GreyLinkDC++

Političtí Piráti ztrácí nervy, na svém fóru cenzurují příspěvky.

Kdyby se pod článek na Živě.cz nepodepsal jejich šéfredaktor, nenapadlo by mě ztrácet čas psanou reakcí, ale on ho zřejmě opravdu zplodil a já se už včera popadal za břicho, když jsem si přečetl jinde, k čemu všemu se dá použít diskuzní pirátské fórum. Takže tady je to ještě jednou pro jistotu, aby bláboly o ničem nikdy nezapadly.

19. 12. 2012

Živě.cz vypustilo článek nějakého medvěda v porcelánu s titulkem: Političtí Piráti ztrácí nervy, na svém fóru cenzurují příspěvky. Je to typická ukázka nafofr zapíchnutého článku ve formě nezasvěceného pohledu, ale budiž faktem, že i takový pohled zvenčí by mohl být zajímavý a v zásadě užitečný a já bych ho velmi vítal, kdyby nevznikl na základě psychomaniakální onanie nad humornou historkou několika podobně obdařených diskutérů v prostředí, kde jeden už sotva udrží myšlenku, natož vlastní moč. Škoda tedy, že byla promarněna jedna šance a výsledek ze všeho nejvíc připomíná text z obdobně pojímaného zpravodajství na iDNES.cz, ale není všem zbývajícím dvěma dnům ještě konec, že?

Dodatek: A
nejvtipnější na celé věci je fakt, že Živě.cz neumožňuje rekaci bez
toho, aby se dotyčný musel zaregistrovat a souhlasit s jejich vlastními
pravidly. Souvislost této obstrukce a obsahu článku ve mě vyvolává
pocity pohrdání nad něčím tak stupidně jednoduchým, jako je tento
záblesk senzacechtivosti za každou cenu, bez vlastní redaktorské
sebereflexe. Pardon, šéfredaktorské.

Datum: 19. 12. 2012, Autor: Brooch
Přečteno: 124x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 2.33.

Zdroj: Pirátské Noviny

Německý úřad přikazuje Facebooku: Žádná skutečná jména

Německý úřad pro ochranu dat ve Šlesvicku-Holštýnsku nařídil Facebooku okamžitě zrušit svoje pravidlo užívat pravá jména. Toto pravidlo totiž porušuje německý zákon.

18. 12. 2012

Pravidlo Facebooku výrazně narušuje německé zákony a vůbec se dotýká práva uživatelů na Internetu vystupovat anonymně či alespoň pseudoanonymně. Úřad rovněž zdůrazňuje skutečnost, že právě možnost používat sociální síť Facebook pod smyšleným jménem umožní lidem využívat jeho služby bez „obav z nepříjemných následků“, ke kterým právě pravidlo o používání skutečného jména může směřovat.

„Je nepřijatelné, aby americký portál, jako je Facebook, porušoval bez jakýchkoliv námitek a možnosti ukončení [takové praxe] německé zákony na ochranu údajů ,“ řekl Thilo Weichert, vedoucí zemského úřadu na ochranu údajů v Šlesvicku-Holštýnsku, v prohlášení úřadu.

Facebook je po střetnutí se zásadami ochrany dat v Evropě připraven proti tomuto rozhodnutí důrazně bojovat.

Datum: 18. 12. 2012, Autor: red
Přečteno: 210x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Britská bitva o Pirátskou zátoku

BPI (British Phonographic Industry – “Britský fonografický průmysl”), britský kolektivní správce zastupující velké labely a mající kontrakty též s dalšími nahrávacími společnostmi, započal nekompromisní, až fanatické tažení proti Britské pirátské straně. V boji o svobodný přístup k informacím tak začíná přituhovat a objevuje se i nečekaný aspekt – vyhrožování politickým funkcionářům Pirátů.

16. 12. 2012
Britská pirátská strana už nějaký čas provozuje vlastní proxy službu, jejímž účelem je zprostředkovat britským uživatelům přístup k populárnímu serveru The Pirate Bay (”Pirátská zátoka”), který je v Británii blokován. Teď kvůli tomu čelí vážnému ohrožení. BPI se rozhodl Pirátům pomstít a zažalovat je za to, že umožňují uživatelům obejít blokaci tohoto portálu, a využívá přitom navýsost nechutné metody. Členům Pirátské strany po jejich odmítnutí ukončit provoz služby umožňující i přes zákaz (a tedy přes faktickou cenzuru internetového obsahu) přístup na The Pirate Bay dokonce přímo vyhrožuje osobním bankrotem a snaží se je zastrašit.

“Už od chvíle, co jsem obdržel e-mail od Geoffa Taylora z BPI, jsme očekávali nějakou právní odezvu. Co mě zarazilo, byla však výhružka určená přímo mé osobě. Nechápu, jakých pozitivních výsledků si hudební průmysl přeje dosáhnout, když mně a mým kolegům vyhrožuje bankrotem,” říká představitel britských Pirátů Loz Kaye. Dodává, že zástupcům BPI nabízel možnost dialogu, ti ji ale odmítli.

BPI ovládá až 90% domácího hudebního trhu a využívá svého kapitálu i vlivu nejen k udržení si svého dominantního postavení, kterým utlačuje konkurenci, ale i k potlačení jedné z nejzákladnějších lidských potřeb – a sice potřeby na sdílení informací. Bylo by asi zbytečné se opět pouštět do polemiky s argumenty zastánců kopírovacího monopolu (který bývá vznostně nazýván “autorským zákonem”). Je ovšem na místě se zamyslet, jestli ve chvíli, kdy na konferenci o telekomunikacích hovoří západní státy o rusko-čínsko-arabských tendencích o omezování svobodného Internetu, ale zároveň promptně zavádějí cenzuru na vlastním území, není s rétorikou našich vlád (a zejména s neobvykle mocným vlivem korporací v jejich pozadí) něco špatně.

Rovněž stojí za povšimnutí skutečnost, že soukromý výdělečný subjekt vstupuje do politické soutěže velmi odsouzeníhodnými prostředky, přičemž o jeho motivaci se dá silně pochybovat. Čeští Piráti se s tímto přístupem už také setkali v kauze volebního spotu, ve kterém byl použit panáček připomínající LEGO postavičku. Opravdu se jedná o “chránění zájmu autorů” nebo o “obranu dobré pověsti”, jak se nám snaží namluvit právní zástupci těchto gigantických firem? Nebo se korporace snaží pirátské hnutí systematicky likvidovat, aby Piráti náhodou neuspěli ve volbách, jako se to stalo třeba v Německu? Strany Pirátské Internacionály dlouhodobě brojí proti korupci a svobodný Internet chrání nejen líbivými floskulemi. A z toho mají někteří lidé strach.

Pro úplnost ještě dodám, že čeští Piráti proxy přístup na The Pirate Bay také preventivně zřídili a rozhodně ho nemají v plánu vypnout, ani kdyby u nás došlo k blokaci torrentového portálu jako v Británii.

Datum: 16. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 57x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 5.

Zdroj: Pirátské Noviny

Jak jsem se stal a nestal Franzistou

Názor občana, který se angažoval v prezidentské kampani profesora Franze. Autor článku se zamýšlí nad pozitivy i negativy Franzovy kandidatury i nad kandidátem samotným. Článek je na Pirátských novinách publikován s autorovým svolením.

14. 12. 2012

Každý, kdo se mnou za poslední tři měsíce mluvil alespoň dvě minuty, ví, že jsem byl nadšeným podporovatelem Vladimíra Franze. Ví to i mnoho lidí, kteří mne neznají, nejednou mě úplně cizí mladík v hospodě oslovil s tím, že mne viděl na nějaké VFotografii. Tuto středu jsem se rozhodl jeho podporu ukončit, tento čtvrtek jsem to oznámil iniciativě, včera světu Facebooku a celou tu dobu jsem bombardován dotazy, proč to, snahami mne obrátit zpět na správnou víru, či posměšnými „já jsem ti to říkal“.

K iniciativě jsem se nepřidal kvůli panu Franzovi samotnému, ale kvůli iniciativě jako takové a ač jsem se v posledních týdnech dostal i velmi blízko k jejímu jádru, stále o ní nemohu říct křivého slova. Špínu ze zákulisí tu ode mne tedy neuslyšíte, protože o žádné nevím. Skutečně jde jen o bandu známých, kteří se rozhodli jen s pomocí sociálních sítí (těch virtuálních i těch offlajnových) a hromady kreativity dosadit svého bývalého učitele na hrad. Všichni ambasadoři v tom skutečně byli jen z vlastního nadšení a v celé kampani skutečně nejsou žádné peníze kromě těch, které je možné přesně identifikovat na transparentním účtu. Svého působení v iniciativě nijak nelituji, naopak jsem hrdý, že se nám podařilo dosáhnout toho, co jsem na celé kampani považoval za nejdůležitější: Podařilo se nám všem občanům této republiky ukázat, že pokud navrhnete zajímavého člověka, je skutečně možné bez velkých finančních darů, bez jakéhokoli politického vlivu, bez profesionálních marketingových společností a bez placených brigádníků tohoto člověka procpat mezi kandidáty. To byla skutečná zkouška občanské společnosti a to je to hlavní, co bychom si z toho všichni měli odnést. Chcete změnu? Jděte do toho, pokud svá slova myslíte vážně, dosáhnete svého. Autentický občanský kandidát Franz dosáhl třetího nejvyššího počtu podpisů, nehledě na to, jak pozdě a jak na koleni celá kampaň začala, nehledě na to, že vlastně až do dne soudného byla mnohými považována jen za recesi či umělecký happening.

A právě v momentě, kdy byly podpisy sesbírány a petiční kampaň se přetvořila v regulérní kampaň volební, začalo ve mně něco hlodat. Už nešlo o to prosadit občanského kandidáta do boje o hrad, šlo o zvolení profesora Vladimíra Franze prezidentem České republiky. Začal jsem si uvědomovat, jak málo mám s tímto člověkem společného. Když prohlédnete přes jeho nekonformní vzhled, zjistíte, že jde o člověka velice konzervativního a velmi elitářského. Předevčírem jsem byl po dlouhé době na punkovém koncertě, a v tomto prostředí jsem se i přesto, že do něj nepatřím, cítil dobře, už kvůli lidem, které jsem tam viděl, už kvůli hudbě. Tohle je prostředí, kterým pan Franz pohrdá. To slovo „tolerantní,“ které na nás křičí ze všech propagačních materiálů o něm ve skutečnosti znamená „tolerantní k lidem všech barev i náboženství, pokud poslouchají pouze evropskou vážnou hudbu, znají veškerou poezii, která u nás za ta staletí vznikla a svůj volný čas tráví v uměleckých galeriích.“ Děkujeme, pane profesore, ale některé z nás opera vážně nezajímá. Někteří z těch, kteří si raději poslechnou elektrifikovaný nářez, jsou dnes doktory, docenty i profesory. Někteří z nich jsou mnohem vzdělanější než vy, pane profesore, a pro náš svět toho také udělali mnohem víc. Kromě toho každý, kdo pana profesora viděl nebo slyšel mluvit vícekrát, mi chtě nechtě musí dát za pravdu, že má asi jen osm metafor, které ve svých odpovědích pravidelně střídá, ať už zní otázka jakkoli. Vyzývám nyní všechny analytické filosofy mezi mými přáteli, aby tyto metafory trochu rozebrali a snad ještě lépe než já pochopí, že myšlenky za nimi skryté, nejsou zdaleka tak hluboké, jak se zdá. Nestojí za nimi nic překavpivého ani žádný výrazný vhled do problematiky, jejich jediným účelem není zjednodušit komplikovanou myšlenku, jak by tomu mělo být, ale naopak velmi jednoduchou myšlenku zaobalit tak, aby zněla chytře a komplikovaně.

Akutní dění má však akutní příčiny, pokud vás manželka při návratu domů praští baseballovou pálkou, není to tím, že jste jí už deset let nepřinesl kytku, je to tím, že v prádle našla tanga vaší sekretářky, jak pravil Doktor House. Pro mě byla zásadní nedávná diskuse na zdi publicisty a humoristy Tomáše Baldýnského, ve které se rozebírala svědectví z let, kdy tehdy ještě doktor Franz působil na skinheadské scéně. Jsou tři, jedno na koncertě na Žofíně, jedno ve vinárně Orlík a jedno v praze na Hradčanské. V plném znění není nijak náročné si je na internetu dohledat, leitmotif však mají všechna stejný. Banda skinheadů, jejíž součástí je i Franz, naprosto nevyprovokovaně a v jasné početní i muskulaturní přesile zaútočí na dívku z důvodů ideologických (dvakrát jde o punkerku, jednou o černošku). Vladimír Franz se útoku samotného neúčastní, pouze vše sleduje z povzdálí a nijak nezasahuje. Zde je třeba se zastavit u jeho tehdejší pozice ve skinheadské scéně. Tehdejší dobu jsem nezažil a vše, co vím, tedy pochází z veřejně dostupných zdrojů dobových i retrospektivních. Osobně nesouhlasím s Petrem Bergmannem (článek Anti-Franz, deník Referendum), že skutečně byl přesvědčeným rasistickým skinheadem. Taky je však bohaprostou lží, že šlo pouze o sociologický průzkum, jak to někdy obhajuje sám Franz. Dobové materiály i některá další svědectví podporují druhou Franzovu verzi a tedy tu, že tehdy jako učitel v učňovském školství s nelibostí sledoval extremizaci subkultur dělnické mládeže a rozhodl se nabídnout alternativu. Tou měla být nikdy nevzniklá Nová česká jednota, která měla hlásat myšlenky původního britského skinheadského hnutí, které bylo zásadně proti drogám, fašismu i rasismu (ranní skinheadi byli často černí). V regulích Nové české jednoty byl však také obsaženo nacionalismus a odpor k přistěhovalcům, ale to je vedlejší. Mezi plány byly i výcvikové tábory, kde by skinheadi objevovali svou sílu a cvičili se v boji. Měli pak působit jako jakási domobrana. Doprovázet večer ženy z práce, hlídat na ulicích, v případě ideálním je také považoval za perfektní kandidáty do prezidentské ochranky. Já tu však nechci kritizovat jeho ideály, snažím se jen ukázat, že není prokazatelné, že by byl tehdy přesvědčeným rasistou, naopak lze dokázat, že do celé subkultury vstoupil s jasným cílem stát se jejich vůdcem. Osobně se nazi skinheadům vyhýbám a neznám se s nimi, myslím si však o nich svoje a mezi tím je i to, že pokud banda vypatlaných dvacetiletých holých hlav dělnické třídy sedává v hospodě a navštěvuje koncerty s o deset let starším doktorem práv nesrovnatelně vyšší inteligence, je to jasným úkazem toho, že k němu chovají velkou úctu a bezmezný respekt. Tak je tomu ostatně i v jiných mládežnických subkulturách.

Vraťme se k trojscéně, se kterou jsem začal. Banda přátel/žáků/přívrženců Vladimíra Franze ponižuje, či přímo fyzicky napadá dívku a Vladimír Franz, člověk, ke kterému chovají úctu a kterému by stačilo říct „Chlapi, serte na to!“ a zároveň člověk, který je v tomto prostředí jen proto, aby usměrnil jejich agresi a dal jim nějaký pevný morální kód, tedy aby právě v této situaci obratně zareagoval, nehnutě přihlíží. O dvacet let později píše, že své působení na této scéně považuje za selhání pedagogické, nikoli morální. O pár dní později píše, že má jasně vytyčenou morální mapu, za jejíž hranice by nikdy nevstoupil. O dvacet let dříve nám dokazuje, že v lepším případě hned několikrát selhal nejen jako učitel ale i jako lidská bytost, v horším případě je nevyprovokované mlácení holek v početní přesile podle jeho morálního kompasu košér. Nazývejme věci jejich pravými jmény, říkává pan Franz. Souhlasím, pan profesor Franz se tehdy zachoval buď jako amorální hajzl, nebo jako bezpáteřník a zbabělec.

Tyto události se již mnohokrát objevily na zdi facebookové stránky VFP a jaké k nim iniciativa a pan Franz poskytují vysvětlení? Žádné. Dokola posloucháme kolovrátek o tom, že pan Franz nikdy nebyl přesvědčený rasista, případně zjistíme, že hned několik svědků, či přímo obětí těchto aktů, si přibarvují realitu, selhává jim paměť, či lžou z osobní pomsty. Je pak na každém, jak se k tomu postaví. Já si myslím, že Martina Overstreet, Petr Bergmann, Amrit Sen, ani jiní svědkové, které najdete na veřejně přístupné zdi pana Baldýnského, nemají žádný důvod lhát, narozdíl od iniciativy. Osobně bych možná vzal pana profesora na milost, kdyby si nasypal popel na hlavu, otevřeně přiznal, že se tehdy zachoval jako srab, a vyjádřil lítost nad svým selháním a soucit s obětmi. Co však nemohu přenést přes srdce je to, že ve všech svých vyjádřeních k té době ze sebe dělá pomalu anděla, že nehledě na tyto události je morálka jedním z jeho hlavních volebních hesel. Nazývejme věci pravými jmény: zbabělost, lež a pokrytectví.

Datum: 14. 12. 2012, Autor: Bořivoj Filip
Přečteno: 403x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 13 čtenářů, celková známka je 3.46.

Zdroj: Pirátské Noviny

Naši prezidenti

Podíváme se na ně trochu jinak a budeme veřit, že dojde i k té příští volbě za pár let a že zoufalství při pohledu na současné kandidáty bude o něco menší.

15. 12. 2012

Miloš Zeman

Jiří Dienstbier

Jan Fischer

Vladimír Franz

Datum: 15. 12. 2012, Autor: Brooch
Přečteno: 18x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .