Vážně se musíme připravit na čtvrtou bednu?
Posted on Duben 19th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské NovinyVážně se musíme připravit na čtvrtou bednu?
Anglický originál tohoto článku původně vyšel v polovině prosince loňského roku. V souvislosti s odsouzením Víta Bárty a dalšími událostmi v nedávné době ale bohužel opět získal na aktuálnosti.
19. 4. 2012
Když sleduji legislativní ohavnosti zvané SOPA, PIPA a NDAA ve Spojených
státech kráčet ve stopách zákonů DMCA a Patriot Act, napadá mne při tom, že se
nejspíš naplňuje nejhorší možný scénář pro občanská práva.
Vnitřní diskuze ve švédské Pirátské straně se dlouho točila kolem toho, že
naším úkolem je zabránit Evropě propadnout se do totalitního fašismu. Spojené
státy jsou ztracené, už jim není pomoci a propadnou se. Naším úkolem je
zabránit Evropě, aby je s nadšením nenásledovala, a včas přeseknout provaz.
Před pěti lety to bylo zřejmé a dnes je to do očí bijící.
Bolestivý článek
Napsat tento článek mi trvalo hodně přes 24 hodin, po týdnu odkládání.
Když už vím, co chci říct, typický článek mi trvá 30 až 45 minut. Tady nebyl
problém v tom, že bych nevěděl, co chci říct, ale že jsem toho chtěl říct
tolik a nevěděl jsem, jak daleko se odvážím zajít. Nakonec jsem se rozhodl, že
se nebudu krotit a prostě své myšlenky otevřeně vyložím na stůl.
Na tohle téma existuje skvěly mem, který mnozí
citují. Svoboda se hájí pomocí čtyř beden: od mýdla, volebních, pro porotu a
od munice. Používejte v tomto pořadí.
Protože tohle je globální blog, musím a chci tu vysvětlit tuhle americkou
slovní hříčku. Tyhle „čtyři bedny“ totiž nebudou hned jasné lidem,
jejichž mateřštinou není angličtina a žijí mimo americkou kulturu:
- Bedna od mýdla: Bedna, na které stojíte na ulici, když se veřejnosti
snažíte vysvětlit svoje názory. Přeneseně, vytváření veřejného mínění o vaší
záležitosti. - Volební bedna (volební urna): Veřejné svobodné demokratické volby. Když
zákony nefungují a zvolení zastupitelé to nechápou, vyměňte je. - Bedna pro porotu: Když to nechápou žádní veřejní zastupitelé, ani ti
zvolení, ani ti kandidující, předposlední linií obrany je soudní systém, který
může zrušit zákony omezující ta nejzákladnější práva. (V americkém soudním
systému kromě soudce v některých případech rozhoduje také porota složená z
řadových občanů. Porota obvykle zasedá v uzavřené ohrádce, proto
„bedna“ — pozn. překl.) - Bedna od munice: Pokud je systém natolik prorostlý korupcí, že se všechny
státní složky chovají jako jedna jediná, a zákony není možné změnit v zájmu
ochrany základních svobod, zbývá jen jediná možnost.
Momentálně jsme už u třetí bedny a i ta začíná selhávat. Snažím se opravit
druhou bednu, aby se aspoň Evropa ubránila. Ale je to obrovské sousto,
přestože čistě statisticky je to možné. A co hůř, lidé u moci vytvářejí
atomsféru, kde fakta a vzdělání jsou vnímána jako dětinská zábava.
Zákonodárství se stalo antivědeckým, řízeno hlavně čtyřmi zájmovými
skupinami, které nechtějí, aby fakta překážela jejich variantě
ideologie-náboženství. Ponaučení z doby osvícenství se stále častěji stávají
překážkou. Z informací se stalo něco nebezpečného, a přitom jsou
šířeny dříve nevídanou rychlostí. Možná proto jsou vnímány jako nebezpečí.
„Střezte se těch, kteří by vám chtěli odepřít přístup k
informacím, protože se v duchu vidí být vašimi pány.“
Tyto události ženou vpřed čtyři hlavní skupiny. Každá přispívá trochu
jinak, ale dohromady tvoří smršť, která uzavírá společnost.
- Politici apatičtí k technice: Zákonodárci, kteří nejen nechápou
technické dopady svých rozhodnutí a regulací, ale navíc se pyšní tím, že
nechápou infrastrukturu společnosti: jako by taková snaha byla pod jejich
úroveň. Také se snaží uhrát body posluhováním dalším třem skupinám a hloupými
vtípky na adresu svých kolegů, kteří chápou technické důsledky projednávaných
návrhů. - Kopírovací průmysl: Průmysl ohrožený zastaráním v důsledku kombinace
samotného konceptu občanských práv se současnou informační technologií.
