3 argumenty zastánců ACTA a proč neplatí
I podporovatelé ACTA se stačili kladně vyjádřit k této dohodě a my si jejich názory vyjasníme a uvedeme do souvislostí.
2. 2. 2012
V tomto textu vycházím z textu smlouvy ACTA na webu ministerstva průmyslu a obchodu.
„Obchodní dohody se takhle vyjednávají standardně, všechno bylo transparentní a český text ACTA je na webu.“—Ministerstvo průmyslu a obchodu
Předně,
smlouva ACTA není jen obchodní dohoda, protože obsahuje také
trestněprávní ustanovení. Český text dohody není na webu kvůli tomu, že
by ho tam ministerstvo
samo dalo, ale kvůli tomu, že si ho vyžádala Pirátská strana na základě
zákona o svobodném přístupu k informacím a že tento zákon ukládá
informaci, jakmile byla zveřejněna, umístit i na web. Dohodu iniciovaly v
roce 2006 USA, Japonsko a jejich obchodní partneři. Na dohodě se velkou
měrou podílel přes úřad USTR mediální průmysl. ACTA byla v EU
utajována, pak byla nečekaně podepsána na setkání zemědělců a rybářů a o
jejím podpise jsme se dozvěděli z tiskové zprávy japonského
ministerstva zahraničí. Pokud ministerstvo průmyslu a obchodu tohle
považuje za standardní, tak je něco špatně.
„Je třeba chránit duševní vlastnictví, takže podporuji ACTA“ — filmový producent Jan Svěrák
Věcná otázka, před kterou stojíme, nezní, zda chránit duševní
vlastnictví. Toho se ACTA vůbec netýká (čl. 3 odst. 2). ACTA se týká
toho, jaké prostředky vynucování mají být podle ní zavedeny na celém světě. A ty je třeba zvolit jako přiměřené, nikoliv extrémní, jak to dělá ACTA.
„V České legislativě se nic nezmění.“ —Ministerstvo průmyslu a obchodu
Normálního člověka vůbec nezajímá, jestli se česká legislativa změní nebo ne, ale chce vědět, jaký by měla ACTA praktický
dopad. Praktický dopad ACTA je jednak v hrozbě privatizace Internetu do
rukou „podnikatelských kruhů“, změně legislativy cizích států, která
může důrazně zpřísnit hraniční kontroly, a vágnosti smlouvy. V tom, zda
je ACTA v souladu s evropským právem nemají jasno ani největší experti.
Legislativa znamená zákony, zatímco ACTA počítá s vlastními mimozákonnými
mechanismy. Například počítá s postupem, že si Evropská komise nebo
vláda pozvou na kobereček velkého poskytovatele a domluví se s ním, aby
poskytovatel začne dělat něco, co se nám uživatelům nelíbí. Třeba nám
může zabránit ve vyhledávání souborů torrent, kterými se sdílí např.
svobodný software. Nebo počítá s mezinárodním výborem ACTA, který bude
vydávat „dobrou praxi“ států ACTA. A při našem Hujerství a produkci
novel v poslanecké sněmovně je dost pravděpodobné, že změny přijdou. To
je cesta, kterou nechceme nastoupit, a proto jsme proti ACTA.
„Ustanovení o prohlídkách počítačů, mobilů a notebooků nejsou povinné, takže se nemusíme ničeho bát.“
ACTA
vznikala tak, že se původně velice přísné a konkrétní zákazy
nahrazovaly a) vágními formulacemi a b) povinnosti byly přepsány na
možnosti. Oba body jsou problém sám pro sebe.
a) ACTA zřizuje
zvláštní výbor, který bude vágní termíny smlouvy vykládat a bude tedy
vyvíjen tlak na zákonodárce, aby přejímali úpravu nikým nevoleného
orgánu velice pravděpodobně pod velkým vlivem mediálního průmyslu.
(Ostatně znáte někoho někoho jiného, kdo by platil copyrightovým
právníkům?)
b) „Proč tedy tyto možnosti v textu smlouvy vůbec jsou,
když nemají význam?“ zeptali se během vyjednávání nejvýznamnější
akademici. Evropská komise jim odvětila, že tato ustanovení sice nejsou
právně závazná, ale vyjednávající státy je chápou jako příklad dobré praxe. Už to samotné by stačilo, aby člověk proti smlouvě protestoval.
Zeptejme
se jinak: Chceme, aby náš Parlament schválil smlouvu, že
Česká republika může zavést
celní kontrolu dat v počítačích, na mobilech a přehrávačích, tedy
kontrolu protiústavní, která je ve zjevně nepřiměřená? A smlouva
ACTA je ještě přísnější, protože tuto kontrolu předpokládá a stát od ní
musí upustit (opt-in/opt-out). Anebo ještě jinak: Chceme uzavřít smlouvu
s USA, která zakotví možnost kontrolovat notebooky, porušovat tak právo
na soukromí a obtěžovat cestující? Američané si samozřejmě mohou dělat
na svém území, co chtějí, ale není žádný důvod, proč bychom takové
invazivní opatření měli stanovovat jako jednu z možností, která definuje
mezinárodní standard.
ACTA má potenciál změnit naše právo
Ukažme si závěrem jeden z dílčích problémů ACTA (takových nejasností je ACTA kvůli nedůsledné terminologii plná):
Čl. 23 odst. 3 ACTA: Každá smluvní strana zajistí, aby přinejmenším v případ[ě ...] porušení autorského práva [...] v komerčním měřítku bylo zavedeno trestní řízení a tresty.
Na druhou stranu náš „autorský“ zákon stanoví v § 43
Do práva autorského neoprávněně zasahuje
také ten, kdo vyrábí, kdo vyrábí, dováží, přijímá, rozšiřuje, prodává,
pronajímá, propaguje prodej nebo pronájem nebo drží k obchodnímu účelu
zařízení, výrobky nebo součástky nebo poskytuje služby, které b) mají
vedle obcházení účinných technických prostředků jen omezený obchodně
významný účel nebo jiné užití.
Pokud tedy někdo komerčně vyrábí program dekódující DRM, porušuje
podle českého autorského zákona autorské právo a podle ACTA musí Česká
republika přijmout trestněprávní úpravu, kterou dosud nemá, protože §
270 trestního zákoníku se týká pouze autorských práv k dílu, nikoliv
autorského práva jako právního odvětví:
Toto ustanovení se bude patrně muset změnit.
Datum: 2. 2. 2012, Autor: Piráti
Přečteno: 487x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)