GreyLinkDC++

Sdílení filmů neničí filmový průmysl

Nosiče DVD jsou nahrazeny novou technologií. Přední hráči filmového průmyslu využívají situaci, předvídají svůj brzký zánik a organizují hon na Piráty. Politici připravují záchranné balíčky, nové postihy pro občany a nové výsady pro filmový průmysl, aby „nebylo rozkradeno duševní vlastnictví“. Ve skutečnosti filmový průmysl neustále roste a spokojeně inkasuje rostoucí zisky.

4. 8. 2012

Stejně jako před rokem jsem byl i letos pozván na Letní filmovou školu v
Uherském Hradišti. Tentokrát jsem byl na jedné lodi s Petrem Vaňkem,
režisérem filmu Babička a programovým ředitelem portálu Film1. V Masarykově debatě
bylo naším úkolem vyvrátit tezi, že sdílení filmů ničí filmový průmysl.
Tezi obhajovali poslanec Stanislav Polčák (TOP09) a scénárista Marek
Dobeš. 

Zástupci filmového průmyslu a někteří politici říkají, že nelegální sdílení filmů ničí filmový průmysl.
Zadaná teze se týká filmového průmyslu, nechám proto stranou
alternativní filmovou scénu a budu se soustředit na nahrávací
společnosti, distributory, producenty a dalším tržní subjekty patřící do
filmového průmyslu.

Zástupci filmového průmyslu říkají, že jde o porušování duševního vlastnictví… V roce 1891 podal Thomas Edison patentovou přihlášku, ve které si patentoval přístroj Kinetoskop, předchůdce dnešní promítačky. Společně s ním si patentoval několik dalších vynálezů, které byly nezbytné pro točení filmů. Edisonova laboratoř točila například snímky kýchajícího muže (složitější filmy prý neměly budoucnost). Nikdo jiný nemohl bez Edisonova svolení točit ani promítat filmy.

Našli se však takoví, kterým Edisonovy filmy přišly primitivní a pomýšleli na nový žánr – celovečerní film. Aby mohli točit filmy bez strachu z neustálých patentových sporů, odešli tehdejší producenti na západní pobřeží Ameriky do Kalifornie, kde patenty neplatily. Producenti, kteří utekli z východního pobřeží kvůli tomu, aby mohli svobodně točit filmy, se stali zárodkem toho, čemu dnes říkáme filmový průmysl. Filmový průmysl, který dnes požaduje přísnější ochranu duševního vlastnictví, vznikl tak, že něčí duševní vlastnictví porušoval.

Od té doby jsme mnohokrát slyšeli, že hrozí zničení filmového průmyslu. Zničení filmového průmyslu je fáma, kterou filmový průmysl opakuje pokaždé, když se objeví nová technologie.  Například v roce 1982 varoval šéf americké asociace filmového průmyslu Jack Valenti, že domácí videorekordér bude pro filmový průmysl totéž, co je Bostonský škrtič pro osamělou mladou ženu. Zástupci filmového průmyslu s oblibou citují statistiky, podle nichž filmový průmysl skomírá, protože rapidně klesá prodej DVD. Z oficiálních statistik je ale patrné, že filmový průmysl roste. Stačí pár čísel pro hrubou představu:

• Podle statistik OSN se za posledních 15 let zvýšila roční produkce filmů z 1700 na 7000.
• Podle Úřadu pro statistiky USA se průměrná útrata domácností na zábavu zvýšila za posledních 10 let z 4,9 % na 5,6 % příjmů domácnosti.
• Podle studie PricewaterhouseCoopers hodnota filmového průmyslu za posledních 5 let vzrostla o 6 % na 82 miliard dolarů.
• Podle zprávy amerického kongresu dostal šéf Paramountu Philllipe Dauman za rok 2010 prémie ve výši 84 milionů dolarů (1,7 miliard Kč).

Všechny tyto údaje svědčí o jediném: Bez ohledu na to, že klesají prodeje DVD, filmovému průmyslu se daří a lidé utrácejí čím dál tím víc peněz. Názor na to, zda jsou odměny šéfů filmového průmyslu zasloužené, se může lišit, ale těžko lze zpochybňovat závěr, že filmový průmysl prosperuje. Filmový průmysl rozhodně není ničen, jak tvrdí někteří jeho zástupci.

Ve skutečnosti se děje jediné: Lidé mění způsob, kterým přistupují k filmům. Na začátku byl pouze centrální přístup v kinech, pak si mohli kupovat centrálně vyráběné kopie a nyní využívají datové přenosy. Filmový průmysl nenabídl žádný centrální způsob, jak by lidé získali přístup k filmům, a tak tento prostor logicky obsadila úložiště a sdílení přes síť. Filmový průmysl naopak zákazníky odrazoval reklamami v legálně zakoupených filmech a omezením možnosti si film zkopírovat (DRM, zóny). Dnes jsou DVD ve výprodeji za 10 Kč za kus, ale ani tak nemají lidé zájem. Piráti zkrátka nabízejí lepší cenu i produkt.

