Cory Doctorow: Je na čase přestat mluvit o kopírovacím monopolu
Posted on Únor 5th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské NovinyCory Doctorow: Je na čase přestat mluvit o kopírovacím monopolu
Po starším článku Coryho Doctorowa, který jsme vydali prvního února, přinášíme i jeden aktuální, který se nepřímo týká i ACTA.
5. 2. 2012
V roce 2008 jsem v tomhle sloupku začal působit úvodníkem „Proč jsem kopirváč“,
kde jsem psal o složité rovnováze mezi tvořivostí, kulturou a vztahu mezi
publikem a autory. Vždy to byla těžká témata, a Internet je ještě ztížil,
protože spouštěč pravidel kopírovacího monopolu — kopírování — je
nedílnou součástí fungování Internetu a počítačů. Ve skutečnosti neexistuje
žádné „nahrání“ webové stránky — stahujete její kopii. Ve
skutečnosti neexistuje žádné „přečtení“ souboru z disku —
kopírujete ho do paměti.
Příběh moderní regulace Internetu a kopírovacího monopolu začíná
(nejpozději) v roce 1995 během jednání o projektu Národní informační
infrastruktury vedeném Alem Gorem, kde Bruce Lehman, „car pro kopírovací
monopol“ Billa Clintona, prosazoval pro síť rozsáhlá nová pravidla
kopírovacího monopolu. Jeho návrhy byly dost ujeté, takže ho Gore poslal
sbalit si svých pět švestek, a on pak odfrčel do Ženevy do Světové organizace
duševního vlastnictví OSN, kde pak zplodil Smlouvu WIPO o právu autorském,
která se v roce 1998 stala v USA zákonem pod názvem Digital Millennium
Copyright Act.
O Internetu a kopírovacím monopolu už se dohadujeme nejmíň 16 let a
argumentace pořád běhá sem a tam po dobře známém terénu, že už to zní jako
obehraná deska.
Jenže cestou do 21. století se přihodila legrační věc: zanikla kopírovací
legislativa. Protože každá nová kopírovací legislativa otřásá Internetem, a
protože nejde regulovat kopírování a zároveň neregulovat Internet.
Například si vezměte problém „odpovědnosti prostředníků“,
takové abstraktní téma, které kdysi bývalo předmětem hovoru jen skutečných
autorskoprávních šprtů. V zákoně odpovědnost prostředníka znamená odpovědnost
nesenou poskytovatelem služby a ostatními subjekty, které přenášejí nebo
hostují obsah porušující kopírovací monopol. Jedna z palčivých otázek
posledních 16 let byla, jestli poskytovatelé připojení, webhostingové
společnosti a další „prostředníci“ mají nést odpovědnost za
prohřešky svých uživatelů, a pokud ano, tak za jakých podmínek.
Jenže tohle už není kopírovací legislativa. Prostředníci přenášejí spoustu
materiálu, který s válkami o kopírovací monopol nemá vůbec nic společného
— politická videa během předvolebních kampaní, zprávy o válečných
zločinech z první ruky, soukromá videa dětí hrajících si ve vaně, emaily mezi
lékaři a pacienty (nebo právníky a jejich klienty) a ještě mnohem víc mimo
to.
Viacom ve své miliardové žalobě o kopírovací monopol proti YouTube žádal
soud o vydání výnosu, že prostředníci budou muset na svých službách vypnout
nastavení soukromí, aby jejich boti na vymáhání kopírovacího monopolu mohli
zkontrolovat všechny nahrané soubory. Kdyby na Internetu nebylo nic jiného než
zábavní obsah, tak by to možná dávalo smysl, jenže zábava je na Internetu jen
bokovka, hlavní program je všechno ostatní, co děláme online.
Různá právní zastoupení nahrávacího průmyslu žádala soudy o rozsudek, že
univerzity a vysoké školy mají nést odpovědnost za studenty nelegálně
stahující hudbu1, pokud na svoji síť
nenainstalují spyware, který bude špehovat veškerou komunikaci a hledat
„neplechu“. Kdyby školní sítě nebyly nic víc než okázalé systémy
na přenos televize a rádia, tak by to možná dávalo smysl, jenže na
univerzitách Internet nabízí především svobodné intelektuální bádání a veškerá
zábava je jen rozptýlení mezi studijními záležitostmi.
Odpojovací zákony, které si zábavní průmysl koupil ve Velké Británii, na
Novém Zélandu a ve Francii, umožňují odříznout celé domácnosti od Internetu na
základě obvinění z porušení kopírovacího monopolu. Kdyby Internet byla jen
kabelová televize, tak by to dávalo smysl, jenže pro rodiny po celém světě je
Internet prací, společenským životem, zdravím, vzděláním, přístupem k
nástrojům a myšlenkám, svobodou slova, shromažďování a tisku a dokonce
nástrojem politické a občanské angažovanosti.
Už neexistuje žádná „kopírovací legislativa“. Každá moderní
kopírovací legislativa se stává Internetovou legislativou —
legislativou, která se v každém ohledu dotýká toho, jak používáme
Internet.
A jak budeme přecházet ze světa, kde veškerá naše činnost obsahuje nějakou
online složku, do světa, kde veškerá naše činnost vyžaduje nějakou
online složku, postupně přestane existovat i „Internetová
legislativa“ — zůstane už jen legislativa.
Jsem všemi deseti pro vyřešení pravidel regulujících zábavní zásobovací
řetězec, ale všeho s mírou: když problémy kopírovacího monopolu
„vyřešíme“ na úkor Internetu, vyřešíme je na úkor společnosti 21.
století jako celku.
Když hudebník Don Henley psal v novinách USA Today na podporu
připravovaného zákona PROTECT-IP, který v USA zavede národní cenzuru Internetu
pod záminkou boje proti porušování kopírovacího monopolu, napsal, že svobody
projevu se to netýká, protože „pirátství“ není forma projevu.
Proto už je čas přestat mluvit o kopírovacím monopolu a tvořivosti a začít
mluvit o Internetu. Protože i lidé tak chytří a talentovaní jako Don Henley si
stále myslí, že můžete vybudovat celonárodní špehování a cenzuru sítě a dotkne
se to jen „pirátství“.
Dokud bude debata zaměřená na umělce, tvorbu a publikum — místo
svobody projevu, soukromí a poctivosti — budeme budoucnost společnosti
jako celku dál podřizovat současným obchodním trápením jednoho průmyslového
odvětví.
Poznámky:
1) Dle rozsudku Nejvyššího soudu je stahování
audiovizuálních děl pro osobní potřebu v ČR legální, protože spadá pod výjimku
v § 30 kopírovacího zákona (121/2000 Sb.); software se tato výjimka netýká. V
některých zemích je trestné i stahování audiovizuálních děl.
Původní zdroj: Cory Doctorow It’s Time to Stop Talking About Copyright.
Datum: 5. 2. 2012, Autor: překlad Martin Doucha
Přečteno: 123x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)