Vítejte na neoficiálním webu GreyLinkDC++ věnovaném NMDC klientovi nové generace pro P2P síť Direct Connect Dnešní datum: Aktuální čas: Svátek má: • Podpořte GreyLinkDC++ libovolnou částkou se systémem PaySec. • Copyright © 2007 - 2012 GreyLinkDC++ • All rights reserved.

Stahuji a sdílím! Jsem pirát?

Horlivost, až zarputilost s jakou mnozí lidé obhajují smlouvu ACTA, není
ničím jiným, než odrazem jejich neuvěřitelné hrůzy z internetu. Tito
lidé se nijak netají tím, že internet je pro ně nepřítelem číslo 1.,
kterého je nutno svázat, omezit, zavřít do klece a tvrdě cenzurovat.
Represe ale nikdy nebyly řešením. Dějiny jsou toho dostatečným důkazem a
špatně vždy skončili ti, kdo je prosazovali!

21. 2. 2012

Když jsem sledoval sobotní pořad Politické
spektrum na ČT24 a viděl útoky jednoho z hostů, Alexandra Tomského na
svobodu internetu, jeho „prorocké“ výkřiky, navozující v divácích pocit,
že nekontrolovaný internet bude zkázou lidstva, uvědomil jsem si, že
ten člověk se internetu strašně bojí. Pan Tomský je typickým
představitelem určité sorty lidí, kteří mají z internetu, zejména z jeho
svobody, panickou hrůzu a tím, že jsou určitým způsobem mediálně známí,
snadno manipulují s mozky lidí, majících zatím o internetu pouze
povrchní znalosti.

Internet není nepřítel!

Pan Tomský v závěru pořadu korunoval své vystoupení slovy, že
internet nemůže existovat bez cenzury! Tento pán se za svůj život
nedokázal s internetem spřátelit, nedokáže využívat jeho obrovský
informační potenciál a co je nejhorší, vůbec nepochopil smysl internetu.
Jako nakladatel jej považuje pouze za nepřítele, ohrožujícího jeho
živnost, tedy produkci papírových knih. Tento pán, spolu se spoustou
sobě podobných, nepochopil, že díky internetu a sdílení informací, které
k němu neoddělitelně patří, se lidstvo posouvá kupředu stokrát
rychleji, než v minulosti. Kdyby člověk nezačal sdílet informace, a
buďme si jisti, že s tím začal už v době kamenné, lezeme dosud po
stromech.

Díky sdílení se vyvíjíme

Sdílení informací odjakživa pohání lidstvo. Díky sdílení informací se
člověk naučil komunikovat pomocí řeči, díky sdílení informací měly
nápady a vynálezy jednotlivců šanci rozšířit se do celého světa a
urychlovat vývoj celé společnosti. Nemalý podíl na tom měly knihy a
zejména knihovny. Prostřednictvím knihoven lidé sdíleli informace už od
založení první knihovny v Nippuru 2000 let. př. n. l. , přes první
veřejnou knihovnu¨na Aventinu, v Římě za vlády Cézara, až po dnešní
moderní knihovny. Právo na bezplatné využívání informací, uložených v
knihovnách máme bohudík už od 19. století. Strach ze svobodného šíření
informací měly vždy totalitní a despotické režimy. Typickým příkladem
může být doba středověkého temna, kdy bylo šíření myšlenek
prostřednictvím knih považováno za vysoce nebezpečné pro tehdejší
establishment a jako takové bylo stíháno inkvizicí.

Základní smysl internetu

Odpůrci svobody internetu a zejména sdílení, si dnes vůbec
neuvědomují, že právě sdílení informací bylo prvotním účelem předchůdce
internetu – Arpanetu, který si vytvořily před třiačtyřiceti lety čtyři
americké univerzity pro rychlou výměnu informací. Je typické, že
největšími nepřáteli svobody internetu, jsou velké korporace, mnohé
státní instituce, zkorumpovaní politici, velcí producenti a pak
samozřejmě obrovské masy příživníků, skrývající se za nejrůznějšími tzv.
ochrannými svazy. Bez sdílení na internetu by lidstvo nikdy nedosáhlo
současného vědeckého pokroku. Je nepředstavitelné, že by mezi sebou
vědci, ať již pracují v jakémkoliv oboru, nesdíleli své objevy. To
bychom skutečně byli úrovní myšlení doposud sto let za opicemi. Velmi
dobře to vystihl známý popularizátor vědy, profesor Jaroslav Petr ve své
úvaze Pravěká copyrightová krize, viz: http://www.osel.cz/index.php?clanek=6136, kterou každému doporučuji k přečtení.

Stojíme na rozcestí internetu

Je neoddiskutovatelným faktem, že každý špičkový odborník vložil do
své vědecké práce obrovskou dávku svého úsilí, umu, duševního
vlastnictví, mnohdy větší, než skladatel, interpret, nebo dokonce
producent uměleckého díla. Samozřejmě, že umění je součástí našeho
života a k jeho šíření je třeba jistých zákonitostí a omezení, nicméně i
toto duševní vlastnictví je určeno k tomu, aby bylo šířeno. Jenže
neštěstím současné doby je to, že toto šíření se mění v prosté kupčení,
ze kterého má původní autor jen nepatrný zlomek z celkového výdělku. Je
zajímavé, že špičkoví vědci naopak usilují o to, aby byly jejich objevy
šířeny a sdíleny co nejvíce. Jestliže někdo „nezákonně“ šíří hudební
nebo literární dílo, je to označováno za krádež. Pokud se takto šíří a
sdílí nejnovější vědecký objev, je to vždy ku prospěchu lidstva a úspěch
dotyčného vědce je posuzován i podle toho, jak často je jeho dílo
sdíleno. Ano, i tady existují určitá omezení, například patentová, ale
za dodržení přesně daných podmínek, lze s takovýmto objevem volně
nakládat, dále jej sdílet a hlavně jej rozvíjet.

Jsou novináři zloději?

Jako novinář, zabývající se dlouhá léta popularizací vědy samozřejmě
také z internetu čerpám a stahuji veškeré informace o nejnovějších
vědeckých objevech a poznatcích a prostřednictvím své publikační
činnosti je ve svém časopise sdílím – nabízím je čtenářům ve
srozumitelné formě. Podle zcestné logiky některých odpůrců svobody
internetu, bych mohl být klidně považován za zloděje, kradoucího cizí
myšlenky. Pokud bych se striktně držel veškerých omezení, musel bych
používat tyto informace pouze ve formě citací, ovšem díky vědecké
terminologii drtivé většiny podobných zpráv, by to bylo pro většinu
čtenářů naprosto nesrozumitelné. Řeším to tak, že ve své práci důsledně
využívám instituce odkazů na prameny a tím nijak původním autorům
neškodím. Právě naopak, popularizuji jejich práci, o které se dozvědí
masy čtenářů.

Jurisdikce v rozpacích

Žádný z právníků, na které jsem se obrátil, mi není schopen vysvětlit
jednoduchý rozdíl mezi různými formami sdílení. Kupuji si poměrně
značné množství knih, ale vzhledem k omezeným prostorovým možnostem své
domácnosti, jsem si zvykl už před lety, poslat je po přečtení zkrátka
dál. Nechám ji ve vlaku, v čekárně u lékaře, nebo ji dám kamarádovi. Na
tom není nic špatného a nikdo mne za to nemůže postihnout. Stejně tak
tomu bylo s cédéčky, která jsem rozdával podobným způsobem. Postoupil
jsem je zkrátka ke sdílení. Dnes již cédéčka nekupuji, ne proto, že bych
si je stahoval z internetu, i když je to jednoduché jak facka, ale
proto, že muzika, která mne zajímá, je volně dostupná na oficiálních
stránkách, internetové připojení mám stále k dispozici a tak si ji mohu
kdykoliv poslechnout. Právníci však nejsou schopni definovat rozdíl mezi
tímto mým sdílením, které je naprosto zákonné a oním nezákonným, za
které je považování sdílení prostřednictvím internetu. Když někomu dám
cédéčko, pro které už nemám doma místo, je to OK. Když potřebuji uvolnit
místo na harddisku a stejné cédéčko, film, nebo knížku, které jsem si
legálně koupil a zaplatil, uvolním ke sdílení a u sebe je smažu, je to
trestné?

Internet, jako velká neznámá!

Vrátím se k výrokům pana Tomského, které reprezentují typické
represivní snahy o cenzuru internetu. Strach, který tito lidé ze
svobodného šíření informací mají, je pochopitelný. Mají strach především
o svoji existenci, protože se nedokážou přizpůsobit současnému
vědeckému pokroku. Proč myslíte, že se dnes tolik stahují například
knihy v elektronické podobě? Důvody jsou dva a nad slunce jasnější. Za
prvé je to neschopnost dát tyto tituly v elektronické podobě na trh
současně s papírovým vydáním a to ve všech formátech, které jsou schopny
rozpoznat současné elektronické čtečky. Těchto formátů existují
desítky, ale vydavatelé elektronických knih tvrdošíjně trvají na tom
„svém“ formátu, který je pro mnohé čtečky nečitelný. Například
nepochopím, proč někteří vydavatelé prodávají své e-knihy v PDF formátu.
Číst v tomto formátu na čtečce je totiž naprosté utrpení. Samozřejmě,
existují chytré programy, které mi text převedou do libovolného formátu
(např. Calibre), ale proč bych se tím měl zabývat já, to je snad
starostí vydavatele. Pochopitelný je i zájem čtenářů, přečíst si knižní
bestseler okamžitě po jeho vydání a ne čekat, až se vydavatel milostivě
uráčí jej převést do elektronické podoby. Druhým důvodem je cena.
Vydavatelé se tvrdošíjně drží ceny papírových knih a ty elektronické
jsou v drtivé většině pouze o pouhé zlomky levnější, než jejich papírové
sestřičky. Jestliže mne papírová kniha vyjde na 300 korun a
elektronická na 280,-, pak si sakra rozmyslím tu elektronickou podobu
koupit. Není pak divu, že elektronické knihy prodá pouhé desítky. Pokud
by byla dostupná za rozumnou cenu, např. do 100 korun, vsadím se, že
půjde prodej okamžitě do tisíců. Ale to je otázka obchodní strategie,
které dnes vydavatelé příliš nerozumí.

Internet nelze cenzurovat!

To, co vyřkl pan Tomský o nutnosti cenzury internetu, bohužel
reprezentuje i postoj celé řady politiků, kterým je díky lobby vlivných
podnikatelů a to nejen v oblasti zábavního průmyslu, jasné, že tady jde i
o jejich koryta. Čím více bude internet svobodnější, tím více se budou
stávat ohroženým druhem. Před obrovským informačním potenciálem
internetu se nedá skrýt. Dříve nebo později se na síti objeví všechny
jejich kontakty, sebemenší prohřešky i nekalé praktiky, kterých se
dopouštěli. Právě proto jsou vlády i jednotliví politici strachy bez
sebe ze svobody internetu a hledají cesty jak tyto svobody omezit.
Nedovolme jim to! Internet je a musí zůstat svobodný!

 

Datum: 21. 2. 2012, Autor: Pavel Přeučil
Přečteno: 145x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 2.


Zdroj: Pirátské Noviny

Zanechej komentář


Související příspěvky:


Domů | NovinkyKomentáře | Náhledy | *Nastavení | Stažení | Sponzor | Kontakt | Nápověda | Archív | **Fórum | **Tajné

SuperLink.cz NAVRCHOLU.cz PageRank Seznam S-Rank JyxoRank Alexa Rank Compete Rank Powered by WordPress


Partneři a Sponzoři webu GreyLinkDC++

Webhosting Endora.cz GreyLinkDC++ » Klikni pro info o statusu Sponzor a Partner

CZIN.eu | Začátek.cz | Katalog.mzf.cz | Telsey.cz | Webkatalog | TopLinks.cz | TopSites.cz | HyperSmash


Advertising / Reklama

Stimulant kofein pro fyzický i psychický výkon