GreyLinkDC++

Maďarská pálenka

Ve střední Evropě je už zase dusno, tentokrát kvůli Maďarsku. Konzervativní „národní revoluce“ Viktora Orbána však skoro v ničem nepřipomíná dávné patálie s Rakouskem Jörga Haidera. Viktor Orbán a jeho lidé, kteří od dubna 2010 disponují ve své zemi ústavní většinou, jsou jiná káva.

14. 1. 2012
Nová ústava, proti níž 2. ledna protestovalo v Budapešti 100 tisíc lidí, nezná slovo republika. Zbylo jen Maďarsko. „Bože, žehnej Maďarovi,“ začíná preambule.

Jsme informováni průběžně, jak jsou v Maďarsku brána pod krkem média, Romové, ústavní soudci, bezdomovci, kompetence centrální banky, kriminálníci, soukromé penzijní fondy (byly fakticky znárodněny), Evropská unie i MMF. Víme, že Maďarsku padá rating za ratingem pospolu s národní měnou. A že forint táhne dolů polský zlotý i českou korunu. Politikové standardních liberálních demokracií jsou z Maďarska na mrtvici, Brusel je znechucen, Washington znepokojen, Bratislava je z těch Maďarónů jako na trní.

Vlastně bylo zvláštní, když se Petr Nečas 15. prosince, den před přerušením rozhovorů maďarské vlády s MMF, zastavil v Budapešti a s Viktorem Orbánem si notoval, byť na jiné téma: s miliardami na záchranu eurozóny (přes MMF) je nejlépe vyčkat.

Maďarskou „rovnou daň“ (16 procent) či tamní nucené práce nezaměstnaných český premiér výslovně nepochválil. Zato Orbán střihl si bonmot: Ve vztahu k EU je „potřebný chlad českého piva, a ne ostrost maďarské pálenky“. Možná neví, že Češi si občas dají s pivem i toho prcka. Anebo se poučil, že oheň je nutno skrývat pod pěnou poctivé chmeloviny. A že s MMF se (ani se stotisícem lidí v ulicích) nevybíhá, nýbrž (aspoň naoko) vychází.

Loni v srpnu vystihl zdroj maďarského maléru německý Die Zeit: Orbán jako obvykle využil skutečný problém, aby posílil svou ideologii (a politickou praxi). Skutečný problém byl znám už před volbami 2010 a popsal ho budapešťský list Heti Világgazdaság: „Demokratické hodnoty… se zdají být nadbytečné, když se v běžném životě nedostávají peníze na nákupy a na placení účtů.“ Skutečný problém spočívá i v tom, že nadnárodní instituce žádají strukturální reformy, které jsou lidsky nepředstavitelné: „Maďarsko musí být pannou, ale také skvělou milenkou,“ uvedl list. A to prostě nejde, někdo pak vždycky vstane, aby řekl ne.

Důsledky a celoevropský význam maďarského maléru spočívají právě v tomhle: tam, kde existuje levice pouze jako další štáb neoliberalismu, nebo jako pohrobek stalinských partají (anebo jako obojí), ujímá se pak kritiky někdo jiný.
Ten, kdo se opře o zděšené „střední vrstvy“, doma je obrátí proti vrstvám sociálně nejpokleslejším a směrem navenek proti nadnárodním strukturám. „Středostavovské“ sociální obavy přetavené v asociálnost, nacionalismus, historické resentimenty, xenofobii a rasismus – to jsou ingredience maďarské pálenky. Po Evropě se teď prodává všude.

Komentář Martina Hekrdly vyšel 11. ledna 2012 v deníku Právo. Šíření informací nelze zastavit.

 

Datum: 14. 1. 2012, Autor: Martin Hekrdla
Přečteno: 193x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 8 čtenářů, celková známka je 2.

Komentáře k článku

14. 1. 2012
Kuky
Ústavní většinu

14. 1. 2012
mp
hm,

Zdroj: Pirátské Noviny

Petr Vileta: Patří Pirátské strany do vězení?

