GreyLinkDC++

Jak dlouho se nechají lidé okrádat

17. 6. 2012 | Názory | 2
Lidé v České republice vyprodukovali v roce 2011 přibližně o 200 miliard více zdrojů (produktů a služeb), než spotřebovali. Přesto vzrostla zadluženost státu, domácností a firem přibližně o 500 miliard. Jak je to možné?

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Předsedkyně švédských Pirátů: Od nakladatelství k pirátství

Působivý článek, který napsala současná předsedkyně švédské Pirátské strany Anna Troberg. Vysvětluje, jak se stalo, že se z nakladatelského průmyslu přesunula do politiky a to na straně Pirátů.

15. 6. 2012

Nikdy jsem se nechtěla stát političkou. Určitě jsem se nikdy nechtěla stát stranickým vůdcem (nebo předsedou, ale to nemá takovej drajv). Měla jsem, ovšem, touhu změnit svět k lepšímu. Nikdy jsem nepatřila mezi lidi s malými cíli. Ale protože jsem, přiznávám, byla literárni snob, chtěla jsem změnit svět jen literární obratností.

Život se ovšem zřídkakdy obrátí tím směrem, kterým čekáme. Před několika lety jsem se stala ředitelkou švédské pobočky Nordic Publishing. Publikovali jsme hlavně beletrii. Ale nakladatelský svět není tím, čím se chlubí. Účastnila jsem se schůzí, kde se rozhodovalo o vydání podle velikosti autorčiny podprsenky. Velké číslo znamenalo podepsanou smlouvu. Malé číslo znamenalo žádnou smlouvu.

Cit pro literaturu nebyl předností, která byla ceněna. Jednou se mi podařilo obejít pravidlo podprsenky a přesvědčila jsem svého šéfa, abychom vydali Jeanette Wintersonovou kvůli její literární hodnotě. Později jsem si uvědomila, že pro něj šlo o to, dát nakladatelství nádech literárního standardu, který nám jinak velmi chyběl. Pro mě šlo vždycky o to, abychom našim čtenářům pomohli najít tuto autorskou perlu. Musela jsem tolik bojovat o to, abychom dostáli závazku nakladatelství k Wintersonové, že mě můj šéf začal vnímat jako problém. Zjevně jsem se mýlila, když jsem si myslela, že nakladatelská smlouva má být závazná jak pro autora, tak i pro nakladatelství, a ne jenom pro autora. Ale kdyby se schopnost psát projevovala v podprsence, měla by Wintersonová šestky. Paulo Coelho má myslím nulky, ale stejně ho vydáváme.

Později, když jsem opustila nakladatelství, napsala jsem román a měla jsem příležitost vidět nakladatelský proces z perspektivy autorky. Byla jsem jednou z těch mála šťastných, kterým jejich román vydala tři velmi známá nakladatelství ve Švédsku, Norsku a Finsku. Ale i když jsem měla štěstí, neměla jsem zase takové štěstí, abych byla mezi těmi pěti procenty autorů, kteří dostanou 95% peněz na marketing. Nabídla jsem se, že se do toho dám a udělám spoustu marketingu sama, ale i když mi to samozřejmě přímo nezakázali, moc se jim do toho nechtělo. Získala jsem pocit, že veškeré mé pokusy by byly v rozporu s tím, jak se věci dělají normálně a jak nakladatelství, tak i můj agent měli rádi zavedenou rutinu. Rutina je bezpečná.

Pak se staly dvě věci. Ve světě nakladatelství se objevilo nové téma. Normálně se v nakladatelském světě mluví jen o dvou věcech. Autoři si stěžují na nakladatele a nakladatelé si stěžují na autory. Všichni si už na tohle přetahování zvykli tak, že se ho účastní skoro automaticky, ale náhle se oba týmy přesunuly na jeden konec lana a tahaly společně, co jim síly stačily. Objevil se společný nepřítel. Piráti.

Ve skutečném světě mimo nakladatelství se začala diskutovat otázka osobní integrity. Právo na soukromý život pro mě bylo vždycky důležité, a proto jsem tuto diskusi pozorně sledovala a byla jsem ohromena novými špehovacími zákony, které byly předloženy švédskou vládou i EU po jedenáctém září 2001. Neměla jsem ale tušení, co bych proti tomu mohla dělat.

Co se týká pirátů, nechyběly mi nápady, co dělat. Spojila jsem se s kolegy v ostatních nakladatelstvích a tentokrát mi nikdo nezabránil se do toho vložit. Napsala jsem parafrázi na pohřební řeč Marka Antonia ze Shakespearova Julia Caesara, která měla docela šťávu. Není nutno zabíhat do detailů všech jejích básnických a literárních prohřešků, myslím, že úplně stačí říct, že jsem pohřbívala copyright a (ne zcela) ctihodní muži byli piráti.

O pirátech jsem toho slyšela hodně, takže jsem očekávala, že můj blog přepadne armáda rozzlobených pirátů, ale byla jsem velmi zklamaná. Místo toho ke mě připlouvala jedna přátelská pirátská loď za druhou, mávala a říkala: „Ahoj! Vypadáš jako správná holka, ale najela jsi na mělčinu. Můžeme ti pomoct?“ Byla jsem naštvaná. Kde byli ti zuřiví a hrubí piráti, o kterých jsem slyšela? Měla jsem přijít o osvěžující boj?

Jsem dobře vychované děvče a je pro mě těžké být hrubá na příjemné lidi, kteří se mnou chtějí mluvit, a tak jsem začala s piráty mluvit. Vzala jsem si na pár týdnů dovolenou z práce a strávila jsem ten čas hovory s piráty i antipiráty. Chtěla jsem vědět všechno, co se dalo. Na internetu bylo něco špatně a už jsem si nebyla tak jistá, že to jsou piráti.
Asi po týdnu jsem si uvědomila, že když mluvím s antipiráty, nedostávám od nich žádné odpovědi. Měli spoustu chmurných řečí o zkáze a jak to bylo dobré ve starých dobrých časech. Piráti mi odpovědi dávali, i když ne vždycky ty, které jsem chtěla. Ptala jsem se, jak budu moci chránit mé dílo, a oni řekli: „Nemůžeš. Nemohla jsi nikdy.“ Ptala jsem se, jak budu moci vydělávat peníze ve světě, kde má díla budou k dispozici zadarmo na internetu, a oni řekli: „Musíš najít jiný způsob.“ Ale říkali i jiné věci. Když mluvili o budoucnosti, bylo to o skvělých možnostech. Antipiráti mluvili chmurným hlasem, piráti byli plní nadějě a tvořivosti.

Dva z prvních pirátů, kteří mě kontaktovali, pozitivní a plní naděje, byli tehdejší místopředseda Švédské pirátské strany a nyní europoslanec, Christian Engström, a zakladatel strany a tehdejší předseda, Rick Falkvinge. Christian napsal dlouhý příspěvek, který odpověděl všechny mé otázky z hlediska pirátů a Rick šel ještě o krok dál. Pozval mě na kafe.
Tehdy už jsem došla k názoru, že piráti nejsou kořenem všeho zla, ale naopak jediná naděje, která kultuře v našem světě zůstala. Já jsem si přece zvolila práci s knihami, protože mám ráda kulturu a viděla jsem dost z nakladatelské praxe, abych věděla, že je víc problémem než řešením, jak pro literaturu, tak pro spisovatele. Piráti se toho aspoň účastnili z dobrých důvodů.

Piráti nechtěli uzavřít kulturu v copyrightu a nechat kouknout jen ty s nejvyšší nabídkou. Chtěli ji nechat svobodně šířit. Chtěli, aby patřila všem. A navzdory názorům, šířeným lobbisty, nechtěli, aby umělci žili v bídě v krabici u dálnice. Chtěli najít způsob, jak mohou umělci vydělat peníze. Hledali nová řešení pro staré problémy, které už tady jsou déle než všichni piráti.

Objevila jsem také stránku pirátů, o které jsem nevěděla. Jejich soukromý život pro ně byl stejně důležitý jako pro mě a hlavně věděli, jak zabránit politikům s pochybnými cíli budovat mechanismy Velkého Bratra. Nedalo mi to pokoj.

Už si nepamatuji, o čem jsme s Rickem mluvili při tom kafi. Pamatuji si, že to bylo trochu jako při pracovním pohovoru. Dnes se nemohu zbavit myšlenky, že to tak i bylo. Nevím, jestli to bylo zoufalství nebo nedostatek šestého smyslu pro potíže, ale piráti mě přijali.

Říkám zoufalství, protože myslím, že přebytek lidí s technickým nadáním vytvořil u pirátské strany naléhavou potřebu mít i někoho ze strany kultury. Když nic jiného, tak pro marketing. Je těžší vyvrátit argumenty bývalé nakladatelky a autorky, která mluví o reformování copyrightu, než někoho, kdo nikdy nemusel žít jen z autorských poplatků, Myslím, že svým způsobem jednala Pirátská strana jako můj bývalý šéf, když souhlasil s vydáváním Jeanette Wintersonové: „Je to dobrá publicita. Přidá nám to věrohodnost.“ No, myslím, že jim to dalo i víc.

Říkám nedostatek šestého smyslu pro potíže, protože si nejsem jistá, že všichni věděli, do čeho jdou, když do svého technickeho středu přijali někoho, jako jsem já. Jestli si mysleli, že budu dobré kulturní alibi, tak se mýlili. Musí tu být místo pro piráty, kteří nejsou programátoři a jestli není, musíme ho udělat. Jak jinak můžeme oslovit všechny ty lidi, kterým máme co říct?

Jak už jsem řekla, nechtěla jsem se stát političkou. Nechtěla jsem vést stranu. Totéž se asi může říci o Rickovi, ale on přesto nakonec tu stranu založil a pět roků ji i vedl. Udělal to, protože věřil, že je možné změnit svět. Já jeho víru sdílím. Můžeme svět zlepšit. Nesmíme připustit, aby nám někdo zabránil se prosadit a musíme k tomu inspirovat i ostatní. V sázce je příliš mnoho.

Autorka Anna Troberg je předsedkyní Pirátské strany ve Švédsku.

Zdroj: http://falkvinge.net/2011/01/01/from-publishing-to-piracy/

Datum: 15. 6. 2012, Autor: Přeložil: greyhound
Přečteno: 277x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 9 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Další omezování občanských práv v novele stavebního zákona

V pátek 15. června bude parlament hlasovat o pozměňovacích návrzích k vládnímu návrhu novely stavebního zákona. Novela ztěžuje možnost občanů účastnit se rozhodování. To by omezilo míru demokracie a nahrálo korupci na stavebních úřadech. Nedostatky je možné zmírnit schválením poslaneckých návrhů. Co hrozí?

11. 6. 2012

Někteří politikové dopřávají sluchu průmyslníkům a developerům a snaží se naši zemi, pokud jde o demokratické principy, posunout na Východ. Vyloučení občanů z rozhodovacích procesů nahrává korupci, kterou se tato vláda zavázala vymýtit. Pokud budou mít občané přístup na jednání úřadů jen u některých záměrů, rozhodování o ostatních se vymkne veřejné kontrole. Přitom je známo, že nejvyspělejší země Evropy se vedle silné ekonomiky vyznačují také silnými demokratickými principy. To by mělo být také cílem České republiky.

Podle pozměňovacích návrhů by občané směli vznášet připomínky pouze k vlivu projektů na vzhled krajiny, chráněné druhy zvířat a rostlin či veřejnou zeleň, nikoliv už k jejich vlivu na zdraví a kvalitu života lidí (PN A31 z návrhů hospodářského výboru). V současné době přitom stavební úřady běžně uznávají připomínky týkající se prašnosti či hluku. Lidé obvykle nemají nic proti stavbě nového supermarketu v sousedství, vadí jim ale, pokud je investor například hodlá obtěžovat nočním provozem hlučných stavebních strojů a těžké nákladní dopravy na staveništi. Uvedený pozměňovací návrh by stavebním úřadům zabránil, aby tuto typickou připomínku řešily. Navíc jde o novelizaci zákona o ochraně přírody a krajiny, který věcně nesouvisí s projednávaným vládním návrhem novely stavebního zákona – tedy o tzv. legislativní přílepek, o němž by podle Ústavního soudu poslanci vůbec neměli hlasovat.

Doporučujeme proto poslancům, aby hlasovali následovně:

K1-K7 pro / účast občanů
A31 proti /  účast občanů, pravomoc ČIŽP
B39, G, H proti / protiústavní přílepek k zemědělskému půdnímu fondu

Omezení účasti veřejnosti by správní řízení neurychlilo, protože jeho pevné lhůty (platné pro všechny účastníky) zůstávají beze změn. Ve skutečnosti bývá protahování řízení způsobeno chybami úřadů. Pravým důvodem omezování účasti veřejnosti je skutečnost, že lidé již mnohokrát v minulosti upozornili na případy, kde byla následně prokázána korupce či porušování zákonů. Právě obava z dohledu veřejnosti a snaha nadále obcházet zákon stojí za návrhem ČAAI.

Žádáme proto:

1. zachování procesu posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA) jako samostatné procedury v kompetenci orgánů ochrany životního prostředí a rozšíření možnosti občanů žalovat chybné závěry EIA u nezávislého soudu,

2. zachování práva občanů a občanských sdružení účastnit se stavebních řízení a zahrnutí také obecních samospráv mezi účastníky stavebních řízení,

3. zachování práva občanských sdružení účastnit se správních řízení, v nichž se jedná o životním prostředí (kácení stromů, otevírání lomů a dolů, nakládání s odpady apod.), zahrnutí také občanů žijících v daném místě a vlastníků dotčených nemovitostí do těchto řízení, a zachování práv občanů a vlastníků nemovitostí v místě velkých dopravních, vodních a energetických staveb.

Datum: 11. 6. 2012, Autor: Jiří Demel
Přečteno: 413x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 6 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

V sobotu budeme požadovat svoji svobodu slova a odmítnutí ACTA. Dokážeme zvítězit.

Tuto sobotu, 9. června, vyjdou Evropané znovu do ulic, aby Evropskému
parlamentu poslali jasný vzkaz — odmítněte ACTA jednou provždy.
Internet nezapomněl, přestože v to lobbisté a korporátní poskoci
doufali. Když se nám korporace pokoušejí vzít svobodu slova, Internet
nezapomíná.

8. 6. 2012

Když občané — voliči — my, lidé — letos v únoru
vyšli do ulic a vykolejili plány protlačit ACTA silou, politici nevěděli, co
dělat. Tehdejší mapa
protestů, kdy hlavním protestním dnem byl 11. únor, byla
něco nevídaného. Podle všeho dokonce i pro politiky a lobbisty.

Korporátní lobby si myslela, že to zvládne protlačit bez kontroverzí, a na
nás je kontroverze nedílně spjaté s příšerností zvanou ACTA názorně
předvést, aby politici pochopili zcela jasný vzkaz:

Když se budete pokoušet prodat naši svobodu slova korporátním kupcům,
vždycky to bude kontroverzní a budete tím riskovat to, co je vám
nejdražší — vaše znovuzvolení.

Tady je mapa sobotních protestů. Já se budu účastnit švédského protestu ve
Stockholmu. Který protest je k vám nejblíž?

Rick Falkvinge, zakladatel Pirátského hnutí

Informace týkající se protestů v ČR:

Na úvod nutno podotknout, že v ČR už jsme pro odmítnutí ACTA dosáhli zřejmě maximum možného. Pro jsou zřejmě poslanci ODS (9) a nezařazený Jan Březina. Naopak proti jsou sociální demokrati (7), komunisti (4) a zřejmě i Zuzana Roithová z KDU-ČSL, tedy většina českých europoslanců.

Piráti budou mít v Praze od 14:00 do 18:00 informačně-petiční stánek v parku Stromovka:
Stromovka u Maroldova panorama – 50°6′23.125″N, 14°25′38.277″E
FB událost: http://www.facebook.com/events/146641965470018/

Anonymous czsk svolali demonstraci od 15:00 na Klárov

FB událost: http://www.facebook.com/events/429864293700728/

Další protest bude v Českých Budějovicích – na náměstí Přemysla Otakara II.od 14:00

FB událost: http://www.facebook.com/events/293522090737116/

V Brně potom při této příležitosti probíhá Piratekk – street festival v parku Lužánky, start v 17:00

FB událost: http://www.facebook.com/events/408181569226845/

A jak to se smlouvou ACTA vypadá?

Podporují ji už jen 2 frakce europarlamentu – EPP a ECR, které mají dohromady 323 křesel z celkového počtu 754. Situace je tedy poměrně nadějná, ale rozhodně není nic jisté.

Datum: 8. 6. 2012, Autor: překlad Martin Doucha
Přečteno: 37x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .