GreyLinkDC++

Pravice a levice, neštovice, příjice

Něco o překonanosti pravo-levého pohledu na svět jsem chtěl napsat už dávno, ale teprve dva články pana Pavla Nováka mi k tomu daly ten správný impuls.

23. 8. 2012

Nejprve si dovolím ryze subjektivní hodnocení dvou článků pana Nováka i jeho samotného. Články jsou ukrutně dlouhé, plné cizích slov, a to takových, že mnohá jsem si musel najít ve slovníku, abych vůbec pochopil, o čem je řeč. Mnohé slovní obraty mi byly povědomé a jako bych je už někdy někde četl, takové déjà vu, jak říkáme my, co vůbec neumíme francouzsky a chceme vypadat inteligentně. Aha, už to mám – deník Rudé Právo. Zejména druhý článek  jako by na mě dýchl sedmdesátými léty minulého století. A pan Novák? Má své názory, které mu nemíním brát, je členem skupiny ProAlt a členem ČSSD a jeho názory jsou tudíž „levicové“, nic proti tomu. Jak se říká „každá liška chválí svůj ocas„, ale autor si pravděpodobně spletl stranu. Jeho názorům by myslím lépe vyhovovala KSČM.

A teď k samotným článkům, nejprve k tomu prvnímu, kde nás autor přirovnal k Věcem veřejný 2.0. Jsme prý „trojským koněm kapitálu„, protože odmítáme sami sebe někam zařadit na pravo-levé ose. A nejen my, ale takové prý jsou všechny strany, které toto dělení odmítají. Pan Novák pravděpodobně zaspal dobu, nebo mu to prostě jen zatím nedocvaklo. Před pár set lety bylo všem jasné, že Země je placka, pak se sice uznalo, že je koule, ale Slunce obíhalo kolem ní. Jenže jak dnes víme, co bylo tehdy všem jasné, nebyla pravda. Stejně tak je dnes už opravdu překonané dělení na jedné ose, jen pravá a levá. Kdo toto dělení používá, může klidně používat druhá dvě slova z titulku, vyjde to nastejno.

Je pravda, že levice klade mnohem větší důraz na solidaritu, bohužel však mnohdy vynucenou a ne dobrovolnou. Pravice zase zdůrazňuje individualitu a majetek, mnohdy získaný „bůh ví jak“. Pan Novák napsal po naší reakci ještě druhý článek, kde se omluvil za některé své nepřesnosti a omyly, ale stejně přitvrdil a nepokrytě obhajuje socialismus, jako jediné možné budoucí společenské uspořádání. Narodil jsem se v socialismu a prožil v něm přes 30 let a … děkuji, stačilo. Asi nebyl přesně podle příruček, ale takový nebyl a není ani kapitalismus, ani nic jiného. Existuje takový vtip, nebo spíše bonmot, ale navýsost pravdivý:

Kapitalismus umožňuje nerovnoměrné rozložení bohatství, socialismus zaručuje rovnoměrné rozložení bídy.

Ale zpět k tomu odmítání pravo-levého dělení. Takové dělení samozřejmě existuje a funguje přibližně tak, že levice přerozděluje, snaží se bohatým brát a chudým (roz)dávat, snaží se kolektivizovat, ochraňovat a preferovat zaměstnance před kapitalisty, ale i před občany starajícími se sami o sebe, tedy živnostníky a svobodnými povoláními. Kdežto pravice klade důraz na samostatnost jedince, odstraňování překážek ke zbohatnutí, uznává pracovitost. Tedy takto to má podle jedněch i druhých být v ideálním případě. V případě České republiky jde jen o prázdné huby tlučení, ale skutky jsou jiné, namnoze až kriminální.

Jenže jedna ruka netleská a jedna osa nestačí. Osa X, tedy pravo-levá, umožňuje hodnocení pouze ekonomické. Vlevo znamená více solidarity, menší majetkové rozdíly, více přerozdělování (a větší daně). Vpravo znamená více individuality, větší majetkové rozdíly, méně přerozdělování (a nižší daně). Ovšem jako nelze na svět koukat černobíle, dokonce ani jen ve stupních šedi, ale je třeba hledět na svět jaký je, tedy barevně, tak je nutné v hodnocení zavést i druhou osu Y, kde nahoře je autoritářství (samé příkazy a zákazy) a dole liberálnost (naprostá volnost až anarchie). Dobře je to popsáno na serveru Political Compass, kde si můžete prohlédnout i zařazení známých osobností. Asi nikoho nepřekvapí, že Stalin je nalevo a Hitler napravo, ovšem oba společně jsou nahoře. Pochopitelně, vždyť to byli oba diktátoři a diktátor musí být nahoře. Tolik tedy k našemu tvrzení, že „odmítáme zastaralé pravo-levé dělení„.

Chci ještě zareagovat na názor pana Nováka, že „kapitalismus nutí lidské bytosti prodávat sebe sama na trhu„, že zbavuje lidi prostředků k obživě, a že informační společnost je iluzorní budoucnost. Autor opět ustrnul někde v minulém století. Informační společnost je pouze pojem, který označuje novou epochu, kdy opravdu nebude práce pro všechny. Samozřejmě, že internet sám o sobě nic nevyrobí, ale spousta dříve manuálních prací je dnes mechanizována, dnes mechanizované práce jsou postupně robotizovány. „Hnusní kapitalističtí vykořisťovatelé“ z Japonska a Koreje dokáží vyrobit auto, aniž by na něj sáhla lidská ruka. Člověk jen programuje roboty, provádí údržbu strojů a věnuje se manažerským funkcím. V těch fabrikách není místo pro hlupáky a nevzdělance, jenže podle Gaussovy křivky rozložení inteligence v populaci bohužel existují i ti méně nadaní a není jich zrovna málo. Pro ně bude čím dál méně práce a nějak se to bude muset řešit. Dnes údajně pouze 6 % pracujících je v zemědělství a stačí to na uživení všech. Možná se dočkáme doby, kdy traktory, kombajny a další zemědělské stroje budou řízené počítači přes družicový navigační systém a procento zemědělců se ještě zmenší. Ubude automechaniků, popelářů, možná i kuchařů. Zase ti Japonci už dnes mají restauraci, kde vás obslouží robot a uvaří vám robot. Je to první vlaštovka, ale … I tu v článku zmiňovanou železnou rudu vytěží v budoucnu roboti, vytaví ji roboti, vykovají a osoustruží roboti, dokonce ji roboti i naloží a přivezou až pod nos (tedy pod kameru) jiným robotům, kteří pak vyrobí auto.

Takže nová doba je tu a říkejme jí společnost informační, znalostní, nebo jakkoliv jinak, nic na tom nezměníme. A onen, autorem zmiňovaný, chudý globální jih se časem také přizpůsobí. Příkladem může být Čína. Nedávno ještě chudá a průmyslově zaostalá, dnes největší světový dodavatel zemědělských i průmyslových produktů a největší světový věřitel.

Jediné, s čím mohu s autorem souhlasit je, že je nutné neplýtvat, zapomenout na „růst růstu“ a nežít na dluh finanční ani hmotný (suroviny). A nevyrábět šmejdy! Výrobek, vyrobený našimi dědy, byl vyráběn se životností desítek let, dům byl stavěn „na furt“. Jenže dnešní výrobky jsou dělány pouze proto, aby lidé museli neustále kupovat něco nového a údajně lepšího. Existuje dokonce spiklenecká teorie, že do každého výrobku je vloženo kurvítko, které má za úkol znefunkčnit výrobek několik dnů po záruční době.

Na závěr chci doporučit panu Novákovi i všem, které to zajímá, aby si udělali test na Political Compass. Je bohužel jen anglicky a španělsky, ale můžete si vypomoci překladačem Google. 
Jen tak pro iulustraci, Česká pirátská strana dopadla v průměru takto. Takže ano, jsme trochu nalevo, ale především dole.

Psáno pro Pirátské noviny a Aktualne.cz

Datum: 23. 8. 2012, Autor: Petr Vileta
Přečteno: 134x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 2.

Zdroj: Pirátské Noviny

Rostoucí dluh umožňoval spotřebu produkce, které je přebytek

Často čteme, že Řekové, Italové či kdokoliv jiný prožrali budoucnost. Ve skutečnosti však utráceli za produkty, které někdo musel vyrobit. Kdyby neutráceli, nikdo jiný by je nekoupil. Firmy by neměly příslušné zisky a lidé ve firmách práci. Rostoucí dluh umožňoval spotřebu produkce, které je přebytek.

19. 8. 2012

Současný ekonomicko-společenský systém vychází z použití peněz. Lidé získávají peníze prodejem práce, pronájmem svého majetku, přerozdělováním nebo zadlužováním. Všichni spotřebovávají produkty vyrobené lidmi a stroji. Technologický rozvoj umožňuje neustálé zvyšování produktivity práce. V obdobích technologických revolucí je nárůst produktivity značný a rychlý.

Použití technologií umožňuje snižovat počty pracovníků při zachování nebo zvýšení objemu výroby. Poptávku vytvářejí především pracující. Buď přímo utrácením svých příjmů, nebo nepřímo placením daní, které utratí někdo jiný. Při rostoucí produktivitě musí v uzavřené ekonomice poptávka klesat, protože klesá i množství pracujících. Pokud by bylo množství peněz v ekonomice konstantní, klesá objem peněz protékajících trhem formou mezd. Příslušně roste podíl kapitálových výnosů (vydělávají investice místo pracujících). Klesá proto i poptávka, na což firmy reagují dalším snižováním počtu pracujících a spirála deprese se roztáčí.

Řešením je proto buď zvýšení množství peněz na trhu, které je dnes realizováno pomocí dluhů nebo export produktivitou navýšené výroby. I v případě exportu se nutně musí někdo zadlužovat. Pokud někdo vyrábí více, než spotřebuje, nutně musí někdo jiný vyrábět méně, než spotřebuje. Jinak by se zboží hromadilo.

Částečným řešením je přerozdělování formou zdanění. Kdyby však byl veškerý přínos růstu produktivity zdaněn a přerozdělen, ztratily by investice do růstu produktivity smysl (z hlediska tržní ekonomiky).

Kdyby se některé státy a lidé nezadlužovali, nebylo by možné prodat produkci. Zadlužující se lidé firmy i státy utráceli za produkty, které někdo musel vyrobit. Kdyby neutráceli, nikdo jiný by je nekoupil. Při současné účinnosti informačních plánovacích systémů by příslušné zboží nebylo vyrobeno. Firmy by neměly příslušné zisky a lidé ve firmách práci. Rostoucí dluh umožňoval spotřebu produkce, které je přebytek.

Současná světová výroba je schopna produkovat dostatek výrobků pro celý svět. Současné zemědělství dokáže produkovat naprostý dostatek potravin pro všechny. I surovin je naprostý dostatek. Přesto jsou média plná informací o ekonomické krizi. V politickém a ekonomickém chápání přestala být ekonomika zdrojem produktů pro uspokojování potřeb, ale stala se jakýmsi virtuálním systémem, jehož účelem je pouze přelévání peněz.

Současný svět se rychle stává jednou globální uzavřenou ekonomikou. Produktivita práce roste globálně. K vyrobení současného nebo většího množství produkce už není zapotřebí více pracujících. Pokud je však nákup produktů závislý na objemu prodané práce, musí poptávka nutně klesat. Větší objem produkce, který vyšší produktivita umožní, nebude možné exportovat. Rozvoj společnosti na malé planetě má své limity.

Datum: 19. 8. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 362x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 9 čtenářů, celková známka je 2.44.

Zdroj: Pirátské Noviny

Pirátská strana ideologická

Tento příspěvek
je z mé strany zakončením diskuse, která započala na Deníku
referendum. Doufám, že již objasní vše a nevyvolá další
zbrklé reakce.

18. 8. 2012

Předchozí příspěvky v diskusi:

• Piráti anebo Věci veřejné 2.0 (Pavel Novák)
  • Přirovnání Pirátů k Véčkům kulhá na obě nohy (Mikuláš Ferjenčík)
  • Piráti nejsou Věci veřejné 2.0 (Ondřej Profant)
    • Pirátská strana neideologická (Dušan Radovanovič)

***

Začnu rovnou rozborem Dušanova příspěvku:

Ujištění
předních Pirátů o neideologičnosti jejich strany prozrazují, že
si neuvědomují, na jakých ideových hodnotách vlastně stojí.

Naše drobná rozprava byla pochopena
špatně. My jsme netvrdili, že nemáme ideologii (lépe řečeno
myšlenkový proud), pouze jsme tvrdili, že se obtížně zařazuje
v levo-pravém schématu naší politické reality. Pro velké
rejpaly jsem jí dokonce docela přesně a tradičně umístil.

Naše myšlenkové hnutí má naopak
prastaré základy objevující se nalevo i napravo, bojovalo proti
mnoha režimům napříč celou historii a opravdu se za ně nemusíme
stydět – SVOBODA.

Může to znít jako laciné filmové
klišé ze „Země svobody“, ale tak to není. Jsme svědky
absolutně bezdůvodného upírání zcela bezkonfliktních svobod v
zájmu nadnárodního kapitálu a šmírování občanů. Proti tomu
jsme se postavili – jako jediný politický subjekt. S dvěma
europoslanci jsme vybojovali bitvu o ACTA. Ale ne jen to! Byli jsme
první, kdo dokázal stmelit skutečně mezinárodní komunitu, která bojovala v celé Evropě za zájmy celé Evropy (to se např.
ekologickým hnutím nepodařilo a vždy byli patrné národní
rozdíly a zájmy).

Mírně matoucí je, že poslední
kapkou pro nás byl digitální impuls. Nicméně je třeba pochopit
dnešní dobu. Zatímco lze vypotit (špatný) argument proč
omezovat kuřáky, tak již nelze vypotit alespoň trochu smysluplný
argument proč omezovat někoho ve virtuálním prostoru – to je
čistá zlovůle, arogance, neznalost, nevzdělanost a netolerance.
My jsme však šli dál. Nebojujeme jen proti tomu, co nás opravdu omezuje
(čili především různé formy cenzury Internetu), ale hájíme
svobodu jednotlivce celkově – např v otázkách soukromí,
nadbytečných zákonů, zbytečných bariér, etc. (a nepleteme si svobodu osoby se svobodou korporací nakládat s lidmi dle svých zájmů).

Zároveň jsme si povšimli, kde se
mimo jiné bere toto omezování jednotlivce – v nových
technologiích, které jsou zneužívány proti občanům, namísto
pokroku. Vlády investují do šmírování (např. Indect) namísto
do lepší péče o občany.

Nebyli jsme průkopníci tohoto směru,
jak dobře ví Pavel Novák, který tuto diskusi zahájil,
průkopníky jsou lidé z hnutí svobodného softwaru, kteří si
uvědomili, jak legislativa manipulovaná korporacemi omezuje
lidského ducha, tvořivost a tím i rozvoj společnosti. R. Stallman
stanovil základní myšlenky, které jsou aplikovatelné vlastně na
každou oblast tvořivosti. Hloubku těchto myšlenek ukazuje, že
krom oblasti software se rozšiřují dál – např. nyní
diskutovaná oblast licencování/patentování modelů pro 3D tisk.

Dovolím si říct, že náš myšlenkový proud (ideologie) je
silný, má zázemí a probíhá v něm zdravý evoluční vývoj. Má
své osobnosti jakými jsou např. Richard Stallman, Lawrence Lessig,
Cory Doctorow a mnoho známých lidí, kteří podpořili naše
myšlenky.

***

Střední část článku Piratska
strana neideologická vychází z premisy naší bezideologičnosti a
tudíž je zákonitě chybná. Nicméně jednu poznámku si k němu
neodpustím.

Samozřejmě,
je možné hledat nějaké vyvážené, „rozumné“ řešení
někde na půl cesty. Jenže jak daleko půjde? Jsou pro nás
přijatelná 2 % zneužívačů nebo 10 % potřebných bez podpory?