Protože pokrok techniky se nedá vrátit, snaží se zbourat to druhé. - Bezpečnostní kšeftaři: Vybraná hrstka lidí na seškrtávání jedné občanské
svobody po druhé vydělává majlant. Podívejte se třeba na svlékací skenery na
letištích. Přesně ta sorta lidí, kteří pro zisk rozpoutají válku; „koho
zajímá, že nějakých sto tisíc zemře“. Proč nejmenovat
„Halliburton“ a „Blackwater Security“? - Různí totalitářští fundamentalisté: Rozhodně není nouze o lidi, kteří by
vám chtěli diktovat, jak máte žít svůj život. Ať už chtějí vaše svobody ořezat
v zájmu zachování hodnot Křesťanství, Islámu, Socialismu nebo nějaké jiné
příručky, která předstírá, že obsahuje všechny odpovědi, v podstatě jsou
všichni stejní. Absolutně nejhorší sorta jsou ti, kteří předstírají, že to
dělají „v zájmu dětí“, jako třeba ECPAT.
Když se tihle dají dohromady, vznikne smršť tvořící zákony, které nejsou v
zájmu veřejnosti, ale proti veřejnosti ve prospěch několika zájmových skupin.
Takto schválené zákony tak nemají sebemenší problém s odebíráním všech našich
svobod, od práva na soukromí a svobodu projevu/názoru (kopírovací průmysl) po
naše právo svobodně chodit po ulici a dokonce samotné právo na život
(bezpečnostní kšeftaři). Proto je nutné vytvořit prostředí doslova nepřátelské
k faktům a nezávislým výzkumům. Už se to jednou povedlo (opět: kopírovací
průmysl, „terorismus“).
Vezměme si jako příklad semipolitickou vědu zvanou kriminologie.
Vědu založenou na důkazech zkoumající co se stane, když zákony, jejich
vymáhání a vynášení rozsudků uspořádáte určitým způsobem. Jedním z jejích
klíčových konceptů je mezní odrazení, podle kterého když někdo spáchá
zločin, vaším cílem je zajistit, aby se násilí už dále nestupňovalo, takže
vždy bude existovat ještě tvrdší trest, kterému se pachatel bude moct
vyhnout.
Například když za loupež i vraždu bude stejný trest, pro zloděje bude
logické zabít každou oběť, protože když ho chytí, nebude to mít vliv na výši
trestu. Právě naopak — bude o jednoho svědka míň, a tedy menší riziko,
že vás chytí. Proto je nutný výrazně tvrdší trest za vraždu než za loupež. To
je příklad mezního odrazení.
Včera v noci (15. prosince 2011 — pozn. překl.) Senát spojených států
tuto vědu ignoroval a většinou 86 hlasů ku 13 schválil, že kdokoliv může být
neomezeně dlouho držen ve vazbě, nebo dokonce popraven, bez soudu i obvinění.
86 ku 13! Proto jsem napsal, že Spojené státy jsou už ztracené. Protože co se
stane, když člověka můžou zavřít do vězení a dokonce rovnou popravit bez
ohledu na to, jak moc se snaží dodržovat zákony? Když už se nikdo neobtěžuje
ani s předem rozhodnutou soudní fraškou? Včera jsem o tom tweetoval. Dokonce
jsem zmínil i Čtvrtou bednu.
Navíc propaganda už to začala používat proti řadovým odpůrcům. Lidem, kteří
nesouhlasí s papaláši. Ta věc s časově neomezenou vazbou a popravami se
ve Spojených státech sice bude týkat jen „teroristů“, jenže
zároveň byli řadoví demonstranti na shromážděních označeni za
„nízkoúrovňové teroristy“. Člověk nemusí být génius, aby mu došlo,
kam tohle směřuje, přestože spousta lidí pochopitelně trpí sebeklamem normálnosti
— naprostým odmítáním vnímat události, které se dějí přímo před jejich
očima. Jak už jsem řekl, USA čeká několik opravdu temných desetiletí.
Dovolte mi nastínit závažnost situace. Až budou zákony tohoto druhu
schváleny a několik lidí bude zmizeno, když uvidíte několik policistů
jdoucích směrem k vám, logickou možností bude prostě je z dálky zabít. Vlastně
vám to už nic horšího nemůže přinést, a zvýší to vaše šance na přežití a
svobodu. A lidé se začnou seskupovat, aby si v tom navzájem pomáhali —
dost rychle. V tu chvíli už zákony nic neznamenají (i kdyby probíhaly předem
rozhodnuté soudní frašky); pouliční schopnosti rozhodují doslova o vašem
životě a smrti.
Ve Švédsku před pár lety zafungoval podobný sebeklam normálnosti,
když bylo soukromí likvidováno v zájmu všeobecného odposlechu telefonů.
Kdokoliv mohl být a je odposloucháván, hromadně, bez soudního příkazu,
oznámení, podezření ze zločinu a ničeho dalšího. Když jsme pořádali protestní
shromáždění a četli připravovaný zákon kolemjdoucím, slovo od slova přímo ten
zákon, nikdo nám nevěřil. Prostě nám odmítali věřit, že by se něco takového
mohlo dít. Mysleli si, že si to vymýšlíme, a bylo to moc neuvěřitelné, než aby
si to ověřili. To bylo v mém politickém životě jedním z nejvíce frustrujících
období vůbec. Ještě se k tomu vrátím v pozdějším článku.
Ale ilustruje to jinou podstatnou věc. Klíčové zbraně nejsou ty, které
vysokou rychlostí metají olovo, měď nebo ocel, ale mobilní telefony. Když
budete pozorovat mladší generaci — tím je obecně myšlena mladší polovina
populace — když vidí probíhající zločin, všichni vytáhnou mobilní
telefony, ale ne aby volali policii. Všichni vytáhnou mobilní telefony a
začnou nahrávat, pokud možno se samotným procesem nahrávání probíhajícím někde mimo samotný telefon (který je v
nebezpečí zničení kvůli blízkosti probíhající události).
Slim Amamou, Pirátský
aktivista z Tuniska, který působil jako ministr v tuniské vládě, si všiml, že
všechny aktivistické fotky z arabského jara vždy zachycovaly další lidi fotící
stejný výjev pomocí mobilů. Takže hlavní motor revoluce jen nepoháněl vše
vpřed — zároveň dával zřetelný návod, jak pomoct šířit důkazy dalšího
týrání.
Šlechta má důvod snažit se ovládnout net za každou cenu. Stejný důvod,
kvůli kterému o něj musíme bojovat.
Věřím, že si bezpodmínečně musíme zvolit cestu demokracie, dokud existuje
naděje, že demokracie přinese svobodu. Jenže tato cesta se bohužel uzavírá
— je uzavírána našimi volenými zastupiteli ve prospěch zájmových
skupin. Zisků a fundamentalismu. Ještě není zcela uzavřená, ale spousta
aktérů na jejím uzavření horlivě pracuje.
Jsem běloch, muž středního věku v Evropě. Vzdělaný podnikatel. Dokonce
vyznamenaný jako jeden z největších myslitelů světa. Podávám si ruce s
prezidenty, představiteli vlády a ministry po celém světě. Dokud si jen půjdu
svojí cestou, nemusím se od vlády bát absolutně ničeho. Logicky bych si
měl uvědomit jako jeden z posledních, že by k něčemu takovému mohlo
dojít.
Tahle myšlenka není tak děsivá kdyby byla chybná jako kdyby byla správná:
možná jsem. Možná si to spousta ostatních myslí, ale neříkají to nahlas.
Jestli je to tak, velká část západní široké veřejnosti sledovala arabské jaro
a psychicky se připravovala na možnost, že během svého života budou muset
udělat to samé.
Někteří lidé věří, že Evropa obecně (a zvláště skandinávské země) je
přístavem naděje. V následujících článcích ukážu, že tu máme politiky, kteří
si podle všeho nepřejí nic jiného než následovat Spojené státy do temnoty.
Jenže — což je důležité — Evropa se ještě může zachránit.
Aktivismus tu stále může přinést výsledky, stejně jako politická práce, tvrdá
práce v ulicích. Můžeme tenhle trend obrátit. Můžeme. Můžeme a musíme.
Nechci dojít až do situace, kterou popisuji v tomhle článku. Nechci.
Proklínám lidi, kteří tohle páchají a nutí mě uvažovat tímhle způsobem. Ale
když po letech protestů a tvrdé práce s cílem jít jiným směrem budu do takové
situace vtažen, přizpůsobím se tomu, budu bojovat za svobodu, jak bude v mých
silách, a budu ostatním pomáhat organizovat se za stejným cílem. Od psychických
příprav jsem pokročil k praktickým přípravám na děsivou a drastickou možnost,
že budoucnost bude ošklivá, hodně ošklivá.
Pistole a terč nahoře na ilustrační fotce k tomuto článku narozdíl od 99%
fotek na tomto blogu nepochází z fotobanky. Tuhle konkrétní fotku jsem vyfotil
na svém stole půl metru od místa, kde sedím.
TL;DR z pera
Anonymous: „Prosba Evropě — nechoď ve šlépějích Spojených států.
Totalitní fašismus není legrace.“
Původní zdroj: Rick Falkvinge Do We Really Have To Prepare For The Fourth Box?.
Datum: 19. 4. 2012, Autor: překlad Martin Doucha
Přečteno: 1320x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 33 čtenářů, celková známka je 1.12.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)