GreyLinkDC++

SDEU: Povinnost filtrovat sociální sítě je v rozporu s občanskými právy

Zastánci dohody ACTA dostali tvrdou ránu. Zatímco zábavní průmysl lobbuje za přísná opatření proti kopírování na Internetu, Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že sociální sítě nesmí být nuceny k zavádění filtrovacích mechanismů. Navázal tak na předchozí rozhodnutí ve věci Scarlet Extended. Zpravodajem rozsudku byl bývalý ústavní soudce a expert na mezinárodní právo veřejné Jiří Malenovský.

16. 2. 2012
Tisková zpráva Soudního dvora Evropské unie ze dne 16. února 2012.

Rozsudek ve věci C-360/10

Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers (SABAM) v. Netlog NV

Provozovatel sociální sítě dostupné na internetu nemůže být nucen zavést obecný systém filtrování ve vztahu ke všem uživatelům této sítě za účelem zamezení protiprávnímu užívání hudebních a audiovizuálních děl

Taková povinnost by byla v rozporu se zákazem ukládat takovému poskytovateli obecnou povinnost dohledu i s požadavkem zajistit spravedlivou rovnováhu mezi ochranou autorského práva na straně jedné a svobodou podnikání, právem na ochranu osobních údajů a svobodou přijímat a rozšiřovat informace na straně druhé.

SABAM je belgická správcovská společnost, která zastupuje autory, skladatele a vydavatele hudebních děl. V tomto rámci je pověřena zejména udělovat svolení s užíváním jejich chráněných děl třetími osobami. SABAM vede spor se společností Netlog NV, která provozuje platformu sociální sítě dostupné na internetu, na níž obdrží každý uživatel, který se na ní zaregistruje, vlastní prostor nazvaný „profil“, na který může umístit vlastní obsah, přičemž tento profil je celosvětově přístupný. Hlavní funkcí této platformy, kterou každodenně užívají desítky milionů osob, je vytvoření virtuálních společenství umožňujících těmto uživatelům vzájemně komunikovat a navazovat tak přátelství. Na svém profilu mohou uživatelé zejména vést deník, uvádět, co je baví a co se jim líbí, ukázat své přátele, vyvěsit osobní fotografie nebo uveřejnit video klipy.

Podle SABAM sociální síť společnosti Netlog uživatelům rovněž umožňuje užívat prostřednictvím jejich profilu hudební a audiovizuální díla z repertoáru SABAM a zpřístupňovat je veřejnosti takovým způsobem, že další uživatelé sítě k nim mohou mít přístup, a to aniž k tomu společnost SABAM udělila svolení, a aniž společnost Netlog z tohoto důvodu odvedla jakýkoli poplatek.

Dne 23. června 2009 podala SABAM proti společnosti Netlog k předsedovi rechtbank van eerste aanleg te Brussel návrh na zahájení řízení, jímž se zejména domáhala, aby předseda uvedeného soudu vydal ve vztahu ke společnosti Netlog příkaz okamžitě ukončit jakékoli protiprávní zpřístupňování hudebních a audiovizuálních děl z repertoáru SABAM pod hrozbou denních pokut ve výši 1000 eur za každý den prodlení. V tomto ohledu společnost Netlog tvrdila, že vyhovění žalobě společnosti SABAM by ve svém důsledku znamenalo, že jí bude uložena obecná povinnost dohledu, což směrnice o elektronickém obchodu zakazuje (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000
o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména
elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. věst. L 178, s. 1; Zvl.
vyd. 13/25, s. 399), článek 15).

V této souvislosti se rechtbank van eerste aanleg obrátil na Soudní dvůr. Podstatou jeho otázky bylo, zda unijní právo brání tomu, aby byl vnitrostátním soudem ve vztahu k takovému poskytovateli hostingových služeb, jakým je provozovatel sociální sítě dostupné na internetu, vydán příkaz zavést preventivně, výlučně na vlastní náklady a bez časového omezení systém filtrování informací ukládaných na jeho serverech uživateli jeho služeb, který se vztahuje na všechny tyto uživatele bez rozdílu.

Podle Soudního dvora je nesporné, že společnost Netlog ukládá na svých serverech informace dodávané uživateli této platformy vztahující se k jejich profilu, a je tedy poskytovatelem hostingových služeb ve smyslu unijního práva.