Zrovna zde jste si horší příklad
vybrat nemohl – přímo v daném článku jsem zmínil absolutně
nezneužitelný systém (Všeobecný základní příjem). Nicméně
o takové handrkování tu nejde. Pirátská stran prostě dávky, či
byty nepovažuje za své hlavní téma (to neznamená, že k němu
nemá názor či se ním vůbec nezabývá). Je smutné, že vy si to
neumíte ani představit. A je ještě více smutné, že strany,
která tyto témata považují za svá hlavní, v nich tak zoufale
plavou.

Díky reakci na
článek Pavla Nováka jsme se například dozvěděli, že šéfa
pražských Pirátů Ondřeje Profanta „žádná vyumělkovaná
krize“ rozhodně netrápí. Možná si sám skutečně nepřijde
jako pravicový nebo neoliberální, možná jen dlouho nevytáhl
paty z blahobytné Prahy do míst, kde člověk o práci nezavadí,
kde se zavírají továrny, kde na dveře buší exekutor.

Ano, krize je vyumělkovanou šaškárnou
neoliberálů, kteří se snaží ukrást z veřejného, co nejvíce.
Každý kdo si o ní něco zjistil, ví, že problémem je to, že
nenecháme banky zkrachovat (opravdu křiklavé to bylo u Fannie Mae
a Freddie Mac). Nechci to zde rozebírat, ale nějaká krize, která
nás zasáhla jen mediálně opravdu není příčinou problémů v
našem státě. Hezkým příkladem toho je, že Česká spořitelna
tahala z problémů celou Erste group (čili zákazníci u nás zafinancovali přežití molocha, který investoval
na Islandu). A právě Island nám ukázal jak je třeba s takovou
krizí naložit (k čemuž se nepřihlásila levice ani pravice).

***

Tím vším neříkám, že jsme
komunisti, socialisti, neoliberálové, anebo další známější proudy – jak
jsem řekl, my jsme vlastní proud. Vám a mnohým podobným se to
nelíbí – to je ovšem váš problém. I kdyby vám to vyšlo a my
se „přiznali k obcování“ s neoliberály, tak co z toho budete
mít? Více nepřátel? A to chcete? A kdybychom to udělali
obráceně? Prostě bychom se jen připojili k již existujícím
hnutím. To jsme kdykoliv mohli. Ale my opravdu nechceme.

Pokud chcete vašemu směru
pomoci, tak nejlépe uděláte, když změníte svoje dogmata a
otevřete se světu. Namísto hledání nepřátel, popřípadě
nucení lidí, aby s vámi bezmezně souhlasili, je lepší rozumná
diskuse a hledání konstruktivního řešení. Dogmata nahradit
premisami, které je přípustné změnit. Než někoho z něčeho
osočíte je dobré si zjistit informace – v našem případě
program a činy, které máme
za sebou. Vy tomu asi nerozumíte (protože nechcete), ale události
jako souboj o budoucnost Wikileaks nebo odmítnutí ACTA mají mnohem dlouhodobější vliv
než procentní body u DPH, které jdou jednoduše změnit.

Autor je jedním ze zakladatelů České pirátské strany, nyní předseda KS Praha.

Datum: 18. 8. 2012, Autor: Ondřej Profant
Přečteno: 168x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 9 čtenářů, celková známka je 1.11.

Zdroj: Pirátské Noviny

Piráti nejsou Věci veřejné 2.0

Rád bych krátce odpověděl na článek Pavla Nováka Piráti, anebo Věci veřejné verze 2.0.?, jelikož jsem si při jeho čtení všiml mnohých nedostatků a neznalostí. Z počátku budu jen stroze reagovat na článek a v závěru rozepíši pár vlastních myšlenek.

14. 8. 2012

„s programem podobným tomu, který chtějí potencionálním voličům předložit i vyslanci ostrova Tortuga v Česku.“

Zde si dovolím malou poznámku vycházející z vývoje pirátského hnutí. Čeští piráti neformálně odmítli německý model, který je příliš měkký a občas se v něm objevují nadměrné ústupky (např. právě v oblasti využívání OSS). Razíme radikálnější linii. Navíc u zrodu většiny myšlenek pirátského hnutí jsme byli (čili to není přejímání, ale aplikace vlastních ideii).

„Piráti jsou bytostní demokraté. Jsou proti dinosauřím stávajícím politikům, byť tento zprofanovaný termín nepoužívají. Budou potírat korupci, tak jako všichni, ale oni opravdu. Vyznávají transparentnost, dokonce mají transparentní účet!“

Tento odstavec je zjevně nedokončen. Chybí mi v něm argumenty. Autorovi je viditelně jasné, jak je tato cesta nefunkční – mně však ne. Nejde jen o transparentní účet [ucet.pirati.cz], ale i o transparentní účetnictví [ucto.pirati.cz] a veřejné smlouvy bez tajných dodatků, zákony veřejné na internetu a propojené klikatelnými odkazy, … Stačí si uvědomit jen kolik obstrukčních jednání je způsobeno ztracenými a neúplnými smlouvami, kolik zákonů je obehnáno nedohledatelnými informacemi… To jsou prostě jasné, drobné a přitom účinné změny – nezpůsobí dokonalý svět, ale pomůže to.

Navíc opravdu snad nemůžeme být srovnáni s Babišem či Bártou u kterých se jejich podnikatelský záměr tyčí do nebes. Zatímco my neustále prokazujeme naší neprofesionalitu – jak pozitivně, tak negativně.

„Další typickou vlastností nových mladých krásných stran je pak proklamované povznesení se nad rigidní, starobylé, téměř byzantinské dělení politických subjektů na pravicové a levicové.“

Pokud na tom trváte, tak dle mého názoru jsme klasická liberální strana – čili levý střed. Nicméně podstatné je, že levo-pravé dělení je v ČR velmi poznamenáno špatnou zkušeností (především s Klausem) a proto je v politické realitě nepoužitelné.

Dalším problémem je, že pokud přiznáte pozici, tak se vás již nikdo nezeptá na náš názor. Později to dojde tak daleko, že přestanete hledat reálné argumenty a podklady pro pozici, ale zůstanete s davem svého spektra – tak jak je v parlamentu běžné.

Nejdůležitějším faktorem pro tuto rétoriku však bylo opravdu daná skutečnost, že lidé nerozumí levo-pravému rozdělení a mnohdy ho dokonce vnímají obráceně. Proto jsme raději použili anglofonní model čtverce, který jsme aplikovali třeba na tomto schématu:

politicalcompass.org

(krom Pirátů převzato přímo od politicalcompass, Piráti byli průměrováni přes členy republikového výboru)

„Ne o principiální změnu směrem k podpoře kreativity, spolupráce a systému sdílení a dávání, ale o změnu od uzavřených proprietálních systémů k otevřeným. Argument je zde efektivnostní, ne etický. Pro znalé, piráti necitují Stallmana, ale Raymonda.“

Touto částí jste mě opravdu urazil a je vidět, že vaše „zabývat podrobněji“ je dosti povrchní. Stallman posvětil program českých pirátů na Pirateconu [1. díl diskuse s R. Stallmanem a následující díly], kde jsme s ním vedli o těchto tématech podrobnou diskusi. Piráti si vždy byli vědomi etického rozměru svobodného softwaru, koneckonců v odborných diskusích je citován často – pochopitelně v neodborných diskusích ho moc citovat nelze. Také stojíme za překlady některých Richardových článků – např. Řada omylů v popleteném copyrightu.

„Jako další příjemná vlastnost pirátských stran se jeví jejich inklinace k přímé či participativní demokracii, k prosazování vytvoření institucí, které umožní větší zapojení občanů do správy věcí veřejných.“

Opět zde nejde o plané žvásty jako u jiných, ale naše vlastní organizace těchto principů využívá. Dokonce si myslím, že pirátské hnutí bylo první, které ve větším měřítku začalo rozvíjet liquid democracy (tekutá demokracie), která je jednou z nejlepších a nejreálnějších implementací participativní (či deliberativní) demokracie.

Když už jsme u toho, tak nutnou podmínkou participace jsou informace – a jsme zas u otevřenosti, kterou jste dehonestoval jako plané řeči. O potřebě automatizace získávání informací snad není potřeba mluvit.

„Potřebují dosáhnout materiální a vzdělaností úrovně, která jim vůbec umožní se o věci veřejné zajímat.“

Přesně tak, proto podporujeme vzdělání opravdu bez bariér a s volností: https://www.pirati.cz/program/vzdelani a také velmi vážně debatujeme o všeobecném základním příjmu. V této oblasti jsme reálně nejdále. Zbylé strany se utápí v negacích výroků opozice a zapomínají na rozvíjení zcela nových oblastí na zcela nových principech.

„Jedním z jejich cílů je i boj s byrokracií.“

Zde nejde o to dogmaticky likvidovat úředníky a snižovat jim platy, ale naopak profesionalizovat a zefektivnit procesy. Např. nevyžadovat tolik iniciativy občana, automatizovat získávání některých informací a tak dále. [https://www.pirati.cz/program/e-government]

Příkladem z praxe je zákon zákon č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který garantuje samozřejmost. Bohužel jeho vymáhání je administrativně náročné (jak na straně žadatele, tak na straně úřadu) – namísto toho by stačilo, aby tyto informace byly dostupné v otevřených formátech na webu. Hezkým příkladem je v tomto slovenská Skalice, kde s přechodem na Ubuntu automatizovali i zveřejňování dokumentů a dnes si pochvalují, že jím to šetří množství práce. [rozhovor na Linuxexpres.cz]

Myslím, že tento směr je u nás v programu jasně popsán a hlouposti jako masové propouštění a outsourcování jsou zase jen cílenou urážkou. Stejně jako:

„soukromém sektoru, který je přeci jediným zdrojem bohatstvím a jediným tvůrcem hodnot.“

Dovolte? Myslíte si snad, že svobodná kultura či komunitní projekty typu wikipedie jsou soukromý komerční sektor? Popřípadě, že přejímáme zlozvyky soukromého sektoru, který jsme velmi tvrdě ze svého okolí vytěsnili (např. proto, že nenabízel odpovídající služby a komunita ho absolutně nahradila). My jsme se opravdu mnohých okovů zbavili, neříkám že všech, ale opět jsme nejdále a nejméně závislý na současném systému.

Závěr

Piráti si naopak jako jedni z mála uvědomili neúspěch umírněné levice – jelikož buďto ustupuje od svých hodnot, anebo není schopná inovovat. Pravice se naopak úzkostlivě drží některých svých hodnot a snad ze strachu se spojuje i s tou opravdu nenávistnou a netolerantní částí svého spektra.

Také jsme si uvědomili, že pravo-levé dělení svádí k ekonometrickému (ekonomickému) pohledu, který je z principu okrajový. Bohužel nejméně česká levice i pravice se ním nechala plně ovládnout.

My jsme šli cestou nejmenšího odporu a racionality. Tedy vzali jsme chytré nápady z dřívějška (participace), moderní technologie a vše to zasadili do dnešní reality, která je hodně rozdílná od jejího mediálního obrazu. Např. je jasné, že práce je na ústupu, práci máme tak pro 4 pracovní dny a bude dále klesat. Dále jsme se zaměřili na problémy, které nás opravdu trápí (žádná vyumělkovaná krize), ale právě např. korupce, kdy přicházíme o prostředky, popř. třeba nezávislost medii. A především ohromná a všudypřítomná ztráta svobody jednotlivce.

Jelikož nejsme profi politici, tak jsme se nejdříve podívali sami na sebe a naše myšlenky aplikovali. Nebojím se přímé demokracie (ale chápeme její náročnost a preferujeme tekutou demokracii), nebojíme se zveřejňovat, i když nám to finančně škodí, nebojíme se aplikovat OSS, nebojíme se mít všechny informace veřejně – i když jsou mnohem více vytrhávány z kontextu, …

Opravdu jsme jiní, vždy když se na Piráty naštvu, tak mě pak další jednání s konkurencí vrátí do reality. Máme nedostatky, ale vedeme si dobře a v rámci našeho politického rybníčku nejlépe.

(Mimochodem zcela podobné pocity mám z Linuxu. Občas mě naštve, ale nikdy jsem se ho nevzdal, protože i kdyby byl horší, tak jeho myšlenky jsou čistší – navíc je viditelně lepší )

A nejlepší na tom je, že se přidat může každý – mnoho lidí to udělalo. Nikdo se nezpovídá kmotrům, boje o posty jsou věcné a poctivé. Kdyby bylo opravdu nejhůř, tak je naše strana forknutelná, tak jako software – forkem o nic nepřijdete. Nemohu si odpustit, ale kdo z vás to má?

Pavle, za kritiku děkuji, ale byla by lepší nejdříve jako interní, kde bychom vás vyvedli ze spousty omylů a vy byste nás mohl upozornit, kde tyto omyly vznikají.

Autor je jedním ze zakladatelů České pirátské strany, nyní předseda KS Praha.

Datum: 14. 8. 2012, Autor: Ondřej Profant
Přečteno: 46x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 2.2.

Zdroj: Pirátské Noviny

Michálek do Senátu

Pro Pirátskou stranu se nominací Libora Michálka do senátních voleb otevírá nová éra. Místo toho, aby se šli voleb pouze zúčastnit, se je tentokrát chystají vyhrát.

10. 8. 2012

Ačkoli tomu kolikrát nic nenasvědčovalo, podařilo se nakonec dotáhnout dosti složitá jednání, a Libor Michálek tak bude kandidovat do Senátu ve volebním obvodu Praha 2 a 3 za volební koalici Pirátů, Strany zelených a lidovců.

Co přimělo Piráty vstoupit do takto nesourodé koalice? Hlavním důvodem je samozřejmě osoba kandidáta. Libor Michálek symbolizuje nemálo hodnot Pirátského hnutí. Odvážně se postavil mnoha machinacím na Fondu životního prostředí, při jednání vždy postupoval zcela profesionálně a držel slovo. V neposlední řadě dokáže obhajovat většinu konceptů, které jsou pro Piráty zásadní: přímou demokracii, otevřený stát, oddělení moci a svobodný přístup k informacím. To všechno jsou komponenty pirátského programu, ke kterým se Libor Michálek přihlásil. Pro členy Pirátské strany, kteří jeho kandidaturu potvrdili ve vnitrostranickém referendu, bylo bezpochyby velmi podstatné, že Piráti jsou v koalici navrhující stranou. To má faktické důsledky v případě úspěchu. Zjednodušeně řečeno mají Piráti v koalici privilegované postavení.

Navzdory výhradám, které k oběma koaličním partnerům mám (u lidovců samozřejmě jejich konzervativismus, u Zelených jde spíše o praktické věci, které jsou na samostatný článek, ovšem samozřejmě až po volbách), jsem přesvědčen, že koalice bude věrohodná. Piráti jsou garantem otevřenosti, lidovci odrážejí Liborovy křesťanské hodnoty a Zelenou problematikou se Michálek dlouhodobě profesně zabývá.

Poslední sada důvodů pro koalici je potom čistě praktická. Do senátu se volí většinovým systémem, takže úspěch samostatné kandidatury není příliš pravděpodobný. Přinejmenším se Zelenými přitom míříme na podobnou skupinu voličů. Nakonec je třeba čestně přiznat, že roli hrají i peníze. Čtyři sta tisíc korun, které zřejmě na společnou kampaň budeme mít (ještě záleží na tom, kolik dokážeme vybrat po stokorunách na Pirátský stotisícový příspěvek), bude bohatě stačit na volební kampaň, která bude vidět.

Pro Pirátskou stranu se nominací Libora Michálka otevírá nová éra. Místo toho, abychom se šli voleb pouze zúčastnit, je jdeme vyhrát. I do krajských voleb, ve kterých kandidujeme ve všech regionech, sice jdeme s ambicí uspět, nicméně stále z pozice outsidera. Libor Michálek jde do voleb přinejmenším jako spolufavorit. Jako jeho hlavní úkol v senátu potom vidíme jediné – zpřístupňovat informace a upozorňovat na největší nepravosti.

Pokud chcete na kampaň Libora Michálka přispět i vy, máte možnost. Použijte transparentní účet Pirátské strany ucet.pirati.cz a jako variabilní symbol uveďte 192102.

Autor je místopředseda České pirátské strany.

Článek původně vyšel v Deníku Referendum.

Datum: 10. 8. 2012, Autor: Mikuláš Ferjenčík
Přečteno: 108x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.