Maďarská pálenka
Ve střední Evropě je už zase dusno, tentokrát kvůli Maďarsku. Konzervativní „národní revoluce“ Viktora Orbána však skoro v ničem nepřipomíná dávné patálie s Rakouskem Jörga Haidera. Viktor Orbán a jeho lidé, kteří od dubna 2010 disponují ve své zemi ústavní většinou, jsou jiná káva.
14. 1. 2012
Nová ústava, proti níž 2. ledna protestovalo v Budapešti 100 tisíc lidí, nezná slovo republika. Zbylo jen Maďarsko. „Bože, žehnej Maďarovi,“ začíná preambule.
Jsme informováni průběžně, jak jsou v Maďarsku brána pod krkem média, Romové, ústavní soudci, bezdomovci, kompetence centrální banky, kriminálníci, soukromé penzijní fondy (byly fakticky znárodněny), Evropská unie i MMF. Víme, že Maďarsku padá rating za ratingem pospolu s národní měnou. A že forint táhne dolů polský zlotý i českou korunu. Politikové standardních liberálních demokracií jsou z Maďarska na mrtvici, Brusel je znechucen, Washington znepokojen, Bratislava je z těch Maďarónů jako na trní.
Vlastně bylo zvláštní, když se Petr Nečas 15. prosince, den před přerušením rozhovorů maďarské vlády s MMF, zastavil v Budapešti a s Viktorem Orbánem si notoval, byť na jiné téma: s miliardami na záchranu eurozóny (přes MMF) je nejlépe vyčkat.
Maďarskou „rovnou daň“ (16 procent) či tamní nucené práce nezaměstnaných český premiér výslovně nepochválil. Zato Orbán střihl si bonmot: Ve vztahu k EU je „potřebný chlad českého piva, a ne ostrost maďarské pálenky“. Možná neví, že Češi si občas dají s pivem i toho prcka. Anebo se poučil, že oheň je nutno skrývat pod pěnou poctivé chmeloviny. A že s MMF se (ani se stotisícem lidí v ulicích) nevybíhá, nýbrž (aspoň naoko) vychází.
Loni v srpnu vystihl zdroj maďarského maléru německý Die Zeit: Orbán jako obvykle využil skutečný problém, aby posílil svou ideologii (a politickou praxi). Skutečný problém byl znám už před volbami 2010 a popsal ho budapešťský list Heti Világgazdaság: „Demokratické hodnoty… se zdají být nadbytečné, když se v běžném životě nedostávají peníze na nákupy a na placení účtů.“ Skutečný problém spočívá i v tom, že nadnárodní instituce žádají strukturální reformy, které jsou lidsky nepředstavitelné: „Maďarsko musí být pannou, ale také skvělou milenkou,“ uvedl list. A to prostě nejde, někdo pak vždycky vstane, aby řekl ne.
Důsledky a celoevropský význam maďarského maléru spočívají právě v tomhle: tam, kde existuje levice pouze jako další štáb neoliberalismu, nebo jako pohrobek stalinských partají (anebo jako obojí), ujímá se pak kritiky někdo jiný.
Ten, kdo se opře o zděšené „střední vrstvy“, doma je obrátí proti vrstvám sociálně nejpokleslejším a směrem navenek proti nadnárodním strukturám. „Středostavovské“ sociální obavy přetavené v asociálnost, nacionalismus, historické resentimenty, xenofobii a rasismus – to jsou ingredience maďarské pálenky. Po Evropě se teď prodává všude.
Komentář Martina Hekrdly vyšel 11. ledna 2012 v deníku Právo. Šíření informací nelze zastavit.
Datum: 14. 1. 2012, Autor: Martin Hekrdla
Přečteno: 193x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 8 čtenářů, celková známka je 2.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)