Archív pro rubriku Únor, 2013
Posted on Únor 27th, 2013 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
České dráhy ničí lokálky i sebe s pomocí České televize
V minulých dnech se objevily články slibující zlevnění jízdného ve
vlacích ČD na lokálních tratích (odkazy 1
a 2).
Cestující neznalý poměrů snad i zajásá, ale jako obvykle je za vším něco
skryto. Následovala reportáž České televize v hlavních zprávách (online
od 37:14, ke
stažení), která vyzněla v tradičním duchu – „nevýdělečné“
lokálky, kterým je dávána poslední šance – prostě obvyklý přístup (odkazy 1 a 2). A „sleva“ samotná
- kolik cestujících ji vlastně získá?
26. 2. 2013
Jde vůbec o slevu?
Sleva bude prý o čtvrtinu. Jenže je dobré znát historii, abychom věděli, z čeho se to vlastně „slevuje“. Kdysi, dávno pradávno tomu, se dalo drahou cestovati bez karet slevových za jízdné, které si mohl i obyčejný příliš nevydělávající občan dovoliti. Tak tomu bývalo drahnou dobu, dokud nepřišel velký manažer se spásným nápadem na ekonomické perpetuum mobile: Na jízdné uvalil de fakto „přirážku“ 60 % pro ty, kteří nemají žádnou slevu a to původní základní jízdné ponechal jen těm, kteří si za patřičný obolus pořídili „slevu“. A stalo se, pravidelní cestující nakoupili slevové karty a ostaní z vlaku utekli. Dnes, když nějakého človíčka, který „nejel vlakem 20 let“, přimějete jej použít a on si koupí jízdenku, tak se mu protočí panenky a už to příště neudělá. Pokud nepojede autem, použije často i na dalekou cestu autobus, kam slevová mánie nedorazila. Později se rozdíl mezi základní slevou a plným jízdným snížil na 33 % z důvodu zvyšování „zlevněné“ ceny a dočasného ponechání ceny plné. Když dosáhly poměru 75:100, zůstal tento zafixován a zvyšovaly se postupně obě ceny rovným dílem a děje se tak doposud za současného doplnění systému dalšími slevami. Samostatnou kapitolou jsou různé další slevy, které, pokud se ukázaly být oblíbenými, byly rychle zdražovány a případně rušeny. Příkladem může být kilometrická banka (zakoupených 2000 km nutných projet během půl roku s minimálním odpisem 100 km na jednu jízdu), kde se postupnými kroky stoupalo z ceny 1200 Kč až k dnešním 2100 Kč. Postupné zvyšování ceny vlivem inflace by bylo jistě pochopitelné, kdyby před několika lety ČD nezvýšily cenu během pár měsíců hned třikrát z 1400 na 1600 a pak na 1800 Kč, zatímco pak se už cena příliš neměnila. Cíl byl jasný – odstranit slevu tím, že „o ni nebude zájem“.
Vedle toho bez povšimnutí oficiální propagandou existují jiné tratě jiných dopravců, které stály první v řadě na odpis a dnes fungují, slevové karty a diskriminační jízdné zde nejsou a nikomu to žíly netrhá (odkazy 1 a 2). Čím to?
Nejztrátovější jsou lokálky?
Dále jsme se v ČT dozvěděli, že lokální vlaky prý využívá nejméně lidí a jsou prý nejvíc prodělečné. Není třeba vysvětlovat jak, proč a v čem, to přece každý ví a nediskutuje se o tom. Co je ale prodělečnější, z 1/4 naplněný 20-tunový motoráček mimo špičku na lokálce nebo z 1/10 naplněný 200-tunový osobní vlak mimo špičku na hlavní trati? Kde takový vlak blokuje více nákladní dopravy – na koridoru nebo na lokálce zkoušené systematickou likvidací nákladní dopravy v jedno- nebo několikavozových zásilkách, kde byl systém dávno zničen a nyní se jen likvidují zbytky? Co dále podporuje tento nesmysl o ztrátovosti lokálek? Jsou to „memorandové“ počty, podle kterých 1 km vlaku bez ohledu na jeho velikost stojí kolem 100 Kč/km. Zákony fyziky a chemie i selský rozum zde musí ustoupit virtuální realitě (viz 5. a 6. odstavec odkazu). Pokud tuto realitu v rámci „debilizace společnosti“ přijmeme za svou, můžeme pokračovat v dedukcích např. takto: Zrušíme malé vlaky na lokálkách, místo nich objednáme stejný počet vlakokilometrů na hlavních tratích v podobě velkých souprav a ono to bude stát pořád stejně. Kdo nevěří, ať tam běží! Viz začátek části 3/3 v tomto odkazu. Nevadí, memorandum-nememorandum, ČD už vystrkují růžky a chtějí hradit více za to, že nasadily „moderní vozidla“. Nejsou tedy tato vozidla novější a efektivnější na provoz, než ty „hrozné staré vlaky“? Kde je chyba?
Vlak v reportáži je deklarován jako „poloprázdný“, co nám reportér ale neřekne, že sedíme ve výše zmíněné zbytečně velké Regionově a že by tento spoj nemel být rušen, ale prostě obsloužen menším vozidlem.
Na téma „nepotřebnosti“ lokálek je dobré znát obsah této přednášky, v archivu ČT ji však nehledejte.
