GreyLinkDC++

Jak Jihomoravský kraj ničí lokálky

Jihomoravský kraj se obvykle prezentuje jako region s jedním z nejlepších a nejdéle se rozvíjejících integrovaných systémů veřejné osobní dopravy v České republice. Čím se ale už tak nechlubí, jsou tratě se špatnou a dále zhoršovanou osobní dopravou nebo zcela bez osobní dopravy, trať úředně převedená na vlečku a tratě úředně zrušené a fyzicky rozebrané. Není jich zrovna málo.

11. 10. 2012

Ničení
lokálek můžeme rozdělit na 4 fáze, jak jsem popsal zde na příkladu dnes už
neexistující lokálky Mutěnice-Kyjov,
v Jihomoravském kraji
„splnili plán“ u některých tratí na 100 %. V následujícím odkazu lze
nalézt mapu tratí (PDF,
alternativně zde: PDF),
které by dle kraje bylo nejlépe opustit a zrušit, a podle níž zhruba je toto
také postupně po krůčcích realizováno.

Fáze první: Pokažení jízdních řádů

Mimo
tratí, které se už dostaly do „pokročilejších“ fází likvidace a o
kažení jejich jízdních řádů v minulosti se zmíním níže, jsou aktuálně ohroženy
tyto úseky:

Úsek trati 244
Miroslav-Hrušovany nad Jevišovkou:

Trať 254
Šakvice-Hustopeče:

Úsek trati 262
Boskovice-Skalice nad Svitavou:

Trať zasahující do Pardubického kraje a
zčásti dnes chaoticky nesoucí jiné číslo ještě
nedávno obsluhovaná ucelenými vlaky z České Třebové až do Skalice, kde byly pod
taktovkou Pardubického kraje nejdříve pokaženy jízdní řády, vloženy nesmyslné
přestupy a v prosinci 2011 ukončena osobní doprava na úseku Moravská
Třebová-Chornice-Velké Opatovice (a na přilehlém úseku trati 271
Chornice-Dzbel), čímž 2 spojené tratě s lokálním uzlem byly rozbity na 3 tratě
slepé odsouzené k pomalému umírání. Právě toto započne v prosinci 2012
„péčí“ kraje Jihomoravského na úseku Velké Opatovice-Boskovice -
vlaky nově pojedou chaoticky, každý den jinak a dopoledne a celou sobotu pro jistotu
vůbec (stav teď: PDF,
stav plánovaný: PDF),
zato však ten zbytek nevyštvaných cestujících místo vozu 810 poveze
(tedy už pár týdnů vozí) v rámci likvidace vozidel pro
lokálky vhodných „nová“ Regionova,
od které je možno čekat, že v zimě nevyjede kopec za Boskovicemi. Dle
zkušenosti nejmenovaného pracovníka od dráhy mají být proškrtány ty spoje,
kterými jezdí více cestujících, zůstat mají ty s počty menšími. V blízké
budoucnosti můžeme tedy zřejmě očekávat úplné zastavení dopravy podobně už
proběhnuvšímu vývoji na straně pardubické – popsáno (nejen) zde a zde. Straně
jihomoravské lze za minulost vytknout projíždění zastávky Světlá od roku 2006
navzdory nesouhlasu občanů a petici, což kraj zdůvodnil autobusy projíždějícími
obcí, malým počtem nastupujících a vystupujících, vzdáleností zastávky cca 500
m od okraje obce po polní cestě a neekonomičností instalovat sem označovač
jízdenek, zastavit zde na znamení by prý zpomalovalo provoz. Neexistence
označovače, autobusy v obci i vzdálenost platí však i pro sousední (naštěstí
obsluhované) Cetkovice a nikomu to žíly netrhá. Můžeme jen spekulovat, kolik
možných cestujících bylo vyštváno nepřípoji a postupným rozkouskováním jízdního
řádu a tratí, děkovné dopisy je možno posílat do Brna, Pardubic a také Prahy,
kde se s nimi jistě vypořádají obvyklým způsobem.

Fáze druhá: Zastavení osobní dopravy

Trať 245
Hrušovany nad Jevišovkou-Hevlín:

Trať
navazující v uzlových Hrušovanech na výše zmíněnou trať 244, se kterou byly součástí
spojnice Brna a Vídně (kdysi s provozem rychlíků) a jako takové jsou stavebně
dimenzovány na případné položení druhé koleje. Krátký přeshraniční úsek
Hevlín-Laa an der Thaya byl však koncem 2. světové války poškozen a se vznikem
železné opony zlikvidován včetně mostů, plány na jeho obnovení jsou z důvodu
ekonomické krize a blížícího se konce štědrých eurodotací u ledu. Osobní
doprava zde skončila k 30.6.2010, což přineslo i výše zmíněné vymírání vlaků na
koncovém úseku trati 244. Důvodem byl mimo jiné „nezájem“
cestujících, uvedeno již nebylo, že dobré přípojné vazby byly v Hrušovanech
pouze na Znojmo (a to ještě ne vždy), zatímco při cestách do Brna nebo Břeclavi
se muselo často počítat s dlouhým čekáním. SŽDC, s. o. nelenila a hned na podzim
2010 spustila správní řízení o zrušení
trati, které bylo později pozastaveno spolu s ostatními řízeními z důvodu
plánů Ministerstva dopravy „nechtěné“ tratě prodat nebo převést na
obce nebo regiony. Tato „zbytečná“ a „nerentabilní“ trať
vede kolem obrovské cihelny na sever od Hevlína, odkud jsou cihly dopravovány
velkým množstvím kamiónů. Plány napojit ji vlečkou nebyly bohužel realizovány.
„Nezájem“ místních je možno také spatřit na následujících
fotografiích (1, 2, 3, 4),
kde množství lidí i přes silný déšť přišlo 29.7.2012 přivítat nostalgický vlak
pořádaný Spolkem pro veřejnou dopravu na
jihozápadní Moravě. Podrobnější informace o trati a její historii najdete zde a zde.

Trať 247
(Břeclav)-Boří Les-Lednice:

Trať 253
Vranovice-Pohořelice:

8-kilometrová
trať spojující stanici Vranovice na koridoru Brno-Břeclav s městem Pohořelice
(4400 obyvatel). Pravidelná osobní doprava zde skončila v prosinci 2008,
přičemž dlouhé roky předtím jezdily vlaky jen v pracovní dny. Při ukončení
dopravy byl tento nesmyslný argument použit i v televizní reportáži -
autobus prý jezdí každý den. Člověk by skoro věřil tomu, že vlak má nějakou
fyzickou vlastnost, která mu v jízdě o víkendu brání. Objektivním důvodem, na
který tato trať doplácí, je, že z Pohořelic do Brna vede dálnice a přímý
autobus to nad vlakem s přestupem prostě vyhraje. Kvůli křížení s dálnicí byl
vybudován nadjezd
trati nad ní, který nutí vlak vyjet stoupání a poté zase dobrzdit klesání, což
zejména nákladní dopravu jistě zefektivní a paradoxně ještě k tomu zvyšuje
účetní hodnotu dráhy. Význam železnice tedy byl větší pro cestující směrem na
Břeclav a pro obce na trati, zejména pro Přibice, kde byla poplatně tomu v
rámci racionalizačního rušení služeb a čekáren na nádražích výdejna jízdenek
uzavřena až 2 roky po větších Pohořelicích – v roce 2006. Po ukončení osobní
dopravy nenásledovalo správní řízení o zrušení trati, jak bychom možná čekali,
ale postup poněkud jiný – převod kategorie z dráhy regionální na vlečku. To zní
sice neškodně, ale u vlečky je možnost případného zrušení trati a zastávek
mnohem jednodušší. Navíc to s sebou přineslo bič na posledního zbývajícího
nákladního přepravce na trati, který nebyl ještě vyštván, pohořelický kovošrot
- vlastník „vlečky“ SŽDC má totiž možnost navyšovat poplatek za
použití dopravní cesty libovolně nad mez, která u regionální dráhy podléhá
cenové regulaci. Kovošrotu tak byly za přepravu na dráze výrazně zvýšeny ceny
za současného zhoršení kvality poskytované služby. Nejen to, dráha v
Pohořelicích končí přímo v těsném sousedství poměrně rozlehlé průmyslové zóny,
která vše vozí po silnici. Člověk by si myslel, že mít trať až k fabrikám je
vždy dobré a že by se někdy mohla hodit, ale starosta Pohořelic je jiného
názoru – ve stanovisku města (PDF)
nebránícím převodu trati na vlečku je znát, že by nejraději dráhu viděl
rozebranou, aby se zlevnila stavba kruhového objezdu pro obsluhu průmyslové
zóny automobilovou dopravou. Na závěr přidám několik fotek dokumentujících,
jaké davy lidí do Pohořelic zavítaly na městské slavnosti vlakem 17.6.2012 (1, 2, 3, 4) -
čímž se otevírá ještě jeden potenciál takové trati – turistický.

