GreyLinkDC++

Zaměstnávají České dráhy sebevražedné manažery?

Poměrně známou záležitostí je, že v současné době česká železnice registruje osmiprocentní meziroční nárůst cestujících. To je popravdě, s ohledem na minulá léta propadu a stagnací, velmi pozitivní zpráva. Proto mnohé zarazilo, že prakticky vzápětí po zveřejnění oné pozitivní zprávy přišla zpráva další a to, že stát omezí místy až zásadní dálkové vlaky, které často tvoří páteř systému a jejichž zrušením nemálo současných cestujících zvolí jiný dopravní prostředek, popřípadě od cesty upustí zcela, což například u rekreační dopravy může mít i doposud velmi opomíjený sekundární vliv na provozovatele služeb pro návštěvníky v cílových destinacích.

27. 5. 2013

Ruku v ruce s omezením rychlíků přichází návrh z pera Ministerstva financí, které na popud Ministerstva dopravy omezuje finance do dopravní obslužnosti.

Jak toto souvisí s Českými drahami, které jsou dnes již jen jedním z mnoha dopravců na našich kolejích? Celkem jednoduše. V současné době jsou ČD jediným dopravcem, který je schopen stávající výkony v železniční dopravě realizovat, protože disponuje jak dostatečným vozovým parkem, tak odborným personálem. Personál může samozřejmě den ze dne změnit zaměstnavatele, ale vozidla si jiný dopravce tak rychle nepořídí, navíc v mnoha případech  jsou při změně dopravce určité legislativní překážky (již podepsané smlouvy, maximální objem výkonů realizováním přímým zadáním a podobně). Ale jak k všemu přistupují České dráhy? Z velké části rozhodně ne rolí dobrého obchodníka. Vymezují se pouze v tom případě, že odjedou to, co si kdo objedná. To se sice na první pohled může zdát rozpočtově odpovědné, nicméně obchodnické rozhodně ne. Manažeři se klidně zbaví výkonu, který je sice ekonomicky na takzvané kladné nule, ale vytváří síťový efekt a živí další výkony platící klientelou. Logicky dochází k tomu, že zničením síťového efektu dochází k takzvanému “prohlubování ztráty”, čili k požadavku na zvýšenou úhradu výkonu, aneb ještě jinak řečeno, výkon dopravce je dražší.

Konkrétní případy existují

R 750 jezdil v trase Praha – Plzeň – Cheb, dokonce vezl přímé lůžkové a lehátkové vozy z Košic. Díky úsporným opatřením byl vlak zkrácen do úseku Plzeň – Cheb a to jen díky intenzivnímu zájmu Plzeňského kraje. To mělo samozřejmě za následek, že podstatná část cestujících z vlaku odešla, výletníci, kteří vlak používali k cestám do západočeských lázní a případně do Německa, odešli zcela. Zůstali vlastně jen zoufalci, kterým nic jiného nezbývalo.

Naprosto totéž postihlo obrácený směr, R 767 Cheb – Plzeň – Praha. Díky úsporám zmizí i torza kdysi velmi využívaných dálkových vlaků a oblast západně od Plzně se stane novou hrází kapitalismu.

Díky přerušení síťového efektu na Chornicku poklesl skokově počet cestujících v úseku Česká Třebová – Moravská Třebová a to i přesto, že se na přerušení vazeb dlouhodobě “pracovalo” ještě za dob, kdy tvorba jízdního řádu na železnici byla výhradně v kompetenci ČD.

Co z toho plyne?

Především to, že ČD dobrovolně opouštějí pozici na trhu s pokorou pasivního “služebníčka” jen čekají na padající dosyp ze státního. Na veřejnosti jsou změny v politice podniku patrné prostřednictvím doslova šílených manažerských inovací typu “Servisní vůz”, či “Komplexní odbavení”. Taktéž na veřejnosti působí dojmem, že pro získání zakázky lobbují ČD maximálně pomocí různých berliček v podobě odborářů. Proč však aktivně nepůsobí v udržení síťového efektu a dobrovolně jej opouštějí, je záhadou. Vždyť všem musí být nad Slunce jasné, že zrušením výkonů se rozhodně neušetří a naopak ztrátou klientely se nákladovost podniku ještě zvýší.

