět má ve Šlesvicku-Holštýnsku a Severním Porýní-Vesfálsku, kde jsou volby v příštích týdnech. K úspěchu sárských Pirátů přispěla i příhraniční spolupráce a podpora pirátů z Lucemburska, které je s oblastí historicky spojeno. Ukazuje se tak i internacionální výhoda globálního pirátského hnutí, pro které nejsou hranice národních států příliš podstatné.

Dvě hlavní politické síly volbám samozřejmě stále dominují. Předběžné výsledky náskok CDU (35,2 %) před SPD (30,6 %). Na druhém místě skončila nová levice Die Linke (16,1 %) a čtvrtí jsou již Piráti. Německá rasistická strana NPD (Nationaldemokratische Partei Deutschlands), která úzce spolupracuje s Vandasovou stranou DSSS, získala 1,16%. Podrobnější výsledky naleznete na webu sr-online.de, zde je grafika odkud přišli voliči pirátů v Sársku – Piratenpartei.

Propad vládních Svobodných demokratů (FDP) se očekával, zvláště když právě vnitrostranické problémy stály za pádem bývalé koalice (CDU, FDP, Zelení). Podle Roberta Schustera je ale za pádem zemské vlády odchod bývalého křesťanskodemokratického premiéra Petera Müllera, který v polovině loňského roku odešel z politiky a stal se ústavním soudcem. „Jeho nástupkyně Annegret Krampová-Karrenbauerová zřejmě neměla chuť v jamaikové koalici pokračovat a neutěšený stav sárských liberálů jí v tom byl vhodnou záminkou, jak nejkratší možnou cestou vyhlásit nové volby a případně získat od voličů nový a hlavně vlastní politický mandát,“ konstatuje autor na stránkách ČRo6.
Rozkladem FDP se podrobně zabývají i čeští novináři. „FDP tak vypadla ze všech zemských parlamentů, v nichž se v uplynulém roce volilo. Pokud by tento trend pokračoval i ve Šlesvicku-Holštýnsku a Severním Porýní-Vestfálsku, byl by současný šéf strany Philipp Rösler, který zastává i funkci ministra hospodářství, podle všeho nucen rezignovat,“ odhaduje vývoj Radim Klekner z Aktuálně.

FDP kladla důraz na snižování daní a omezování role státu. „Ve chvíli, kdy má německá ekonomika vážné potíže, toto téma většinu Němců nezajímá,“ uvádí Jiří Sládek v lednovém článku „Němečtí liberálové mizí ze scény“ na iHNed.cz.

Na závěr se můžete podívat na záběry ze dvou pirátských štábů, které sárské volby online sledovali. Atmosféra hovoří za vše…

 

Datum: 26. 3. 2012, Autor: haw
Přečteno: 337x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.8.


Komentáře k článku

26. 3. 2012
toto políčko nechte prázdné
Navezu se do autora

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Shromážděná osobní data budou vždy nakonec zneužita proti občanům.

Doktrína
uplatňovaná státnímí orgány kdy jsou shromažďován soukromá, často
citlivá data občanů je nyní obhajována argumenty jako „Vaše soukromá
data nám mohou být užitečná, a proto vás donutíme nám je poskytnout!“.
Od plošného odposlouchávání, přes ukládání provozních a lokalizačních
údajů (data retention) až po rozpoznávání tváří za účelem hromadného
sledování jednotlivců, vždy můžeme sledovat jeden fakt: v zájmu
prosazení těchto opatření jsou lidé požadující zachování práva na
soukromí líčeni doslova jako kriminálníci snažící se bránit prosazování
spravedlnosti.

23. 3. 2012

Volný překlad článku Ricka Falkvinga Collected Personal Data Will Always Be Used Against The Citizens


Ze zkušenosti víme, že všechna data mohou
uniknout. Vskutku, pokud ani USA nebyly schopny zabránit tomu, aby na ně
skrze Wikileaks neunikla špína, můžete se vsadit že žádný státní orgán
na světě není schopen, či se dokonce ani nebude snažit, ochránit data,
která o vás na každém kroku shromažďuje.
 
A jaké že to údaje
shromažďují? Třeba to s kým se bavíte, a jak často. Jak moc se
pohybujete po městě. Kde odpočíváte, kde pracujete, kde spíte. S kým
chodíte rádi na rande i vaše sexuální preference. Politické názory. Jaké
noviny čtete, jaké články, v jakém pořadí a jak dlouho. To vše se dá
sledovat, a také se již sledovalo a nebo sleduje, podle toho jak se
ústavní soudci v takovýmito opatřeními postižených zemích zrovna vyspí,
pokud tedy ústava není považována rovnou za cár papíru vhodný tak k
vytření poslaneckých prdelí.
 
Nikdy v historii se státní orgány
nesnažili získat tolik údajů o lidech, kterým mají sloužit, a nikdy si
ani vydávání tolika informací nevynucovaly. Jejich doktrína je
evidentní: „Vaše soukromá data nám mohou být užitečná, a proto vás
donutíme nám je poskytnout! Koho zajímá jestli vám je nepříjemné, že se
můžeme do hloubky vrtat ve vašem soukromí…“.
 
 Dovolte mi abych
vám ukázal jednu „nepříjemnost“ kterou lidé museli strpět a o níž nás
historie poučila, kam až to může nakonec zajít:
 
V Nizozemí kdysi
uchovávali údaje o náboženské příslušnosti svých občanů. Záměr byl jako
vždy šlechetný: díký tomu že věděli kolik židů, katolíků a protestantů
žije ve městech a jejich rozličných částech mohli lépe plánovat vhodný
počet synagog a protestanských či katolických kostelů, jejich vzájemné
umístění, a mnoho dalšího.
 
A pak přišla druhá světová válka.
 
Po
jejím skončení nezbyli v Nizozemí téměř žádní židi. Podle Wikipedie
přežilo méně než deset procent z nich (14 346, v porovnání s původní
populací 154 887). Jak se ukázalo tak přístup k záznamům vedených o
občanech Nizozemska se… „nové administrativě“ …ukázal být velmi
„užitečný“, a vskutku tyto záznamy byly proti lidem také použity.
Skončilo to jako vždycky…
 
Během jedné z politických diskuzí
které jsem se účastnil tento týden jsem zaznamenal nový termín: genocidě
odolná identifikační karta. Bylo to v diskuzi s http://twitter.com/leashless
o technikách obrany, kde se mluvilo také o tom jak nejhorší genocidy
jsou vždy spáchány na základě dat o lidech shromažďovaných. Jedním z
takovýchto příkladů je i genocida ve Rwandě. Pokud jsou lidé schpni
dopustit se takových šílených činů pouze na základě nějakých údajů které
o vás někdo vedl, ani nedomýšlejme s jakou přesností se budou moci
zaměřit na nějakou skupinu v budoucnu. A co když součástí té skupiny
budete právě vy?
 
Představte si, že státní orgány mají přístup k
informacím o tom kde se každý den nacházíte, kam jezdíte, o všem co jste
kdy řekli a o každém s kým jste mluvili, a to zpětně za období několika
let. (Mají, nebo se alespoň snaží takové údaje získat.) Jak taková data
budoucí hypotetická… „administrativa“ … využije? Budou třeba
omezovat lidi na základě „podezřelých“ vzorců chování, jenom proto že se
někdo chová „podezřele“ či „divně“, byť se žádného trestného činu
nedopustil? Budou takto rozpoznávat vzorce chování?
 
Víte, nezáleží na tom že jste neporušili byť jen jediný zákon. Záleží jenom na tom jak jsou data o vás interpretována.
 
Možná
se vám dařilo držet se zpátky nebo udržet svá tajemství před ostatními.
Před ostatními krom státních orgánů, které o vás samozřejmě vědí, nebo
si ze shromážděných dat odvodí. Co se stane dál?
 
Možná jste
objevili tu nejchutnější svíčkovou na světě v malé hospůdce kolem které
jezdíte při cestě z práce, a tak se tam častokrát zastavíte abyste si
pochutnali a spláchli ji nealkoholickým pivem. Co se stane, když se
dopravní policie dozví, že často během své jízdy z práce navštěvujete
hospodu, a pak cestou domů řídíte dál?
 
Možná že každý páteční
večer po té pomáháte vaší babičce, jezdíte jí na nákup a potěšíte jí
vyprávěním o tom, jak její vnoučata ve škole prospívají. Co se stáne,
když se třeba lidé z odboru sociálně právní chrany dětí dozví, že každý
pátek pravidelně několik hodin parkujete v ulici, která je známa pro
svou vysokou mírou prostituce a jiných patalogických jevů, a nebudou
vědět či se ani starat o to, že tam jezdíte proto že právě tam vaše
babička bydlí?
 
Představme si, že opakovaně házíme třemi
šestistěnými kostkami ve hře podobné ruské ruletě, kdy budeme
dekapitováni pokud nám padnou tři jedničky, jinak vyhrajeme vždy po sto
dolarech. Jaká je šance že umřeme? Dá se spočítat, že to je přesně 1 ku
216. Šance je to z pohledu matematika či třeba astronoma pořád ještě
obrovská (jde život, že), ale dá se říci že nejspíše příští kolo
neumřeme, asi. Ale dobře, co když teda kvůli možnosti nějakého toho
malého zisku se rozhodneme hrát dále? Co když třeba odehrajeme hry dvě?
Šance že umřeme se rázem zvýší a bude zhruba 1 ku 108. A co takhle deset
her? To už bude šance na smrt 1 ku 22. A po sto hrách? O něco málo
vyšší než 1 ku 3. A po tisíci hrách už máme pravděpodobnost hraničící
téměř s jistotou. Dá se tedy říct, že pokud budeme opakovaně pokoušet
osud, tak se ona málo pravděbodobná událost stane. Pokud budeme házet
dost dlouho, tak ty tři jedničky padnou, hovno narazí na větrák, praskne
nám guma a nebo budeme mít třeba havárku.
 
Na základě jednoduché
matematiky proto můžeme dojít k jednoznačnému závěru – existuje-li
možnost, že si někdo, třeba státní orgány, vynutí uchovávání údajů o
svých občanech, pak si můžeme být jisti že dříve či později tyto
informace budou zneužity tím nejhorším možným způsobem a dokonce budou
uchovávány po neomezenou dobu a používány k perzekuci občanů. Protože si
to nakonec po opakovaných pokusech prosadí. Protože k čemu jinému vedou
neustálé snahy o utahování šroubů, salámová metoda kterou oni aplikují?
Co jiného to je než opakované házení kostkami v hazardní hře? Co jiného
než ruská ruleta kterou nás oni nutí hrát? Jednou ty tři kostky padnou,
jednou pistole vystřelí, jednou hovno spadne do ventilátoru a pak
nastane nová totalita, perzekuce a jednou i na tu genocidu dojde. Stalo
se to již v minulosti, a nepoučíme-li se, stane se to zas. Kolika
pomyslnými kostkami se hází, než dojde k další lidské tragédii?
 
Proto
i tato doktrína shromažďování dat založená na jejich „užitečnosti“ se
musí změnit, musí být odstraněna, a to co nejdříve, dokud je ještě čas.
Musí se změnit v něco jako toto:
 
„U jakýchkoliv shromážděných
dat se musí předpokládat že uniknou a budou použity proti občanům tím
nejhorším myslitelným způsobem. Pokud tento nejhorší myslitelný způsob
není v demokratické společnosti přijatelný, potom především tato data
nesmějí být vůbec shromažďovány.“
 
Je proto naprosto rozumný
požadavek, pokud požadujeme následujících sedm práv týkajících se
soukromí: svobodné nakládaní se svým tělem, důvěrnost komunikace,
důvěrnost dat, důvěrnost příjmů a majetku, anonymita, důvěrnost místa
vašeho pobytu, ochrana soukromí a osobního prostoru.

Více viz.: http://falkvinge.net/pirate-wheel/principles/privacy/
 
Příští
týden bude Švédský parlament hlasovat jestli přijme směrnici Data
Retention Directive která tato práva narušuje. Dnes proběhly protesty po
celém Švédsku požadující právo na naše soukromí. Je to více než rozumný
požadavek.