Fáze třetí a čtvrtá: Úřední zrušení a
fyzická likvidace trati

Trať 256
Čejč-Uhřice u Kyjova-(Ždánice):

Trať 257
Mutěnice-Kyjov:

Likvidaci
této trati jsem už dříve popsal v samostatném článku, tedy jen stručné
shrnutí: Trať využívaná intenzívně nákladní dopravou, poté útlum těžby a
průmyslu, pak stále využívána osobní dopravou mezi 2 největšími městy v okrese,
poté pokažení jízdních řádů osobních vlaků a vedení nákladních vlaků jinudy,
pak ukončení osobní dopravy, poté snaha úředně trať zrušit za odporu obcí,
přesto pak úředně zrušena, poté delší dobu ponechána svému osudu, pak snaha
nedávno vzniknuvšího Klubu přátel
lokálek, o. s. a KŽC Doprava, s.
r. o. právní cestou úřední zrušení zvrátit, poté rozebrání trati a výstavka
cyklostezky na peníze z dotací Evropské unie, za které by se trať dala udržovat
desítky let. Stát a kraj se tak zbavily nechtěné „nerentabilní“ trati
a obce místo ní získaly „rentabilní“ cyklostezku, která se jistě
zaplatí z poplatku za použití dopravní cesty od cyklistů, až ho někoho napadne
zavést k lepení děr ve veřejných rozpočtech. Nakonec je to přece z evropských
peněz, na které je u nás nahlíženo stylem „z cizího krev neteče“, a
kdo jich z EU vytahá nejvíc, ten je největší borec.

Další tratě

Trať 345
Nemotice-Koryčany:

Trať Hrušovany
u Brna-Židlochovice:

Datum: 11. 10. 2012, Autor: Pavel Prchal
Přečteno: 66x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Piráti prorážejí do průzkumů

V posledních týdnech se Piráti pravidelně objevují v předvolebních průzkumech s podporou přesahující 2 % a místy atakují dokonce 4 %. To je povzbudivé, nicméně metodika i odchylky prováděných průzkumů jsou dosti podezřelé. Pro zájemce to ovšem může sloužit jako další kamínek do mozaiky předvolebních informací. 

5. 10. 2012

Již déle než měsíc nás veřejnoprávní média i různé agentury krmí předvolebními průzkumy pro volby do zastupitelstev krajů. Že výsledkům těchto průzkumů není radno příliš věřit, protože mezi nimi nalezneme prapodivné rozdíly, o tom se už v minulých týdnech podrobněji rozepisovali jiní (např. Michal Škop -  hned několikrát).

Místo porovnávání průzkumů ČT a ČRo (o nichž už víme, že shromážděná data zpracovávají odlišnými metodami, a navíc v některých krajích jejich průzkumy proběhly i s několikatýdenním odstupem) je zajímavější srovnat průzkumy ČT a SANEPu, uskutečňované v přibližně stejném období. Většinou mezi nimi nejsou výraznější rozdíly, přesto se však zhruba v polovině krajů dá narazit na zajímavé odchylky. Ukažme si to na několika příkladech z minulého týdne.

Ústecký kraj:
Severočeši – 11,5 % podle ČT, 8,3 % podle SANEPu.
SPOZ – 2,5 % podle ČT, 5,2 % podle SANEPu.
NS-LEV21 – 3 % podle ČT, 8,1 % podle SANEPu.

Olomoucký kraj:
TOP09 – 10,5 % podle ČT, 5,9 % podle SANEPu.
Suverenita – pod 2 % podle ČT, 5,3 % podle SANEPu.

Je tedy nabíledni, že předkládané výsledky průzkumů je třeba brát s notnou rezervou. I tak v nich však lze vysledovat určité trendy. Pro Piráty je samozřejmě tím nejdůležitějším, že jejich preference v posledních třech týdnech neklesají pod dvouprocentní hranici, několikrát se pohybovaly okolo tří procent a minulý týden v průzkumu ČRo pro Plzeňský kraj se dokonce přiblížily téměř ke čtyřem procentům.

Je tedy vidět, že se Piráti čím dál více dostávají do povědomí občanů jako strana, s níž má smysl počítat. Kvalitní program, kontaktní kampaň (besedy s občany, v nichž mohou sloužit za vzor zejména Piráti ze Středočeského kraje) a obětavá práce členů i příznivců začaly přinášet ovoce. A to navzdory handicapu, který Piráti mají v možnostech prezentovat svůj program a kandidáty oproti movité konkurenci (Piráti nemají ani zaručenou účast v předvolebních televizních a rozhlasových speciálech jako hlavní parlamentní strany, ani desítky až stovky milionů od státu, ani bohaté sponzory).

Jak si tedy Piráti v průzkumech vedou? Následující graf shrnuje výsledky z krajů, kde byly zveřejněny průzkumy všech tří institucí (pokud některý ze sloupečků ČT či SANEPu chybí, získali Piráti v tomto průzkumu méně než 2 %).

A nejde jen o tato povzbudivá čísla. Za pozornost také stojí. že se Piráti spolu s několika dalšími menšími stranami poprvé objevili v průzkumu stranických preferencí institutu CVVM.

Tolik tedy řeč čísel, která se na nás hrnou z televizní obrazovky.

Mnohem zajímavější ovšem bude volební realita. Ukáže se jedna z následujících variant:

a) Že Piráti mají podporu pracovníků veřejnoprávních institucí a jejich reálná podpora je mnohem menší

b) Že průzkumy přibližně vystihují (či vytvářejí) volební realitu a výsledky budou zhruba odpovídat.

c) Znechucení občanů chováním zavedených stran se ve volbách projeví naplno a Piráti vplují do několika krajských zastupitelstev (Plzeň, Zlín, Karlovy Vary, Střední Čechy).

Nechme se překvapit!

Datum: 5. 10. 2012, Autor: Martin Kučera a Mikuláš Ferjenčík
Přečteno: 318x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 2.

Zdroj: Pirátské Noviny

Pardubický kraj + opuštěné lokálky = sabotáž jízdních řádů + zfušovaná data = netransparentnost + ignorace připomínek

Před krajskými volbami plní první stránky novin mediálně vděčné kauzy a na okraji zůstávají problémy, které hrozí způsobit nevratné škody. Před rokem naplno běžela příprava tzv. optimalizace veřejné dopravy v Pardubickém kraji, která ji po jejím spuštění v prosinci 2011 rozvrátila a mnoho cestujících vyhnala do aut.

2. 10. 2012

Kraj se chvástal, jak spolupracuje s obcemi a využívá jejich připomínek,
obce si stěžovaly, že je kraj ignoruje a dělá si, co chce, občan si
stěžoval, že ho ignorují obce i kraj. Jak dopadly tolik proklamované a v
jiné větě opět zpochybňované úspory se už asi nedozvíme a sama
představa o nárůstu cestujících byla iluzí. Kraj nebyl schopen
poskytnout data o počtech cestujících na tratích, které opustil, a podle
některých svých tvrzení snad tyto počty ani nezná.

Ničení
lokálek můžeme rozdělit na 4 fáze, jak jsem popsal zde, v Pardubickém kraji
„splnili plán“ u řady tratí z poloviny.

Železnice
je síťový systém. Vlaky mají být ideálně vedeny tak, aby trať ukončenou 2 uzly
projely celou a v uzlech aby navazovaly na jiné vlaky, na které/ze kterých bude
možno přestoupit.

Protože
cestující má k přestupům nedůvěru, není opravdu dobré vkládat na místa
uprostřed trati často mezi stejnými typy vozidel přestup jen proto, že je zde
hranice kraje nebo dokonce uvnitř kraje jen tak zbůhdarma.

Cestující
je však potvora a vlaky drze jezdí dál, proto je nutno použít metody tvrdší -
pokazit už tak mizerný jízdní řád. Vytvořením nepřípojů se zmaří funkce menších
uzlů – není na co přestoupit, vlak buď těsně ujede nebo jsou např. dvouhodinové
takty z různých stran od sebe o hodinu posunuty. Kdyby i toto bylo málo a
cestující stále nechápali, že tady je to „fuj“, tak se některými
spoji neprojede část trati – vlak z výchozí stanice na druhé straně skončí
někde uprostřed a do „nechtěného uzlu“ už nedojede. A pokud některý
přece dojede a mohl by náhodou vzniknout přípoj, udělá se podobné krácení u
vlaku z jiné trati do uzlu vedoucí – nejlépe pěkně na střídačku.

Všech
těchto hříchů se (nejen) Pardubický kraj dopustil, jak už podrobněji popsal
tento článek.
Příkladem může být lokální uzel na styku tratí 262 a 271 v Chornicích, kde
původní ne zrovna ideální jízdní řády byly v prosinci 2009 silně poničeny a po
dalších postupných malých škodlivých úpravách byly na konci roku 2011 přilehlé
úseky tratí opuštěny zcela – z původní souvislé trati 262 a z ní vycházející
271 vznikly 3 slepé trati, z nichž úsek trati 262 je dále chystán k záhubě plánovaným
pokažením jízdních řádů z Velkých Opatovic do Boskovic tentokrát
„péčí“ kraje Jihomoravského
- kde pojedou vlaky chaoticky, každý den jinak a v sobotu pro jistotu vůbec
(stav teď: PDF,
stav plánovaný: PDF),
zato však ten zbytek nevyštvaných cestujících místo řady 810 poveze v
rámci likvidace vozidel
pro lokálky vhodných „nová“ Regionova.

Tyto
příčiny klesajícího počtu cestujících jsou kraji ignorovány a místo toho se
uvádí důvody zástupné – obvykle silná a demagogická (mediálně vděčná) kampaň o
komfortu a potřebě extrémně drahých velkých nových vozidel (stará jsou prý
špinavá a rozbitá – asi nejdou umýt a opravit – zatímco nová budou čistá a
kvalitní – asi mají samočistící a samoopravovací schopnost a nestárnou) a
případně dojde i na reálnější důvod – pomalou traťovou rychlost a vzdálenost
stanic od obcí – obojí způsobené hrubě neefektivní péčí a desítky let trvajícím
zanedbáváním stavu tratí (viz sekce „18. omyl“ v tomto odkazu) a
nezájmem/nemožností zakládat nové zastávky na vhodných místech, které podle
dnešních přemrštěných norem vycházejí extrémně draze. Dále je tvrzeno, že
lokálky nejsou efektivní a nemají právo na život, ačkoliv už zmíněná přednáška odborníka z praxe
tvrdí opak. Jak chcete spočítat efektivnost tratě v ekonomice provázané
dotacemi do všech jejích sektorů, které nejde odstranit, jak by se posuzovala
efektivnost například silnic? Není také zohledněno, že současný způsob
preference silniční (a silnice nejvíc ničící) nákladní dopravy je neudržitelný
a že bude muset dojít ke změně, protože 2,5 miliardy Číňanů a Indů bude chtít
žít stejně marnotratně jako my a cenu ropy vyženou výše, než byla dosud. Na co
nám pak budou nová vozidla nakoupená za desítky miliard, když nebudou
prostředky na objednání spojů s nimi jezdící a budou rezivět zdemolovaná v
křoví, zatímco dluh krachujícího státu, který zavčas neuplatnil zdravý selský
rozum, bude růst do nekonečna? Ekonomice železnice také velmi ublížilo oddělení
nákladní dopravy z unitárních ČD do
dceřinné společnosti ČD Cargo, takže není
možné využívat sdílení lokomotiv mezi nákladní dopravou a vedení smíšených
vlaků.

Prosinec
2011 znamenal ukončení pravidelné osobní dopravy na mnoha tratích v kraji
obnášející 2 přeťatá spojení s Olomouckým, jedno s Jihomoravským a jedno s
Královéhradeckým krajem. Konkrétně byly opuštěny úseky Moravský Karlov-Štíty,
Moravská Třebová-Chornice-Velké Opatovice, Chornice-Dzbel, Dolní
Lipka-Hanušovice, Holice-Borohrádek a Heřmanův Městec-Prachovice, k tomu je
možno ještě přičíst od prosince 2010 opuštěnou trať Heřmanův Městec-Chrudim
město. Dále byly postiženy úseky Litomyšl-Vysoké Mýto město, kde místo původní
hrozby zastavení dopravy došlo k značnému proškrtání jízdních řádů (stav před: PDF,
stav po: PDF),
a úsek Pustá Kamenice-Polička, kde zůstalo jen pár vlaků pro turisty (stav
před: PDF,
stav po: PDF).
Čísla tratí záměrně neuvádím, protože v tom byl nadělán zmatek
„optimalizačním“ přečíslováním, raději jen odkážu na oficiální mapu s
barevným vyznačením tratí bez provozu zde
a na mapu dle krajů zde
(alternativní odkazy zde a zde).
Dalším výsledkem „optimalizace“ je projíždění mnoha méně významných
zastávek na hlavních tratích – prý to urychlí dopravu na železnici a opuštěné
zastávky obslouží autobusy.

Člověk
by čekal, že taková zásadní změna bude diskutována s obcemi a občany a rozsáhle
připomínkována. Toto kraj sice deklaroval, aby měl dobrou image, ale nekonal.
Jednání s obcemi byla chaotická, spočívala obvykle v sezvání starostů na jedno
místo, kde se honem rychle měli vyjádřit, jaké připomínky mají, posluchači byli
obvykle „odborníci“ firmy Oredo, s. r.
o. event. v přítomnosti krajského „optimalizačního“ náměstka
Tichého (ČSSD). Když daný starosta nedorazil, bylo to chápáno tak, že daná obec
připomínky nemá. Někteří starostové projevili přístup typu „já jsem vlakem
20 let nejel a jednou jsem viděl vlak, který byl skoro prázdný, tak to asi nemá
smysl“ nebo „ono je to na nádraží 700 metrů daleko a to bych se svými
150 kily neušel a na zastávku busu to mám 50 metrů, tak to snad ještě zvládnu
… a stejně jezdím autem a sockám to má stačit“. Když už nějaký starosta
připomínky řekl a když dokonce dosáhl přislíbení nápravy, k této nakonec nedošlo,
protože na dodržování slibů se přece v dnešní době nehraje – o to víc se však
slibuje. Nebyly výjimkou konfliktní a vyhrocené situace, kdy se některý ze
starostů kvůli přístupu kraje a firmy Oredo naštval a netajil se s tím.
Připomínky měli i zkušení tvůrci jízdních řádů z autobusových společností,
taktéž bezvýsledně. Poté jsme se vždycky na www kraje mohli dočíst, jak v tom a
tom regionu panuje o optimalizaci dopravy shoda a jak starostové se vším
souhlasí a jak úžasné to bude – odkaz zde
(alternativní odkaz zde).

Občan
sám připomínky poskytnout v zásadě nemohl navzdory tvrzením kraje, že má
připomínkovat prostřednictvím obcí. To vím z vlastní zkušenosti, protože jsem
se o to prostřednictvím svého místně příslušného městského úřadu pokoušel a
nedosáhl jsem ani toho, aby aspoň v místním (z našich daním placeném a zdarma
všem občanům distribuovaném) zpravodaji
bylo uvedeno, že vlaky na Chornice skončí. Víc viz tyto odkazy – moje stížnost
hejtmanovi Pardubického kraje na plánovanou optimalizaci zde a hejtmanovi kraje i
starostovi Moravské Třebové na způsob informování občanů zde, dále mé články v
soukromém měsíčníku zde
(reakce starosty zde) a
zde (PDF),
který jediný byl ochoten informace uveřejnit. Tento měsíčník pak bohužel svou činnost
ukončil pro nepříznivou ekonomickou bilanci, takže občan zůstane odkázán jen na
oficiální propagandu uveřejňující jen to, co se „má dozvědět“.
Protože mé marné snahy asi dotyčným začaly lézt na nervy, byl jsem pozván k
osobnímu setkání s hejtmanem Pardubického kraje Martínkem a
starostou Moravské Třebové Izákem (oba ČSSD). Většinu té hodiny, po kterou si
na nás udělali čas, vyplnil monolog hejtmana o tom, co jsem předtím už
mnohokrát četl na stránkách kraje. Na můj skromný dotaz o ekonomické
nevhodnosti Regionovy
a vhodnosti humanizovaného
vozu 810 na naši trať jsem se pouze dozvěděl, že 810 je 40 let stará a že o tom
snad nebudeme diskutovat. Víc jsem toho říct nestihl a o moc víc jsem se
nedozvěděl. Dle mého očekávání tento rozhovor nevedl k ničemu a považuji ho
spíš jen za chlácholící a zdržovací taktiku. Jedno se hejtmanovi upřít nedá -
mluvit a umluvit člověka umí, má v tom dlouholetou praxi coby bývalý
středoškolský profesor a dlouholetý politik. Za zmínku ještě stojí informace
hejtmana o tom, že tratě 262 a 271 jsou jeho srdeční záležitost (pochází odtud)
a že by mohly být dobrou zálohou za oba sousedící koridory, proč zde ale
neponechal alespoň víkendové nebo turistické vlaky, to jsem se nedozvěděl. Doma
na mě čekala písemná odpověď hejtmana (nebo osoby jím pověřené), která měla
výše řečené vypořádat. Přečíst si ji můžete zde (PDF), původní úmysl ji
bod po bodu připomínkovat a poslat zpět jsem z důvodu očekávané ignorace
elementární logiky, zákonů fyziky a nedostatku smyslu pro detail (jak u lidí ve
vyšších funkcích bývá pravidlem) opustil, navíc bych se musel v řadě věcí
opakovat.

Co
dále vidím jako neomluvitelné a co zavání úmyslem zatloukat a pak postavit
občana před hotovou a neodvolatelně schválenou věc s prošvihnutými termíny k
připomínkám je, jak se informace o optimalizaci tutlaly i před občanem, který
se o těchto plánech neoficiálně doslechl dříve a vznesl na Pardubický kraj
oficiální dotaz – opět vlastní zkušenost: Už v únoru 2011 jsem se tímto dotazem
(DOC)
ptal Pardubického kraje, jestli a kde plánují zastavit železniční dopravu. Za
15 dnů dorazila odpověď – rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace, protože v
současnosti prý probíhají jednání a výsledky budou známy až pak (DOC).
Těžko říct, jak se ke spolehlivým informacím dostat, protože co píšou noviny,
to je neoficiální a často zkomolené novináři, kteří si nejsou schopni nechat
své články připomínkovat a odladit tak nesmysly, a oficiálně není známo nic.
Asi tak: „Občane počkej si, až budeme mít projednáno, pak ti možná dáme
týden na připomínky a jestli si nevšimneš nebo nestihneš, tvoje chyba, a pokud připomínky
poslat stihneš, stejně je zamítneme a uděláme to, co budeme chtít, zatímco když
něco chceš ty, tak máme právo na ukrutně dlouhou lhůtu, po které ti pošleme, že
ti nic neřekneme a že nic nejde.“

Pardubický
kraj si od optimalizace sliboval úsporu peněz při nárůstu počtu spojů a
cestujících danou tím, že místo zrušených vlaků objedná více autobusů, zatímco
jindy se zase nechával slyšet, že mu o úsporu peněz vlastně nejde. Obojí tvrdil
opakovaně a dočteme se toho přehršle na jeho webu zde
(alternativní odkaz zde).
Zároveň však kraj opakovaně tvrdil, že vlaků bude stejně, protože jich pojede
více po tratích, kde to prý má smysl, a ty autobusy místo opuštěných zastávek a
tratí budou navíc k tomu. Tj. že za stejný počet vlaků a busy k tomu navíc se
zaplatí stejně nebo dokonce méně a to zároveň v kombinaci s tím, že úspornější
a spolehlivější vozy 810 budou
nahrazovány provozně dražšími Regionovami.
Mezitím desítky kusů variabilně připojitelných přívěsných vozů 010
vyhnané z lokálek čekají
na sešrotování v České Třebové. Dále bylo neustále tvrzeno, že vlaky stojí 92
Kč/km a nebylo rozlišováno mezi malými (22 tun) a velkými (200 tun) vlaky,
které se z logiky věci musí v nákladech diametrálně lišit. Že by perpetuum mobile?
Blíže jsem uvedl své námitky a popsal nelogičnosti zde, jedinou věcnější a
stále ne plně uspokojivou odpověď na funkčnost části zmíněného protimluvu mi
řekli zde (část 3/3).
Poté – v roce 2012 – se navíc veřejná doprava pro kraj velmi zdražila nárůstem
úhrad za autobusovou dopravu zdůvodňovaným růstem cen nafty, ačkoliv toto je
pravda jen částečná – k tak velkému a trvalému nárůstu cen nafty nedošlo.

Optimalizaci
prováděla pro kraj jím spoluvlastněná firma Oredo, s. r. o., která na tuto
práci využila služeb „odborníků“,
jejichž ideálním cílem by bylo opuštění všech lokálních tratí v kraji, nicméně
jejich rozmach byl krajem ještě mírněn. Nebýt toho, byla by z dnešní koncové
(kdysi uzlové) stanice Heřmanův Městec stanice osobní dopravou opuštěná shodně
se zmíněnými nedávno ještě uzlovými Chornicemi, o vlaky by přišla i Litomyšl a
Moravský Karlov a návdavkem k tomu by nám nejraději ještě zrušili zastavování vlaků vyšší
kvality v uzlu na hlavní trati České Třebové, aby to cestující z Prahy do Brna
a Ostravy měli o 3 minuty rychlejší (a my venkovani se slámou v botách abychom
jim tam moc nejezdili zřejmě).

Optimalizace
proběhla a nastala toužebně očekávaná úžasná budoucnost. Optimalizovaný jízdní
řád autobusů se projevil tak, že na trasách počítaných jakoby časově jen se
znalostí map ze serveru mapy.cz (občas klame
- nejde rozpoznat kopcovitost terénu a stav a šířka okresních silniček ničených
těžkými vozidly na hranici životnosti) autobusy nabíraly velká zpoždění a
vozily děti do škol pozdě. Protože linky navazovaly na sebe jedna po druhé, aby
byl oběh vozidel co nejefektivnější, zpoždění se přenášela a kumulovala a
dosahovala mnoha desítek minut. Zmatení řidiči často nemohli najít zastávky,
které na jim neznámých a značně pokroucených trasách mají obsluhovat, což se
občas stává i dnes. Takto optimalizované a časově našponované využití autobusů
vedlo také k tomu, že z některých obcí jel školní autobus o např. 45 minut
dříve, než by bylo vhodné, což odborníci z firmy Oredo ošetřili stanoviskem:
„Změňte si začátek vyučování“. Některé spoje byly tak plné, že se
všichni cestující do busů nevešli, ale zato si připlatili na dražším jízdném v
údajně nejlepším
integrovaném systému všech dob zvaném IREDO.
Následovalo několik mimořádných změn jízdních řádů v termíny, kdy dříve toto
nikdo neznal. Muselo se dále optimalizovat optimalizované a cestující často
marně čekali na svůj bus, protože o nové změně jízdního řádu nevěděli. Vyšlo
množství článků, z nichž řadu najdete např. v tomto ZIP
archivu.

Pardubický
kraj vyrukoval s propagací toho, jak hejtman Martínek osobně
testuje nový dopravní systém: Z Ústí nad Orlicí vyrazil vlakem přes Českou
Třebovou, kde nevyužil možnosti přestoupit na „svou“ lokálku do Moravské
Třebové, a místo toho radši zvolil o 9 km delší alternativu jet dál vlakem do
Svitav a zde přestoupit na autobus do Moravské Třebové. Samozřejmě obvykle
jezdí jinak – z Pardubic do Moravské Třebové ráno přijede služební auto s
řidičem, pan hejtman nastoupí a auto ho odveze do práce do Pardubic. Odpoledne
se opět koná tato dvojí cesta, úžasný dopravní systém s pomalovanou
Regionovou pan hejtman nevyužívá, ačkoliv by se tam jistě vešel pro ten
malý počet cestujících, který po „optimalizaci“ zbyl, a pro nesmyslně
velké vozidlo, které sem bylo nasazeno. Možná má jen strach, že by si ulepil
oblek šampaňským, kterým vlak při křestu polil.

Nespokojenost
se školními autobusy byla tak velká, že se to dokonce řešilo na jednou za 2-3
měsíce se scházejícím krajském zastupitelstvu (12.4.2012), které obvykle slouží
jen k rychlému odhlasování většinou hlasů napříč politickým spektrem toho, co jim
bylo během mezidobí k odhlasování připraveno vedením kraje, pochválení sebe
sama za to, jak se všechno rozvíjí, jak je to rozpočtově odpovědné a jak se
úspěšně čerpají dotace, a k rychlému odchodu zastupitelů domů. Hádka byla
typicky politická – opoziční ODS kritizovala jízdní řády školních autobusů a
chtěla odvolat radního Tichého (ČSSD), který „optimalizaci“
zastřešoval. Radní Tichý se vymlouval na firmu Oredo, s. r. o., která prý za
vše může. Následovalo hlasování o jeho odvolání, které nedopadlo a dotyčný
radní zůstal ve funkci. Místo toho proběhly personální čistky ve firmě Oredo,
kterou muselo opustit několik hlavních činitelů včetně hlavního železničního
likvidátora a protagonisty už několikrát odkazované přednášky na ČVUT Ing.
Záruby, který poté nějakou dobu prosazoval své úžasné vize na Ministerstvu
dopravy a nyní by se měl nacházet ve službách organizace „pečující“ o
stav tratí SŽDC, s. o. Na železnici
si samozřejmě nikdo na tomto ani jiném zastupitelstvu nevzpomněl, veřejná
doprava je zde evidentně chápána jen jako služba pro děti, důchodce a sociální
případy a takto je také koncipována, i když deklarují opak. Čemu se ostatně
můžeme divit, když je nám toto vštěpováno
sdělovacími prostředky den co den.

Důležitým
aspektem krajských zastupitelstev je cenzura informací k publikaci
pro veřejnost. Dění je sice nahráváno a nahrávky jsou jistě archivovány, ale ve
světle výše i níže zmíněného jsem nemrhal svým časem pokusy je získat a
vystačil tak se svými záznamy. Když už konané zastupitelstvo neproběhne jako na
drátkách pouze formou rychlého schválení připravených bodů a nastane diskuse
nebo dokonce spory, jsou tyto spory a celé kapitoly jich se týkající v článku
jdoucím na web kraje opomenuty, publikováno je jen to, co kraj zobrazuje v
dobrém světle – dozvíme se, co schválili, jaké dotace získali, jaké projekty se
dělají a jak se to všechno krásně rozvíjí a zvyšuje kvalitu života občanů kraje
a jaká je na všem shoda. Např. výše zmíněnou snahu opozice odvolat radního Tichého
v publikované zprávě
ze zastupitelstva z 12.4. rozhodně nenajdete stejně tak, jako krátkou řeč
nového pracovníka firmy Oredo (místo těch propuštěných) navzdory tomu, že
diskuse o dopravní obslužnosti a hlasování o odvolání zabraly cca polovinu
času.

Protože
se Pardubický kraj (také ústy předsedy ČSSD Sobotky) opakovaně
chvástal, že optimalizuje zodpovědně a že si vše řádně porovnává, počítá a
zjišťuje a opakovaně se oháněl počty cestujících, kterým dopravu zlepší a jak
málo (zbylým po letech snah stále nevyštvaným) cestujícím dopravu zhorší,
rozhodl jsem se na tyto počty prostě zeptat, abych je získal ve formě neobecné,
systematické a dostatečnou dobu do minulosti, aby byly údaje nezkresleny
oscilacemi a „předsmrtným“ mrzačením jízdních řádů. Nakonec jako
občan a plátce daní přece mohu vědět, kolik lidí jezdilo za krajské (tj.
veřejné) peníze ve vlacích státem vlastněné a. s. České dráhy po státem
vlastněných kolejích – aspoň po mých „rodných“ tratích 262 a 271 -
nechci přece tolik, nebo ano?

4.3.2012 jsem tedy vznesl dotaz na
Pardubický kraj (DOC),
aby mi řekli, kolik cestujících jezdilo na opuštěných úsecích tratí 262 a 271 a
to nejlépe podle jednotlivých zastávek a co nejdále do minulosti to bude možné.

14.3.2012 mi došla odpověď,
že potřebují delší lhůtu pro poskytnutí informace, protože to musí konzultovat
s jiným subjektem.

29.3.2012 dorazila z kraje dvoudílná
odpověď, v jejíž jedné části (PDF)
odmítli část informací poskytnout, zatímco v části druhé (PDF)
jinou část informací poskytli. Ze sděleného plyne, že to, co poskytnuto bylo,
bylo poskytnuto proto, že to Pardubickému kraji sdělil jiný subjekt – dopravce České
dráhy, a. s. Z toho plyne logický závěr, že Pardubický kraj předtím neznal (!)
počty cestujících a tedy lhal a bez této znalosti tratě zavíral (!). Nebo snad
tyto informace znala jen firma Oredo, s. r. o., na kterou kraj
„outsourcoval“ svou práci a slepě jí věřil a data si ani nenechal
poslat a nezálohoval? Dá se tomu říkat zodpovědná a pečlivá práce? Ale zase -
kdyby informacemi disponovala firma Oredo, nezískal by si kraj informace
jednodušeji od ní? Dále kraj tvrdil, že požadované informace jsou obchodním
tajemstvím ČD. Poskytnuta byla tedy data s rozlišenými zastávkami pro
„pardubickou“ část trati 262 Česká Třebová-Moravská
Třebová-Chornice-Velké Opatovice a to z měsíců 03, 06, 08 a 10 roku 2010 a
stejných měsíců roku 2011. Tedy data pouze za 2 úseky z požadovaných 3, pro
úsek trati 271 Chornice-Dzbel taktéž v Pardubickému kraji informaci poskytnout
odmítli – proč ten rozdíl? Druhá zarážející věc je, že údaje nešly před
prosinec 2009, kdy byly jízdní řády a návaznosti na k Chornicím přilehlých úsecích
finálně rozvráceny a počet vlaků proškrtán a tedy dost nízký. Je pak
překvapující, že počty osob v tabulkách jsou o tolik nižší pro
„nechtěné“ úseky od Moravské Třebové dál? Kdo by jezdil vlaky s
mizerným jízdní řádem a malým počtem spojů? Proč nebyla poskytnuta data z dob
jakžtakž dobrého jízdního řádu alespoň před prosinec 2009 a nejlépe dále do
hloubky, která by přitom měla být pro posouzení potřebnosti těchto tratí
naprosto nezbytná? Nepotřebovali je znát, než začali rušit vlaky? Bod 9, tj.
dotaz na plán případné obnovy vlaků, nezodpověděli ani výslovně neodmítli
zodpovědět.

12.4.2012 jsem za pomoci právníka podal
proti vypořádání mého dotazu odvolání (DOC)
prostřednictvím Pardubického kraje Ministerstvu vnitra.

18.4.2012 dorazila od Pardubického
kraje informace,
že odvolání poslali Ministerstvu vnitra a dále odpověď na opomenutý bod 9:
Vlaky obnovit neplánují, což následně chlácholili nicneříkajícími obecnými
informacemi o tom, že si je mohou objednat soukromí dopravci nebo kraj jako
rekreační dopravu (jiná kapitola). Co už ale neřekli je, že by museli platit
několikanásobný diskriminační
poplatek za použití dopravní cesty oproti úsekům s pravidelnou dopravou,
který státní správce dopravní cesty SŽDC, s. o. před několika měsíci zavedl -
pro velký motorový vůz se jedná o 55 Kč za každý ujetý kilometr lokálky často
ve špatném stavu a ještě případné potíže při organizaci akce.

14.5.2012 dorazilo rozhodnutí (PDF)
Ministerstva vnitra o mém odvolání z 12.4. ve formě 9 stran nesrozumitelného
právnického textu, jehož stvoření muselo daňové poplatníky stát tisíce korun.
Plyne z něj, že Pardubický kraj se musí mým dotazem znovu zabývat, dále jistý
chaos v datování doručení plynoucí zřejmě z toho, že kraj to zrovna nepřehání s
používáním datové schránky a doručuje většinu věcí v papírové podobě. Dále z
něj plyne, že kraj neměl právo paušálně odmítnout poskytnutí informací proto,
že se s ČD shodli, že jsou obchodním tajemstvím, ale že skutečnost, že jím jsou
a proč, měl řádně odůvodnit. Dále je konstatován možný nepořádek ve spisech,
odkazy na neexistující nebo nedodané přílohy a nejasnost identity a kompetencí
zmiňovaných osob.

28.5.2012 mi došla odpověď
z Pardubického kraje, že opět potřebují delší lhůtu pro poskytnutí informace,
protože to musí konzultovat s jiným subjektem.

11.6.2012 došla odpověď poslední (PDF),
kde mnou požadované a stále postrádané informace opět odmítli poskytnout, kde
jen znovu, důrazněji a jasněji napsali, že požadované informace – tedy počty
cestujících na tratích kolem Chornic – neznali a neznají a že mi tedy sdělili
jen to, co jim až po mé žádosti poskytly České dráhy.

Takže
tedy:

Podle čeho kraj rušil dopravu na
tratích, když počty cestujících neznal?

Jaká data kraj posuzoval a odkud přišel
na počet jen několika set cestujících, které zrušení vlaků postihne?

Datum: 2. 10. 2012, Autor: PP
Přečteno: 247x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Volební kampaně z druhé strany

Zajistit průhledné financování politických kampaní nestačí. Je potřeba, aby mohli uspět i kandidáti bez podpory miliardářů.

28. 9. 2012

V poslední době přišel do České republiky nový trend. Z politických
kampaní s transparentním účtem se pomalu stává móda a strany se
předvádějí alespoň v deklarované průhlednosti. Ukazuje se tedy, že je
možné transparentně sehnat peníze a stejně transparentně je i utratit. V
praxi ovšem narazíte na jiný problém. Ani za poměrně vysokou částku
nejste schopni realizovat viditelnou konvenční kampaň.

Tento
článek nepíšu proto, abych brečel. Jsem přesvědčený, že Piráti prorazí
nekonvenčním přístupem ještě dříve, než budou mít dost peněz na velkou
kampaň. Problém je ovšem jiný. Na jedné straně po politických stranách
chceme, aby se bránily prorůstání s byznysem, a na straně druhé je
nutíme vybrat na kampaň mnohem více peněz, než by bylo nutné za jiné
legislativní situace.

Kde vidím hlavní problémy?

1) Privatizace veřejného prostoru.
Porovnáme-li
situaci v Berlíně a v Praze, uvidíme velmi zřetelně rozdíl v možnostech
politické soutěže. V Berlíně mají politické strany možnost legálně
obsazovat sloupy veřejného osvětlení svými sololity. Mohou to dělat
bezplatně, ale na druhou stranu musí dodržovat pravidla.

Sololity
jedné strany smí být pouze na každé třetí lampě, aby jedna partaj
nezabrala celou ulici, musí být ve výšce alespoň dva metry, aby
neomezovaly chodce, a v neposlední řadě musí strany zajistit jejich
úklid po volbách. Každý plakát musí být podepsaný, jinak je odstraněn.

Zatímco
v Praze tedy stojí výroba a umístění sololitu na dobu volební kampaně
zhruba tisíc korun, v Berlíně je to desetkrát méně. Navíc díky tomu, že
povolení vyvěšovat sololity mají všechny strany od stejného data, hrají v
kampaních mnohem větší roli dobrovolníci. Platí, že kdo dřív přijde, má
lepší místa.

2) Inzerce versus články
Další problém, se
kterým se setkáte, je to, že jako opoziční kandidát máte po celý
předvolební boj výrazně omzenou možnost dostat se do médií. Zatímco
vláda nebo třeba krajské zastupitelstvo je ve zprávách každodenně, o
vašich akcích média informují minimálně, „aby nikomu nestranila“. V
situaci, kdy lidé většinu inzerce jednoduše přeskakují, je to téměř
neřešitelný problém. Snad jedině Andrej Babiš s tím může něco udělat.
Koupil si vlastní média jako PR agenturu…

3) Známosti na radnici
Kontakty
na radnici mají často v kampani větší vliv než efektivita výroby
propagačních materiálů. Jeden povedený zábor 1 × 1 metr může sice
ušetřit desítky tisíc korun, ale dopředu není vůbec jasné, jestli je to
po administrativní stránce jednoduchý nebo složitý úkol. Kapitola sama
pro sebe jsou potom radniční noviny, které často dělají zavedeným
stranám nepokrytou propagaci a tváří se jako nezávislý zpravodaj.

4) Státní příspěvek jde na kampaň místo na činnost
Možná
největším problémem financování politických kampaní je, že do nich
směřují peníze, které měly jít úplně jinam. Nechme stranou úplatky a
podívejme se na příspěvky na mandát. Politické strany dostávají značné
sumy (téměř milion korun ročně) za každé poslanecké či senátorské
křeslo, které získají. Prostředky ovšem neinvestují do podpory práce
kandidáta a rozvoje své politické činnosti (což bylo zřejmě cílem
zákonodárce), ale místo toho je odklánějí do billboardů a dalších PR
služeb. Tím výrazně zvedají ceny reklamy i pro ostatní, kteří ze státní
dotace nežijí.

Pokud tedy stát stojí o to snížit závislost
politických stran na jejich sponzorech, měl by jim v prvé řadě umožnit
dělat politiku nízkonákladově. Nestačí ztížit situaci podvodníkům,
důležitější je dát poctivým šanci prorazit i bez milionů.

Reportáž o tom, jak vypadá volební kampaň Pirátů v Berlíně, si můžete přečíst zde.

Psáno pro Deník Referendum

Datum: 28. 9. 2012, Autor: Mikuláš Ferjenčík
Přečteno: 157x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.4.

Zdroj: Pirátské Noviny

Podnikání po česku

Stát se cíleně snaží zbavit výkonu svých občanů, stojících doposud na vlastních nohou. Jediného čeho ale schopen dokázat je, že se otrávený občan na všechno vykašle a z plátce sociální daně se stane jejím příjemcem. Takže na ukázku je tu jeden příběh z mnoha.

22. 9. 2012

Včera jsem měla zajímavý telefon ze skrýtého čísla. Jakási paní z finančního úřadu si ověřovala údaj, který se týkal mého daňového přiznání z roku 2007, následně mne požádala, zda bych jí mohla poslat čestné prohlášení k této situaci a když jsem se jí zeptala, z jakého, že je finančního úřadu, odmítla mi to sdělit! Dopadlo to dobře – vzhledem ke svému utajení si jen ručně udělala poznámku.

Minulý týden mne navštívila paní z hygieny mého nového podnikání. Byla moc spokojená, že záchod splňuje evropskou normu /sice nevím, co přesně to znamená, zřejmě to ale budou ty správné milimetry od mísy k umyvadlu nebo snad vhodně zvolená barva papírových ručníků?/, ocenila, že kuchyňka má oddělenou část „špinavou“ a „čistou“ a pak nastal problém – venkovní bazén! Nová evropská směrnice totiž povoluje pouze celodenní průtok vody nebo filtrovací zařízení. Pokorně jsem odjela do Mounfildu koupit pískový filtr / byl v „akci“, tudíž o polovinu levnější/ a jen tak mimochodem jsem se zeptala, zda bude fungovat v bazénku i v zimě! Prodavač na mne vyvalil očka a řekl:“ No teda, paninko, Vy jste tedy veselá kopa! Funguje jen do nuly, co byste chtěla dělat v bazénu v zimě?“ Tak já sice nic, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o ochlazovací bazén k sauně, další diskuze byla bezpředmětná. V podstatě vše nakonec dopadlo dobře – nájemci jsem vymalovala, vybavila kuchyňku, udělala generální úklid a on byl tak velkorysý, že odstoupil od smlouvy bez vymáhaní dalších dvou měsíčních nájmů.

Minulý měsíc jsme řešili změnu bydliště mého syna, měl prošlý občanský průkaz a platný pas. Úřednice místního úřadu nám poskytla dvacetiminutovou přednášku o tom, že je naprosto nepřípustné, aby přišel s prošlou občankou a na mou otázku, kde najdu danou směrnici, nebyla schopná odpovědět. Výsledek byl, že jsem málem přišla o dveře auta, jak se můj syn rozčílil.

Minulý rok mě VZP nechtěla opět zařadit do systému, jelikož jsem byla v zahraničí a dle platného zákona jsem si platila pouze cestovní pojištění. Musela jsem vyhrabat všechna pojištění a nastudovat zákon. Dopadlo to dobře – jsem opět v systému.

Předminulý rok úřednice na silniční daň nebyla schopná spustit program plateb.

Dopadlo to dobře – pomohla jsem jí.

A tak by se dalo pokračovat, až do roku 1993, kdy jsem začínala jako OSVČ.

Dnes jsem přerušila živnost a zítra se moc těším na návštěvu správy sociálního zabezpečení. Konečně se po dvaceti letech stanu pijavicí našeho úžasného systému, jen doufám, že vše bude přesně dle platných předpisů i evropské unie.

Datum: 22. 9. 2012, Autor: Soňa
Přečteno: 413x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 13 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Ostuda německých Pirátů – pokrytectví Julie Schramm

Pirátská strana v Německu za sebou
má řadu mediálních afér a pseudoafér. Nyní se však objevila
první, kterou považuju za důležitou. Ohrožuje totiž
důvěryhodnost Pirátských stran v samotném jádru jejich
politiky.

20. 9. 2012

Julia Schramm, členka předsednictva
Piratenpartei napsala knihu (Klick mich. Bekenntnisse einer
Internet-Exhibitionistin (Klikni na mě. Vyznání internetové
exhibicionistky) – Potud všechno v pořádku. Tuto nechala vydat v
nakladatelství Random House (opět žádný problém), kterému
přenechala kopírovací monopol na deset let. Poté bude kniha volně
šiřitelná. To je ostuda. A proč?

Vzápětí po vydání se kniha začala
šířit po Internetu a nakladatel ji nechává mazat z webu (dokonce
i z webu Pirátské strany Německa).

Schramm si totiž nevymohla výjimku
pro nekomerční šíření knihy po Internetu. Zatímco omezený
komerční monopol je v souladu s politikou Pirátů, smazání knihy
z webu Pirátské strany rozhodně ne. Schramm prostě prodala své
ideály za peníze a ani to, že dosáhla zkrácení kopírovacího
monopolu své knihy na desetinu (10 místo cca 100 let) ji neomlouvá.

Dvě poznámky na závěr:

Na kauze se opět hezky ukázalo, že
tlak na stíhání Pirátů nevyvíjejí autoři, ale nakladatelé.
To je sice známý fakt, ale opět potvrzuje, že „autorský
zákon“ se netýká autorů, ale kopírovacího monopolu
nakladatelů.Není to Schramm, kdy by naháněl Piráty, ale pracovníci nakladatelství. Ti se nicméně zaštiťují jejím jménem.

Bylo by něco podobného možné u nás?

Vyloučit se nedá nic, ale věřím,
že minimálně v současném vedení České pirátské strany by si
nikdo nic podobného nedovolil.

autor je místopředseda České pirátské strany

Datum: 20. 9. 2012, Autor: Mikuláš Ferjenčík
Přečteno: 1675x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 10 čtenářů, celková známka je 2.5.

Zdroj: Pirátské Noviny

Kotrba a metody volebních speciálů: z kritiky fraška?

Volební speciály veřejnoprávních médií budí ve veřejnosti rozruch. Na blogu Aktualne.cz zaujaly rozdíly mezi výsledky výzkumů
preferencí či volebních modelů, které používají ve svých pořadech Česká
televize (ČT) a Český rozhlas (ČRo) autora M. Škopa. Přinášíme ještě podrobnější rozbor z pohledu odborníka sociologa, člena Pirátů.

13. 9. 2012

M. Škop se daných organizací zeptal na to, jak jsou vlastně výzkumy zadány, odpovědi zatím nejsou.

Tématu, vykopnutého M. Škopem, se
chytil i Štěpán Kotrba (ŠK) na blisty.cz.

Kotrbovo pokračování v kritice vedené Škopem je zcela legitmní a podle mě i míří k podstatě věci a to: jsou veřejnoprávní média oprávněná vytvářet politickou realitu (prostor pro vybrané stranické kandidáty ve volebních speciálech) na základě výsledků sociologických výzkumů, když víme, že výsledná skóre jsou zatížena chybami?

Nebudu zde rozvádět celou Kotrbovu anabázi, ale zaměřím se alespoň na návrhy oprav či reformulace bodů či témat v jednom z posledních Kotrbových blogpostů „UPDATE: I manipulovat se musí umět…“ na blisty.cz
Kotrba mj. píše:

„Díky zveřejněné metodice ve zprávě z Pardubic jsem se například dozvěděl, že „v každém kraji je dotazován reprezentativní výběrový soubor dospělé populace, a to minimálně o velikosti 1000 respondentů, přičemž každá z výzkumných agentur realizuje minimálně 500 rozhovorů. Respondenti jsou vybíráni na základě kvót na pohlaví, věk, vzdělání, velikosti místa bydliště a okres. Jedná se tedy o kvótní výběr.“"

Dále budu pokračovat komentováním Kotrbových „podezření“:

ŠK: znamená to, že výběrový soubor na základě kvót na pohlaví, věk, vzdělání, velikosti místa bydliště a okres je jeden (min 1000), který si obě agentury rozdělily, nebo dva samostatné, tvořené dle interních kritérií oběma agenturami zvlášť (2x min 500)? V sociologii více než kde jinde platí, že dvakrát totéž není dvakrát více – čili 2×500 určitě není 1000, ale jen dvakrát 500. Přesnost 1×1000 je samozřejmě o několik procent větší, než u dvou průzkumů po 500 respondentech….

JP:
ne tak zcela ojedinělou praxí ve výzkumech je sdílení kvótních předpisů pro jeden výzkum dvěma či více agenturami. Znamená to, že dvě či více angentur plní sběrem dat jeden předem dohodnutý kvótní předpis. Jedná se tedy o plnění kvót v rámci sdíleného předpisu. Podle publikovaných prezentací jednotlivých šetření v krajích to vypadá, že se skutečně jedná o n=1000 a nikoli o n=500×2. 

Kotrba intuitivně tuší, že by zde mohl být zakopaný pes. Tím psem je systematická chyba, kterou ve srovnání s chybou statistickou moc nelze kvantifikovat. Systematická chyba nevyplývá ze zvolené metody sběru dat.

Ke sdílení kvót a nebo k subkontraktování tazatelské sítě dochází často tehdy, když se výzkum týká např. jenom určité geografické oblasti a kapacity tazatelské sítě dodavatelské agentury nestačí sběr uskutečnit, když je na něj třeba málo času. Což je případ volebních speciálů.

Správně bychom se tedy měli ptát: jestli si obě agentury nějak rozdělily kvóty (např. každá agentura sbírá v jiných VMB – „velikostech místa bydliště“ ) či si agentury rozdělily kraj na geografické oblasti a v nich pak plnily kvótní předpis?

Jestli si obě agentury rozdělily kvóty pro velikost místa bydliště (VMB), můžeme si představit, že např. StemMark sbírá dotazníky ve VMB do 4999 obyvatel, SCaC např. VMB od 5000 do 49999 a VMB od 50000 se o terén podělí. Toto je ale jenom hypotéza, protože neznáme třeba smlouvy, které ČT uzavřela s agenturami. Ve smlouvách by měl být přístup ke sběru dat předem popsán.

Otázka na rozdělení kvót či kraje do oblastí směřuje k použitým technikám sběru dat a ke kvalitě tazatelských sítí obou agentur.

a) pokud každá s agentur sbírá jiné kvóty (asi VMB) či oblast, používají pro každé VMB/oblast nějaký rovnoměrný mix dotazovacích technik CAPI a PAPI? Ačkoli se můžou zdát rozdíly v datech sebraných CAPI a PAPI zanedbatelné, je zde jisté riziko systematické chyby, pokud každá VMB či oblast je sbíraná jenom jednou technikou.

b) každá z agentur disponuje svojí tazatelskou sítí. každá z agentur školí svojí tazatelskou síť jinak a jinak mají nastolené standardy pro tazatele, jinak svojí tazatelskou síť řídí. tedy tazatel z jedné agentury provádí svou práci jinak, než tazatel z druhé agentury. tedy, pokud si agentury rozdělily mezi sebe sběr VMB či oblasti, hrozí zde riziko systematické chyby způsobené tazatelskou sítí.

c) a ještě jednu otázku bychom měli oběma agenturám položit: provádějí sběr v krajích nově rekrutovaní brigádníci a nebo stálí tazatelé? je zde další riziko systematické chyby a to v tom, že „profesionální“ tazatel je schopný kontaktovat širší spektrum lidí (ví jak oslovit) než nově rekrutovaný brigádník (i když řádně proškolený). a nebo možná naopak: profík předem odhadne typ člověka, kterého lehce „uloví“

ŠK: Respondenti jsou vybíráni kým? Agenturami nebo Českou televizí? Nebo všemi třemi subjekty dohromady? ČT ve zprávě tvrdí, že „zpracování dat z předvolebních výzkumů, včetně analýz a přípravy zpráv, bude plně pod kontrolou České televize. K tomu účelu byl vytvořen tým složený ze zástupců všech tří stran (ČT a obou agentur), který má na starost realizaci výzkumu a dohled nad celým výzkumným procesem.

JP: Zde Kotrba neumí rozeznat sběr dat od pořízení, zpracování a analýzy dat. (kousavá: toto se snad učí studenti rozeznávat hned v prním týdnu prvního semestru, pokud se to už nemuseli naučit k přijímačkám:)

a) Respondenty samozřejmě oslovují tazatelé a hledají takové respondenty, kteří odpovídají tazatelskému úkolu. Tazatelský úkol vypadá při kvótním výběru, který je použit při výzkumech pro volební speciály např. takto: 5 lidí VMB do 1999, 5 VMB 2000-4999, 6 žen, 4 muži, 2 18-29 let, 3 30-44 let, 3 45-59 let, 2 60+, 6 se ZŠ nebo vyučených, 3 SŠ, 1 VŠ. Výzkumná zpráva neuvádí, jestli se jednalo o vázané kvóty, tedy se automaticky bere, že šlo o kvóty volné.

b) otázka by měla znít, která ze zainteresovaných stran projektu měla hlavní slovo při stavbě nebo výběru volebního/prediktivního modelu? Kdo osobně rozhodoval za ČT? Popř. jakou měli lidé kontrolující za ČT kvalifikaci?

ŠK: Agentury se neptaly respondentů na účast ve volbách? Kapitola zprávy „DEKLAROVANÁ ÚČAST U VOLEB“ obsahuje tento text: „Odhad volební účasti pro Pardubický kraj je 48 % (na základě matematického modelu a minulého volebního chování).“ Znamená to, že se nejedná o nyní respondenty deklarovanou (uvedenou, vyhlášenou, prohlášenou) účast – odpověď na otázku „zúčastníte se krajských a senátních voleb?“, ale o algoritmizovaný přepočet minulého chování voličů z krajských voleb před čtyřmi lety „per analogiam“ ? Deklarovaný není totéž co z prstu vycucaný… Koláčový graf (bez zveřejněné otázky – ačkoliv otázka „Pokud by se volby do zastupitelstva vašeho kraje konaly příští týden, šel(šla) byste Vy osobně volit?“ u výsledků z Libereckého kraje zveřejněna byla) ovšem hovoří o něčem jiném: určitě ano 42%, spíše ano 25%. Celkem „ano“ 67%… A o stránku dál zpráva tvrdí, že graf zahrnuje pouze respondenty, kteří uvedli, že by se voleb určitě zúčastnili nebo spíše zúčastnili (n=673)… Takže se jich ptali nebo neptali? Tak jak to je?

JP: zde opravdu není jasné, z čeho jsou spočítané preference. jsou výsledkem prediktivního modelu (jehož parametry nejsou známé) a nebo volebního modelu (kerý je popsán v apendixu prezentací)? Ale i v případě prediktivního modelu se rozhodně se nedá mluvit o cucání z prstu, ale o ustáleném postupu analýzy dat, který upřesňuje deklarované hodnoty respondenty. Prediktivní modely můžou skvěle sloužit pro např. pro tvorbu strategií a jsou tak i poutívány. Je třeba ale mít na paměti jejich „virtuální“ charakter. Musí se ale k nim vždy přistupovat jako jenom podpůrným prostředkům rozhodování. Zastávám ale názor, že jakákoli matematická predikce by měla být vyřazena v jakékoli roli z tak pro veřejnost citlivých masmediálních relací, jako třeba volební speciály ČT. Pálí mě totiž otázka, jestli chceme být „manipulováni“ počitači či ne.

a) Správná otázka by měla znít: jaké všechny proměnné vstupují do prediktivního modelu? Popř. je prediktivní model budován ad-hoc pro volební speciály a nebo je to již ověřený model některé z agentur, který vznikly na základě předchozích výzkumů a srovnávání se realným voličským chováním? Jaký je vztah prediktivního modelu a modelu volebního chování? jsou zveřejněné preference výsledkem volebního nebo prediktivního modelu?

b) otázka na formální podobu prezentací – proč je jenom na jednom slidu uváděný počet případů a popis podsouboru, kterých se daná informace týká? korektní by bylo udávat počty případů na ze, kerých jsou grafy na všech slidech.

ŠK: Jaká je statistická chyba jedné každé otázky, jestliže „n“ není rovno celkovému počtu respondentů (1000 nebo 2×500), ale jen jeho části?

JP:
a) ano, ČT či agentury by mohly vydat pomůcky pro odhadování statistické chyby. Sám takovou v práci používám. Takové pěkné kolečko

b) ČT by měla ovšem zároveň informovat o rizicích systematických chyb, kterých si jsou agentury jistě vědomy. o některých typických systematických chybách jsme referovali v tomto článku výše.

c) uvádění možných systematických chyb by mělo být součástí etického kodexu ČT.

ŠK: Jaké je členění odpovědí na otázku „JAK OBČANÉ VNÍMAJÍ EKONOMICKOU SITUACI SVÝCH DOMÁCNOSTÍ?“ dle jiných sociodemografických kritérií než věk a vzdělání? Neuvedení přesných čísel a procent dle politické orientace, přestože zpráva tyto údaje „komentuje“, je drasticky neprofesionální. Sociolog nemá co komentovat. Sociolog má uvádět přesná čísla a grafy, ze kterých bude jasné, co je 100%. To „kompletní zpráva o průzkumu“ nenabízí. Takže není kompletní. Což dokládá i formulace „Politická uskupení, která dosáhnou nízkých hodnot, bývají v grafických výstupech zahrnuta do kategorie „Ostatní“.“ Tabulkové výstupy s úplnými údaji „kompletní zpráva“ nenabízí…

JP:
vezmeme-li v potaz, že publikované preference jsou výsledkem volebního modelu (alespoň se mi to tak jeví), dostaneme následující počet voličů:

130 CSSD

99 KSCM
88 ODS
63 TOP09
47 KPK
28 NEZ
25 SPOZ
14 CPS
11 SZ
11 VC
36 OSTATNI

Celkem 552 rozhodnutých o volbě dané strany 

Tak se ukazuje, že třídění specifických otázek podle stranických preferencí je poněkud problematické. Poslední stranu, kterou bych přijal by byla TOP09 a už u ní by výsledky specifických otázek vykazovaly vysokou standardní chybu. A n=130 pro CSSD také není žádná velká láce.

Tedy slide 11 – přesvědčení voličů KSČM jít volit, si klidně mohli nechat výzkumníci od cesty. Podle mě je tento slide nejvíce sporný z hlediska nároků na přesnost, po kterých volá Kotrba.

http://en.wikipedia.org/wiki/Statistical_significance_test

Kotrbův požadavek na sociology jako stroje na analýzu je naivní. Sociologie a sociologové řeší otázku ne/zaujatosti analýzy v podstatě už od svých klasiků. Dalo by se říct, že sociologické školy se dokonce z určitého úhle pohledu podle této osy i štěpí. I nejtvrdší zastánci nehodnotícího přístupu se vždy vztahují k nějakým hodnotám, které jsou v pozadí jejich analýz. Kdo by měl v tomto případě vystupovat v roli „osekávačů“ hodnocení jsou spíš analytici ČT, kterými se ČT chlubí ve své
tiskové zprávě.

Osobně si myslím, že
třídění specifických otázek podle preferencí stran by nemělo být v případě výzkumů pro volební speciály, tak jak jsou navrženy, součástí prezentace vůbec, a to kvůli nízkému počtu odpovědí pro většinu stran. Pokud bychom trvali na třídění podle preferencí, tak to bude jako ve vtipu: Tři statistici loví jelena. První vystřelí a mine ho o půl metru vlevo. Druhý vystřelí a mine ho o půl metru vpravo. Třetí volá: „máme ho, máme ho!“

Kotrba se správně pustil se na tenký led odborné debaty. Ale je potřeba přesně zasahovat bolestivá místa, a to tak, aby si z nich nemohli profesionálové utahovat, tak jak udělal třeba František Bartoš z PPM Factum v případě M. Škopa:
http://www.blisty.cz/art/64855.html . Situace vypadá tak, že je potřeba začít mluvit „jejich jazykem“.

Datum: 13. 9. 2012, Autor: Jan Podhajský, sociolog pracující ve výzkumu trhu a veřejného mínění
Přečteno: 45x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .