GreyLinkDC++

Mezinárodní den pirátek

Ano, takový svátek zatím neexistuje, ale proč by nemohl? Proč trochu nezremixovat v českých zemích zdiskreditovanou tradici? Možná i proto, že neobhajitelné nerovnosti mezi muži a ženami stále existují i v Česku.

8. 3. 2012

Datum mezinárodní ho svátku se zpočátku měnil, nakonec se ovšem ustálil na 8. březnu, který připomíná stávku newyorských švadlen z roku 1908. „ V průvodu městem více než 15 tisíc žen požadovalo zkrácení pracovní doby, lepší platové podmínky, hlasovací práva a ukončení zaměstnávání dětí. Stávka se nesla pod heslem „chléb a růže“, kdy chléb symbolizoval ekonomické jistoty a růže lepší kvalitu života,“ uvádí článek z historie svátku na webu České televize.

Za připomínku stojí i protest ruských žen z února 1917. Tehdy vyšly v Petrohradě ženy do ulic pod heslem „chléb a mír“ a spustily revoluci, týden poté byl ruský car donucen abdikovat a nová prozatímní vláda mimo jiné schválila i volební právo ruským ženám.

Že volební právo žen nebylo zdaleka všude samozřejmostí ani později ukazuje příklad Švýcarska, kde volebního práva na spolkové úrovni dosáhly ženy až v roce 1971, na kantonální dokonce až v roce 1990 (wikipedia.org).

V období komunistických vlád byl tento svátek především ve znamení podnikových oslav, které si často paradoxně více „užívali“ muži a pověstných karafiátů. Ty jsou ovšem v tento den stále oblíbenou květinou, jak dnes připomíná Deník.cz.

Oživit původní význam svátku se pokouší různé feministické skupiny, v Česku sdružené do České ženské lobby. „ Podle studií a statistik mají ženy nižší příjem než muži, a to zhruba o pětinu. Stejně je tomu pak i u důchodů. Na konci loňska dosahovala průměrná starobní penze u mužů 11.700 korun a u žen 9584 korun. Ženy se objevují zatím zřídka v nejvyšším vedení firem či v pozicích, kde se rozhoduje. Ve sněmovně připadá ženám 22 procent křesel, v Senátu necelých 19 procent. Česko je tak v zastoupení žen v parlamentu na 56. ze 143 příček světového žebříčku. O místo se dělí se Srbskem, Uzbekistánem a Eritreou,“ zdůvodňují smysl připomínky v tiskové zprávě pro ČTK.

Dnes se před poslaneckou Sněmovnou konal happening, který měl názorně předvést znevýhodněnou pozici českých žen v politice. Fórum 50% tak kritizovalo skutečnost, kdy se ženám nedaří dostat se na čelní místa kandidátek (video z akce na iDNES.cz).

V pirátské politice jsou nejznámějšími ženami předsedkyně švédské Pirátské strany Anna Troberg a europoslankyně Amelia Andersdotter. Během voleb v roce 2010 zviditelnila českou Pirátskou stranu Olivie Brabcová, v současné době již u Pirátů nepůsobí.

Pokud se ovšem vrátíme do pirátské historie, najdeme řadu skutečných pirátek i tam. „Ženy nebyly na moři v 17. a v 18. století takovou vzácností, jak bychom si mohli myslet. Existují četné zprávy o převlečených ženách, které hledaly své štěstí na moři nebo následovaly manžele či milence. Víme ovšem jenom o těch, které se daly chytit a odhalit. Jejich úspěšnější sestry odpluly do anonymity. Žen na pirátských lodí bylo jen málo, to ostatně mohlo přispět k pádu pirátů – bylo relativně snadné je rozdrtit, protože jejich komunity byly rozptýlené a křehké; bylo pro ně těžké reprodukovat se a doplnit své řady. Mnohem déle žili a větší úspěchy slavili piráti v Jihočínském moři, kteří byli organizováni jakožto rodinné skupiny s muži, ženami a dětmi pohromadě – takže k ruce byla stále nová generace pirátů,“ píše se v článku „Pirátské utopie“ na webu kulturního týdeníku A2 advojka.cz. Podrobnější přehled historických pirátek najdete na webu Bloody Mary riot grrrl zin.

