GreyLinkDC++

Guerilla Open Acces Manifesto: Otevřme přístup sami

Aaron Swartz, průkopník klíčových sociálních síťových technologií a obhájce svobody Internetu pubikoval v roce 2008 manifest, jehož překlad vám nyní přinášíme.

3. 3. 2013

Guerilla Open Acces Manifesto: Otevřme přístup sami

Informace
jsou moc. Ale ruku v ruce s mocí jdou i ti, kteří ji chtějí mít jen sami
pro sebe. Veškeré světové vědecké a kulturní dědictví vydávané po
staletí v knihách a vědeckých časopisech je stále častěji digitalizováno
a uzamykáno několika soukromými korporacemi. Chcete si přečíst články
popisující nejslavnější výsledky vědeckého bádání? Pak budete muset
poslat závratné částky vydavatelům jako Reed Elsevier.

Jsou tu
tací, kteří usilují o změnu. Hnutí Open Access statečně bojovalo, aby
vědci místo převádění svých autorských práv na vydavatele vyžadovali
zveřejňování svých děl na Internetu za podmínek, které je zpřístupní
každému. Ale i v nejlepším případě to bude mít efekt pouze u děl
vydaných v budoucnu. Vše vydané až doteď by bylo ztraceno.

To je
příliš vysoká cena. Nutit akademiky, aby platili za četbu děl svých
kolegů? Skenovat celé knihovny, ale dovolit jen lidem od Googlu si v
nich číst? Nabízet vědecké články lidem z elitních univerzit vyspělého
světa, ale ne už dětem v rozvojových zemích? To je skandální a
nepřijatelné.

„Souhlasím,“ říkají mnozí, „ale co můžeme dělat?
Společnosti vlastí autorská práva, na zpoplatnění přístupu vydělávají
ohromné množství peněz a všechno je to naprosto legální – nemůžeme jim v
tom nijak zabránit.“ Něco však dělat můžeme, něco, co už někteří
dělají: můžeme proti tomu bojovat.

Vy, kdo máte přístup k těmto
zdrojům – studenti, knihovníci, vědci – vám bylo uděleno privilegium.
Můžete si pochutnat na této hostině vědění, zatímco zbytek světa stojí
před zamčenými dveřmi. Jenže si toto privilegium nemusíte – morálně
vzato vlastně ani nesmíte – nechat sami pro sebe. Máte povinnost sdílet
je se světem. A můžete: vyměňovat si hesla s kolegy, na požádání
stahovat pro přátele.

Mezitím vy, jimž byl znemožněn přístup,
nestojíte nečinně opodál. Plížíte se dírami a přelézáte ploty,
osvobozujete informace uzamčené nakladateli a sdílíte je se svými
přáteli.

Ale to vše probíhá ve tmě, v utajení. Je to nazýváno
krádeží či pirátstvím, jako by sdílení vědomostního bohatství bylo
morálním ekvivalentem vyplenění lodi a povraždění její posádky. Jenže
sdílení není nemorální – je to morální imperativ. Jen lidé zaslepení
chamtivostí by odmítli dovolit kamarádovi udělat si kopii.

Velké
společnosti jsou, samozřejmě, chamtivostí zaslepeny. Zákony, podle
nichž fungují, to vyžadují – jejich akcionáři by protestovali, kdyby
tomu bylo jinak. A podplacení politici je podporují, schvalují zákony,
které jim dávají výhradní moc rozhodovat, kdo smí vytvářet kopie.

Dodržováním
nespravedlivých zákonů nelze dosáhnout spravedlnosti. Je čas vystoupit
na světlo a, v nejlepší tradici občanské neposlušnosti, oznámit náš
odpor proti této soukromé krádeží veřejné kultury.

Musíme vzít
informace, ať už jsou uložené kdekoli, zkopírovat je a sdílet se světem.
Musíme vzít díla nepodléhající kopírovacímu monopolu a přidat je do
archivu. Musíme skoupit tajné databáze a dát je na web. Musíme stáhnout
vědecké žurnály a nahrát je na sdílecí sítě. Musíme bojovat za Guerilla
Open Access.

Bude-li nás po celém světě dost, nevyjádříme tím
jen silný odpor proti privatizaci vědomostí – pošleme ji tím do
propadliště dějin. Přidáte se k nám?

Aaron Swartz

Červenec 2008, Eremo, Itálie

Datum: 3. 3. 2013, Autor: Aaron Swartz, přeložil: pirát
Přečteno: 12x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .