GreyLinkDC++

Svoboda pod dohledem

Demagogické teze anti-terorismu
zavedené po roce 2001 se začínají veřejnosti pomalu představovat
ve své ohromné zrůdnosti. Nezbytnost nepřetržitého sledování
je nám stále podsouvána, ale málokdo tuší, že o sledování
občanů se nejen uvažuje, že už se nějakou dobu i v tajnosti
provozuje. Jako příklad podobné praxe nyní představme americký
projekt TrapWire, který se v zemi, která tak ráda exportuje své
hodnoty na Blízký východ, stal důstojnou demoverzí Velkého
Bratra.

20. 11. 2012

O renoncech Spojených států na poli lidských práv se příliš nemluví, považuje se to za společenské tabu, protože každý dnes už přeci ví, že Spojené státy postupují v řešení globálních problémů zodpovědně a správně. Proamerická rétorika mnohých vrcholných českých politiků (za všechny jmenujme třeba ministra Vondru) je místy natolik vlezlá, až si člověk připadá špatně, že není Američan. Jak by ale naši politici reagovali na existenci systémů TrapWire? Ozvala by se v nich vzpomínka na minulý režim proslulý šmírováním a udáváním, anebo už jsou natolik zpracovaní, že by to označili za “výrazný krok k upevnění svobody a demokracie”?

TrapWire je “protiteroristickou” technologickou společností poskytující a vyvíjející systémy stejného názvu, které mají za úkol “odhalit vzorce chování indikující teroristické útoky”. Příběh této společnosti začíná už v roce 2002, kdy byly Spojené státy rozhodnuty udělat cokoli, aby se události z 11. září neopakovaly. Cokoli – včetně pozvolného osekávání občanských práv zejména co se týče soukromí a presumpce neviny, vše ve jménu “boje proti terorismu”. Tehdy začaly vznikat prvotní návrhy na zavedení jakéhosi “centrální pultu protiteroristické ochrany”, který by bezpečnostním složkám státu umožňoval snadnější a rychlejší odezvu na případné nebezpečí. TrapWire jako obchodní značka se vynořila až v roce 2004, kdy byla podána k registraci na patentovém úřadě. Registrace byla vyplněna firmou Abraxas Corporation, další společností, jejímž cílem je “posilování národní bezpečnosti”. Nutno podotknout, že jak Abraxas Corporation, tak i TrapWire měly (a stále mají) mezi svými zaměstnanci bývalé agenty CIA. Nikoliv na žádných poradních či expertních pozicích, nýbrž přímo ve vedení firem na takových místech, jakými jsou třeba výkonný ředitel nebo prezident společnosti.

Je téměř až k neuvěření, že veřejnost, nejen světová, ale především ta americká, které se TrapWire aktuálně nejvíce týká (ale bylo by mylné se domnívat, že TrapWire se spokojí jen s Amerikou, své produkty už poskytla Velké Británii a Kanadě a s velkou pravděpodobností bude mít úspěch i v dalších zemích, protože trh se sledovacími systémy je dnes narozdíl od jiných odvětví velmi štědrý a dá se na něm solidně vydělat), o existence této společnosti neměla ani ponětí. Přitom občané mnoha amerických měst s TrapWire přicházeli do styku denně, aniž by to vůbec věděli. Přestože TrapWire nebyla ve Spojených státech zavedena plošně, mezi její klienty patří už řada policejních oddělení v některých velkých městech a mnoho dalších menších bezpečnostních agentur a provozovatelů průmyslových kamer. Tímto vychytralým způsobem obešla americká vláda problém zavedení okamžitého sledování občanů, které by médiím neuniklo – zatímco celostátní (v případě USA tedy mezistátní) vyhlášení sledování lidí by neprošlo, umožnit soukromé společnosti sbírat kontrakty a tak postupně rozšiřovat svou síť je naprosto v pořádku. George Washington by z toho měl nepochybně radost.

Průlom informačního embarga přišel až letos, kdy Wikileaks zveřejnily obsah e-mailů získaných ze společnosti Stratfor (mimochodem, Stratfor s TrapWire uzavřel dohodu o dohazování zákazníků za poskytnutí 8% provize z kontraktu) během hacku hnutí Anonymous z prosince minulého roku. Až tehdy, tedy více než sedm let od prvních krůčků, které směřovaly k etablování TrapWire do aparátu americké bezpečnosti, se média začala tímto tématem zabývat. Nedá se však říct, že by to situaci nějak radikálně změnilo. TrapWire i nadále funguje a prosperuje, získává nové klienty a stále dostává dotace od americké vlády (tyto dotace jsou už v řádech milionů dolarů – dá se tedy říct, že daňoví poplatníci si nejenže zaplatí za vlastní sledování, ale ještě umožní firmě vývoj nových produktů a služeb, které jsou pak poskytnuty na mezinárodním trhu pod licencí TrapWire).

Čemu přesně se tedy TrapWire věnuje? Nejedná se jen o další démonizaci těch hodných pánů z CIA, kteří se namísto důchodu rozhodli nadále bojovat za bezpečnost amerických občanů? Posuďte sami dle dostupných faktů o systému TrapWire a službách, které nabízí:

1. TrapWire Critical Infrastructure (TrapWire Kritická Infrastruktura)
Obsahuje instalaci průmyslových kamer na strategických místech (z nejvýznamnějších jmenujme třeba White House nebo London Stock Exchange), které mají snímat daný prostor a shromažďovat důkazy o “podezřelé aktivitě”. Kamery jsou pouze “okem”, veškerý jimi nashromážděný obsah vyhodnocuje speciální software, který má za úkol “detekovat předoperační plánování teroristů”. Důležitou skutečností je, že pouze samotná TrapWire má přístup ke VŠEM údajům z infrastruktury TrapWire, její klienti mohou přistupovat pouze k datům, kterých se týká jejich kontrakt (nebo které jim TrapWire poskytne na základě nějaké jiné spolupráce – to se týká především kooperace s tajnými službami).

2. TrapWire Community Member (Člen Komunity TrapWire)
TrapWire poskytuje lokálním policejním oddělením znalce, kteří působí jako operátoři a koordinátoři pro kampaně a informační projekty cílené na veřejnost, které občany nabádají k obezřetnosti a vyzývají je k podávání udání a informací, jež by mohly vést k odhalení teroristických organizací, jejich členů a činností. Zprávy od občanů jsou centrálně analyzovány a srovnávány s vývojem v dalších městěch, stejně tak se posuzuje i úspěšnost kampaně v daných regionech.

3. TrapWire Law Enforcement (TrapWire Ochrana Zákona)
Zde se jedná o koordinaci s DHS (Department of Homeland Security) a jinými bezpečnostními centry a poskytování informací, které mají těmto centrům napomoci k “ochraně veřejného zájmu”. Tato služba tedy umožňuje společnosti TrapWire předat bezpečnostním složkám přehledně zpracované informace o možných hrozbách, včetně profilů a osobních údajů potenciálních pachatelů.

TrapWire rovněž nabízí rozsáhlé výcvikové programy, které mají vzdělávat zaměstnance klientských organizací, aby věděli, jak se softwarem TrapWire pracovat a jak se chovat během krizových situací. V těchto programech se klade velký důraz na pochopení teroristické mentality a uvědomění si reálnosti nebezpečí teroristického útoku (který dle filosofie TrapWire hrozí nepřetržitě). Děsivé informace o TrapWire ale neberou konce – jeden z mailů uniklých ze StratforuINDECT.

Naše svoboda byla tedy už umístěna pod mikroskop, aby byla podrobena pečlivému sledování. Společnost se stala Petriho miskou, ve které budou elity zkoušet, co ještě můžeme snést. A nejhorší na tom všem je, že se nás nikdo ani neptal.

Datum: 20. 11. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 74x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Modrý pták ve vlastní šťávě

Jestli čekáte recept na nějakou kulinářskou specialitu, tak se nedočkáte. Ale možná jde o recept, jak zničit vlastní pověst.

19. 11. 2012

Na brněnském výstavišti se v sobotu a neděli 3.-4.11.2012 konala zvláštní výstava. Výstava modrých ptáků, nazvaná Kongres ODS. Byli zde k vidění papoušci, opakující naučené fráze, drzí rackové, co neustále křičí a klidně vám vytrhnou z ruky svačinu, byly zde kachny, zobající tam i tuhle, nemající nikdy dost. K vidění bylo i pár potápek, které na jednom místě zmizí pod hladinu a vynoří se o kus dál s úlovkem v zobáku, nechyběli ani kurové domácí, bez rozmyslu pobíhající po dvorku a hledající co jim kdo nasype, aby se vzápětí stali něčí potravou. Bylo zde ale i pár skutečných dravců – orlů, krahujců a poštolek, vyhlížejících si z výšky a potichu svou nic netušící kořist. Nechyběli ani supové mrchožrouti. Moudrých sov zde bylo ale málo, asi je to ohrožený druh.

Jednou ze sov byl senátor Kubera. Jeho projev byl osobitý, vtipný, a neurážel ani vkus lidí, kteří ODS vůbec, ale vůbec nemusí. V projevu bylo trochu sebechvály, ale jeho volební výsledky, tedy oblíbenost v Teplicích, kde už dlouhá léta starostuje, jej k tomu opravňuje. Kdyby nebyl voliči oblíben, jistě by dopadl jako Ivan Langer, kterého voliči z vysoké politiky vykroužkovali.

Pravým opakem Kubery byl Pavel Blažek. Mikrofony bohužel přenáší jen zvuk a ne „vůni“ dechu, tak je nemožné tvrdit, že byl „na šrot“, jak se psalo v sociálních sítích. Některá gesta a hlavně nečekaná pravdomluvnost tomu však nasvědčovaly. „In vino veritas“, tvrdí latinské přísloví a „In slivovica tež“, dodávají Moraváci. Snad proto zazněly následující věty:
„Budeme se muset vážně zabývat otázkou médií, teď nemyslím ani tak tištěná, ale myslím Internet a podobně, protože to se stává vážnou hrozbou demokracie v jednom směru, který je důležitý. Chybí vyváženost … „, a teď zamával křídly, jako kachna startující z hladiny, „… svobody slova a ochrany osobnosti.“

Zatracený Internet, zatracení blogeři. Oni si klidně veřejně napíšou svůj názor, nikoho se neptají a chudáci politici s tím nemohou nic dělat. Podle Blažka je třeba zrychlit a „hlavně speněžit“ soudní řízení na ochranu osobnosti. To by tak hrálo, aby kdejaký hejhula, který ani není novinář, psal o tom, že někdo přišel podivně k majetku, že jiný přihrál veřejnou zakázku kamarádovi. To je třeba rázně zatrhnout!

Myslím si, že i ODS by měla být vyvážená. Vzít fekální vůz a podobné členy vyvážet a vyvážet jako senkruvnu, až do úplného vyvezení. ODS se zřejmě domnívá, že demokracie není vláda lidu, ale vláda lidu. Přečetli jste si tu větu ještě jednou a pořád vám nedává smysl? Může za to čeština a její skloňování. Když slovo lid nahradím slovem občan, bude to už jasné. ODS se zřejmě domnívá, že demokracie není vláda občanů, ale vláda občanům. Jinak by snad nemohla zaznít jiná Blažkova geniální myšlenka, že kdyby lidé měli o krocích vlády a úřadů méně informací, byli by vlastně spokojenější a žilo by se jim mnohem lépe.

Ve vyspělých demokratických zemích se tomuhle říká cenzura, ale ODS to tak asi nebere. Proto bych doporučoval z jejího názvu, preventivně, aby to občany nepletlo, odstranit slovo „demokratická“. A možná i slovo „občanská“, protože občanů ve svých řadách moc nemá, spíš je to tam samý „kmotr“. Jenže to by pak z názvu zbylo jen „strana“ a to je takové nic neříkající. Ono by to sice k programu sedělo a mohli by se pak „vrátit ke kořenům“, jenže kořeni by asi nový název nepřijali s nadšením. A co takhle Strana ekonomického realismu? Odpovídalo by to programu i jejich současné politice a i zkratka názvu by byla taková hezká.

Datum: 19. 11. 2012, Autor: Petr Vileta
Přečteno: 365x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 18 čtenářů, celková známka je 1.27.

