Petr Vileta: Patří Pirátské strany do vězení?
Posted on Leden 14th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské NovinyPetr Vileta: Patří Pirátské strany do vězení?
Přinášíme další reakci na text Benjamina Kurase, který byl publikován v Mladé frontě DNES 9. ledna 2012 s titulkem „Pirátské strany patří do vězení“. S Kurasovými názory polemizuje pirát Petr Vileta. Benjamin Kuras je spisovatel, dramatik, překladatel a publicista. Spoluzakládal Stranu svobodných občanů a kandidoval za ni ve volbách do Evropského parlamentu (2009), v kterých ovšem strana neuspěla.
14. 1. 2012
Pod tímto titulkem vyšel článek Benjamina Kurase v MF Dnes a na svém blogu ho publikuje s titulkem Svobodné, nebo kradené?. Jako Pirátovi mi to nedá, abych neodpověděl.
Předně chci panu Kurasovi poděkovat, opravdu, bez špetky ironie, větší reklamu nám nemohl udělat. On nepíše o žádných bezvýznamnostech a prkotinách a když už si vzal na paškál Pirátské strany, musí to být závažné.
Cituji z článku:
„Představme si politickou stranu s programem bezplatného bydlení, jídla, šat, bot a třeba ještě nábytku. Představme si, že taková strana voličům dokonale vysvětlí, že na tyto bezplatné věci a služby mají morální právo, protože na nich někdo nepřiměřeně a nemravně vydělává.“
A teď já. Představme si politickou stranu s programem bezplatného zdravotnictví, veřejnoprávního vysílání, stravenek, režijních jízdenek pro zaměstnance železnice a štědrým systémem sociálních dávek. Představme si, že taková strana voličům dokonale vysvětlí, že na tyto bezplatné věci a služby mají právo. Safra, tohle mi něco připomíná. Co jen to může být? Aha, už to mám. Sociální demokracie jako vyšitá. Patří snad socialisté do vězení? No někteří možná, ale ne pro svůj politický názor, ale pro trestné činy, spáchané buď záměrně, z hlouposti, nebo z nedbalosti.
Pan Kuras se domnívá, že je možné vlastnit myšlenku a dokonce ji prodávat a to opakovaně. V jistém smyslu myšlenku vlastnit lze, ale jen potud, pokud ji držíte pouze ve své hlavě. Jakmile se myšlenka dostane na veřejnost, už to není myšlenka, ale informace a tu vlastnit nelze, aniž byste brutálně omezovali právo ostatních tu informaci přijmout a použít.
Kdysi dávno byla zveřejněná myšlenka bez ochrany. Fungovalo to tak tisíce let a příklad z doby ne tak dávné je třeba ruchadlo bratranců Veverkových. Různé pluhy byly známy již od starověku, ale oni přišli s něčím novým a kupodivu si to nedali patentovat, ale „Těšilo je, že jejich řešení funguje, že pomáhá lidem ulehčit jejich práci. Nevěděli, že se jedná o vynález, jehož patentování a obchodní využití by mohlo řešit jejich svízelnou finanční situaci. Dávali své řešení ruchadla k dispozici každému, kdo o ně požádal.“ Jak se lze na Wikipedii dočíst, na jejich myšlence vydělávali jiní, ale kdo je dnes zná? Ve škole se učí o bratrancích Veverkových.
Pan Kuras běduje nad trpkým osudem tvůrčích lidí, jak chudáci přijdou o práci a jejich obory zaniknou. Jenže tvůrci tvoří proto, že mají nápad, mají inspiraci a musí to z nich ven. Jestli někdo „tvoří“ jen pro peníze, pak je to na jeho „díle“ poznat. Kvalita je mizerná a pokud takový „tvůrce“ zemře hlady, pro svět to žádná ztráta nebude. Nebudu nikoho jmenovat ani z naší popmusic, ani z původců Hollywoodských béčkových filmů, každého čtenáře jistě vhodný příklad napadne.
Před pár desetiletími zavedený systém „ochrany duševního vlastnictví“ měl opravdu kdysi smysl, ale dnes je na překážku. Co kdysi pomáhalo, dnes škodí. Stejně, jako truhlář vyrobí vlastní model židle a prodá ho za konečnou cenu, stejně tak může spisovatel napsat román a prodat ho nakladateli za konečnou cenu. Jestli na tom nakladatel vydělá nebo prodělá, to je naprosto normální podnikatelské riziko. Ani ten truhlář totiž neví, jestli se zrovna jeho model židle ujme a budou ho lidé kupovat. Napřed musí jít do rizika, nakoupit materiál a tu židli vyrobit. Je jasné, že začínající truhlář bude prodávat svou židli za nižší cenu, aby vůbec mohl konkurovat ostatním, již zavedeným truhlářům. Stejně tak začínající spisovatel bude muset nabídnout svoji prvotinu za nízkou cenu a teprve až si získá jméno, může od nakladatele chtít víc. Ale tak je to všude, ani začínající kuchař nedostane stejnou mzdu, jako jeho kolega s dvacetiletou praxí.