 
Vzkaz Anonymous Švédské vládě
Datalagringsdirektivet – Sweden – 21st March 2012.
http://www.youtube.com/watch?v=Z4RalcnLuCE

Direktiva přijata 21.3.2012, dnešek je černý den boje za svobodu internetu :(
In grand deceivefest swedish parliament just voted for data retention
http://falkvinge.net/2012/03/21/in-grand-deceivefest-swedish-parliament-just-voted-for-data-retention/


Jak
to tak sleduji tak mě to jen utvrzuje v mém boji za svobodu internetu.
Budu za ní bojovat jak na poli technologickém tak informováním vás
ostatních. Musíme společně vytvořit anonymní šifrovanou friend to friend
síť, nejlépe postavenou na již hotových a alespoň trochu odladěných
základech.
 
Více zde, přečtěte si to a poučte se na alespoň na té Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Friend-to-friend.

A kdo je odvážnější ať si zkusí http://www.i2p2.de.

 

Datum: 23. 3. 2012, Autor: Waseihou
Přečteno: 403x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 11 čtenářů, celková známka je 1.45.


Komentáře k článku

23. 3. 2012
Vin
Falkvingeův článek

23. 3. 2012
Vin
Re: Falkvingeův článek

23. 3. 2012
Vin
Re: Re: Falkvingeův článek

23. 3. 2012
Brooch
Re: Falkvingeův článek

23. 3. 2012
j

23. 3. 2012
AD
Ach ten češtin

23. 3. 2012
Brooch
Re: Ach ten češtin

23. 3. 2012
AD
Re: Re: Ach ten češtin

23. 3. 2012
Waseihou
Re: Ach ten češtin

23. 3. 2012
lojza
standartní populaci je to jedno

23. 3. 2012
jzvc
Re: standartní populaci je to jedno

23. 3. 2012
j
Re: Re: standartní populaci je to jedno

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Jak lobby mediálního průmyslu a držitelů autorských práv postupně vytváří dystopickou budoucnost Velkého Bratra.

Svobodný Internet je pod neustálým tlakem, který ho má „normalizovat“. Kdo a proč?

22. 3. 2012

Tento text je inspirován článkem Ricka Falkvinga „How The Copyright Industry Drives A Big Brother Dystopia“ vyšlým na torrentfreaku, a byť na první pohled může vypadat jenom jako překlad, tak ve skutečnosti je tento text trochu volnější a občas okořeněný, a přestože jsem se snažil spíše držet originálu, tak ne všechny věty zde uvedené jsou Rickovy. Mojí snahou bylo občas trochu vysvětlit jak chápu jeho slova, protože věřím že ne každý sleduje světové dění ohledně snah o omezení svobody internetu a společnosti vůbec. Snad se toho v překladu moc neztratilo…

Původní zdroj: link
Šiření informací nelze zastavit!
Waseihou


Až příliš často jsem slyšel, že mediální průmysl držící autorská
práva nerozumí internetu, nechápe internetovou generaci, nerozumí tomu,
jak se technologie změnila. Myslet si to je nejen špatné, je to také
velmi nebezpečné. Chcete-li protivníka porazit, musíte ho nejprve
pochopit, namísto malování čerta na zeď. Mediální průmysl chápe, jakou
hrozbu pro něj internet představuje a že jeho podrobení či dokonce
zničení je naprosto nutné, pokud si chce zachovat alespoň nějaký význam.

Podívejte se, jaké zákony jsou nyní navrhovány či dokonce přijímány.
Plošné odposlechy, sledování občanů, vydávání vlastních lidí do cizích
zemí. Doslova vyloučení, ach Ódine! Všechny tyto nové zákony sledují
jeden společný cíl: znovu centralizovat právo dávat svolení k
publikování nápadů, znalostí a kultury a potrestat každého, kdo se bude
nadměrně snažit toto obcházet.

Mít takovouto kontrolu, nebo ji dokonce jen na chvíli zakusit, to je
zážitek, který vás naučí co je to moc v tom nejhorším slova smyslu.
Pokud můžete určovat jaká kultura, znalosti a ideály jsou lidem
dostupné, když jste v pozici kdy můžete rozhodnout, jaká myšlenka bude
nebo nebude publikována, pak toto zachází mnohem dál než jen mít právo
publikovat. Staví vás to do pozice kdy si můžete vybírat, kdy můžete
určovat rámec myšlení ostatních lidí, doslova vám to dává právo
rozhodnout, o čem lidé budou diskutovat, co budou cítit a na co budou
myslet.

Možnost sdílet nápady, kulturu a znalosti bez povolení a
dohledatelnosti je zakotvena v samotných základech internetu, podobně
jako tomu bylo na počátku vzniku poštovních služeb. Když jsme něco
poslali poštou, jen my sami jsme mohli rozhodnout, jestli naše identita
odesílatele zůstane utajena tak, aby ji znal pouze příjemce, navíc nikdo
nesměl otevřít naše dopisy či zásilky jenom proto, aby zkontroloval
jejich obsah.

Internet je podobný. Je naprosto logické požadovat, aby naše děti
měly tytéž práva, která měli i naši rodiče! Ale pokud naše děti mají mít
tato práva i v prostředí informační společnosti umožňující volný tok
informací, stane se jistá část průmyslu zastaralá a společensky
nepotřebná. A proto se mediální průmysl držící autorská práva snaží tato
práva zničit. A proto lobují a protlačují zákony zavádějí
identifikovatelnost každého z nás, a to dokonce i zpětně, kdy nás
preventivně šmírují a záznamy o naší činnosti ukládají pro případ že
bychom provedli něco, co se jim nelíbí. Tedy zavádějí do naší
společnosti něco doposud naprosto nemyslitelného a nepředstavitelného –
presumpci viny!

Mediální průmysl byl jedním z nejsilnějších zastánců směrnice EU o
uchovávání provozních a lokalizačních údajů (Data Retention Directive),
která nařizuje uchovávat záznamy o naší komunikaci – sice ne přímo její
obsah, ale „pouze“ informace o tom koho jsme kontaktovali či na jakou
webovou stránku jsme se podívali, kdy tomu tak bylo, jak dlouho to
trvalo a jaký prostředek jsme k tomu použili. Tato data jsou přitom
uchovávána po značně dlouhé období, a kdo ví, co se s nimi doopravdy
děje. Nedávné mediální kauzy neoprávněných odposlechů přinášejí
jednoznačný důkaz o tom, že jsou tato data zneužívána. Přitom tomu není
tak dávno, kdy uchovávání takovýchto dat bylo zcela nemyslitelné a
zakázané kvůli ochraně soukromí a osobních údajů. Mediálnímu průmyslu se
ale podařilo převrátit „zakázané“ na „povinné“, čímž přispěl k tomu aby
naše společnost učinila další krok směrem k totalitě.

