GreyLinkDC++

Jak opět nalézt důvěru v demokracii?

Rok 2012 se stal pro české Piráty (ale nejen pro ně, porážku ACTA nadšeně slavili lidé po celém světě, protože to bylo jedno ze vzácných vítězství občanské společnosti nad zájmy nadnárodních společností) rokem velmi úspěšným. Přesto by nebylo dobré ustrnout v nečinnosti a poplácávat se po ramenou na základě těch několika úspěchů, které Piráti v tomto roce zaznamenali. Je na čase, aby Piráti ukázali, že důvěra v ně vložená nebude promarněna. Před Piráty stojí nelehký úkol – obnovit občanskou důvěru v politiku a v demokratický systém vůbec.

30. 10. 2012
Dodržování programových zásad a slibů daných voličům by měly být v
demokratické společnosti standardem, i tak jsme ale od Sametové revoluce
svědky (častokrát v přímém přenosu z veřejnoprávní televize, která
stejně jako před rokem 89 dnes funguje jen jako hlásná trouba současného
režimu) toho, že to, co čestně a rozumně uvažující člověk považuje za
morální standard, je v politice přinejlepším volitelným doplňkem. A
protože celá společnost cítí obavy a vztek, mnoho lidí přestává
demokracii důvěřovat a uchyluje se k izolaci a názorové i hodnotové
rezignovanosti, která pomine pouze v občasných záchvatech rozčilenosti a
nadávání na současný politický systém nebo na konkrétní osoby, u
kterých se občan domnívá, že jsou zodpovědny za jeho osobní neštěstí.
Rozzlobenost ale nepřináší nic hodnotného a po pár odplivnutí si nad
stavem politické a ekonomické situace se lidé vrácí ke svým zaběhnutým
životním stereotypům – vždyť to stejně nemá cenu, že?

Takový
postoj je ovšem naprosto špatný. Politika a politická reprezentace je
mizerná a podává mizerné výsledky – proč ale? Není to náhodou kvůli
tomu, že lidé se o politiku mizerně zajímají? Že jsou povrchní a se vším
rychle hotoví, přesto se drtivá většina z nich nikdy nerozhoupe k tomu
něco, co by ke zlepšení poměrů napomohlo, podniknout? To je právě jeden
ze zásadních rozdílů mezi Piráty a všemi ostatními politickými stranami v
České republice. Piráti chtějí občana vtáhnout do politického života,
chtějí, aby se zajímal o své okolí, republiková témata i celoevropské a
celosvětové události. Nepožadují od lidí slepou důvěru a poskytnutí
hlasu, Piráti se snaží své příznivce – ale i odpůrce – zapojit, propojit
a inspirovat. Piráti si nepřejí, aby občané byli poslušnými konzumenty,
Piráti chtějí občany transformovat v pochybující participanty. A s tím
pochopitelně souvisí i nejsilnější téma Pirátů – boj o nezávislost
kyberprostoru.

Odpůrci a zlí jazykové sice stále tvrdí, že Piráti
jsou nedospělou stranou jediného tématu, Piráti jsou stále označováni
za “zloděje”, “buřiče” a (dle ministra financí Kalouska) “kokoty”. Tyto
snahy o diskreditaci pramení jednak z nepochopení či naprosté neznalosti
programových tezí a organizační struktury Pirátů, jednak z čiré zloby
určitých skupin, které jen těžce a hořce snášejí existenci a fungování
svobodného toku informací po Internetu. Vždyť přeci ten, kdo kontroluje
informace, má moc. A v tom je právě ten vtip, z toho důvodu je téma
Internet pro Piráty tak podstatné – Piráti chtějí, aby díky informacím,
které jsou prostřednictvím Internetu nejsnadněji šiřitelné, měli
obyčejní lidé moc se správně rozhodnout. Demokracie může fungovat pouze v
tom případě, že data, která voliče mohou zajímat, jsou vždy přístupná a
transparentně evidovaná. Digitální věk se tak může stát buď obdobím
renesance politické kultury a občanské angažovanosti (a to nejen u nás v
České republice), anebo další z epoch kontroly a fízlování.

Je
pochopitelné, že mocenský aparát (lhostejno jestli v Sýrii, Malajsii,
Španělsku, Spojených státech nebo u nás) chce mít internetový obsah pod
kontrolou. Internet nám totiž umožňuje rychlou komunikaci a organizaci,
řada občanských iniciativ, fondů či jiných projektů určených k hlubšímu
zainteresování občana do společenských problematik může díky Internetu
snadněji provozovat svou činnost a sdílet s veřejností své výsledky.
Podstatnou úlohu Internetu pro aktivisty a dnešní underground netřeba
rozsáhle popisovat. Piráti chtějí tento model, tuto podobu Internetu
zachovat, jsou přesvědčeni, že právě tato možnost se projevit, spojit se
s obdobně smýšlejícími lidmi a společně se postavit ať už proti
konkrétnímu návrhu zákona, korupčnímu jednání či čemukoliv jinému, co
občan může považovat za narušení jeho osobních svobod, dodá lidem zájem
se na politickém dění podílet.

Velká spousta občanů České
republiky dnes už prohlédla přetvářku stálic české politiky, vesměs už
víme, že Miroslav Kalousek je bezskrupulózní ničema, Bohuslav Sobotka
beznadějný populista a Petr Nečas dělá skutečně čest svému jménu. Je
ovšem potřeba o těchto věcech nejen vědět a mluvit, je nutné si je
pamatovat a politikům dát najevo svou nevoli. Pokud volič nevěří straně,
která na základě nedokonalého pravo-levého dělení počítá s tím, že bude
zvolena díky myšlenkovým pochodům, které lidem vetřela do hlav
vytrvalou mediální masáží z mnoha stran, a přesto podle tohoto klíče
volí, můžeme se v příštích (možná předčasných) volbách dočkat opravdu
nemilého výsledku. Snadno se totiž může stát, že do poslaneckých lavic
zasednou jen poslanci za TOP09, ODS, ČSSD a KSČM. A něco takového
představuje vážné (a naneštěstí i nebezpečně reálné) riziko pro
demokratickou soutěž v naší zemi.

Přes to všechno je potřeba si
zachovat naději, optimismus a konstruktivní přístup v rámci
demokratických procesů. V okamžiku, kdy se defétisticky vzdáme (ne my
jako Piráti, nýbrž my jako Češi) příležitostí participovat se na moci
formou cíleného občanského nátlaku, akceptujeme tak bezděky jakýkoliv
diktát, ať už vnitrostátní či celoevropský, který je nám (zpravidla
velmi tajnosnubně a bez šancí se k němu vyjádřit, viz dohoda ACTA nebo
projekt INDECT, z dob dávnějších třeba proslulý Mnichovský diktát)
podsunut. Nenechme demokracii uhnít a zaniknout, pak by nám totiž
nezbývalo nic jiného, než poslouchat prasata z toho mafiánského a
pseudofeudálního chlívu, která na sebe v tomto státě již dokázala
strhnout vpravdě rozsáhlé pravomoce.

Datum: 30. 10. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 91x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Je načase zrušit volební klauzuli!

K tomu, aby politické hnutí nebo strana ve volbách získalo zastoupení v zastupitelském sboru, musí překročit pětiprocentní hranici, tzv. volební klauzuli (nesprávně kvórum). Tato klauzule chrání zavedené strany a brání malým stranám bez vlivných sponzorů, prostoru v médiích a kmotrů v pozadí, které nemají desítky milionů na kampaně, aby jim mohly konkurovat. A to i v době, kdy je již nespokojenost s parlamentními stranami tak velká, že voliči jsou ochotni riskovat, že jejich hlas nebude vyslyšen. V nedávných krajských volbách vítězná strana získala o pouhé procento více, než kolik hlasů propadlo vinou této nespravedlivé podmínky.

