Dluh 236% HDP a 160% HDP, Japonsko a Řecko
Posted on Květen 26th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské NovinyDluh 236% HDP a 160% HDP, Japonsko a Řecko
Vytvoření Evropské Unie umožnilo Německu oddálit japonský scénář (státní dluh 236% HDP). Zadlužování „kolonií“ už však přestalo fungovat.
26. 5. 2012
Růst produktivity práce vyplývá především z šíření technologií a
znalostí. Značné zvýšení produktivity se stalo rozhodujícím faktorem
japonského hospodářského zázraku v sedmdesátých letech minulého století.
Pokud roste produktivita a počet zaměstnanců se nemění, musí logicky
narůstat produkce. Dokud Japonsko většinu zvýšené produkce vyváželo,
rostlo raketově i japonské HDP a japonská ekonomika se stala druhou
nejsilnější na světě.
V devadesátých letech se zahraniční trhy nasytily a export přestal
narůstat potřebným tempem. Japonsko muselo začít spoléhat na domácí trh.
Na trhu lze směnit pouze tolik produktů, kolik umožňuje peněžní zásoba.
Aby mohla být zvýšená produkce prodána v Japonsku, bylo nutné japonskou
peněžní zásobu zvýšit. Peníze v existujících měnových systémech však
lze na trh dodat pouze formou úvěrů. Zpočátku v Japonsku narůstaly dluhy
příliš pomalu a koncem osmdesátých let proto zažili Japonci první větší
deflační tlak. Výsledkem byl prudký růst nezaměstnanosti, krachy firem a
útlum investic. Zvýšenou produkci nebylo možné prodat. Snížení cen a
platů vytváří smrtící spirálu (zkuste splácet hypotéku, když vám klesá
příjem). Japonská vláda a centrální banka proto vytvořily podmínky pro
větší růst úvěrů. V důsledku se podařilo zvyšovat peněžní zásobu až o
30% ročně. Inflace přitom zůstávala prakticky na nule a japonský jen
(JPY) vůči ostatním měnám dále posiloval. Rostla zadluženost obyvatel,
firem i státu. V roce 1998 byla zadluženost japonského státu 130% HDP,
nyní je 236%.
Pro získání stability by technologicky vyspělá japonská ekonomika
potřebovala zvyšovat množství peněz ještě více. Problém však je, že
jinak než dalšími dluhy množství peněz existující systém zvýšit neumí.
Dluhy se v procesu směny násobí. Primární úvěr (emitované peníze) se
následně stává úsporami produktivních. Úspory se v bankách znovu stávají
dalšími úvěry. Proto v Japonsku vzrostly nejen dluhy, ale i úspory.
Navyšování peněžní zásoby však narazilo na své limity. Benevolentní
podmínky poskytování úvěrů vedly k problémům s nesplacenými úvěry
v Japonsku mnohem dříve, než v USA. Zadlužování se proto v Japonsku
zpomalilo (výjimkou byly výdaje na záchranu bank) a zvýšenou produkci už
nelze prodávat. Japonsko už je několik let v recesi a čeká na zázrak.
Chtěl jsem psát, že v Evropě se stalo Řecko a další zadlužené státy
odbytištěm zvýšené produkce Německa, čímž se Německo vyhnulo Japonskému
scénáři. Když jsem však začal analyzovat ekonomická fakta, byl jsem
překvapen. Produktivita práce rostla před vypuknutím dluhové krize
nejvíce v Řecku (ze zemí EU), v Německu naopak produktivita práce
klesala (např . v letech 1998-2003 narostla produktivita v Řecku o 10,1%
a v Německu klesla o 4,3%). Vysvětlením jsou německé zahraniční
investice, které ve stejném období významně rostly. V mnoha zemích,
včetně Řecka proto vzrostla produktivita (tedy i produkce) v německých
firmách. Německé (i francouzské a další) banky půjčily peníze, které jim
umožnila emitovat ECB, německým firmám, aby investovaly v „evropských
koloniích“. V Řecku následně půjčili i státu a lidem, aby si zvýšenou
produkci mohli koupit.
Zjednodušeně lze popsat kolonizační scénář takto: Banka „natiskne“
peníze firmě, která za ně nechá postavit továrnu. Lidé v továrně vyrobí
produkty a stejná banka „natiskne“ peníze, aby si lidé vyrobené produkty
nakoupili. Firma z utržených peněz zaplatí dluh (banka peníze
zlikviduje) a zůstane jí zisk. Lidem a „kolonizovaným“ státům zůstanou
dluhy.
Vytvoření Evropské Unie umožnilo Německu oddálit japonský scénář
(exportovali růst produkce včetně dluhů) Nyní jsme však na jeho prahu
všichni.
Hlavním problémem současnosti je neschopnost finančního systému
navyšovat peněžní zásobu jinak než dluhem. Bez rostoucí peněžní zásoby
nemůže růst ani ekonomika. Při rostoucí produktivitě a konstantní
peněžní zásobě musí nutně růst nezaměstnanost nebo klesat ceny a mzdy.
Úsporná opatření a pokusy snížit zadluženost jsou v takové situaci
přiléváním oleje do ohně. Nehospodárnost a růst dluhů řešením také není.
Ekonomiky nyní nutně potřebují nový, rychlejší a výkonnější směnný
systém. Současné peníze, které mohou vznikat pouze, jako dluh mají na
ekonomiku podobný dopad jako koňské povozy tažené po dálnici na
automobilový provoz.
Ekonomika je schopna snadno vyrábět mnohem více. Problém je, že
výrobci nejsou schopni svou produkci (a potenciální produkci) směnit.
Zdroje:
http://www.mof.go.jp/english/international_policy/reference/iip/index.htm
http://www.vyzkum.cz/storage/att/A6…DB3E631DD/Analyza1_80.pdf
Datum: 26. 5. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 244x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 7 čtenářů, celková známka je 1.14.
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)