Politici toužící po moci a kontrole nad životem občanů ve spolupráci s
nadnárodními korporacemi, kterých je mediální průmysl součástí,
spolupracují ve své snaze získat dohled a kontrolu nad našimi životy.
Jedni kvůli strachu o své postavení a moc, druzí kvůli udržení a
maximalizaci svých zisků.

Snaží se proto prosadit zákony, které zavádějí odpovědnost
prostředníka za obsah přenášených dat či zboží, a to na všech úrovních.
Čtyřčlenná rodina může být za přispění průmyslového kartelu souzena v
procesech, kde presumpce neviny neexistuje (občanskoprávní řízení), a
snaží se prosadit odpovědnost poštovních dopravců za obsah dopisních
obálek a balíků, které převážejí. To je v naprostém rozporu s
mnohasetletou tradicí v oblasti poštovních služeb, a způsob, jak
prosadit svou vůli mimo soudní síň, kde lidé mají daleko horší možnost
se bránit.

Tohle samozřejmě nevylučuje možnost trestního stíhání hlavně v zemích
bývalého východního bloku, kde je z historických důvodů běžnější
podávat trestní oznámení namísto souzení se, protože je výhodnější
počkat až na výsledek trestního řízení, který je teprve v případě
odsouzení pachatele použit právě jako důkaz ve sporu občanskoprávním.

Tímto to ale nekončí, ale teprve začíná – ve své aroganci se tito
deprivanti rovněž snaží prosadit zákony, které zavádějí odposlechy
doslova celých populací – a soudí se o právo tak činit dokonce ještě
před tím, než jim tak nařídí zákon, pro který sami lobují. Konec konců
stejně již všechny sledují, aniž by o tom lidé byť jen měli tušení.

Také prosazují zákony, které lidi doslova vyloučí ze společnosti tím,
že naruší jejich schopnost fungovat v dnešní společnosti, pokud pošlou
někomu něco, co se těmto samozvaným dohližitelům nelíbí. V případě
počítačových dat budiž příkladem třeba Francouzská „digitální gilotina“
zvaná HADOPI, u zboží hmotné povahy pak hromadné prohledávání zásilek a
zabavování a likvidace zboží. To vše v zájmu kartelů a monopolů, trolů
kteří ovládají trh a sami určují trendy podle toho, jak se jim zrovna
zachce.

Pod rouškou boje proti dětské pornografie prosazují zavedení zákonů
zavádějících aktivní cenzuru, jakou nemáme snad již více jak sto let, a
to takovým způsobem že nakonec bude dětem ublíženo ještě více. Ať již
tím že tyto hrůzné činy zůstanou neodhaleny, nebo samotným postihováním
dětí za jejich občas naivní chování na internetu. Například již dnes je
každým rokem v prudérních USA odsouzeno spoustu mladistvých za to, že
svobodně uveřejnili na internetu své vlastní intimní fotky, čímž se z
nich v očích zákona stávají pedofilové a sexuální predátoři, a pokud se
díky tomuto jednání dostanou na seznam zvrhlíků, mají tím často zkažený
celý zbytek života. Zákony které měly děti chránit před zneužitím jsou
nakonec obraceny proti nim samotným ve jménu vynucování konzervativní
morálky.

Zákony které tito trolové prosazují mají také umožnit dohledatelnost i
těch nejmenších přečinů, mezi něž rovněž patří sdílení kultury (což by
především vůbec nemělo být považováno za trestnou činnost). V některých
případech takové zákony mají dokonce mediálnímu průmyslu dát větší práva
na porušení soukromí než jaká má policie.

Jak se účinek všech těchto zákonů a opatření nakonec sečte, tak
konečně – konečně! – budou schopni potlačit naši svobodu projevu a další
základní práva, všechny, jenom proto aby byli schopni udržet svůj zdroj
zisků. Tohle rovněž přinese noční můru distopické společnosti Velkého
Bratra, která daleko předčí ty nejhorší možné představy, které lidé
mohli mít možná tak před deseti lety. Mojí neutuchající otázkou tedy je,
proč se lidé rozhodli tančit spolu s nimi namísto toho, aby těmto
bastardům rozmlátili držku nejbližší židlí?

Dne 12. července jsme se například mohli dozvědět, že poskytovatelé
internetových služeb v USA budou pomáhat vlastníkům autorských práv
postihovat své vlastní zákazníky, od prostého odpojování až do jejich
naprosté občanské likvidace, a s největší pravděpodobností jim odepřou
právo na anonymitu jenom proto, aby pomohli mediálnímu průmyslu ve hře
hře zvané „žaluj babičku“.

Toto se bezpochyby stane ukázkovým příkladem špatných vztahů se
zákazníky v budoucích učebnicích o marketingu: ujistěte se, že každý z
vašich zákazníků může být souzen až do poslední vindry celým zástupem
průmyslových organizací v zmanipulované hře, kde ani nebudou považováni
za nevinného, ​​dokud není prokázána jejich vina. Vážně, co si ti ten
poskytovatel jako myslel?

Dnes si ještě užíváme našich základních práv – právo na soukromí,
právo na svobodu slova, právo sdružovat se ve spolcích, právo
shromažďovací, právo na svobodný tisk a mnoho dalších práv – a to vše
mimojiné děláme přes internet. Nedopusťme proto, aby nám toto nové právo
bylo vzato, protože kdo zaručí, že nám nebudou odebrána i ta ostatní?
Ve sktečnosti pokud internet bude omezen, tak zároveň s ním budou
omezena i všechna naše další práva. Proto anonymní a necenzurovaný
přístup k internetu se stal sám o sobě základním právem, stejným jako
všechna práva, kterých skrze něj užíváme. Proto bojujme za to a prosaďme
aby internet byl právě takový. A pokud to má znamenat, že hloupý
průmysl vyrábějící tenké kulaté kusy plastu nebude moci vydělat žádné
další peníze, tak pro mě za mě může třeba zbankrotovat, a nebo místo
toho začít třeba prodávat majonézu…

Je to jejich problém.


Původní zdroj root.cz:
http://waseihou.blog.root.cz/2012/03/20/falkvinge-translation-big-brother/
Publikováno se souhlasem autora.

 

Datum: 22. 3. 2012, Autor: Waseihou
Přečteno: 761x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 10 čtenářů, celková známka je 1.4.


Komentáře k článku

23. 3. 2012
Petr Vileta
distopie?

23. 3. 2012
Waseihou
Re: distopie?

23. 3. 2012
Luk
Data retention pomáhá proti teroristům

23. 3. 2012
lojza
Re: Data retention pomáhá proti teroristům

22. 3. 2012
Waseihou
Máte to ve fóru tak můžete hodit další překlad na PN.

22. 3. 2012
Waseihou
Creative commons?

22. 3. 2012
Mikuláš Ferjenčík
Re: Creative commons?

22. 3. 2012
Waseihou
Re: Re: Creative commons?

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Problémem nejsou nepřizpůsobiví, ale naopak ti příliš přizpůsobiví


V situaci, kdy se zdá, že se věci mění spíše k horšímu než k lepšímu a my přitom zcela nevíme proč, je přirozeným nutkáním hledat viníky. Vždyť přece já pracuji jak mourovatý, daně platím nekřesťanské, jak je možné, že stát je zadlužený a musí ještě víc škrtat, šetřit a zvyšovat daně? Za to přece musí někdo nést vinu. Lidový hněv hledá svůj cíl: zkorumpované úředníky, podnikatele-tuneláře a tzv. “nepřizpůsobivé”.

22. 3. 2012
Kdo jsou ti, kteří se odmítají přizpůsobit?

Zlé je už to, že média převzala tuto terminologii a vůbec pojem “nepřizpůsobivý” používá. Dává tím vlastně najevo, že jsou zde dobří a zlí, dobří jsou ti, kteří se vždy “přizpůsobí”, a ti druzí jsou zlí, na které je potřeba se zaměřit a zkrotit je tak, aby se také přizpůsobili. Termín “nepřizpůsobivý” je navíc používán ve smyslu takzvané politické korektnosti, neboť prostý národ si místo něj rovnou dosadí Cikán. “Nepřizpůsobiví” jsou Cikáni, jenom se tomu tak nesmí říkat. Na Cikány se nadávat nesmí – na nepřizpůsobivé ano.

Pravda je, jako vždy, složitější. I mezi lidmi, kteří řádně vydělávají a platí daně, je spousta “nepřizpůsobivých” – takových, kteří jsou jiní než ostatní, chovají se jinak, nepřizpůsobují se většinovým konvencím. Myslím, že kdyby mě samotného mezi ně někdo zařadil, ani bych se moc hlasitě nebránil. A pochopitelně i mezi těmi, kteří žijí stoprocentně na úkor státu a nic do společné kasy nepřinášejí, je velmi mnoho právě těch až příliš přizpůsobivých – takových, kteří si jako šikovné pijavičky našli cestičku, jak se přicucnout a tiše a ve skrytu sát, nezřídka v grandiózních rozměrech. Pokud bych měl sázet, kdo státu působí větší škodu, jednoznačně bych ukázal právě na tu druhou kategorii.

Zmínění “nepřizpůsobiví” tvoří velice pestrou směsici lidí: spadnou mezi ně zjevní kriminálníci, lidé nemocní duševně nebo fyzicky, lidé hloupí nebo nešikovní a tudíž špatně zaměstnatelní, lidé s jiným handicapem, děti a mládež z rozvrácených rodin bez výchovy, a samozřejmě také lenoši. Není vůbec pochyb, že společnost s touto směsicí musí intenzivně pracovat: na skutečné lenochy přitlačit, s lidmi jinak handicapovanými citlivěji a zcela individuálně.

Je velkým a rozšířeným mýtem, že stačí “nahnat nepřizůsobivé do práce” a a bude dobře. Pokud by to bylo tak snadné, už by to bylo provedeno – u nás i v zahraničí. Tento velký mýtus se skládá z více menších dílků. Jednak je těchto lidí méně, než je všeobecný dojem, tedy ani jejich “nahnáním” do práce by se ekonomické problémy nevyřešily. Nepracujících členů romského etnika, na které namířený prst lidu míří nejvíce, je mnohonásobně méně než nepracujících členů etnika “bílého” (konkrétně: celkem Romů je u nás podle odborných odhadů cca 150 000, přičemž dvě třetiny z nich stát neživí. Dospělých nepracujících – tedy s odečtením seniorů a dětí – je cca 20 – 30 tisíc, což jsou 2-3 promile počtu obyvatel ČR. Srovnejte s celkovm procentem nezaměstnaných). A konečně, větší část nepracujících je prakticky nezaměstnatelná. Zkuste se sami pasovat do pozice zaměstnavatele – jste-li jím, je to o to snazší – a říci si, zda zaměstnáte (romského, ale i třeba bílého) muže ve věku 40 let, který nikdy v životě nepracoval. Myslím, že negativní odpověď je nasnadě, i třeba v případě, kdyby stát pracovní místo silně dotoval.

Problém takzvaných nepřizpůsobivých, daleko přesněji ovšem “vyloučených” je velmi závažný a obtížně řešitelný (v řadě případů v podstatě neřešitelný). Pro ekonomiku státu to ale problém neznamená, převedeno do jednoduché řeči: pokud by všichni takzvaně nepřizpůsobiví ze dne na den zmizeli, nebudeme se my ostatní mít o tolik lépe, abychom to vůbec pocítili. Nebo ještě jinak: veškeré náklady na “nepřizpůsobivé” se rovnají ceně za zhruba osm kilometrů dálnice.

