Jak lobby mediálního průmyslu a držitelů autorských práv postupně vytváří distopickou budoucnost Velkého Bratra.
Posted on Březen 22nd, 2012 by GreyLink in X. Pirátské NovinyJak lobby mediálního průmyslu a držitelů autorských práv postupně vytváří distopickou budoucnost Velkého Bratra.
Svobodný Internet je pod neustálým tlakem, který ho má „normalizovat“. Kdo a proč?
22. 3. 2012
Tento text je inspirován článkem Ricka Falkvinga „How The Copyright Industry Drives A Big Brother Dystopia“ vyšlým na torrentfreaku, a byť na první pohled může vypadat jenom jako překlad, tak ve skutečnosti je tento text trochu volnější a občas okořeněný, a přestože jsem se snažil spíše držet originálu, tak ne všechny věty zde uvedené jsou Rickovy. Mojí snahou bylo občas trochu vysvětlit jak chápu jeho slova, protože věřím že ne každý sleduje světové dění ohledně snah o omezení svobody internetu a společnosti vůbec. Snad se toho v překladu moc neztratilo…
Původní zdroj: link
Šiření informací nelze zastavit!
Waseihou
Až příliš často jsem slyšel, že mediální průmysl držící autorská
práva nerozumí internetu, nechápe internetovou generaci, nerozumí tomu,
jak se technologie změnila. Myslet si to je nejen špatné, je to také
velmi nebezpečné. Chcete-li protivníka porazit, musíte ho nejprve
pochopit, namísto malování čerta na zeď. Mediální průmysl chápe, jakou
hrozbu pro něj internet představuje a že jeho podrobení či dokonce
zničení je naprosto nutné, pokud si chce zachovat alespoň nějaký význam.
Podívejte se, jaké zákony jsou nyní navrhovány či dokonce přijímány.
Plošné odposlechy, sledování občanů, vydávání vlastních lidí do cizích
zemí. Doslova vyloučení, ach Ódine! Všechny tyto nové zákony sledují
jeden společný cíl: znovu centralizovat právo dávat svolení k
publikování nápadů, znalostí a kultury a potrestat každého, kdo se bude
nadměrně snažit toto obcházet.
Mít takovouto kontrolu, nebo ji dokonce jen na chvíli zakusit, to je
zážitek, který vás naučí co je to moc v tom nejhorším slova smyslu.
Pokud můžete určovat jaká kultura, znalosti a ideály jsou lidem
dostupné, když jste v pozici kdy můžete rozhodnout, jaká myšlenka bude
nebo nebude publikována, pak toto zachází mnohem dál než jen mít právo
publikovat. Staví vás to do pozice kdy si můžete vybírat, kdy můžete
určovat rámec myšlení ostatních lidí, doslova vám to dává právo
rozhodnout, o čem lidé budou diskutovat, co budou cítit a na co budou
myslet.
Možnost sdílet nápady, kulturu a znalosti bez povolení a
dohledatelnosti je zakotvena v samotných základech internetu, podobně
jako tomu bylo na počátku vzniku poštovních služeb. Když jsme něco
poslali poštou, jen my sami jsme mohli rozhodnout, jestli naše identita
odesílatele zůstane utajena tak, aby ji znal pouze příjemce, navíc nikdo
nesměl otevřít naše dopisy či zásilky jenom proto, aby zkontroloval
jejich obsah.
Internet je podobný. Je naprosto logické požadovat, aby naše děti
měly tytéž práva, která měli i naši rodiče! Ale pokud naše děti mají mít
tato práva i v prostředí informační společnosti umožňující volný tok
informací, stane se jistá část průmyslu zastaralá a společensky
nepotřebná. A proto se mediální průmysl držící autorská práva snaží tato
práva zničit. A proto lobují a protlačují zákony zavádějí
identifikovatelnost každého z nás, a to dokonce i zpětně, kdy nás
preventivně šmírují a záznamy o naší činnosti ukládají pro případ že
bychom provedli něco, co se jim nelíbí. Tedy zavádějí do naší
společnosti něco doposud naprosto nemyslitelného a nepředstavitelného –
presumpci viny!
Mediální průmysl byl jedním z nejsilnějších zastánců směrnice EU o
uchovávání provozních a lokalizačních údajů (Data Retention Directive),
která nařizuje uchovávat záznamy o naší komunikaci – sice ne přímo její
obsah, ale „pouze“ informace o tom koho jsme kontaktovali či na jakou
webovou stránku jsme se podívali, kdy tomu tak bylo, jak dlouho to
trvalo a jaký prostředek jsme k tomu použili. Tato data jsou přitom
uchovávána po značně dlouhé období, a kdo ví, co se s nimi doopravdy
děje. Nedávné mediální kauzy neoprávněných odposlechů přinášejí
jednoznačný důkaz o tom, že jsou tato data zneužívána. Přitom tomu není
tak dávno, kdy uchovávání takovýchto dat bylo zcela nemyslitelné a
zakázané kvůli ochraně soukromí a osobních údajů. Mediálnímu průmyslu se
ale podařilo převrátit „zakázané“ na „povinné“, čímž přispěl k tomu aby
naše společnost učinila další krok směrem k totalitě.
Politici toužící po moci a kontrole nad životem občanů ve spolupráci s
nadnárodními korporacemi, kterých je mediální průmysl součástí,
spolupracují ve své snaze získat dohled a kontrolu nad našimi životy.
Jedni kvůli strachu o své postavení a moc, druzí kvůli udržení a
maximalizaci svých zisků.
Snaží se proto prosadit zákony, které zavádějí odpovědnost
prostředníka za obsah přenášených dat či zboží, a to na všech úrovních.
Čtyřčlenná rodina může být za přispění průmyslového kartelu souzena v
procesech, kde presumpce neviny neexistuje (občanskoprávní řízení), a
snaží se prosadit odpovědnost poštovních dopravců za obsah dopisních
obálek a balíků, které převážejí. To je v naprostém rozporu s
mnohasetletou tradicí v oblasti poštovních služeb, a způsob, jak
prosadit svou vůli mimo soudní síň, kde lidé mají daleko horší možnost
se bránit.
Tohle samozřejmě nevylučuje možnost trestního stíhání hlavně v zemích
bývalého východního bloku, kde je z historických důvodů běžnější
podávat trestní oznámení namísto souzení se, protože je výhodnější
počkat až na výsledek trestního řízení, který je teprve v případě
odsouzení pachatele použit právě jako důkaz ve sporu občanskoprávním.
Tímto to ale nekončí, ale teprve začíná – ve své aroganci se tito
deprivanti rovněž snaží prosadit zákony, které zavádějí odposlechy
doslova celých populací – a soudí se o právo tak činit dokonce ještě
před tím, než jim tak nařídí zákon, pro který sami lobují. Konec konců
stejně již všechny sledují, aniž by o tom lidé byť jen měli tušení.
Také prosazují zákony, které lidi doslova vyloučí ze společnosti tím,
že naruší jejich schopnost fungovat v dnešní společnosti, pokud pošlou
někomu něco, co se těmto samozvaným dohližitelům nelíbí. V případě
počítačových dat budiž příkladem třeba Francouzská „digitální gilotina“
zvaná HADOPI, u zboží hmotné povahy pak hromadné prohledávání zásilek a
zabavování a likvidace zboží. To vše v zájmu kartelů a monopolů, trolů
kteří ovládají trh a sami určují trendy podle toho, jak se jim zrovna
zachce.
Pod rouškou boje proti dětské pornografie prosazují zavedení zákonů
zavádějících aktivní cenzuru, jakou nemáme snad již více jak sto let, a
to takovým způsobem že nakonec bude dětem ublíženo ještě více. Ať již
tím že tyto hrůzné činy zůstanou neodhaleny, nebo samotným postihováním
dětí za jejich občas naivní chování na internetu. Například již dnes je
každým rokem v prudérních USA odsouzeno spoustu mladistvých za to, že
svobodně uveřejnili na internetu své vlastní intimní fotky, čímž se z
nich v očích zákona stávají pedofilové a sexuální predátoři, a pokud se
díky tomuto jednání dostanou na seznam zvrhlíků, mají tím často zkažený
celý zbytek života. Zákony které měly děti chránit před zneužitím jsou
nakonec obraceny proti nim samotným ve jménu vynucování konzervativní
morálky.
Zákony které tito trolové prosazují mají také umožnit dohledatelnost i
těch nejmenších přečinů, mezi něž rovněž patří sdílení kultury (což by
především vůbec nemělo být považováno za trestnou činnost). V některých
případech takové zákony mají dokonce mediálnímu průmyslu dát větší práva
na porušení soukromí než jaká má policie.
Jak se účinek všech těchto zákonů a opatření nakonec sečte, tak
konečně – konečně! – budou schopni potlačit naši svobodu projevu a další
základní práva, všechny, jenom proto aby byli schopni udržet svůj zdroj
zisků. Tohle rovněž přinese noční můru distopické společnosti Velkého
Bratra, která daleko předčí ty nejhorší možné představy, které lidé
mohli mít možná tak před deseti lety. Mojí neutuchající otázkou tedy je,
proč se lidé rozhodli tančit spolu s nimi namísto toho, aby těmto
bastardům rozmlátili držku nejbližší židlí?
Dne 12. července jsme se například mohli dozvědět, že poskytovatelé
internetových služeb v USA budou pomáhat vlastníkům autorských práv
postihovat své vlastní zákazníky, od prostého odpojování až do jejich
naprosté občanské likvidace, a s největší pravděpodobností jim odepřou
právo na anonymitu jenom proto, aby pomohli mediálnímu průmyslu ve hře
hře zvané „žaluj babičku“.
Toto se bezpochyby stane ukázkovým příkladem špatných vztahů se
zákazníky v budoucích učebnicích o marketingu: ujistěte se, že každý z
vašich zákazníků může být souzen až do poslední vindry celým zástupem
průmyslových organizací v zmanipulované hře, kde ani nebudou považováni
za nevinného, dokud není prokázána jejich vina. Vážně, co si ti ten
poskytovatel jako myslel?
Dnes si ještě užíváme našich základních práv – právo na soukromí,
právo na svobodu slova, právo sdružovat se ve spolcích, právo
shromažďovací, právo na svobodný tisk a mnoho dalších práv – a to vše
mimojiné děláme přes internet. Nedopusťme proto, aby nám toto nové právo
bylo vzato, protože kdo zaručí, že nám nebudou odebrána i ta ostatní?
Ve sktečnosti pokud internet bude omezen, tak zároveň s ním budou
omezena i všechna naše další práva. Proto anonymní a necenzurovaný
přístup k internetu se stal sám o sobě základním právem, stejným jako
všechna práva, kterých skrze něj užíváme. Proto bojujme za to a prosaďme
aby internet byl právě takový. A pokud to má znamenat, že hloupý
průmysl vyrábějící tenké kulaté kusy plastu nebude moci vydělat žádné
další peníze, tak pro mě za mě může třeba zbankrotovat, a nebo místo
toho začít třeba prodávat majonézu…
Je to jejich problém.
Původní zdroj root.cz:
http://waseihou.blog.root.cz/2012/03/20/falkvinge-translation-big-brother/
Publikováno se souhlasem autora.
Datum: 22. 3. 2012, Autor: Waseihou
Přečteno: 200x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 6 čtenářů, celková známka je 1.
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)