Velice pozoruhodnou aktivitou ČD je zvláštní vystupování na poli reklamy. Tím míním zejména pronájem reklamních ploch viditelně spjatých s železnicí společnostem, které železnici svojí činnosti přímo poškozují. Poměrně známý případ je poskytnutí ploch ČESMADU pro jejich antiželezniční kampaň. Poslední, až tragikomickou akcí ČD, je pronájem části odbavovací haly hlavního nádraží v Plzni  prezentaci autosalonu. Absurditu tomu dává právě avizované v podstatě dobrovolné opouštění trhu. Aneb dokážete si představit leták obchodního řetězce, kde bude reklama na konkurenci? Jen mi na mysl přichází dávná myšlenka našeho dědy, který říkal, že se hranice mezi blbostí a sabotáží pozná velice obtížně.

Datum: 27. 5. 2013, Autor: Pavel Prchal
Přečteno: 310x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 7 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Romancová chtěla pirátům uřezat … uši

Pirátské noviny získaly exkluzivní fotografie, které dokazují, že nová místopředsedkyně České pirátské strany porušila jednací řád celostátního fóra a vybavila se kapesními zbraněmi. Pokud by nebyla zvolena, měla by strana asi už jen jednu členku.

2. 9. 2010

Ingrid Romancová se na celostátní fórum připravila svérázně: Místo aby pilovala přednes projevu, který téměř kopíroval její článek na webu, vyzbrojila se kapesním nožem. Zbraně přitom měli všichni piráti odevzdat u vchodu Jiřímu Rezkovi. Představuje si snad Romancová takto transparenci podle programu ČPS?

Chtěla snad Romancová vydírat přítomné v případě nezvolení? Připravovala teroristický útok na delegaci vedení České pirátské strany, které vyrazilo na zahraniční návštěvu Vídně? Čtenáři, kteří znají okolnosti, za kterých byly zničeny americká Dvojčata a budova Sedm, si snadno domyslí, že s malým nožíčkem mohla Ingrid Romancová snadno zlikvidovat nejvýznamnější vídeňské budovy, a nenávratně tak poškodit vztahy mezi česko-rakouskými piráty.

Naštěstí byla Ingrid Romancová zvolena 4. místopředsedkyní, což Českou pirátskou stranu zachránilo před masakrem. Romancová se tak omezila na jasný vzkaz: Svým voličům ukázala vztyčený prostředníček (viz úvodní foto).

Pirátské noviny požádaly o vyjádření předsedu kontrolní komise (na snímku vpravo), který k celé věci řekl: „Íha ha há. Ha ha.“ Není proto jasné, zda se bude kontrolní komise vůbec případu věnovat.

Datum: 2. 9. 2010, Autor: bulvar
Přečteno: 2675x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 21 čtenářů, celková známka je 1.38.

Zdroj: Pirátské Noviny

Kandidátka do předsednictva: Mladá vědkyně Ingrid Romancová

Veřejnosti se představuje druhá kandidátka na na místopředsedkyni, která má zkušenosti ze zahraničního odboru České pirátské strany. Právě inspirace prací našeho europoslance Engströma vévodí jejímu nominačnímu projevu.

26. 8. 2010

Milé dámy, vážení pánové, dobrý den!

Sešli jsme se zde, abychom tři měsíce po volbách do sněmovny zvolili nové republikové předsednictvo. Volební období současného předsedy Ivana Bartoše, a místopředsedů Jiřího Rezka, Mikuláše Ferjenčíka a Jiřího Kadeřávka staršího končí právě dnes 28. srpna 2010. Dámy a pánové, vážím si nominace všech krajských sdružení, které mi projevily nesmírnou důvěru a navrhly mě jako kandidátku na místopředsedkyni ČPS.

Dovolte mi, abych se krátce představila. Jmenuji se Ingrid Romancová a jsem řadová členka jihočeského sdružení a zároveň členka zahraničního odboru ČPS. V současné době studuji magisterskou biofyziku na PřF JČU, kde se podílím na výzkumu DNA mikročipů a zároveň v září nastupuji do magisterského studia Počítačového modelování chemických vlastností nano- a biostruktur na PřF UK.

Piráti přinášejí skutečnou změnu ve vztahu k veřejnosti

Podívejme se krátce do minulosti Pirátských stran a poučme se z ní. Christian Engström, pirátský europoslanec, nedávno odmítl projednávat dohodu ACTA v utajení. Setkání bylo prohlášené za neveřejné, tj. nepřístupné veřejnosti a Komise mu na otázku, zda může šířit poskytnuté informace, odpověděla NE. Christian Engström s takovým jednáním nesouhlasil, protože v demokracii by nové zákony měly vznikat až po vzájemné otevřené diskusi zvolených zástupců s veřejností – nikoliv vyjednáváním za zavřenými dveřmi s nezvolenými úředníky Komise. Budu-li zvolena místopředsedkyní, budu se rozhodovat na základě otevřených diskusí vedenými s členy ČPS – protože je to demokratické.

I neparlamentní Česká pirátská strana dokáže ovlivnit a měnit zákony a zprávy navrhované jak v České republice, tak na půdě Evropského parlamentu. Ukažte na jakoukoliv jinou neparlamentní stranu, která někdy něco podobného dokázala – nemáte kam ukázat? – věřte, že to není vaše chyba. Piráti dokázali oslovit české europoslance a upozornit je na nedostatky zprávy Mariele Gallové o posílení tak zvaného duševního vlastnictví. Projednání zprávy bylo z plenárního zasedání odloženo a Christian Engström získal čas na vypracování alternativního usnesení. Tento úspěch nebude poslední, Piráti vyplují na rozbouřené moře a změní všechny zákony, zprávy a usnesení na půdě domácí i zahraniční, které odporují pirátskému programu a hlavně které omezují svobodu a soukromí každého z nás.

ČPS je značka svobodného přístupu k informacím

Chceme-li uspět v jakýchkoliv volbách, musíme vsadit na veřejnou prezentaci a plně podporovat práci našeho mediálního odboru. ČPS je značka, která se musí dostat do povědomí lidí, a to neobtěžujícím nevtíravým způsobem. Veřejnost nás musí objevit sama a tento objev pro ni musí být příjemně překvapující. Nemá smysl postávat s tunou letáčků na přeplněné ulici mezi tisíci lidmi s dalšími tunami letáčků. Naše prezentace musí být jedinečná – podporujme zejména originální nápady pražského předsedy Martina Brože a jiných – shazujme tištěné Pirátské noviny na lidi z letadel, založme vlastní rádio, pokračujme v práci Pirátských novin a Černé perly a nebrečme jako malé děti, když nás veřejnoprávní televize kvůli hezčímu grafu vyškrtne z pozice čtvrtého místa ve studentských volbách.

Ať se nám to líbí nebo ne, nejúspěšnější politické strany jsou ty, které mají mnoho peněz a v jejich řadách stojí celebrity. Chceme-li vyhrát, musíme z našich členů buď celebrity vyrobit, nebo je musíme najít venku a přivést mezi nás. Proč uspěly Věci Veřejné? Protože mají ve vedení Radka Johna známého z pořadu Na vlastní oči. Proč vyhrála TOP 09? Protože mají mezi sebou bohatého potomka rodu Schwanzenbergů. Peníze na kampaň dostali od podnikatele Bakaly. I my můžeme hledat bohaté sponzory, ale můžeme si také peníze vydělat sami. Nespoléhejme  jen na příliv peněz z členských příspěvků a sponzorských darů našich mladých příznivců, dejme se do práce a roztočme velkou pirátskou firmu.

Nebudeme otroci a přispějeme k naplnění svobody informací

Nikdy však nezapomínejme, kvůli čemu tady doopravdy jsme. Jsme tu pro veřejnost, jsme tu od toho, abychom lidem umožnili žít lepší životy. Nenechme je žít pod tlakem dluhů, aby se z nich stala vycvičená armáda otrokářů, těch mocných nahoře. Podporujme svobodu nejen tam venku, ale i na internetu. Držme se původních pirátských myšlenek, chraňme server svazky.cz a podílejme se kdykoliv na jeho obnově, bude-li smazán. Podporujme zahraniční pirátské strany, aby se dostaly do parlamentu a mohly s imunitou poskytovat servery těm, kteří by jinak své stránky museli uzavřít. Jednoho dne se možná i my dostaneme do parlamentu a budeme moci poskytovat servery pro The Pirate Bay, WikiLeaks či pro již zmíněné svazky.cz.

Nyní tady před vámi stojím a žádám vás o podporu a Váš hlas. Nesmírně si vážím, že jste mě nominovali na pozici místopředsedkyně a jako místopředsedkyně budu podporovat nejen práci v jihočeském regionu, ale ve všech regionech České republiky a budu se snažit, aby po volbách už kraje neměnily barvu na oranžovou a modrou, ale aby byly všechny pod černou pirátskou vlajkou.

Děkuji za pozornost.

Datum: 26. 8. 2010, Autor: Ingrid Romancová
Přečteno: 1517x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 26 čtenářů, celková známka je 1.92.

Zdroj: Pirátské Noviny

Sociální stát a nezaměstnanost žen

Jsem nadšená, že mohu žít v Evropě, kde mám jako žena především volební právo a ekonomickou svobodu. A jaká je realita?

6. 5. 2013

Jsem mladá pětadvacetiletá dívka po ukončení vysoké školy a hledám své
první zaměstnání. Nemohu ho najít, protože nemám žádnou praxi, kterou
ovšem nezískám, pokud mě někdo nezaměstná.

Jsem mladá
sedmadvacetiletá žena a konečně získávám svou první vysněnou práci. Má
to jenom jeden malý háček – při úvodním přijímacím pohovoru se
zaměstnavatelem přísahám, že nechci založit rodinu a žádné děti
neplánuji ani teď ani za deset let.

Jsem třicetiletá žena se dvěma
dětmi a ráda bych se vrátila do práce. Nikdo o mě nestojí, protože přece
nepůjde do „rizika, že moje děti budou určitě často nemocné“.

Jsem
devětatřicetiletá bezdětná žena a pracuji na vedoucí pozici. Mám jenom
jeden malý problém – zjišťuji, že „práce není všechno“.

Jsem
pětačtyřicetiletá žena s velkou praxí a dospělými dětmi. Na mé inzeráty
nikdo neodpovídá, protože jsem „stará a určitě málo flexibilní“.

Jsem čiperná důchodkyně a z pracovních nabídek si mohu vybírat. Mám totiž chuť pracovat a jsem „levná pracovní síla“.

Připomíná Vám to něco?

Ano,
nacházíme se ve velice paradoxní situaci. Muž není schopen sám uživit
svou rodinu, proto je už třetí generace žen celoživotně zaměstnaná a
zároveň je to muž – manažer, politik, podnikatel, který se snaží „držet“
ženu na nižší pracovní pozici a pokud se žena dostane do pracovního
prostředí, ve kterém je většina mužů, má v podstatě dvě základní
možnosti, jak si svou pozici udržet.

První možností je „stát se
mužem“ a to ve smyslu přetvoření svého ženského vnímání světa na důraz
racionálního myšlení, které je geneticky více vlastní mužské populaci.
Samozřejmě to má vliv na její soukromý život. Vidíme dnes mnoho žen mezi
třiceti a čtyřiceti lety, které v rámci své kariéry zcela odmítlo svou
roli matky. A společnost se nad tím podivuje. Co jim zbývá? V
pětadvaceti letech vyjdou vysokou školu a poté v průměru dva roky
hledají pracovní místo, které v ideálním případě odpovídá zaměření
jejich studia. Je jim dvacet sedm let a začínají. Každý zaměstnavatel,
ačkoliv to většina popírá, položí při úvodním přijímacím pohovoru otázky
směrem k založení rodiny. Zásadní rozhodnutí. Pro dnešního
zaměstnavatele je nejvýhodnější zaměstnankyní žena mezi dvaceti pěti až
třiceti pěti lety bezdětná a děti odmítající nebo odsouvající do XXL
svého věku.

Druhou možností „přežití“ je naopak zůstat ve své ženské
podstatě, kdy žena úmyslně skrývá své znalosti, aby muži – kolegové
neměli důvod a snahu s ženou – kolegyní „soupeřit“. Dobrým příkladem
této metody je „žena – politička“. Ano, všechny strany potřebují „ženské
tváře“ na billboardy svých předvolebních kampaní a kam se pak tyto ženy
podějí? Většina si odsedí v klidu své volební období ve svých
parlamentních lavicích a v případě loajality ke svým stranám jsou v
následujícím volebním období opět na prvních místech stranických
kandidátek a opětovně „zneužitou tváří“ na billboardech.

Na závěr jsem si udělala malý průzkum, který se týká především pojmu sociální stát v České republice. Jak to vypadá v realitě?

Jste
v libovolné kategorii ženy hledající práci a žádáte o příspěvek „ v
nouzi“. Navštívíte svůj lokálně příslušný Úřad práce a tam se dozvíte,
co vše je třeba doložit pro vyhodnocení Vašeho požadavku.

Budete
překvapeny, protože pokud vyplníte všechny příslušné formuláře a dodáte
veškeré přílohy typu – originální výpis z katastru nemovitostí, kdo s
Vámi trvale žije, kolik vydělává, jaké máte vybavení domácnosti, pak Vám
oznámí, že ještě potřebují výpisy z Vašeho soukromého účtu, aby si stát
mohl zkontrolovat, za co utrácíte – mléko, luštěniny, chleba – je v
pořádku – v žádném případě nesmíte utrácet za oděv, maso, minerálku – to
je zbytečné.

Jsem „nadšená“, že žiju v České republice, která
dokázala, že socialistický slogan – co je doma, to se počítá – je
pravdivý pouze pro zúčastněné v procesu, my ostatní se jen můžeme
bránit.

Zkusíme to?

Datum: 6. 5. 2013, Autor: Simona Skořepová
Přečteno: 354x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 9 čtenářů, celková známka je 1.33.

Zdroj: Pirátské Noviny