Velice dobře rozumím tomu, že se většině národa „otvírá kudla v kapse“, když získávají svědectví (nejlépe z x-té ruky či mediálně přikrášlená – ale také mohou být zcela pravdivá) o rodinách, které nic nedělají, pouze kradou, dělají děti jako na běžícím pásu jenom proto, aby na ně braly hromady přídavků a podobně. Tyto případy si totiž dovedeme velice dobře představit, působí plasticky a „nasírají“, protože lidé doslova před očima vidí, jak někdo do svých špinavých rukou uchmatává nezasloužené tisícikoruny, které by byly potřebnější ve vlastní rodině. K tomu se samozřejmě ještě přičítá odpor k „cizímu elementu“, slovy klasika, cizinec není našinec. Toto je potřeba brát se vší vážností, neboť člověk neuvažuje racionálně: rozčílí se doběla nad ukradenou stokorunou, ale pokrčí rameny nad už příliš abstraktní zašmelenou miliardou. A odpor vůči „nečeskému etniku“ zde zjevně existuje, nemá smysl jej umenšovat s tím, že je neracionální.


Více bolí ti příliš přizpůsobiví

Ač tedy racionální úvahou nesouhlasím s jednou částí častých lidových protestů (“nepřizůsobiví”), ve druhé, která naopak míří zejména na rozkrádání a korupční chování ve velkém, souhlasím zcela. Bude to znít jako přehánění, ale jsem názoru, že v Čechách došlo podobně jako na Slovensku k tzv. uchvácení státu (state capture), kdy je v podstatě jakákoli významná státní investice “protažena” korupční cirkulárkou, která z něj odkrojí tu deset, ale spíše třicet, nezřídka padesát a někde docela dobře možná i devadesát procent, které jdou do něčí kapsy. Paralelně pak dochází k vytváření a investování zbytečných projektů, kde je ztráta “našich peněz”, tedy peněz ze státního rozpočtu, stoprocentní – utratí se za něco, co nebylo vůbec potřeba, takže už je i pohledu škody celkem jednou, jestli korupčníkovi šlo deset nebo osmdesát procent. Nejviditelnější jsou případy v armádě, ale myslím, že právě tak se nalézají v oblasti informačních technologií, kde jsou ale daleko hůře identifikovatelné. Že nepotřebujeme “Pandury”, ví přece každý, ale že není zapotřebí nějaký tzv. informační systém, tomu nerozumí pořádně nikdo. A mezi zcela umělými projekty vyniká dobře známý plán na přesun brněnského nádraží, jednoho z největších železničních uzlů v republice, o pár set metrů dále, než stojí, za pouhých sto miliard.

Problém s těmi, kteří se s velkým umem přizpůsobili novým podmínkám, kteří šikovně umějí budovat kapitalismus “východního typu”, tedy kapitalismus mafiánský a kriminálně loupeživý, je ekonomicky podstatně horší než několik tisíc vyloučených (a samozřejmě taky líných atd.) spoluobčanů. Zatímco ti působí škody v jednotkách miliard, naši dokonale přizpůsobiví si odkrojují miliard stovky. Opět pro ilustraci: jedno sto miliard českých korun je průměrná velikost ročního schodku ČR za uplynulých deset let, nebo též dvanáct ročních rozpočtů ministerstva kultury, dvacet ročních rozpočtů ministerstva zdravotnictví a podobně.


Emoce jsou v pořádku, ale do financí nepatří

Respektuji emotivní postoje lidí, že se jim ti nebo oni nelíbí. Trpíme prostě společností, která byla padesát let etnicky vyčištěná, a ze které předchozí režim odklízel „pryč z dohledu“ nejen menšiny, ale i třeba osoby tělesně či duševně postižené, aby zbyly jen takové ty stejné, zdravé, pracující „masy“. Tohle bude z naší společnosti mizet jen velice pomalu.

Kde ale emoce nemají místo, jsou finance. Pokud pozdvihneme obočí nad vyhozenou desetikorunou, rozzlobíme se nad stovkou, pak bychom měli v případě miliónových částek jednat adekvátně silněji.

Před blížícími se volbami je tedy dobré vzít do ruky kalkulačku, případně Excel, a začít počítat – a dát hlas nikoli těm, kteří byť pod chytlavými argumenty přilepší do státní kasy spíše pár set miliónů než cokoli více, ale těm, kteří budou skutečně ochotní se poprat s těmi, kteří si odnášejí stamiliardy. Korupční „uchvácení státu“, viditelné na Slovensku a tušené v Čechách, je dnes problémem, který je o mnoho řádu silnější a škodlivější než sice vnějškově nepříjemné, ale ekonomiku nedusící problémy s vyloučenými.

Poznámka na okraj. Je dobré se podívat, jak se k problému korupce staví některé zajímavé politické strany a případně hnutí, o kterých se mluví. Je velmi příznačné, že například Pražský hrad (promlouvající ústy www.klaus.cz, což je mimochodem už také samo o sobě bizarní, když oficiálními ústy prezidenta je jeho soukromá stránka, zatímco ona „státní“ www.hrad.cz je statická a nic se na ní neděje) korupci velmi bagatelizuje a téměř se k ní nevyjadřuje, když tak slovy typu „na Západě je taky a stejně velká jako u nás“ (tedy „.. tak co!“), iniciativa D.O.S.T. o tomto slovu mlčí úplně a strana Svobodní nechce korupci samu o sobě nijak léčit, pouze opakuje svoje teze o zmenšení státu a tím pádem se zmenší i korupce (což je zhruba ve stylu „proti krádežím aut budeme nejlépe bojovat tím, že snížíme jejich počet“). Zatímco bití se v prsou o tom, jaký jsme národ, jak musíme být suverénní, samostatní a nesmíme si nic nechat od žádných cizáků líbit, je tam víc než dost. I toto je dobré mít na paměti, než půjdeme k volbám.


Článek Jiřího Hlavenky vyšel 20.03.2012 na jeho blogu Bloc.cz. Pirátské noviny text příbírají se souhlasem autora.


 

Datum: 22. 3. 2012, Autor: Jiří Hlavenka
Přečteno: 402x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.8.


Komentáře k článku

22. 3. 2012
j

22. 3. 2012
vlasta klepák
Článek je značně zavádějící

22. 3. 2012
j
Re: Článek je značně zavádějící

22. 3. 2012
Vin
Re: Re: Článek je značně zavádějící

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Jak lobby mediálního průmyslu a držitelů autorských práv postupně vytváří distopickou budoucnost Velkého Bratra.

