Archív pro rubriku 2012
Posted on Březen 26th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Janouškova aféra, podobně jako Drobilova, není poruchou systému,
je jeho nedílnou součástí a podstatou. Soupeření levicových a
pravicových stran je pouze komedií, která odvádí pozornost od skutečné
podstaty současného vládnoucího systému. Hlavním úkolem politiků je
rozeštvávat proti sobě lidi, aby jejich pasáci mohli v klidu krást.
26. 3. 2012
ODS řeší problém zveřejnění odposlechů Béma s Janouškem, jako kdyby byli překvapeni. Propojení politiky a byznysu musí být přitom zainteresovaným zcela zřejmé.
Zainteresovaným (a to lidé v ODS zajisté jsou) musí být zcela zřejmé, že Pavla Béma na pražskou radnici instaloval Roman Janoušek, neboť mu mnozí z nich také vděčí za své politické funkce. Mě naopak překvapilo, jak velkoryse se k lidem které řídí, chová. Dokonce jim kupuje i dárky. Pavel Bém není zdaleka jediným politikem, který Janouškovi sloužil, mnozí mu slouží dodnes.
Roman Janoušek není zdaleka jediným člověkem, který politiky řídí. Je téměř jisté, že obdobně řídí Ivo Rittig Petra Bendla, který je dnes ministrem zemědělství.
ODS není zdaleka jedinou politickou stranou, kterou lobisté ovládají. Přestože jsem podstatu fungování současného politickobyrokratického průmyslu již mnohokrát popisoval, lidé se novým aférám stále diví (http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=162342 ).
Únik odposlechů je s největší pravděpodobností důsledkem boje mezi jednotlivými lobisty. Množství prostředků, které lze rozkrást, vlivem krize klesá. Souboj o přístup ke zdrojům se vyostřuje. Do hry se napřímo pokusil zapojit i Vít Bárta. Ukousl si však příliš velké sousto a to si ostatní mafiáni, kteří této zemi vládnou nenechali líbit.
Téměř nikoho nepřekvapuje, že v zemi nejvíce bohatnou lidé, kteří nikdy nic užitečného nevymysleli, nikdy nic nevyráběli a téměř nikoho nezaměstnávají. V tom Vít Bárta mezi elitu nezapadá (i Roman Janoušek pár lidí ve svých mediálních agenturách zaměstnával, např. Radka Johna). Česká republika je malá a proto je vše těsněji propojené. Na vrcholku pyramidy stojí lidé jako například Marin Roman (bývalý generální ředitel ČEZ).
Představa, že se současní politici dokáží vymanit z vlivu svých pasáků je velice naivní. Kapři si rybník nevypustí. Chobotnice zneužívající veřejné rozpočty a firmy se státním podílem je velice hluboko zakořeněná. Její reprezentanti se scházejí i pod záštitou prezidenta Václava Klause.
Na obrázku je Moravec, Martin Roman, Roman Janoušek a Pavel Bém. Pochází z golfového turnaje na který je pozval Václav Klaus. http://www.golf.cz/turnaje/prezident%C2%B4s-golf-cup-2009/ Klaus s Janouškem hrál pravidelně tenis. Domlouvali i vládní sestavu po pádu Topolánka. Premiérem měl být údajně Gandalovič. To ale nevyšlo.
Soupeření levicových a pravicových stran je pouze komedií, která odvádí pozornost od skutečné podstaty současného vládnoucího systému. Hlavním úkolem politiků je rozeštvávat proti sobě lidi, aby jejich šéfové mohli v klidu krást.
Datum: 26. 3. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 436x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 14 čtenářů, celková známka je 1.07.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Březen 26th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Němečtí Piráti v dalším zemském sněmu, předběhli Zelené, Svobodní zcela vypadli
Jásot a vítězné výkřiky ovládly včera odpoledne pirátskou palubu ve spolkové zemi Sársko. Piráti získali v zemských volbách 7,4 % a zajistili si čtyři křesla v místním parlamentu. Po Berlínu je to druhý zemský sněm, kam se Piráti probojovali. V Sársku dokonce předstihli Zelené s pětiprocentním výsledkem. Vládní strana FDP zcela propadla, získala pouhých 1,22%.
26. 3. 2012
Pirátská strana Německa pokračuje ve vítězném tažení ve volebních kláních. Počet jejích členů se zdvojnásobil a v celostátních průzkumech se běžně objevuje se ziskem přibližně 8 procent. To se nyní potvrdilo i v Sársku, ačkoli zde Piráti neměli lehkou výchozí pozici. Sársko je nejmenší německý stát, nachází se na jihozápadní hranici s Francii.
Jak napsal nedávno server Česká pozice: „… spolková země Sársko v jihozápadním Německu se dvěma sty tisíci obyvatel není pro piráty v žádném případě ideálním prostředím. Populace této malé spolkové země totiž stárne a je zaměstnaná většinou v zemědělství. Urbánní internetoví aktivisté jsou v Sársku vzácným druhem.“ Přesto, že v této spolkové zemi měli jen 347 členů, trvalo pouhé tři dny, než shromáždili devět set podpisů, jež jim umožňují zúčastnit se sárských voleb, uvádí autor článku Luděk Bednář, který čerpá z německého týdeníku Der Spiegel.
I v Sársku žene pirátům vítr do plachet korupce a znechucení ze zavedených velkých stran CDU a SPD, které ovšem v předčasných volbách zvítězily a chystají se uzavřít velkou koalici. „Transparentnost je pro všechny obyvatele Sárska hlavním problémem,“ komentoval předvolební atmosféru hlavní kandidát sárských pirátů Michael Hilberer. Jeho program byl jasný – zpřístupnění všech smluv veřejné správy na internetu a uplatnění většího vlivu voličů na politická rozhodnutí. Dalšími tématy byl samozřejmě svobodný internet i bezplatná městská doprava.
„Ačkoli je Pirátská strana považovaná za stranu mladých voličů, průzkum německé agentury Forsa ukázal, že dokonce 41% lidí ve věku mezi 30 až 39 lety si dovede představit, že by tuto stranu volilo,“ uvádí web Českého rozhlasu. Šanci uspět má ve Šlesvicku-Holštýnsku a Severním Porýní-Vesfálsku, kde jsou volby v příštích týdnech. K úspěchu sárských Pirátů přispěla i příhraniční spolupráce a podpora pirátů z Lucemburska, které je s oblastí historicky spojeno. Ukazuje se tak i internacionální výhoda globálního pirátského hnutí, pro které nejsou hranice národních států příliš podstatné.
Dvě hlavní politické síly volbám samozřejmě stále dominují. Předběžné výsledky náskok CDU (35,2 %) před SPD (30,6 %). Na druhém místě skončila nová levice Die Linke (16,1 %) a čtvrtí jsou již Piráti. Německá rasistická strana NPD (Nationaldemokratische Partei Deutschlands), která úzce spolupracuje s Vandasovou stranou DSSS, získala 1,16%. Podrobnější výsledky naleznete na webu sr-online.de, zde je grafika odkud přišli voliči pirátů v Sársku – Piratenpartei.
Propad vládních Svobodných demokratů (FDP) se očekával, zvláště když právě vnitrostranické problémy stály za pádem bývalé koalice (CDU, FDP, Zelení). Podle Roberta Schustera je ale za pádem zemské vlády odchod bývalého křesťanskodemokratického premiéra Petera Müllera, který v polovině loňského roku odešel z politiky a stal se ústavním soudcem. „Jeho nástupkyně Annegret Krampová-Karrenbauerová zřejmě neměla chuť v jamaikové koalici pokračovat a neutěšený stav sárských liberálů jí v tom byl vhodnou záminkou, jak nejkratší možnou cestou vyhlásit nové volby a případně získat od voličů nový a hlavně vlastní politický mandát,“ konstatuje autor na stránkách ČRo6.
Rozkladem FDP se podrobně zabývají i čeští novináři. „FDP tak vypadla ze všech zemských parlamentů, v nichž se v uplynulém roce volilo. Pokud by tento trend pokračoval i ve Šlesvicku-Holštýnsku a Severním Porýní-Vestfálsku, byl by současný šéf strany Philipp Rösler, který zastává i funkci ministra hospodářství, podle všeho nucen rezignovat,“ odhaduje vývoj Radim Klekner z Aktuálně.
FDP kladla důraz na snižování daní a omezování role státu. „Ve chvíli, kdy má německá ekonomika vážné potíže, toto téma většinu Němců nezajímá,“ uvádí Jiří Sládek v lednovém článku „Němečtí liberálové mizí ze scény“ na iHNed.cz.
Na závěr se můžete podívat na záběry ze dvou pirátských štábů, které sárské volby online sledovali. Atmosféra hovoří za vše…
Datum: 26. 3. 2012, Autor: haw
Přečteno: 337x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.8.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Březen 23rd, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Shromážděná osobní data budou vždy nakonec zneužita proti občanům.
Doktrína
uplatňovaná státnímí orgány kdy jsou shromažďován soukromá, často
citlivá data občanů je nyní obhajována argumenty jako „Vaše soukromá
data nám mohou být užitečná, a proto vás donutíme nám je poskytnout!“.
Od plošného odposlouchávání, přes ukládání provozních a lokalizačních
údajů (data retention) až po rozpoznávání tváří za účelem hromadného
sledování jednotlivců, vždy můžeme sledovat jeden fakt: v zájmu
prosazení těchto opatření jsou lidé požadující zachování práva na
soukromí líčeni doslova jako kriminálníci snažící se bránit prosazování
spravedlnosti.
23. 3. 2012
Volný překlad článku Ricka Falkvinga Collected Personal Data Will Always Be Used Against The Citizens
Ze zkušenosti víme, že všechna data mohou
uniknout. Vskutku, pokud ani USA nebyly schopny zabránit tomu, aby na ně
skrze Wikileaks neunikla špína, můžete se vsadit že žádný státní orgán
na světě není schopen, či se dokonce ani nebude snažit, ochránit data,
která o vás na každém kroku shromažďuje.
A jaké že to údaje
shromažďují? Třeba to s kým se bavíte, a jak často. Jak moc se
pohybujete po městě. Kde odpočíváte, kde pracujete, kde spíte. S kým
chodíte rádi na rande i vaše sexuální preference. Politické názory. Jaké
noviny čtete, jaké články, v jakém pořadí a jak dlouho. To vše se dá
sledovat, a také se již sledovalo a nebo sleduje, podle toho jak se
ústavní soudci v takovýmito opatřeními postižených zemích zrovna vyspí,
pokud tedy ústava není považována rovnou za cár papíru vhodný tak k
vytření poslaneckých prdelí.
Nikdy v historii se státní orgány
nesnažili získat tolik údajů o lidech, kterým mají sloužit, a nikdy si
ani vydávání tolika informací nevynucovaly. Jejich doktrína je
evidentní: „Vaše soukromá data nám mohou být užitečná, a proto vás
donutíme nám je poskytnout! Koho zajímá jestli vám je nepříjemné, že se
můžeme do hloubky vrtat ve vašem soukromí…“.
Dovolte mi abych
vám ukázal jednu „nepříjemnost“ kterou lidé museli strpět a o níž nás
historie poučila, kam až to může nakonec zajít:
V Nizozemí kdysi
uchovávali údaje o náboženské příslušnosti svých občanů. Záměr byl jako
vždy šlechetný: díký tomu že věděli kolik židů, katolíků a protestantů
žije ve městech a jejich rozličných částech mohli lépe plánovat vhodný
počet synagog a protestanských či katolických kostelů, jejich vzájemné
umístění, a mnoho dalšího.
A pak přišla druhá světová válka.
Po
jejím skončení nezbyli v Nizozemí téměř žádní židi. Podle Wikipedie
přežilo méně než deset procent z nich (14 346, v porovnání s původní
populací 154 887). Jak se ukázalo tak přístup k záznamům vedených o
občanech Nizozemska se… „nové administrativě“ …ukázal být velmi
„užitečný“, a vskutku tyto záznamy byly proti lidem také použity.
Skončilo to jako vždycky…
Během jedné z politických diskuzí
které jsem se účastnil tento týden jsem zaznamenal nový termín: genocidě
odolná identifikační karta. Bylo to v diskuzi s http://twitter.com/leashless
o technikách obrany, kde se mluvilo také o tom jak nejhorší genocidy
jsou vždy spáchány na základě dat o lidech shromažďovaných. Jedním z
takovýchto příkladů je i genocida ve Rwandě. Pokud jsou lidé schpni
dopustit se takových šílených činů pouze na základě nějakých údajů které
o vás někdo vedl, ani nedomýšlejme s jakou přesností se budou moci
zaměřit na nějakou skupinu v budoucnu. A co když součástí té skupiny
budete právě vy?
Představte si, že státní orgány mají přístup k
informacím o tom kde se každý den nacházíte, kam jezdíte, o všem co jste
kdy řekli a o každém s kým jste mluvili, a to zpětně za období několika
let. (Mají, nebo se alespoň snaží takové údaje získat.) Jak taková data
budoucí hypotetická… „administrativa“ … využije? Budou třeba
omezovat lidi na základě „podezřelých“ vzorců chování, jenom proto že se
někdo chová „podezřele“ či „divně“, byť se žádného trestného činu
nedopustil? Budou takto rozpoznávat vzorce chování?
Víte, nezáleží na tom že jste neporušili byť jen jediný zákon. Záleží jenom na tom jak jsou data o vás interpretována.
Možná
se vám dařilo držet se zpátky nebo udržet svá tajemství před ostatními.
Před ostatními krom státních orgánů, které o vás samozřejmě vědí, nebo
si ze shromážděných dat odvodí. Co se stane dál?
Možná jste
objevili tu nejchutnější svíčkovou na světě v malé hospůdce kolem které
jezdíte při cestě z práce, a tak se tam častokrát zastavíte abyste si
pochutnali a spláchli ji nealkoholickým pivem. Co se stane, když se
dopravní policie dozví, že často během své jízdy z práce navštěvujete
hospodu, a pak cestou domů řídíte dál?
Možná že každý páteční
večer po té pomáháte vaší babičce, jezdíte jí na nákup a potěšíte jí
vyprávěním o tom, jak její vnoučata ve škole prospívají. Co se stáne,
když se třeba lidé z odboru sociálně právní chrany dětí dozví, že každý
pátek pravidelně několik hodin parkujete v ulici, která je známa pro
svou vysokou mírou prostituce a jiných patalogických jevů, a nebudou
vědět či se ani starat o to, že tam jezdíte proto že právě tam vaše
babička bydlí?
Představme si, že opakovaně házíme třemi
šestistěnými kostkami ve hře podobné ruské ruletě, kdy budeme
dekapitováni pokud nám padnou tři jedničky, jinak vyhrajeme vždy po sto
dolarech. Jaká je šance že umřeme? Dá se spočítat, že to je přesně 1 ku
216. Šance je to z pohledu matematika či třeba astronoma pořád ještě
obrovská (jde život, že), ale dá se říci že nejspíše příští kolo
neumřeme, asi. Ale dobře, co když teda kvůli možnosti nějakého toho
malého zisku se rozhodneme hrát dále? Co když třeba odehrajeme hry dvě?
Šance že umřeme se rázem zvýší a bude zhruba 1 ku 108. A co takhle deset
her? To už bude šance na smrt 1 ku 22. A po sto hrách? O něco málo
vyšší než 1 ku 3. A po tisíci hrách už máme pravděpodobnost hraničící
téměř s jistotou. Dá se tedy říct, že pokud budeme opakovaně pokoušet
osud, tak se ona málo pravděbodobná událost stane. Pokud budeme házet
dost dlouho, tak ty tři jedničky padnou, hovno narazí na větrák, praskne
nám guma a nebo budeme mít třeba havárku.
Na základě jednoduché
matematiky proto můžeme dojít k jednoznačnému závěru – existuje-li
možnost, že si někdo, třeba státní orgány, vynutí uchovávání údajů o
svých občanech, pak si můžeme být jisti že dříve či později tyto
informace budou zneužity tím nejhorším možným způsobem a dokonce budou
uchovávány po neomezenou dobu a používány k perzekuci občanů. Protože si
to nakonec po opakovaných pokusech prosadí. Protože k čemu jinému vedou
neustálé snahy o utahování šroubů, salámová metoda kterou oni aplikují?
Co jiného to je než opakované házení kostkami v hazardní hře? Co jiného
než ruská ruleta kterou nás oni nutí hrát? Jednou ty tři kostky padnou,
jednou pistole vystřelí, jednou hovno spadne do ventilátoru a pak
nastane nová totalita, perzekuce a jednou i na tu genocidu dojde. Stalo
se to již v minulosti, a nepoučíme-li se, stane se to zas. Kolika
pomyslnými kostkami se hází, než dojde k další lidské tragédii?
Proto
i tato doktrína shromažďování dat založená na jejich „užitečnosti“ se
musí změnit, musí být odstraněna, a to co nejdříve, dokud je ještě čas.
Musí se změnit v něco jako toto:
„U jakýchkoliv shromážděných
dat se musí předpokládat že uniknou a budou použity proti občanům tím
nejhorším myslitelným způsobem. Pokud tento nejhorší myslitelný způsob
není v demokratické společnosti přijatelný, potom především tato data
nesmějí být vůbec shromažďovány.“
Je proto naprosto rozumný
požadavek, pokud požadujeme následujících sedm práv týkajících se
soukromí: svobodné nakládaní se svým tělem, důvěrnost komunikace,
důvěrnost dat, důvěrnost příjmů a majetku, anonymita, důvěrnost místa
vašeho pobytu, ochrana soukromí a osobního prostoru.
Více viz.: http://falkvinge.net/pirate-wheel/principles/privacy/
Příští
týden bude Švédský parlament hlasovat jestli přijme směrnici Data
Retention Directive která tato práva narušuje. Dnes proběhly protesty po
celém Švédsku požadující právo na naše soukromí. Je to více než rozumný
požadavek.
Vzkaz Anonymous Švédské vládě Datalagringsdirektivet – Sweden – 21st March 2012. http://www.youtube.com/watch?v=Z4RalcnLuCE
Direktiva přijata 21.3.2012, dnešek je černý den boje za svobodu internetu ![:(]()
In grand deceivefest swedish parliament just voted for data retention
http://falkvinge.net/2012/03/21/in-grand-deceivefest-swedish-parliament-just-voted-for-data-retention/
Jak
to tak sleduji tak mě to jen utvrzuje v mém boji za svobodu internetu.
Budu za ní bojovat jak na poli technologickém tak informováním vás
ostatních. Musíme společně vytvořit anonymní šifrovanou friend to friend
síť, nejlépe postavenou na již hotových a alespoň trochu odladěných
základech.
Více zde, přečtěte si to a poučte se na alespoň na té Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Friend-to-friend.
A kdo je odvážnější ať si zkusí http://www.i2p2.de.
Datum: 23. 3. 2012, Autor: Waseihou
Přečteno: 403x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 11 čtenářů, celková známka je 1.45.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Březen 23rd, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Jak lobby mediálního průmyslu a držitelů autorských práv postupně vytváří dystopickou budoucnost Velkého Bratra.
Svobodný Internet je pod neustálým tlakem, který ho má „normalizovat“. Kdo a proč?
22. 3. 2012
Tento text je inspirován článkem Ricka Falkvinga „How The Copyright Industry Drives A Big Brother Dystopia“ vyšlým na torrentfreaku, a byť na první pohled může vypadat jenom jako překlad, tak ve skutečnosti je tento text trochu volnější a občas okořeněný, a přestože jsem se snažil spíše držet originálu, tak ne všechny věty zde uvedené jsou Rickovy. Mojí snahou bylo občas trochu vysvětlit jak chápu jeho slova, protože věřím že ne každý sleduje světové dění ohledně snah o omezení svobody internetu a společnosti vůbec. Snad se toho v překladu moc neztratilo…
Původní zdroj: link
Šiření informací nelze zastavit!
Waseihou
Až příliš často jsem slyšel, že mediální průmysl držící autorská
práva nerozumí internetu, nechápe internetovou generaci, nerozumí tomu,
jak se technologie změnila. Myslet si to je nejen špatné, je to také
velmi nebezpečné. Chcete-li protivníka porazit, musíte ho nejprve
pochopit, namísto malování čerta na zeď. Mediální průmysl chápe, jakou
hrozbu pro něj internet představuje a že jeho podrobení či dokonce
zničení je naprosto nutné, pokud si chce zachovat alespoň nějaký význam.
Podívejte se, jaké zákony jsou nyní navrhovány či dokonce přijímány.
Plošné odposlechy, sledování občanů, vydávání vlastních lidí do cizích
zemí. Doslova vyloučení, ach Ódine! Všechny tyto nové zákony sledují
jeden společný cíl: znovu centralizovat právo dávat svolení k
publikování nápadů, znalostí a kultury a potrestat každého, kdo se bude
nadměrně snažit toto obcházet.
Mít takovouto kontrolu, nebo ji dokonce jen na chvíli zakusit, to je
zážitek, který vás naučí co je to moc v tom nejhorším slova smyslu.
Pokud můžete určovat jaká kultura, znalosti a ideály jsou lidem
dostupné, když jste v pozici kdy můžete rozhodnout, jaká myšlenka bude
nebo nebude publikována, pak toto zachází mnohem dál než jen mít právo
publikovat. Staví vás to do pozice kdy si můžete vybírat, kdy můžete
určovat rámec myšlení ostatních lidí, doslova vám to dává právo
rozhodnout, o čem lidé budou diskutovat, co budou cítit a na co budou
myslet.
Možnost sdílet nápady, kulturu a znalosti bez povolení a
dohledatelnosti je zakotvena v samotných základech internetu, podobně
jako tomu bylo na počátku vzniku poštovních služeb. Když jsme něco
poslali poštou, jen my sami jsme mohli rozhodnout, jestli naše identita
odesílatele zůstane utajena tak, aby ji znal pouze příjemce, navíc nikdo
nesměl otevřít naše dopisy či zásilky jenom proto, aby zkontroloval
jejich obsah.
Internet je podobný. Je naprosto logické požadovat, aby naše děti
měly tytéž práva, která měli i naši rodiče! Ale pokud naše děti mají mít
tato práva i v prostředí informační společnosti umožňující volný tok
informací, stane se jistá část průmyslu zastaralá a společensky
nepotřebná. A proto se mediální průmysl držící autorská práva snaží tato
práva zničit. A proto lobují a protlačují zákony zavádějí
identifikovatelnost každého z nás, a to dokonce i zpětně, kdy nás
preventivně šmírují a záznamy o naší činnosti ukládají pro případ že
bychom provedli něco, co se jim nelíbí. Tedy zavádějí do naší
společnosti něco doposud naprosto nemyslitelného a nepředstavitelného –
presumpci viny!
Mediální průmysl byl jedním z nejsilnějších zastánců směrnice EU o
uchovávání provozních a lokalizačních údajů (Data Retention Directive),
která nařizuje uchovávat záznamy o naší komunikaci – sice ne přímo její
obsah, ale „pouze“ informace o tom koho jsme kontaktovali či na jakou
webovou stránku jsme se podívali, kdy tomu tak bylo, jak dlouho to
trvalo a jaký prostředek jsme k tomu použili. Tato data jsou přitom
uchovávána po značně dlouhé období, a kdo ví, co se s nimi doopravdy
děje. Nedávné mediální kauzy neoprávněných odposlechů přinášejí
jednoznačný důkaz o tom, že jsou tato data zneužívána. Přitom tomu není
tak dávno, kdy uchovávání takovýchto dat bylo zcela nemyslitelné a
zakázané kvůli ochraně soukromí a osobních údajů. Mediálnímu průmyslu se
ale podařilo převrátit „zakázané“ na „povinné“, čímž přispěl k tomu aby
naše společnost učinila další krok směrem k totalitě.
Politici toužící po moci a kontrole nad životem občanů ve spolupráci s
nadnárodními korporacemi, kterých je mediální průmysl součástí,
spolupracují ve své snaze získat dohled a kontrolu nad našimi životy.
Jedni kvůli strachu o své postavení a moc, druzí kvůli udržení a
maximalizaci svých zisků.
Snaží se proto prosadit zákony, které zavádějí odpovědnost
prostředníka za obsah přenášených dat či zboží, a to na všech úrovních.
Čtyřčlenná rodina může být za přispění průmyslového kartelu souzena v
procesech, kde presumpce neviny neexistuje (občanskoprávní řízení), a
snaží se prosadit odpovědnost poštovních dopravců za obsah dopisních
obálek a balíků, které převážejí. To je v naprostém rozporu s
mnohasetletou tradicí v oblasti poštovních služeb, a způsob, jak
prosadit svou vůli mimo soudní síň, kde lidé mají daleko horší možnost
se bránit.
Tohle samozřejmě nevylučuje možnost trestního stíhání hlavně v zemích
bývalého východního bloku, kde je z historických důvodů běžnější
podávat trestní oznámení namísto souzení se, protože je výhodnější
počkat až na výsledek trestního řízení, který je teprve v případě
odsouzení pachatele použit právě jako důkaz ve sporu občanskoprávním.
Tímto to ale nekončí, ale teprve začíná – ve své aroganci se tito
deprivanti rovněž snaží prosadit zákony, které zavádějí odposlechy
doslova celých populací – a soudí se o právo tak činit dokonce ještě
před tím, než jim tak nařídí zákon, pro který sami lobují. Konec konců
stejně již všechny sledují, aniž by o tom lidé byť jen měli tušení.
Také prosazují zákony, které lidi doslova vyloučí ze společnosti tím,
že naruší jejich schopnost fungovat v dnešní společnosti, pokud pošlou
někomu něco, co se těmto samozvaným dohližitelům nelíbí. V případě
počítačových dat budiž příkladem třeba Francouzská „digitální gilotina“
zvaná HADOPI, u zboží hmotné povahy pak hromadné prohledávání zásilek a
zabavování a likvidace zboží. To vše v zájmu kartelů a monopolů, trolů
kteří ovládají trh a sami určují trendy podle toho, jak se jim zrovna
zachce.
Pod rouškou boje proti dětské pornografie prosazují zavedení zákonů
zavádějících aktivní cenzuru, jakou nemáme snad již více jak sto let, a
to takovým způsobem že nakonec bude dětem ublíženo ještě více. Ať již
tím že tyto hrůzné činy zůstanou neodhaleny, nebo samotným postihováním
dětí za jejich občas naivní chování na internetu. Například již dnes je
každým rokem v prudérních USA odsouzeno spoustu mladistvých za to, že
svobodně uveřejnili na internetu své vlastní intimní fotky, čímž se z
nich v očích zákona stávají pedofilové a sexuální predátoři, a pokud se
díky tomuto jednání dostanou na seznam zvrhlíků, mají tím často zkažený
celý zbytek života. Zákony které měly děti chránit před zneužitím jsou
nakonec obraceny proti nim samotným ve jménu vynucování konzervativní
morálky.
Zákony které tito trolové prosazují mají také umožnit dohledatelnost i
těch nejmenších přečinů, mezi něž rovněž patří sdílení kultury (což by
především vůbec nemělo být považováno za trestnou činnost). V některých
případech takové zákony mají dokonce mediálnímu průmyslu dát větší práva
na porušení soukromí než jaká má policie.
Jak se účinek všech těchto zákonů a opatření nakonec sečte, tak
konečně – konečně! – budou schopni potlačit naši svobodu projevu a další
základní práva, všechny, jenom proto aby byli schopni udržet svůj zdroj
zisků. Tohle rovněž přinese noční můru distopické společnosti Velkého
Bratra, která daleko předčí ty nejhorší možné představy, které lidé
mohli mít možná tak před deseti lety. Mojí neutuchající otázkou tedy je,
proč se lidé rozhodli tančit spolu s nimi namísto toho, aby těmto
bastardům rozmlátili držku nejbližší židlí?
Dne 12. července jsme se například mohli dozvědět, že poskytovatelé
internetových služeb v USA budou pomáhat vlastníkům autorských práv
postihovat své vlastní zákazníky, od prostého odpojování až do jejich
naprosté občanské likvidace, a s největší pravděpodobností jim odepřou
právo na anonymitu jenom proto, aby pomohli mediálnímu průmyslu ve hře
hře zvané „žaluj babičku“.
Toto se bezpochyby stane ukázkovým příkladem špatných vztahů se
zákazníky v budoucích učebnicích o marketingu: ujistěte se, že každý z
vašich zákazníků může být souzen až do poslední vindry celým zástupem
průmyslových organizací v zmanipulované hře, kde ani nebudou považováni
za nevinného, dokud není prokázána jejich vina. Vážně, co si ti ten
poskytovatel jako myslel?
Dnes si ještě užíváme našich základních práv – právo na soukromí,
právo na svobodu slova, právo sdružovat se ve spolcích, právo
shromažďovací, právo na svobodný tisk a mnoho dalších práv – a to vše
mimojiné děláme přes internet. Nedopusťme proto, aby nám toto nové právo
bylo vzato, protože kdo zaručí, že nám nebudou odebrána i ta ostatní?
Ve sktečnosti pokud internet bude omezen, tak zároveň s ním budou
omezena i všechna naše další práva. Proto anonymní a necenzurovaný
přístup k internetu se stal sám o sobě základním právem, stejným jako
všechna práva, kterých skrze něj užíváme. Proto bojujme za to a prosaďme
aby internet byl právě takový. A pokud to má znamenat, že hloupý
průmysl vyrábějící tenké kulaté kusy plastu nebude moci vydělat žádné
další peníze, tak pro mě za mě může třeba zbankrotovat, a nebo místo
toho začít třeba prodávat majonézu…
Je to jejich problém.
Původní zdroj root.cz: http://waseihou.blog.root.cz/2012/03/20/falkvinge-translation-big-brother/Publikováno se souhlasem autora.
Datum: 22. 3. 2012, Autor: Waseihou
Přečteno: 761x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 10 čtenářů, celková známka je 1.4.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Březen 22nd, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Problémem nejsou nepřizpůsobiví, ale naopak ti příliš přizpůsobiví
V situaci, kdy se zdá, že se věci mění spíše k horšímu než k lepšímu a my přitom zcela nevíme proč, je přirozeným nutkáním hledat viníky. Vždyť přece já pracuji jak mourovatý, daně platím nekřesťanské, jak je možné, že stát je zadlužený a musí ještě víc škrtat, šetřit a zvyšovat daně? Za to přece musí někdo nést vinu. Lidový hněv hledá svůj cíl: zkorumpované úředníky, podnikatele-tuneláře a tzv. “nepřizpůsobivé”.
22. 3. 2012
Kdo jsou ti, kteří se odmítají přizpůsobit?
Zlé je už to, že média převzala tuto terminologii a vůbec pojem “nepřizpůsobivý” používá. Dává tím vlastně najevo, že jsou zde dobří a zlí, dobří jsou ti, kteří se vždy “přizpůsobí”, a ti druzí jsou zlí, na které je potřeba se zaměřit a zkrotit je tak, aby se také přizpůsobili. Termín “nepřizpůsobivý” je navíc používán ve smyslu takzvané politické korektnosti, neboť prostý národ si místo něj rovnou dosadí Cikán. “Nepřizpůsobiví” jsou Cikáni, jenom se tomu tak nesmí říkat. Na Cikány se nadávat nesmí – na nepřizpůsobivé ano.
Pravda je, jako vždy, složitější. I mezi lidmi, kteří řádně vydělávají a platí daně, je spousta “nepřizpůsobivých” – takových, kteří jsou jiní než ostatní, chovají se jinak, nepřizpůsobují se většinovým konvencím. Myslím, že kdyby mě samotného mezi ně někdo zařadil, ani bych se moc hlasitě nebránil. A pochopitelně i mezi těmi, kteří žijí stoprocentně na úkor státu a nic do společné kasy nepřinášejí, je velmi mnoho právě těch až příliš přizpůsobivých – takových, kteří si jako šikovné pijavičky našli cestičku, jak se přicucnout a tiše a ve skrytu sát, nezřídka v grandiózních rozměrech. Pokud bych měl sázet, kdo státu působí větší škodu, jednoznačně bych ukázal právě na tu druhou kategorii.
Zmínění “nepřizpůsobiví” tvoří velice pestrou směsici lidí: spadnou mezi ně zjevní kriminálníci, lidé nemocní duševně nebo fyzicky, lidé hloupí nebo nešikovní a tudíž špatně zaměstnatelní, lidé s jiným handicapem, děti a mládež z rozvrácených rodin bez výchovy, a samozřejmě také lenoši. Není vůbec pochyb, že společnost s touto směsicí musí intenzivně pracovat: na skutečné lenochy přitlačit, s lidmi jinak handicapovanými citlivěji a zcela individuálně.
Je velkým a rozšířeným mýtem, že stačí “nahnat nepřizůsobivé do práce” a a bude dobře. Pokud by to bylo tak snadné, už by to bylo provedeno – u nás i v zahraničí. Tento velký mýtus se skládá z více menších dílků. Jednak je těchto lidí méně, než je všeobecný dojem, tedy ani jejich “nahnáním” do práce by se ekonomické problémy nevyřešily. Nepracujících členů romského etnika, na které namířený prst lidu míří nejvíce, je mnohonásobně méně než nepracujících členů etnika “bílého” (konkrétně: celkem Romů je u nás podle odborných odhadů cca 150 000, přičemž dvě třetiny z nich stát neživí. Dospělých nepracujících – tedy s odečtením seniorů a dětí – je cca 20 – 30 tisíc, což jsou 2-3 promile počtu obyvatel ČR. Srovnejte s celkovm procentem nezaměstnaných). A konečně, větší část nepracujících je prakticky nezaměstnatelná. Zkuste se sami pasovat do pozice zaměstnavatele – jste-li jím, je to o to snazší – a říci si, zda zaměstnáte (romského, ale i třeba bílého) muže ve věku 40 let, který nikdy v životě nepracoval. Myslím, že negativní odpověď je nasnadě, i třeba v případě, kdyby stát pracovní místo silně dotoval.
Problém takzvaných nepřizpůsobivých, daleko přesněji ovšem “vyloučených” je velmi závažný a obtížně řešitelný (v řadě případů v podstatě neřešitelný). Pro ekonomiku státu to ale problém neznamená, převedeno do jednoduché řeči: pokud by všichni takzvaně nepřizpůsobiví ze dne na den zmizeli, nebudeme se my ostatní mít o tolik lépe, abychom to vůbec pocítili. Nebo ještě jinak: veškeré náklady na “nepřizpůsobivé” se rovnají ceně za zhruba osm kilometrů dálnice.
Velice dobře rozumím tomu, že se většině národa „otvírá kudla v kapse“, když získávají svědectví (nejlépe z x-té ruky či mediálně přikrášlená – ale také mohou být zcela pravdivá) o rodinách, které nic nedělají, pouze kradou, dělají děti jako na běžícím pásu jenom proto, aby na ně braly hromady přídavků a podobně. Tyto případy si totiž dovedeme velice dobře představit, působí plasticky a „nasírají“, protože lidé doslova před očima vidí, jak někdo do svých špinavých rukou uchmatává nezasloužené tisícikoruny, které by byly potřebnější ve vlastní rodině. K tomu se samozřejmě ještě přičítá odpor k „cizímu elementu“, slovy klasika, cizinec není našinec. Toto je potřeba brát se vší vážností, neboť člověk neuvažuje racionálně: rozčílí se doběla nad ukradenou stokorunou, ale pokrčí rameny nad už příliš abstraktní zašmelenou miliardou. A odpor vůči „nečeskému etniku“ zde zjevně existuje, nemá smysl jej umenšovat s tím, že je neracionální.
Více bolí ti příliš přizpůsobiví
Ač tedy racionální úvahou nesouhlasím s jednou částí častých lidových protestů (“nepřizůsobiví”), ve druhé, která naopak míří zejména na rozkrádání a korupční chování ve velkém, souhlasím zcela. Bude to znít jako přehánění, ale jsem názoru, že v Čechách došlo podobně jako na Slovensku k tzv. uchvácení státu (state capture), kdy je v podstatě jakákoli významná státní investice “protažena” korupční cirkulárkou, která z něj odkrojí tu deset, ale spíše třicet, nezřídka padesát a někde docela dobře možná i devadesát procent, které jdou do něčí kapsy. Paralelně pak dochází k vytváření a investování zbytečných projektů, kde je ztráta “našich peněz”, tedy peněz ze státního rozpočtu, stoprocentní – utratí se za něco, co nebylo vůbec potřeba, takže už je i pohledu škody celkem jednou, jestli korupčníkovi šlo deset nebo osmdesát procent. Nejviditelnější jsou případy v armádě, ale myslím, že právě tak se nalézají v oblasti informačních technologií, kde jsou ale daleko hůře identifikovatelné. Že nepotřebujeme “Pandury”, ví přece každý, ale že není zapotřebí nějaký tzv. informační systém, tomu nerozumí pořádně nikdo. A mezi zcela umělými projekty vyniká dobře známý plán na přesun brněnského nádraží, jednoho z největších železničních uzlů v republice, o pár set metrů dále, než stojí, za pouhých sto miliard.
Problém s těmi, kteří se s velkým umem přizpůsobili novým podmínkám, kteří šikovně umějí budovat kapitalismus “východního typu”, tedy kapitalismus mafiánský a kriminálně loupeživý, je ekonomicky podstatně horší než několik tisíc vyloučených (a samozřejmě taky líných atd.) spoluobčanů. Zatímco ti působí škody v jednotkách miliard, naši dokonale přizpůsobiví si odkrojují miliard stovky. Opět pro ilustraci: jedno sto miliard českých korun je průměrná velikost ročního schodku ČR za uplynulých deset let, nebo též dvanáct ročních rozpočtů ministerstva kultury, dvacet ročních rozpočtů ministerstva zdravotnictví a podobně.
Emoce jsou v pořádku, ale do financí nepatří
Respektuji emotivní postoje lidí, že se jim ti nebo oni nelíbí. Trpíme prostě společností, která byla padesát let etnicky vyčištěná, a ze které předchozí režim odklízel „pryč z dohledu“ nejen menšiny, ale i třeba osoby tělesně či duševně postižené, aby zbyly jen takové ty stejné, zdravé, pracující „masy“. Tohle bude z naší společnosti mizet jen velice pomalu.
Kde ale emoce nemají místo, jsou finance. Pokud pozdvihneme obočí nad vyhozenou desetikorunou, rozzlobíme se nad stovkou, pak bychom měli v případě miliónových částek jednat adekvátně silněji.
Před blížícími se volbami je tedy dobré vzít do ruky kalkulačku, případně Excel, a začít počítat – a dát hlas nikoli těm, kteří byť pod chytlavými argumenty přilepší do státní kasy spíše pár set miliónů než cokoli více, ale těm, kteří budou skutečně ochotní se poprat s těmi, kteří si odnášejí stamiliardy. Korupční „uchvácení státu“, viditelné na Slovensku a tušené v Čechách, je dnes problémem, který je o mnoho řádu silnější a škodlivější než sice vnějškově nepříjemné, ale ekonomiku nedusící problémy s vyloučenými.
Poznámka na okraj. Je dobré se podívat, jak se k problému korupce staví některé zajímavé politické strany a případně hnutí, o kterých se mluví. Je velmi příznačné, že například Pražský hrad (promlouvající ústy www.klaus.cz, což je mimochodem už také samo o sobě bizarní, když oficiálními ústy prezidenta je jeho soukromá stránka, zatímco ona „státní“ www.hrad.cz je statická a nic se na ní neděje) korupci velmi bagatelizuje a téměř se k ní nevyjadřuje, když tak slovy typu „na Západě je taky a stejně velká jako u nás“ (tedy „.. tak co!“), iniciativa D.O.S.T. o tomto slovu mlčí úplně a strana Svobodní nechce korupci samu o sobě nijak léčit, pouze opakuje svoje teze o zmenšení státu a tím pádem se zmenší i korupce (což je zhruba ve stylu „proti krádežím aut budeme nejlépe bojovat tím, že snížíme jejich počet“). Zatímco bití se v prsou o tom, jaký jsme národ, jak musíme být suverénní, samostatní a nesmíme si nic nechat od žádných cizáků líbit, je tam víc než dost. I toto je dobré mít na paměti, než půjdeme k volbám.
Článek Jiřího Hlavenky vyšel 20.03.2012 na jeho blogu Bloc.cz. Pirátské noviny text příbírají se souhlasem autora.
Datum: 22. 3. 2012, Autor: Jiří Hlavenka
Přečteno: 402x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.8.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Březen 22nd, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Jak lobby mediálního průmyslu a držitelů autorských práv postupně vytváří distopickou budoucnost Velkého Bratra.
Svobodný Internet je pod neustálým tlakem, který ho má „normalizovat“. Kdo a proč?
22. 3. 2012
Tento text je inspirován článkem Ricka Falkvinga „How The Copyright Industry Drives A Big Brother Dystopia“ vyšlým na torrentfreaku, a byť na první pohled může vypadat jenom jako překlad, tak ve skutečnosti je tento text trochu volnější a občas okořeněný, a přestože jsem se snažil spíše držet originálu, tak ne všechny věty zde uvedené jsou Rickovy. Mojí snahou bylo občas trochu vysvětlit jak chápu jeho slova, protože věřím že ne každý sleduje světové dění ohledně snah o omezení svobody internetu a společnosti vůbec. Snad se toho v překladu moc neztratilo…
Původní zdroj: link
Šiření informací nelze zastavit!
Waseihou
Až příliš často jsem slyšel, že mediální průmysl držící autorská
práva nerozumí internetu, nechápe internetovou generaci, nerozumí tomu,
jak se technologie změnila. Myslet si to je nejen špatné, je to také
velmi nebezpečné. Chcete-li protivníka porazit, musíte ho nejprve
pochopit, namísto malování čerta na zeď. Mediální průmysl chápe, jakou
hrozbu pro něj internet představuje a že jeho podrobení či dokonce
zničení je naprosto nutné, pokud si chce zachovat alespoň nějaký význam.
Podívejte se, jaké zákony jsou nyní navrhovány či dokonce přijímány.
Plošné odposlechy, sledování občanů, vydávání vlastních lidí do cizích
zemí. Doslova vyloučení, ach Ódine! Všechny tyto nové zákony sledují
jeden společný cíl: znovu centralizovat právo dávat svolení k
publikování nápadů, znalostí a kultury a potrestat každého, kdo se bude
nadměrně snažit toto obcházet.
Mít takovouto kontrolu, nebo ji dokonce jen na chvíli zakusit, to je
zážitek, který vás naučí co je to moc v tom nejhorším slova smyslu.
Pokud můžete určovat jaká kultura, znalosti a ideály jsou lidem
dostupné, když jste v pozici kdy můžete rozhodnout, jaká myšlenka bude
nebo nebude publikována, pak toto zachází mnohem dál než jen mít právo
publikovat. Staví vás to do pozice kdy si můžete vybírat, kdy můžete
určovat rámec myšlení ostatních lidí, doslova vám to dává právo
rozhodnout, o čem lidé budou diskutovat, co budou cítit a na co budou
myslet.
Možnost sdílet nápady, kulturu a znalosti bez povolení a
dohledatelnosti je zakotvena v samotných základech internetu, podobně
jako tomu bylo na počátku vzniku poštovních služeb. Když jsme něco
poslali poštou, jen my sami jsme mohli rozhodnout, jestli naše identita
odesílatele zůstane utajena tak, aby ji znal pouze příjemce, navíc nikdo
nesměl otevřít naše dopisy či zásilky jenom proto, aby zkontroloval
jejich obsah.
Internet je podobný. Je naprosto logické požadovat, aby naše děti
měly tytéž práva, která měli i naši rodiče! Ale pokud naše děti mají mít
tato práva i v prostředí informační společnosti umožňující volný tok
informací, stane se jistá část průmyslu zastaralá a společensky
nepotřebná. A proto se mediální průmysl držící autorská práva snaží tato
práva zničit. A proto lobují a protlačují zákony zavádějí
identifikovatelnost každého z nás, a to dokonce i zpětně, kdy nás
preventivně šmírují a záznamy o naší činnosti ukládají pro případ že
bychom provedli něco, co se jim nelíbí. Tedy zavádějí do naší
společnosti něco doposud naprosto nemyslitelného a nepředstavitelného –
presumpci viny!
Mediální průmysl byl jedním z nejsilnějších zastánců směrnice EU o
uchovávání provozních a lokalizačních údajů (Data Retention Directive),
která nařizuje uchovávat záznamy o naší komunikaci – sice ne přímo její
obsah, ale „pouze“ informace o tom koho jsme kontaktovali či na jakou
webovou stránku jsme se podívali, kdy tomu tak bylo, jak dlouho to
trvalo a jaký prostředek jsme k tomu použili. Tato data jsou přitom
uchovávána po značně dlouhé období, a kdo ví, co se s nimi doopravdy
děje. Nedávné mediální kauzy neoprávněných odposlechů přinášejí
jednoznačný důkaz o tom, že jsou tato data zneužívána. Přitom tomu není
tak dávno, kdy uchovávání takovýchto dat bylo zcela nemyslitelné a
zakázané kvůli ochraně soukromí a osobních údajů. Mediálnímu průmyslu se
ale podařilo převrátit „zakázané“ na „povinné“, čímž přispěl k tomu aby
naše společnost učinila další krok směrem k totalitě.
Politici toužící po moci a kontrole nad životem občanů ve spolupráci s
nadnárodními korporacemi, kterých je mediální průmysl součástí,
spolupracují ve své snaze získat dohled a kontrolu nad našimi životy.
Jedni kvůli strachu o své postavení a moc, druzí kvůli udržení a
maximalizaci svých zisků.
Snaží se proto prosadit zákony, které zavádějí odpovědnost
prostředníka za obsah přenášených dat či zboží, a to na všech úrovních.
Čtyřčlenná rodina může být za přispění průmyslového kartelu souzena v
procesech, kde presumpce neviny neexistuje (občanskoprávní řízení), a
snaží se prosadit odpovědnost poštovních dopravců za obsah dopisních
obálek a balíků, které převážejí. To je v naprostém rozporu s
mnohasetletou tradicí v oblasti poštovních služeb, a způsob, jak
prosadit svou vůli mimo soudní síň, kde lidé mají daleko horší možnost
se bránit.
Tohle samozřejmě nevylučuje možnost trestního stíhání hlavně v zemích
bývalého východního bloku, kde je z historických důvodů běžnější
podávat trestní oznámení namísto souzení se, protože je výhodnější
počkat až na výsledek trestního řízení, který je teprve v případě
odsouzení pachatele použit právě jako důkaz ve sporu občanskoprávním.
Tímto to ale nekončí, ale teprve začíná – ve své aroganci se tito
deprivanti rovněž snaží prosadit zákony, které zavádějí odposlechy
doslova celých populací – a soudí se o právo tak činit dokonce ještě
před tím, než jim tak nařídí zákon, pro který sami lobují. Konec konců
stejně již všechny sledují, aniž by o tom lidé byť jen měli tušení.
Také prosazují zákony, které lidi doslova vyloučí ze společnosti tím,
že naruší jejich schopnost fungovat v dnešní společnosti, pokud pošlou
někomu něco, co se těmto samozvaným dohližitelům nelíbí. V případě
počítačových dat budiž příkladem třeba Francouzská „digitální gilotina“
zvaná HADOPI, u zboží hmotné povahy pak hromadné prohledávání zásilek a
zabavování a likvidace zboží. To vše v zájmu kartelů a monopolů, trolů
kteří ovládají trh a sami určují trendy podle toho, jak se jim zrovna
zachce.
Pod rouškou boje proti dětské pornografie prosazují zavedení zákonů
zavádějících aktivní cenzuru, jakou nemáme snad již více jak sto let, a
to takovým způsobem že nakonec bude dětem ublíženo ještě více. Ať již
tím že tyto hrůzné činy zůstanou neodhaleny, nebo samotným postihováním
dětí za jejich občas naivní chování na internetu. Například již dnes je
každým rokem v prudérních USA odsouzeno spoustu mladistvých za to, že
svobodně uveřejnili na internetu své vlastní intimní fotky, čímž se z
nich v očích zákona stávají pedofilové a sexuální predátoři, a pokud se
díky tomuto jednání dostanou na seznam zvrhlíků, mají tím často zkažený
celý zbytek života. Zákony které měly děti chránit před zneužitím jsou
nakonec obraceny proti nim samotným ve jménu vynucování konzervativní
morálky.
Zákony které tito trolové prosazují mají také umožnit dohledatelnost i
těch nejmenších přečinů, mezi něž rovněž patří sdílení kultury (což by
především vůbec nemělo být považováno za trestnou činnost). V některých
případech takové zákony mají dokonce mediálnímu průmyslu dát větší práva
na porušení soukromí než jaká má policie.
Jak se účinek všech těchto zákonů a opatření nakonec sečte, tak
konečně – konečně! – budou schopni potlačit naši svobodu projevu a další
základní práva, všechny, jenom proto aby byli schopni udržet svůj zdroj
zisků. Tohle rovněž přinese noční můru distopické společnosti Velkého
Bratra, která daleko předčí ty nejhorší možné představy, které lidé
mohli mít možná tak před deseti lety. Mojí neutuchající otázkou tedy je,
proč se lidé rozhodli tančit spolu s nimi namísto toho, aby těmto
bastardům rozmlátili držku nejbližší židlí?
Dne 12. července jsme se například mohli dozvědět, že poskytovatelé
internetových služeb v USA budou pomáhat vlastníkům autorských práv
postihovat své vlastní zákazníky, od prostého odpojování až do jejich
naprosté občanské likvidace, a s největší pravděpodobností jim odepřou
právo na anonymitu jenom proto, aby pomohli mediálnímu průmyslu ve hře
hře zvané „žaluj babičku“.
Toto se bezpochyby stane ukázkovým příkladem špatných vztahů se
zákazníky v budoucích učebnicích o marketingu: ujistěte se, že každý z
vašich zákazníků může být souzen až do poslední vindry celým zástupem
průmyslových organizací v zmanipulované hře, kde ani nebudou považováni
za nevinného, dokud není prokázána jejich vina. Vážně, co si ti ten
poskytovatel jako myslel?
Dnes si ještě užíváme našich základních práv – právo na soukromí,
právo na svobodu slova, právo sdružovat se ve spolcích, právo
shromažďovací, právo na svobodný tisk a mnoho dalších práv – a to vše
mimojiné děláme přes internet. Nedopusťme proto, aby nám toto nové právo
bylo vzato, protože kdo zaručí, že nám nebudou odebrána i ta ostatní?
Ve sktečnosti pokud internet bude omezen, tak zároveň s ním budou
omezena i všechna naše další práva. Proto anonymní a necenzurovaný
přístup k internetu se stal sám o sobě základním právem, stejným jako
všechna práva, kterých skrze něj užíváme. Proto bojujme za to a prosaďme
aby internet byl právě takový. A pokud to má znamenat, že hloupý
průmysl vyrábějící tenké kulaté kusy plastu nebude moci vydělat žádné
další peníze, tak pro mě za mě může třeba zbankrotovat, a nebo místo
toho začít třeba prodávat majonézu…
Je to jejich problém.
Původní zdroj root.cz: http://waseihou.blog.root.cz/2012/03/20/falkvinge-translation-big-brother/Publikováno se souhlasem autora.
Datum: 22. 3. 2012, Autor: Waseihou
Přečteno: 200x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 6 čtenářů, celková známka je 1.
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Březen 20th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Proč nepodporuji Holešovskou výzvu
20. 3. 2012 | Názory |  13
Názor | Posledních pár dnů se v médiích objevuje tzv. Holešovská výzva a s ní
spojené protesty. Přestože zcela souhlasím, že vláda by měla podat
demisi, s Holešovskou výzvou jako celkem nesouhlasím. A hned vám řeknu
proč.
Zobrazit celý článek ►
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Březen 20th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Proč nepodporuji Holešovskou výzvu
Názor | Posledních pár dnů se v médiích objevuje tzv. Holešovská výzva a s ní
spojené protesty. Přestože zcela souhlasím, že vláda by měla podat
demisi, s Holešovskou výzvou jako celkem nesouhlasím. A hned vám řeknu
proč.
20. 3. 2012
Celkově by se obsah Holešovské výzvy dal shrnout do podoby klasického tříbodového plánu:
- Demise vlády a prezidenta
- ???
- Blahobyt!
Můj nesouhlas s výzvou jako celkem pramení právě z (absence) toho
klíčového druhého bodu. V pátečním Hyde Parku jsem se od mluvčího celé
akce v podstatě dozvěděl, že bude stačit líp vybírat politiky. Podle mě
to nebude stačit nikdy. Je úplně jedno, kteří vepři u koryt zrovna jsou.
Stejně se dřív nebo později vyválejí ve špíně (a ti zásadovější budou
vyváleni). Otázka není jestli, ale kdy. Proto výměna politiků sama o
sobě nic neřeší. Jako jediná možnost dlouhodobého zlepšení české
politické scény mě napadá jen důsledný a trpělivý dohled občanů nad tím,
co politici ve svěřeném úřadu provádějí.
K tomu je potřeba i možnost prohřešky hlavně u ministrů co nejdřív
trestat. A teď nemluvím jen o vyloženě trestných činech, ale i o prostém
neplnění volebního programu a přisvojování si pravomoci rozhodovat o
významných záležitostech, které nebyly tématem předvolební kampaně. Jako
nejjednodušší se nabízí prosté odvolání ministra z funkce (případně
celonárodní vyslovení nedůvěry vládě). Čekat celé 4 roky na další volby a
doufat, že se příslušného politika podaří nezvolit, bohužel nestačí,
protože voliči jednak mají krátkou paměť, a jednak je volební systém
nastavený tak, že funkcionáři velkých stran se možnosti nezvolení vůbec
bát nemusí.
A jak tedy na to? Nejjednodušší by bylo každý rok uspořádat jedno
celostátní hlasování navíc. Pokud by se ten rok konaly nějaké volby,
hlasování bude spojené s volbami. Hlasovalo by se pak celkem o 3 věcech:
- Nedůvěře jednotlivým členům vlády. Každý volič bude mít možnost
na hlasovacím lístku označit členy vlády, kterým dá svou nedůvěru. Pokud
některý ministr dostane nedůvěru na víc než 50% všech platných
hlasovacích lístků, automaticky ve funkci končí. Pokud stejným způsobem
nedůvěru dostane sám premiér, padá celá vláda. V obou případech by se
nabízela i možnost diskvalifikace daného politika pro jakoukoliv vládní
funkci i v dalším volebním období.
- Osobě nového premiéra pro případ vyslovení nedůvěry celé vládě.
Každá parlamentní strana do hlasování nominuje jednoho kandidáta na
budoucího premiéra. Pokud pak padne vláda, prezident bude muset jako
nového premiéra jmenovat pouze politika, který v tomto hlasování dostal
alespoň 34% hlasů (tedy výběr z nějvýše dvou možností), a pokud této
hranice nedosáhne nikdo, tak bude muset vybrat toho, kdo dostal nejvíce
hlasů celkem. Volič bude moct o novém premiérovi hlasovat bez ohledu na
to, jestli tomu současnému dal nedůvěru nebo ne.
- Dodatečném mandátu pro vládu k rozhodování o věcech, které nebyly
tématem předvolební kampaně. Seznam témat dodá vláda spolu s hrubým
návrhem, jak chce v kterém případě postupovat. Tady by volič u každého
tématu mohl dát hlas jak hlas pro, tak proti. Pokud se sejde 25% hlasů
proti, vláda mandát nemůže získat (blokující menšina). V opačném případě
pokud se sejde 50% hlasů pro, pak vláda může začít s realizací
příslušného plánu.
Pokud nechápete smysl hlasování o dodatečném mandátu pro vládu, pak
si možná v definici pojmu „demokracie“ pletete druhý a třetí pád, stejně
jako Václav Klaus. „Demokracie“ znamená „vláda lidu“. Ovšem je to vláda
koho, ne čemu. Volební lístek není bianko šek. Politici
ve volbách dostávají mandát realizovat pouze to, co slibovali v
předvolební kampani, ne cokoliv si zrovna zamanou. Pokud je potřeba
řešit nějakou novou významnou otázku, musejí k tomu dostat mandát
zvlášť.
Datum: 20. 3. 2012, Autor: Martin Doucha
Přečteno: 58x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 5.
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Březen 18th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Jak přesvědčit hejno o své vizi
Přátelé cizích lidí jsou lepší propagátoři než vy z toho prostého důvodu,
že oni jsou přáteli těch lidí a vy ne.
18. 3. 2012
Ale ještě než se pustíme do propagace, zamysleme se na chvíli nad podstatou
hejna.
V předchozí kapitole* jsme hodně mluvili o
formálních strukturách hejna. Udržujte velikost pracovních skupin kolem sedmi
lidí, rozdělujte neformální skupiny blížící se k počtu 150 lidí na dvě. To
nejspíš překvapí ty z vás, kteří věří a možná i trvají na tom, že hejno musí
být bez vůdce a zcela spontánní.
*) Toto je úryvek z
připravované knihy Swarmwise. Ta „předchozí kapitola“ ještě
nebyla zveřejněna.
Já na organizace bez vůdců nevěřím. Kolem sebe můžeme pozorovat, že změny
přicházejí vždy, když je lidem umožněno navzájem se inspirovat k velkoleposti.
To je vůdcovství. To je přímo učebnicová ukázka vůdcovství.
Oproti tomu když máte obří shromáždění lidí, kteří jsou nuceni shodnout se
na každém kroku, včetně významu pojmu shoda a postupů pro její dosažení, pak
něčeho dosáhnete jen těžko.
Proto když budujete hejno, je nezbytně nutné, aby všichni měli pravomoc
konat v hejnu jen na základě vlastního přesvědčení, že to podle nich pomůže
naplnit jeho cíl — ale nikomu nesmí být dovoleno udělit si pravomoc
omezovat ostatní, ať už na vlastní pěst nebo početní převahou.
Tento koncept — že lidem je dovoleno, doporučeno a očekává se od
nich, že na sebe vezmou pravomoc mluvit a jednat jménem hejna, ale v žádném
případě pravomoc omezovat to samé právo ostatních — je pro spoustu lidí
těžko pochopitelný. Byli jsme tak důsledně trénováni vnímat moc jako moc,
nehledě na to, zda nad naším vlastním jednáním nebo nad jednáním ostatních, že
je tento zásadní rozdíl třeba aktivně vysvětlovat. Těmto mechanizmům se ještě
budeme podrobněji věnovat v páté kapitole, kde budeme probírat, jak vytvořit
pocit začlenění a zabránit vzniku obav při formování základní motivace
hejna.
Důsledkem toho pokud někdo věří, že hejno by v zájmu naplnění svých cílů
mělo provést určitý krok, pak stačí, aby se do toho sám pustil. Když ostatní
budou souhlasit, že tento krok je přínosný, přidají se k dané činnosti.
Jsou dva klíčové důvody, proč by hejno nemělo být bez vůdce. Určitě jste si
všimli, že se stále odvolávám na „jeho cíle“. Ty pocházejí od vás,
zakladatele hejna. Kdybyste hejnu dovolili začít diskutovat o smyslu vlastní
existence, okamžitě by ztratilo schopnost lákat nové lidi — kteří jsou
přece přitahováni k hejnu, aby dosáhli určitého cíle, a ne z nějakého obecného
pocitu společenské soudržnosti.
Druhým důvodem jsou přímo tyto mechanizmy, kultura hejna dovolující lidem
jednat. Tyto hodnoty budou pro úspěch hejna klíčové a jsou zvoleny a
ustanoveny vámi jako jeho zakladatelem. Když hejno začne diskutovat o svých
postupech pro řešení sporů, což vlastně znamená, že už ani neexistuje postup,
jak se shodnout na dosažení dohody, aktivismus nezbytný pro hlavní cíl uvízne
na mrtvém bodě.
Proto věřím, že hejna bez vůdců ve finále nejsou schopná dosáhnout
hmatatelné změny světa. Kostra, kultura a cíle hejna musejí vycházet ze
zakladatele. Ve firemním prostředí bychom tomu říkali „poslání a
hodnoty“.
Ale stejně tak věřím i v konkurenci mezi mnoha prolínajícími se hejny,
takže aktivisté mohou volně vplouvat a odplouvat z organizací, které nejlépe
vyhovují změně, kterou by ve světě chtěli vidět. Jedno hejno bojující za daný
cíl nijak nebrání ostatním dělat to samé, byť třeba s trochu jinou sadou
parametrů.
Takže závěrem tohoto malého introspektivního zamyšlení je, že vize
konečných cílů hejna pochází, a musí pocházet, od vás — jeho
zakladatele. Jenže jak ještě uvidíte, to vůbec neznamená, že byste mohli
ovládat poselství předávané každému jednotlivci nebo že byste se o to dokonce
měli snažit. Naopak byste měli podporovat pravý opak.
Vy dodejte vizi. Mluvit bude hejno.
Tradiční marketing tvrdí, že aby poselství proniklo, musí zůstat
konstantní. Moje zkušenost říká, že to jsou totální žvásty.
Je dost dobře možné, že rutinní vzorce nákupů nebo rutinní volební vzorce
lze ovlivnit pomocí slaboduchých zpráv typu jedna velikost pro všechny. Ale
když chcete aktivisty, lidi, kteří pro dobrou věc nelitují námahy, tak
hrajete úplně jinou hru.
Když hledáte aktivisty, tak vás nezajímají rutinní vzorce. Chcete lidi
překypující energií, kteří se cítí jako vládci světa a nemohou se dočkat, až
vlastníma holýma rukama něčeho dosáhnou.
Zkuste toho dosáhnout pomocí reklamy v televizi. To nejde. Ať za to
utratíte kolik milionů chcete, není to možné. (Nehledě na fakt, že hejna se v
první řadě formují v prostředích trpících nedostatkem peněz.)
„Člověk se nenechá zabít pro půl pence denně nebo bezvýznamné
vyznamenání. Abyste ho uchvátili, musíte mluvit k jeho duši.“ —
Napoleon Bonaparte
Náš jazyk je společenským odznakem. Záleží na naší volbě slov, stejně jako
na drobných detailech ve výslovnosti a načasování. Náš jazyk je odznakem
příslušnosti ke skupině, a co je důležitější, i vyloučení ze skupiny.
Když za vámi někdo přijde a řekne vám faktické tvrzení jazykem, který máte
přiřazený ke skupině, kterou nemáte rádi, s vysokou pravděpodobností to
tvrzení odmítnete jako nepravdivé, přestože skutečně může být pravdivé. Naopak
když vám faktické tvrzení řekne někdo, kdo se obléká, mluví a chová v souladu
s vašimi společenskými názory, s velkou pravděpodobností to tvrzení přijmete
jako věrohodné a možná ho blíže přezkoumáte později.
Zní to samozřejmě. Přesto to před nástupem hejn na scénu nikdo pro
propagaci myšlenek nepoužíval.
Postup je až směšně jednoduchý: vysvětlete svoji vizi všem a nechte tisíce
aktivistů přeložit vaši vizi do slov, která se hodí do jejich specifického
společenského prostředí. Nevytvářejte zprávu typu jedna velikost pro všechny,
kterou se všichni budou muset naučit. Ta jedna velikost nebude sedět
nikomu.
Dám vám konkrétní příklad. Když přednáším o příležitostech spojených se
zastaralostí kopírovacího průmyslu, dokážu mluvit v mnoha různých jazycích.
Kdybych měl přednášet davu liberálních podnikatelů, říkal bych něco
takového:
„Existuje tu obrovská příležitost v podobě zkrácení hodnotového
řetězce. Prostředníci kopírovacího průmyslu už do koncových produktů a služeb
nepřidávají žádnou hodnotu, a tak na fungujícím trhu sami od sebe vymřou.
Jenže je tu problém, protože jejich monopol tomu brání. Proto musíme tomuto
zkrácení pomoct, protože odstranění této režie umožní růst celkového trhu,
budoucí příležitosti pro umělce-podnikatele a nahrazení zastaralých pracovních
míst novými.“
Jenže kdybych přednášel temně rudým komunistickým skupinám, které oslavují
Frakci Rudé armády jako hrdiny, zvolil bych jiný jazyk:
„Podle mě je fantastické, že kulturní dělníci konečně převzali
kontrolu nad svými výrobními prostředky a že konečně mají možnost svrhnout
překupnické kapitalistické parazity, kteří na jejich tvrdé práci desítky let
profitovali. Měli bychom pomoct našim bratrům a sestrám tuto změnu uskutečnit a
vytvořit z ukořistěných zisků překupníků nová pracovní místa pro naši
kulturu.“
Z faktického hlediska jsou oba výroky zcela identické. Říkám v nich
naprosto tu samou věc. Jenže každá z těch formulací by na opačnou
skupinu nefungovala; vyrazili by vás ze dveří a zájem o vaše hejno by byl
nadobro ztracen.
Pravda, tato dvě prostředí jsou extrémní protiklady, aby byla podstata
jasná. Ale i nepatrný náznak nečlenství může způsobit, že vaše myšlenka a vize
bude v diskuzi zavržena.
Proto potřebujete aktivisty — tisíce — aby vaši vizi přeložili
do tolika různých společenských prostředí, kolik máte aktivistů. Jen tak budete
moci svou vizí uchvátit jejich přátele, až ta vize bude obalena jazykem
příslušného společenského prostředí.
Nemyslete si, že pro každé prostředí to zvládnete sami. Nemůžete ovládat
všechny detaily jazyka a společenských norem. To nikdo neumí. Já sice umím
zhruba přizpůsobit jazyk díky dlouholetému tréninku v různých prostředích, ale
nemohu snadno změnit svůj vzhled. Když na prezentaci dorazím v obleku a najdu
tam ležérní hipíky, tak jsem skončil. Ať potom řeknu cokoliv, jejich dojem už
to nezmění.
Také je důležité a nezbytné, aby vašim aktivistům bylo doporučováno nejen
vaši vizi překládat, ale také ji podrobně rozvíjet a uplatňovat na konkrétní
scénáře. V politickém hejnu to například znamená, že potřebují umět za pochodu
překládat obecné principy do konkrétní politiky a vyjadřovat ji v jazyce
vhodném pro dané prostředí — vždy bez nutnosti žádat o dovolení. Můžete
tu uplatnit pravidlo tří aktivistů, nebo můžete rovnou všechny zmocnit jen
tak. Když to začne fungovat bez jakéhokoliv centrálního plánování a kontroly,
hejno začne doopravdy létat.
Samozřejmě se v hejnu objeví lidé, kteří budou mít námitky proti tomu,
jak ostatní interpretují vizi a obecné principy. To nás přivádí zpět k rozdílu
mezi zmocněním samotných aktivistů a mocí plést se do práce ostatním. Nabízí
se zlaté pravidlo sítě: „Když vidíte něco, co se vám nelíbí, přispějte
něčím, co se vám líbí.“
Toto pravidlo je naprosto zásadní a vy ho musíte vymáhat.
Jedna z nejhorších věcí, které se mohou stát hejnu, je vznik kultury řízení
ze zadní sedačky, kde ti, kteří jednají, jsou za to trestáni — a vaší
zodpovědností je zajistit, aby lidé, kteří jednají, za to byli odměňování,
dokonce — zvláště — dokonce i když si myslíte, že neudělali úplně
správnou věc.
Jinak vznikne kultura řízení ze zadní sedačky, která trestá ty, kteří
podstupují riziko a dělají věci, ve které věří, což je kriticky důležité pro
inspirování zbytku hejna. Když se to neděje, protože lidé se bojí cokoliv
dělat, hejno vymře.
Výňatek z
připravované knihy
Toto je část pracovní verze připravované knihy Swarmwise, která vyjde
v první polovině roku 2012. Bude to návod, jak sehnat a vést desítky tisíc
aktivistů s cílem změnit svět k lepšímu bez přístupu k penězům, zdrojům nebo
slávě. Kniha je založena na Falkvingeho zkušenostech s vedením švédské
Pirátské strany od nuly do Evropského parlamentu a zabývá se všemi stránkami
vedení hejna aktivistů k úspěchu u běžné veřejnosti.
Původní zdroj: Rick Falkvinge Selling Your Vision With A Swarm.
Datum: 18. 3. 2012, Autor: překlad Martin Doucha
Přečteno: 12x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Březen 17th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Swarmwise: Co je to Hejno?
Hejno (anglicky „swarm“) je nový druh organizace, jehož vznik
umožnila dostupná a levná hromadná komunikace. Byť dříve byly na organizování
100 000 lidí třeba stovky zaměstnanců na plný úvazek, dnes to dokáže udělat
— a běžně to dělá — jediný člověk z vlastní kuchyně ve volném
čase.
17. 3. 2012
Koluje mnoho mýtů o tom, co to vlastně hejno je. Začneme vysvětlením, co
hejno není.
Není to beztvarý dav sobě rovných, kde nikdo nemá žádnou rozhodovací moc.
Přestože někteří tohle považují za ideální společnost, není to hejno.
Stejně tak to není tradiční hierarchická organizace, kde shora přicházejí
příkazy a od lidí dole se očekává, že je budou plnit. Hejno tak může z vnějšku
vypadat, ale ve skutečnosti tak nefunguje.
Spíše je to kostra vytvořená několika jednotlivci, která umožňují desítkám
tisíc lidí spolupracovat na společných životních cílech. Jednotlivci z těch
desítek tisíc lidí jsou většinou velmi různorodí a pocházejí ze všech koutů
společnosti, ale mají jeden společný cíl. Kostra vytvořená jedním nebo pár
jednotlivci těmto desetitisícům lidí umožňuje vytvořit kolem ní hejno a
společně začít měnit svět.
Kostra nemusí vypadat nijak složitě. V nejjednodušší podobě jsou to jen
prostředky ke komunikaci a diskutování o problémech, které chce hejno změnit,
například forum nebo server. Komplexita vzniká z meritokracie, která
představuje způsob fungování hejna a rozhoduje o směřování jeho činnosti jako
organismu.
Protože jsou všichni členové hejna dobrovolníci — vstoupili do něj,
protože hejno považují za vhodný nástroj pro změnu věcí, na kterých jim záleží
— vůdčí pozici lze získat pouze inspirováním ostatních vlastní činností.
Zakladatel hejna má díky tomu obrovský počáteční vliv, ale zdaleka není
jediný. V typickém hejnu objevíte, že se lidé povzbuzují navzájem napříč všemi
vrstvami a navzdory zeměpisným vzdálenostem, s jediným společným jmenovatelem
v podobě hlavních cílů hejna, kterých se každý jednotlivec rozhodl
dosáhnout.
Především, v hejnu je největší pozornost věnována tomu, co lidé
mohou dělat, ne tomu, co dělat musejí nebo nesmějí.
To je výrazně odlišuje od tradičních korporací a demokratických institucí,
které kladou největší důraz na to, co lidé dělat musejí a jaké mantinely
při tom nesmějí překročit. Tento rozdíl je zčásti důvodem, proč hejno dokáže
být tak efektivní: každý si z palety činností potřebných k dosažení cílů hejna
může vybrat to, co by chtěl dlouhodobě dělat, a nikdo mu nebude říkat, jak se
to nesmí dělat.
V hejnu nikdo nikomu nemůže přikazovat, co má dělat. (Lidé ale mohou
dobrovolně přijímat role a závazky.)
Místo toho se lidé navzájem povzbuzují. Aktivisté nemusejí podávat hlášení.
Protože každý neustále komunikuje se všemi ostatními, úspěšné projekty rychle
vytvářejí vlny. Z méně úspěšných se hejno poučí a život jde dál, aniž by někdo
někomu dával vinu.
Když chcete v hejnu získat vůdčí roli, musíte si stoupnout a říct
„Chystám se udělat X, protože tím podle mě dosáhneme Y. Kdo by mi
chtěl s X pomoct, je vřele vítán.“ V hejnu to může říct kdokoliv a
všem je to doporučeno. Tohle rychle vytváří neformální, ale ohromně silnou
vůdčí strukturu, kde lidé přijímají role, které maximalizují jejich vliv na
prosazování cílů hejna — vše probíhá organicky bez centrálního plánování
a organizačních diagramů.
Jediní lidé, kteří z toho vybočují a přijímají formální závazky, jsou ti,
kteří udržují kostru hejna — protože představují styčné body pro média a
další externí organizace pracující tradičním způsobem. Kvůli tomu někdy hejno
může vypadat jako tradiční organizace. Ale je tu jeden klíčový rozdíl: hejno
z venku vypadá jako tradiční organizace, protože tak chce vypadat; protože tak
může mnohem efektivněji komunikovat s organizacemi starého typu. Ne protože
by tak doopravdy fungovalo.
Jenže co je nejdůležitější, hejno od tradičních organizací odlišuje jeho
blesková rychlost, prakticky nulové provozní náklady a velké množství velmi
oddaných dobrovolníků. Zevnitř hejna vypadají tradiční korporace a
demokratické instituce pomalejší než šnek. Proto také hejno dokáže změnit
svět: tradiční organizace nechává daleko za sebou, jak co se týče kvality a
kvantity vykonané práce, tak i efektivity využití zdrojů.
Tato kniha vás krok po kroku naučí celý postup pro vytvoření nezbytné
kostry a vybudování úspěšného hejna kolem ní.
Výňatek z
připravované knihy
Toto je část pracovní verze připravované knihy Swarmwise, která vyjde
v první polovině roku 2012. Bude to návod, jak sehnat a vést desítky tisíc
aktivistů s cílem změnit svět k lepšímu bez přístupu k penězům, zdrojům nebo
slávě. Kniha je založena na Falkvingeho zkušenostech s vedením švédské
Pirátské strany od nuly do Evropského parlamentu a zabývá se všemi stránkami
vedení hejna aktivistů k úspěchu u běžné veřejnosti.
Původní zdroj: Rick Falkvinge Swarmwise: What Is A Swarm?.
Datum: 17. 3. 2012, Autor: překlad Martin Doucha
Přečteno: 321x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 7 čtenářů, celková známka je 1.42.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
|
Loading ...
Příspěvky (RSS)