Zdroj: Pirátské Noviny

Alexandr Mitrofanov: Zachování tváře

Novopečená senátorka Eliška Wagnerová vypadala v nedělní televizní debatě v porovnání s poslaneckými matadory Milanem Urbanem (ČSSD) a Pavlem Suchánkem (ODS) téměř jako rebelka.

15. 11. 2012
Zvláště slova bývalé místopředsedkyně Ústavního soudu, že v případě Romana Pekárka je váha mandátu více než nepravomocný soudní verdikt, mohla vzbudit u některých diváků rozpaky. Nehraje až příliš sólově? 
Televiznímu vystoupení Wagnerové navíc předcházelo vyjádření Jiřího Čunka. Vysvětlil odchod Wagnerové z klubu, kde byli společně, porážkou při nominacích na funkci místopředsedy Senátu. Podle Čunka se klub rozhodl pro něj a Wagnerová, která po funkci toužila, to neunesla a bouchla dveřmi.
Senátorka přišla s jiným zdůvodněním. Když se pořádně seznámila s názory Čunka a dalšího člena Klubu pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a nezávislí (KOD) Tomia Okamury zvláště na romskou problematiku, shledala, že jsou v takovém rozporu s jejími zásadami, že nepokládala za možné s nimi dále sdílet společný klub.
Jako častokrát v podobných případech posuzujeme tvrzení proti tvrzení. Ale také – a to je důležité – osobnost proti osobnosti. Jiří Čunek má ve veřejném boji proti ženám, které mu zkřížily cestu, jistou zkušenost. Když pomineme jeho soudní pře, neváhal svého času využít sněmovního řečnického pultu, aby vylil kýbl urážek na hlavu své bývalé sekretářky Marcely Urbanové. Která samozřejmě sněmovní řečnický pult k dispozici neměla. Gentleman a rovný muž každým coulem. Prostě vzorný aspirant na místopředsedu ústavní instituce.
Ať už si byla Wagnerová před touto nominací dostatečně vědoma, s kým že to vstupuje do stejného klubu, anebo si to uvědomila až později, jedna věc je jasná: v okamžiku, kdy se KOD pro Čunkovu nominaci rozhodl, zůstat v něm už nemohla. Tento akt totiž nebyl pouhým tichým konstatováním, že tu mají mezi sebou známou firmu, ale přihlášením se k tezi, že si Čunek zaslouží za své zásluhy být povýšen.
Bývalá emigrantka, poradkyně československých uprchlíků v Německu a později tvrdohlavá prosazovatelka vlastních stanovisek v Ústavním soudu si nemohla dovolit zničit dobré jméno kvůli členství v takové společnosti. Oba se tedy nakonec zařídili podle očekávání: Čunek se vydal na válečnou stezku proti další ženě, Wagnerová si zachovala tvář svéhlavé a zásadové rebelky. Okamura z klubu neodešel. Stejně jako další muž s počáteční pověstí rebela, Libor Michálek.

Komentář Alexandra Mitrofanova vyšel v deníku Právo 13. listopadu 2012, na Pirátských novinách vychází se souhlasem vydavatele. 

Úkázky z názorové strany deníku Právo naleznete každý den od 7:00 na http://pravo.novinky.cz/komentare.php. Informace o předplatné deníku na linku http://pravo.novinky.cz/predplatne-menu.php 

Datum: 15. 11. 2012, Autor: Alexandr Mitrofanov – Právo
Přečteno: 137x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 1.5.

Zdroj: Pirátské Noviny

Jeden za všechny, všichni bez jednoho?

Zarážející ztráta pirátských principů a rostoucí hniloba od samého jádra subjektivně zcela zřetelně ponižuje perspektivu Pirátské strany, protože hnutí se stávám zajatcem hrstky přesocializovaných elitářů, uzavřených ve vlastním – byrokraticky zrůdném – systému cyklického schvalování, které paradoxně stojí na striktní, či absolutní hierarchii, či řádu. Nakolik jsou tyto organizační polohy vlastní právě pirátům si může každý odpovědět sám a odvodit si z toho trend daleko dřív, než by mu trvalo toto zde dočíst.

12. 11. 2012

Plně si uvědomuji, jak ohyzdně močím na romantické kouzlo kolem ‚milých kverulantů‘‚ dobrých ajťáků‘, či prostě jen ‚opravdových demokratů‘, protože většina optického projevu Pirástké strany v Čechách stojí početně na velmi omezených demonstracích, vyvěrajících z idealistického, či opravdu jen optimistického postoje účastníků; však s fatálně jalovou úspěšností. Jakkoli jsem prost zesměšňovat jednotlivé Piráty, protože jednotlivě to jsou často úžasní lidé, skutečně milí a mentálně hbití. Mne sere prostě ona parlamentaristická deka hozená na celé hnutí skupinou ústředních prospěchářů, kteří se neštítí ideového podvodu težkotonážního kalibru a obhajují lidoveckého senátora Michálka nominovaného Piráty v trendu systémového profitu z veřejných daní, což je právě TO, proti čemu Piráti původně stáli. Stáli proti zneužívání veřejných prostředků řadových lidí, chtěli ponížit byrokratickou zátěž, datově optimalizovat celou správu. A nyní se veřejně hlásí a otevřeně baží po přílivu peněz od lidí, kteří s Piráty nemají nic společného. Chtějí těžit z defektně nastaveného systému, v němž je současná pseduodemokracie postavena na zvláštní, zákoně-administrativní hře, která generuje právě ony platební paušalizace stranám, o něž je v komicky minoritních volbách zájem. Piráti se chtějí za každou cenu účastnit zvráceného procesu současné formy iracionálního parlamentarismu, chtějí těžit z veřejných peněz lidí nezúčastněných a chtějí participovat na Falkvingově ‚evropské‘ hře vyššího levelu, než je ta tuzemská. Ignorujíc třeba řecké kolegy, kteří už pochopili faktické dopady Evropské unie in natura…

Piráti v Čechách nesměřují k pirátství, ale k prospěchářství. Ke klasickému bafuňářství. Bojí se radikalismu, bojí se podpory fragmentů ze současných ismů, které nahrávají jejich představě, protože nevědí, jak uchopit skutečnost, že nemají být ani vlevo, ani vpravo, že mají být nad věcí. Pirát je chápající jak lidovec, skupinový jak komunista a přesto ctící vlastní individualitu jak nejtvrdší pravičák. Kolektiv složený ze samostatně autonomních lidí vlastního názoru, co nepotřebuji hierarchické vedení, protože jejich spontánní konsensus pohodlně supluje veškeré formy pyramidové správy. Hnutí otevřeného charakteru, tedy s otevřeným a nikoli sektářským nabíráním lidí a paradoxně právě nyní fixované na informování lidí nad třicet, že Piráti nejsou mladá, punková skupina dětsky revoltujících. Piráti se mají voleb účastnit s nadhledem a jen když mají pocit, že to k tomu je. Nemusí a nemají dogmaticky kopírovat formální projev ostatních stran, nemusí dodávat krajně nezvládnuté programy čpící povrchností už na dálku a nemusí ve vlastních řadách tvořit unylé nominační volby, koho vůbec do voleb nasadit.

Rád bych předem zastavil kompletně zhovadilé reakce konformistů operující v duchu, že‚ jeden trol může rozšlapat celý pirátský písek, protože vy sami si v těch lebkách uvědomíte, jestli se chcete účastnit tak chatrného hnutí, nebo jestli na opak máte potenciál vytvořit pevnou kouli názoru odolnou jakémukoli úderu kohokoli. Pochopíte, že růst vnitřního radikalismu zcela odpovídá současnému vývoji růstu nejen ekonomické, ale i sociální recese, protože Pirát nezohledňuje pouze ekonomické hledisko, ale přijímá i ono neskutečně důležité demografické, zvažuje historický kontext a odmítá dogmatické přijetí současného schématu právě proto, že je Pirát! Naposled a definitivně si uvědomí, co je schematicky v jeho vlastním základu: ten co se postavil diktatuře vrchnosti a ten co vzal zákon do vlastních rukou. TO je prostě Pirát a nikoli ta ubohá hra současného vedení, které míchá krupičnou kaši z demokracie.

Vladimír Hamral
středočeský kraj
nezařazený
bez ambicí
Pirát…

Datum: 12. 11. 2012, Autor: Vladimír Hamral
Přečteno: 473x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 28 čtenářů, celková známka je 2.42.