Bizár Česko 2012
S režisérkou a studentkou FAMU Apolenou Rychlíkovou jsme si na Pirátských novinách povídali před rokem. Mezitím stihla natočit nový film o protestech proti současné vládě s názvem Padá vláda, něco si přej. Společně s dalšími tvůrci točí dokument o bývalých českých premiérech, jí připadl portrét Mirka Topolánka. Film Padá vláda, něco si přej můžete získat zakoupením streetpaperu Nový Prostor, součástí prosincového vydání je i tradiční DVD s novými studentskými filmy.
9. 12. 2012
Před
rokem jsme probírali tvůj aktuální dokument o Petru Hájkovi. Jak film hodnotíš
s ročním odstupem?
Tak jak… pořád stejně. Já ho vlastně od té doby pořádně
neviděla. Nejsem ten typ, který se na své „dílo“ blaženě kouká na každé
z projekcí (a že jich bylo relativně dost, na v podstatě nevýznamný studentský
film). Ale samozřejmě, že si občas říkám, jestli jsem neměla být tvrdá,
konfrontační, nekompromisní, jestli to takhle stačilo…
A myslím, že ano, mohla jsem být tvrdší, na druhou stranu
si absolutně nedokážu představit, jestli by to něco přineslo. Takhle mám prostě
zakonzervovaného konzervativce českého, tedy velmi speciálního typu v
nejčistější podobě, která je možná. A tak je to vlastně dobře, tedy z reakcí se
zatím zdá. Zvlášť v kombinaci s tou neživou, v prostoru a čase ustrnulou,
pro účely tohoto natáčení záměrně zvolenou filmovou formou.
Ten film je vlastně svým způsobem konzervou nejen jeho,
ale mojí… Dvaadvacetileté děcko, ještě trochu naivní, se silnou touhou poznat
někoho, kdo je úplně jinej, třeba ho i pochopit… Nevím. Strašně mě to
natáčení naučilo. Teď jsem mnohonásobně radikálnější. Tehdy jsem se tak
rozkoukávala. Je dobře, že mi Petr Hájek vlez do zornýho pole.
To
si ovšem budou muset diváci počkat asi až na tvůj další film, protože v tvém
letošním dokumentu „Padá vláda, něco si přej“ filmařskou radikalitu nevidím.
Možná záludnost a rafinovanost, ale to bych nesměl vědět, že do tohoto natáčení
si šla s naprosto opačnými úmysly.
Já jsem taky nemluvila o radikalitě filmařské. Jde o názorovou.
Že mam víc jasno a už nechci byt tak shovívavá. Ale je fakt, že na počátku každého
natáčení je entuziasmus, radostna zvědavost, snaha něco zjistit, empiricky ověřit.
Což je i případ „Vlády“, která vyrostla na nespokojenosti, ale i zvědavosti a jistě
i na naivitě, že najdeme třeba jen v náznaku recept, jak z těch sraček ven.
Projekt
Pozitivní evoluce Karla Janečka, jednoho ze tří hlavních protagonistů filmu
Padá vláda, něco si přej, tedy tím receptem není?
Ne. Naopak. Zvlášť teď, po „Žitovi 44″.
Aha,
takže další film bude o Landovi? A nejsou tyhle bizarnosti v podstatě jen další
pokračovaní tendencí ve stylu Věcí veřejných či Holešovské výzvy? V trochu jiné
podobě samozřejmě.
Teď tě nechápu. Naschvál to zlehčuješ… O Landovi točit
nechci. Toho tam do filmu jen přistřihnu, aby to každýmu normálnímu člověku
bylo jasny, co je to za hnus. Fakt.
Mam většinou tendenci věci bagatelizovat, dělat si ze všeho
prdel. V sobotu v noci jsem ale čuměla na ten úlet na Slavících a měla poprvé v
životě fakt reálný pocit, že se po tomhle lidi můžou zbláznit. Chápeš? Po výstupů
blbečka s pseudorunama na mikině, který jsou vlastně písmo z Pána prstenu, s
kohoutem v náruči a hubou plnou rádoby mystických keců o králi králů… Kterým
je pán, který si, při vši úctě, myslí, že když je dobrej v matice, je dobrej ve
všem. Ale že se vůbec divím. Vždyť je to cely jen otázka elit
Nezlehčuji
to. Samozřejmě i bizarnosti dokáží být velmi nebezpečné. Narážel jsem na něco
jiného, že lidi jsou naštvaní a začíná jim být celkem jedno jakým způsobem a s
kým v čele dají průchod své naštvanosti. Někdy jdou takzvaně „na
cikány“, někdy proti České televizi, jindy proti vládě. Ovšem alternativa
není zatím moc jasná, a to nejen v Česku. Takže kde hledat ten zázračný recept?
Jenže rozdíl mezi Landou a Vítkem Bártou je ten, že z nich
dvou je Landa ten uspešný manažer. Už čtvrt století. Je naivní si myslet, že to
děla takzvaně pro lidi. Děla to pro sebe. Že jsme tohle ještě neprohlédli je
teprve ten bizár! A spojeni s Janečkem je ideální. Krása! Landa k němu, morálnímu
obroditeli, nahnal všechny ty takzvaný teplákový vlastence. Víš, tady se to
slilo. Jo, lidi jsou frustrovaní, protože váha jejich hlasu klesla na minimum,
ze všech stran se jim osekávají svobody, vydobyty v průběhu 20.stoleti,
politici si s nimi vytíraj prdel. A bum. Někdo o ně jakoby stojí a ptá se jich
„co pozitivního jste dnes udělali?“. Anebo říká „společně, společně
těm zlodějům a lhářům zatopíme!“. No kdo by to nebral, ne?
A ten recept? Ježíš nevím! Zdravej rozum, základní dávka
sebevědomí a hlavně žádnej resentiment.
Obávám
se, že tvůj recept je už příliš intelektuální. Ani já pořádně nevím co přesně
si představit pod slovem resentiment. To vás učí na FAMU, tyhle cizí slova?
Ne. Tam se s tím, že je znáš, počítá. Učí nás tam myslet,
víš.
Ale
neučí vás, jak se stát tribunem lidu, což je pochopitelné. Co myslíš, že můžeš
ovlivnit filmem?
Někdy mám pocit, že všechno. A jindy, že nic.
Závěr
tvého filmu odhalí mnohé. Třeba že dobromyslný miliardář přestává být pozitivně
naladěný a zapálený pro zlepšování poměrů v Česku, když je upozorněn, že ke
svému majetku přišel sice legálně, ale způsobem, který není možné dále
tolerovat. Protože systém neženou do krize nějací Janečkovi zlojedi, ale i
nadvláda neproduktivního spekulativního kapitálu, který bude muset být více zdaněn
a regulován. To mi přijde jako poměrně zásadní myšlenka, která ve filmu zazní.
Souhlasíš s ní?
Ten závěr je dobrej, ne? Mám ráda, když se lidi potkávaj,
hádaj… skoro vždycky je to zábavný. No a k tomu zbytku. Já teď mám zrovna období,
které si nazývám „o redistribuci“. Že mi nejde na mozek, jak někdo muže
vydělávat ty horentní sumy za práci, která je… je co? Od kdy má ředitel Sazky
právo brát milion měsíčně, když moje babička se cely léta dřela a má sedm litru
důchod? Já teda ekonomice nerozumím, ale s tím burzovním spekulováním se to má stejně.
Co to znamená, že jsou trhy neklidné a jak je možně, ze takový věci nam, lidem
tak mimo tzv. realitu wall street, tak radikálně zasahuji do zivota?
Kateřina
Kňapová píše teď na Deníku Referendum v
reakci na Janečkovu „pozitivní evoluci“: „Hrou na depolitizovanou
kartu se zase můžeme vyhnout otázce často protichůdných zájmů jednotlivých
skupin a představám o uspořádání světa, o které se v politice vede boj.“
Kdo myslíš, že tenhle boj vyhraje?
Tak Ty nevíš, co je resentiment, ale tohle si nějak
vyložíš? Nevím. Ta teze mi přijde překombinovaná a nepolitická karta je
politikum jak vyšitý. A kdo vyhraje jakej boj? Takhle to bude :
Po rozdělení obyvatel na zlou většinu a hodnou menšinu
spravedlivých, jsou zrušeny i volby. Politici jsou vybírání na základě
matematického vzorce, který objektivně určí vhodné adepty. Ty pak do funkce
uvede kohout. Všichni občané jsou povinni každý den v 18:00 hlásit, co ten den
udělali dobrého. Dobré je všechno, co je myšleno upřímně. Cokoli je upřímné, je
současně vždy i pravdivé. Každý občan, který má vůči novému spravedlivému
systému nějaké výhrady, se může v rámci diskuze svobodně střelit do hlavy
(Standa Biller pro Žít Česko).
Tento scénář mi vzdáleně připomíná kambodžskou vládu
Rudých Khmérů. Z toho by teda asi Dan Landa neměl radost, když je proti těm
komunistům. Zkusme se vrátit na zem, k tomu rozumu. Kdyby byly předčasného
volby, koho by si volila?
Ježíš. Víš
co…já se pomalu začínám sžívat s tím, ze nevolit je taky rozhodnuti a vyjádřeni
postoje.
Takže
žádné Zelené? Ani Piráty? Ani nějakou úplně novou nezkaženou a morální stranu?
Jak říkám… začínám se prostě sžívat s pocitem, že
odmítnout volit, je volba a vyjádření politického názoru. Ale jinak bych
samozřejmě strašně ráda volila třeba sociální demokracii, zelený. Občas mě to
ještě přepadne. Že nadřadím ideologii realitě, a jen pro to ideologické
směřování dám nějaké straně hlas, bez ohledu na to, jak mě sere… ale na 80
procent to neudělám.
Zpátky k filmům. Jaký film tě letos zaujal?
Určitě Krehká identita Zuzy Piussi, té momentálně trestně
stíhané Slovenky, dlouhodobě se věnuje čistě slovenským tématům a s železnou
pravidelností to dělá dobře. Její další film Od Fica do Fica je zas taková
slovenská varianta mojí Vlády, až mě to zarazilo… A z českých věcí určitě
Tělo mého těla Violy Ježkové, Neviditelná ruka trhu: Privatizace Barrandova od
Martina Kohouta, Pevnost Kláry Tasovské a Lukáše Kokeše (vítězný film Jihlavy).
Je toho dost. Taky maďarskej hraňák Je to jen vítr o pogromu na Romy v
Maďarsku, ale vlastně spíš o strachu. Jo a taky 161 88! jsem málem
zapomněla…….
A
máš i svůj vysněný film, který by si chtěla natočit?
No to je vlastně každej, kterej točím. Protože témata si
vybírám sama. Třeba teď děláme ve spolupráci s ČT portréty bývalých předsedů
vlád. Já mám Mirka Topolánka. To je skvělý. Potom píšu scénář k filmu o české
armádě. A tak si to teď tak pomalu skládám, ale nějaký ideál, ke kterému se
ubírám, to není. Protože vždycky, když se rozhodnu začít točit, je to vlastně
splnění snu.
Ale vlastně mi došlo, že můj vysněnej film je dokument o
Jaromíru Jágrovi. Fakt nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout!
A
jaké jsou tvé sny, které se ti zdají?
Tak dneska se mi třeba zdálo o prezidentské kampani. Ale
to byla nuda. Po tom sobotním Landově výstupu se mi zdálo, že se fakt lidi
zbláznili a udělali tu revoluci. Ta skončila tak, že se Karel Janeček stal
českým králem. Landu jmenoval správcem všeho majetku. Landa zrušil nepovinnou
armádu a nahradil ji povinným kickboxerstvím. Byla to divnost. Mašírovali si po
ulicích v teplákovkách, Landa měl normálka uniformu, každé poledne se jezdilo
rallye na počest Janečka. Všichni, co nechtěli být takhle pozitivní, což se
projevovalo tím, že nehlásili, co pozitivního pro společnost dělají, museli
nastoupit na pozitivní převýchovu. Duševní i fyzickou. No já se přestěhovala s
kámošema do kanálu, kde vznikla nová fronta. Jakoby kulturní nebo tak něco.
Docela srandovní
sen, dokud nepotkáš někoho, kdo Ti řekne: „Tak ten Landa, to musí být ve
spojitosti s panem Janečkem jen nějakej úlet, to hoďme za hlavu, když to přece
pan Janeček myslí tak dobře s námá se všema…“ A to je názor, kterej
se fakt šíří skrz současnou českou kulturní frontu! Nechápu.
Já
čekal něco pozitivního nejanečkovského a on ti pořád straší v hlavě. Zdálo se
ti i Hajkovi?
Jasně, několikrát. Ale mně to v té hlavě straší, protože třeba
včera jsem byla na tom rolnění. Bylo to trapný. Vlastně víš co, všechny ty
Landovy aktivity jsou trapas, kdekoliv jinde by šašek jeho formátu byl terčem
žertů. U nás si zvesela vydělává těžký love a těší se zájmu médií. No a na Vyšehradě,
jdeš cestou ke Slavínu, všude slyšet rolnění, totální výsměch, drsní borci si
připevnili barevné rolničky na kanady a bombry, táhnou českou vlajku. Pak
vyleze Žito v obleku šaška s kámošema v teplákovkách a zpívají a lidi rolní…
A jako prostě matky s dětma, důchodci, dojatí patetičtí chlápci z posiloven s
holou hlavou, celé rodiny. To Tě ten smích přejde. A vrcholem je, že přijedou
novináři a zeptaj se ho úplně vážně: „Co je špatně s naší zemí, pane Lando? A
co bude příště?“ A pak se dočteš v Respektu, že jen tak zmlátil tři lidi,
protože nebyli pozitivní. Prej převýchova. Hurá.
Landovi
se zřejmě, a nejen jemu, stýská po začátku devadesátých let. A fakt tě nenapadá
na závěr něco opravdu pozitivního?
Ale jo. Že každá akce má i svou reakci. A že když se
třeba půlka obyvatel zblázní, udělá se té druhé půlce jasno a opustí ten naivní
pocit, že v téhle době nám nic nehrozí, protože přece žijeme ve svobodě.
Datum: 9. 12. 2012, Autor: Dalibor Záhora
Přečteno: 177x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)