Ten systém je mrtev, ale ještě o tom neví
Posted on Únor 8th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské NovinyTen systém je mrtev, ale ještě o tom neví
Novinář, analytik a mediální pedagog Štěpán Kotrba vystoupil na čtvrtečním pražském protestu proti ACTA. Rozšířenou verzi jeho projevu „FuckACTA: Podporujte kooperaci namísto konkurence“ naleznete na Britských listech. V rozhovoru reaguje na protesty proti smlouvě ACTA i širší souvislosti spojené s krizí západních civilizací. Štěpán Kotrba se v současné době věnuje médiím veřejné služby a svému novému zpravodajskému projektu Jiné zprávy.
8. 2. 2012
Události posledních dní nabraly nečekaný spád. Zdá se, že se odehrává rozhodující bitva mezi ochránci monopolů na takzvané duševní vlastnictví a zastánci svobody informací. Jak odhadujete, že tento konflikt může v krátkodobém horizontu dopadnout? Ve světě i v Česku?
Nikdy v minulosti se ani válkami žádné monopolní nebo kartelové pozice na trzích neudržely věčně. Privilegia šlechty a nadvláda katolické církve padly při dobývání Bastily a sepsání první francouzské ústavy. Padly britské kolonie, když si vybojovaly nezávislost. Nadřazenost bílých nad černými padla v JAR vítězstvím Nelsona Mandely. Ale v USA nepadla Proklamací emancipace, která byla vydána dne 1. ledna 1863 prezidentem Abrahamem Lincolnem. Nepadla ani v hořícím a černochy lynčujícím Chicagu v roce 1920, ale teprve v rozsudku Pigford versus Glickman v roce 1999. Ano, slyšíte dobře, v roce 1999. Teprve tehdy byla zásada rovnosti všech občanů naplněna. Americký politolog a učitel politické ekonomie Kevin Amos Carson v rámci kritiky „velké čtyřky“ monopolů (pozemky, peníze, cla a patenty) a mnoha státních intervencí ve prospěch bohatých, napsal esej „Železná ruka za neviditelnou rukou: Korporátní kapitalismus jako státem zaručený systém oprávnění“. Ten systém, založený na státem posvěceném monopolním vlastnictví surovin, výrobních prostředků a znalostí skončil, i když se prozatím zuřivě brání. Zabila ho liberálně levičácká kooperace open source, zabila ho anarchistická digitalizace veškeré komunikace, zabilo ho sdílení a kopírování, zabil ho život v globální vesnici internetu a sociální sítě. Ten systém je mrtev, ale ještě o tom neví.
Západem prosazované duševní vlastnictví a autorské právo ve stávající podobě nemůže přežít, protože je brzdou nejen pokroku, ale je už brzdou i západního kapitalismu samotného. Soudní spory o patenty nechrání autory, ale vyčerpávají výrobce nákupem práv, která mnohdy ani nepotřebují. Autor nevidí ani procento zisku ze svých patentů. Pokud miliarda Číňanů sdílí znalosti, je to mohutná komparativní geoekonomická výhoda. Prosazování ochrany monopolu duševního vlastnictví vede k zaostávání Západu a k frustraci jeho elit. Dovedu si jako globálně přijatelný kompromis, které by respektovala i Čína, představit trvale udržitelné omezení práv autora – fyzické osoby na pět let. Déle ne. Právnické osoby by patenty a práva vlastnit nemohly, protože nic nevymyslely. Takto pojaté autorské právo by umožnilo autorovi zavést vynález do výroby a profitovat z nadhodnoty pokroku.
Drakonická ochrana monopolů vlastníků duševních práv padne. Dřív nebo později. Do deseti let v celém světě. Žádní společnost nemůže vymáhat zákony, které prakticky nikdo nedodržuje. Politici by si to měli uvědomit včas. Nebo je to smete.
Je v blízkém horizontu reálné, aby „svoboda Internetu“ byla zakomponována do Ústavy, aby nebylo nutné neustále bránit princip svobodné výměny informací v kyberprostoru před různě maskovanými pokusy ho omezovat? Lze toho dosáhnout jistou formou revolučního procesu, například silného nátlaku veřejnosti na zákonodárce?
Svobodu si musí každá společnost vybojovat a dobyté území ochraňovat a střežit. Na to jsme zapomněli. Stejně jako jsme zapomněli, že moc je v rukou lidu. V Ústavě – respektive Listině základních práv a svobod – už „svoboda Internetu“ je. Dávno. Je svobodou už od Prohlášení práv
člověka a občana. Vlastnictví zavazuje, nesmí ovšem být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. To za prvé. Za druhé: Každý má právo svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Jenže my si to právo nechali omezit. Vlastní lhostejností. Nechutí se angažovat v politice. Hlavně vaší generaci se politika hnusí. Proč? Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Měli by mít i povinnost, aby mohli konzumovat práva jiná. Aby mohli být občany. Na Husově pomníku na Staroměstském náměstí je jeho heslo vytesané do kamene: „hledej pravdu, naslouchej pravdě, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, opatruj pravdu, braň pravdu až do smrti“. My na ten citát, který vedl desítky tisíc dobrovolníků do boje za ideály, zapomněli. Je na čase si vzpomenout, že právo se musí nejen konzumovat a mít z něj prospěch, ale musí se i bránit.
Silný nátlak na zákonodárce je třeba vyvinout – a nejen v tomto případě. Silní musí ochraňovat slabé. Zdraví musí být solidární s nemocnými, mladí musí projevovat úctu a vděk starým a nemohoucím. Zdraví není a nesmí být byznysem, ale službou. Důchodce není darmožrout, ale váš otec, který celý život poctivě pracoval. Má právo neumírat jako žebrák. I ten poslední bezdomovec má právo nežít pod mostem. Všichni musí pečovat o společné bohatství, rozmnožovat ho a užívat ho moudře. To všechno jsou ideály, které je třeba očistit od vlastního i cizího sobectví a nánosu arogance těch co mají nad těmi, co nemají. A lze to jedině v politice. Mimo ni je to neškodné vytí na měsíc.
Může spor o řešení úpravy duševního vlastnictví přerůst v rozsáhlejší kritiku současného systému, který je v krizi i z dalších strukturálních důvodů? Pokud v arabském světě byl Internet jedním z katalyzátorů odporu proti diktaturám, může se stát v západním světě naopak místem hlavního konfliktu?
To záleží na vás. Na vaší odvaze a vytrvalosti hledat „jiný svět, který je možný“. Prozatím se jako sobci staráte o vlastní bezplatný konzum empétrojek, bezplatné sdílení filmů. Zábava je vám vším. Je to jediná věc, za kterou jste ochotni vyjít do mrazu. Otázka levných generických léků či biotechnologických manipulací, prospěšných pro celý svět, je vám lhostejná. Nezajímá vás, že geneticky upravená kukuřice se dnes musí nakupovat u Monsanta, protože se nemůže sama rozmnožovat. Genetické manipulace, které se v Česku dělaly před dvaceti lety, nezaručovaly nikomu monopol. Nezajímá vás, že učebnice už nejsou zdarma (nebo za režijní cenu potištěného papíru, i když kdysi byly) a tvoří už dnes nezanedbatelnou částku skrytého školného, i když vaši profesoři jsou živi z veřejných prostředků. Změňte to, aby vás svět nenazýval zloději a sobci. Hledejte „jiný svět, který je možný“, hledejte sociální spravedlnost. Donuťte profesory sdílet znalosti, chtějí li být učiteli a ne obchodníky s informacemi. Platí je vaši rodiče ze svých daní. Vlastnictví znalostí je zavazuje – podle Listiny práv a svobod. Dřív měli učitelé povinnost psát skripta pro své studenty. Dnes otročí pro knižní producenty a na jejich znalostech vydělávají korporace, kterým prodají za pár tisícovek autorská práva. Donuťte z veřejných peněz dotovaná výzkumná pracoviště k převedení patentů na stát, který je platí, když dotace pro tyto ústavy platíte vy všichni ve svých daních. Donuťte stát k sdílení výsledků tohoto výzkumu – ve prospěch občanů. Externalizace užitku a internalizace ztrát je zločin. Neomezujte ACTA, SOPA a PIPA jen na vaši muziku. Ty smlouvy a zákony jsou daleko více nespravedlivé, než si myslíte. Sociální spravedlnost musíte hledat všude.
Řada komentátorů mainstreamových médií nešetří odpůrce ACTA. Anonymous
nebo piráti jsou označování za teroristy, prý svým metodami rozpoutávají chaos, v Lidových novinách je přirovnali dokonce k ultrakonzervativnímu masovému vrahovi Breikvikovi. Myslíte si, že bylo částečné zveřejnění databáze členů ODS, nepřijatelným nebo legitimním krokem v probíhající kybernetické válce?
Teroristé jsou bojovníci v asymetrické válce slabých proti silným. Nemají „divize“. Jen možnost položit život, což nepřítel nečeká. Nemají armády ani strategické bombardéry. Teror chirurgicky přesnými bombami je nebezpečnější. Legitimita vytvářeného „chaosu“ je v ospravedlnění a přesném výběru cíle. Terorista, který likviduje legitimní cíle, je bojovníkem za své ideály. Vyhodí-li do povětří vojenské skladiště, je to legitimní cíl. Škola s dětmi jeho ideových protivníků už ne. Terorista vraždící nevinné je maniak. Legitimním cílem útoku Anonymous je web vlády, Parlamentu, ODS či OSA. Ne řídící systém metra nebo elektrárny.
Je ovšem legitimní si položit otázku, jaká míra tlaku na politiky je třeba, aby pochopili, kdo je lid, který je legitimizoval. Má to být pouhá petice půl milionu občanů? K odmítnutí amerického radaru Brdech nestačila. Přestože podle průzkumů tu chvíli tři čtvrtiny občanů Česka bylo proti. Ale ti pak k volbám všichni nepřišli… Tři čtvrti milionu lidí v ulicích Tel Avivu z pěti a půl milionů občanů Izraele ovšem premiéra Netanjahua vyděsilo a přesvědčilo, že asociální reformy musí ustoupit… Netanjahuova pravicová vláda ve jménu uklidnění situace teď realizuje v Izraeli tak levicový sociální a vzdělávací program, že v Česku by se takový neodvážili napsat ani komunisti.
Sto tisíc okupantů Wall Street ale miliony Američanů nepodpořily. A poslední desítky osamělých protestujících teď likviduje policie. Prohraná válka o duše americké střední třídy. Žádný systém nelze udržet proti vůli lidu. Lhostejnost většiny je ale důležitým faktorem. Ale žádná revoluce bez mas nezvítězí, i kdyby měla stokrát pravdu.
Mají být vůlí lidu dlažební kostky v oknech parlamentu? Má to být davem podpálené sídlo vlády? A na druhé straně: Jak velká musí být protivládní demonstrace, aby vláda změnila svou politiku nebo padla? Komunisty přesvědčil na podzim 1989 půl milionu lidí na Letné. Lze a je třeba vládu držet fyzickým násilím? K čemu vede eskalace extrémního a neúčelného násilí na obou stranách, vidíme dnes v Sýrii. Cílem násilí musí být buď strach podrobených, nebo eliminace protivníka. Policejní násilí na Czechteku mělo za cíl vydráždit emoce a změnit volbu prvovoličů z měst.
Lze bránit politický systém stejně jako za první republiky střelbou do davu protestujících? Slovenská policie, která bránila demonstrantům v ničení vstupní brány vládního paláce v Bratislavě, nebránila kovanou mříž, ale systém, který se za tou mříží schovával před zlobou davu. Pokropení „výtržníků“ vodou v patnáctistupňovém mraze se střelbě do dělníků u Duchcovského viaduktu přiblížilo.
Každá generace si své války bojuje sama, sama určuje podobu konfliktu a jeho taktiku. Interbrigadisty bojující ve Španělsku proti fašistům nahradili španělští Rozhořčení proti zlodějským bankéřům. V kyberprostoru je nahradili Anonymous. My všichni jsme Anonymous. Protože všichni jsme tak či onak rozhořčení za toho, jak si s námi mocní vytírají prdele.
Myslím si, že zveřejnění VŠECH členů všech politických stran by přispělo k legitimizaci politiky. Politika je věc veřejná, není to kabala tajného bratrstva. Je správné, že demonstranti mají na demonstrace chodit s odhaleným obličejem. A je správné, aby politici před občany přicházeli také s odhaleným obličejem. Když máte nějaký názor, kterým spoluvytváříte pravidla celé společnosti a děláte to systematicky a cílevědomě – ať už jako demonstrant či jako člen politické strany, musíte být odpovědný za svá slova svým vlastním ksichtem. Kvalita vaší politiky se pozná podle toho, že vám nikdo cestou domů nerozbije hubu nebo neřekne pár šťavnatých slov. Kalousek budiž příkladem. Pár facek měl dostat on. Za politiku, kterou realizuje. Dělejte takovou politiku, abyste nemuseli jezdit v pancéřovém autě.
Nedávno jsem v kuloárech sněmovny řekl během diskuze s poslancem Věcí veřejných, že to nebude dlouho trvat, a může se stát, že budou poslanci této koalice viset na malostranských lucernách. Protože lidi jich mají plné zuby. Nenásilí je krásná idea, ale společnost v historii vždy formovaly spíše facky.
Ta válka je jen prozatím a jen zdánlivě kybernetická. Frustrace občanů z toho, že je vládnoucí politici neslyší, může zanedlouho vést k tomu, že lidé od facebooku vyjdou do ulic. A sametový převrat to tentokrát nebude. To mi věřte.
Dovolíte si odhadnout pravděpodobnost možného nástupu nějaké nové formy diktatury v západním světě, která by následovala po eskalaci některých konfliktů? Nemůže k tomu riziku negativně přispět i probíhající konflikt v kyberprostoru?
Informace a jejich klon – dezinformace – dnes už mají schopnost bořit politické systémy a vlády. Ti, kteří to dělají, to ví. Moc zavazuje k mírnosti a uměřenému používání. Bohužel ne všichni hackeři jsou si toho vědomi. Bohužel moc dezinformací objevili i guerilly vtipálků, ničící jakkoliv funkční a jakkoliv spravedlivý systém. Korporátní dezinformace způsobily nedávno v celé Evropě ekonomickou paniku – v případě nemoci šílených krav či ptačí chřipky. Cíle bylo dosaženo, neboť vlády nakoupily miliony zbytečných dávek očkování, vybily stáda dobytka a způsobily si nedozírné škody. Hacktivismus mého mládí zpřístupňoval software a technologie těm, kteří neměli desítky tisíc na legální koupi, ale chtěli se na pokroku podílet. Díky tomu má Česko dnes tisíce kvalifikovaných inženýrů. Hackerskou etikou tehdy bylo, že se nekšeftuje. Co přišlo zdarma, se zdarma poskytuje. Ale pak se začalo kšeftovat s instalacemi software, pak se začalo kšeftovat s pornem a virové útoky si platili podnikatelé jako útok na konkurenci. To nemá s hackerským manifestem nic společného.
„Využíváme existujících služeb bez placení, mohly by být skoro zadarmo, kdyby nepatřily šmelinářským hltounům, a vy nás nazýváte zločinci. My objevujeme… a vy nás nazýváte zločinci. Dychtíme po vědomostech… a vy nás nazýváte zločinci. Existujeme bez barvy pleti, bez národnosti, bez náboženských předsudků a vy nás nazýváte zločinci. Vy stavíte atomové bomby, vy vedete války, vy vraždíte, podvádíte a lžete nám a chcete, abysme věřili tomu, že je to pro naše vlastní dobro, přesto jsme my zločinci. Ano, jsem zločinec. Mým zločinem je zvědavost. Mým zločinem je posuzování lidí podle toho co říkají a co si myslí a ne podle toho, jak vypadají. Můj zločin je to, že jsem chytřejší než ty, což je věc, kterou mi nikdy neodpustíš. Jsem Hacker a toto je můj manifest. Můžete zastavit jednotlivce, ale nemůžete nás zastavit všechny… konec konců, všichni jsme stejní.“
Toto je text, napsaný Mentorem 8. ledna 1986. Nejhorší je dělat revoluci kvůli ideálům a prodat ji kvůli penězům. To se chce jednomu potom blít. Vašim otcům se to stalo před dvaceti lety.
Nejhorší je nerozpoznat objektivní podmínky pro revoluci. Pak nepřijde vítězství, ale o to horší porážka. Tohle jsem neřekl já, ale Lenin, více než pět let před útokem na Zimní palác, když chladil hlavy netrpělivých.
Dovedu si představit sektářský střet se systémem, který nenalezne podporu širších mas – „pasivně rezistentní“ či mlčící většiny, a jehož řešením nějaká forma diktatury bude. A všichni ji uvítají. Podívejte se do Ruska. Po ožralém a neschopném Jelcinovi přišel tvrdý a asketický Putin. A dokázal ze země těsně před rozpadem znovuvytvořit světovou velmoc. Za dvě volební období. Ano, za cenu zastřelení několika velkozlodějských grázlů, napojených na západní tajné služby a za cenu uvěznění několika dalších. Za cenu ukončení sebemrskačské debaty ve společnosti, z převážné většiny velebící Stalina. Putin v žádném případě není demokrat, ale je schopný manažer a odpovědný vládce. Ropné bohatství už neteče přes bankovní konta do Londýna, ale buduje se za ně stát. Silný stát. Londýn hladoví. Evropa si musí dávat pozor, aby tlustá roura s ropou nevyschla. A nemyslet si, že bude každého koupeného grázla označovat za bojovníka za demokracii. Pokud se v Česku po zdejších zlodějských grázlech v zahraničním žoldu chopí moci silný a odpovědný politik, oslabí sice ony liberální svobody žvanit do všeho a nemít odpovědnost, ale vyvede tuhle zemi ze sraček, ve kterých se ocitla díky liberální lenosti všech. Dlouho nikdo nevyzval politiky k odpovědnosti nám, rozhořčeným voličům. Až příliš dlouho.
Je čas. A máme právo být rozhořčeni.
Datum: 8. 2. 2012, Autor: daz
Přečteno: 769x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 19 čtenářů, celková známka je 1.36.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)