GreyLinkDC++

Hackeři umístili posměšný vzkaz na Skylink

Hackeři ze skupiny czechurity umístili v sobotu 8.12. na stránky skylink.cz svůj ironický vzkaz, kterým se vysmáli provozovateli.

8. 12. 2012

Svým úspěšným „zářezem“ se hackeři pochlubili na svém twitteru, o chvíli později tuto zprávu rozšířila i česká odnož hnutí Anonymous. Hackeři tímto způsobem pravděpodobně chtěli poukázat na nepopulární krok zpoplatnění služeb Skylinku, se kterým jeho uživatelé nebyli spokojeni. Zajímavou skutečností je, že o Skylinku se czechurity na svém twitteru vyjádřila už 18. listopadu, zdá se, že technický personál Skylinku si s úrovní zabezpečení svých služeb příliš hlavu neláme.

Datum: 8. 12. 2012, Autor: red
Přečteno: 170x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Piráti nabízejí místa ve volebních komisích pro volbu prezidenta

Další volby se blíží, nyní se jedná o historicky první přímou volbu hlavy státu v historii České republiky. Piráti jako už tradičně nabízejí svým příznivcům a fanouškům možnost se zapojit do volebních komisí a tím se na proces voleb podívat z jiného úhlu. Účast ve volební komisi je navíc ohodnocena finančním příspěvkem, takže kromě zajímavé zkušenosti získáte i příležitost drobného přivýdělku.

6. 12. 2012

Chcete dohlížet na regulérnost prezidentských voleb a ještě si něco málo přivydělat? Jak jistě víte, 11. a 12. ledna 2013 se koná první kolo volby prezidenta. Případné druhé kolo pak proběhne 25.-26. ledna.

Piráti mohou díky senátoru Liboru Michálkovi do každé okrskové volební komise delegovat jednoho občana. Jestli máte zájem být delegováni a máte v období prezidentských voleb volno:

1. Zaregistrujte se přes formulář na pirátském webu.
2. Zúčastněte se prvního zasedání okrskové volební komise, jehož termín vám bude doručen poštou. Pokud pozvánku do několika dní nedostanete, najdete termín prvního zasedání na úřední desce nebo kontaktujte úřad. (Pokud se na první zasedání bez omluvy nedostavíte, nebude vám umožněno složit slib.)
3. Přečtěte si návod, který pro vás Piráti připravili.

Členovi okrskové volební komise náleží odměna 1300 Kč, předsedovi komise pak 1600 Kč. Pokud se bude konat druhé kolo volby, odměna se navyšuje o 200 Kč. V případě více zájemců upřednostňujeme naše registrované příznivce, po případě dříve přihlášené.

Registrovat se můžete do neděle 9. prosince.

Datum: 6. 12. 2012, Autor: Piráti
Přečteno: 78x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Čunek předsedou Podvýboru pro lidská práva a rovné příležitosti

Senát dnes schválil změnu předsedy Podvýboru pro lidská práva a rovné příležitosti. Na místo Miluše Horské, která byla zvolena místopředsedkyní Senátu, byl zvolen Jiří Čunek.

6. 12. 2012
Dále byly zřízeny podvýbory Podvýbor pro sport (předsedou je senátor Karel Kapoun) a Podvýbor Organizačního výboru pro státní vyznamenání. Předsedou výboru je Milan Štěch, dalšími členy jsou Jaromír Jermář, Jiří Lajtoch, Josef Řihák, Eva Syková, Jaroslav Zeman, Jiří Šesták a Jiří Čunek. (stenozáznam, pořad 2. schůze Senátu v 9. funkčním období).

Podle usnesení se členem Podvýboru pro lidská práva a rovné příležitosti může stát senátor, který se touto problematikou zabývá nebo má o ni zájem. Statut stálého hosta mohou získat zástupci odborné veřejnosti. Schůze Podvýboru se konají nejméně šestkrát ročně. Seznam členů výboru bude znám až na po proběhnutí registrace, která končí v prosinci.

Senátor Čunek je dlouhodobě kritizován za svůj kontroverzní přístup k romské menšině, na problematice se zviditelnil vystěhováním romských rodin ze Vsetína do jiných obcí. Tato kritika společně s jeho soudní kauzou měla vliv na jeho nezvolení místopředsedou Senátu. Kvůli nepřijatelným názorům Jiřího Čunka a Tomia Okamury, vystoupila z Klubu pro obnovu demokracie bývalá ústavní soudkyně Eliška Wágnerová.

Datum: 6. 12. 2012, Autor: daz
Přečteno: 185x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Vzhledem k neúměrně rostoucím nákladům na teplo, se ústy mluvčího
státního Energetického regulačního úřadu dává obyvatelstvu na
následující zimní období alespoň dobrá rada.

Vyberte si ve vašem
objektu, bytě či domě, jednu co možná nejmenší místnost, co nejdále od
stěn i oken, nejlépe uprostřed stavení s co nejmenšími dveřmi, kvůli
úniku tepla, ale s radiátorem. V panelácích to bude právě záchod, č
i koupelna, v domech obvykle technická místnost, například kotelna. Tuto
místnost označte jako Ohřívací místnost a ve zbytku objektu udržujte
jen takzvanou temperovací teplotu, aby nezamrzla voda. Sestavte si
domácí či rodinný plán a choďte se pravidelně ohřívat. Vhodné je také
izolovat podlahu silnou vrstvou novin a stěny Oteplovny polepit
hliníkovou fólií. Více pro vás udělat nesvedem.

Sbohem a s některými na jaře nashledanou.

Zdroj: Pirátské Noviny

Sedm aspektů vzdělávacího systému 21. století – díl první

Toto je první ze tří částí vizionářského článku o vzdělávání, který napsal „ruský Zuckerberg“, zakladatel největší ruské sociální sítě Vkontakte Pavel Durov. Článek jsme rozdělili pro pohodlnější čtení.

4. 12. 2012

Rozdíl mezi lidmi a zvířaty je v naší schopnosti předávat podrobné informace budoucím generacím. Nicméně, soudě podle propadající se kvality středoškolského vzdělání, jsme tuto dovednost prakticky zapomněli. Během 21. století zažijeme nástup nového modelu vzdělávání, který s tím současným bude mít pramálo společného.

Moderní střední školy byly vytvořeny během dávno minulé doby průmyslové revoluce. Jsou organizovány jako továrny, mají charakteristické zvonky, směny a přísnou dělbou práce. Tento systém se k dětem chová jako k surovinám, ze kterých se mají vyrobit budoucí dělníci a úředníci. Děti jsou rozděleny do tříd podle věku, jako by hlavním atributem člověka bylo datum jeho výroby.
 
Vyspělé země tento tovární model po mnoho desetiletí využívaly k vytváření armády dělníků a manažerů, kterou tak zoufale potřebovaly. Dnes již západní země nezvládají držet krok s průmyslovým rozvojem východu. Teď jejich standardizované střední školy produkují jen armády nezaměstnaných.
 
Kvůli své neschopnosti přiznat si systémovou krizi, která postihuje středoškolské vzdělání, západní společnost čím dál častěji místo samotných škol obviňuje děti, že jsou „vadné“. Dětem je diagnostikována hyperaktivita a jsou jim předepisovány stimulanty jako Ritalin. Tyto stimulanty otupují smyslové vjemy dětí a nutí je zaměřit pozornost na učebnice, tabuli a učitele.
 
Bez těchto stimulantů pozornost mnoha dětí, které farmaceutický průmysl označuje za nemocné, rozptyluje spousta informací okolo, ať už jsou to filmy, videoklipy, hry nebo interaktivní internetové služby. Nicméně chování dětí se dá snadno vysvětlit i bez lékařských diagnóz.
 
V dnešní době se na natáčení jediného Hollywoodského velkofilmu spotřebuje víc peněz, talentu a kreativity než na přípravu kompletních školních osnov. Tvrdá konkurence na mediálním trhu vytvořila svět, kde masová zábava přitahuje ty nejlepší umělce, nejlepší skladatele a nejlepší spisovatele.
 
Centralizovaný školský systém tomuto přebytku tvůrčích zdrojů konkuruje standardizovanými učebnicemi, jednobarevnými tabulemi a učiteli na hranici chudoby. Zatímco se mediální společnosti pilně učily ovládat špičkové komunikační technologie, školy ve 20. století prakticky zamrzly. Je zřejmé, že v systému středoškolského vzdělání bude muset brzy dojít k zásadním změnám… jinak prostě zmizí důsledkem vlastní zbytečnosti.
 