Svobodný Internet je pod neustálým tlakem, který ho má „normalizovat“. Kdo a proč?

22. 3. 2012

Tento text je inspirován článkem Ricka Falkvinga „How The Copyright Industry Drives A Big Brother Dystopia“ vyšlým na torrentfreaku, a byť na první pohled může vypadat jenom jako překlad, tak ve skutečnosti je tento text trochu volnější a občas okořeněný, a přestože jsem se snažil spíše držet originálu, tak ne všechny věty zde uvedené jsou Rickovy. Mojí snahou bylo občas trochu vysvětlit jak chápu jeho slova, protože věřím že ne každý sleduje světové dění ohledně snah o omezení svobody internetu a společnosti vůbec. Snad se toho v překladu moc neztratilo…

Původní zdroj: link
Šiření informací nelze zastavit!
Waseihou


Až příliš často jsem slyšel, že mediální průmysl držící autorská
práva nerozumí internetu, nechápe internetovou generaci, nerozumí tomu,
jak se technologie změnila. Myslet si to je nejen špatné, je to také
velmi nebezpečné. Chcete-li protivníka porazit, musíte ho nejprve
pochopit, namísto malování čerta na zeď. Mediální průmysl chápe, jakou
hrozbu pro něj internet představuje a že jeho podrobení či dokonce
zničení je naprosto nutné, pokud si chce zachovat alespoň nějaký význam.

Podívejte se, jaké zákony jsou nyní navrhovány či dokonce přijímány.
Plošné odposlechy, sledování občanů, vydávání vlastních lidí do cizích
zemí. Doslova vyloučení, ach Ódine! Všechny tyto nové zákony sledují
jeden společný cíl: znovu centralizovat právo dávat svolení k
publikování nápadů, znalostí a kultury a potrestat každého, kdo se bude
nadměrně snažit toto obcházet.

Mít takovouto kontrolu, nebo ji dokonce jen na chvíli zakusit, to je
zážitek, který vás naučí co je to moc v tom nejhorším slova smyslu.
Pokud můžete určovat jaká kultura, znalosti a ideály jsou lidem
dostupné, když jste v pozici kdy můžete rozhodnout, jaká myšlenka bude
nebo nebude publikována, pak toto zachází mnohem dál než jen mít právo
publikovat. Staví vás to do pozice kdy si můžete vybírat, kdy můžete
určovat rámec myšlení ostatních lidí, doslova vám to dává právo
rozhodnout, o čem lidé budou diskutovat, co budou cítit a na co budou
myslet.

Možnost sdílet nápady, kulturu a znalosti bez povolení a
dohledatelnosti je zakotvena v samotných základech internetu, podobně
jako tomu bylo na počátku vzniku poštovních služeb. Když jsme něco
poslali poštou, jen my sami jsme mohli rozhodnout, jestli naše identita
odesílatele zůstane utajena tak, aby ji znal pouze příjemce, navíc nikdo
nesměl otevřít naše dopisy či zásilky jenom proto, aby zkontroloval
jejich obsah.

Internet je podobný. Je naprosto logické požadovat, aby naše děti
měly tytéž práva, která měli i naši rodiče! Ale pokud naše děti mají mít
tato práva i v prostředí informační společnosti umožňující volný tok
informací, stane se jistá část průmyslu zastaralá a společensky
nepotřebná. A proto se mediální průmysl držící autorská práva snaží tato
práva zničit. A proto lobují a protlačují zákony zavádějí
identifikovatelnost každého z nás, a to dokonce i zpětně, kdy nás
preventivně šmírují a záznamy o naší činnosti ukládají pro případ že
bychom provedli něco, co se jim nelíbí. Tedy zavádějí do naší
společnosti něco doposud naprosto nemyslitelného a nepředstavitelného –
presumpci viny!

Mediální průmysl byl jedním z nejsilnějších zastánců směrnice EU o
uchovávání provozních a lokalizačních údajů (Data Retention Directive),
která nařizuje uchovávat záznamy o naší komunikaci – sice ne přímo její
obsah, ale „pouze“ informace o tom koho jsme kontaktovali či na jakou
webovou stránku jsme se podívali, kdy tomu tak bylo, jak dlouho to
trvalo a jaký prostředek jsme k tomu použili. Tato data jsou přitom
uchovávána po značně dlouhé období, a kdo ví, co se s nimi doopravdy
děje. Nedávné mediální kauzy neoprávněných odposlechů přinášejí
jednoznačný důkaz o tom, že jsou tato data zneužívána. Přitom tomu není
tak dávno, kdy uchovávání takovýchto dat bylo zcela nemyslitelné a
zakázané kvůli ochraně soukromí a osobních údajů. Mediálnímu průmyslu se
ale podařilo převrátit „zakázané“ na „povinné“, čímž přispěl k tomu aby
naše společnost učinila další krok směrem k totalitě.

Politici toužící po moci a kontrole nad životem občanů ve spolupráci s
nadnárodními korporacemi, kterých je mediální průmysl součástí,
spolupracují ve své snaze získat dohled a kontrolu nad našimi životy.
Jedni kvůli strachu o své postavení a moc, druzí kvůli udržení a
maximalizaci svých zisků.

Snaží se proto prosadit zákony, které zavádějí odpovědnost
prostředníka za obsah přenášených dat či zboží, a to na všech úrovních.
Čtyřčlenná rodina může být za přispění průmyslového kartelu souzena v
procesech, kde presumpce neviny neexistuje (občanskoprávní řízení), a
snaží se prosadit odpovědnost poštovních dopravců za obsah dopisních
obálek a balíků, které převážejí. To je v naprostém rozporu s
mnohasetletou tradicí v oblasti poštovních služeb, a způsob, jak
prosadit svou vůli mimo soudní síň, kde lidé mají daleko horší možnost
se bránit.

Tohle samozřejmě nevylučuje možnost trestního stíhání hlavně v zemích
bývalého východního bloku, kde je z historických důvodů běžnější
podávat trestní oznámení namísto souzení se, protože je výhodnější
počkat až na výsledek trestního řízení, který je teprve v případě
odsouzení pachatele použit právě jako důkaz ve sporu občanskoprávním.

Tímto to ale nekončí, ale teprve začíná – ve své aroganci se tito
deprivanti rovněž snaží prosadit zákony, které zavádějí odposlechy
doslova celých populací – a soudí se o právo tak činit dokonce ještě
před tím, než jim tak nařídí zákon, pro který sami lobují. Konec konců
stejně již všechny sledují, aniž by o tom lidé byť jen měli tušení.

Také prosazují zákony, které lidi doslova vyloučí ze společnosti tím,
že naruší jejich schopnost fungovat v dnešní společnosti, pokud pošlou
někomu něco, co se těmto samozvaným dohližitelům nelíbí. V případě
počítačových dat budiž příkladem třeba Francouzská „digitální gilotina“
zvaná HADOPI, u zboží hmotné povahy pak hromadné prohledávání zásilek a
zabavování a likvidace zboží. To vše v zájmu kartelů a monopolů, trolů
kteří ovládají trh a sami určují trendy podle toho, jak se jim zrovna
zachce.

Pod rouškou boje proti dětské pornografie prosazují zavedení zákonů
zavádějících aktivní cenzuru, jakou nemáme snad již více jak sto let, a
to takovým způsobem že nakonec bude dětem ublíženo ještě více. Ať již
tím že tyto hrůzné činy zůstanou neodhaleny, nebo samotným postihováním
dětí za jejich občas naivní chování na internetu. Například již dnes je
každým rokem v prudérních USA odsouzeno spoustu mladistvých za to, že
svobodně uveřejnili na internetu své vlastní intimní fotky, čímž se z
nich v očích zákona stávají pedofilové a sexuální predátoři, a pokud se
díky tomuto jednání dostanou na seznam zvrhlíků, mají tím často zkažený
celý zbytek života. Zákony které měly děti chránit před zneužitím jsou
nakonec obraceny proti nim samotným ve jménu vynucování konzervativní
morálky.

Zákony které tito trolové prosazují mají také umožnit dohledatelnost i
těch nejmenších přečinů, mezi něž rovněž patří sdílení kultury (což by
především vůbec nemělo být považováno za trestnou činnost). V některých
případech takové zákony mají dokonce mediálnímu průmyslu dát větší práva
na porušení soukromí než jaká má policie.

Jak se účinek všech těchto zákonů a opatření nakonec sečte, tak
konečně – konečně! – budou schopni potlačit naši svobodu projevu a další
základní práva, všechny, jenom proto aby byli schopni udržet svůj zdroj
zisků. Tohle rovněž přinese noční můru distopické společnosti Velkého
Bratra, která daleko předčí ty nejhorší možné představy, které lidé
mohli mít možná tak před deseti lety. Mojí neutuchající otázkou tedy je,
proč se lidé rozhodli tančit spolu s nimi namísto toho, aby těmto
bastardům rozmlátili držku nejbližší židlí?

Dne 12. července jsme se například mohli dozvědět, že poskytovatelé
internetových služeb v USA budou pomáhat vlastníkům autorských práv
postihovat své vlastní zákazníky, od prostého odpojování až do jejich
naprosté občanské likvidace, a s největší pravděpodobností jim odepřou
právo na anonymitu jenom proto, aby pomohli mediálnímu průmyslu ve hře
hře zvané „žaluj babičku“.

Toto se bezpochyby stane ukázkovým příkladem špatných vztahů se
zákazníky v budoucích učebnicích o marketingu: ujistěte se, že každý z
vašich zákazníků může být souzen až do poslední vindry celým zástupem
průmyslových organizací v zmanipulované hře, kde ani nebudou považováni
za nevinného, ​​dokud není prokázána jejich vina. Vážně, co si ti ten
poskytovatel jako myslel?

Dnes si ještě užíváme našich základních práv – právo na soukromí,
právo na svobodu slova, právo sdružovat se ve spolcích, právo
shromažďovací, právo na svobodný tisk a mnoho dalších práv – a to vše
mimojiné děláme přes internet. Nedopusťme proto, aby nám toto nové právo
bylo vzato, protože kdo zaručí, že nám nebudou odebrána i ta ostatní?
Ve sktečnosti pokud internet bude omezen, tak zároveň s ním budou
omezena i všechna naše další práva. Proto anonymní a necenzurovaný
přístup k internetu se stal sám o sobě základním právem, stejným jako
všechna práva, kterých skrze něj užíváme. Proto bojujme za to a prosaďme
aby internet byl právě takový. A pokud to má znamenat, že hloupý
průmysl vyrábějící tenké kulaté kusy plastu nebude moci vydělat žádné
další peníze, tak pro mě za mě může třeba zbankrotovat, a nebo místo
toho začít třeba prodávat majonézu…

Je to jejich problém.


Původní zdroj root.cz:
http://waseihou.blog.root.cz/2012/03/20/falkvinge-translation-big-brother/
Publikováno se souhlasem autora.

 

Datum: 22. 3. 2012, Autor: Waseihou
Přečteno: 200x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 6 čtenářů, celková známka je 1.


Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Proč nepodporuji Holešovskou výzvu

20. 3. 2012 | Názory | 13

Názor
| Posledních pár dnů se v médiích objevuje tzv. Holešovská výzva a s ní
spojené protesty. Přestože zcela souhlasím, že vláda by měla podat
demisi, s Holešovskou výzvou jako celkem nesouhlasím. A hned vám řeknu
proč.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Comments Bez komentářů »

Stránka 1 z 41234

Domů | NovinkyKomentáře | Náhledy | *Nastavení | Stažení | Sponzor | Kontakt | Nápověda | Archív | **Fórum | **Tajné

SuperLink.cz NAVRCHOLU.cz PageRank Seznam S-Rank JyxoRank Alexa Rank Compete Rank Powered by WordPress


Partneři a Sponzoři webu GreyLinkDC++

Webhosting Endora.cz GreyLinkDC++ » Klikni pro info o statusu Sponzor a Partner

CZIN.eu | Začátek.cz | Katalog.mzf.cz | Telsey.cz | Webkatalog | TopLinks.cz | TopSites.cz | HyperSmash


Advertising / Reklama