Soukromá armáda Amandy Palmer
Jsem velkým hudebním fanouškem Amandy od dob Dresden Dolls, je skvělá
hudebnice a její energie na jevišti je naprosto jedinečná. A, aby to
nebylo málo, ještě klofla Gaimana a alba dává ke stažení za „zaplať,
kolik chceš“. Může jí člověk nemilovat?
1. 6. 2012
Její nejnovější husarský kousek už jsem jednou adoroval, uběhl měsíc a projekt na Kickstarteru doběhl. Jak to dopadlo? Jednoduše výborně.
24883 lidí poslalo 1 192 793 dolarů, včetně mých skromných pěti – které
při průměru 48 dolarů na příspěvek vypadají velmi nedůstojně. Na
nahrání a propagaci nového alba sháněla AFP (Amanda Fucking Palmer) s
novým projektem Grand Theft Orchestra sto tisíc. Skromná částka -
vzhledem k tomu, že label by to udělal za půl milionu. Fanoušci dali 1,2
milionu, AFP jim totiž nabídla na oplátku neodolatelné laskominy: za
dolar nové album ke stažení, za pět k tomu přidává pdfko s texty,
fotkami a nahými fotkami (full frontal asi nebude), za pětadvacet CD s
obřím bookletem, digitální album a písemné poděkování. Za padesát totéž,
jen místo CD je zastaralým médiem vinyl. A tak dál, s rostoucím
příspěvkem se objevuje kniha s reprodukcemi umělců, které Amandina hudba
pudila k výtvarnému vyjádření. Nejdražší balíčky, které někdo koupil,
byly: AFP house party (5000 $) a obraz vaší maličkosti od AFP a večeře
(10000 $).
Jak se Amandě podařilo postavit tak oddanou armádu fanoušků? Odpověď dává na Techdirtu.
„Celý den tweetuju. Sdílím svůj život. Svůj opravdový život. I
ošklivé a těžké věci. Svůj blog sleduju zbožně. Čtu komentáře. Ptám se o
rady. Odpovídám na otázky. Řeším problémy. Beru fanoušky za slovo, když
mi na koncertě řeknou, že jim vinyl přišel zničený. Nesnažím se schovat
za závojem slávy. Nechci být něco víc než člověk. Dělám chyby, hádám se
a omlouvám se. Sdílím své bytí. Bezostyšně žádám o pomoc. Spím u
fanoušků. Jím s nimi. Čtu knihy, které píšou. Chodím na jejich divadelní
a taneční představení, ať už online nebo osobně. Přispívám na jejich
sbírky. Občas mě svezou domů. Chtějí mi pomoci, protože za ta léta už mě
znají natolik, že opravdu vědí, KDO JSEM. Nevidí mě jednou za čas jako
fotku u reklamy na mé nové album, vidí mě jako opravdového
trojrozměrného pohyblivého člověka. Žijícího a pracujícího.“
Takoví fanoušci takovým umělcům rádi zaplatí. Že bude Janda zase brečet,
jak lidi stahujou a neplatí za to, co jim tlačí do hlav průmysl a
rádia? Tak ať! Třeba nastává doba, kdy tahle demokratizace hudebního
průmyslu bude motorem kvalitní hudby. Je to demokratizace, protože nám
všem umožňuje přímo ukazovat, co se nám líbí. Studia ať si klidně
prodělávají na umělohmotných hvězdičkách, o kterých za tři čtyři roky
nebude ani vidu ani slechu. Teď už rozhodneme my, co se nám líbí, ne
kapitáni průmyslu. To, že stahujeme a vybíráme si, komu půjdeme na
koncert, koupíme si placku nebo tričko, přerozděluje peníze určené na
zábavu naprosto zásadním způsobem ve prospěch toho, co jsme si sami
vybrali, na úkor toho, co nám vybraly labely.
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem – http://navlnachtnf.blogspot.cz/2012/06/soukroma-armada-amandy-palmer.html
Autor obrázku Mykal Burns!
Datum: 1. 6. 2012, Autor: trinitrofenol
Přečteno: 314x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 10 čtenářů, celková známka je 1.1.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)