Hurá-akce: Chvíli zlevníme, lidi se nahrnou a když ne, tak to zavřeme
Pokud se prý nepodaří nalákat cestující na zlevněné jízdenky, hrozí těmto vlakům zrušení. Času budou mít zhruba půl roku, mezi řádky čtu, že si asi ti „cestoši (nebo substráti?) budou muset máknout, aby jim tu socku nezrušili“. Pokud se vlaky prý nepodaří naplnit, budou lidé odkázáni pouze na autobus nebo na auto. Nezatížen trvalým srůstem mých rukou (a mozku) s volantem se mi chce ptát – to budu na zastávce čekat na auto, které pojede podle jízdního řádu? Nebo se mnou coby nevlastníkem osobního automobilu pan redaktor nepočítá jako s plnoprávným občanem? Zajímavý odkaz na knihu na toto téma zde.
Zatížen historickou pamětí zase mohu říct, že sliby o plné náhradě vlaků autobusy často neplatí v plném rozsahu hned od počátku a to málo, co jako „náhrada“ zůstane, rychle zanikne. Nevěříte? Zkuste si v sobotu dojet veřejnou dopravou z Moravské Třebové na Prostějovsko a nebrat to oklikou přes Čechy vlakem po koridoru. Žádné busy místo vlaků přes Chornice jsem jaksi nenašel, jedu o několik hodin déle a platím výrazně více.
Je otázkou, jestli je tento postup produktem dopravního „odporníka„, cílenou sabotáží nebo obojím. Přilákat cestující a získat ztracenou důvěru není hurá-akce na půl roku, to je o poctivé každodenní systematické mnohaleté práci za použití zdravého selského rozumu nejlépe bez „manažerských“ a „politických“ přístupů, tj. bez prošustrovávání obrovských obnosů veřejných peněz za módní, dočasně populární, reálně a dlouhodobě však nevhodné a neefektivní investice a bez různých „racionalizací“ a „optimalizací“ (odkazy 1, 2 a 3). Nejdříve zvážit, co lze vymáčknout ze stávajícího systému bez nebo s minimem investic – tj. i se starými vozidly a pomalými tratěmi s nedostatečně zabezpečenými přejezdy lze při rozumné konstrukci jízdních řádů vymáčknout mnoho zvlášť v dnešní době, kdy toho bylo tolik pokaženo. Nedaří-li se, lze hledat slabá místa systému, jejichž poměrně levným vylepšením se původně nerealizovatelný jízdní řád může stát proveditelným, např. bez změny traťové rychlosti zkrátit čas zabezpečením přejezdu původně s nutností pomalé jízdy nebo opravou nejhoršího úseku jinak ne zas tak špatné trati. Mnoho jde i bez nákupu velkých extrémně drahých vozidel za desítky miliónů za kus – existuje možnost repase a i jen nový nátěr po mnoha let nedbání o něj udělá divy, obrovské rezervy ve zvýšení atraktivnosti jsou stav a případná úprava vnitřku, oken apod. (foto 1 a 2). Komu se to nelíbí a chce mít fajnová vozidla, ten na to musí nejdříve mít, což pro tento stát dnes neplatí a nebude-li tento stav řešen od základů, bude hraní si na pokrok a mrhání dotacemi jen honěním psa se za vlastním ocasem, který si jej při maximalizaci svých snah leda ukousne, čímž se zmrzačí. Není tedy čas začít šetřit za použití mozku a bez tak oblíbeného ničení „šetřeného“?
Jak se ale postupuje u nás? Četnost vlaků je mizerná, návaznosti, jen když se chce, řešením jsou prý moderní vozidla a to ostatní je vlastně jedno. Nemáme na Desiro za desítky MKč/kus? Nevadí, máme českou „úspornou“ cestu. Za cenu zničení jednoho malého pro lokálky vhodného repasovatelného vozu 810 a odpojitelného vlečného repasovatelného vozu 010 získáme „moderní“ a „novou“ soupravu Regionova, která se na lokálky jistě bude hodit mnohem víc. Tu rozpojit nelze, definici nízkopodlažnosti a tedy nárok na dotace totiž splňuje jen s neoddělitelnou nízkopodlažní nemotorovou částí. Přece nebudeme těch 10 lidí v sedle vozit v 20-tunové vozidle, když můžeme ve 40-tunovém, že? Nafty je přece dost, peněz jakbysmet a schopnosti politika spočívají přece v „zadministrování“ a spotřebování dotací formálně správným způsobem, který však o jejich účelnosti neřekne zhola nic. No a zbylé přípojné vozy postavíme na šrotiště a necháme shnít (foto). Na téma likvidace malých vozidel pro lokálky vhodných více zde.
Vedení ČD sabotuje vlastní firmu
Korunu celému výtvoru ČT nasadil mluvčí ČD, který doslova sdělil, že kraje musí zvážit, jestli mají dostatek financí na zachování provozu na lokálních tratích. Jak může zaměstnanec firmy České dráhy ve funkci tiskového mluvčího do televize veřejně vzkázat jejich zákazníkům, tj. krajům, že by asi měli jejich vlaky na lokálkách přestat objednávat? Jak je možné, že po takové sabotáži podniku, který jej živí a jehož zájmy má prosazovat, nebyl propuštěn on nebo ten (vysoký manažer), který toto jeho prostřednictvím vzkázal?
Závěrem bych se rád omluvil těm pracovníkům dotčených organizací, které ještě systém nesemlel a jsou poctiví a slušní (a nejspíš jsou za to po právu systémem trestáni).
Datum: 26. 2. 2013, Autor: Pavel Prchal
Přečteno: 356x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 14 čtenářů, celková známka je 1.57.
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Únor 24th, 2013 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Rozsudek RapidShare a právní aspekty file-hostingových služeb
V minulém roce rozhodnul německý Nejvyšší soud (BGH) v případu, který započal v roce 2008 žalobou producenta počítačových her – společnosti Atari. Ta žalovala poskytovatele tzv. file-hostingových služeb, německou společnost RapidShare AG, která provozuje obdobnou službu, jako např. český server ulozto.cz. V následujícím článku budou uvedeny jednotlivé okolnosti případu a závěry, které z něj vyplývají.
24. 2. 2013
Průběh sporu
Společnost Atari zjistila, že prostřednictvím serveru RapidShare lze stáhnout jednu z jejích her s názvem „Alone in the Dark“ a vyzvala RapidShare k zablokování možnosti stahovat tuto hru z jejich serveru, kterou bylo možno stáhnout mj. prostřednictvím hypertextového odkazu zadaného do vyhledávače Google (jedním z nalezených odkazů byl přímý odkaz ke stažení hry na RapidShare). Ve druhé části své výzvy dále Atari vyzvala RapidShare, aby se zdržel dalšího rozšiřování uvedené hry zejména formou jejího zpřístupňování třetím osobám – de facto tedy Atari požadovala proaktivní dohled ze strany RapidShare.
Zástupci RapidShare odpověděli dopisem, v němž na jedné straně potvrdili, že zablokují možnost stažení hry prostřednictvím hypertextového odkazu uvedeného ve výzvě, avšak odmítli druhou část výzvy týkající se chování do budoucna.
Vzhledem k odmítnutí části výzvy, a také s ohledem na to, že hru bylo možno stáhnout (i když pod jinak pojmenovanými odkazy) i 11 dnů poté, co RapidShare potvrdil zablokování, podala Atari žalobu, v níž se domáhala mj. toho, aby soud uložil RapidShare zákaz rozšiřovat či zpřístupňovat shora uvedenou hru, pouze však za podmínky, že tato je na serverech RapidShare uložena pod svým názvem „Alone in the Dark“, popř. je zaregistrována na tzv. torrent stránkách.
Rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně
Zatímco soud prvního stupně dal žalobě zčásti za pravdu, odvolací soud ji zamítnul. Argumentoval přitom zejména tím, že odpovědnost poskytovatele file-hostingových služeb je dána tím, že pokud se dozví o nelegálním obsahu, je povinen jej zablokovat a dále přijmout přiměřená opatření k zabránění toho, aby nedocházelo k obdobným případům. Nicméně obchodní model žalovaného RapidShare není dle názoru odvolacího soudu primárně založen na ukládání a stahování nelegálního obsahu, a proto nelze celý model zpochybňovat tím, že mu budou ukládány nepřiměřené povinnosti ohledně ověřování uloženého obsahu, za který jsou primárně odpovědni uživatelé.
Krom toho je i dle názoru odvolacího soudu prakticky nemožné ověřování případného nelegálního obsahu podle názvu souborů resp. hypertextových odkazů – doslova bylo v rozhodnutí uvedeno, že pod linkem „Alone in the Dark“ může být stejně dobře nelegálně uložena zmíněná hra, jako fotky z dovolené.
Nejvyšší soud se však s touto argumentací ztotožnil jen zčásti.
Argumentace Nejvyššího soudu
Německý Nejvyšší soud v podstatě převzal argumentaci odvolacího soudu týkající se toho, že obchodní model RapidShare není primárně postaven na porušování autorských práv. Vyloučil tedy aplikaci tzv. Störerhaftung, tedy ručení podnikatele za porušení autorských práv, což je zvláštní institut v německém právu, podle něhož může být osoba spoluodpovědná za takové porušení v případě, kdy úmyslně a významnou měrou přispěje k neoprávněnému zásahu do autorských práv.
Stejně tak poukázal na úpravu odpovědnosti za cizí obsah, která je v podstatě totožně upravena rovněž v českém zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (viz § 5) – podle těchto předpisů provozovatel služeb zprostředkovávajících cizí obsah je za obsah uložený uživateli je odpovědný pouze,
a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo
b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.
Soud rovněž připomenul ta ustanovení zmíněného zákona, podle kterých není poskytovatel služeb zprostředkovávajících cizí obsah povinen tento obsah proaktivně sledovat a poukázal i na starší judikaturu, podle které není možné poskytovatelům uvedených služeb ukládat takové povinnosti sledovat a kontrolovat uložený obsah, které by je hospodářsky ohrozily nebo by jejich podnikání nepřiměřeně ztížily.
Shora uvedené argumenty se však týkají pouze obecné činnosti RapidShare.
Ovšem v daném případě došlo k tomu, že předmětnou hru „Alone in the Dark“ bylo možno stáhnout i poté, co RapidShare obdržel výzvu žalobce (Atari) a dokonce na ni reagoval. Nejvyšší soud proto upozornil, že poté, co se RapidShare dozvěděl o konkrétním zásahu do autorských práv, neměl pouze povinnost zablokovat příslušný hypertextový odkaz, ale vznikla mu navíc i povinnost provést taková preventivní opatření, aby pokud možno nedocházelo k dalším neoprávněným zásahům do autorských práv žalobce.
Za neoprávněné zásahy do autorských práv žalobce, k nimž došlo poté, co obdržel jeho žalobce, odpovídá RapidShare jako ručitel, protože nepřijal přiměřená opatření k tomu, aby zabránil dalšímu možnému stahování hry „Alone in the Dark“.
Dostatečným není v tomto případě jen zablokování konkrétního odkazu či kontrola konkrétního uživatele, který již neoprávněně autorské dílo na serveru zpřístupnil třetím osobám. Podle soudu byl RapidShare povinen přijmout i další opatření vedoucí k tomu, aby nemohli konkrétní autorské dílo zpřístupnit ani další uživatelé.
Jedním z argumentů Nejvyššího soudu pro to, že žalovaný RapidShare porušil své povinnosti, byla skutečnost, že aplikoval filtr, který odhaloval slovní spojení „Alone in the Dark“ pouze na upload nových souborů, ale nenasadil tento filtr na soubory, které měl již na svém serveru uloženy a které uživatelé zpřístupňovali třetím osobám.
Následně Nejvyšší soud konstatoval, že jako nepřiměřenou nelze označit ani následnou „manuální“ kontrolu souborů, které by takto byly prostřednictvím filtru vyselektovány – tedy nasazení zaměstnanců RapidShare za účelem spuštění podezřelých souborů. Požadovat takový postup po RapidShare není nepřiměřené ani přesto, že uživatelé mají samozřejmě možnost pojmenovat/přejmenovat své soubory tak, aby byl filtr neúčinný.
Stejnou kontrolu měl podle Nejvyššího soudu aplikovat RapidShare i na ty soubory, které se nacházejí na seznamech odkazů – tedy na tzv. torrent stránkách. I když je těchto odkazů značné množství, měl RapidShare splnit svou povinnost tím, že by provedl alespoň namátkovou kontrolu. K tomuto argumentu jistě přispěla i žalobkyně, která prokázala, že lze aplikovat automatické (tedy nikoliv manuální) prohledávání odkazů na torrent stránkách. Soud poukázal, že právě přes torrent stránky (které umožňují vyhledání i těch souborů uložených u poskytovatelů file-hostingových služeb, které nemají ve svém názvu úplný název hry, filmu či jiného díla) mohl RapidShare poměrně efektivně vyhledat soubory obsahující hru „Alone in the Dark“, které jsou již na jeho serveru uloženy a které by běžný filtr vyhledávající podle názvu vůbec neobjevil.
Závěrem soud poukázal na nesprávný žalobní petit a celý spor vrátil soudům nižších stupňů k dalšímu řízení.
Závěr
Závěr rozhodnutí německého Nejvyššího soudu je dvojí:
Shora uvedené závěry lze beze sporu vztáhnout i na prostředí českého autorského práva, autoři popř. nositelé práv k autorským dílům by se tak mohli za určitých okolností domáhat např. náhrady škody a jiných nároků i vůči poskytovatelům file-hostingových služeb.
Autor: Mgr. Petr Otevřel, otevrel@lawyer.cz
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, autorským a obchodním právem.
Zdroj: http://www.pravoit.cz/article/rozsudek-rapidshare-a-pravni-aspekty-file-hostingovych-sluzeb
Datum: 24. 2. 2013, Autor: Mgr. Petr Otevřel
Přečteno: 307x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 2.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Únor 18th, 2013 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Nadbytečná pracovní síla
Dlouho pracuje lidstvo na tom, aby se práce zbavilo. Automatizace a roboti ji zastanou pohodlně prakticky všechnu. Navíc vznikly instrumenty, které umožňují produkci zisku zcela bezpracně. Jenom těch lidí tu začíná být zbytečně moc. Bude nutná masová redukce?
18. 2. 2013
Současný systém dobře fungoval, nyní však bez výrazné reorganizace míří k sociální revoluci. Rozdělování zdrojů je na základě práce a nároků. Nárokem jsou majetková práva, nárok na důchod, nárok na sdílenou infrastrukturu, nárok na sociální systém nárok na rentu. Motivace k práci je stimulována převážně trhem. Za práci a podnikání jsou získávány peníze, které míří na trh a do kapitálu (např. úročený vklad v bance). Peníze vložené do kapitálu mizí z trhu, aby se na něm objevily jako úvěr.
Bez úvěru nelze prodat celou produkci. Zaměstnanci, podnikatelé, důchodci,…všichni utrácejí primárně peníze, které „nestřádají“. Když někdo utratí méně než vydělá, musí někdo jiný utratit více než spotřebuje. Bez dluhů nemůže růst trh. Proto jsou lidé, firmy, státy, zadlužené, bez dluhů by nemohl růst trh a zisky. Dluhy jsou podstatou systému, a dokud mohou narůstat, umožňují její ekonomický rozvoj. Jakmile se přestane půjčovat, nastává recese. Když nemůže být nadprodukce vyvolaná růstem produktivity prodána musí být redukována pracovní síla nebo sníženy ceny. Snižování cen však snižuje zisky a vyvolává další tlak na snížení nákladů, tedy i redukuje pracovní sílu.
Životnost dluhového systému vyplývá z úrovně rozložení majetku ve společnosti. Maximální míra zadluženosti je v důsledku vyjádřena nemovitým a movitým majetkem dlužníků. Společnost při růstu produktivity vždy dorazí do stadia, kdy už nejsou žádné o úvěr žádající subjekty schopné ručit za úvěr majetkem.
Růst produktivity usnadňuje lidem život, na Zemi už žije 7 miliard lidí. Růst produktivity je základním příznakem rozvoje civilizace. Produktivita práce roste v důsledku vývoje technologií. Lidská společnost se při svém vývoji opakovaně zadrhává když se rychlému vývoj technologií nedokáže společnost přizpůsobit. Společnost vždy trpí paradigmatem, že je zapotřebí stále více pracovat. Ve skutečnosti dochází k přizpůsobení až při redukci pracovní síly. Např. na konci devatenáctého století vyvrcholily roky stávek a nepokojů zkrácením pracovní doby z 16 hodin na 8 hodin. Výsledky vyšší produktivity práce se mezi lidi více rozdělily a v důsledku volného času narostly nové trhy, horším příkladem jsou dvě světové války. V Evropě dnes problém nadbytečné pracovní síly řeší umělá zaměstnanost udržovaná přebujelým státem a sociálními systémy. Pod vlivem paradigmatu nedostatku (musí se šetřit) však státy a lidé situaci zhoršují. Čeká se na okamžik, až lidem dojde, že je všeho přebytek, a že všechny ty redukce a úspory současný přebytek ještě zvětšují. V podstatě jsou všechny současné reformy změnami podílu lidí na zdrojích. Pro řešení rozporu mezi produktivitou práce, spotřebou produktů a pracovní silou:
Vyjádřeme produktivitu jako podíl produkce a počtu pracujících. Když vzroste produktivita musí růst spotřeba nebo klesnout množství vykonané práce. Když neroste spotřeba musí růst nezaměstnanost.
http://vasicek.blog.idnes.cz/
Datum: 18. 2. 2013, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 129x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Únor 15th, 2013 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Jsou nároky isify a LogiCallu z vymáhání práv k fotografiím oprávněné?
Čím dál častěji se na nás obracejí firmy a podnikatelé s tím, že po nich LogiCall Česká republika s.r.o. (dále jen „LogiCall“) jménem agentury isifa Image Service s.r.o. (dále jen „isifa“) vymáhá nepřiměřené částky za neoprávněné užití fotografií na internetových stránkách. Jsou tyto nároky oprávněné? Na to se pokusím odpovědět v následujícím článku.
14. 2. 2013
Postup LogiCallu a isify
Český zástupce fotobanky Getty Images, a to společnost isifa, pověřuje vymáháním pohledávek vymahačskou společnost LogiCall. Ta zasílá podnikatelům tzv. „Oznámení o dohledaném užití fotografií(e) a výzvu k dohodě“, která obsahuje kromě fotografií z internetových stránek i výpočet dvojnásobku licenční odměny za každou fotografii. Částky za jednu fotografii se pohybují od 5 tis do 20 tis Kč.
Pokud daná osoba na takové oznámení nereaguje, pak obdrží druhé oznámení, a to společně s poslední výzvou o sdělení údajů o způsobu a rozsahu užití fotografií nebo doložení platné licence, s žádostí o náhradu škody. Současně tyto výzvy provázení emaily či písemné dopisy LogiCallu obsahující varování před soudním vymáháním pohledávek a nákladů řízení.
Užití fotografie dle zákona
Fotografie je ve smyslu § 2 autorského zákona autorským dílem, a to bez ohledu na její „umělecký“ charakter. Takto jsou chráněny i tzv katalogové fotografie – viz článek kolegy Petra Mališe „Používání tzv. katalogových fotografií prodejci zboží na internetu“.
Tvůrci internetových stránek, ať už internetové prezentace firmy nebo e-shopů, při umísťování fotografii postupují následovně:
- užijí vlastní fotografie nebo fotografie klienta, k nimž vykonávají autorská práva – zde je potřeba mít licenční smlouvu s tvůrcem stránek i na užití jeho fotografií;
- nakoupí fotografie z fotobank (ke komerčním účelům) – zde je nutné, aby fotografie byly pořízeny ke komerčním účelům, zejména pak k internetové prezentaci.
- stáhnou z internetu dostupné fotografie bez souhlasu autora – zde je nutné, aby šlo o fotografie, k jejichž volnému šíření dal jejich autor (či osoba na nich zobrazená) výslovný souhlas ke komerčnímu užití a internetovému způsobu prezentace.
Ovšem nejde jen o užití na internetových stránkách, ale zejména také na tištěných reklamních materiálech nebo dokonce obalech výrobků. V těchto případech hrozí statisícové či miliónové škody, v případě, že by soud nařídil stažení fotografií z oběhu, tj. přelepení všech obalů či reklamních materiálů.
Kdo nese odpovědnost v první řadě za žití fotografií?
V první řadě nese odpovědnost ta osoba, která navenek fotografie užívá, tedy osoba, v jejíž prospěch je internetová prezentace provozována. V druhé řadě takovou osobou může být v důsledku odpovědnosti za obsah internetových stránek majitel domény či majitel serveru, na němž je fotografie porušující autorské právo umístěn. V další řadě tak může být osoba, která takto fotografii pořídila (např. stáhla z internetu), tj. tvůrce internetové prezentace.
Oprávněnou osobou k vymáhání autorských práv je vykonavatel majetkových autorských práv k fotografiím, např. fotograf nebo agentura, pro níž fotograv na onjednavku nebo jako zaměstnanec fotografii vytvořil
Současně oprávněnou osobou může být i osoba, která je na fotografii zobrazena, pokud ke komerčnímu šíření své podobizny nedalo souhlas. Dokonce to mohou být i majitelé zobrazených architektonických či uměleckých děl, pokud by význam zobrazeného díla byl v rámci „internetové reklamy“ zásadní.
Nároky z porušení autorského práva k fotografiím
V případě, že kdokoliv shora uvedeným způsobem užije fotografii bez řádné licence ke komerčnímu užití formou prezentace na internetu, musí počítat s tím, že oprávněná osoba má právo na:
- určení svého autorství, tzn. že autorem fotografií je konkrétní fotograf;
- zákaz ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, tzn. stavení zákazu užití konkrétní fotografie;
- sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, tzn. jakým způsobem a kde byla fotografie užita;
- odstranění následků zásahu do práva, zejména stažením fotografie z internetu;
- poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, a to v důsledku významu zásahu do autorských práv;
- na uveřejnění rozsudku na náklady toho, kdo autorské právo porušil;
- na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s fotografií. Výše bezdůvodného obohacení činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s fotografií.
Nároky isify jsou oprávněné pouze za předpokladu, že zmocněná agentura LogiCall:
- prokáže, že má majetková práva k fotografiím, z jejich porušení svá práva nárokuje;
- že se domáhá bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku „obvyklé“ ceny licence k fotografii.
U práva na náhradu škody a práva na vydání předmětu bezdůvodného obohacení subjektivní dvouletá promlčecí lhůta a objektivní promlčecí lhůta tříletá. Ostatní nemajetková práva se nepromlčují.
Dvojnásobek obvyklé ceny licence
Isifa požaduje dvojnásobek licenční odměny a na výtky, že odměna za užití jedné fotografie je nepřiměřená uvádí následující:
„K bezdůvodnému obohacení: veškeré ceny vychází z veřejného ceníku (kalkulátoru) společnosti Getty Images přístupného na stránkách www.gettyimages.com. Kalkulaci ceny ovlivňuje řada faktorů – časový rozsah licence ( doba užití), účel užití, počet užití, způsob užití, velikost fotografie…tyto faktory byly byly zohledněny při stanovení ceny fotografie. Jde o prémiové kolekce RM (rights managed) s vyššími pořizovacími náklady. Nepopíráme, že částky za nákup licencí jsou vyšší, než u jiných fotobank na trhu, nicméně společnost Isifa běžně snímky za tyto částky prodává a zrealizované prodeje je připravena předložit a dokladovat tím, že pro řadu společností je tato částka tržně obvyklá a akceptovatelná. Pro případ soudního řízení je společnost Isifa připravena tento nárok uhájit a dokladovat jeho oprávněnost. Navíc má každý, kdo snímky stahuje či má záměr si snímek zakoupit, nahlédnout do kalkulátoru, který je u každého snímku, a zcela dobrovolně se rozhodnout, zda si snímek za vyšší pořizovací cenu zakoupí či nikoliv.“
Skutečnost, že ceník ISIFY je uveden na internetu a všem dostupný není či, že některé společnosti fotografie za nepřiměřenou cenu zakoupily je právně irelevantní skutečností, jelikož cena má být obvyklá, tj. odpovídající reálně tržní hodnotě licence fotografie. Pokud je cena licence za užití fotografie nepřiměřená, pak soud nikdy dvojnásobek v takto požadované výši nepřizná.
Závěr
Závěrem lze konstatovat, že každý kdo užívá fotografie v rámci internetové prezentace nebo e-shopu, by si měl ověřit, zda k daným fotografiím a komerčnímu způsobu užití má odpovídající licence. Bez těchto licencí musí být připraven, že bude muset čelit nárokům oprávněných osob, které k fotografiím vykonávají autorská majetková práva. Nicméně i uplatněné nároky musí být v rámci zákona a zejména požadovaný dvojnásobek licence za užití fotografii musí odpovídat obvyklé licenci a nikoliv nadhodnocené. Každopádně v těchto případech se doporučujeme bránit vůči neoprávněným nárokům, a to zejména kvalifikovanou právní odpovědí sepsanou specializovanou advokátní kanceláří.
Autor: JUDr. Lukáš Jansa, advokát, email: jansa@lawyer.cz
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel partneři v.o.s., kde se zabývá zejména obchodním právem, právem informačních technologií, problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem. Autor publikuje z oblasti IT a přednáší IT firmám z oblasti práva informačních technologií a je spoluautorem odborné publikace „Softwarové právo“.
Zdroj: http://www.pravoit.cz/article/jsou-naroky-isify-a-logicallu-z-vymahani-prav-k-fotografiim-opravnene
Foto: Brooch original
Datum: 14. 2. 2013, Autor: JUDr. Lukáš Jansa
Přečteno: 184x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Únor 14th, 2013 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
1. Při registraci na pirátské diskuzní fórum, si nastavte kontaktní e-mail úplně jiný, než
který běžně používáte v soukromí a nikdy si ho nenastavujte tak, aby se vám automaticky přeposílal na
ten soukromý. Vyhnete se tím obtěžujícím zprávám od ostatních
uživatelů, správců, moderátorů a předsedajících celé řady souběžných
nepřehledných jednání, rozprav a hlasování.
2. V přihlašovacím formuláři
si nezaškrtávejte možnost „Přihlásit mě automaticky při každé návštěvě“.
Vyhnete se tak okamžitému automatickému vstupu na fórum v případě, že
omylem kliknete na záložku s odkazem.
3. Nedávejte si záložku na
fórum do viditelné lišty vašeho prohlížeče. Budete ji mít neustále na
očích, což vás bude rozptylovat a nutit na ni kliknout.
4. Na
fórum vstupujte jen pokud už máte doma, v práci a zábavě, všechno
hotovo. Raději jděte umýt okna nebo záchod, než se přihlásit na fórum.
Je to pro vás určitě užitečnější a mnohem zábavnější.
5. Pokud se
přihlásíte na fórum poprvé, ihned si v „Uživatelském panelu“ a možnosti
„Nastavení“ vyberte u všech možností „Ne“. Ono to sice nebude účinkovat
vždy, protože moderátoři jsou vynalézavější a mají před
běžnými uživateli, jako jste vy, vždycky navrch, ale v mnoha případech
vás to zachrání před spamem, nebo zprávou od uživatele, která by vás
stejně nezajímala.
6. Na fóru nesdělujte osobní názory a hlavně
nedejbože pocity. Vždycky se najde někdo, kdo vás donutí k další
bezpředmětné diskuzi, čímž vás okrade o čas, trpělivost, dobrou náladu a
zdravý rozum. Určitě se najde někdo jiný, kdo tuhle práci udělá za vás.
7.
Nereagujte na všeobecné otázky, ankety a oznámení v podatelnách. Ty
obecné pokládají provokatéři, ty ostatní také, ale narozdíl od těch
prvních mají svou oběť už předem vytipovanou. A vy to nejste.
8. Na
soukromé zprávy nereagujte vůbec. Mlčte. Mlčeti zlato. Pokud se vám
taková zpráva dostane i do e-mailu, okamžitě ji smažte.
9.
Nehlaste se do žádných voleb a nikdy se nenechte umluvit ke kandidatuře
do jakékoliv funkce. Budete pak muset přizpůsobit své přirozené lidské
vyjadřovací schopnosti a myšlení tak, aby s nimi byli spokojeni pouze
formalisté, tedy moderátoři a předsedající.
10. Pokud chcete něco
do fóra napsat, napište si to nejprve sami sobě do mailu nebo poznámek a
druhý den se nad tím ještě zamyslete, jestli to má cenu, porušit
všechny předešlé body.
11. O pirátech se bavte s velkým odstupem a nadhledem. Nenechte se zfanatizovat.
12.
Nežádejte nikdy o členství dříve, než po dvou letech od doby prvního
kontaktu s pirátským fórem. Jedině tak si můžete zachránit svůj vlastní život i životy svých blízkých.
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Únor 12th, 2013 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Autorské čtení Milana Kozelky
Básník, prozaik a performer Milan Kozelka pořádá v úterý 13.2. v Café v podpalubí autorské čtení. Mezi hosty bude i předseda Pirátů Ivan Bartoš, který během akce vystoupí se svým akordeonem.
12. 2. 2013
Milan Kozelka na svou akci zve se slovy: „13.2, budu mít
pobuřující čtení a provokativní kecy v pirátském Café v podpalubí,
Ohradní ulice, Praha-Michle, na akordeon mě doprovodí předseda Pirátský
strany Ivan Bartoš.“
Detaily události
Datum: 12. 2. 2013, Autor: red
Přečteno: 19x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Únor 10th, 2013 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Soud pro lidská práva: Tresty za sdílení souborů jsou porušením lidských práv
Evropský soud pro lidská práva vydal rozhodnutí, že kopírovací monopol je v přímém konfliktu se základními lidskými právy dle definice Evropské unie a dalších. To znamená, že ode dneška v EU není možné lidi sdílející kulturu odsoudit jen za porušení kopírovacího zákona; uložení trestu je odteď mnohem složitější. Můžeme od toho očekávat dalekosáhlé důsledky, nejen soudní, ale i díky potvrzení, že kopírovací monopol je v rozporu s lidskými právy.
10. 2. 2013
Nad rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku se nedá jen
tak mávnout rukou. Tento soud dohlíží na Evropskou
úmluvu o ochraně lidských práv, což je součást Ústavy Evropské unie a
většiny evropských států. Když tento soud vydá rozhodnutí, toto rozhodnutí má
automaticky ústavní váhu v celé Evropě (kromě Běloruska, které není
signatářem úmluvy).
Tedy kopírovací monopol jako celek — což je v evropských státech jen
obyčejný
zákon — byl právě prohlášen za druhořadý oproti ústavnímu právu na
sdílení a přijímaní kultury, jak je definováno v článku 10 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv:
„Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje
svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez
zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.“
Že kopírovací monopol je v přímém konfliktu s občanskými právy tvrdíme už
dlouho (jeden z mých nejznámějších proslovů, Copyright regime vs.
civil liberties, to dokonce zdůrazňuje už v názvu). Přestože justice na
nové jevy reaguje pomalu a takovéto otázky velmi pomalu probublávají k
nejvyšším soudům, jejchž rozsudky mají největší váhu, jsem rád, že se tato
otázka konečně dostala na stůl tomu nejpovolanějšímu soudu a soud udělal
jediné rozumné rozhodnutí.
Tento rozsudek ale neznamená, že lidi sdílející kulturu vůbec není
možné odsoudit. Lidská práva je možné omezit, pokud je splněn dobře známý
třístupňový test: rozsudek musí být nezbytný v demokratické společnosti,
předepsaný zákonem (to kopírovací monopol je) a v zájmu legitimního cíle (o
tom by se dalo dlouze diskutovat).
Znamená to, že lidi už není možné trestat jen za samotné porušování
kopírovacího monopolu. Soud pro lidská práva prohlásil, že žádný soud v Evropě
nesmí nikoho legálně odsoudit za porušení kopírovacího monopolu při sdílení
kultury jen na základě samotného porušení zákona. Soud, který bude někoho
soudit za porušení kopírovacího monopolu, musí pro uložení trestu dokázat, že
tento trest je nezbytný pro ochranu samotné demokracie. A to je mnohem
obtížnější.
Jsem rád, že se lidé pronásledovaní za sdílení kultury a vědomostí po celé
Evropě mohou opřít o toto významné soudní rozhodnutí. Chtěl bych vidět, jak
budou lobbisté kopírovacího průmyslu argumentovat, že v zájmu ochrany
demokracie je nutné poslat za mříže matku samoživitelku se třemi dětmi,
protože sdílela popové písničky.
Anglické shrnutí
francouzského
rozsudku opravdu stojí za přečtení (můj výcuc):
Evropský soud pro lidská práva poprvé v meritorním rozhodnutí
ozřejmil, že odsouzení na základě autorského práva za nelegální reprodukci
nebo veřejné sdělování materiálů chráněných autorským zákonem může být
považováno za zásah do svobody projevu a informací dle článku 10 Evropské
úmluvy. Takovýto zásah musí být v souladu se třemi podmínkami zakotvenými v
druhém odstavci článku 10 Úmluvy. To znamená, že trest nebo jiné soudní
rozhodnutí založené na autorském zákoně omezující svobodu projevu osoby nebo
organizace musí být kromě toho, že je předepsáno zákonem a v zájmu legitimního
cíle, navíc věcně motivováno jako nezbytné v demokratické
společnosti.
Jinými slovy, již nestačí odůvodnit sankce nebo jiné soudní
rozhodnutí omezující uměleckou nebo novinářskou svobodu jednotlivce tím, že
byla porušena ustanovení autorského zákona. Stejně tak nestačí uvážit, že
nedovolené užití, reprodukce nebo veřejné sdělování nepodléhá některé úzce
interpretované výjimce v samotném autorském zákoně, včetně takzvaného
třístupňového testu. [...]
Od Glyna
Moodyho.
Aktualizace 1: Tento rozsudek nechápejte jako úplnou legalizaci sdílení.
Nic takového v něm není. Říká se v něm, že porušení kopírovacího monopolu
nestačí k odsouzení a že zákony o kopírovacím monopolu jsou ve střetu s
lidskými právy. To jsou samo o sobě dvě obrovská vítězství. Ale to neznamená,
že za sdílení kultury už nikdy nikoho neodsoudí — jen že soudy musejí
vedle splnění předchozích kritérií pro uložení trestu navíc zdůvodnit,
proč je trest „nezbytný v demokratické společnosti“.
Bude trvat roky, než při tak širokém prostoru pro interpretaci vzniknou
potřebné precedenty, a konkrétní souzený čin spolu s úmyslem bude pečlivě
posuzován z hlediska hodnoty pro demokracii jako takovou — právníci
nahrávacích společností budou trest zdůvodňovat kruhovou argumentací
(„dodržování zákona je v demokracii nezbytné, takže předpoklady jsou
splněny“) a právníci hájící lidská práva budou nejspíš jakýkoliv trest
zase odmítat („lidská práva vše přebíjejí“). Takže přestože tento
rozsudek přinesl dvě důležitá vítězství, není to konec boje ani konec
války.
Aktualizace 2: Pár lidí poukázalo na konečný rozsudek a řekli, že je
šílený, a ptali se, v čem je to dobrá zpráva. Celkový rozsudek byl o
fotografiích pořízených na módní přehlídce a později vydaných komerčně, kde
Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že udělením šíleného odškodného nebyla
porušena lidská práva. Jenže na tomto rozsudku není zajímavé to konečné
rozhodnutí — zajímavá jsou dvě pomocná rozhodnutí zmíněná výše,
která soud udělal ještě před vynesením konečného rozsudku:
- Kopírovací monopol je ve střetu s lidským právem přijímat a sdílet
vědomosti a kulturu;
- Soud musí tedy pro odůvodnění libovolného rozsudku na základě kopírovacích
zákonů navíc prokázat, že tento rozsudek je „nezbytný v demokratické
společnosti“.
V této kauze Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že módní přehlídka a
zveřejnění byly čistě komerční a neměly žádný podstatný význam pro demokracii,
jehož ochrana by měla dostat přednost před kopírovacím monopolem. V podstatě
soud řekl, že politické projevy a politické vyjadřování může přebít kopírovací
monopol — například když budete seedovat dokument o porušování lidských
práv s cílem vyvolat politickou změnu, bude to po tomto rozsudku s největší
pravděpodobností legální, což předtím nebylo.
Takže tento rozsudek — nebo přesněji dvě pomocná rozhodnutí
vedoucí k tomu rozsudku — otevírá obrovskou právní šedou zónu, která
byla předtím úplně černá, a uvádí jasné příklady, kde by svoboda projevu měla
přednost před kopírovacím monopolem (přestože na konci došli k závěru, že
tato konkrétní kauza mezi takové příklady nepatří).
Několik lidí si všimlo, že soud možná jako hranici zvolil komerčnost vs.
nekomerčnost, takže veškeré sdílení by tím bylo legální, ale já bych na tuhle
interpretaci nespoléhal (byť by to rozhodně byl skvělý výsledek).
Opravdu zajímavé kauzy budou sdílení běžných komerčních filmů v politickém
kontextu s politickým úmyslem. U těch je teď výsledek ve hvězdách.
Datum: 10. 2. 2013, Autor: Překlad Martin Doucha
Přečteno: 522x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 2.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
|
Loading ...
Příspěvky (RSS)