Takže co můžeme čekat od škol budoucnosti?
 
Vzdělávání pomocí interaktivních přednášek od těch nejlepších učitelů
 
Představte si na chvíli, že by hollywoodské velkofilmy nepřicházely do měst a vesnic jako digitální kopie, ale jako scénáře, podle kterých by místní divadlo pořádalo představení v kulisách a s herci přímo z té vesnice. Když se diváci přijdou podívat na Titanic, místo Leonarda DiCapria na palubě zaoceánského parníku uvidí vesnické obecenstvo svého souseda Ivana Petroviče na loďce z kartonu.
 
To by se asi neuchytilo, že? Jenže přesně tenhle druh předdigitálního předávání informací se dnes používá ve středoškolském vzdělávání.
 
Teď si představte, že jste pomocí celostátní soutěže našli ty nejtalentovanější a nejnápaditější učitele pro každý předmět: Učitele, kteří dovedou vysvětlit ty nejsložitější koncepty pomocí snadno pochopitelných pojmů a jejichž přednášky studenty plní nadšením a touhou učit se. Představte si, že přednášky těchto špičkových vyučujících budou digitalizovány a doplněny názornými studijními pomůckami. Po každé přednášce tito učitelé zadají studentům úkoly k samostatnému vypracování a proberou s nimi správná a chybná řešení předchozích úkolů, která studenti odeslali.
 
Studenti by mohli položit libovolnou otázku pomocí vyhledávání klíčových slov nebo vybráním otázky ze seznamu. Učitelé pak dostanou zprávu o zatím nezodpovězených otázkách, aby mohli nahrát videoodpověď a rozšířit tak stále rostoucí databázi vědomostí. Po pár letech už bude mít každá otázka předpřipravenou odpověď.
 
V tomto novém digitálním věku bude jediný špičkový učitel moci učit miliony studentů a vedle toho i žáci z těch nejzapadlejších vesnic budou mít virtuální přístup k těm nejlepším učitelům v zemi. Tito noví „superučitelé“ se stanou hrdiny celých generací a v popularitě a uznání předběhnou i nejpopulárnější herce. Poprvé v historii hromadného vzdělávání budou mít děti tyto šiřitele vědomostí ve velké úctě a budou chtít následovat v jejich šlépějích – to je nenahraditelný psychologický základ každého procesu vzdělávání.
 
Příklad ze současnosti
 
Sebastian Thrun ze Stanfordovy univerzity vyučoval krátký kurz o umělé inteligenci, dokud ho jednoho dne nenapadlo své přednášky zdigitalizovat, přidat interaktivní úkoly a nahrát je na internet. Během šesti měsíců se jeho publikum rozrostlo z 200 na 160 000 studentů po celém světě a jeho učebna na Stanfordu se vyprázdnila, protože téměř všichni studenti dali přednost digitální verzi přednášek. Sebastian v tom pokračoval a natočil nové kurzy, včetně jednoho sedmitýdenního, ve kterém slibuje naučit každého studenta, který má zájem, jak si vytvořit svůj vlastní Google.

Původní článek

Datum: 4. 12. 2012, Autor: Překlad: Petr Kopač, Ivan Sirko
Přečteno: 166x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 7 čtenářů, celková známka je 1.14.

Zdroj: Pirátské Noviny

Kam se ubírá česká zahraniční politika?

Zarážející přístup České republiky při hlasování na valném shromáždění OSN ve věci uznání Palestiny coby nečlenského pozorovatelského státu překvapil mnoho lidí, o to více šokující bylo zdůvodnění tohoto rozhodnutí. A sice že uznání státní suverenity Palestiny bude překážkou v uzavření míru. Česká zahraniční politika pod taktovkou spícího knížete Karla opět ukázala, na čem jí ve skutečnosti záleží – na posluhování zájmům Spojených států.

4. 12. 2012

Narážet na skutečnost, že Česká republika se po Sametové revoluci a následně po oddělení od Slovenska vždy s až fetišistickou oddaností obracela ke Spojeným státům (a to i za sociálnědemokratických vlád), není asi nutné. Není třeba připomínat, že uznání Kosova (které se po mnohaletém martyriu v roce 2008 stalo samostatným státem) je de facto stejný příběh jako ten o (ne)uznání Palestiny. Jediný rozdíl je v tom, že uznat Palestinu se v současné době Spojeným státům ani trochu nelíbí. Jak by s ním také mohly souhlasit, když potřebují mít na Blízkém východě vyklizené pole pro rozšiřování svých trhů? Když po zmanipulování výsledku občanských převratů v Libyi a Egyptě nyní hladově obrací zrak na Sýrii, aby připravily Írán (který je další “na řadě”) o posledního spojence? Spojené státy se jako vždy snaží cynicky využít revolučních vln a proválečných nálad některých vlád, aby uvrhly svět do mnoha malých konfliktů, které budou izolované a nepřerostou ve světovou válku, která by mohla ohrozit životy jejich občanů, kteří jsou stále dokola oblbováni abstraktem “svobody a demokracie” a své vládě povolí vždy všechno, pokud někdo chce, může si i zaprotestovat, ale zdegenerovanou společností to stejně nehne. Ano, nalijme si čistého vína – Spojené státy nešíří po světě mír, Spojené státy začínají válku za válkou a stále nemají dost. Těžko posoudit, zdali je v tomto ohledu horší počínání defenzivního a autoritativního Ruska nebo uzavřené Číny, jejíž krutost vůči jednotlivým etnikům nemůže být považována za něco akceptovatelného. Agresivita a v západních zemích i určitá mediální “nedotknutelnost” amerických hodnot a přístupů k řešení jednotlivých konfliktů je však též na pováženou.

Česká republika obdržela díky svým postojům ke globální politice řadu pochval. Chválu na nás nyní pějí Židé i Američané – jsme prý spolehlivým a dobrým spojencem, s nímž se skvěle budují partnerské vztahy. Aby taky ne, partnerské vztahy se v prostředí naší korupční politiky utvářejí vskutku jedna báseň. Jsou to ale opravdu partnerské vztahy, o které bychom měli stát? Není už náhodou čas se vymanit ze zajetí dualismu Západ kontra Východ a začít uvažovat trochu jako lidé, jako empatické a chápající bytosti? Nebo si vážně musíme vybrat takového premiéra, který bude papouškovat lži o tom, že “Izrael má právo se bránit!”, přestože celý izraelsko-palestinský konflikt je o něčem úplně jiném?

Nechutný pragmatický přístup vrcholných českých politků, kteří považují Izrael za nárazníkovou zónu před “muslimským nebezpečím”, se vyznačuje především ignorací událostí v této oblasti. Celý konflikt je způsoben především neochotou izraelské vlády ustoupit od svých megalomanských plánů na rozšiřování židovského státu a fanatismem Hamasu. A stejně jako je Izrael pod vedením Benjamina Netanjahua (který válku posvětil hlavně kvůli vidině volebního vítězství) maňáskem Spojených států pro jejich vychytralou dobyvačnou politiku v regionu, funguje Hamas jen jako lokální loutka vlivných arabských skupin, které si z Palestiny dělají odbytiště svých zbraní a dalších produktů. Argument o “oddálení míru” je tedy zcela lichý – povýšení Palestiny na nečlenský stát OSN naopak mír přibližuje, protože se Palestina bude muset naučit jednat zodpovědněji a bude muset odříznout některé své pochybné kontakty. Zároveň tím OSN konečně ukázala respekt vůči obyvatelům Palestiny a jejich kultuře, stejně jako tak učinila i v roce 1948 v případě Izraele.

Jenže vláda Petra Nečase, jež s takovou oblibou kritizuje různá nařízení EU, skepticky se vyjadřuje k návrhům na hlubší integraci a veškeré své neúspěchy či nedostatek finančních prostředků shazuje na bruselskou byrokracii, se prostě dál musí lísat ke Spojeným státům, které považuje za garanta “správného rozhodnutí”. Pravda je taková, že útočnou politikou Washingtonu lidé pohrdají daleko více než zdrženlivostí Bruselu. Možná by nebylo od věci, kdyby Petr Nečas a jeho kolegové ve vládě (které mění jako ponožky) přibrzdili ve svých jednostranných interpretacích izraelsko-palestinské problematiky a pokusili se opět o aspoň minimální kontakt s realitou. Ale to je zřejmě v případě této vlády a (nejen) její zahraniční politiky naprosto nemožné.

Datum: 4. 12. 2012, Autor: dt
Přečteno: 203x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 3.