Natáčení filmů a jejich propagace jsou díky novým technologiím levnější. Pokud se filmový průmysl přizpůsobí technologiím, otevře se mu obrovské množství nových příležitostí. Stačí natočit jeden populární film a díky globální poptávce na něm lze vydělat na celém světě. Projekty jako Kickstarter dávají tvůrcům větší nezávislost. Nekomerční sdílení mezi uživateli není žádnou překážkou, naopak přispívá šíření filmu.  Felix Oberholzer-Gee z Harvard Business School potvrdil závěr, že sdílení autory a vydavatele neodrazuje od toho, aby vytvářeli a vydávali nová díla. Průzkumy ukazují, že diváci, kteří stahují filmy, také chodí více do kina. To není příliš překvapivé: Pokud vás film zajímá, tak se mu prostě více věnujete, ať už je komerčně nebo nekomerčně (ekonomové říkají, že sdílení filmů a chození do kina jsou komplementy, nikoliv substituty).

V takové situaci není rozumné, abychom trvali na zákazu nekomerčního sdílení. Klasický copyright ze začátku 18. století s takovým způsobem šíření děl vůbec nepočítal a realita je úplně někde jinde. Copyright naopak v řadě případů brání lidem v přístupu ke kultuře a tvorbě (nedostupné filmy, zákaz parodií apod.). Naproti tomu do filmového průmyslu proudí v době Internetu a sdílení dat více peněz, vzniká více filmů a objevují se nové způsoby, jak vydělávat peníze. Copyright je třeba této situaci přizpůsobit.

Teze, že sdílení filmů ničí filmový průmysl, není pravdivá; jde spíše o záminku, se kterou se velcí hráči filmového průmyslu snaží získat další výhody a zlepšit své postavení. Je ovšem pravda, že sdílení dat stejně jako každá jiná technologie mění filmový průmysl. Nutí ho, aby se přizpůsobil realitě, a zlepšuje přístup lidí ke kultuře. Není možné se na film dívat pouze jako na komerční artikl, jde především o umělecký žánr. Nebýt sdílení filmů, divák by byl omezen na komerční nabídku.

Chápu, že pro filmové společnosti je výhodnější neměnit svůj obchodní model a demagogicky opakovat, že sdílení je krádež a že ničí filmový průmysl. Chápu, že lobbují u politiků za nové výsady – naposledy uspěly se souhlasem ministra Jiřího Bessera (TOP09) při prodloužení copyrightu na zvukové záznamy o 20 let. Nechápu však, že politici upřednostňují požadavky filmového průmyslu před fakty a realitou.

Autor je členem komise pro kopírování a Internet.

Datum: 4. 8. 2012, Autor: Jakub Michálek
Přečteno: 383x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 14 čtenářů, celková známka je 1.28.

Zdroj: Pirátské Noviny

Piráti a Svobodný trh II

Diskuse pod článkem Piráti a Svobodný trh a reakce v podobě článku Piráti a Postindustriální společnost mne přiměla napsat pokračování. Můj článek neměl být nijak vyčerpávající – spíše šlo o takový nástin – ani směřovat k odmítnutí principů tržní ekonomiky nebo konkurence, ale pouze ke kritice jejich současného ideologicky zjednodušeného výkladu. Pokusil jsem se tedy své úvahy o trochu doplnit, vystihnout trochu jinak a dodat, co osobně od Pirátů čekám a co ne.

4. 8. 2012

Piráti vznikli na základě myšlenek osobní svobody a internetu, nikoliv ekonomických či systémových ideologií, s žádným socioekonomickým modelem nejsou a nebudou neoddělitelně svázáni. Vymezovat bychom se tedy měli pouze proti konkrétním tendencím lidskou svobodu ohrožujícím či neobhajitelně omezujícím, zároveň pro nás ale žádné uspořádání není nedotknutelné. Je nutné hledat příčiny selhání v samotném systému – a nespokojit se jen se zakrýváním jejich projevů – což nakonec může původní systém – dynamicky se vyvíjející, s řadou pozitivních i negativních zpětných vazeb – změnit k nepoznání. Máme-li být konstruktivní liberální stranou:

Nelze se vymezit proti trhu jako takovému, lze ale pojmenovat jeho nedostatky a ty omezit. Nějaká forma trhu existuje v jakémkoliv systému a právo na svobodnou směnu je elementární součástí svobody jednotlivce – alternativami směny mohou být jen často komplikovaná a nevýhodná samovýroba nebo nesvobodné příděly. Otázkou je, která omezení trhu jsou pro zachování svobody nutná (není přípustné si přivlastnit cizí svobodu; pokud směna nerespektuje základní pravidla, svobodný trh se vytrácí) a která kontraproduktivní (zbytečná omezení svobodné směny). A jak lze trh rozšířit: Není možné redukovat jej na pouhou peněžní hodnotu a honbu za ziskem. Naopak pokud respektujeme všeobecně uznávaná morální pravidla, pak by bylo možné racionálním vztahem poptávky a nabídky popsat například zastupitelskou demokracii, aniž by to vedlo k její destrukci. Praktickými rozšířeními trhu jsou pak doplňkové měny, výměnný obchod, družstevní hospodaření, neziskové činnosti, crowdsourcing a mnohé další. Je možné přistupovat ke státu jako k tržnímu subjektu, byť má odlišnou organizaci, než ostatní společnosti a jeho prvořadým úkolem není tvorba zisku.

Nelze se vymezit vůči zisku jako takovému, lze ale kritizovat snahu podřídit mu vše – bez ohledu na hlubší smysl a důsledky – či jeho zjednodušený popis, opět redukovaný na pouhou peněžní hodnotu (co se nedá zapsat penězi, to se ignoruje). Člověk je nepochybně tvor sobecký, nemusí ale usilovat jen o zisk v podobě financí a drahého luxusu nebo moci nad ostatními (to, že se moci někdo musí podřídit či naopak to, že ji jiný nemůže uplatnit, je také nevyhnutelný rozpor mezi svobodami jednotlivců). Může usilovat o zdraví, pohodlí, jistotu, fyzické i psychické uspokojení, dobré mezilidské vztahy, volný čas… Konečným cílem, který za touto snahou lze vypozorovat, je nejspíše dosažení štěstí. A jsme ochotni upřednostnit štěstí jiné osoby před svým vlastním! Člověk je zároveň tvorem sobeckým i altruistickým!

Nelze se vymezit proti individualismu, ale musíme si být vědomi jeho hranic. Neexistuje člověk, jako izolovaný jedinec! Už od narození jsme svým okolím nějak formováni. Výchova ke svobodě nemůže vypadat tak, že je dítě ponecháno bez zájmu okolí, ať z něj vyroste cokoliv. Má mu být věnována péče, má být vedeno k respektu k hodnotám ostatních, k soucitu a snaze porozumět. Musí pochopit možnost a nutnost volit a rozhodovat se, vztahy v okolním světě, osvojit si kritické myšlení a základ všeobecného vzdělání jako takový. Až v dalších letech je člověk schopen svobodu pochopit jinak, než jen jako sebestředný zájem a jako takovou ji docenit. Sobecké úsilí jednotlivce zdaleka nemusí být přínosem pro ostatní, jak zní jedna ze základních tezí klasické ekonomie, člověk si může zvolit (vědomě i nevědomě) společenství poškozovat. A má na tuto volbu právo. Není možné vyčíslit, kdo společnost kolik stojí a kolik jí přináší.

Nelze se vymezit proti konkurenci jako takové, lze ale odmítnout její extrémní formy. Člověk je tvor soutěživý. A zároveň usilující o naplnění prostřednictvím nějaké smysluplné činnosti, sloužící většímu dobru nebo tvorbě hodnot – přinejmenším pokud je k tomuto vychován. Potřebuje nějakou formu spolupráce s ostatními, která je také prostředkem dosahování lepších výsledků. Soutěž tedy může motivovat, ale zpravidla není hlavním smyslem práce. Za stavu, kdy mnoho lidí dlouhodobě nemůže najít zaměstnání a tito se o sebe přesto musí postarat sami (cíl neoliberalismu, prakticky už ale současná realita), nemají jinou možnost, než se nechat vykořisťovat, protože nejsou jinak využitelní (práce bude vždy dost, ne však takové, která bude tvořit zisk). Tvrdit, že je to jejich svobodné rozhodnutí je cynické. Zároveň je práce pro systém, který se žene za vidinou zisku bez ohledu na to, co vlastně vytváří a jaký z toho plyne užitek, a bez ohledu na budoucnost, pro mnohé demotivující.

Nelze se vymezit proti soukromému vlastnictví, ani není možné zavrhnout to veřejné (státní, obecní, kolektivní, veřejnoprávní…). Bylo nutné navrátit mnohý majetek (který byl za minulého režimu zabaven) do soukromých rukou, ovšem to, že stát velmi nevýhodně rozprodal vše, co vlastnil a prodat mohl, neponechal si téměř žádné strategické podniky a vzdal se možnosti podnikat, považuji za absurdní. To, že nyní privatizuje i veřejné služby, které stejně musí zaplatit a ještě ponechat soukromým firmám zisk, je pokračující krádež před zraky všech. Namísto, aby bylo zamezeno plýtvání, se proklamovalo, jak stát neumí hospodařit. Státy známé vysokou mírou přerozdělování (nejvýrazněji Švýcarsko, Německo a severoevropské státy) jsou přitom důkazem, že stát může hospodařit dobře. Rozkradení státního majetku je naším vlastním selháním a privatizace jej jen umocnila.

Nelze se vymezit dokonce ani proti kapitalismu jako takovému, pakliže za kapitalismus považujeme i jiné, než jeho krajní formy (které jsou nestabilní a vylučují pluralitu názorů a tedy i svobodu projevu – to samé lze říci i o komunismu), tedy například různé formy sociálně tržní ekonomiky (dokonce jsem se setkal i s označením reálného socialismu jako státního kapitalismu a časté je označování současného stavu za bankovní socialismus – přerozdělování směřuje od všech k bankám). Prakticky každý systém (a každý podnik) spojuje prvky tržní i prvky plánování – bez plánování ostatně není možné podnikat ani spravovat majetek – je tedy absurdní zakazovat státu stanovovat si priority a strategii rozvoje. Kapitalismus zjevně lze demokratickými procesy (pokud tyto pracují) v různé míře reformovat – osobně podporuji vývoj směrem k udržitelnosti, participaci občanů a lokalizaci výroby.

A když jsem u tohoto výrazu, nechtěl jsem se vymezit ani proti SSO, byť je jasné, že se mi mnohé v jejich ideologii příčí. Zmínil jsem je jen pro to, že mě inspirovali k oné úvaze. Konkurenci a ideovým sporům se jistě nevyhneme, zároveň ale s touto stranou máme společné zájmy, na kterých bychom měli spolupracovat.

Chtěl jsem se pokusit popsat zde současnou realitu neoliberalismu z mého pohledu, ale to už přede mnou udělali mnozí jiní, zasvěceněji a výstižněji. Stačí být otevřený názorům ostatních (konzervativců, liberálů, sociálních demokratů, komunistů, zelených, …) – všechny myšlenkové směry reprezentují v mnoha ohledech nezpochybnitelné názory a výstižně kritizují alespoň část současné reality – a na každém z nás je, zda si z jejich myšlenek a z toho, co pozorujeme, dokážeme sestavit co nejucelenější obraz nebo zda svou pozornost zaměříme od jádra skutečných problémů jen k tomu, v čem nesouhlasíme s jejich řešením. Osobně jsem došel k názoru, že neoliberalismus (jako ideologie dominující většině vyspělého světa současnosti) je hrozbou pro svobodu i demokracii, že (personifikuji-li jej takto) podsouvá zástupné problémy nebo je dezinterpretuje, čímž znemožňuje jejich řešení, ignoruje své rozpory s realitou a nepřiznává ani ty vnitřní, nemá zájem na hlubších reformách a snaží se je oddálit, potlačuje (zesměšňováním a dehonestací, mediálními manipulacemi, …) odlišné názory, nemá zájem na lidské svobodě, ale pouze na dalším obohacení nejbohatšího zlomku populace a ve výsledku směřuje k nějaké formě fašismu. Je zjevné, že naše vláda se s tímto pojetím neoliberalismu ztotožnila naprosto.

Od Pirátů neočekávám, že budou levicovou nebo pravicovou stranou. Očekávám, že nebudou dávat rovnítko mezi demokracii, kapitalismus, trh a svobodu jak je to dnes běžné. Jakkoliv spolu tyto pojmy souvisí, navzájem se nepodmiňují ani nezaručují. Očekávám, že jako strana liberální si budou vědomi, že svoboda nemůže být neomezená (a podrobí diskusi, kde se její limity nacházejí, kam až lze v danou chvíli zajít). A že s takto zodpovědným přístupem budou bránit a rozšiřovat – jak proti zbytečným byrokratickým nařízením, tak proti zájmům různých mocenských center a lobby – práva a svobody, které jsme si vydobývali po dlouhé generace. Očekávám, že tato strana bude usilovat o vyváženost mezi ekonomickou a sociální svobodou, protože, ač jsou zdánlivě protichůdné, jedna bez druhé nemůže existovat a že bude hájit plnou svobodu politickou. Očekávám, že budou progresivní stranou se širokým spektrem názorů a proudů, která nehájí status quo, ale do diskuse přináší alternativní návrhy a ty z nich, které budou dostatečně přesvědčivé, bude následně prosazovat. A že neztratí ze zřetele témata, na kterých vznikla, tedy svobodný internet a svobodný transparentní stát. Očekávám, že nebudou ve snaze zakonzervovat současný stav nebo naopak přijít s revolučními změnami prosazovat primitivní a povrchní řešení, protože jsem přesvědčený, že i úpravy zdánlivě neměnící podstatu systému mohou mít dalekosáhlé důsledky, míří-li k podstatě problémů.

Tedy, když říkám, že svobodný trh není možný, mám tím na mysli, že musí být nějak omezený a že jsem odpůrcem jeho mainstreamového výkladu, nikoliv že volný trh odsuzuji a zavrhuji. Za nezbytná považuji zejména tato omezení:

• V prvé řadě existenci a dodržování zákonných pravidel jako kvalitní legislativní úprava obchodních vztahů a podmínek a ochrana vlastnictví – nemůže platit prosté právo silnějšího – tato kritéria naštěstí platí a jsou vymáhána.
• Potírání korupce a klientelismu, které, ač se samy řídí pravidly trhu, znemožňují rovné podmínky a destruují trh i společnost.
• Ochrana před reklamou, a to přinejmenším dětí, byť zneužívání poznatků psychologie a sociologie k útokům na lidské podvědomí se mi příčí všeobecně.
• Regulaci finančního sektoru (pro začátek alespoň zavedením tzv. Tobinovy daně), který již neslouží reálné ekonomice, objemem ji stále výrazněji přesahuje (především skrze spekulace a finanční produkty bez reálné hodnoty) a je z převážné části neproduktivní (přesto nejlépe finančně ohodnocuje) – navíc, peníze ze soukromých bank jdou tam, kde se rychle zhodnotí, nikoliv do prospěšných projektů, které nezaručují splácení tučného úroku, proto bych podporoval rozvoj státní a družstevních bank.
• Ochranu před monopolem, kterou snad není třeba obhajovat podrobněji.
• Přiměřený protekcionismus, například vyšším zdaněním importovaných produktů, při jejichž výrobě nebyly dodrženy základní ekologické či sociální požadavky (a kterým tak nemůžeme konkurovat), ovšem bez subvencování ceny (které za peníze daňových poplatníků likviduje mezinárodní tržní soutěž).

A samozřejmě to, čím jsem se zabýval již minule:

Samosprávné rozhodování – od obcí po nadnárodní unie – musí být nadřazené zájmům podnikatelů. Zájem veřejnosti je důležitější, než zájem firmy (zájmem veřejnosti je ovšem také nelikvidovat podnikání). Samosprávy nemohou fungovat bez daní, přičemž jejich výdaje musí odpovídat příjmům (není možné snižovat daně – zejména ve prospěch nejbohatších – jako se to děje dnes nejen v ČR, v době výrazných schodků rozpočtu). Přerozdělování a welfare state jsou nutné, protože vyrovnávají nerovnováhy tvořené trhem (sociální nerovnost, kumulace kapitálu a tvorba oligopolů a monopolů; střídání hospodářských cyklů) a jejich odmítnutí je v důsledku odmítnutím hodnot lidství a nadřazením trhu – který má člověku sloužit – nad člověka. I proto by zdanění mělo být progresivní (třeba formou daňových úlev z rovné daně pro nízkopříjmové a progresivním majetkovým zdaněním). Nutné je zamezit daňovým únikům a optimalizacím do jiných států. Stejně jako u korupce nelze prohlásit, že takové snahy budou vždy a nelze jim zcela zabránit – a rezignovat. Stát má právo podnikat, přičemž tohoto podnikání může využít k zajištění příjmů i jako fromu regulace trhu (za podmínky dodržování vlastních zákonů o hospodářské soutěži). Některé – především neziskové nebo všeobecně zaručené – služby lépe zajistí stát či jiná veřejná instituce (namátkou třeba: infrastruktura nebo hromadná doprava, základní výzkum, péče o potřebné, vzdělávání, zdravotní péče, zprostředkování práce, bezpečnostní složky), než soukromé osoby.

Většinu zmíněných kroků si malá otevřená ekonomika, jako naše, nemůže dovolit provést sama, je tedy nutný společný postup v rámci nadnárodních uskupení, jako je EU, a dalších států se stejnými zájmy. K tomu je ale nutná odvaha vystupovat s novými návrhy, třeba jako první. Mimo opodstatněné regulace by ale byrokratická zátěž měla být co nejnižší, konkurenci by nemělo být bráněno nikde (ať trh určí, kde se dokáže uživit) a nesmyslné restrikce by měly být rušeny – přes rétoriku všech našich vlád se zdá, že pravidla jen přibývají.

Nic z toho ale nebude možné prosadit ve státě, který nereprezentuje zájmy svých občanů. Takže v neposlední řadě je nutné důsledné oddělení politické a ekonomické moci, bez něhož demokracie zjevně nemůže fungovat. Dále demokratizace prostřednictvím uzákonění odvolatelnosti politiků a nejvyšších úředníků (pokud možno přímo volených), zákonodárné iniciativy a obecného referenda – jsem přesvědčený, že už existence těchto nástrojů by natolik změnila přístup politiků, že by byly užívány jen zřídka – snížení volební klauzule a radikální zprůhlednění státní správy.

Úplně nejzákladnější podmínkou demokracie a všeho prospěšného, co může přinést, ale je něco, co nelze přikázat žádným zákonem. Totiž zájem a aktivita mnohem větší části obyvatel ve správě své země.

Datum: 4. 8. 2012, Autor: Ivo Vlasatý
Přečteno: 145x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 7 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Máme na to!

Kandidatura Libora Michálka byla schválena přesvědčivou většinou na celostátním fóru Pirátů. Smlouva je podepsána a kandidatura oznámena. To byl však jen první krok. Druhým krokem je přesvědčit masy, že náš kandidát je ten pravý. A k tomu potřebujeme vás. Tebe, tebe i tebe! Začíná blesková fundraisingová kampaň.

2. 8. 2012

Na přesvědčování voličů slouží kampaně. A ty, jak známo, stojí peníze. Za Piráty je třeba složit částku 100 000 Kč. Protože nemůžeme použít peníze z normálního účtu strany, které jsou určeny pro krajskou kampaň a její běžný chod, je nutné peníze na senátní kampaň vybírat zvlášť.

V minulých parlamentních volbách dokázali Piráti nemožné. Když podělíte náklady na jejich tehdejší kampaň počtem získaných hlasů, dospějete k „ceně“ jednoho hlasu, která u Pirátů činila 2 Kč. Není to překlep, fakt dvě koruny. Pro srovnání, u ODS byla cena hlasu řádově stokrát vyšší. Oni mají stovky milionů z bůhvíjakých zdrojů, my máme jen to, co dostaneme od vás, zcela transparentně. Přesto vidíte, že vaše peníze využijeme s maximální efektivitou, o které se ODS/ČSSD ani nesní. Kdo vám nabídne lepší investici?

Přichází čas, kdy každý z vás může aktivně měnit politiku. Tím, že přispějete drobným obnosem, pomůžete k úspěchu kampaně a i vaší zásluhou se do senátu může dostat člověk, kterému věříme a který může být začátkem velké změny. Změny, kdy se politika navrátí původnímu významu svého slova. Kdy o podstatných věcech budou zase rozhodovat normální lidé. Buďte první! Přispějte na kampaň a staňte se aktivní součástí této změny. Dokážeme, že na to máme!

Peníze pošlete na účet 2100048174/2010, důležitý je variabilní symbol – 192102, tím se odliší peníze na kampaň od běžného daru. Pokud bude cílová částka 100 000 Kč překročena, použijí se peníze na ještě silnější senátní kampaň. Pokud by toto použití postrádalo smysl, budou prostředky použity pro krajskou kampaň.

S vámi společně dokážeme všechno! Děkujeme.

Datum: 2. 8. 2012, Autor: Piráti
Přečteno: 16x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 3.

Zdroj: Pirátské Noviny

Soud s konopným léčitelem trval 5 minut. Státní zástupci obžaloby stahují

Aktualizováno | V pondělí dopoledne skončilo druhé ze čtyř trestních řízení s Dušanem Dvořákem, který pěstuje konopí pro pacienty se závažnými onemocněními a od roku 2008 veřejně realizuje výzkum Konopí je lék. 

30. 7. 2012

Nyní jednání probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 1. Dvořák byl tentokrát souzen za to, že poslankyním Karolině Peake a
Dagmar Navrátilové poslal SMS zprávy, kde jim vyhrožoval, že je „umlátí
palicí“.

Navrhovaná legislativa ohledně léčivého konopí jde
podle Dvořáka úplně opačným směrem, než poslankyně slíbily.

Ještě před začátkem hlavního líčení dostala slovo státní zástupkyně
Zdeňka Galková. Uvedla, že Dušan Dvořák je stíhán pro podezření ze
spáchání trestného činu vydírání. V ten okamžik Dvořákovi hrozil trest
odnětí svobody až na čtyři léta, je navíc v podmínce za výzkum Konopí je lék. Státní zástupkyně se však odvolala na
znalecký posudek, podle něhož byl Dvořák v době spáchání činu zjevně
nepříčetný, a proto nebyl trestně odpovědný. Státní zástupkyně vzala
obžalobu zpět a soudkyně Dana Šindelářová jednání ukončila. Státní
zastupitelství se bude věcí dále zabývat.

Dvořák však trval na  umožnění řeči před soudem a soudkyně svolila.
Státní zástupkyně si vyslechla, co rozhodně nechtěla veřejně slyšet.

Podle Dvořáka slíbily poslankyně Peake a Navrátilová, že seznámí s
problémy samoléčby konopím ministry spravedlnosti a vnitra. Měly je
informovat o trestním stíhání pacientů, kteří jsou kvůli samoléčbě
konopím vláčeni přes soudy, o pacientech, kteří kvůli nemožnosti léčby konopí zbytečně umírají nebo jsou mrzačeni, a zejména o možnosti aplikace § 31 trestního zákoníku o přípustném riziku. Jeho kolegové a přátelé byli zoufalí. Někteří spáchali sebevraždy. V květnu 2012 se například oběsila paní Mária
Brodská, která byla v roce 2008 osvobozena Nejvyšším soudem a pak ve
stejné věci znovu vláčena soudy za to, že si podle návodů od známých a z
televize vyráběla konopné
masti a olejíčky, které jí pomáhaly léčit její bolestivé rány. Podle
Dvořáka justiční vražda.

Podle Dušana Dvořáka se na takové situace vztahuje ustanovení trestního
zákoníku o přípustném riziku. To vylučuje kriminalizaci společensky
prospěšné činnosti, která ohrožuje zájem na ochraně společnosti před
návykovými látkami, pokud nelze společensky prospěšného výsledku
dosáhnout jinak. Dvořák o povolení k pěstování léčivého konopí od roku 2000
několikrát žádal, ale bez úspěchu. Připomněl, že dostal několik
zahraničních i českých cen, včetně ceny premiéra Fischera za vzdělávání v léčbě konopím a
grantu Výboru dobré vůle nadace Olgy Havlové na výzkum léčby rakoviny a astmatu. 

Dvořák dále uvedl, že zákon o návykových látkách obsahuje
ustanovení, která nejsou v souladu s evropským právem. Upozornil
zejména na to, že vláda změnila v trestním zákoníku na začátku roku
2012 způsob výpočtu
povoleného obsahu THC a tím zakázala pěstovat i registrované
odrůdy, tzv. technické konopí. Dušan Dvořák se domnívá, že to byla součást ochrany
zkorumpovaného podvodu Marihuana do lékáren.

Trestní zákoník do ledna 2012
nepostihoval
pěstování rostlin konopí, které obsahovaly méně než 0,3
% THC z hmotnosti celé rostliny, což však policie vůbec nedodržovala
a měřila podle neveřejné policejní metodiky, kterou teprve od ledna 2012 legalizovalo
nařízení vlády.

V metodice však není stanoven okamžik měření, který musí být podle evropských standardů
maximálně do 10 dnů po odkvětu rostliny. Policisté měří obsah mnohem
později, kdy se obsah THC konopí podstatně
zvyšuje. Kvůli tomu jednal Dvořák i s ministrem zdravotnictví,
který údajně přislíbil nápravu, aby nemocní a ostatní pěstitelé
nebyli za pěstování konopí stíháni.

O neplatnosti zákona o návykových
látkách podle evropského práva Dvořák informoval poslankyně a žádal nápravu a okamžitou notifikaci u
Evropské komise. „Když jsme
nyní zjistili, že zákon o návykových látkách je neplatný už od roku
2004,
ne jak jsme mysleli že jen od roku 2009, tak všichni lidé, kteří
byli za těch posledních 8 let zavřeni, kriminalizováni, vláčeni po
soudech, někteří páchali sebevraždy jako paní Marie Brodská, všichni
budou odškodněni,“ řekl Dušan Dvořák.

Svoji obhajobu shrnul Dvořák tím, že mu trhá srdce se dívat na
naprosto zbytečně trpící a mrzačené lidí, ačkoliv je již dávno vědecky
ověřena
úspěšnost léčby konopím. Citoval například neamputace končetin (až 3
tisíc diabetiků ročně) díky kvalitní konopné masti a uvedl kazuistiku z
výzkumu ve spolupráci s doktorkou Huberňákovou.

„Jsem opravdu z dnešního pohledu vážně nemocný, protože mám svědomí. Podle navrhované
legislativy budou u nás prodávat ti nejsprostší dealeři v lékárnách tři druhy
sraček marihuany z Holandska,“ uvedl Dvořák před soudem k připravovaným změnám
ohledně léčivého konopí. Trh si má podle poslaneckého
návrhu rozdělit drogový kartel tvořený několika farmaceutickými
firmami. Cena léčivého konopí pro nemocné bude podle Dvořáka ještě
vyšší než na černém trhu.

„Mysleli jsme, že hlavní líčení proběhne a že budeme, tak jak si pan
Mgr. Dvořák přál, obhajobu prezentovat. Tak jak to dopadlo, nám
nebyla před soudem dána možnost obhajoby. Nicméně ta věc ještě není
skončena,“ uvedla Dvořákova advokátka Dominika Kovaříková.

V odpoledních hodinách rovněž stáhl obžalobu státní zástupce Mgr. Ivo
Černík u soudu v Prostějově. V úterý 31.července 2012 se totiž měla projednávat druhá zabavená úroda
léčivého konopí z ospělovské výzkumnické farmy a
Dvořákovi hrozilo deset let vězení.

Datum: 30. 7. 2012, Autor: Jakub Michálek
Přečteno: 481x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Soud s konopným léčitelem trval 5 minut. Konopí budou prodávat nejsprostší dealeři, varoval Dvořák

V pondělí dopoledne proběhl další soud s Dušanem Dvořákem, který se
proslavil pěstováním konopí pro pacienty se závažnými onemocněními.
Dvořák byl tentokrát souzen za to, že poslankyním Karolině Peake a
Dagmar Navrátilové poslal SMS zprávy, kde jim vyhrožoval, že je „umlátí
palicí“.

30. 7. 2012

Ještě před začátkem hlavního líčení dostala slovo státní zástupkyně
Zdeňka Galková. Uvedla, že Dušan Dvořák je stíhán pro podezření ze
spáchání trestného činu vydírání. V ten okamžik Dvořákovi hrozil trest
odnětí svobody až na čtyři léta. Státní zástupkyně se však odvolala na
znalecký posudek, podle něhož byl Dvořák v době spáchání činu zjevně
nepříčetný, a proto nebyl trestně odpovědný. Státní zástupkyně vzala
obžalobu zpět a soudkyně Dana Šindelářová jednání ukončila. Státní
zastupitelství se bude věcí dále zabývat.

Znalecký posudek příčetnosti Dušana Dvořáka nemá redakce Pirátských
novin k dispozici. Dušan Dvořák uvádí, že jednání bylo skončeno z důvodu
zdravotního stavu obžalovaného a že trpí invaliditou třetího stupně. Dvořák se při líčení důrazně ohradil proti tomu, aby s ním bylo jednáno jako s bláznem.

„Mysleli jsme, že hlavní líčení proběhne a že budeme, tak jak si pan
Mgr. Dvořák přál, obhajobu prezentovat. Tak jak to dopadlo, nám nebyla
před soudem dána možnost obhajoby. Nicméně ta věc ještě není skončena,“
uvedla pro Pirátské noviny Dvořákova advokátka Dominika Kovaříková.

Podle Dvořáka slíbily poslankyně Peake a Navrátilová, že seznámí s
problémy samoléčby konopím ministry spravedlnosti a vnitra. Měly je
informovat o trestním stíhání pacientů, kteří jsou kvůli samoléčbě
konopím vláčeni přes soudy. V květnu se kvůli tomu oběsila Mária
Brodská, která podle návodů od známých a z televize vyráběla konopné
masti a olejíčky, které jí pomáhaly léčit bolestivé rány.

Podle Dvořáka se na takové situace vztahuje ustanovení trestního
zákoníku o přípustném riziku. To vylučuje kriminalizaci společensky
prospěšné činnosti, která ohrožuje zájem na ochraně společnosti před
návykovými látkami, pokud nelze společensky prospěšného výsledku
dosáhnout jinak. Dvořák o povolení k pěstování léčivého konopí
několikrát žádal, ale bez úspěchu. Připomněl, že dostal několik státních
cen, včetně ceny premiéra Fischera za výzkum konopí a grantu Výboru
dobré vůle nadace Olgy Havlové. 

Dvořák dále uvedl, že zákon o návykových látkách obsahuje
ustanovení, která nejsou v souladu s evropským právem. Upozornil zejména
na to, že vláda změnila na začátku roku 2012 způsob výpočtu povoleného
obsahu konopí. Trestní zákon do té doby nepostihoval pěstování tzv.
registrovaných rostlin, které obsahovaly méně než 0,3 % THC z hmotnosti
celé rostliny. Vláda tento způsob změnila, takže se podíl již neměří z
celé rostliny (včetně kořenů a vody), ale pouze z květů a listů.

Navíc policie při výpočtu podle Dvořáka uměle zvyšuje obsah konopí.
Není stanoven okamžik měření, takže policisté neměří obsah v době 10 dnů
po odkvětu, ale i později, kdy se obsah konopí podstatně zvyšuje. Navíc
květy usuší a pak je podíl hmotnosti ještě výraznější. Do nové
klasifikace tak spadne často i obyčejné technické konopí. Kvůli tomu
jednal Dvořák i s ministrem zdravotnictví, který údajně přislíbil
nápravu, aby pacienti a ostatní pěstitelé nebyli za pěstování konopí zbytečně stíháni.

Podle Dvořáka souvisí snížení hranice pro postihování samopěstitelů s
tím, že se politici připravují prostor pro farmaceutické firmy. Ty mají
podle navrhovaných změn distribuovat léčivé konopí. „Když jsme
zjistili, že zákon o návykových látkách je neplatný už od roku 2004, tak
všichni lidé, kteří byli zavřeni, kriminalizováni, vláčeni po soudech,
někteří páchali sebevraždy jako paní Marie Brodská, všichni budou
odškodněni,“ řekl Dušan Dvořák pro Pirátské noviny.

Svoji obhajobu uzavřel Dvořák tím, že mu trhá srdce se dívat na
nemocné pacienty, kteří umírají, ačkoliv je již vědecky ověřena léčba
konopím, která by je dokázala zachránit. Citoval výsledky doktorky
Huberňákové, která údajně díky konopí předchází amputacím nohou.

„Jsem opravdu nemocný, protože mám svědomí. Podle navrhované
legislativy budou u nás prodávat ti nejsprostší dealeři,“ uvedl Dvořák před soudem k připravovaným změnám ohledně
léčivého konopí. Cena léčivého
konopí pro pacienty bude podle Dvořáka ještě vyšší než na černém trhu.

Datum: 30. 7. 2012, Autor: Jakub Michálek
Přečteno: 64x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .