GreyLinkDC++

Islandští bankéři odsouzeni za operace, které vedly k finanční krizi

Larus Welding, bývalý generální ředitel banky Glitnir (třetí největší islandské banky před finančním kolapsem v říjnu 2008), a další ex-ředitel společnosti Gudmundur Hjaltason byli odsouzeni k trestům odnětí svobody za podvod. V pátek o tom rozhodl islandský soud v Reykjavíku. Glitnir byla první banka, která padla po pádu banky Lehman Brothers, který způsobil mezinárodní úvěrovou finanční krizi.

30. 12. 2012

Oba byli obžalováni za zneužití svého postavení a hrubé ohrožení finančních prostředků banky, když bez záruk a zajištění poskytli půjčku ve výši 102 milionů eur investiční společnosti Milestone, informuje server Bloomberg.com.

Jde o první bankéře, kteří jsou na Islandu odsouzeni za činnosti související s ostrovní finanční krizí a hospodářským zhroucení v roce 2008. Glitnir byla první z největších bank, u které došlo k selhání. Největší krize za posledních šedesát let a způsobila pokles islandské měny až o 80 procent vůči euru.

 Welding byl zároveň tento měsíc obžalován v další kauze, měl se podílet na schvalování další půjčky v řádu desítek miliónů holdingové společnosti FS38. Financial Times doplňují, že bývalý šéf podnikových financí Gudmundur Hjaltason, byl také shledán vinným v dalším případě pochybné půjčky.

Zvláštní žalobce zkoumá desítky podobných případů, které vedli ke kolapsu islandských bank a následně k 10 procentnímu ekonomickému poklesu a k razantnímu zvýšení nezaměstnanosti. Všichni zodpovědní bankéři a politici dosud odmítali obvinění a prohlašovali, že důvodem byla globální úvěrová krize. Za finanční krizi byl odpovědný i bývalý islandský premiér Geir Haarde, soud ho shledal vinným z nedbalosti, ale vězení unikl.

I přes rozhořčení veřejnosti v západních zemích na chování bank, které vedlo k finanční krizi v roce 2008, byli zatím stíhání pouze nižší bankovní manažeři v zemích, jako je Velká Británie a USA.

Reykjavik – ilustrační obrázek z Wikimedia Commons.

Datum: 30. 12. 2012, Autor: daz
Přečteno: 405x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 1.25.

Zdroj: Pirátské Noviny

Vzdělávání budoucnosti: Realističtější pohled

Pokud jste četli článek Sedm aspektů
vzdělávacího systému 21. století, který zde vyšel rozdělený do
tří dílů, nejspíš jste několikrát přemýšleli, jestli si z vás autor
dělá srandu, nebo se totálně zbláznil. Jako jeden z překladatelů proto
považuji za nutné sepsat ještě dodatek, aby se hlavní myšlenka článku
neztratila v záplavě nesmyslů, které autor v záchvatu nadšení vyplodil.

29. 12. 2012

Kdybych měl hlavní myšlenku celého článku Pavla Durova shrnout do jedné věty, nebude to nic objevného, protože se stejnou myšlenkou přišel už před téměř 400 lety Jan Amos Komenský: Výuka musí studenty bavit. Hlavní problém, kterému se článek věnuje, je ten, že se během posledního století dost výrazně změnily technické možnosti zábavy a ruku v ruce s tím se změnila i představa lidí, co jim připadá zábavné.

Jenže představa pedagogů a ministerstva školství, jak má vypadat zábavná výuka, bohužel zůstává v podstatě stejná jako Komenského 400 let starý koncept. Hezčí a barevnější učebnice to prostě nevyřeší. Když zavřete 30 dětí ve věku 10-15 let a jednoho znechuceného mizerně placeného pedagoga na 6 hodin denně 5 dní v týdnu do jedné místnosti, tak na konci prostě nemůžete čekat jiný výsledek než 30 naprosto znechucených dětí. Největší úspěch bude, když aspoň u jednoho nebo dvou dětí ze 30 přežije aspoň zlomek nadšení, se kterým kdysi nastupovaly do první třídy.