Panu Kurasovi uniká i další věc, že dramatický pokles prodeje CD, DVD a dalších nosičů, ale i návštěvnost kin, neklesá důsledkem pirátského stahování, ale proto, že některé nosiče dat jsou již zastaralé a celkově se změnil způsob „konzumace“ uměleckých děl. Posluchači a diváci již nechtějí pasivně přijímat to, co je jim předkládáno, ale chtějí si vybrat jak dílo, tak způsob jeho poslechu nebo shlédnutí. Jak již jsem zmínil výše, kvalita mnohých děl je dost mizerná a proč bych si měl kupovat CD s jednou „peckou“ a devíti „vycpávkami“, které jsou tam jen proto, aby to CD obsahovalo alespoň 10 kousků? Když bude možnost si jednu písničku na Internetu koupit za rozumnou cenu, řekněme 10 Kč, tak si ji koupím. Jednu od toho, druhou od jiného, namixuji si je podle vlastního vkusu a nahraji kam budu chtít. Do PC, do mobilu, na MP přehrávač. Ale koupené dílo musí být moje a nikdo po mně nesmí požadovat, abych platil za každé poslechnutí či shlédnutí znovu. Zmíněnému truhláři přece také neplatíte pokaždé, když na jeho židli usednete.
A ještě k těm odhadovaným ztrátám. Ta čísla jsou naprosto vycucaná z prstu. Stalo se snad panu Kurasovi někdy, že by navštívil koncert, ten se mu nelíbil a pořadatel mu vrátil vstupné? Nebo že by si koupil nové CD nebo DVD, doma shlédl, shledal to šuntem a mohl to v obchodě vrátit? Mě se to tedy ještě nikdy nestalo a to už jsem těch šuntů viděl hezkou řádku. Mám oblíbenou kapelu, máme koupené jejich CD a vyjde další. Koupím si to za nehoráznou cenu 500 Kč, pustím první věc, nic moc, poslechu druhou věc, ještě horší a u třetí už se chytám za hlavu, protože „tohle se jim prostě nepovedlo“. Když si budu moci vybrat na Internetu, třeba i s poslechem krátké ukázky, vyberu si to, co se mi opravdu líbí a peníze půjdou těm umělcům, kteří budou oblíbeni. Jo, mimochodem, z dnešního CD jde autorům a muzikantům zhruba jen 10%, vše ostatní shrábnou vydavatelé, distributoři a reklamní agentury.
Pane Kurasi, doba se prostě změnila, Internet ji změnil. Staré české přísloví praví, že „Slovo, z huby vypuštěné, ani párem volů zpět nezatáhneš.“ Informace dnes proudí obrovskou rychlostí a co je jednou vypuštěno, to lze tisíckrát smazat, ale na tisíci a prvním místě se to znovu objeví. A pokud se budete soudit, jen dáváte práci advokátům, jako by už tak nebyli dost bohatí. Tahle zbytečná práce s ochranou neochránitelného nás, vyspělý svět, táhne ke dnu, nikoliv nechránění myšlenek. Jediný možný přístup je držet nápad pokud možno v tajnosti a rychle ho realizovat. To platí v technické oblasti. U uměleckých děl je třeba se jednak vrátit k tradičnímu osvědčenému modelu, že umělec vydělává vystupováním (i Karel Gott, a ať se to komu líbí nebo ne, to je pan zpěvák, si to myslí zde a zde) a za druhé změnit zastaralé obchodní modely a prodávat díla na Internetu, za rozumné ceny a v takové formě, v jaké ho lidé chtějí.
A na závěr ještě drobné upřesnění k Pirátským stranám. Švédové mají své dva europoslance, ale nemají 9% na národní úrovni. To se stalo v Něměcku, ve Spolkové zemi Berlín, kde z 15 pirátských kandidátů bylo zvoleno 15 poslanců do zemské vlády. A Češi nemají tři radní, ale pět, z toho dokonce jednoho „přeběhlíka“.
Petr Vileta je členem Pirátské strany, pravidelně publikuje na blogu na Aktuálně.cz.
Na text Benjamina Kurase již reagoval na Pirátských novinách Mikuláš Ferjenčík.
Datum: 14. 1. 2012, Autor: Petr Vileta
Přečteno: 155x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)