Polodiktatura coby plod asociálního populismu
Posted on Leden 6th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské NovinyPolodiktatura coby plod asociálního populismu
Soudkyně Nejvyššího správního soudu Kateřina Šimáčková publikovala v pátečních Lidových novinách článek nevybíravě kritizující stav české společnosti, vedení českého státu i úroveň místních médií. Soudkyně kritizuje takzvané reformy a varuje před směřováním k „polodiktaturám“ putinovského Ruska či berlusconiho Itálie. Text článku se zatím šířil neoficiálně pouze na Facebooku, přetiskujeme jej v plném znění.
2. 1. 2012
Bude-li přijat soubor bizarních opatření, jejichž výsledkem budou nulové či zanedbatelné úspory na straně jedné a téměř likvidační či ponižující omezení na straně druhé, budou to opatření nepochybně asociální. Pokud jim ovšem většinově přitakáme, přijmeme je s uspokojivým přesvědčením, že „dobře jim tak“, „sami máme málo“, „co je nám po tom“, pak se staneme navíc ještě stoupenci asociálního populismu. Bude škoda, jestli při nesmyslném škrtání přijde pár chudých maminek o jesle nebo senioři o možnost jezdit vlakem, ale ještě horší bude, pokud tomu nakonec zatleskáme.
Populismus vytváří klamně lichotivý obraz slušných spořádaných občanů a nabízí, že bude hájit jejich zájmy proti nepřizpůsobivým menšinám, nepřátelským kulturám nebo elitářským darmošlapům odtrženým od životní zkušenosti tohoto dobrého lidu, a zdůrazňuje přílišné výhody, jichž se dostává všem těmto parazitům na náš úkor. Asociálním populismem pak označuji politickou propagandu postavenou na tom, že spořádaná většina je nucena přispívat na nepřátele své spořádanosti, které označuje za „nepřizpůsobivé“, či na hlouposti vymyšlené elitou – společný zájem či mezinárodní závazky.
Sebestřednost štěstí nepřináší
Aby měl asociální populismus živnou půdu, aby se politicky vyplácel, potřebuje zcela specifické publikum, které musí splňovat dvě podmínky. Musí být za prvé frustrované a nespokojené, za druhé nesmí disponovat kritickým myšlením a empatií.
Americký sociolog Ch. W. Mills už v polovině minulého století nabádal, abychom se učili sociologické imaginaci, která je schopností pochopit vlastní potíže a snahy v celospolečenském kontextu. Tedy například uvědomit si, že sebestřednost ještě nikomu štěstí nepřinesla a že si nemůžete vytvořit spokojený svět, pokud vaši sousedi trpí.
Reklama, negativní a poplašné zprávy v nás vzbuzují nejistotu a strach; povrchní, na vlastní písek zaměřené zpravodajství v nás posiluje lhostejnost vůči skutečným problémům světa, iluzi oddělenosti. Bojíme se, že přijdeme o svůj majetek, o své pohodlí, o imaginární jistotu. Bez majetku a postavení nás přece nikdo nebude mít rád, to díky reklamě víme naprosto přesně. Laskavost, vstřícnost a pochopení pro druhé jsou nezajímavé a v médiích vypadají jako nedostatek rozhodnosti a „charakteru“, který dokazujeme zaujímáním jednoznačných a vyhrocených postojů a hodnocení bez hlubšího zamyšlení o důvodech a motivacích těchto postojů.
Iluze bezpečí
Zkušenost pohodlného života pod kontrolou nás učinila závislými na iluzi bezpečí. A tak se strašně zlobíme na ty, kdo by nás o naše bezpečí chtěli či mohli připravit. A kdo to je, kdo nás o to chce připravit? No ten, o kom nám to asociální populisté přesvědčivě řeknou – třeba bezdomovci, Evropská unie, církev, imigranti, Romové, bába s dědkem, Mezinárodní měnový fond.
Černou labutí naší manipulovatelnosti asociálním populismem mohou být polodiktatury berlusconiovského či putinovského typu nebo nepokoje způsobené uraženými a poníženými.
Stejně smutné bude, když prostě zůstane dále vše při starém – společnost, kde peníze nesmrdí a většina vystrašených a zmanipulovaných lidí je ovládaná partou mafiánských oligarchů prostřednictvím politických loutek a ohlupujících médií.
O autorovi: Kateřina Šimáčková, soudkyně NSS. Text vyšel v Lidových novinách 30. prosince 2011.
Datum: 2. 1. 2012, Autor: Kateřina Šimáčková
Přečteno: 1135x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 34 čtenářů, celková známka je 1.08.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)