Pokud zrovna máte děti, které chodí na 2. stupeň ZŠ, schválně si udělejte takový jednoduchý test. Na příštích třídních schůzkách se všech učitelů zeptejte, co je smyslem jejich předmětu a co by si z něj měly vaše děti odnést do budoucího života za nějakých 20 nebo 30 let. Smysluplnou odpověď byste určitě měli dostat od učitele matematiky, cizích jazyků, informatiky, češtiny, fyziky a překvapivě i od tělocvikáře (ten vám samozřejmě řekne, že za 20 let nic, ale teď jim tělocvik aspoň trochu vynahrazuje nedostatek pohybu). U těchto předmětů by hlubší smysl měl být celkem jasný, takže když nebudou vědět nebo začnou vyjmenovávat seznam kapitol v osnovách, je něco sakra špatně. Naopak pokud vám smysluplnou odvěď dají i učitelé dějepisu, zeměpisu, přírodovědy a chemie, tak klobouk dolů. U těchto předmětů bych osobně nečekal nic lepšího než ten seznam kapitol v osnovách. I tady je taková odpověď samozřejmě špatně, ale učitele těchto předmětů omlouvá alespoň fakt, že k nalezení správné odpovědi je třeba opravdu hluboké filozofické zamyšlení, ke kterému je v tom lepším případě přiměje až vaše otázka. A učitelů hudební a výtvarné výchovy bych se pomalu bál zeptat, aby se té otázce nevysmáli.

Znechucení pedagogů a chybějící hlubší cíle ve výuce jsou sice vážný problém, ale ve skutečnosti až druhý v pořadí. Největší znechucení žáků je způsobeno tím, že výuka jede podle průměru. To fakticky znamená, že přibližně čtvrtina třídy se nudí, protože výuka pro ně jede moc pomalu, a skoro polovina je naopak ve zbytečném stresu, protože pro ně naopak jede výuka moc rychle. A aby toho nebylo málo, tak v každém předmětu vypadá rozdělení žáků do těch tří skupin trochu jinak. Není tedy možné žáky prostě jinak rozdělit do tříd a v různých třídách jet různou rychlostí. Ve výsledku byste skončili s třídami o jednom nebo dvou žácích a na to prostě není dost učitelů. Tedy aspoň ne v současném systému výuky.

Ideální řešení by bylo rozdělit vzdělávání na dvě samostatné části — na část teoretickou, která by místo skupinové výuky se živým učitelem mohla probíhat samostatně pomocí záznamů přednášek a interaktivních výukových aplikací, a část praktickou, která by probíhala skupinově pod vedením učitele. Školy by tak zajišťovaly praktickou část výuky, dodatečné konzultace k teoretické části a oficiální zkoušky z jednotlivých předmětů.

Hlavní výhodou takového systému je, že umožňuje žákům jet vlastním tempem a mnohem více se zaměřit na věci, které je baví. Další výhodou je, že oficiální zkoušky se mohou pořádat na požádání prakticky kdykoliv během roku. Kalendářem se tak bude řídit pouze praktická část výuky, ale i tady bude možnost, aby se žáci se zájmem o daný předmět přihlásili na praktický kurz třeba o rok dřív, pokud mají splněné příslušné teoretické zkoušky a praktické prerekvizity.

Pavel Durov ve svém článku sice mluvil o středoškolské výuce, ale zásadní změny je třeba udělat už na druhém stupni základní školy, protože právě tam současný vzdělávací systém páchá ty největší škody. Navíc přechod od výhradně skupinové výuky na prvním stupni k (ve finále domácímu) samostudiu samozřejmě nemůže být skokový. Nejtěžší (respektive nejdražší) ale bude připravit studijní materiály ve vhodné digitální podobě, které by pokrývaly celé osnovy základních škol, a nakoupit do základních škol multimediální přehrávače pro žáky. Škola přece jen kromě výuky zajišťuje i hlídání žáků, aby rodiče mohli v klidu chodit do práce, a páťáci jsou z výše uvedených důvodů podstatně lepší testovací skupina než deváťáci. Jen to nesmí dopadnout jako INDOŠ…

Datum: 29. 12. 2012, Autor: Martin Doucha
Přečteno: 68x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Co dělat, když vás policie na demonstraci šikanuje?

26. 12. 2012 | Kauzy | 84
Pirátské noviny před měsícem publikovaly rozhovor s Lucií Obadalovou, „anonymní vlajkonoškou“, vůči které policie zcela nepřiměřeně zakročila na demonstraci 17.11. Lucie napsala pro Pirátské noviny článek, ve kterém shrnuje svůj dosavadní postup a také uvádí několik rad, které mohou lidem, kteří mají s policií stejně negativní zkušenosti jako Lucie, pomoci se legálními cestami bránit.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Co dělat, když vás policie na demonstraci šikanuje?

Pirátské noviny před měsícem publikovaly rozhovor s Lucií Obadalovou, „anonymní vlajkonoškou“, vůči které policie zcela nepřiměřeně zakročila na demonstraci 17.11. Lucie napsala pro Pirátské noviny článek, ve kterém shrnuje svůj dosavadní postup a také uvádí několik rad, které mohou lidem, kteří mají s policií stejně negativní zkušenosti jako Lucie, pomoci se legálními cestami bránit.

26. 12. 2012

Tímto článkem se chci se čtenáři Pirátských novin podělit o to, co jsme letos nadělili pod vánoční stromeček některým policistům, policistkám a antikonfliktnímu týmu z řad policie, kteří nás “chránili a pomáhali nám” dne 17.11.2012 během protivládní demonstrace na Václavském náměstí.


Přesně před jedním měsícem od podání trestního oznámení a stížnosti v době, kdy jsem se částečně zotavila z nejhoršího, jsem se rozhodla začít jednat. První krokem, který jsem udělala, bylo sepsání žádosti o pomoc veřejnému ochránci lidských práv – ombudsmanovi. Jeho kancelář jsem požádala elektronickou cestou a do e-mailu jsem stručně popsala situaci, ve které se nacházím: tedy že jsem po nepřiměřeném brutálním zásahu ze strany policistů na povolené demonstraci ještě navíc i neoprávněně trestně stíhaná za něco, co jsem neudělala. K popisu jsem připojila odkazy na videa pořízená lidmi spontánně při policejním zásahu a také video s mou bezprostřední osobní výpovědí, kterou jsem přijela na Václavské náměstí učinit pro všechny účastníky pokračujícího protivládního protestu, který se konal dne 18.11.2012.

Od ombudsmana jsem obdržela po deseti dnech odpověď, že není kompetentní k tomu, aby se mou záležitostí zabýval. S ohledem na jeho odpověď zveřejňuji jak mou žádost o pomoc, tak i odpověď Kanceláře veřejného ochránce lidských práv. První nezdar mne neodradil.

Dostala jsem informaci od Honzy K. z organizace NWOO (New World Order Opposition), která už delší dobu neúnavně organizuje protestní akce proti stávajícím závadným systémům, obzvláště proti systému nedemokratické a ve své podstatě i nezákonné aktivitě našich politických leadrů, že politická strana Piráti vyzývá všechny protestující zadržené dne 17.11.2012 na protivládní demonstraci, aby se s nimi kontaktovali, že nabízejí pomoc formou medializace nepřiměřeného zásahu policistů.

Kontaktovala jsem ihned Ondřeje Profanta, který je předsedou pražského sdružení Pirátů, a domluvili jsme si schůzku. Během ní jsem se setkala i s dalšími členy strany Pirátů. Při našem setkání vzniklo první interview pro Pirátské noviny a ze strany Pirátů mi byla nabídnuta spolupráce formou medializace celé mé kauzy. Ocenila jsem to, že mi nabídli tuto formu pomoci, protože s nimi sdílím stejný názor, že o věcech, které se netýkají pouze jednoho člověka, ale všech občanů ČR, by měla média informovat široké publikum. Vzhledem k tomu musím bohužel pouze konstatovat, že ostatní média ČR o nepřiměřených zákrocích policejních sborů ze dne 17.11.2012 zřejmě pod politickou cenzurou neuvedla žádnou informaci. Během demonstrace se mnou udělala interview reportérka MF Dnes a dne 18.11.20.12 na Václavském náměstí výpovědi nás zadržených natáčela i TV Prima, v žádném z těchto médií však nakonec nebylo napsáno ani nebylo řečeno slovo o tom, co se skutečně v ten den na Václavském náměstí všechno odehrálo. Můj osobní dotaz těmto českým médiím zní: Proč hrajete takové divadlo? Proč nám všem lžete a překrucujete fakta? Máte to zapotřebí? Jste podplacení nebo máte strach z našich politických leadrů? Obzvláště u nezávislých médií toto všechno považuji za velmi tristní.

Bylo mi jasné, co musím dál udělat. Sehnala jsem si advokátku, respektive hned dvě. V té době mi nabídl pomocnou ruku úplně cizí člověk, který mne kontaktoval po přečtení interview v Pirátských novinách a který má už z dob nedávných zkušenosti s řešením případů nepřiměřených zásahů ze strany policistů. Nikdy jsem o tomto člověku neslyšela ani jej neviděla, přesto si po výměně několika mailů získal mou plnou důvěru, že ho můj případ skutečně zajímá a hlavně že mi chce opravdu aktivně pomoci.

Udržovali jsme spolu nepřetržitě kontakt přes internet a dávali postupně dohromady videa, texty, dokumenty a jiné důkazní materiály. Právě díky tomuto člověku, který mi byl, jak mohu dnes bez nadsázky a upřímně říci, poslán snad přímo „z nebe“, pokud tedy nějaké existuje, tak právě a jen díky jeho nezištné pomoci, neúnavné práci a trpělivosti, velkým znalostem legislativy, zkušenostem a zároveň i díky jeho upřímnému zájmu o nalezení pravdy a dokázání toho, že spravedlnost dnes i v našem státu může ještě existovat, se mi podařilo celý můj případ dotáhnout po jednom měsíci vytrvalé spolupráce k prvnímu výsledku. A to k podání trestního oznámení a stížnosti na zasahující policisty u Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

Během sběru a vyhledávání důkazního materiálu jsem již měla navázán aktivní kontakt s oběma advokátkami. S první jsem si domluvila schůzku a požádala ji o sepsání stížnosti na GIBS. Potom jsem se osobně setkala s druhou akvokátkou, která ke mně byla velmi vstřícná, protože ji můj případ zaujal, a proto mi okamžitě nabídla pomoc a já ji neváhala vzhledem k jejímu přímému a upřímnému přístupu k věci a také s ohledem na její dlouhodobou justiční praxi přijmout. Bylo mi z její strany oznámeno, že nepřiměřený zásah je vhodné řešit přímo trestním oznámením na zasahující policisty. Následně jsem ji zplnomocnila k zastupování mé osoby v obou trestních řízeních, jak tomu ze strany policie vůči mně, tak v mém vůči policistům.

Poslední týden před podáním trestního oznámení z mé strany události nabraly obrátky. Můj „on-line“ pomocník sestavil podobu stížnosti, první advokátka tuto částečně doplnila, načež jsem s ní ukončila s jejím souhlasem a pochopením spolupráci na kauze, vyrovnala se s ní a požádala o doplnění stížnosti o trestní oznámení a samotné podání druhou advokátku, která tak neprodleně učinila. Podáním trestního oznámení a stížnosti byla po měsíci nepřetržité práce dovršena aktivní spolupráce nás všech, co jsme na mém případu pracovali.


Doporučený postup pro podobně postižené demonstranty

Využijte svého práva, abyste byli poučeni o svých právech policistou před výslechem nebo vaší výpovědí.

O čem by vás měli policisté poučit:
- Máte právo informovat prostřednictvím policie omezení vaší osobní svobody osobu, kterou si sami zvolíte, a to bez zbytečného odkladu.
- Vždy máte právo na právní pomoc, a proto vám policie musí být nápomocna, abyste mohli vyrozumět vámi zvolenou osobu a kontaktovat také další osobu, která by vám poskytla právní rady, a aby vaše komunikace s touto osobou probíhala bez přítomnosti jiných lidí, tzn. bez přítomné dozírající osoby, ale ani s využitím např. odposlouchávajícího či podobných zařízení.
- Máte zároveň právo využít účast vámi zvolené osoby-právníka při průběhu výslechu a v opačném případě, máte právo odmítnout vypovídat do doby, než dorazí váš právní zástupce nebo jiná vámi zvolená osoba na policejní stanici.
- Pokud nechcete, máte právo nevypovídat.
- Máte právo požadovat vyšetření nebo ošetření lékařem, kterého si navíc sami můžete vybrat.
- Máte právo na kopii protokolu z výslechu i ostatních dokumentů, pokud budete ochotni kopii zaplatit, musí být vám být vyhověno, na vyhotovení kopie spisu máte právo, i když jej odmítnete podepsat, na což máte také právo.

Protokol nepodepisujte, pokud:
- Dochází k přeformulování vašich vět, k zapisování něčeho, co jste neřekli.
- Zkreslování vaší výpovědi, záznam neodpovídá skutečnosti.
- Policisté nechtějí zapsat důvod odmítnutí vašeho podpisu na protokolu či jiném dokumentu.

Po propuštění:
- Informujte o tom, co se vám stalo co největší množství lidí, a to jak veřejně, tak prostřednictvím internetu a jiných necenzurovaných médií (rádia).
- V případě, že NEJSTE trestně stíháni, kontaktujte písemně ombudsmana a požádejte jej o pomoc, v opačném případě tak nečiňte, protože je to zbytečné, nepomůže vám. epodatelna@ochrance.cz
- Sežeňte si právníka s advokátní praxí na sepsání stížnosti či trestního oznámení či obojího zároveň. Upřednostněte ty s praxí a zkušeností v trestním řízení.
- Pokud podáváte pouze stížnost a ne trestní oznámení, obracejte se s ní na Krajské ředitelství Policie spadající pod území, na kterém byl zásah proveden.
- Pokud podáváte jen nebo zároveň i trestní oznámení, ať je podá přímo váš advokát na adresu
Generální inspekce bezpečnostních sborů

Skokanská 2311/3
169 00 Praha 6, Břevnov

GPS: N 50°4′47.078“, E 14°22′29.227“

Telefon: 974 839 734

Fax: 974 839 759

E-mail: podatelna@gibs.cz
nebo na státní zastupitelství kdekoliv v ČR.



Pokud nemusíte, nesdělujte podrobnosti o vašem případu a jak ho řešíte lidem, které neznáte nebo jim nevěříte. Mohli by vám spíše uškodit. Naopak mluvte o vašem případu s lidmi, o kterých stoprocentně víte, že jsou na stejné lodi jako vy, a vyměňte si spolu informace o možných postupech. Pomůže vám to i psychicky, protože víte, že v tom nejste sami. Někteří lidé se vám budou pokoušet vaše kroky v podobě stížnosti či trestního oznámení rozmluvit s tím, že to nedopadne dobře ve váš prospěch. Nenechte se tím odradit, každý případ je naprosto individuální a není pravda, že nikdy nikdo spor s policií nevyhrál. Právě naopak. A záleží také na tom, kdo vás ve sporu zastupuje. Nenechte se nikým zastrašit, ani se nenechte podplatit penězi, aby se vše zametlo pod stůl a pravda náhodou nevyšla najevo, aby viníci nebyli potrestáni. Je to na každém z vás, jestli je pro vás důležitější svoboda a pravda, nebo peníze a špatné svědomí.

Datum: 26. 12. 2012, Autor: Lucie Obadalová
Přečteno: 147x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Interní dokumenty FBI: Occupy může být teroristickou hrozbou

Americké úřady stále přitvrzují ve svém postupu proti hnutí Occupy. V interních dokumentech FBI se dokonce objevuje zmínka o tom, že Occupy je možné považovat za teroristickou hrozbu. Vypadá to, že ve Spojených státech začíná éra nového hledání “vnitřního nepřítele státu”.

25. 12. 2012

FBI, která se postavila do čela pořádkových sil ve snaze koordinovat vyšetřování a monitorování hnutí Occupy, se o protestech pořádaných v rámci akcí Occupy vyjadřuje jako o “kriminální aktivitě” a “domácím terorismu”. Je s podivem, že tato demagogie amerických zvláštních vyšetřovacích složek prochází v médiích takřka bez povšimnutí, když zejména Spojené státy vždy křičí a poučují, když si u policejního aparátu nějakého jiného státu všimnou čehokoliv, co by odporovalo uplatňování lidských práv a mohlo by ospravedlnit jejich intervenci. O to více tedy překvapí, když jakákoliv vláda, jež samu sebe považuje za demokratickou, označuje deseti tisíce lidí v ulicích za “teroristy”. A jak že ten terorismus provozují? Jednodušše – nemají už kam jít.

Dokumenty odhalují, že FBI při sledování akcí Occupy velmi ochotně spolupracovala se soukromými společnostmi a zejména s bankami, které se obávaly, že by Occupy mohlo ohrozit jejich provoz. Těžko říct, co se tím “provozem” myslí – možná vyvolání nějaké další hypoteční krize, kterou banky opět zakončí skuhráním o záchranný balíček ze státního rozpočtu.

Protest Occupy Wall street se stal první z dlouhé řady občanských okupací veřejných prostor. Hnutí vzniklo samovolně v září 2011 a rozšířilo se nejen do mnoha velkých měst ve Spojených státech, ale i do více než osmdesáti dalších zemí po celém světě (včetně České republiky).

Dokument byl před vydáním silně redigován, můžete si ho prohlédnout na stránkách organizace Partnership for Civil Justice Fund. Tento fond má v úmyslu od FBI získát více relevantních informací.

Datum: 25. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa
Přečteno: 24x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .