Volební kampaně z druhé strany
Zajistit průhledné financování politických kampaní nestačí. Je potřeba, aby mohli uspět i kandidáti bez podpory miliardářů.
28. 9. 2012
V poslední době přišel do České republiky nový trend. Z politických
kampaní s transparentním účtem se pomalu stává móda a strany se
předvádějí alespoň v deklarované průhlednosti. Ukazuje se tedy, že je
možné transparentně sehnat peníze a stejně transparentně je i utratit. V
praxi ovšem narazíte na jiný problém. Ani za poměrně vysokou částku
nejste schopni realizovat viditelnou konvenční kampaň.
Tento
článek nepíšu proto, abych brečel. Jsem přesvědčený, že Piráti prorazí
nekonvenčním přístupem ještě dříve, než budou mít dost peněz na velkou
kampaň. Problém je ovšem jiný. Na jedné straně po politických stranách
chceme, aby se bránily prorůstání s byznysem, a na straně druhé je
nutíme vybrat na kampaň mnohem více peněz, než by bylo nutné za jiné
legislativní situace.
Kde vidím hlavní problémy?
1) Privatizace veřejného prostoru.
Porovnáme-li
situaci v Berlíně a v Praze, uvidíme velmi zřetelně rozdíl v možnostech
politické soutěže. V Berlíně mají politické strany možnost legálně
obsazovat sloupy veřejného osvětlení svými sololity. Mohou to dělat
bezplatně, ale na druhou stranu musí dodržovat pravidla.
Sololity
jedné strany smí být pouze na každé třetí lampě, aby jedna partaj
nezabrala celou ulici, musí být ve výšce alespoň dva metry, aby
neomezovaly chodce, a v neposlední řadě musí strany zajistit jejich
úklid po volbách. Každý plakát musí být podepsaný, jinak je odstraněn.
Zatímco
v Praze tedy stojí výroba a umístění sololitu na dobu volební kampaně
zhruba tisíc korun, v Berlíně je to desetkrát méně. Navíc díky tomu, že
povolení vyvěšovat sololity mají všechny strany od stejného data, hrají v
kampaních mnohem větší roli dobrovolníci. Platí, že kdo dřív přijde, má
lepší místa.
2) Inzerce versus články
Další problém, se
kterým se setkáte, je to, že jako opoziční kandidát máte po celý
předvolební boj výrazně omzenou možnost dostat se do médií. Zatímco
vláda nebo třeba krajské zastupitelstvo je ve zprávách každodenně, o
vašich akcích média informují minimálně, „aby nikomu nestranila“. V
situaci, kdy lidé většinu inzerce jednoduše přeskakují, je to téměř
neřešitelný problém. Snad jedině Andrej Babiš s tím může něco udělat.
Koupil si vlastní média jako PR agenturu…
3) Známosti na radnici
Kontakty
na radnici mají často v kampani větší vliv než efektivita výroby
propagačních materiálů. Jeden povedený zábor 1 × 1 metr může sice
ušetřit desítky tisíc korun, ale dopředu není vůbec jasné, jestli je to
po administrativní stránce jednoduchý nebo složitý úkol. Kapitola sama
pro sebe jsou potom radniční noviny, které často dělají zavedeným
stranám nepokrytou propagaci a tváří se jako nezávislý zpravodaj.
4) Státní příspěvek jde na kampaň místo na činnost
Možná
největším problémem financování politických kampaní je, že do nich
směřují peníze, které měly jít úplně jinam. Nechme stranou úplatky a
podívejme se na příspěvky na mandát. Politické strany dostávají značné
sumy (téměř milion korun ročně) za každé poslanecké či senátorské
křeslo, které získají. Prostředky ovšem neinvestují do podpory práce
kandidáta a rozvoje své politické činnosti (což bylo zřejmě cílem
zákonodárce), ale místo toho je odklánějí do billboardů a dalších PR
služeb. Tím výrazně zvedají ceny reklamy i pro ostatní, kteří ze státní
dotace nežijí.
Pokud tedy stát stojí o to snížit závislost
politických stran na jejich sponzorech, měl by jim v prvé řadě umožnit
dělat politiku nízkonákladově. Nestačí ztížit situaci podvodníkům,
důležitější je dát poctivým šanci prorazit i bez milionů.
Reportáž o tom, jak vypadá volební kampaň Pirátů v Berlíně, si můžete přečíst zde.
Psáno pro Deník Referendum
Datum: 28. 9. 2012, Autor: Mikuláš Ferjenčík
Přečteno: 157x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.4.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)