Vítejte na neoficiálním webu GreyLinkDC++ věnovaném NMDC klientovi nové generace pro P2P síť Direct Connect Dnešní datum: Aktuální čas: Svátek má: • Podpořte GreyLinkDC++ libovolnou částkou se systémem PaySec. • Copyright © 2007 - 2012 GreyLinkDC++ • All rights reserved.

Obhájci dohody ACTA uvádějí, že protipirátská opatření na hranicích a na Internetu ochrání české exportéry před nekalou soutěží, paděláním obchodních známek a pirátským kopírováním výrobků.

Po důkladné analýze jsme dospěli k názoru, že ani s ohledem na větší zisk českých exportérů není pro Českou republiku výhodné, aby dohodu podepsala a ratifikovala, a to z následujících důvodů:

  1. Dohoda vychází z nereálného předpokladu, že přísnější
    vynucování duševního vlastnictví povede ve všech ekonomických oblastech
    k prosperitě. Pro tento předpoklad chybí věrohodné podklady, naopak
    země jako Čína ukazují, že samotný hospodářský růst je možný i bez
    přísného vynucování duševního vlastnictví. Upevnění stávajících monopolů
    omezuje inovace.

  2. Dohoda byla
    vyjednána utajeně pod velkým vlivem nahrávacích a filmových korporací. K
    dohodě neměli dlouhou dobu přístup ani poslanci jednajících zemí, ani
    významné organizace zastupující spotřebitele. České ministerstvo
    průmyslu a obchodu odmítlo
    text poskytnout s tím, že se jedná o utajované informace. Tajné
    vyjednávání zásadních mezinárodních smluv bez zástupců veřejnosti
    postrádá demokratickou legitimitu.

  3. ACTA je jednostranná a celé tažení proti pirátství se opírá o studie, které si objednaly protipirátské organizace. Výsledkem
    je silnější postavení majitelů monopolů, povinnosti pro uživatele a
    neurčité pojistky proti zneužití. Evropská komise i příslušná
    ministerstva nereflektují názory akademiků, informují o obsahu dohody
    jednostranně a uvádějí zavádějící informace (nebezpečí kopií pro
    spotřebitele atd.).

  4. Dohoda implementuje
    zostřený boj za „duševní vlastnictví“ mimo rámec Světové obchodní
    organizace (WTO), aby vyspělým zemím přinesla komparativní výhodu.
    Globální uplatňování „duševního vlastnictví“ znamená, že rozvojové země platí rozvinutým zemím za monopoly na technologie a ztrácejí šanci vymanit se z chudoby. Systém vynucování monopolů staví rozvojové země zpět do pozice kolonií

  5. Nepovinná opatření ACTA sice neukládají státům povinnosti, ale jsou považována za doporučení a příklady „dobré praxe“ ACTA podkopává principy svobodné společnosti. Povoluje inspekce počítačů na hranicích, odpojování od Internetu a jiná opatření v rozporu s lidskými právy a považuje je za standardní.

  6. Dohoda konzervuje přísné vynucování „duševního vlastnictví“ v době, kdy
    je evidentní, že celá politika kopírování vyžaduje přehodnocení ve
    světle digitálních technologií. Dnešní ratifikace by znamenala, že do
    budoucna bude těžší současný systém jakkoliv reformovat. Řadu opatření
    (fiktivní škody, DRM), které poškozují spotřebitele, bude ještě těžší
    změnit.

  7. ACTA se snaží vynutit politiku kopírovacího monopolu novými represemi. ACTA požaduje odstrašující sankce za porušování „duševního vlastnictví“. Zahrnuje globální tresty za kopírování a požaduje zničení zboží, které by jinak mohly využívat neziskové organizace

  8. ACTA není slučitelná se standardem Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv EU. Podle studie vypracované pro politickou skupinu Greens/EFA v Evropském parlamentu
    ACTA nepřiměřeně zasahuje do základních lidských práv a vyžaduje nebo
    povoluje postupy rozhodování, které zvýhodňují držitele monopolů.

  9. ACTA je první smlouvou, která má regulovat Internet. Vyžaduje po
    státech zavedení „urychlených nápravných opatření“, která by zabránila
    porušování „duševního vlastnictví“, a opatření, která mají „odrazující
    účinek vůči dalšímu porušení“. Tyto požadavky nabádají k zavedení
    systému, který blokuje přístup k internetovým stránkám a odpojuje
    uživatele od Internetu (praxe některých zemí vyjednávajících ACTA).

  10. ACTA předvídá vlastní neformální mechanismy, kterými bude působit na autoregulaci internetových providerů a které nebudou předmětem soudního přezkumu.
    Stát tím obchází svoje závazky ze smluv o ochraně základních lidských
    práv (zákaz cenzury, svobodný přístup k informacím atd.). Náklady
    vynucování navíc přenáší z držitelů monopolu na jiné podnikatele.

Oficiální cíl: Vydělávat na monopolech

ACTA sdružuje země, kterým nestačí současný standard ochrany duševní vlastnictví a které chtějí „bojovat proti [pirátskému] rozšiřování prostřednictvím posílené mezinárodní spolupráce a účinnějšího mezinárodního prosazování práv k duševnímu vlastnictví.“ (Preambule.)

Ministerstvo průmyslu a obchodu, do jehož gesce ACTA spadá, ji představuje jako

  • mezinárodní nástroj k potírání pirátství a padělatelství,
  • zavedení vyšších standardů v oblasti vynucování práv duševního vlastnictví než jaké stanovuje dohoda TRIPS,
  • zavedení prostředků ochrany práv duševního vlastnictví občanským a trestním právem, možnost účinně zasahovat proti transportu nelegálního zboží na hranicích,
  • účinnou mezinárodní spolupráci příslušných úřadů při vynucování duševního vlastnictví.

Ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek  uvedl, že se naše legislativa nebude na základě dohody ACTA jakkoli měnit. Ministerstvo dohodu popisuje tak, že se českých občanů nijak nedotkne, ale naši exportéři z ní budou mít prospěch, protože postihne padělané zboží. České ministerstvo průmyslu a obchodu se do vyjednávání dohody příliš nezapojilo, zaslalo jen připomínku k nejasnému výkladu jednoho ustanovení.

(Pro přípravu článku si autoři vyžádali všechny vyjednávací pozice České republiky. Poprvé ministerstvo žádost zamítlo s tím, že jde o utajovanou informaci. Podruhé jsme dostali zmíněnou jednu připomínku.)

Z institucí, které mají veřejnost zastupovat, měla největší vliv na podobu dohody Evropská komise. Komise dohodu prezentuje jako výsledek Lisabonské strategie, v níž Evropská unie vyhodnotila duševní vlastnictví jako klíčový statek v globální konkurenci. Jeho vynucování v ostatních státech prostřednictvím zvláštních mezinárodních dohod by mělo zlepšit pozici Evropské unie. Stručně řečeno, Evropská unie má podle názoru Evropské komise vydělávat na exportu duševního vlastnictví do cizích zemí. A pro tento účel je podle Evropské komise nezbytné podporovat každou mezinárodní smlouvu, která zvýší přeshraniční dohled a postihne pirátskému kopírování.

V akademické obci existuje vůči tomuto pohledu silná opozice. „Zjišťujeme, že například současné nastavení autorského a patentového práva vede k degradaci kreativní produkce. Ono to sice generuje peníze pro jednu velmi úzkou skupinu obchodníků, kteří do té kreativní produkce investují, nepřináší to ale kvalitu. Evropa si začíná uvědomovat, že je daleko méně konkurenceschopná v porovnání s regiony, kde se takové věci moc neřeší. Musíme si uvědomit, že my tady nic jiného než ten kreativní potenciál nemáme. Šíření informací kreativitu a produkci jednoznačně podporuje. Jenže my kulturní potenciál zabíjíme restrikcemi Internetu,“ řekl  informačnímu serveru Česká pozice expert na kopírovací monopol Radim Polčák.

Členění dohody ACTA

Současný standard je definován dohodou TRIPS, která byla přijata v roce 1995 jako příloha ke smlouvě o Světové obchodní organizaci. Proto je vhodné porovnat dohodu ACTA se standardem TRIPS a zjistit, které nové povinnosti přináší, aby naši zákonodárci mohli náležitě posoudit, zda je přijetí dohody pro Českou republiku a její občany výhodné.

Dohoda se člení do šesti kapitol, z nichž podstata dohody je obsažena v kapitole druhé, která stanovuje právní rámec vynucování „duševního vlastnictví”:

Preambule

Kap. 1: Výchozí ustanovení a obecné definice

Oddíl 1: Výchozí ustanovení

Oddíl 2: Obecné definice

Kap. 2: Právní rámec pro prosazování práv k duševnímu vlastnictví

Oddíl 1: Obecné povinnosti

Oddíl 2: Občanskoprávní prosazování

Oddíl 3: Opatření na hranicích

Oddíl 4: Trestněprávní prosazování

Oddíl 5: Prosazování práv k duševnímu vlastnictví v digitálním prostředí

Kap. 3: Postupy prosazování

Kap. 4: Mezinárodní spolupráce

Kap. 5: Institucionální opatření

Kap. 6: Závěrečná ustanovení

Duševní vlastnictví ACTA definuje v čl. 5 písm. h) jako všechny kategorie podle dohody TRIPS (copyright, obchodní známky, zeměpisná označení, průmyslové vzory, patenty, integrované obvody, nezveřejněné informace), nicméně stanovuje, že pokud stát některou z těchto kategorií neuznává, pak povinnost uplatňovat opatření ACTA v rozsahu tohoto práva nemá.

(V ustanovení čl. 3 odst. 2 šlo o to, že USA nepoužívají zeměpisná označení. Jeden z největších sporů při vyjednávání dohody ACTA se tedy točil kolem toho, zda ochranu zeměpisných označení do dohody začlenit, jak to požadovala EU, či nikoli.)

Dohoda ACTA obsahuje tři typy ustanovení:

  • ustanovení duplicitní, která jsou pouhé kopie ustanovení ze smlouvy TRIPS nebo jiných smluv, a proto by z hlediska přehlednosti v textu být neměla,
  • ustanovení nepovinná, která smluvním stranám nestanovují povinnosti, ale uvádějí opatření, která jsou považována za příklad „dobré praxe” a jako nový standard vynucování „duševního vlastnictví”. Nepovinná opatření státy nezavazují a ve smlouvě by rovněž být neměla. Smysl těchto pasáží je diplomatická legitimizace drakonických opatření, která umožňují,
  • ustanovení závazná, která zpřísňují podmínky nad mezinárodní standard Světové obchodní organizace — dohodu TRIPS.

Problematická východiska ACTA

Zatímco důvodem přijetí obchodní dohody TRIPS byla snaha

zmenšit deformace a překážky mezinárodního obchodu a nutnost podporovat účinnou a přiměřenou ochranu práv k duševnímu vlastnictví a zajistit, aby se postupy k dodržování práv k duševnímu vlastnictví nestaly samy o sobě překážkami oprávněného obchodu,

protipirátská dohoda ACTA má východisko odlišné. ACTA obsahuje v preambuli kategorické tvrzení, že

účinné prosazování práv k duševnímu vlastnictví je klíčové pro udržení hospodářského růstu ve všech odvětvích a celosvětově.

Doktrína duševního vlastnictví je prosazována z toho důvodu, že to vyspělé státy považují za výhodné vůči ostatním státům, kam svoje „duševní vlastnictví“ chtějí vyvážet. Takový koncept má řadu negativních důsledků, například  nemožnost zemí třetího světa používat patentované technologie, používat nové odrůdy obilí, léčit zákeřné nemoci apod. Proto je úvodní deklarace, že globální prosazování monopolu povede k hospodářskému růstu na celém světě, výrazem pokrytectví. ACTA se nevyjednává na půdě WTO (což by bylo přirozené, pokud by skutečně šlo o zájmy světa jak deklaruje), protože zavádí výhody vyspělých zemí vůči rozvojovým a brání rozvojovým zemím, aby se ze své pozice vymanily. Zákonný transfer majetku od chudších k bohatším je přitom něco, co většina lidí považuje za nemorální.

Dohoda se hájí tvrzením, že pirátské zboží je nekvalitní a že má pro spotřebitele nebezpečná rizika. Evropská komise to obhajuje například tím, že 10 % zabavených „padělků“ jsou „padělané“ léky. Za „padělané“ ovšem označuje léky, které vyrobil někdo jiný než držitel patentu. Za „padělané” knihy označuje ty kopie, které byly vydány bez povolení vydavatele. ACTA pokračuje v preambuli, že pirátské kopie ohrožují udržitelný rozvoj světového hospodářství a je často zdrojem příjmu pro organizovaný zločin. ACTA zcela přehlíží fakt, že kopírování a sdílení má zásadní pozitivní důsledky pro přístup lidí k informacím a že snižuje cenu za kopie, kterou by jinak lidé museli platit držiteli monopolu.

Dohoda je jednoznačně koncipována ve prospěch nositelů práv (vydavatelů, nakladatelů, hudebních a filmových korporací). Jde o vtělení jejich požadavků do nejrigidnější formy, kterou právo zná, tedy mezinárodní smlouvy. Pro uživatele Internetu a pro poskytovatele informačních služeb žádné mezinárodní dohody, které by zaručovaly jejich práva a postavily limity požadavkům korporací, neexistují. Současná doba zažívá rychlé změny v oblasti informačních technologií, přesto jsou záměrně přijímány smlouvy, které právní rámec činí ještě zkostnatělejším. Majitelé kopírovacích monopolů se snaží svoje výhody zakotvit způsobem, který by byl neodvolatelný a prakticky nereformovatelný.

Fiktivní škody a udávání

Nejproblematičtější kapitolou je právní rámec pro prosazování globálních informačních monopolů. Zatímco oprávnění nositelů jsou stanovena zcela přesně, rigidně a vynutitelně (stát musí zavést postupy prosazování práv umožňující účinné kroky vůči jakémukoliv porušování práv k duševnímu vlastnictví včetně opatření, která mají odrazující účinek vůči dalšímu porušování), práva uživatelů nejsou upravena vůbec, případně je stroze konstatováno, že postupy musí obsahovat ochranu proti zneužití (čl. 6).

Typické ustanovení ve prospěch majitelů kopírovacího monopolu a v neprospěch lidí je globální uzákonění institutu fiktivní škody (čl. 9 odst. 3). Fiktivní škoda umožňuje nositeli práv domáhat se na uživateli náhrady bez toho, aby prokázal skutečnou výši škody. Zatímco v občanském právu musíte výši každé škody řádně doložit, aby vám soud přiznal náhradu, nahrávacím korporacím stačí, aby požadovaly paušální částku. V České republice je dnes fiktivní škoda stanovena tak, že má držitel monopolu nárok na trojnásobek ceny, kterou by člověk musel zaplatit za licenci. Náhrada škody tak má na rozdíl od všech ostatních oblastí našeho soukromého práva funkci nejen reparační, ale také punitivní (trestnou). Princip fiktivní škody se smlouvou ACTA snaží prodejci duševního vlastnictví zakotvit na celém světě. Právě fiktivní škoda umožňují milionové pokuty středoškolákům, kteří sdílí písničky, a jiné exemplární tresty za škodu čistě virtuální.

Podle nového čl. 11 ACTA musí smluvní státy dát soudům pravomoc, aby mohly těm, kdo údajně porušují „duševní vlastnictví“ nařídit, aby udal všechny další osoby, které se na jeho činnosti podílely. Tato povinnost byla v TRIPS uvedena jako možnost pro smluvní státy. Podle této úpravy tak soud získává přístup k informacím v počítačích a může rozšiřovat postih za pirátské kopírování na další osoby.

Zničení je nejefektivnější způsob, jak naložit s pirátským zbožím

Články 10 a 20 mění dosavadní politiku TRIPS v tom, jak zacházet se zabaveným „pirátským“ zbožím. Dosud bylo obvyklé, že se zboží odstranilo z obchodních kanálů (čl. 46 TRIPS) a mohlo se dále využít pro veřejně prospěšné účely, jakmile se z něho sundala obchodní známka, například dát dětem v dětských domovech apod. Ostřejší znění ACTA však vyžaduje, aby s výjimkou mimořádných okolností bylo zboží zničeno. Pokud jde o knihy, které byly vydány bez povolení držitele kopírovacího monopolu, musely by být spáleny na náklady výrobce. Stejný osud by podle čl. 10 odst. 2 měl potkat i všechny nástroje a materiály, které jsou převážně využívány pro výrobu pirátského zboží, bez jakékoliv náhrady.

Evropská komise tuto politiku komentovala slovy: „Důraz na zničení pirátského zboží a padělaných materiálů odráží konsensus mezi stranami ACTA, že zničení je nejefektivnější řešení, jak naložit s tímto druhem ilegálních výrobků.“

Člověk by se snad mohl s nadsázkou považovat čl. 32, podle něhož je nutno „ničení zboží porušující copyright uskutečňovat v souladu se zákony a právními předpisy o otázkách životního prostředí,“ za jediný významný vklad zelené politiky do ryze informační smlouvy… Ve skutečnosti byl vklad zelených větší, protože politická skupina Greens/EFA v Evropském parlamentu si vyžádala odborné stanovisko, podle něhož je finální text ACTA v rozporu se současným standardem ochrany lidských práv a mezinárodními úmluvami, které je zakotvují.

Proti zneužití mimořádných postupů pro vynucování duševního vlastnictví obsahuje ACTA jen málo konkrétních pojistek. Jedna „pojistka“ je stanovena v čl. 12 odst. 5, který požaduje, aby v případě, kdy je zboží zadrženo a soud zjistí, že „práva k duševnímu vlastnictví nebyla porušena“, měl soud pravomoc přiznat odpůrci přiměřenou náhradu škody způsobené těmito opatřeními. To lze porovnat s pojistkami TRIPS, která stanoví, že v případě zneužití postupů pro vynucování „duševního vlastnictví“ má poškozený vždy právo na náhradu škody.

Kontroly počítačů a přehrávačů na hranicích jako „dobrá praxe“

Vyjednávací strany původně navrhovaly inspekce počítačů a přehrávačů na hranicích. Nakonec ustanovení o inspekci osobních zavazadel cestujících (včetně notebooků a mp3 přehrávačů) stanoví, že v případě malého rozsahu a nekomerční přepravy mohou státy od osobních kontrol upustit.

Jde o jedno z mnoha ustanovení, která jsou nepovinná, a přesto jsou v závazném právním textu obsažena. Na důvod se ptali akademici, kteří v lednu 2011 napsali Evropské komisi dopis se svými pochybnostmi ohledně ACTA. Evropská komise odpověděla, že ACTA popisuje „dobrou praxi“ signatářských zemí, které mají rozdílné právní řády, a že tato ustanovení mají smysl jako doporučení.

Česká republika o zavedení hraničních opatření podle čl. 14 odst. 2 podle ministerstva průmyslu a obchodu neuvažuje. Pokud ale pocestujete do zahraničí a na hranicích vám budou kvůli „duševnímu vlastnictví“ prohlížet počítač, či mp3 přehrávač, diplomatické protesty už nebudou možné. S ACTA totiž schvalujeme, že prohlížení notebooků na hranicích je „dobrá praxe“, ze které si máme brát příklad.

Změna standardu však má podle ACTA nastat u povinné kontroly „zboží obchodní povahy zasílaného v malých zásilkách.“ (čl. 14 odst. 1 ACTA). Špehování malých balíčků, které si lidé posílají, je přitom podle standardu TRIPS dobrovolné (čl. 60 TRIPS).  

Změny zavádí ACTA i u dodávek importu, exportu a tranzitu, kde může policie kontrolovat  libovolné podezřelé zboží z vlastní iniciativy (čl. 16 ACTA), zatímco podle TRIPS to bylo členským státům dáno jako možnost (čl. 58 TRIPS) s tím, že v řízení byly požadovány alespoň předběžné důkazy, že „zboží porušuje právo k duševnímu vlastnictví.“

Opatření na hranicích jsou dále konkretizována v čl. 29, který zahrnuje mezinárodní sledování dodávek, u nichž je podezření, že obsahují pirátské zboží. V případě opatření na základě žádosti nositele je zachována podmínka, aby vyšetřované zboží na první pohled porušovalo jeho práva.

Globální tresty za kopírování

Významnou částí ACTA je povinnost smluvních států stanovit přísné trestněprávní sankce za porušení kopírovacího monopolu. Je to patrné z ustanovení čl. 23 ACTA, který se na jiné monopoly než na obchodní známky a copyright nevztahuje (zeměpisné označení, průmyslové vzory, patenty).

ACTA podstatně rozšiřuje okruh jednání, za které musí smluvní státy ukládat trestní sankce. Dosavadní dohoda TRIPS měla pouze jediný odstavec, který se vztahoval pouze na copyright a na obchodní známky (čl. 61 TRIPS). ACTA ovšem vyžaduje tresty i za porušování práv výrobců, interpretů a vysílacích společností.

ACTA rozšiřuje trestní postihy v oblasti obchodních známek. Pro trestní postih už nebude třeba padělání známky, ale bude stačit úmyslné dovážení v komerčním měřítku. ACTA rovněž dává možnost státům postihovat natáčení filmů v kinech; kdo si kdekoliv na světě natočí kus filmu na mobil, páchá podle logiky ACTA trestný čin. Standardní postup podle ACTA bude jeho mobilní telefon zkonfiskovat a zničit.

Tresty by totiž podle čl. 24 odst. 3 ACTA měly být doprovázeny konfiskací  nebo zničením zboží nebo nástrojů a materiálu využívaných převážně při pirátském kopírování. Pro ty byla doposud stanovena podmínka, že se musí jednat o vhodný případ (čl. 61 TRIPS). I v případě ustanovení o úředních konfiskacích jsou odstraněny poslední zbytky rozumného vyvážení práv a povinností.

Zvláště nebezpečné je potom ustanovení, že soud může zabavit náhradní majetek až do výše, která odpovídá hodnotě majetku, který člověk „získal“ pirátským kopírováním (čl. 25 odst. 5). Pokud se tedy spojí toto ustanovení s fiktivními škodami (viz výše), může být na jeho základě středoškolským studentům za kopírování programů konfiskován veškerý majetek.

Ačkoliv komise tvrdí (str. 11), že se ACTA nijak nedotkne evropského práva, v odpovědích připouští, že žádné evropské právo, který by obsahovalo pětistránkovou část o trestech v ACTA, nezahrnuje. Ostatně je neobvyklé, že se trestněprávní ustanovení nacházejí v obchodní smlouvě, a to je také důvod, proč dohodu musí schválit všechny členské země EU.

Vynucování kopírovacího monopolu na Internetu

ACTA je první mezinárodní smlouvou o kopírování, která se dotýká Internetu. ACTA deklaruje, že smluvní státy musí vynucování monopolů provádět i v kyberprostoru (čl. 27 ACTA) a že musí zavést  „urychlená nápravná opatření,“ která zabrání porušování a opatření, která mají „odrazující účinek vůči dalšími porušování.“ To si lze představit prakticky jen jako blokování webových stránek a přísné tresty za porušení kopírovacího monopolu.

Pojistky proti zneužití jsou obsaženy ve druhém odstavci a jsou formulovány zcela nekonkrétně. Podle ACTA nesmí postupy vynucování vytvářet překážky zákonné činnosti a musí být v souladu se svobodou projevu, právem na spravedlivý proces a soukromím.

V celém textu není ani jediná zmínka o právu na přístup k informacím, jak požadovali v lednu akademici. Není ani stanovena pojistka, že státy nesmí odpojovat uživatele od Internetu a že každé omezení smí být nařízeno pouze nezávislým soudem. V praxi se tak budeme moci setkat s postupem „Třikrát a dost“, který používá v současné době Francie (HADOPI), která byla rovněž jedním z vyjednávacích států, nebo masivním blokováním internetových stránek, které uplatňuje Austrálie.

Pokud k tomu přidáme fakt, že podle šmírovací směrnice (data retention directive) musí být veškerá komunikace na Internetu archivována po dobu nejméně 6 měsíců, dostáváme ideální systém pro vynucování globálního kopírovacího monopolu na Internetu.

Hlavním nebezpečím je ovšem autoregulace ze strany poskytovatelů připojení, hostingu a dalších služeb v informační společnosti. ACTA v čl. 27 odst. 3 tlačí všechny podnikatele, aby „účinně řešili porušování práv.“ Znamená to, že náklady na vynucování a prosazování kopírovacího monopolu budou pod záminkou tohoto ustanovení přenášeny na ostatní podnikatele (poskytovatelé připojení musí podle čl. 27 odst 4 ACTA pomoci identifikovat uživatele pro účely vymáhání „duševního vlastnictví“).

Digital restrictions management (DRM)

Velkým problémem je stanovení zákazu „obcházení účinných technologických prostředků“, které jsou známy pod označením DRM. Jsou to technologie, které výrobci používají, aby lidem znesnadnili pořídit si kopie. Takovou technologií bylo kdysi i šifrování, které používají filmová DVD.

Speciální počítačové programy lidem umožňují kopírovat i data s DRM, aby si mohli v souladu se zákonem vytvořit záložní kopii nebo aby si písničku přehráli do počítače. ACTA vyžaduje, aby státy takové programy zakázaly a aby postihovaly jejich nabízení a prodej (čl. 27 odst. 5 až 7 ACTA). Podobně budou zakázány i programy, které nemají jiný komerčně významný účel něž je obcházení DRM.

Pokud bychom se doslova řídili tímto ustanovením a vzali v úvahu, že distribuce Linuxu jako Ubuntu jsou dostupné zdarma, spadal by tento operační systém (pokud by měl v sobě program na čtení DVD nebo obdobné nástroje) do kategorie zakázaných produktů a jeho šíření by bylo postihováno.

Ustanovení o DRM dále požadují, aby státy globálně postihovaly každého, kdo způsobí nebo usnadní porušení copyrightu tím, že odstraní nebo pozmění část DRM, nebo takto pozměněnou nahrávku dále rozšiřuje.

V případě České republiky by tedy na základě tohoto ustanovení byl postižen každý, kdo by si udělal screenshot z Českých státních norem (ČSN) nebo normy zbavené tohoto prvku rozšiřuje, byť pro osobní potřebu. Zákaz obcházení DRM proto míří přímo proti koncovým uživatelům.

Reklama na „duševní vlastnictví“

ACTA obsahuje několik dalších částí, které mají poskytovat zázemí k jejímu prosazování. Požaduje po úřadech, aby se specializovaly v odborných „znalostech“ prosazování duševního vlastnictví, shromažďovaly informace o přijatých postupech a vytvářely poradní skupiny, kde budou zasedat „nositelé práv a jiné významné zúčastněné strany“ (čl. 28 ACTA)

Jak vypadá taková pracovní skupina v praxi našich ministerstev, jsme viděli u ministerstva kultury, kdy se do přípravy nového kopírovacího zákona zapojili zástupci OSA, nositelé práv a výrobci kopírovacích přístrojů. Podobně jako u vyjednávání  ACTA tedy chyběli zástupci veřejnosti.

Role veřejnosti ve smlouvě ACTA stojí vůbec za pozornost. Úřady pro informování veřejnosti zveřejňovat informace o postupech prosazování „duševního vlastnictví“ a o svém „úsilí zajistit účinný systém prosazování a ochrany práv k duševnímu vlastnictví.“ (čl. 30 písm. c). U dohody, která byla odpočátku vyjednávána tajně, je poněkud paradoxní, že tento článek je nadepsán „Transparentnost“.

Následující článek po vládách požaduje, aby vedly kampaně o významu duševního vlastnictví. Podle čl. 31 totiž „každá smluvní strana přiměřeně podporuje přijetí opatření pro zlepšení informovanosti veřejnosti o významu prosazování práv k duševnímu vlastnictví a o nepříznivém dopadu porušování práv k duševnímu vlastnictví.“

Závěrečná ustanovení

Podle čl. 35 ACTA si státy na základě vzájemně dohodnutých podmínek budou pomáhat při budování kapacit v technických věcech při zlepšování prosazování práv k duševnímu vlastnictví, například při zvyšování povědomí veřejnosti o právech duševního vlastnictví a rozvoje vnitrostátních právních předpisů týkajících se duševního vlastnictví. Jinými slovy úředníci z USA nebo Japonska budou na základě ACTA školit ostatní země v tom, jaké mají přijímat zákony a vyhlášky.

Čl. 35 pak završuje systém ACTA zřízením výboru ACTA, který bude mít v působnosti mj. posuzovat všechny doplňky ACTA a přijímat nové členy ACTA. Dohoda předepisuje, že všechna vyjednávání by měla probíhat právě přes výbor:

„Výbor se snaží zabránit zbytečnému zdvojování svých činností a dalších mezinárodních snah v oblasti prosazování práv k duševnímu vlastnictví.“ (čl. 36 odst. 12)

To nasvědčuje tomu, že přijímání doplňků k ACTA bude probíhat stejně netransparentním způsobem jako vznik smlouvy samotné a že budou mít signatáři tendenci přenášet jednání z půdy Světové obchodní organizace na půdu výboru ACTA.

Podle čl. 40 vstupuje dohoda v platnost po ratifikaci šesti státy, dosud ji podepsaly Austrálie, Kanada, Japonsko, Jižní Korea, Maroko, Nový Zéland, Singapur a USA. Podrobné informace o způsobu ratifikace obsahuje článek na Lupě.

Závěr

Na závěr je na místě zamyslet se nad tím, z jakých pohnutek vlastně ACTA vznikla. ACTA vznikla především proto, že deklarace v její preambuli

„účinné prosazování práv k duševnímu vlastnictví je klíčové pro udržení hospodářského růstu ve všech odvětvích a celosvětově.

neplatí. Praxe totiž ukazuje, že v řadě odvětví „duševní vlastnictví“ vůbec není potřeba (zemědělství, stravování). Čína navíc ukazuje, že i státy, které mají k duševnímu vlastnictví diametrálně odlišný přístup mohou zažívat prudký hospodářský růst. Kdyby platila teze, že prosazování duševního vlastnictví vede k hospodářskému růstu, rozvojové státy by ho vynucovaly dobrovolně bez nutnosti mezinárodních smluv.

Ve skutečnosti je tedy ACTA vyjednávána z jiného důvodu. „Duševní vlastnictví“ je zřejmě poslední oblast, ve které USA a do jisté míry i Evropská unie generují přebytek zahraničního obchodu. ACTA se tedy snaží pomocí narůstajících represí udržet převahu euroatlantické ekonomiky nad zbytkem světa. Krátkodobě to může být finančně výhodné (především pro majitele práv), ale dlouhodobě jde o neudržitelnou strategii.

Narůstající byrokracie spotřebovává zdroje, které by se daly využít produktivněji, patentové války stojí více peněz, než kolik činí výnosy z patentů, místo rozdávání zabaveného oblečení bezdomovcům se ho chystáme pálit a pro vynucení kopírovacího monopolu v digitálním prostředí se má zavádět orwellovský stát.

Protipirátská dohoda ACTA je dalším krokem na cestě, která povede buď k nesvobodě, nebo k úplnému, chaotickému zhroucení celého systému informačních monopolů. Zhoršení vztahů mezi „vyspělým“ a „třetím“ světem je potom další nutná konsekvence dohody.

Otázkou zůstává, proč se snažíme zakonzervovat minulost, místo toho, abychom se pokusili využít příležitosti, které otevírá informační věk, ve svůj prospěch. Jako cesta, kterou bychom se na diplomatickém poli měli vydat, se nabízí například vyjednání mezinárodní smlouvy o síťové neutralitě, anonymitě na síti a právu na přístup na Internet.

Dokumenty

Zdroj: Pirátské Noviny

Zanechej komentář


Související příspěvky:


Domů | NovinkyKomentáře | Náhledy | *Nastavení | Stažení | Sponzor | Kontakt | Nápověda | Archív | **Fórum | **Tajné

SuperLink.cz NAVRCHOLU.cz PageRank Seznam S-Rank JyxoRank Alexa Rank Compete Rank Powered by WordPress


Partneři a Sponzoři webu GreyLinkDC++

Webhosting Endora.cz GreyLinkDC++ » Klikni pro info o statusu Sponzor a Partner

CZIN.eu | Začátek.cz | Katalog.mzf.cz | Telsey.cz | Webkatalog | TopLinks.cz | TopSites.cz | HyperSmash


Advertising / Reklama

Multivitamíny a vitamíny pro lepší zdraví