A na závěr tip na dnešní večer. V holešovickém klubu Blink se konají dvě akce. Dnes je to cyberpunkový MDŽ aneb Oslava Mezinárodního dne žen v nejlepší společnosti dystopického světa umělých inteligencí, ohně a krasavic z tištěných spojů a zítra Secret Wars Česko připravilo exkluzivní čtvrtfinálový souboj. Utkají se v něm Oipooik a Illastration. Organizátorky slibují velkou podívanou se speciálním hostem a vernisáží těch nejlepších kousků z předchozích soubojů v interiéru holešovické industriální haly.

 

Datum: 8. 3. 2012, Autor: haw
Přečteno: 349x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 2.

Zdroj: Pirátské Noviny

Za zhroucení islandské ekonomiky stojí před soudem bývalý premiér

6. 3. 2012 | Zahraničí | 6
 V Česku se rádo straší Řeckem, méně se již píše o krizi v Irsku, které provádělo politiku neoliberálních reforem podobné té současné vládní politice a tvrdě na to doplatilo. Ani události na Islandu se nestávájí hlavním témátem zpráv, ačkoli jde o první zemi, kterou v probíhající světové krizi rozvrátil spekulativní globální kapitál a nezodpovědní politici. Zvláštní soud v těchto dnech posuzuje vinu bývalého premiéra Geirema Haardema.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Za zhroucení islandské ekonomiky stojí před soudem bývalý premiér

 V Česku se rádo straší Řeckem, méně se již píše o krizi v Irsku, které provádělo politiku neoliberálních reforem podobné té současné vládní politice a tvrdě na to doplatilo. Ani události na Islandu se nestávájí hlavním témátem zpráv, ačkoli jde o první zemi, kterou v probíhající světové krizi rozvrátil spekulativní globální kapitál a nezodpovědní politici. Zvláštní soud v těchto dnech posuzuje vinu bývalého premiéra Geirema Haardema.

6. 3. 2012
Proces před speciálně ustaveným soudem Landsdomur pro stíhání členů vlád y začal v pondělí 5. března a obžaloba viní bývalého předsedu z odpovědnosti za finanční kolaps země v roce 2008. Podle kritiků hrubě zanedbal povinnosti premiéra. Haardem je historicky prvním politikem, který je se v souvislosti s finanční krizí obžalován a hrozí mu dva roky vězení. Soud má o případné vině rozhodnout do deseti dnů, příprava rozsudku má trvat čtyři až šest týdnů. Očekává se, že proces potrvá do poloviny března. Další čtyři až šest týdnů si vyžádá příprava k vynesení rozsudku.

Islandská vláda se rozhodla po roce 2000 deregulovat svůj finanční trh a privatizovat státní banky, v té době byl Haardem ministrem financí. Obvinění se především týkají bankrotu tří největších islandských bank, což následně vedlo k pádu celé místní ekonomiky. Geirem Haardem obvinění odmítá a považuje proces za politickou perzekuci. S bývalým premiérem měli být původně obviněni ještě další tři vládní činitelé, poslanci je však soudu nevydali. Kritici procesu uvádějí, že Haardem je jen obětním beránkem.

Dnešní Lidové noviny citují poslankyni Margaret Tryggvadottirová, která v roce v roce 2010 hlasovala pro souzení všech obviněných ministrů. „Samozřejmě že odpovědnost nese mnohem, ale mnohem víc lidí,“ uvedla a zároveň dodala: „Není to fér, ale stejně tak nebyl fér ani kolaps vůči obyčejným Islanďanům, kteří si mysleli, že žijí v normální společnosti. On byl premiér a kapitán lodi.“

Za hlavního viníka přitom někteří Islanďané považují předchozího premiéra Davida Oddsona, který byl v čele vlády v letech 1991 a 2004. Oddson měl pod palcem privatizaci islandských bank a později se stal předsedou rady Islandské centrální banky. Časopis Time ho dokonce před třemi roky zařadil mezi 25 lidí, které lze vinit za světovou finanční krizi, uvádějí Lidové noviny.

Islanďané zareagovali na ekonomickou krizi radikálně, vyměnili dosavadní politickou elitu, zvolili skutečně nové vedení země a odmítli platit dluhy zahraničním bankám, i když tím způsobili mezinárodní konflikty především s Velkou Británií a Nizozemím. Zatčeno bylo i několik bankéřů, ale nakonec jen museli opustit zemi.

V létě roku 2010 se islandský parlament aktivně zapojil i do souboje o Wikileaks, a chtěl se stát celosvětovým útočištěm pro investigativní žurnalistiku, když hrozilo zabavování zpravodajských serverů, psali jsme o tom na Pirátských novinách.

Odkazy:

Deset stání v deseti dnech. Islandský premiér se zpovídá z krize
Island začal soudit svého expremiéra kvůli finančnímu kolapsu
Obvinění jsou směšná, říká bývalý islandský premiér. Za krach bank mu hrozí vězení
Island tvoří novou ústavu, on-line

Na obrázku Vulkán Grimsvötn na ledovci Vatnajökull na Islandu z Wikipedie.

 

Datum: 6. 3. 2012, Autor: red
Přečteno: 53x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

{sylvaf} blok: knížky za paušál?

Zatímco v české kotlině se radujeme, že první velký distributor knih konečně pochopil, že „DRM není do budoucna tou správnou cestou“, v jiných zemích se knižní trh vydal směrem, o jakém si zatím můžeme jen nechat zdát. Znovu se přitom ukazuje, že inspirací opravdu může být způsob, jakým se dnes šíří online hudba.

5. 3. 2012
 Pokud znáte Spotify nebo využíváte služby Dezeer a Last.fm, které za měsíční paušál umožňují (každá trochu jinak) poslech neomezeného množství hudby, bude se vám zdát projekt Booquo určitě povědomý.

15. února ho představil španělský knižní klub Circulo de Lectores dvou velkých nakladatelství Planeta a Bertelsmann. Podle online časopisu Publishing Perspectives má „dva obchodní modely – konvenční a předplatné.“ První model je kombinací online půjčovny (tisícovky) filmů a obchodu s elektronickými knížkami (v nabídce je prý neskutečných 10 000 titulů). Druhý model je online knižní klub, ve kterém si za měsíční paušál 9,99 euro můžete přečíst libovolný počet knih. V něm jsou k dispozici zatím jen tři stovky titulů, k původní nabídce se prý ale bude přidávat každý měsíc dalších 300 knih. Booquo chce také fungovat jako sociální síť: kromě obsahu prý bude nabízet kontakt s autory a podporovat vznik komunity čtenářů, v plánu je propojení s Facebookem.

I když je zatím klub otevřený jen pro zájemce ze Španělska, jeho provozovatelé by ho zjevně rádi rozšířili do Německa nebo východní Evropy. Český trh je sice o hodně menší než španělský (už jen ty možnosti v Latinské Americe!), přesto si myslím, že podobný model by mohl fungovat i u nás – pokud se někdo inspiruje (dřív než Amazon?). Moje předplatné by měl skoro jisté, co vaše?

[Zdroj: Booquo Launches €9.99 Subscription E-book Club in Spain]

Článek převzat se souhlasem autorky z blogu http://blok.ficova.com/2012/02/24/knizky-za-pausal/

 

Datum: 5. 3. 2012, Autor: Sylva Ficová
Přečteno: 281x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Komentáře k článku

5. 3. 2012
irokez
chci to

Zdroj: Pirátské Noviny

Martin Hekrdla: Ani Solóna

Historické reminiscence Řeků tváří v tvář dluhové krizi – spjaté s rozměrem zahraničním – jsou velmi staré. Řekové možná mají v „kulturních genech“ i poměry v Athénách před šestadvaceti stoletími, o nichž se učí ve škole podrobněji než my.

5. 3. 2012
Tehdy – v roce 594 před naším letopočtem – se ujal úřadu archonta Solón, aby vyřešil rozpory ohrožující stabilitu athénské obce (polis). Stal se tedy nejvyšším athénským úředníkem a zároveň prostředníkem (diallaktés) mezi občany. Lépe řečeno: mezi občany bohatými, kteří se – takto veršoval – „slepě honili za ziskem“, a chudými , z nichž mnozí upadli do dlužného otroctví a byli prodáni do ciziny.

Solón a zámožné vrstvy pojali obavu, že vnitřní rozbroje Athény zničí. Chudí rolníci totiž požadovali spravedlivé rozdělení půdy, větší rovnost vlastníků „půdního fondu“. Právě z panující nerovnosti vycházelo zadlužení chudších vlastníků u těch bohatých – podobně jako dnes dluhová krize vychází z nerovnosti mezi státy z aktivní a pasivní obchodní i platební bilancí. Solón vycházel těmto náladám lidu vstříc rovnostářskými výroky. „Rovnost nebývá příčinou válek,“ říkal například. Ale rozhodl se – stejně jako dnešní papaláši – léčit důsledky nerovnováh (dluhy) a nikoli jejich sociální příčinu (neorvnost).

Podle Aristotela, patrně optimisticky naladěného, Solón „osvobodil lid v přítomnosti i pro budoucnost tím, že zakázal půjčovat na osobní svobodu“ (Athénská ústava 6, 1). Jak Solón píše v jedné své básni, odstranil „dlužní kameny ze země“ (horoi – nevíme přesně, o co šlo). Ve svých verších se chlubí (politikové tenkrát mluvili hlavně ve verších), že přivedl nazpět do Athén mnoho lidí, kteří byli prodáni mimo obec. A také ty, kteří z bídy uprchli do ciziny a dokonce již nemluvili rodným jazykem (viz o tom Pavel Oliva, Zrození evropské civilizace, Praha 1995 resp. 2003).
Dnes se za ziskem honí řecká „jachtová“ aristokracie, evropské – francouzské a německé – banky, hedgeové fondy, individuální kapitálové žoky. Řekové sice nejsou prodáváni do ciziny, ale celý národ je de facto prodáván cizině, zastupované „trojkou“ (EK, ECB, MMF) a recyklovaným papalášem z Goldman Sachs, premiérem Papademem. Evropská maloměšťácká lůza mluví o lenosti jednoho z nejpracovitějších národů kontinentu a žádá, aby byly dány do frcu i řecké ostrovy. Vedle rozbrojů a záhubné ekonomické a sociální politiky je v plném proudu migrace; „za lepším“ prchají mladí lidé a absolventi vysokých škol, učitelé a kdokoli kamkoli může – třeba i do Jihoafrické republiky-, zatímco „jachtaři“ ve švýcarských bankách štosují miliardy „upytlačených“ eur.

Solón – podle Aristotela ten, kdo „se stal prvním zastáncem lidu“ (prótos egeneto tú démú prostatés) – nazval prý zrušení dluhů poeticky: seisachtheia, setřesení břemene. Už starověcí autoři – mezi nimi jakýsi Androtión – tvrdili, „že se chudým dostalo úlevy nikoli zrušením dluhů, nýbrž zmírněním úroků, a že se s tím spokojili,“ vypráví Plútarchos v Solónově životopisu (Plút., Solón, 15). Tomu bychom my, současníci EU, byli nakloněni věřit, protože „trojka“ se také – kromě toho, že dlužníky ždíme – snaží ovlivňovat úroky nákupem dluhopisů na sekundárním trhu a měnovou politikou „kvantitativního uvolňování“. Solón prý na to šel faktickou devalvací. „To přineslo velký prospěch dlužníkům, neboť spláceli sice stejně velkou částku, ale menší hodnoty, věřitele to však nijak nepoškodilo,“ píše Plútarchos.

Autor Životopisů musel tušit, že tato manipulace se nemohla vyhnout nějaké újmě, a tak se přiklonil k jinému závěru: „Většina zpráv se však shoduje v tom, že seisachtheia znamenala skutečné zrušení dluhů.“

Revoluce? V jednu chvíli vypadal „zastánce lidu“ jako blbec. To když se „svěřil svým přátelům, kterým nejvíc důvěřoval a s nimiž se radil…, že nepomýšlí na změny, pokud jde o vlastnictví půdy, nýbrž že se rozhodl pro zrušení dluhů.“ konstatuje Plútarchos. A hořce dodává: „Ti toho hned využili, vypůjčili si nakvap od zámožných lidí značnou peněžitou částku a skoupili rozsáhlé pozemky. Když pak byl zákon vydán, plynul jim z jejich statků zisk, nemuseli však věřitelům peníze splácet.“

Závěr byl nasnadě: „Solón se svými opatřeními nezavděčil ani jedné, ani druhé straně. Roztrpčil nejen bohaté tím, že zrušil dluhy, ale ještě více chudé, poněvadž neprovedl nové rozdělení půdy, jak doufali, ani nevyrovnal majetkové rozdíly…“ (Plút., Solón, 16).

Proč se mi pořád zdá, že naše postmoderní doba se liší od starověku jenom tím, že my máme Marka Zuckerberga? A že zatím naopak možná nemáme ani toho Solóna?

Praha 4. března 2012

Martin Hekrdla byl dlouholetý komentátor deníku Právo, od března letošního roku působí v týdeníku Týden.

Komentář byl publikován na facebookovém profilu autora, na Pirátských novinách vychází s jeho svolením.

 

Datum: 5. 3. 2012, Autor: Martin Hekrdla
Přečteno: 148x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .