Soud pro lidská práva: Tresty za sdílení souborů jsou porušením lidských práv
Posted on Únor 10th, 2013 by GreyLink in X. Pirátské NovinySoud pro lidská práva: Tresty za sdílení souborů jsou porušením lidských práv
Evropský soud pro lidská práva vydal rozhodnutí, že kopírovací monopol je v přímém konfliktu se základními lidskými právy dle definice Evropské unie a dalších. To znamená, že ode dneška v EU není možné lidi sdílející kulturu odsoudit jen za porušení kopírovacího zákona; uložení trestu je odteď mnohem složitější. Můžeme od toho očekávat dalekosáhlé důsledky, nejen soudní, ale i díky potvrzení, že kopírovací monopol je v rozporu s lidskými právy.
10. 2. 2013
Nad rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku se nedá jen
tak mávnout rukou. Tento soud dohlíží na Evropskou
úmluvu o ochraně lidských práv, což je součást Ústavy Evropské unie a
většiny evropských států. Když tento soud vydá rozhodnutí, toto rozhodnutí má
automaticky ústavní váhu v celé Evropě (kromě Běloruska, které není
signatářem úmluvy).
Tedy kopírovací monopol jako celek — což je v evropských státech jen
obyčejný
zákon — byl právě prohlášen za druhořadý oproti ústavnímu právu na
sdílení a přijímaní kultury, jak je definováno v článku 10 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv:
„Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje
svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez
zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.“
Že kopírovací monopol je v přímém konfliktu s občanskými právy tvrdíme už
dlouho (jeden z mých nejznámějších proslovů, Copyright regime vs.
civil liberties, to dokonce zdůrazňuje už v názvu). Přestože justice na
nové jevy reaguje pomalu a takovéto otázky velmi pomalu probublávají k
nejvyšším soudům, jejchž rozsudky mají největší váhu, jsem rád, že se tato
otázka konečně dostala na stůl tomu nejpovolanějšímu soudu a soud udělal
jediné rozumné rozhodnutí.
Tento rozsudek ale neznamená, že lidi sdílející kulturu vůbec není
možné odsoudit. Lidská práva je možné omezit, pokud je splněn dobře známý
třístupňový test: rozsudek musí být nezbytný v demokratické společnosti,
předepsaný zákonem (to kopírovací monopol je) a v zájmu legitimního cíle (o
tom by se dalo dlouze diskutovat).
Znamená to, že lidi už není možné trestat jen za samotné porušování
kopírovacího monopolu. Soud pro lidská práva prohlásil, že žádný soud v Evropě
nesmí nikoho legálně odsoudit za porušení kopírovacího monopolu při sdílení
kultury jen na základě samotného porušení zákona. Soud, který bude někoho
soudit za porušení kopírovacího monopolu, musí pro uložení trestu dokázat, že
tento trest je nezbytný pro ochranu samotné demokracie. A to je mnohem
obtížnější.
Jsem rád, že se lidé pronásledovaní za sdílení kultury a vědomostí po celé
Evropě mohou opřít o toto významné soudní rozhodnutí. Chtěl bych vidět, jak
budou lobbisté kopírovacího průmyslu argumentovat, že v zájmu ochrany
demokracie je nutné poslat za mříže matku samoživitelku se třemi dětmi,
protože sdílela popové písničky.
Anglické shrnutí
francouzského
rozsudku opravdu stojí za přečtení (můj výcuc):
Evropský soud pro lidská práva poprvé v meritorním rozhodnutí
ozřejmil, že odsouzení na základě autorského práva za nelegální reprodukci
nebo veřejné sdělování materiálů chráněných autorským zákonem může být
považováno za zásah do svobody projevu a informací dle článku 10 Evropské
úmluvy. Takovýto zásah musí být v souladu se třemi podmínkami zakotvenými v
druhém odstavci článku 10 Úmluvy. To znamená, že trest nebo jiné soudní
rozhodnutí založené na autorském zákoně omezující svobodu projevu osoby nebo
organizace musí být kromě toho, že je předepsáno zákonem a v zájmu legitimního
cíle, navíc věcně motivováno jako nezbytné v demokratické
společnosti.
Jinými slovy, již nestačí odůvodnit sankce nebo jiné soudní
rozhodnutí omezující uměleckou nebo novinářskou svobodu jednotlivce tím, že
byla porušena ustanovení autorského zákona. Stejně tak nestačí uvážit, že
nedovolené užití, reprodukce nebo veřejné sdělování nepodléhá některé úzce
interpretované výjimce v samotném autorském zákoně, včetně takzvaného
třístupňového testu. [...]
Od Glyna
Moodyho.
Aktualizace 1: Tento rozsudek nechápejte jako úplnou legalizaci sdílení.
Nic takového v něm není. Říká se v něm, že porušení kopírovacího monopolu
nestačí k odsouzení a že zákony o kopírovacím monopolu jsou ve střetu s
lidskými právy. To jsou samo o sobě dvě obrovská vítězství. Ale to neznamená,
že za sdílení kultury už nikdy nikoho neodsoudí — jen že soudy musejí
vedle splnění předchozích kritérií pro uložení trestu navíc zdůvodnit,
proč je trest „nezbytný v demokratické společnosti“.
Bude trvat roky, než při tak širokém prostoru pro interpretaci vzniknou
potřebné precedenty, a konkrétní souzený čin spolu s úmyslem bude pečlivě
posuzován z hlediska hodnoty pro demokracii jako takovou — právníci
nahrávacích společností budou trest zdůvodňovat kruhovou argumentací
(„dodržování zákona je v demokracii nezbytné, takže předpoklady jsou
splněny“) a právníci hájící lidská práva budou nejspíš jakýkoliv trest
zase odmítat („lidská práva vše přebíjejí“). Takže přestože tento
rozsudek přinesl dvě důležitá vítězství, není to konec boje ani konec
války.
Aktualizace 2: Pár lidí poukázalo na konečný rozsudek a řekli, že je
šílený, a ptali se, v čem je to dobrá zpráva. Celkový rozsudek byl o
fotografiích pořízených na módní přehlídce a později vydaných komerčně, kde
Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že udělením šíleného odškodného nebyla
porušena lidská práva. Jenže na tomto rozsudku není zajímavé to konečné
rozhodnutí — zajímavá jsou dvě pomocná rozhodnutí zmíněná výše,
která soud udělal ještě před vynesením konečného rozsudku:
- Kopírovací monopol je ve střetu s lidským právem přijímat a sdílet
vědomosti a kulturu; - Soud musí tedy pro odůvodnění libovolného rozsudku na základě kopírovacích
zákonů navíc prokázat, že tento rozsudek je „nezbytný v demokratické
společnosti“.
V této kauze Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že módní přehlídka a
zveřejnění byly čistě komerční a neměly žádný podstatný význam pro demokracii,
jehož ochrana by měla dostat přednost před kopírovacím monopolem. V podstatě
soud řekl, že politické projevy a politické vyjadřování může přebít kopírovací
monopol — například když budete seedovat dokument o porušování lidských
práv s cílem vyvolat politickou změnu, bude to po tomto rozsudku s největší
pravděpodobností legální, což předtím nebylo.
Takže tento rozsudek — nebo přesněji dvě pomocná rozhodnutí
vedoucí k tomu rozsudku — otevírá obrovskou právní šedou zónu, která
byla předtím úplně černá, a uvádí jasné příklady, kde by svoboda projevu měla
přednost před kopírovacím monopolem (přestože na konci došli k závěru, že
tato konkrétní kauza mezi takové příklady nepatří).
Několik lidí si všimlo, že soud možná jako hranici zvolil komerčnost vs.
nekomerčnost, takže veškeré sdílení by tím bylo legální, ale já bych na tuhle
interpretaci nespoléhal (byť by to rozhodně byl skvělý výsledek).
Opravdu zajímavé kauzy budou sdílení běžných komerčních filmů v politickém
kontextu s politickým úmyslem. U těch je teď výsledek ve hvězdách.
Datum: 10. 2. 2013, Autor: Překlad Martin Doucha
Přečteno: 522x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 2.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)