Je načase zrušit volební klauzuli!
K tomu, aby politické hnutí nebo strana ve volbách získalo zastoupení v zastupitelském sboru, musí překročit pětiprocentní hranici, tzv. volební klauzuli (nesprávně kvórum). Tato klauzule chrání zavedené strany a brání malým stranám bez vlivných sponzorů, prostoru v médiích a kmotrů v pozadí, které nemají desítky milionů na kampaně, aby jim mohly konkurovat. A to i v době, kdy je již nespokojenost s parlamentními stranami tak velká, že voliči jsou ochotni riskovat, že jejich hlas nebude vyslyšen. V nedávných krajských volbách vítězná strana získala o pouhé procento více, než kolik hlasů propadlo vinou této nespravedlivé podmínky.
30. 10. 2012
V České republice musí podle volebních zákonů strana či hnutí k zisku
mandátu ve volbách překonat hranici 5 %, přestože by jí podle poměrného
systému zpravidla mělo stačit méně – ve volbách do Poslanecké Sněmovny
zhruba 0,5 %, do krajských zastupitelstev přibližně 1,5 (v krajích s 65
zastupiteli) až 2,2 % (při 45 zastupitelích). Každý sám ať si zváží, zda
to v případě voleb do Poslanecké Sněmovny dokonce neodporuje Ústavě, v
jejímž článku 18 se píše „Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným
hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.“
Bez
ohledu na ústavnost to považuji za nespravedlivé. V nedávných krajských
volbách propadlo 22,41 % platných hlasů (591 tis.), tedy jen o procento
méně, než získala vítězná ČSSD – v Ústeckém kraji propadlo dokonce
28,73 % platných hlasů. Nemluvě o 120 tisících bojkotujících voličů a
63% oprávněných, kteří vůbec volit nešli, protože jsou tak znechuceni,
že v tom nevidí smysl nebo si nedokázali vybrat. Ve sněmovních volbách
2010 takto propadlo 18,83% platných hlasů (985 tis. aktivních voličů). A
co hůř, reprezentaci těchto voličů, stejně jako těch, kdo vhodili
prázdnou obálku nebo volit nešli, si rozdělí strany, proti kterým jsme
volili!
Za první republiky volební klauzule neexistovala, v
Národním shromáždění bylo kolem 15 stran (příčinou této roztříštěnosti
bylo i národnostní složení Československa), přesto demokracie mohla
fungovat. Zastánci většinových volebních systémů je obhajují snazším
sestavováním vlády, což je i jeden z argumentů pro existenci
pětiprocentního prahu. To však zajišťuje silnou pozici zpravidla dvěma
největším stranám, které se střídají u moci a jen v případě relativního
neúspěchu obou stran, např. v důsledku skandálů, jsou nuceny vytvořit
vládu s dalšími malými stranami. Poměrný systém vytváří tlak na
zvyšování politické kultury a vyžaduje vyšší míru konsensuálního
rozhodování, namísto silového, a tak umožňuje reprezentaci různých
názorových proudů. Řešením je například menšinová vláda nejbližších
stran a vytváření ad hoc koalic při schvalování jednotlivých zákonů –
vláda a opozice jsou tak nuceny spolu komunikovat, vyjednávat a hledat
kompromis, který je veřejném zájmu.
Dalším a možná nejčastějším
argumentem pro hranici 5% jsou extremistické strany. Uzavírací klauzule
nebrání ve vstupu do Parlamentu (prý) extremistické KSČM a bude-li
pokračovat současný styl vládnutí, nezabrání ani jejímu vítězství (jako v
těchto volbách v Ústeckém kraji, kde mimochodem obdržela 2,22 % i
stalinistická KSČ) ani, stejně jako v Řecku, vstupu např. neonacistů (7 %
hlasů při 3 % klauzuli – v Ústeckém kraji nyní 4,39 %). Fašismus v
Itálii, nacismus v Německu i stalinismus v Československu se k moci
dostaly demokraticky, díky vítězství ve volbách – a jediné, co může
zabránit opakování této historie je zodpovědné vládnutí demokratických
stran. Klauzule ovšem našim „demokratickým stranám“ usnadňuje ignorovat
palčivé problémy ve společnosti a přehlížet nárust podpory násilných
řešení. Přitom například v Nizozemsku se extrémistů neobávají, přestože k
získání mandátu stačí zhruba 0,65 %.
Překážkou pro malé strany v parlamentních volbách (stejně jako v pražských komunálních) je rozdělení na krajské volební obvody, to však lze řešit několika způsoby, uvádím:
sloučení do jediného obvodu (jako na Slovensku)
dodatečným
přidělením mandátů, například z celostátní kandidátní listiny tak, aby
bylo dosaženo poměrného zastoupení v rámci celé republiky
To ale ať
je věcí obdorné i veřejné debaty. V krajských volbách zase ztěžuje zisk
prvního mandátu fakt, že první dělitel je určen jako odmocnina ze 2
(1,42) namísto 1, osobně však nepovažuji za nutné toto měnit. Ke zvážení
je i zda vůbec zachovat rozdělování mandátů D’Hondtovou metodou nebo se přiklonit k jinému způsobu. (Na pirátském fóru se toto diskutuje zde)
Nejsem
příznivcem snižování počtu zastupitelů (11 lidí zkorumpujete snáze, než
101), ani zrušení Senátu – považuji ho za smysluplný jak jiným způsobem
volby senátorů (může tak a je jen chybou občanů, že se to děje jen
vyjímečně, uspět nezávislý kandidát), tak jako pojistku proti špatným
zákonům předkládaným vládní většinou – naopak jsem pro posílení jeho
pravomocí. Alespoň dokud nebudou uzákoněny zákonodárná iniciativa,
obecné referendum, lidové veto a odvolatelnost politiků. Jsem
přesvědčený, že živit těch pár politiků, které si do parlamentu zvolíme,
nená zas tak velká cena a dvoukomorový systém je pojistkou demokracie.
Nepodaří-li se však zrušit toto nespravedlivé omezení, pak ani já
nevidím důvod, proč by poměrným systémem volené zastupitelské sbory měly
mít více než 20 členů!
TATO KLAUZULE NECHRÁNÍ NÁS A UŽ VŮBEC
NECHRÁNÍ DEMOKRACII. CHRÁNÍ POUZE VELKÉ STRANY. Nečekejme, zda snad
média zahájí požadovanou veřejnou debatu. Začněme s ní my, občané,
přimějme novináře a politiky zabývat se jí! Usnadnění kroužkování nebo
přímá volba prezidenta jsou jen malé ústupky – přesto by k nim
parlamentní strany nesvolily, nemusely-li by. My, občané, musíme najít
shodu. Sdílejte a šiřte informaci, pište k tématu, napište/setkejte se
se svým zastupitelem, uspořádejte demonstraci nebo happenning, konejte
podle vlastního uvážení a chuti. Politikům pak nezbude, než se podřídit.
Tab. 1:
Rozdělení mandátů podle výsledků v posledních krajských volbách D’Hondtovou metodou
a) podle současného zákona
b) v případě zrušení klauzule
c) v případě zrušení klauzule a změny prvního dělitele z 1,42 na 1
Obrázek kliknutím zvětšíte
Tab. 2:
Rozdělení mandátů podle výsledků v posledních sněmovních volbách D’Hondtovou metodou
a) podle současného zákona
b) v případě zrušení krajských volebních obvodů
c) v případě uplatňování klauzule jen při rozdělování mandátů v krajských volebních obvodech
d) v případě zrušení klauzule a zachování krajských volebních obvodů
e) v případě zrušení volební klauzule a poměrného systému v rámci celé republiky.
Obrázek kliknutím zvětšíte
Pár dodatečných informací k tabulce 2: Zisk mandátů v krajských volebních obvodech a) podle současného zákona,
c) Ústecký kraj – SPOZ (1); Vysočina – KDU-ČSL (1); Jihomoravský kraj – KDU-ČSL (2); Zlínský kraj – KDU-ČSL (1) , SPOZ (1);
d)
Praha – SZ (1); Středočeský kraj – SPOZ (1), Suverenita (1); Ústecký
kraj – SPOZ (1); Vysočina – KDU-ČSL (1); Jihomoravský kraj – KDU-ČSL
(2), SPOZ (1); Zlínský kraj – KDU-ČSL (1) , SPOZ (1); Moravskoslezský
kraj – KDU-ČSL (1), SPOZ (1), Suverenita (1)
Zajímavé je například, že (zejména asi vinou vyřazení KDU-ČSL) na Moravě propadlo o několik procent více hlasů, než v Čechách.
Data jsou čerpána z volby.cz. Výpočty můžete zkontrolovat zde (případné chyby prosím hlašte). O D’Hondtově metodě, která se používá k přepočtu mandátů v ČR.
Datum: 30. 10. 2012, Autor: Ivo Vlasatý
Přečteno: 153x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 2.
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)