14. 1. 2012 | Piráti | 3
Přinášíme další reakci na text Benjamina Kurase, který byl publikován v Mladé frontě DNES 9. ledna 2012 s titulkem „Pirátské strany patří do vězení“. S Kurasovými názory polemizuje pirát Petr Vileta. Benjamin Kuras je spisovatel, dramatik, překladatel a publicista. Spoluzakládal Stranu svobodných občanů a kandidoval za ni ve volbách do Evropského parlamentu (2009), v kterých ovšem strana neuspěla.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Petr Vileta: Patří Pirátské strany do vězení?

Přinášíme další reakci na text Benjamina Kurase, který byl publikován v Mladé frontě DNES 9. ledna 2012 s titulkem „Pirátské strany patří do vězení“. S Kurasovými názory polemizuje pirát Petr Vileta. Benjamin Kuras je spisovatel, dramatik, překladatel a publicista. Spoluzakládal Stranu svobodných občanů a kandidoval za ni ve volbách do Evropského parlamentu (2009), v kterých ovšem strana neuspěla.

14. 1. 2012
Pod tímto titulkem vyšel článek Benjamina Kurase v MF Dnes a na svém blogu ho publikuje s titulkem Svobodné, nebo kradené?. Jako Pirátovi mi to nedá, abych neodpověděl.

Předně chci panu Kurasovi poděkovat, opravdu, bez špetky ironie, větší reklamu nám nemohl udělat. On nepíše o žádných bezvýznamnostech a prkotinách a když už si vzal na paškál Pirátské strany, musí to být závažné.

Cituji z článku:
„Představme si politickou stranu s programem bezplatného bydlení, jídla, šat, bot a třeba ještě nábytku. Představme si, že taková strana voličům dokonale vysvětlí, že na tyto bezplatné věci a služby mají morální právo, protože na nich někdo nepřiměřeně a nemravně vydělává.“
A teď já. Představme si politickou stranu s programem bezplatného zdravotnictví, veřejnoprávního vysílání, stravenek, režijních jízdenek pro zaměstnance železnice a štědrým systémem sociálních dávek. Představme si, že taková strana voličům dokonale vysvětlí, že na tyto bezplatné věci a služby mají právo. Safra, tohle mi něco připomíná. Co jen to může být? Aha, už to mám. Sociální demokracie jako vyšitá. Patří snad socialisté do vězení? No někteří možná, ale ne pro svůj politický názor, ale pro trestné činy, spáchané buď záměrně, z hlouposti, nebo z nedbalosti.

Pan Kuras se domnívá, že je možné vlastnit myšlenku a dokonce ji prodávat a to opakovaně. V jistém smyslu myšlenku vlastnit lze, ale jen potud, pokud ji držíte pouze ve své hlavě. Jakmile se myšlenka dostane na veřejnost, už to není myšlenka, ale informace a tu vlastnit nelze, aniž byste brutálně omezovali právo ostatních tu informaci přijmout a použít.

Kdysi dávno byla zveřejněná myšlenka bez ochrany. Fungovalo to tak tisíce let a příklad z doby ne tak dávné je třeba ruchadlo bratranců Veverkových. Různé pluhy byly známy již od starověku, ale oni přišli s něčím novým a kupodivu si to nedali patentovat, ale „Těšilo je, že jejich řešení funguje, že pomáhá lidem ulehčit jejich práci. Nevěděli, že se jedná o vynález, jehož patentování a obchodní využití by mohlo řešit jejich svízelnou finanční situaci. Dávali své řešení ruchadla k dispozici každému, kdo o ně požádal.“ Jak se lze na Wikipedii dočíst, na jejich myšlence vydělávali jiní, ale kdo je dnes zná? Ve škole se učí o bratrancích Veverkových.

Pan Kuras běduje nad trpkým osudem tvůrčích lidí, jak chudáci přijdou o práci a jejich obory zaniknou. Jenže tvůrci tvoří proto, že mají nápad, mají inspiraci a musí to z nich ven. Jestli někdo „tvoří“ jen pro peníze, pak je to na jeho „díle“ poznat. Kvalita je mizerná a pokud takový „tvůrce“ zemře hlady, pro svět to žádná ztráta nebude. Nebudu nikoho jmenovat ani z naší popmusic, ani z původců Hollywoodských béčkových filmů, každého čtenáře jistě vhodný příklad napadne.

Před pár desetiletími zavedený systém „ochrany duševního vlastnictví“ měl opravdu kdysi smysl, ale dnes je na překážku. Co kdysi pomáhalo, dnes škodí. Stejně, jako truhlář vyrobí vlastní model židle a prodá ho za konečnou cenu, stejně tak může spisovatel napsat román a prodat ho nakladateli za konečnou cenu. Jestli na tom nakladatel vydělá nebo prodělá, to je naprosto normální podnikatelské riziko. Ani ten truhlář totiž neví, jestli se zrovna jeho model židle ujme a budou ho lidé kupovat. Napřed musí jít do rizika, nakoupit materiál a tu židli vyrobit. Je jasné, že začínající truhlář bude prodávat svou židli za nižší cenu, aby vůbec mohl konkurovat ostatním, již zavedeným truhlářům. Stejně tak začínající spisovatel bude muset nabídnout svoji prvotinu za nízkou cenu a teprve až si získá jméno, může od nakladatele chtít víc. Ale tak je to všude, ani začínající kuchař nedostane stejnou mzdu, jako jeho kolega s dvacetiletou praxí.

Panu Kurasovi uniká i další věc, že dramatický pokles prodeje CD, DVD a dalších nosičů, ale i návštěvnost kin, neklesá důsledkem pirátského stahování, ale proto, že některé nosiče dat jsou již zastaralé a celkově se změnil způsob „konzumace“ uměleckých děl. Posluchači a diváci již nechtějí pasivně přijímat to, co je jim předkládáno, ale chtějí si vybrat jak dílo, tak způsob jeho poslechu nebo shlédnutí. Jak již jsem zmínil výše, kvalita mnohých děl je dost mizerná a proč bych si měl kupovat CD s jednou „peckou“ a devíti „vycpávkami“, které jsou tam jen proto, aby to CD obsahovalo alespoň 10 kousků? Když bude možnost si jednu písničku na Internetu koupit za rozumnou cenu, řekněme 10 Kč, tak si ji koupím. Jednu od toho, druhou od jiného, namixuji si je podle vlastního vkusu a nahraji kam budu chtít. Do PC, do mobilu, na MP přehrávač. Ale koupené dílo musí být moje a nikdo po mně nesmí požadovat, abych platil za každé poslechnutí či shlédnutí znovu. Zmíněnému truhláři přece také neplatíte pokaždé, když na jeho židli usednete.

A ještě k těm odhadovaným ztrátám. Ta čísla jsou naprosto vycucaná z prstu. Stalo se snad panu Kurasovi někdy, že by navštívil koncert, ten se mu nelíbil a pořadatel mu vrátil vstupné? Nebo že by si koupil nové CD nebo DVD, doma shlédl, shledal to šuntem a mohl to v obchodě vrátit? Mě se to tedy ještě nikdy nestalo a to už jsem těch šuntů viděl hezkou řádku. Mám oblíbenou kapelu, máme koupené jejich CD a vyjde další. Koupím si to za nehoráznou cenu 500 Kč, pustím první věc, nic moc, poslechu druhou věc, ještě horší a u třetí už se chytám za hlavu, protože „tohle se jim prostě nepovedlo“. Když si budu moci vybrat na Internetu, třeba i s poslechem krátké ukázky, vyberu si to, co se mi opravdu líbí a peníze půjdou těm umělcům, kteří budou oblíbeni. Jo, mimochodem, z dnešního CD jde autorům a muzikantům zhruba jen 10%, vše ostatní shrábnou vydavatelé, distributoři a reklamní agentury.

Pane Kurasi, doba se prostě změnila, Internet ji změnil. Staré české přísloví praví, že „Slovo, z huby vypuštěné, ani párem volů zpět nezatáhneš.“ Informace dnes proudí obrovskou rychlostí a co je jednou vypuštěno, to lze tisíckrát smazat, ale na tisíci a prvním místě se to znovu objeví. A pokud se budete soudit, jen dáváte práci advokátům, jako by už tak nebyli dost bohatí. Tahle zbytečná práce s ochranou neochránitelného nás, vyspělý svět, táhne ke dnu, nikoliv nechránění myšlenek. Jediný možný přístup je držet nápad pokud možno v tajnosti a rychle ho realizovat. To platí v technické oblasti. U uměleckých děl je třeba se jednak vrátit k tradičnímu osvědčenému modelu, že umělec vydělává vystupováním (i Karel Gott, a ať se to komu líbí nebo ne, to je pan zpěvák, si to myslí zde a zde) a za druhé změnit zastaralé obchodní modely a prodávat díla na Internetu, za rozumné ceny a v takové formě, v jaké ho lidé chtějí.

A na závěr ještě drobné upřesnění k Pirátským stranám. Švédové mají své dva europoslance, ale nemají 9% na národní úrovni. To se stalo v Něměcku, ve Spolkové zemi Berlín, kde z 15 pirátských kandidátů bylo zvoleno 15 poslanců do zemské vlády. A Češi nemají tři radní, ale pět, z toho dokonce jednoho „přeběhlíka“.

Petr Vileta je členem Pirátské strany, pravidelně publikuje na blogu na Aktuálně.cz.

Na text Benjamina Kurase již reagoval na Pirátských novinách Mikuláš Ferjenčík.

 

Datum: 14. 1. 2012, Autor: Petr Vileta
Přečteno: 155x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.

Komentáře k článku

14. 1. 2012
James.Blond.007
Já netoužím po tom, aby se o mě psalo v učebnicích

14. 1. 2012
corwin78
Re: Já netoužím po tom, aby se o mě psalo v učebnicích

14. 1. 2012
Brooch
Re: Re: Já netoužím po tom, aby se o mě psalo v učebnicích

Zdroj: Pirátské Noviny

Petice za přejmenování Václava Klause na Václava Havla

Na Facebooku byla založena stránka „Petice za přejmenování Václava Klause na Václava Havla“. Počet příznivců se rychle zvyšuje, během poslední hodiny přibylo více jak tři sta fanoušků.

12. 1. 2012
Zdá se, že pověstný český smysl pro humor se dokázal vypořádat i s někdy přehnaně vypjatou atmosférou po úmrtí Václava Havla a různými pitomými nápady, co rychle po Havlovi pojmenovat. Navíc vtip vhodně cílí i na ideový opak a věčného rivala Havla ješitu Václava Klause.

Zbývá říct jen: Bravo!

Text na stránce Petice za přejmenování Václava Klause na Václava Havla:


Požadujeme aby Václav Klaus nesl jméno Václava Havla. Požadujeme jeho přejmenování na Václava Havla a to ihned!

Vážení přátelé, tato iniciativa znamená definitivní konec nesmyslným dohadům o přejmenování kdejaké kadibudky jménem Václava Havla. Jméno Václava Havla musí nést něco majestátního, co bude navždy a věčně přesahovat životy nás běžných smrtelníků a to je prezidentský úřad! Proto požadujeme okamžité přejmenování Václava Klause na Václava Havla! Proto apelujeme na parlament, aby přijal zákon, aby každý budoucí prezident České Republiky byl automaticky přejmenován na Václava Havla. Tímto způsobem pravda a láska navždy zvítězí nad lží a nenávistí, tak jak o to Václav Havel celý život usiloval.

 

Datum: 12. 1. 2012, Autor: daz
Přečteno: 728x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 23 čtenářů, celková známka je 1.56.

Zdroj: Pirátské Noviny

Šéf IT na magistrátě byl znám dopředu

Spekulace z prosincové diskuse pod článkem jednoho z Pirátů na serveru itbiz.cz se potvrdily. Šéfem odboru informatiky na pražském magistrátu se stal Jan Teska. Pokud jste čekali s novým vedením radnice novou krev, budete zklamáni. Teska na pražském magistrátu (případně pro magistrát) pracuje roky. Navíc je spojen s lidmi okolo informačního systému Proxio.

12. 1. 2012

Teskův syn přinejmenším v roce 2010 pracoval pro firmu Marbes
Consulting, která Praze systém Proxio dodává. Jan Teska kromě toho seděl
ještě v době, kdy pro Prahu pracoval jako projektový manažer, v jedné
kanceláři s Martinem Vimrem a Petrem Kolbekem. To ale není všecno. Teska
byl u toho, když se Proxio na magistrát dostalo v rámci projektu SEM. V roce 2008 měl na starosti projekt Implementace systému registrů a agend Proxio.

S Teskou na místo šéfa informačního odboru přichází šedá myš. Typický loajální úředník, který udělá, co mu nadřízení nařídí. Úřad vůbec nevyužil situace, kdy se o práci ucházelo 26 lidí. Řada z nich jistě byla odborně na výši a stálo by za to seznámit se přinejmenším s jejich představou. Elementární slušností potom je informovat je o tom, že nebyli vybráni.

Transparentní výběrové řízení podle TOP 09 tak bylo skutečně průhlednější než byste mysleli. Vítěz byl znám dopředu.

Postřeh Ivana Bartoše, předsedy Pirátů k jeho účasti v tomto výběrovém řízení čtěte zde.

 

Datum: 12. 1. 2012, Autor: Mikuláš Ferjenčík
Přečteno: 370x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 1.

Komentáře k článku

12. 1. 2012
irokez
proc jen TOP09?

12. 1. 2012
Mikuláš Ferjenčík
Re: proc jen TOP09?

Zdroj: Pirátské Noviny

IT na magistrátu – čelem proti zdi

Ivan Bartoš, předseda Pirátů podává zprávu o tom, jak zabojoval ve výběrovém řízení na pozici ředitele odboru informatiky Magistrátu hlavního města Prahy. Kontinuita strategie IT na pražském magistrátu nadále zaručena. Penězovody budou dál fungovat.

12. 1. 2012

Ivan Bartoš o své kandidatuře a průběhu výběrového řízení:

„Možná někteří z Vás zaznamenali, že po „odejití“ bývalého ředitele Martina Vimra, Magistrát zcela transparetntě (sic!) vypsal výběrové řízení na obsazení této pozice. Pozice člověka, který bdí nad projekty, jejichž realizační ceny se pohybují v řádu desítek i stovek milionů korun. Ačkoliv jsem ve svém současném zaměstnání spokojen, rozhodl jsem se využít šance a do výběrového řízení se přihlásit.

Musím přiznat, že i když mě potěšila řada kladných reakcí okolí, věděl jsem, že jakákoliv šance na průnik do současných kmotry ovládaných struktur je prakticky nulová. Přesto mě i Piráty zajímalo, jak takové výběrové řízení vypadá v praxi a především, zda se úroveň personální politiky zvýšila s nástupem nového vedení radnice.

Vágnost v definici požadavků na dovednosti a zkušenosti kandidáta byla sice podivná, ale budiž, říkal jsem si, jednotlivé kandidáty prověří výběrová komise při pohovoru. Hlavním cílem mé kandidatury bylo nastínit vizi odboru informatiky, postaveného na otevřených standardech s odbouráním stávajícího vendor lock-in [1].

Výběrové řízení patrně skutečně proběhlo, protože jsem se na webu magistrátu dočetl, že:

Budu se muset začít pídit, v čem bych se já, ale i dalších 18 v prvním kole odpadlých kandidátů měl dovzdělat a zlepšit, abych se v budoucnu mohl o podobný post případně ucházet.

V nemalé míře bych chtěl také poděkovat PhDr. Markétě Rendlové, koordinátorce úseku výběrových řízení za to, jakým způsobem informovala o průběhu řízení neúspešné kandidáty. Nijak. Trochu sarkasmu si tedy bylo těžké odpustit.

Podle § 9 odst. 5 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, musí ředitel magistrátu na požádání umožnit uchazeči do zprávy o výběrovém řízení (kde je složení komise atd.) nahlédnout. Tohoto práva rozhodně využiji.

Novému řediteli, který není v oddělení informatiky MHMP osobou neznámou, tímto gratuluji a přeji mu ať příjemně překvapí.“

---

Více si o Ivanově kandidatuře můžete přečíst v tiskové zprávě Pirátů.

[1] vendor lock-in: Stav, kdy má dodavatel trvale zajištěn dodatečný příjem z používání SW, a to pomocí „licenčních poplatků“, nebo „poplatků za servis“.

 

Datum: 12. 1. 2012, Autor: Ivan Bartoš
Přečteno: 670x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 13 čtenářů, celková známka je 1.23.

Komentáře k článku

12. 1. 2012
FerryUltra
xD

12. 1. 2012
Mikuláš Ferjenčík
Re: xD

12. 1. 2012
db.

12. 1. 2012
Mikuláš Ferjenčík
Re:

Zdroj: Pirátské Noviny