GreyLinkDC++

Kwaśniewski: Říkám ne nákladným zákonům o drogách

V poslední době získává stále větší popularitu názor, že současnou drogovou politiku je potřeba přehodnotit. Přinášíme pohled bývalého polského prezidenta.

26. 5. 2012
Varšava — V roce 2000 jsem jako prezident Polska podepsal jeden z nejkonzervativnějších zákonů v Evropě týkajících se přechovávání drog. Za
držení jakéhokoli množství nezákonných omamných látek se tak člověk
mohl dostat až na tři roky do vězení. Naším cílem bylo osvobodit Polsko,
a to hlavně mladou generaci, od drog, které mají potenciál nejen zničit
životy lidí, které je berou, ale které také napomáhají šíření HIV mezi
těmi, kteří si je píchají.

V anketě, zda zákon funguje tak, jak byl zamýšlen, dospěla značná část profesionálů pracujících v trestněprávním systému, mezi nimi prokurátoři a soudci, k závěru, že zákon není efektivním nástrojem v boji proti obchodu s drogami. Věřím, že se čelní politické a společenské autority v
ostatních zemích, a to hlavně ve východní Evropě, poučí z polské
zkušenosti s kriminalizováním držení drog, což byl krok, který svých
cílů očividně nedosáhl. Taková chybná strategie by se již neměla nikde jinde na světě opakovat.

 

Datum: 26. 5. 2012, Autor: Přeložil Adam Zábranský
Přečteno: 173x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Dluh 236% HDP a 160% HDP, Japonsko a Řecko

Vytvoření Evropské Unie umožnilo Německu oddálit japonský scénář (státní dluh 236% HDP). Zadlužování „kolonií“ už však přestalo fungovat.

26. 5. 2012

Růst produktivity práce vyplývá především z šíření technologií a
znalostí. Značné zvýšení produktivity se stalo rozhodujícím faktorem
japonského hospodářského zázraku v sedmdesátých letech minulého století.
Pokud roste produktivita a počet zaměstnanců se nemění, musí logicky
narůstat produkce. Dokud Japonsko většinu zvýšené produkce vyváželo,
rostlo raketově i japonské HDP a japonská ekonomika se stala druhou
nejsilnější na světě.

V devadesátých letech se zahraniční trhy nasytily a export přestal
narůstat potřebným tempem. Japonsko muselo začít spoléhat na domácí trh.
Na trhu lze směnit pouze tolik produktů, kolik umožňuje peněžní zásoba.
Aby mohla být zvýšená produkce prodána v Japonsku, bylo nutné japonskou
peněžní zásobu zvýšit. Peníze v existujících měnových systémech však
lze na trh dodat pouze formou úvěrů. Zpočátku v Japonsku narůstaly dluhy
příliš pomalu a koncem osmdesátých let proto zažili Japonci první větší
deflační tlak. Výsledkem byl prudký růst nezaměstnanosti, krachy firem a
útlum investic.  Zvýšenou produkci nebylo možné prodat. Snížení cen a
platů vytváří smrtící spirálu (zkuste splácet hypotéku, když vám klesá
příjem). Japonská vláda a centrální banka proto vytvořily podmínky pro
větší růst úvěrů. V důsledku se podařilo zvyšovat peněžní zásobu až o
30% ročně. Inflace přitom zůstávala prakticky na nule a japonský jen
(JPY) vůči ostatním měnám dále posiloval. Rostla zadluženost obyvatel,
firem i státu. V roce 1998 byla zadluženost japonského státu 130% HDP,
nyní je 236%.

Pro získání stability by technologicky vyspělá japonská ekonomika
potřebovala zvyšovat množství peněz ještě více. Problém však je, že
jinak než dalšími dluhy množství peněz existující systém zvýšit neumí.
Dluhy se v procesu směny násobí. Primární úvěr (emitované peníze) se
následně stává úsporami produktivních. Úspory se v bankách znovu stávají
dalšími úvěry. Proto v Japonsku vzrostly nejen dluhy, ale i úspory.
Navyšování peněžní zásoby však narazilo na své limity. Benevolentní
podmínky poskytování úvěrů vedly k problémům s nesplacenými úvěry
v Japonsku mnohem dříve, než v USA. Zadlužování se proto v Japonsku
zpomalilo (výjimkou byly výdaje na záchranu bank) a zvýšenou produkci už
nelze prodávat. Japonsko už je několik let v recesi a čeká na zázrak.

Chtěl jsem psát, že v Evropě se stalo Řecko a další zadlužené státy
odbytištěm zvýšené produkce Německa, čímž se Německo vyhnulo Japonskému
scénáři. Když jsem však začal analyzovat ekonomická fakta, byl jsem
překvapen. Produktivita práce rostla před vypuknutím dluhové krize
nejvíce v Řecku (ze zemí EU), v Německu naopak produktivita práce
klesala (např . v letech 1998-2003 narostla produktivita v Řecku o 10,1%
a v Německu klesla o 4,3%). Vysvětlením jsou německé zahraniční
investice, které ve stejném období významně rostly. V mnoha zemích,
včetně Řecka proto vzrostla produktivita (tedy i produkce) v německých
firmách. Německé (i francouzské a další) banky půjčily peníze, které jim
umožnila emitovat ECB, německým firmám, aby investovaly v „evropských
koloniích“. V Řecku následně půjčili i státu a lidem, aby si zvýšenou
produkci mohli koupit.

Zjednodušeně lze popsat kolonizační scénář takto: Banka „natiskne“
peníze firmě, která za ně nechá postavit továrnu. Lidé v továrně vyrobí
produkty a stejná banka „natiskne“ peníze, aby si lidé vyrobené produkty
nakoupili. Firma z utržených peněz zaplatí dluh (banka peníze
zlikviduje) a zůstane jí zisk. Lidem a „kolonizovaným“ státům zůstanou
dluhy.

Vytvoření Evropské Unie umožnilo Německu oddálit japonský scénář
(exportovali růst produkce včetně dluhů) Nyní jsme však na jeho prahu
všichni.

Hlavním problémem současnosti je neschopnost finančního systému
navyšovat peněžní zásobu jinak než dluhem. Bez rostoucí peněžní zásoby
nemůže růst ani ekonomika. Při rostoucí produktivitě a konstantní
peněžní zásobě musí nutně růst nezaměstnanost nebo klesat ceny a mzdy.

Úsporná opatření a pokusy snížit zadluženost jsou v takové situaci
přiléváním oleje do ohně. Nehospodárnost a růst dluhů řešením také není.
Ekonomiky nyní nutně potřebují nový, rychlejší a výkonnější směnný
systém. Současné peníze, které mohou vznikat pouze, jako dluh mají na
ekonomiku podobný dopad jako koňské povozy tažené po dálnici na
automobilový provoz.

Ekonomika je schopna snadno vyrábět mnohem více. Problém je, že
výrobci nejsou schopni svou produkci (a potenciální produkci) směnit.

Zdroje:

http://www.mof.go.jp/english/international_policy/reference/iip/index.htm

http://www.vyzkum.cz/storage/att/A6…DB3E631DD/Analyza1_80.pdf

 

Datum: 26. 5. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 244x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 7 čtenářů, celková známka je 1.14.

Zdroj: Pirátské Noviny

Ministerstvo
kultury
Ministerstvo kultury připravovalo v roce 2010
novelu autorského zákona, která měla mj. razantně zvýšit
poplatky, které musí knihovny platit organizaci Dilia za to, že
si čtenáři kopírují v prostorách knihovny části knih.
Požádal jsem ministerstvo kultury o zaslání pracovní verze
novely, ale ministerstvo žádost o informace odmítlo s tím, že
jde o rozhodnutí, jehož příprava ještě nebyla skončena
(§11(1)b InfZ). Proti tomuto rozhodnutí jsem podal rozklad,
kterému ministr kultury Besser vyhověl a informaci poskytl.
Informaci poskytl s tím, že mezitím postoupil připomínkovací
proces do fáze s institucemi mimo vládní sektor, patrně
aby nemusel připustit, že šlo o nezákonné rozhodnutí, neboť
výjimka z poskytování informací se týká přípravy
rozhodnutí, nikoliv přípravy předpisu. Za toto jednání
obdrželo ministerstvo kultury cenu Zavřeno , kterou uděluje
Otevřená společnost, o.p.s. Zároveň ministr zastavil přípravu
novely a uložil příslušnému odboru vypsat veřejné konzultace
k novele autorského zákona, které začaly písemnou částí v
roce 2011. Nyní pokračuje série veřejných konzultací k
projednání návrhu a příprava má skončit kolem června 2012.
Výsledkem bylo dramatické zvýšení zapojení veřejnosti a
odborných organizací do přípravy návrhu. Ministerstvo
požadované a související informace bohužel v době psaní tohoto příspěvku stále nezveřejňuje
na webu.
Vedle toho jsem podal několik žádostí o informace
ke změně stanoviska České republiky v Radě EU při jednání o
prodloužení zákonného monopolu, který podle evropského práva
vzniká nahrávacím společnostem, pokud u nich umělec nahraje
skladbu. Tyto žádosti byly celkem bezvadně vyřízeny. Na
základě poskytnutých informací se podařilo přesně zjistit
stav projednávání uvedené směrnice a zorganizovat kampaň mezi
senátory a poslanci, jejímž výsledkem bylo, že nebyla
schválena změna pozice České republiky v Radě EU na pozitivní,
kterou navrhlo ministerstvo kultury. Stanovisko senátu doslova
uvádí, že jde o návrh lobbistů nahrávacího průmyslu s
nulovým přínosem pro umělce a občany. Ačkoliv byla Česká
republika v Radě EU přehlasována a směrnice bude patrně v
červnu 2012 implementována, šlo o důležitý signál pro
ministerstvo, že je pod veřejnou kontrolou.

Zdroj: Pirátské Noviny

Obhajoba The Pirate Bay

21. 5. 2012 | Piráti | 0
Česká pirátská strana zřídila vlastní kopii legendárního
švédského portálu The Pirate Bay. Reagovala tak na soudy nařízenou
cenzuru této webové stránky v několika evropských zemích. Ke stejnému
kroku přistoupily i Pirátské strany v dalších zemích – například v
Řecku, Británii nebo Nizozemsku. Rád bych zodpověděl otázky, které se v
souvislosti s naším krokem nabízejí. 

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Piráti dobyli čtvrtý zemský parlament, Merkelová prohrála

14. 5. 2012 | Piráti | 184
Němečtí piráti zahákovali další zemský parlament, oznámila twitterová zpráva v nedělní podvečer. Merkelová a CDU utrpěla největší porážku v historii, zní z hlavních médií. Volby v nejlidnatější spolkové zemi většinou předurčují výsledky voleb parlamentních, ty se konají již za 18 měsíců.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Pravda o České televizi

Televize byla zdrojem zábavy, což se jí dařilo nepřetržite půl století vyrábět. Parlament byl zdrojem demokracie. Postupem času však splynul s Českou televizí v jeden celek a stal se zdrojem zábavy a televize zase naoplátku vysílala demokracii. A my teď nevíme, čemu se máme smát dřív.

18. 5. 2012

Slovy klasika by se patřilo ještě dodat: Čoudku běž do klády, aby tě přešly
chutě na stížnosti. Vy ostatní se svlečte do půl těla. Naučím vás, jak
vypadalo zemědelství v řádu otrokářském.

A budete se u toho smát. Povinně.

Altaïrovo komixové doupě na Facebooku:
http://www.facebook.com/pages/Alta%C3%AFrovo-komixov%C3%A9-doup%

 

Datum: 18. 5. 2012, Autor: Altaïr Komixář
Přečteno: 589x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Umění (ne)ocenit umění, Praha, 16. května, Roxy, divadlo NoD, od 17hodin

V divadle NoD proběhne 16. května další díl diskusního seriálu, který letos pořádá v rámci svých 20. narozenin klub Roxy. Tentokrát budou odborníci i veřejnost debatovat především o roli samotného umělce v době rychlých technologických změn a s tím spojených nových socio-kulturních podmínkách.

15. 5. 2012

Praha, 14. května 2012 – Technologie se mění, podstata umění zůstává stejná. Když se řekne Roxy, jde především o hudbu a vizuální umění a místo, kde řada začínajících umělců získala první věrné publikum. Pro současné umělce bývá složité se v současných podmínkách zorientovat a najít správný způsob, jak své dílo dostat k novým posluchačům a jak za něj získat důstojné ocenění. Může dnešní umělec přežít? Potřebuje chránit? Má umění patřit všem? Na tyto i další otázky budou hledat odpověď oficiální hosté společně s dalšími aktéry debaty z řad odborné i laické veřejnosti. Přijít a zapojit se může každý.

Středeční dvouhodinová diskuze začne v 17:00, kdy do panelu usednou Vladimír 518 (Bigg Boss), Roman Strejček (OSA), Ivan Bartoš (Pirátská strana), Martin Červinka (Silver Sound Management), Jaroslav Raušer (Institut nové hudby) a Jaroslav Stanko (Roxy). Debatu bude moderovat novinář Aleš Vojíř.

