Proč jsem v pirátské straně?
Jeden ze členů Pirátské strany se rozepisuje o svých důvodech, proč se stal Pirátem. Platí jeho důvody i pro vás?
27. 11. 2012
Každou vteřinou protečou sítí miliardy bitů.
Některé z bitů jsou otisky reality, rozdělené do tří barevných složek, smrsknuté na součet sinusoid, poslané rychlostí světla kabelem pod oceánem směrem na server někde v Palo Altu, kde se fotka východu slunce nad Kilimandžárem stane další z miliard key-value párů ve skutečně Velké Tabulce.
Některé z bitů jsou revoluční nápady, co pět měsíců od teď kompletně změní některý z průmyslů, pomůže posunout vědecké poznání o něco dál, změní svět zase o něco k lepšímu.
Některé z bitů jsou viry americké a izraelské výroby, snažící se dostat do Íránských centrifug. Některé z nich pocházejí od skupiny čínských hackerů, o nichž se oficiálně nic neví – odkud jsou, pro koho a proč dělají – jenom to, že jsou kurva dobří. Některé z nich jsou z ruských všechno-je-tu-legální serverů, kde spammeři spamují, viry se šíří, a farmy botnetů si vydělávají jenom tím, že na nic netušících počítačích minují BitCoin, kryptografické zlato dvacátého prvního století.
Některé z bitů jsou pseudonáhodná data – něco, co na první pohled vypadá jako zmatený šum bitů, ale ve skutečnosti jde o data člověka, který si váží svého soukromí – data, zašifrovaná veřejně dostupnými a známými algoritmy, založenými na násobení a mocnění velkých prvočísel v ještě větším prvočíselném okruhu, což je něco, čím Diffie s Hellmanem s tužkou a papírem udělali už v sedmdesátých letech čáru přes rozpočet NSA, CIA a dalším špehům, co si nemůžou pomoci a prostě Musí Poslouchat, asymetrická kryptografie v podání Rivesta, Shamira, Adlemana dovedla k dokonalosti, a hnutí cypherpunku naimplementovalo v implementacích jako PGP, OpenSSL nebo Tor.
Neberme na lehkou váhu to, že dnes můžeme opravdu po nezabezpečené lince pomocí veřejně známých technologií mluvit s kýmkoliv na druhé straně světa, aniž by nás kdokoliv špehoval.
A vládám se to nelíbí. Vlády východních i západních států, rozvojových i vyspělých, parlamentních i teokratických náhle zjistily, že tu před nimi leží něco, co nejde zkontrolovat. Co nejde zastavit. A to, co zasadili Diffie s Hellmanem v roce 1976 u papíru a knih o algebře, teď najednou otevírá cesty k informacím lidem v Íránu, Číně, USA. To, co začínalo v mailovém listu cypherpunkerů, teď shazuje diktátorské režimy na blízkém východě.
A vlády východních i západních států, rozvojových i vyspělých, parlamentních i teokratických kolem sebe najednou začínají kopat a jako odpověď sledují a zakazují ještě desekrát tolik co předtím. A využívají legální i podpásové ataky, aby si nad elektronickým světem udržely kontrolu (přičemž megakorporace jim zdatně sekundují – protože pro CISCO a NOKII je obchod s cenzorskou Čínou jako každý jiný). A ač bych rád řekl opak, tak se v kontrole i vašich elektronických kroků stávají efektivnějšími a efektivnějšími a sledují čím dál tím raději.
Na co se teď musíme ptát je – necháme je?
Doufám, že ne.
Proto jsem v Pirátské straně.
Naopak – některé z bitů jsou filmy, hudba nebo knížky – kultura, která byla od nepaměti sdělována a sdílena od člověka k člověku, od doby, kdy jeden lovec nakreslil na skálu obrázek mamuta tak, aby ho vidělo co nejvíc dalších lovců; od doby, kdy lidé začli vyprávět příběhy o posvátných horách a u ohňů zpívat písně, co mysl přenesou jinam, a jedině vyprávěním příběhů, jedině přenosem obrazu ze člověka na člověka vytváří společně sdílenou kulturu – něco, čím se člověk liší od zvířete, něco, co už od nepaměti nepatří jedné osobě.
A stejně, jako jsme kdysi dávno vyprávěli a navzájem si sdíleli příběhy o hrdinech, kteří přeplavali oceány, prali se s draky a spravedlivě vládli nad zemí, stejně tak dnes žasneme nad superhrdiny v masce, žasneme nad hudbou, která v nás vyvolá cosi prapůvodního, a je nám jedno, že jsme poslední příběh hrdiny – který už sice nekolí ohavného Grendela rodu Kainova, ale zase umí lépe střílet a vodku s martini chce protřepat, nemíchat – už nesdíleli u ohně, ale prostřednictvím decentralizované peer-to-peer sítě a tím, že jsme si vůbec dovolili něco takového udělat, jsme porušili několik mezinárodních zákonů — protože sdílení kultury a informací je natolik lidské, přirozené a normální, že někde vevnitř víme, že tohle není zločin – že tohle je něco, co člověk prostě dělá.
Sdílení je normální, a podle statistik internetového trafficu nejsem sám, kdo si to myslí. Některé vlivné skupiny si to nemyslí a pod záminkou zastupování autorů se snaží omezit osobní svobody.
Doufám, že se jim to nepodaří.
A proto jsem v Pirátské straně.
Datum: 27. 11. 2012, Autor: Karel Bílek
Přečteno: 127x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 2.2.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)