30. 10. 2012

V České republice musí podle volebních zákonů strana či hnutí k zisku
mandátu ve volbách překonat hranici 5 %, přestože by jí podle poměrného
systému zpravidla mělo stačit méně – ve volbách do Poslanecké Sněmovny
zhruba 0,5 %, do krajských zastupitelstev přibližně 1,5 (v krajích s 65
zastupiteli) až 2,2 % (při 45 zastupitelích). Každý sám ať si zváží, zda
to v případě voleb do Poslanecké Sněmovny dokonce neodporuje Ústavě, v
jejímž článku 18 se píše „Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným
hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.“

Bez
ohledu na ústavnost to považuji za nespravedlivé. V nedávných krajských
volbách propadlo 22,41 % platných hlasů (591 tis.), tedy jen o procento
méně, než získala vítězná ČSSD – v Ústeckém kraji propadlo dokonce
28,73 % platných hlasů. Nemluvě o 120 tisících bojkotujících voličů a
63% oprávněných, kteří vůbec volit nešli, protože jsou tak znechuceni,
že v tom nevidí smysl nebo si nedokázali vybrat. Ve sněmovních volbách
2010 takto propadlo 18,83% platných hlasů (985 tis. aktivních voličů). A
co hůř, reprezentaci těchto voličů, stejně jako těch, kdo vhodili
prázdnou obálku nebo volit nešli, si rozdělí strany, proti kterým jsme
volili!

Za první republiky volební klauzule neexistovala, v
Národním shromáždění bylo kolem 15 stran (příčinou této roztříštěnosti
bylo i národnostní složení Československa), přesto demokracie mohla
fungovat. Zastánci většinových volebních systémů je obhajují snazším
sestavováním vlády, což je i jeden z argumentů pro existenci
pětiprocentního prahu. To však zajišťuje silnou pozici zpravidla dvěma
největším stranám, které se střídají u moci a jen v případě relativního
neúspěchu obou stran, např. v důsledku skandálů, jsou nuceny vytvořit
vládu s dalšími malými stranami. Poměrný systém vytváří tlak na
zvyšování politické kultury a vyžaduje vyšší míru konsensuálního
rozhodování, namísto silového, a tak umožňuje reprezentaci různých
názorových proudů. Řešením je například menšinová vláda nejbližších
stran a vytváření ad hoc koalic při schvalování jednotlivých zákonů –
vláda a opozice jsou tak nuceny spolu komunikovat, vyjednávat a hledat
kompromis, který je veřejném zájmu.

Dalším a možná nejčastějším
argumentem pro hranici 5% jsou extremistické strany. Uzavírací klauzule
nebrání ve vstupu do Parlamentu (prý) extremistické KSČM a bude-li
pokračovat současný styl vládnutí, nezabrání ani jejímu vítězství (jako v
těchto volbách v Ústeckém kraji, kde mimochodem obdržela 2,22 % i
stalinistická KSČ) ani, stejně jako v Řecku, vstupu např. neonacistů (7 %
hlasů při 3 % klauzuli – v Ústeckém kraji nyní 4,39 %). Fašismus v
Itálii, nacismus v Německu i stalinismus v Československu se k moci
dostaly demokraticky, díky vítězství ve volbách – a jediné, co může
zabránit opakování této historie je zodpovědné vládnutí demokratických
stran. Klauzule ovšem našim „demokratickým stranám“ usnadňuje ignorovat
palčivé problémy ve společnosti a přehlížet nárust podpory násilných
řešení. Přitom například v Nizozemsku se extrémistů neobávají, přestože k
získání mandátu stačí zhruba 0,65 %.

Překážkou pro malé strany v parlamentních volbách (stejně jako v pražských komunálních) je rozdělení na krajské volební obvody, to však lze řešit několika způsoby, uvádím:
sloučení do jediného obvodu (jako na Slovensku)
dodatečným
přidělením mandátů, například z celostátní kandidátní listiny tak, aby
bylo dosaženo poměrného zastoupení v rámci celé republiky
To ale ať
je věcí obdorné i veřejné debaty. V krajských volbách zase ztěžuje zisk
prvního mandátu fakt, že první dělitel je určen jako odmocnina ze 2
(1,42) namísto 1, osobně však nepovažuji za nutné toto měnit. Ke zvážení
je i zda vůbec zachovat rozdělování mandátů D’Hondtovou metodou nebo se přiklonit k jinému způsobu. (Na pirátském fóru se toto diskutuje zde)

Nejsem
příznivcem snižování počtu zastupitelů (11 lidí zkorumpujete snáze, než
101), ani zrušení Senátu – považuji ho za smysluplný jak jiným způsobem
volby senátorů (může tak a je jen chybou občanů, že se to děje jen
vyjímečně, uspět nezávislý kandidát), tak jako pojistku proti špatným
zákonům předkládaným vládní většinou – naopak jsem pro posílení jeho
pravomocí. Alespoň dokud nebudou uzákoněny zákonodárná iniciativa,
obecné referendum, lidové veto a odvolatelnost politiků. Jsem
přesvědčený, že živit těch pár politiků, které si do parlamentu zvolíme,
nená zas tak velká cena a dvoukomorový systém je pojistkou demokracie.
Nepodaří-li se však zrušit toto nespravedlivé omezení, pak ani já
nevidím důvod, proč by poměrným systémem volené zastupitelské sbory měly
mít více než 20 členů!

TATO KLAUZULE NECHRÁNÍ NÁS A UŽ VŮBEC
NECHRÁNÍ DEMOKRACII. CHRÁNÍ POUZE VELKÉ STRANY. Nečekejme, zda snad
média zahájí požadovanou veřejnou debatu. Začněme s ní my, občané,
přimějme novináře a politiky zabývat se jí! Usnadnění kroužkování nebo
přímá volba prezidenta jsou jen malé ústupky – přesto by k nim
parlamentní strany nesvolily, nemusely-li by. My, občané, musíme najít
shodu. Sdílejte a šiřte informaci, pište k tématu, napište/setkejte se
se svým zastupitelem, uspořádejte demonstraci nebo happenning, konejte
podle vlastního uvážení a chuti. Politikům pak nezbude, než se podřídit.

Tab. 1:
Rozdělení mandátů podle výsledků v posledních krajských volbách D’Hondtovou metodou
a) podle současného zákona
b) v případě zrušení klauzule
c) v případě zrušení klauzule a změny prvního dělitele z 1,42 na 1

Obrázek kliknutím zvětšíte

Tab. 2:
Rozdělení mandátů podle výsledků v posledních sněmovních volbách D’Hondtovou metodou
a) podle současného zákona
b) v případě zrušení krajských volebních obvodů
c) v případě uplatňování klauzule jen při rozdělování mandátů v krajských volebních obvodech
d) v případě zrušení klauzule a zachování krajských volebních obvodů
e) v případě zrušení volební klauzule a poměrného systému v rámci celé republiky.

Obrázek kliknutím zvětšíte

Pár dodatečných informací k tabulce 2: Zisk mandátů v krajských volebních obvodech a) podle současného zákona,
c) Ústecký kraj – SPOZ (1); Vysočina – KDU-ČSL (1); Jihomoravský kraj – KDU-ČSL (2); Zlínský kraj – KDU-ČSL (1) , SPOZ (1);
d)
Praha – SZ (1); Středočeský kraj – SPOZ (1), Suverenita (1); Ústecký
kraj – SPOZ (1); Vysočina – KDU-ČSL (1); Jihomoravský kraj – KDU-ČSL
(2), SPOZ (1); Zlínský kraj – KDU-ČSL (1) , SPOZ (1); Moravskoslezský
kraj – KDU-ČSL (1), SPOZ (1), Suverenita (1)
Zajímavé je například, že (zejména asi vinou vyřazení KDU-ČSL) na Moravě propadlo o několik procent více hlasů, než v Čechách.
Data jsou čerpána z volby.cz. Výpočty můžete zkontrolovat zde (případné chyby prosím hlašte). O D’Hondtově metodě, která se používá k přepočtu mandátů v ČR.

Datum: 30. 10. 2012, Autor: Ivo Vlasatý
Přečteno: 153x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 2.

Zdroj: Pirátské Noviny

29. 10. 2012, 15:48

Zdroj: Pirátské Noviny

29. 10. 2012, 15:48

Zdroj: Pirátské Noviny

600 dnů do evropských voleb v roce 2014: Proč jsou pirátští europoslanci v Bruselu potřeba

V době vydání originálu tohoto článku zbývalo do začátku voleb do Evropského parlamentu 8. června 2014 v 8:00 přesně 600 dnů. Co v tomto volebním období Pirátská strana v Bruselu zatím dokázala a proč je nutné, aby v Bruselu i nadále zůstala? Pojďme si to probrat.

26. 10. 2012

V roce 2009 byl do Evropského parlamentu za švédskou Pirátskou stranu zvolen jeden europoslanec a druhý nastoupil zhruba v polovině volebního období, když vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Dovolím si říct, že výsledky práce těchto lidí jsou zatím ohromující a chtěl bych názorně ukázat, jak velký význam mají – a proč je nezbytně nutné, aby na svých místech v dohledné budoucnosti dále fungovali jako obranná linie.

Zkrátka: Bez nich by teď nejspíš v Evropě na Internetu fungoval systém „třikrát a dost“ a ACTA by nejspíš byla celosvětově závazná. Místo toho o několik řádů vzrostla politická podpora reformy kopírovacího monopolu a konečně došlo k drobné ale velmi významné změně v terminologii používané Evropským parlamentem.
Vezměme to podrobně, jedno po druhém:

1. Pirátští europoslanci byli nezbytní pro zastavení ACTA.

Bez pirátských europoslanců by dnes ACTA byla globálně schválená a brzy by vstoupila v platnost, se všemi důsledky.

Dobře si všimněte, že tu neříkám, že by přítomnost pirátských europoslanců byla pro vítězství sama o sobě postačující. To rozhodně nebyla. Ale říkám, že pro vítězství byla nezbytná. Náš první europoslanec, Christian Engström, se v tomto tématu neúnavně vrtal od roku 2009, kdy to všichni ostatní považovali za hotovou věc. Jenže díky neutuchajícímu aktivistickému tlaku z venku spolu s europoslanci uvnitř, kteří mohli v parlamentních kuloárech vysvětlovat, o co v těch protestech vlastně jde, Evropský parlament obrátil a ACTA globálně padla.

Samozřejmě si teď zásluhy za toto vítězství bude veřejně přisvojovat spousta politiků, kteří změnili názor po obřích pouličních protestech v roce 2012. Jenže je opravdu velký politický rozdíl mezi názorem, který projevujete jen když se vás někdo přímo zeptá, a trávením většiny pracovní doby jeho prosazováním. Abych to vyjádřil názorněji:

Je rozdíl mezi názorem na fotbal a skutečným hraním fotbalu.

(Všichni, kdo hlasovali správně, si samozřejmě zaslouží patřičné uznání, ale tento konkrétní článek je o prokazatelné užitečnosti pirátských europoslanců v Bruselu.)

Navíc to nebylo jen o řečnění a práci uvnitř: v některých případech šlo přímo o hlasování. Návrh zprávy o ACTA pirátské europoslankyně Andersdotterové („odmítnout“) byl beze změn přijat ve Výboru pro průmysl. Návrh zprávy o ACTA europoslankyně Gallové („přijmout“) byl ve Výboru pro právní záležitosti odmítnut nejtěsnější možnou většinou – a pirátský europoslanec Engström byl jedním z členů hlasujících proti.

2. Pirátský europoslanec prosadil zákaz systémů „třikrát a dost“

Úplně prvním vítězstvím v Bruselu byl takzvaný Telekomunikační balíček, který cestou ke schválení prošel několika byrokratickými bitvami. Když pirátský europoslanec Engström nastupoval do úřadu, došlo už na vyjednávání u kulatého stolu mezi Evropským parlamentem, Evropskou komisí a Evropskou radou – poslední krok, pokud se evropské instituce nemohou dohodnout na podobě nového zákona. Europoslanec Engström byl jedním z členů delegace Parlamentu a společně se svým kolegou europoslancem Lambertsem z frakce Zelených dokázal z jistého vítězství korporací udělat otázku, na které závisela samotná důstojnost Evropského parlamentu.

Různé instituce provozující lobbing ve velkém chtěly možnost odstřihávat lidi od Internetu jen na základě pouhého obvinění z něčeho, co je podle nich prohřeškem, a navíc chtěly možnost provádět to hromadně. Přidáním požadavku na něco tak základního jako je spravedlivý proces před odebráním základního práva (neboť přístup k síti dnes skutečně je základní právo, protože skrze něj vykonáváme svá ostatní základní práva) byly plány kopírovacího průmyslu na hromadnou likvidaci našich občanských svobod pomocí tzv. systémů „třikrát a dost“ okamžitě zastaveny.

Konkrétně bylo v té době rozhodnuto, že telekomunikační balíček musí projít „Hadopi testem“ – tedy že musí postavit mimo zákon francouzský úřad Hadopi včetně právních norem, na jejichž základě funguje. Díky ohromnému úsilí pirátského europoslance Engströma (a za přispění mnoha aktivistů mimo Parlament, kteří tlačili z venku) k tomu nakonec došlo. Systémy „třikrát a dost“ jsou dnes v celé Evropské unii nelegální.

(Francie tento fakt dodnes ignoruje.)

Opět, přítomnost pirátského europoslance v delegaci Evropského parlamentu nebyla pro vítězství ani zdaleka postačující. Ale jeho přítomnost byla pro vítězství nezbytná.

3. Zvýšená podpora pro reformu kopírovacího monopolu.

Od jejich nástupu do úřadu vzrostla politická podpora důkladné reformy kopírovacího monopolu ze dvou pirátský europoslanců na většinové stanovisko jedné z hlavních parlamentních frakcí: celá frakce Zelených přijala stanovisko pro legalizaci veškerého nekomerčního sdílení souborů, zkrácení trvání komerční ochrany na (nejvýše) 20 let, podmínění plné doby komerčního monopolu registrací díla, zákaz vnucování DRM a povolení remixů, koláží a citací. (Tento návrh je shrnut v knize The Case For Copyright Reform.)

Než nastoupili do úřadu pirátští europoslanci, bylo to považováno za naprosto nepředstavitelný a téměř neprosaditelný návrh. Dnes se z toho díky vytrvalému úsilí pirátských europoslanců v Bruselu stal postoj celé parlamentní frakce – jenže politika vyžaduje spoustu času a ještě bude třeba hodně práce, aby podpora překročila hranici 50%.

4. Používají a vštěpují rozum a správnou terminologii

Jejich největší zásluhou je zatím nejspíše ta, která z venku není příliš vidět – vedení politické diskuze pomocí správné terminologie. Kdykoliv je nablízku pirátský europoslanec, terminologie monopolových maximalistů bude bleskově smetena.

Můžete si všimnout, že z Evropského parlamentu už neslýcháme dětinské výrazy jako „krádež duševního vlastnictví“, „pirátství“, ani jiné podobně absurdní pojmy (kromě případů, kdy „pirátství“ skutečně označuje námořní loupežné přepadení dle definice OSN). Také si všimněte, že už tak často jako kdysi neslýcháme ani podobně dětinské spojení „pirátství a padělání“, které záměrně přirovnává mládež sdílející hudbu k životu nebezpečným padělaným lékům. Naši europoslanci tvrdou a vytrvalou prací ostatním vysvětlili, jak nevhodné a zavádějící jsou tyto pojmy, čímž lobbistům kopírovacího průmyslu a monopolovým maximalistům sebrali vítr z plachet. Je to sotva postřehnutelné, ale představuje to základ pro budoucí politickou práci.

Také jste si mohli všimnout, že formulace, které před nástupem Pirátů do Evropského parlamentu byly považovány za politicky naprosto neprůchodné, se začínají objevovat ve výstupech parlamentních výborů. Například toto stanovisko bylo nedávno schváleno ve významném Výboru pro mezinárodní obchod – tom výboru, který na ACTA nenechal nit suchou – většinou 25:4, zvýraznění jsem doplnil já:

[Výbor si] je vědom znepokojivé skutečnosti, že někteří lidé se stále častěji setkávají s pojmem autorská práva a vnímají velmi negativně to, co se za ním skrývá; [Výbor] vyzývá členské státy a Komisi, aby vypracovaly politiku práv duševního vlastnictví, která i nadále umožní všem, kteří si přejí vytvářet a šířit vlastní obsah, aniž by nabyli práv duševního vlastnictví, tak činit;

Tyto formulace jsou k neuvěření. Nejen ten první odstavec, který je k neuvěření až dost; tohle je volání po zrušení hloupých pravidel kopírovacího monopolu o „kultuře povolení“, která tvůrcům brání vytvářet něco většího z menších částí, a okamžitě by nás to zbavilo absurdních žalob proti rodičům, kteří zveřejňují videa tancujících batolat s televizí v pozadí, na které běží Simpsonovi.

Ano, toto stanovisko (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-%2f%2fEP%2f%2fNONSGML%2bCOMPARL%2bPE-492.658%2b02%2bDOC%2bPDF%2bV0%2f%2fCS) bylo sepsáno pirátskou europoslankyní Andersdotterovou a dostalo se mu celosvětového uznání díky bystrému zraku Glyna Moodyho.

Všimněte si, že přesně tohle, povolení remixů a koláží, je součástí návrhu na celkovou reformu kopírovacího monopolu – a ukazuje to, že díky neustálému a vytrvalému úsilí podpora v parlamentu narůstá i mimo frakci Zelených, když tohle prošlo vlivným Výborem pro mezinárodní obchod.

Závěry

Stručně řečeno, chtěl jsem vypíchnout, jak pirátští europoslanci v Evropském parlamentu pracují v zájmu vaší svobody. Bez nich by teď v Evropě fungoval systém „třikrát a dost“ a ACTA by nejspíš vstoupila v platnost.

Už teď dělají ohromně důležitou práci a je třeba, aby nejen dál tuhle práci dělali a chránili naše občanské svobody před neúnavnými útoky ze strany korporátních lobbistů, ale i měnili zažité pořádky a prováděli reformy, čímž monopolovým lobbistům ulámou drápy, jeden po druhém.

Do voleb 8. června 2014 už zbývá méně než 600 dní (http://countingdownto.com/countdown-page/show/European%20Elections%7C5393fbe0%7C1).

Autorem článku (http://falkvinge.net/2012/10/16/600-days-to-go-until-european-elections-in-2014-why-the-pirate-meps-are-needed-in-brussels/) je Rick Falkvinge, zakladatel pirátského hnutí.

Datum: 26. 10. 2012, Autor: Překlad: next_ghost
Přečteno: 74x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .