GreyLinkDC++

Sedm aspektů vzdělávacího systému 21. století – díl druhý

Toto je druhá ze tří částí vizionářského článku o vzdělávání, který napsal „ruský Zuckerberg“, zakladatel největší ruské sociální sítě Vkontakte Pavel Durov. Článek jsme rozdělili pro pohodlnější čtení.

14. 12. 2012
Vzdělávání prostřednictvím herních simulátorů

Představte si, že byste kvůli absolvování předmětu o tržním hospodářství museli dohrát několik úrovní skvěle vymyšlené detailní hry, ve které řídíte virtuální firmu, čímž se naučíte praktické dovednosti potřebné k vypořádání se s paradoxy nabídky a poptávky. Zatímco budete budovat řetěz zásobování, rozjíždět výrobu a propagovat své výrobky, vaši spolužáci (z nichž někteří mohou klidně žít na jiných světadílech) budou dělat totéž v roli vaší konkurence.

Když budete potřebovat pomoc, vždy dostanete praktickou radu, jak přežít a uspět na trhu. Hra začne úkolem vybudovat malou obchodní společnost v prostředí kapitalismu podle Adama Smithe. Jak budete dokončovat úrovně a přibližovat se k současnosti, vaše společnost bude muset hladce operovat i s koncepty jako jsou deriváty (finanční, burzovní a na dobu budoucí).

Poslední úroveň této ekonomické strategie bude věrně kopírovat prostředí současné mezinárodní ekonomiky a bude postavená na principech volné soutěže mezi studenty z celého světa. Každý měsíc budou všichni účastníci obodováni a jména nejlepších hráčů v každé oblasti zveřejněna.

Teď si představte simulátor pro mladé chemiky, kde můžete smíchat libovolné chemikálie v libovolném poměru a sledovat předtočené video o výsledku pokusu. Kombinací bude nespočet, ale tvůrci simulátoru nebudou muset předtáčet všechny. Když student nebude moci najít potřebné video, systém se připojí do centrální laboratoře vybavené skutečnými chemikáliemi, které laborant namíchá v požadovaném poměru a natočí výsledek pro příslušného studenta i budoucí generace. (I nám tenhle odstavec připadá jako totální úlet – pozn. překl.)

Narozdíl od běžných laboratorních podmínek v simulaci nebude omezený výběr chemikálií. A i když čas od času student svým omylem způsobí výbuch, následky budou spíše zábavné než nebezpečné. A když z experimentu náhodou vznikne revoluční nápad na výrobek nebo proces, systém může také automaticky vypočítat přibližnou cenu chemikálií použitých ve směsi.

Příklad ze současnosti

Američtí piloti své dovednosti od 70. let minulého století trénují na leteckých simulátorech, které se osvědčily jako levnější a v některých případech efektivnější než cvičné lety. Dnes se kdokoliv může naučit základní řidičské dovednosti v silničním simulátoru jako je SimuRide nebo řídit firmu v multiplayerové hře jako Virtonomics. Ambicióznější studenti by měli vyzkoušet Democracy, politický simulátor, který hráčům umožňuje naučit se spravovat demokratickou zemi.

Dostupnost interaktivních audiovizuálních testů

Představte si, že píšete běžný test z pravidel silničního provozu a zvolíte špatnou odpověď. Najednou se na obrazovce před vámi přehraje dechberoucí scéna dopravní nehody plná typických Hollywoodských záběrů hořících aut létajících vzduchem. Takovéto děsivé záběry, v dnešním školním systému natolik nezvyklé, vštípí začínajícím řidičům důležitost opatrnosti za volantem.

Teď si představte otázku v testu z dějepisu: máte vybrat státy, které vyhrály druhou světovou válku. Na obrazovce vám animované obrázky nabídnou možnosti:
a) Velká Británie, Sovětský svaz a USA
b) Německo, Itálie a Japonsko

Když na jednotlivé státy najedete myší, uslyšíte jejich národní hymnu a objeví se jejich vlajka. Když vyberete špatnou odpověď, spustí se názorná animace: ulice současného Londýna liduprázdné kvůli nočnímu zákazu vycházení, průčelí Toweru zakryté obrovským portrétem Hitlera a známé červené dvoupatrové autobusy ozdobené hákovým křížem v bílém kruhu. Teď předpokládejme, že největší Hollywoodská studia se budou muset přihlásit do výběrového řízení na výrobu videí pro tyto scénáře alternativní historie. A každý test bude potřebovat tisíce takových videí, jedno pro každou odpověď. Dohromady budou tvořit kostru zkouškového systému, který by nahradil současné státní maturity.

Tento systém nebudou používat jen děti, i dospělí budou stát frontu, aby si mohli zkusit testy navržené do podoby amerických velkofilmů. Stát má dost prostředků na to, aby jako první mohl efektivně financovat plošné projekty na výrobu vzdělávacího obsahu tohoto druhu. Jako první hráč na globálním vzdělávacím trhu tím získá výhodu a příležitost rozšířit svůj kulturní vliv v globálním měřítku.