Je rovněž nesporné, že by zavedení uvedeného systému filtrování předpokládalo, že poskytovatel hostingových služeb zaprvé mezi veškerými soubory ukládanými na jeho serverech všemi uživateli jeho služeb identifikuje soubory, které mohou obsahovat díla, k nimž nositelé práv duševního vlastnictví údajně vlastní práva. Zadruhé by měl poskytovatel hostingových služeb určit, které z těchto souborů jsou uloženy a zpřístupňovány veřejnosti protiprávně, a konečně zablokovat zpřístupnění souborů, které považuje za protiprávní.

Takový preventivní dohled by proto vyžadoval aktivní sledování souborů ukládaných uživateli u provozovatele sociální sítě. V důsledku toho by systém filtrování vedl k uložení obecné povinnosti tomuto provozovateli dohlížet na informace, které jsou u něj ukládány, což je směrnicí o elektronickém obchodu zakázáno.

Soudní dvůr dále připomněl, že vnitrostátní orgány a soudy mají v rámci opatření přijímaných za účelem ochrany nositelů autorských práv povinnost zajistit spravedlivou rovnováhu mezi ochranou autorského práva těchto nositelů a ochranou základních práv osob, které jsou takovými opatřeními dotčeny (Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. listopadu 2011, Scarlet Extended (C-70/10), viz také tiskovou zprávu č. 126/2011).

Soudní příkaz zavést systém filtrování by přitom v projednávané věci obnášel dohled – v zájmu nositelů autorských práv – nad veškerými nebo většinou informací ukládaných u dotčeného poskytovatele hostingových služeb. Tento dohled by měl být navíc časově neomezený, měl by se vztahovat na veškeré budoucí porušování práv a předpokládal by povinnost chránit nejen existující díla, ale i díla, která v okamžiku zavedení tohoto systému ještě nebyla vytvořena. Takový soudní příkaz by tudíž vedl k závažnému zásahu do svobody podnikání společnosti Netlog, neboť by jí ukládal povinnost zavést výlučně na vlastní náklady a na trvalo složitý a nákladný počítačový systém.

Kromě toho by se účinky soudního příkazu neprojevily jen u společnosti Netlog, neboť systém filtrování může porušovat i základní práva uživatelů služeb této společnosti – totiž jejich právo na ochranu osobních údajů, jakož i jejich svobodu přijímat a rozšiřovat informace – která jsou chráněna Listinou základních práv Evropské unie. Na jedné straně by totiž soudní příkaz obnášel identifikaci, systematický rozbor a zpracování informací vztahujících se k profilům vytvořeným na sociální síti, přičemž tyto informace jsou chráněnými osobními údaji v rozsahu, v němž v zásadě umožňují identifikovat dané uživatele. Na druhé straně by soudní příkaz mohl představovat zásah do svobody informací, neboť by hrozilo, že tento systém nebude dostatečně rozlišovat mezi protiprávním a legálním obsahem, takže by v důsledku jeho využití mohlo docházet k blokování sdělení s legálním obsahem.

V důsledku toho Soudní dvůr odpověděl, že by vnitrostátní soud vydáním příkazu ukládajícího poskytovateli hostingových služeb povinnost zavést takový systém filtrování nerespektoval požadavek zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právem duševního vlastnictví na straně jedné a svobodou podnikání, právem na ochranu osobních údajů a svobodou přijímat a rozšiřovat informace na straně druhé.

Celý rozsudek je na stránkách SDEU.

Datum: 16. 2. 2012, Autor: SDEU
Přečteno: 514x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 16 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

IFPI chce poplatek z mobilů, Hadopi i právní odpovědnost provozatelů za obsah

Pokud si někdo myslel, že lobbisty průmyslu kopírovacího monopolu přiměje bouře kolem ACTA k nějaké sebereflexi, byl na omylu. Petra Žikovská v rozhovoru pro týdeník Reflex odkrývá karty – požaduje sledování uživatelů internetu, jejich odstřihávání (HADOPI), právní odpovědnost provozovatelů internetu za obsah i nový poplatek kolektivním správcům za mobily.

16. 2. 2012
Aktuální vydání týdeníku Reflex přináší rozhovor Luďka Staňka s ředitelkou české pobočky IFPI (Mezinárodní federace fonografického průmyslu) Petrou Žikovskou. Jedna z hlavních postav tuzemského boje proti sdílení prozrazuje nejen svůj „antipirátský“ pohled na svět, ale i konkrétní záměry a cíle IFPI.

Žikovská používá oblíbenou fintu ohledně dohody ACTA, která podle jejich slov „na běžném životě občana České republiky se nic nezmění.“ Často kritizovaná opatření z dohody ACTA dávno vypadla a dohoda je podle Žikovské neškodná. Trochu překvapivě pak ovšem přiznává, že to co se zřejmě nepodařilo plně prosadit v ACTA, bude cílem dalšího snažení jejího sdružení.

„Já si myslím, že něco je potřeba udělat, protože situace na internetu je neudržitelná – alespoň z pohledu držitelů autorských práv. Určitě si nemyslím, že by to zachránily kontroly počítačů na hranicích, ale třeba zapojení poskytovatelů internetového připojení do vymáhání autorských práv je jedna z cest. A rozhodně je potřeba stanovit odpovědnosti – musí být jasně dané, kdo je na internetu za co odpovědný,“ odpovídá Žikovská na otázku, zda je škoda, že represivní opatření byly z dohody ACTA vypuštěny. Žikovská vkládá své naděje do Evropské unie, která se chystá upravit směrnici o vymáhání práv k duševnímu vlastnictví. Podle Žikovské bude toto jednání „daleko důležitější než nějaká ACTA“.

Ředitelka IFPI také otevřeně uvádí, že chce v Česku zavést úřad po vzoru francouzské digitální gilotiny (HADOPI), která na základě udání IP adresy po opakovaném sdílení obsahu chráněného kopírovacím monopolem zablokuje daného uživatele. Dále prozrazuje, že na hledání pirátů používají specializovaný software a že ročně předají policii ke stíhání přibližně 150 osob.

V části rozhovoru věnované kritizovaným poplatkům za prázdná média a další kopírovací technologie Žikovská poplatky obhajuje a považuje je za spravedlivou náhradu autorům, byť jen v úrovni „drobné kompenzace“. Z toho důvodu usiluje IFPI o zavedení poplatku i z mobilních telefonů. „Pravda ale je, že aktuální jsou třeba boje o poplatek z mobilních telefonů. My říkáme, že by tam měl být, Nokia říká, že ne ….,“ uvedla v rozhovoru ředitelka, která tento požadavek zdůvodňuje tím, že přes mobily lidé poslouchají i hudbu.

Další fronta, na které se IFPI snaží přitvrdit je vláda. „Tlačíme na vládu ČR, aby bylo možné změnit legislativu. V tom smyslu, aby bylo možné jednoznačně nastavit odpovědnostní vztahy na internetu. Existuje tzv. e-commerce directive, která se u nás transponuje do Zákona o některých službách v informační společnosti, a v tomhle zákoně je tzv. Safe Harbour, bezpečný přístav. Ten zákon říká, že provozovatelé internetových služeb, kteří mají na svých serverech obsah, do něhož nezasahují, nemohou ručit za jeho obsah. To má logiku. Jenže není jasné, zda je podle tohohle zákona odpovědné třeba Uloz.to, které do obsahu také nezasahuje, ale má na stránkách vyhledávání. Takže my chceme změnit tenhle zákon a přenastavit pravidla tak, aby bylo možné postihovat ty, kteří na internetu pracují s nelegálním obsahem. Teď, když zažalujeme Uloz.to, bude šance na výhru, s nadsázkou řečeno, padesát na padesát. My chceme mít tu jistotu stoprocentní,“ objasňuje svůj postoj k problematice Žikovská.

V závěru rozhovoru si Žikovská stanovuje metu, kterou by chtěla dosáhnout v potírání pirátství: „Čísla jsou velmi nepřesná. Každý rok jsou v tomhle směru zveřejňovány odhady, jež jsou kvalifikované, ale stále jen odhady. Ta čísla jsou v Česku údajně kolem 50 procent populace (přičemž 100 procent je všechno včetně kojenců a důchodců), která stahuje nelegální soubory. Ale znovu zdůrazňuji, je to odhad.“ Žikovská by ráda dosáhla toho, aby se tento odhad snížil na 10 procent.

Dodejme, že nic jako „stahování nelegálních souborů“ v Česku v oblasti zábavy neexistuje. Stahovaní autorsky chráněného obsahu pro osobní nekomerční potřebu je zcela legální, což právnička Žikovská pochopitelně ví. Není tedy divu, že se česká skupina Anonymous ohradila proti tomu, že ředitelka IFPI záměrně šíří nepravdivé informace. V Reflexu to opět předvedla názorně.

Aktualizace (16.2. 13:45) – Reflex mezitím zveřejnil na webu úvodní část rozhovoru s Petrou Žikovskou.

 

Datum: 16. 2. 2012, Autor: haw
Přečteno: 1350x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 18 čtenářů, celková známka je 1.