Akce se koná pod záštitou primátora hlavního města Prahy Bohuslava Svobody. Online přenos bude dostupný na stránkách www.roxy.cz.

---

Jaroslav Stanko, manažer Roxy
„Téma ocenění umělců je mnohem širší, než se na první pohled může zdát. Existuje mnoho uměleckých disciplín, žánrů. Existují profesionálové i amatéři v umění. Existuje poptávka a trendy. Vše zasazeno do obecného prostředí ekonomiky a z toho plynoucí koupěschopnosti konzumentů umění. Přidejte ochranu práv autorů v kontextu technologického vývoje. Klub jako je Roxy/NoD ocení každého umělce, který přináší kvalitu, osobitost, originalitu a současně zaujme. Ocenění umělce – tvůrce je totiž zásadně spjato se zájmem publika.“

Vladimír 518
„Jsem v situaci, kdy se v mojí osobě spojuje tvůrce s vydavatelem. V 90. letech jsme odmítli vydávat vlastní hudbu na major labelech a založili si vlastní malé a nezávislé vydavatelství. Dojem, že naše práce patří zdarma všem, pro label znamená neustálý život v červených číslech a dodnes se udržel pouze z čisté lásky k věci a nekonečnému dotování. Proto je velmi složité poslouchat přemoudřelé rádce, kteří se všem snaží vsugerovat, že momentálně je všechno v pořádku. Není.“

Roman Strejček, OSA
„OSA byl založen v již roce 1919 a jeho základní význam a postavení se nemění ani v 21. století. Je výraznou administrativní úsporou nejen pro samotné autory, kteří si tuto organizaci založili, ale i pro uživatele hudebních děl. Prostřednictvím „jednoho“ kontaktního místa získává uživatel oprávnění k užití hudebních děl více jak 1 milionů autorů z celého světa. Existuje mnoho mýtů a nepravd o netransparentnosti a přerozdělování vybraných autorských odměn, o zastupování autorů pouze na základě zákona, o nakládání s neadresnými příjmy. Mýty a nepravdy mají podhoubí v nezájmu o pravdivé informace. Proč někteří zpochybňují nárok autora na odměnu (jeho mzdu) za odvedenou práci?“

Ivan Bartoš, Pirátská strana
„Internet dává umělcům úžasné možnosti znovu nalézt přímý vztah se svojí audiencí. Je jasné, že se to nahrávacím společnostem a obecně vlastníkům resp. překupníkům práv k autorským dílům nelíbí, a ti se pak snaží zakonzervovat svůj dnes již nepotřebný monopol na kopírování. Právě od nich pochází diskurz, který dělá z posluchače, čtenáře či diváka primárně piráta a nepřítele tvořícího umělce. Tento diskurz je však falešný. My své autory máme rádi a chceme žít ve společnosti, kde bude vznikat maximum kvalitního umění, které bude přístupné co největšímu počtu lidí. Tento stav však nenastane, dokud nepřekonáme uměle vyvolané rozpory a nebudeme hledat ideální cestu formou společného dialogu.“

O klubu Roxy
ROXY/NOD patří od svého otevření v roce 1992 mezi jedny z nejdůležitějších míst české klubové scény, kde se kromě tanečních parties uskutečnila také celá řada kultovních koncertů. Nad samotným klubem ROXY funguje v prvním patře kavárna, galerie a divadlo NoD. Na adrese Dlouhá 33 se v dobách první republiky dařilo restauraci, kinu a také tanečnímu sálu, který se proslavil vyhlášenými bály. Nepřízeň minulého režimu se podepsala na stavu celého objektu, který byl po pádu komunismu ve stavu mohutné zchátralosti a poničení. I přesto atmosféra a genius loci zdejších prostorů dýchly na skupinu lidí z Linhartovy nadace soustředěné okolo architekta Jana Mayera. Na základě úspěšného konkurzu v roce 1992 se tak mohlo začít s nejnutnějšími stavebními úpravami a odčerpáním vody ze zatopeného podzemního sálu. Dalšími rozsáhlými úpravami prošel prostor Roxy/NOD před dvěma lety.

 

Datum: 15. 5. 2012, Autor: red
Přečteno: 92x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .

Zdroj: Pirátské Noviny