Přesto pochybuji, že tento druh digitálních projektů budou prosazovat zastarávající státní struktury. Spíše podobné testy najdeme v nabídce obsahu od soukromých učitelů budoucnosti pracujících na trhu interaktivního vzdělávání.

Příklad ze současnosti

Jednoduché interaktivní testy již dlouho používají dospělí i dospívající při studiu cizích jazyků a některých vědních oborů. iPad umožnil vývojářům tvořit vzdělávací herní testy i pro malé děti už od předškolního věku. Například moje dvouletá neteř se pomocí pár těchto aplikací naučila latinku a azbuku. A vedle toho se ještě naučila územní rozdělení Německa a USA pomocí aplikace, která z jednotlivých územních celků dělá kousky puzzle.

Vzdělávání pomocí místních a globálních soutěží

Touha být nejlepší v soutěži je pro mladé lidi jednou z nejsilnějších motivací. Současný vzdělávací systém tuto motivaci nevyužívá dostatečně často. Státní zkoušky jsou až na samém konci akademického procesu, což logicky vede k podvodům a stresu.

Jenže představte si, že by dnešní písemky nahradil zkouškový systém, ve kterém by se zkoušky pořádaly každý týden po celou dobu studia. Známky ze všech předmětů každého studenta budou automaticky zaznamenány a veřejně zobrazeny na digitálních tabulích ve školách podobně jako sportovní výsledky atletů. Nejúspěšnější studenti postoupí do krajských a národních žebříčků, kde budou soutěžit se studenty z ostatních škol v kraji nebo celém státě.

Každý měsíc se statisticky spočítají městské a celonárodní výsledky pro každý předmět a vítězové budou vyhlášeni jako olympijští medailisté. Aby se předešlo podvodům, tyto pravidelné zkoušky budou nahrávány pomocí webkamer a záznamy budou uloženy v globálním archivu pro budoucí audit systému.

Tento systém by odstranil potřebu pořádat závěrečné zkoušky na konci akademického procesu a dal by univerzitám a zaměstnavatelům mnohem podrobnější a přesnější přehled o každém absolventovi střední školy. Neméně důležité je i to, že studenti budou mít příležitost ukázat své schopnosti v nových typech soutěží a každý bude mít příležitost převzít vedení žebříčku v jednom z bezpočtu předmětů budoucnosti.

Příklad ze současnosti

Formu soutěže již dnes využívá americký projekt TopCoder a ruský Codeforces, což jsou dvě internetové programátorské soutěže. Soutěžící z celého světa jsou každý týden zváni řešit pár hodin několik problémů. Jejich algoritmy jsou kontrolovány automatickými testovacími systémy, které hodnotí nejlepší programátory, a ti pak soutěží o první místo v žebříčku. Tyto žebříčky nabízejí mnohem důkladnější hodnocení programátorských schopností než známky na příloze diplomu z technické vysoké školy.

Předchozí díl

 

Datum: 14. 12. 2012, Autor: Překlad: Dobrovolníci ze zahraničního odboru Pirátů
Přečteno: 105x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Komentáře k článku

14. 12. 2012
vlasta klepák
Čím dál větší úlet

Zdroj: Pirátské Noviny

Hacktivističtí hrdinové z GhostShell a důvody pro jejich boj

10. prosince vypustilo hackerské uskupení GhostShell do světa údaje o více než milionu účtů získaných z databází Interpolu, FBI, NASA, ESA a mnoha dalších organizací. Aktivity této skupiny, která v letošním roce provedla už řadu dalších úspěšných operací, k sobě pochopitelně přitáhla pozornost médií, zprávy ovšem mlčí o příčinách, které GhostShell i další podobné skupiny nutí k činu.

12. 12. 2012

Pro přiblížení profilu skupiny GhostShell si nejprve dovolím připomenout její nejúspěšnější projekty.

Projekt Hell Fire (Pekelný oheň)
Na protest proti zatýkání hackerů ze skupiny LulzSec a hnutí Anonymous zveřejnila GhostShell množství dat především z amerických serverů. Jednalo se o záznamy z Wallstreet, CIA, MIT, poradních firem, bank, policejních oddělení, výzkumných institucí a dalších soukromých i státních subjektů.
Záznam projektu
Mirror

Projekt West Wind (Západní vítr)
West Wind cílil na informace z mnoha světových univerzit, GhostShell se snažila poukázat na nerovnováhu vzdělávacího systému a jeho celkovou zaostalost za moderními technologiemi.
Záznam projektu
Mirror

Projekt Black Star (Černá hvězda)
V souvislosti se zaváděním blacklistu v Rusku vyhlásila GhostShell ruským úřadům kybernetickou válku a na Internet umístila databáze získané ze stránek ruských podniků a policejních složek.
Záznam projektu
Mirror

Projekt White Fox (Bílá liška)
Zatím poslední z projektů GhostShell. Skupina na Internet v prosinci 2012 umístila ohromné množství uživatelských účtů získaných z Interpolu, FBI, NASA, ESA a mnoha dalších vládních organizací či dodavatelů, kteří mají kontrakty s těmito organizacemi. GhostShell se též připojila k výzvě Anonymous ohledně operací spojených s konferencí o telekomunikacích.
Záznam projektu
Mirror

Obrovský rozsah provedených operací je vskutku zaznamenáníhodný, stejně jako fakt, že GhostShell se snaží dbát na to, aby leaky databází, které světu poskytuje, způsobily pokud možno minimální riziko pro uživatele Internetu a obyčejné občany. GhostShell svými průniky do nejrůznějších systémů poukazuje hlavně na neschopnost odpovědných institucí svá data zabezpečit. Díky mediální pozornosti, která se skupině dostává díky masivním únikům dat, připojuje ke svým vyjádřením vzkaz pro všechny vlády a korporace, které jsou tak nebetyčně drzé, že stále pomýšlejí na regulaci a cenzuru Internetu. Vzkaz je ve své podstatě velmi prostý: Neopovažujte se Internet omezovat, Internet si přeje zůstat svobodný. Souběžně s tím se GhostShell pokouší přitáhnout pozornost ke kontroverzním tématům, ke kterým patří například studentské půjčky ve Spojených státech, které jsou příčinou zadlužování mladé generace na několik desetiletí dopředu.

Přestože se GhostShell (název skupiny se dá volně přeložit jako “Skořápka ducha”) podařilo tento svůj vzkaz, pod který by se každý racionálně uvažující člověk podepsal, rozšířit do všech koutů světa, média převážně přiživují ve veřejném mínění dojem, že se jedná o nebezpečná individua, se kterými by se mělo zacházet jako s bombovými atentátníky. Opět tedy dochází k základnímu nepochopení motivace hacktivistů – či spíše média tyto zprávy píšou přímo na objednávku, aby zastánci internetové regulace mohli donekonečna poukazovat na jakési “hackerské nebezpečí”. Média se tak nemusí obtěžovat s pochopením a tlumočením sociologického aspektu podobných činů a nadále fungují jako hlásná trouba libovolného režimu.

Co tedy vede člověka – hackera – k tomu, aby vnikl do uzavřeného systému a vzal z něj data, která následně zveřejní na Internetu? Touha po zisku? Těžko, v takovém případě by se hacker o svůj úlovek nedělil. Touha po slávě? Hacker si přeje zůstat v anonymitě, netouží po tom stát se celebritou. Chuť se pobavit? Tento důvod patrně hraje velkou roli, hackeři bývají často velmi hraví, ale risk, který jim hrozí při případném odhalení, se málokdy vyrovná zábavě. Tím hlavním důvodem tedy zůstává rozhodnutí něco změnit. Podílet se na tom, jak svět vypadá a funguje – což je něco, co je nám všem znemožněno i ve zdánlivě demokratických zemích. Nemůžeme se vyjádřit jinak než při rituálu voleb, který bývá zmanipulován a ve většině případů je dopředu rozhodnuto o výsledku díky propracované psychologické hře, ve kterou zásadní úlohu hrají právě média, která formují názor většinové společnosti. Demonstranti bývají rozháněni, petice ignorovány a absence prvků přímé demokracie v podobě referend nebo přímé odvolatelnosti veřejných činitelů způsobují ve společnosti to, co je s oblibou nazýváno “blbou náladou”. Jak by také mohli být lidé dobře naladěni, když je jim stále více dáváno najevo, že na jejich názorech nezáleží?

Hackeři, čili lidé, kteří díky svým schopnostem bývají zaměstnáni na velmi výnosných pozicích v IT sféře, si toto velmi dobře uvědomují. Mívají široký rozhled a dokáží pracovat s informacemi – ať už mají formu kódu v příkazové řádce nebo zpráv z mnoha na sobě nezávislých zdrojů. Mohli by ignorovat současný vývoj globální civilizace, ale to by šli sami proti sobě, museli by zanevřít na principy fungování vlastního oboru, protože by tolerovali něco, co nefunguje. Namísto toho se rozhodli projevit a vyjádřit svůj nesouhlas s nefunkčním společenským systémem, na jehož úskalí nejsnáze upozorňují ve velkolepém a kontroverzním stylu – zcizením dat. Ne pro osobní prospěch, ne se záměrem škodit. Pro šanci narušit současné rozdělení moci, kdy celé světové obyvatelstvo doslova dělá otroky několika vyvoleným zájmovým skupinám, které si svět rozparcelovali do několika sfér svého vlivu.

Ne, hackeři nejsou zločinci. Jsou to hrdinové. Hrdinové, kteří nepotřebují bojovat s mečem či kulometem v ruce. Stačí jim informace, které do světa vypustí a doufají, že se lidé konečně bez ohledu na ideologii spojí a dají jasně najevo svůj nesouhlas s tím, že se s nimi zachází jako se zbožím.

GhostShell o svých aktivitách pravidelně informuje na twitteru.

 

Datum: 12. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 200x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 7 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Ministerstvo dopravy ohrožuje životy cestujících

Občanské sdružení Naši zemi nedáme! vyzývá předsedu vlády Petra Nečase k neprodlenému zásahu proti úředníkům ministerstva dopravy a Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), kteří jedním škrtem pera znehodnotili šedesátimiliardovou investici do železničního koridoru a ohrozili životy a zdraví statisíců cestujících.

10. 12. 2012

Preventivní kontroly na železnici jsou minulostí

Úředníci ministerstva dopravy novým výkladem platné legislativy znemožnili kompetentním orgánům (Drážní úřad a Drážní inspekce) provádět preventivní činnost při kontrole bezpečnosti železnice a drážní dopravy v celé České republice. V době, kdy nebyl systém kontrol omezen, bylo prováděno 4951 preventivních akcí ročně, přičemž zjištěné nedostatky byly neprodleně odstraňovány. Po zásahu úředníků ministerstva dopravy zůstanou všechny nedostatky nepovšimnuty až do doby, kdy způsobí mimořádnou událost s nepředvídatelnými následky! Kontrolní úřady budou muset předem informovat doporučeným dopisem kontrolovaný subjekt, musí mu oznámit, kdy, kde a co budou kontrolovat. Takový postup bude stejně efektivní, jako kdyby policie musela předem informovat řidiče, kdy a kde bude kontrolovat řidiče na alkohol nebo technický stav vozidla. Řidič by měl jistotu, že nikdy ho nikde nemůže žádná kontrola překvapit.

Zmíněným bezprecedentním opatřením nebyla ušetřena jediná koruna ze státního rozpočtu, ani jedno systematizované místo ve veřejné správě a Česká republika se dostala do kuriózní situace, kdy zrušila aktivitu, ve které byla odbornými drážními institucemi (ERA – Evropská železniční agentura) vyzdvihována jako vzor efektivního konání prevence ve veřejné správě.

Zmařená šedesátimiliardová investice

Státem vlastněná Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) nepromyšleně rozhodla o převedení levostranného provozu na koridoru Břeclav-Přerov-Bohumín (tzv. Ferdinandova dráha) z levostranného na pravostranný (odkaz).

Státní úředníci nepravdivě informovali veřejnost, že zmíněné opatření s sebou přinese jen minimální náklady a nebude mít vliv na provoz na trati. Důsledkem tohoto byrokratického aktu je však znehodnocení funkce tzv. Dluhonické spojky (odkazy – videa 1 a 2), která mimoúrovňově propojovala hlavní železniční tah z Prahy do Ostravy se zmíněnou Ferdinandovou dráhou. Dojde tak ke snížení propustnosti části železničního koridoru, protože dvoukolejná trať od Prahy a Olomouce se napojovala na Ferdinandku mimoúrovňově, takže protijedoucí vlaky se všude míjely. Od nynějška se bude muset vlak úrovňově, tedy na výhybkách stanic Dluhonice či Prosenice, dostat zleva doprava, přičemž během tohoto manévru musí stát všechny protijedoucí vlaky. Takže než průměrný nákladní vlak v tomto bodě přejede zprava doleva, zablokuje všechny ostatní vlaky ve všech směrech na cca 3 minuty. Je to jako kdyby byl na dálnici instalován jednopruhový úsek se semaforem a chvíli by se jezdilo jedním, chvíli druhým směrem.

Tím byla z velké části zmařena šedesátimiliardová investice státu do rekonstrukce železničního koridoru, jehož propustnost se uvedeným administrativním opatřením výrazně sníží a státu vznikne nutnost vybudovat na již zrekonstruované trati zcela nové mimoúrovňové křížení v ceně řádu miliard korun. Kapacita celého koridoru do doby, než bude toto mimoúrovňové křížení zbudováno, bude nižší než před investováním desítek miliard korun!

Dle obecné teorie sítí je známo, že propustnost celé sítě je dána propustností jejího nejužšího místa, takže SŽDC z kapacitního koridoru zbudovaného za 60 miliard korun udělala administrativním zmetkem jednokolejnou lokálku.

Vzhledem k tomu, že resort dopravy je dlouhodobě bez kompetentního vedení, a vzhledem k hrozícím škodám na majetku státu a bezpečnosti cestujících vyzýváme předsedu vlády Petra Nečase k neprodlenému zásahu vedoucímu k nápravě zmíněných skutků a potrestání viníků.

Tuto výzvu podpořili:
Nádraží nedáme!, o. s.
Klub přátel lokálek, o. s.
Jaromír Dušek, náměstek hejtmana Pardubického kraje a radní pro dopravu
Zdeněk Žák, bývalý generální inspektor Českých drah

Ke stažení:
Nova_Pravidla_SD2012-1.pdf, 329 kB

Odkazy:
Občanské sdružení Naši zemi nedáme!

 

Datum: 10. 12. 2012, Autor: Pavel Prchal
Přečteno: 384x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 11 čtenářů, celková známka je 1.18.

Komentáře k článku

10. 12. 2012
xChaos
Afinita vlakofilů k Pirátské straně je zajímavá záležitost

Zdroj: Pirátské Noviny

Bizár Česko 2012

S režisérkou a studentkou FAMU Apolenou Rychlíkovou jsme si na Pirátských novinách povídali před rokem. Mezitím stihla natočit nový film o protestech proti současné vládě s názvem Padá vláda, něco si přej. Společně s dalšími tvůrci točí dokument o bývalých českých premiérech, jí připadl portrét Mirka Topolánka. Film Padá vláda, něco si přej můžete získat zakoupením streetpaperu Nový Prostor, součástí prosincového vydání je i tradiční DVD s novými studentskými filmy.

9. 12. 2012

Před
rokem jsme probírali tvůj aktuální dokument o Petru Hájkovi. Jak film hodnotíš
s ročním odstupem?

Tak jak… pořád stejně. Já ho vlastně od té doby pořádně
neviděla. Nejsem ten typ, který se na své „dílo“ blaženě kouká na každé
z projekcí (a že jich bylo relativně dost, na v podstatě nevýznamný studentský
film). Ale samozřejmě, že si občas říkám, jestli jsem neměla být tvrdá,
konfrontační, nekompromisní, jestli to takhle stačilo…

A myslím, že ano, mohla jsem být tvrdší, na druhou stranu
si absolutně nedokážu představit, jestli by to něco přineslo. Takhle mám prostě
zakonzervovaného konzervativce českého, tedy velmi speciálního typu v
nejčistější podobě, která je možná. A tak je to vlastně dobře, tedy z reakcí se
zatím zdá. Zvlášť v kombinaci s tou neživou, v prostoru a čase ustrnulou,
pro účely tohoto natáčení záměrně zvolenou filmovou formou.

Ten film je vlastně svým způsobem konzervou nejen jeho,
ale mojí… Dvaadvacetileté děcko, ještě trochu naivní, se silnou touhou poznat
někoho, kdo je úplně jinej, třeba ho i pochopit… Nevím. Strašně mě to
natáčení naučilo. Teď jsem mnohonásobně radikálnější. Tehdy jsem se tak
rozkoukávala. Je dobře, že mi Petr Hájek vlez do zornýho pole.

To
si ovšem budou muset diváci počkat asi až na tvůj další film, protože v tvém
letošním dokumentu „Padá vláda, něco si přej“ filmařskou radikalitu nevidím.
Možná záludnost a rafinovanost, ale to bych nesměl vědět, že do tohoto natáčení
si šla s naprosto opačnými úmysly.

Já jsem taky nemluvila o radikalitě filmařské. Jde o názorovou.
Že mam víc jasno a už nechci byt tak shovívavá. Ale je fakt, že na počátku každého
natáčení je entuziasmus, radostna zvědavost, snaha něco zjistit, empiricky ověřit.
Což je i případ „Vlády“, která vyrostla na nespokojenosti, ale i zvědavosti a jistě
i na naivitě, že najdeme třeba jen v náznaku recept, jak z těch sraček ven.

Projekt
Pozitivní evoluce Karla Janečka, jednoho ze tří hlavních protagonistů filmu
Padá vláda, něco si přej, tedy tím receptem není?

Ne. Naopak. Zvlášť teď, po „Žitovi 44″.

Aha,
takže další film bude o Landovi? A nejsou tyhle bizarnosti v podstatě jen další
pokračovaní tendencí ve stylu Věcí veřejných či Holešovské výzvy? V trochu jiné
podobě samozřejmě.

Teď tě nechápu. Naschvál to zlehčuješ… O Landovi točit
nechci. Toho tam do filmu jen přistřihnu, aby to každýmu normálnímu člověku
bylo jasny, co je to za hnus. Fakt.

Mam většinou tendenci věci bagatelizovat, dělat si ze všeho
prdel. V sobotu v noci jsem ale čuměla na ten úlet na Slavících a měla poprvé v
životě fakt reálný pocit, že se po tomhle lidi můžou zbláznit. Chápeš? Po výstupů
blbečka s pseudorunama na mikině, který jsou vlastně písmo z Pána prstenu, s
kohoutem v náruči a hubou plnou rádoby mystických keců o králi králů… Kterým
je pán, který si, při vši úctě, myslí, že když je dobrej v matice, je dobrej ve
všem. Ale že se vůbec divím. Vždyť je to cely jen otázka elit

Nezlehčuji
to. Samozřejmě i bizarnosti dokáží být velmi nebezpečné. Narážel jsem na něco
jiného, že lidi jsou naštvaní a začíná jim být celkem jedno jakým způsobem a s
kým v čele dají průchod své naštvanosti. Někdy jdou takzvaně „na
cikány“, někdy proti České televizi, jindy proti vládě. Ovšem alternativa
není zatím moc jasná, a to nejen v Česku. Takže kde hledat ten zázračný recept?

Jenže rozdíl mezi Landou a Vítkem Bártou je ten, že z nich
dvou je Landa ten uspešný manažer. Už čtvrt století. Je naivní si myslet, že to
děla takzvaně pro lidi. Děla to pro sebe. Že jsme tohle ještě neprohlédli je
teprve ten bizár! A spojeni s Janečkem je ideální. Krása! Landa k němu, morálnímu
obroditeli, nahnal všechny ty takzvaný teplákový vlastence. Víš, tady se to
slilo. Jo, lidi jsou frustrovaní, protože váha jejich hlasu klesla na minimum,
ze všech stran se jim osekávají svobody, vydobyty v průběhu 20.stoleti,
politici si s nimi vytíraj prdel. A bum. Někdo o ně jakoby stojí a ptá se jich
„co pozitivního jste dnes udělali?“. Anebo říká „společně, společně
těm zlodějům a lhářům zatopíme!“. No kdo by to nebral, ne? 

A ten recept? Ježíš nevím! Zdravej rozum, základní dávka
sebevědomí a hlavně žádnej resentiment. 

Obávám
se, že tvůj recept je už příliš intelektuální. Ani já pořádně nevím co přesně
si představit pod slovem resentiment. To vás učí na FAMU, tyhle cizí slova?

Ne. Tam se s tím, že je znáš, počítá. Učí nás tam myslet,
víš.

Ale
neučí vás, jak se stát tribunem lidu, což je pochopitelné. Co myslíš, že můžeš
ovlivnit filmem? 

Někdy mám pocit, že všechno. A jindy, že nic.

Závěr
tvého filmu odhalí mnohé. Třeba že dobromyslný miliardář přestává být pozitivně
naladěný a zapálený pro zlepšování poměrů v Česku, když je upozorněn, že ke
svému majetku přišel sice legálně, ale způsobem, který není možné dále
tolerovat. Protože systém neženou do krize nějací Janečkovi zlojedi, ale i
nadvláda neproduktivního spekulativního kapitálu, který bude muset být více zdaněn
a regulován. To mi přijde jako poměrně zásadní myšlenka, která ve filmu zazní.
Souhlasíš s ní?

Ten závěr je dobrej, ne? Mám ráda, když se lidi potkávaj,
hádaj… skoro vždycky je to zábavný. No a k tomu zbytku. Já teď mám zrovna období,
které si nazývám „o redistribuci“. Že mi nejde na mozek, jak někdo muže
vydělávat ty horentní sumy za práci, která je… je co? Od kdy má ředitel Sazky
právo brát milion měsíčně, když moje babička se cely léta dřela a má sedm litru
důchod? Já teda ekonomice nerozumím, ale s tím burzovním spekulováním se to má stejně.
Co to znamená, že jsou trhy neklidné a jak je možně, ze takový věci nam, lidem
tak mimo tzv. realitu wall street, tak radikálně zasahuji do zivota?

Kateřina
Kňapová píše teď na Deníku Referendum v
reakci na Janečkovu „pozitivní evoluci“: „Hrou na depolitizovanou
kartu se zase můžeme vyhnout otázce často protichůdných zájmů jednotlivých
skupin a představám o uspořádání světa, o které se v politice vede boj.“
Kdo myslíš, že tenhle boj vyhraje?

Tak Ty nevíš, co je resentiment, ale tohle si nějak
vyložíš? Nevím. Ta teze mi přijde překombinovaná a nepolitická karta je
politikum jak vyšitý. A kdo vyhraje jakej boj? Takhle to bude : 

Po rozdělení obyvatel na zlou většinu a hodnou menšinu
spravedlivých, jsou zrušeny i volby. Politici jsou vybírání na základě
matematického vzorce, který objektivně určí vhodné adepty. Ty pak do funkce
uvede kohout. Všichni občané jsou povinni každý den v 18:00 hlásit, co ten den
udělali dobrého. Dobré je všechno, co je myšleno upřímně. Cokoli je upřímné, je
současně vždy i pravdivé. Každý občan, který má vůči novému spravedlivému
systému nějaké výhrady, se může v rámci diskuze svobodně střelit do hlavy
(Standa Biller pro Žít Česko).

Tento scénář mi vzdáleně připomíná kambodžskou vládu
Rudých Khmérů. Z toho by teda asi Dan Landa neměl radost, když je proti těm
komunistům. Zkusme se vrátit na zem, k tomu rozumu. Kdyby byly předčasného
volby, koho by si volila?

Ježíš. Víš
co…já se pomalu začínám sžívat s tím, ze nevolit je taky rozhodnuti a vyjádřeni
postoje.

 

Takže
žádné Zelené? Ani Piráty? Ani nějakou úplně novou nezkaženou a morální stranu?

Jak říkám… začínám se prostě sžívat s pocitem, že
odmítnout volit, je volba a vyjádření politického názoru. Ale jinak bych
samozřejmě strašně ráda volila třeba sociální demokracii, zelený. Občas mě to
ještě přepadne. Že nadřadím ideologii realitě, a jen pro to ideologické
směřování dám nějaké straně hlas, bez ohledu na to, jak mě sere… ale na 80
procent to neudělám.

Zpátky k filmům. Jaký film tě letos zaujal? 

Určitě Krehká identita Zuzy Piussi, té momentálně trestně
stíhané Slovenky, dlouhodobě se věnuje čistě slovenským tématům a s železnou
pravidelností to dělá dobře. Její další film Od Fica do Fica je zas taková
slovenská varianta mojí Vlády, až mě to zarazilo… A z českých věcí určitě
Tělo mého těla Violy Ježkové, Neviditelná ruka trhu: Privatizace Barrandova od
Martina Kohouta, Pevnost Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše (vítězný film Jihlavy).
Je toho dost. Taky maďarskej hraňák Je to jen vítr o pogromu na Romy v
Maďarsku, ale vlastně spíš o strachu. Jo a taky 161 88! jsem málem
zapomněla…….

A
máš i svůj vysněný film, který by si chtěla natočit?

No to je vlastně každej, kterej točím. Protože témata si
vybírám sama. Třeba teď děláme ve spolupráci s ČT portréty bývalých předsedů
vlád. Já mám Mirka Topolánka. To je skvělý. Potom píšu scénář k filmu o české
armádě. A tak si to teď tak pomalu skládám, ale nějaký ideál, ke kterému se
ubírám, to není. Protože vždycky, když se rozhodnu začít točit, je to vlastně
splnění snu.

Ale vlastně mi došlo, že můj vysněnej film je dokument o
Jaromíru Jágrovi. Fakt nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout!

A
jaké jsou tvé sny, které se ti zdají?

Tak dneska se mi třeba zdálo o prezidentské kampani. Ale
to byla nuda. Po tom sobotním Landově výstupu se mi zdálo, že se fakt lidi
zbláznili a udělali tu revoluci. Ta skončila tak, že se Karel Janeček stal
českým králem. Landu jmenoval správcem všeho majetku. Landa zrušil nepovinnou
armádu a nahradil ji povinným kickboxerstvím. Byla to divnost. Mašírovali si po
ulicích v teplákovkách, Landa měl normálka uniformu, každé poledne se jezdilo
rallye na počest Janečka. Všichni, co nechtěli být takhle pozitivní, což se
projevovalo tím, že nehlásili, co pozitivního pro společnost dělají, museli
nastoupit na pozitivní převýchovu. Duševní i fyzickou. No já se přestěhovala s
kámošema do kanálu, kde vznikla nová fronta. Jakoby kulturní nebo tak něco.

 Docela srandovní
sen, dokud nepotkáš někoho, kdo Ti řekne: „Tak ten Landa, to musí být ve
spojitosti s panem Janečkem jen nějakej úlet, to hoďme za hlavu, když to přece
pan Janeček myslí tak dobře s námá se všema…“ A to je názor, kterej
se fakt šíří skrz současnou českou kulturní frontu! Nechápu.

Já
čekal něco pozitivního nejanečkovského a on ti pořád straší v hlavě. Zdálo se
ti i Hajkovi?

Jasně, několikrát. Ale mně to v té hlavě straší, protože třeba
včera jsem byla na tom rolnění. Bylo to trapný. Vlastně víš co, všechny ty
Landovy aktivity jsou trapas, kdekoliv jinde by šašek jeho formátu byl terčem
žertů. U nás si zvesela vydělává těžký love a těší se zájmu médií. No a na Vyšehradě,
jdeš cestou ke Slavínu, všude slyšet rolnění, totální výsměch, drsní borci si
připevnili barevné rolničky na kanady a bombry, táhnou českou vlajku. Pak
vyleze Žito v obleku šaška s kámošema v teplákovkách a zpívají a lidi rolní…
A jako prostě matky s dětma, důchodci, dojatí patetičtí chlápci z posiloven s
holou hlavou, celé rodiny. To Tě ten smích přejde. A vrcholem je, že přijedou
novináři a zeptaj se ho úplně vážně: „Co je špatně s naší zemí, pane Lando? A
co bude příště?“ A pak se dočteš v Respektu, že jen tak zmlátil tři lidi,
protože nebyli pozitivní. Prej převýchova. Hurá.

Landovi
se zřejmě, a nejen jemu, stýská po začátku devadesátých let. A fakt tě nenapadá
na závěr něco opravdu pozitivního?

Ale jo. Že každá akce má i svou reakci. A že když se
třeba půlka obyvatel zblázní, udělá se té druhé půlce jasno a opustí ten naivní
pocit, že v téhle době nám nic nehrozí, protože přece žijeme ve svobodě.

 

Datum: 9. 12. 2012, Autor: Dalibor Záhora
Přečteno: 177x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Doporučení OSN, o kterých ani nevíte

V souvislosti s Dubajskou konferencí o telekomunikacích se hovoří o reálném nebezpečí omezení svobodného pohybu po Síti i o pečlivém sledování jejích uživatelů. Než se dozvíme, co na nás v Dubaji telekomunikační lobby opět chystá, rádi bychom našim čtenářům představili výňatek z dokumentu OSN, který by veřejné pozornosti rozhodně ujít neměl.

8. 12. 2012
Následující úryvek pochází z dokumentu “Užití Internetu pro teroristické účely”, který vydal UNODC (United Nations Office on Drugs and Crime – Úřad OSN pro Drogy a Zločin). Jedná se o takzvaný “Protokol systematického přístupu”, který v sobě shrnuje postup pro odhalování teroristů či teroristických skupin. Tento dokument byl v současné podobě vydán v září letošního roku, nicméně praxe v něm popsaná je uplatňována mnohem déle.

Takže pokud jste někdy trpěli paranoidními představami, že jste (nebo kdykoliv můžete být) pod bedlivým dohledem, nemuselo se vždy jednat jen o vaši přebujelou fantazii.

• Sběr dat: Tato fáze zahrnuje sběr dat tradičními metodami vyšetřování, mezi které patří získání informací vztahujících se k podezřelému, jeho spolubydlícím, relevantním spolupracovníkům či dalším lidem z okolí podezřelého. Informace jsou shrnuty v monitoringu aktivit a kanálů komunikace, včetně pevné linky a mobilních telefonů.
• Vyhledávání dodatečných informací dostupných skrze internetové služby: Tato fáze obsahuje podání žádostí o poskytnutí informací uložených v databázích webových služeb e-komerce, komunikace či sociálních sítí, ke kterým patří například eBay, PayPal, Google a Facebook stejně jako specializované vyhledávače typu 123people.com. Data shromážděná těmito službami obsahují též internetové “cookies”, které poskytují klíčové informace ohledně více uživatelů využívající stejný počítač či mobilní zařízení.
• Aktivity popsané v předchozích dvou fázích slouží k poskytnutí informací a vyhodnocení vzájemných referencí, které pomáhají utvořit profil vyšetřovaného jednotlivce či skupiny. Tyto informace zůstávají dostupné pro pozdější analýzu v dalších stádiích vyšetřování.
• Požadavky na VoIP server: V této fázi si zákonné autority vyžádají informace od poskytovatelů VoIP služeb vztahujících se k vyšetřovaným osobám a jakýmkoliv dalším pobočkám či uživatelům stejných síťových zařízení. Informace získané v této fázi mohou být využity jako “chytrý filtr” pro účely ověření informací získaných v předchozích fázích.
• Analýza: Velký objem dat získaný z VoIP serverů a od poskytovatelů různých internetových služeb je posléze analyzován. Dochází k identifikaci informací a trendů užitečných pro účely vyšetřování. Tato analýza může být usnadněna počítačovými programy, které mohou filtrovat informace nebo v rámci zdůraznění dat poskytnout grafické znázornění trendů, chronologie, existence organizované skupiny a její hierarchie, geolokace členů takové skupiny či faktorů známých mezi více uživateli, například běžný zdroj financování.
• Identifikace předmětů zájmu: Ve fázi následující po chytré anyláze dat se určují předměty zájmu, mezi které patří například informace o podporovateli propojené s bankovním, e-mailovým nebo VoIP účtem.
• Aktivita stíhání: V této fázi zákonné autority zahájí taktiku za účelem dopadení, pro kterou jsou využity digitální komunikační kanály stejně jako ty tradiční. Aktivita stíhání může být podniknuta v rámci spojení s telekomunikačními službami, jakými jsou pásma pevné linky, mobilní pásma a bezdrátová komunikace, stejně jako ve službách poskytovaných ISP, kterými jsou komunikační služby jako e-mail, chat nebo fórum. Zejména v posledních letech byla v nových komunikačních technologiích objevena slabá místa, která mohou být využita pro vyšetřovací nebo zpravodajské účely.  S náležitou péčí by mělo být přistupováno k zajištění forenzní integrity shromážděných dat a potvrzení pokud možno veškerých shromážděných poznatků objektivními identifikátory, jako jsou GPS souřadnice, určení času nebo kamerový dohled.

Je-li to umožněno domácím právem, mohou zákonné autority využít digitální monitorovací techniky usnadněné instalací počítačového hardware nebo aplikací, mezi které patří například virus “Trojský kůň” nebo keylogger (snímání stisku kláves), na počítač sledované osoby. Toho je dosaženo skrze přímý či vzdálený přístup k danému počítači. Je nutné brát zřetel na technický profil hardware, který má být kompromitován (přítomnost antivirové ochrany nebo firewallů), a osobní profil všech uživatelů zařízení, přičemž se cílí na nejméně sofistikovaný uživatelský profil.

Celý dokument (pouze v angličtině) si můžete stáhnout zde, originální znění Protokolu systematického přístupu naleznete na stranách 60-61.

Není příliš obvyklé, aby složky provádějící sledování nebo vydávající doporučení k jeho průběhu tak otevřeně ukazovaly své karty a tím umožňovaly “pravým teroristům” vyhnout se dopadu takových postupů. UNODC na dotaz, jak je možné, že sám od sebe vydal report obsahující líčení způsobu práce při odhalování teroristů, odpověděl následovně: “Jsme transparentní v tom, co děláme, krom toho je záměrem publikace sdílet doporučenou praxi, která byla ustanovena, a pomoci vzdělávat soudce a prokurátory.”

Přestože se úřad snaží schovávat za magickou formuli “transparentní”, z jeho “doporučené praxe” vyplývá, že využívání těchto nových postupů by mělo být co nejvíce rozšířeno, s čímž jde ruku v ruce i závadění celoplošného sledování všech obyvatel, ať už formou obřích projektů typu INDECT nebo lokálního dohledu. Je jen zbožným přáním uživatelů Internetu, že soudci a prokurátoři budou skutečně dostatečně vzděláni a budou ctít presumpci neviny. Jinak totiž uživatelé čelí dalšímu riziku dolování dat, které na Internetu už dnes číhá po každém kliku.

 

Datum: 8. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 470x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny