Archív pro rubriku 2012
Posted on Prosinec 21st, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Peakový Nečas má na Vánoce už slušně nakoupeno
20. 12. 2012 | Politika | 34
Vypadá to na první pohled zmateně, ale není. Připomeňme si, že premiér Nečas s Klausem jmenují Karolínu Peake, aby ji po týdnu bleskově a bez debat odvolali. Nejde o nezodpovědnost, chybu ani prozření ducha. Je to velice prosté a pro ty, kdo tuto epizodu nesledovali, si právě spolu s vámi dojdeme pro odpověď.
Zobrazit celý článek ►
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Prosinec 21st, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Peakový Nečas má na Vánoce už slušně nakoupeno
Vypadá to na první pohled zmateně, ale není. Připomeneme si, že premiér Nečas s Klausem jmenují Karolínu Peake, aby ji po týdnu bleskově a bez debat odvolali. Nejde o nezodpovědnost, chybu ani prozření ducha. Je to velice prosté a pro ty, kdo tuto epizodu nesledovali, si právě spolu s vámi dojdeme pro odpověď.
20. 12. 2012
Kdo by neznal železnou lady s maskou Karolíny Peake, neví zřejmě, že šlo do nedávna o mladou a nadějnou političku. Média se mohla vypsat ze zásob tiskařské černě, aby vynesla na svět chválu a genialitu a přidala i údajný stín za její postavou, dosahujicí Machiavellistického rozměru. Směšnější a bizardnější postavu by však těžko někdo pohledal.
Do smíchu však nebylo těm co trávili chvíle se sepjatou dlaní v naději, že vláda teď konečně nepřežije. Vládních krizí bylo víc, než se dá vůbec dopočítat a v klidu by se dala nazvat krizí průběžnou. K přežití se v záchvatu sebezáchovy hodí jakýkoliv prostředek. Hodila se i Peake, která LIDEM nařídila odchod ze sněmovny v okamžiku schvalování daňových zákonů a hodili se i rebelující vlastní poslanci za ODS, kteří si za předem domluvené trafiky, udělali velký výlet s plnou parádou a ze sněmovny se pro dobrou věc a bez keců, vypařili najednou a nadobro a mandát přenechali svým nástupcům, tentokrát už skutečným kriminálníkům.
Kdo z nás rozumí armádě? Nevíme ani kolik vrtulí má letadlo a nevěděla to ani paní ministrině. Na to jsou v resortu jinačí kádry. Například obratem odvolaný generál Picek, který letěl hned po tom, co za rukojeť ministerkého kanónu usedla Peak. Nejen podhradí ve Sněmovní ulici zachvátila panika, dokonce i na hradě se rozčarováním nešetřilo. Kdo je tady vrchní velitel vojsk, ten nakonec o armádě rozhodne a Peak to nebude, ujistil premiéra sám nejvyšší, tedy prezident.
Ale dobře jsme to zahráli, utěšovali se obě hlavy vzájemě. Premiér Nečas paní Peake už k ničemu nepotřebuje. Zákony jsou již schváleny a Peake je zase tam kde byla, z čehož může mít radost i prezident jehož vděku se premiér dočká vzorným podpisem pod vládním daňovým balíčkem, předloženým v naději, že zachrání stát a že třeba nebude zima tak krutá anebo naopak bude a ti nejchudší, co už neví kudy kam, konečně zaklepou bačkorama, aby byl na příští Vánoce skutečný klid a mír.
Posvěcen tak bude zejména účel i s prostředky, před kterými se paní Karolína nakonec nestyděla a provedla příliš zbrkle jen jediné kouzlo. Armádní škatule ven nás tak sice pobavily, ale neměly trvalejšího účinku. Knihu Vladař od Machiavelliho je třeba studovat pořádně. Je vidět, že to napoprvé Peake dost odflákla.
Datum: 20. 12. 2012, Autor: Michal Wagner Brooch Přečteno: 581x Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 21 čtenářů, celková známka je 2.57.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Prosinec 20th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Recenze dokumentu Od Fica do Fica
Slovenská dokumentaristka Zuzana Piussi natočila film zabývající se korupční causou Gorila. Přibližuje vznik a začátky celého případu, následné celonárodní protesty jakož i jejich hořký konec.
20. 12. 2012
Celý příběh začíná před volbami v roce 2010, kdy jsme svědky opravdu velmi absurdních volebních kampaní, pokračuje informacemi o finanční skupině Penta a odposleších jejich setkání s politiky a rozkrývá pozadí causy Gorila. Hlavní zájem je posléze soustředěn na masové občanské protesty, které zveřejnění materiálů o Gorile vyvolalo, včetně až dojemné neschopnosti protestujících „vůdců“ se na čemkoli domluvit a ústí v neslavný konec, ergo zvolení Fica. Slovy Fedora Gála: „Energia investovaná na nič, nič sa nezmenilo.“
Z tohoto pohledu – tedy sledování situace, kdy veřejnost zaregistruje politickou nepravost, ta vyvolá vzedmutí silného odporu, ve kterém však chybí nějaká jednota a postupem času se vytrácí i původní myšlenka a většina lidí působí dojmem, že si na demonstrace hodí především pořádně zařvat, což nakonec vyústí v ono rozpadnutí se ve velké NIC, bez toho, že by následovala jakákoliv změna – se jedná o dokument zajímavý, bohužel mu však silně hází klacky pod nohy jeho špatná forma. Velmi mne překvapilo, že Zuzana Piussi je poměrně etablovanou dokumentaristkou, neb její film je po formální stránce snad horší než cvičení studenta prvního ročníku FAMU. Ať už se jedná o podivné využití animovaných pasáží, které se do zvoleného tématu absolutně nehodí, předčítání odposlechů, pro které byl kdovíproč najat člověk s prokazatelnou vadou řeči (napadá mne jediný důvod – jeho projev evokovat někoho z Penty či ze slovenské politické scény, bohužel mně nejsou tito lidé známi a tak to na mne působilo pouze blbě), mikrofon soustavně lezoucí do záběru, jakož i neschopnost kameramana si v záběru někoho udržet. Celý dojem z potenciálně zajímavého filmu je tak dokonale zkažen a divák není zaujat, nýbrž frustrován vší tou neschopností, jež je i na těch sedmdesáti minutách dost ubíjející.
Drobná zajímavost – Zuzana Piussi je momentálně trestně stíhána za použití záběrů soudkyně Heleny Kožíkové ve filmu Nemoc tretej moci. Čeští filmaři píšou kvůli stíhané kolegyni slovenské hlavě státu Na Slovensku hrozí vězení za uvedení dokumentárního filmu Politicky nepohodlná slovenská filmařka Piussi má další problém
Datum: 20. 12. 2012, Autor: Cthulhu Přečteno: 48x Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Prosinec 19th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Kulatý stůl iniciativ 17.12.2012
Dne 17.12.2012 se zástupce Pirátů zúčastnil kulatého stolu iniciativ, občanských spolků, odborů a nezávislých skupin. Kulatý stůl svolal poslanec Vít Bárta a konal se na půdě poslanecké sněmovny. Jeho zadáním bylo zahájení celospolečenské občanské debaty, která měla vytvořit rámec pro organizaci změn v české společnosti a politickém zřízení.
19. 12. 2012
Přestože kulatý stůl v mnoha ohledech působil až amatérským dojmem (byl zahájen s velkým zpožděním kvůli komplikacím na vrátnici, některé mikrofony, do kterých řečníci hovořili, měly technické závady) a rozpačitost zástupců některých iniciativ byla místy přebíjena až přílišnou rázností poněkud ostřejších řečníků, kteří se neobávali dávat své emoce najevo, poukázala tato akce především na širokou nespokojenost občanů s aktuálním politickým stavem České republiky. Rozhodně se tedy nedá prohlásit, že by protesty proti vládě a vůbec proti špatně a neefektivně nastaveným vládnoucím mechanismům byly záležitostí menšiny.
Přes veškeré rozdíly, které mezi jednotlivými iniciativami panují a které je ještě nutné překlenout, byla u všech zřetelná shoda na několika základních bodech. Je vidět, že velmi pozvolna vzniká občanská opozice vůči korupci a manipulaci, kterými se staré struktury napříč politickým spektrem snaží kontrolovat obyvatelstvo a tím se udržet u moci.
Zároveň bylo poznat, že pirátská témata, mezi která patří přímá demokracie, dělba moci, svoboda informací a transparentní organizace, prosakují do povědomí širší veřejnosti. Něco takového se dá označit nejen za určitý úspěch pirátské politiky, ale i za postupné probouzení společnosti z letargie a nezájmu do proaktivního hledání ideálního a konsensuálního řešení.
Datum: 19. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa Přečteno: 112x Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Prosinec 19th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Političtí Piráti ztrácí nervy, na svém fóru cenzurují příspěvky.
Kdyby se pod článek na Živě.cz nepodepsal jejich šéfredaktor, nenapadlo by mě ztrácet čas psanou reakcí, ale on ho zřejmě opravdu zplodil a já se už včera popadal za břicho, když jsem si přečetl jinde, k čemu všemu se dá použít diskuzní pirátské fórum. Takže tady je to ještě jednou pro jistotu, aby bláboly o ničem nikdy nezapadly.
19. 12. 2012
Živě.cz vypustilo článek nějakého medvěda v porcelánu s titulkem: Političtí Piráti ztrácí nervy, na svém fóru cenzurují příspěvky. Je to typická ukázka nafofr zapíchnutého článku ve formě nezasvěceného pohledu, ale budiž faktem, že i takový pohled zvenčí by mohl být zajímavý a v zásadě užitečný a já bych ho velmi vítal, kdyby nevznikl na základě psychomaniakální onanie nad humornou historkou několika podobně obdařených diskutérů v prostředí, kde jeden už sotva udrží myšlenku, natož vlastní moč. Škoda tedy, že byla promarněna jedna šance a výsledek ze všeho nejvíc připomíná text z obdobně pojímaného zpravodajství na iDNES.cz, ale není všem zbývajícím dvěma dnům ještě konec, že?
Dodatek: A
nejvtipnější na celé věci je fakt, že Živě.cz neumožňuje rekaci bez
toho, aby se dotyčný musel zaregistrovat a souhlasit s jejich vlastními
pravidly. Souvislost této obstrukce a obsahu článku ve mě vyvolává
pocity pohrdání nad něčím tak stupidně jednoduchým, jako je tento
záblesk senzacechtivosti za každou cenu, bez vlastní redaktorské
sebereflexe. Pardon, šéfredaktorské.
Datum: 19. 12. 2012, Autor: Brooch Přečteno: 124x Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 2.33.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Prosinec 18th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Německý úřad přikazuje Facebooku: Žádná skutečná jména
Německý úřad pro ochranu dat ve Šlesvicku-Holštýnsku nařídil Facebooku okamžitě zrušit svoje pravidlo užívat pravá jména. Toto pravidlo totiž porušuje německý zákon.
18. 12. 2012
Pravidlo Facebooku výrazně narušuje německé zákony a vůbec se dotýká práva uživatelů na Internetu vystupovat anonymně či alespoň pseudoanonymně. Úřad rovněž zdůrazňuje skutečnost, že právě možnost používat sociální síť Facebook pod smyšleným jménem umožní lidem využívat jeho služby bez „obav z nepříjemných následků“, ke kterým právě pravidlo o používání skutečného jména může směřovat.
„Je nepřijatelné, aby americký portál, jako je Facebook, porušoval bez jakýchkoliv námitek a možnosti ukončení [takové praxe] německé zákony na ochranu údajů ,“ řekl Thilo Weichert, vedoucí zemského úřadu na ochranu údajů v Šlesvicku-Holštýnsku, v prohlášení úřadu.
Facebook je po střetnutí se zásadami ochrany dat v Evropě připraven proti tomuto rozhodnutí důrazně bojovat.
Datum: 18. 12. 2012, Autor: red Přečteno: 210x Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Prosinec 16th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Britská bitva o Pirátskou zátoku
BPI (British Phonographic Industry – “Britský fonografický průmysl”), britský kolektivní správce zastupující velké labely a mající kontrakty též s dalšími nahrávacími společnostmi, započal nekompromisní, až fanatické tažení proti Britské pirátské straně. V boji o svobodný přístup k informacím tak začíná přituhovat a objevuje se i nečekaný aspekt – vyhrožování politickým funkcionářům Pirátů.
16. 12. 2012 Britská pirátská strana už nějaký čas provozuje vlastní proxy službu, jejímž účelem je zprostředkovat britským uživatelům přístup k populárnímu serveru The Pirate Bay (”Pirátská zátoka”), který je v Británii blokován. Teď kvůli tomu čelí vážnému ohrožení. BPI se rozhodl Pirátům pomstít a zažalovat je za to, že umožňují uživatelům obejít blokaci tohoto portálu, a využívá přitom navýsost nechutné metody. Členům Pirátské strany po jejich odmítnutí ukončit provoz služby umožňující i přes zákaz (a tedy přes faktickou cenzuru internetového obsahu) přístup na The Pirate Bay dokonce přímo vyhrožuje osobním bankrotem a snaží se je zastrašit.
“Už od chvíle, co jsem obdržel e-mail od Geoffa Taylora z BPI, jsme očekávali nějakou právní odezvu. Co mě zarazilo, byla však výhružka určená přímo mé osobě. Nechápu, jakých pozitivních výsledků si hudební průmysl přeje dosáhnout, když mně a mým kolegům vyhrožuje bankrotem,” říká představitel britských Pirátů Loz Kaye. Dodává, že zástupcům BPI nabízel možnost dialogu, ti ji ale odmítli.
BPI ovládá až 90% domácího hudebního trhu a využívá svého kapitálu i vlivu nejen k udržení si svého dominantního postavení, kterým utlačuje konkurenci, ale i k potlačení jedné z nejzákladnějších lidských potřeb – a sice potřeby na sdílení informací. Bylo by asi zbytečné se opět pouštět do polemiky s argumenty zastánců kopírovacího monopolu (který bývá vznostně nazýván “autorským zákonem”). Je ovšem na místě se zamyslet, jestli ve chvíli, kdy na konferenci o telekomunikacích hovoří západní státy o rusko-čínsko-arabských tendencích o omezování svobodného Internetu, ale zároveň promptně zavádějí cenzuru na vlastním území, není s rétorikou našich vlád (a zejména s neobvykle mocným vlivem korporací v jejich pozadí) něco špatně.
Rovněž stojí za povšimnutí skutečnost, že soukromý výdělečný subjekt vstupuje do politické soutěže velmi odsouzeníhodnými prostředky, přičemž o jeho motivaci se dá silně pochybovat. Čeští Piráti se s tímto přístupem už také setkali v kauze volebního spotu, ve kterém byl použit panáček připomínající LEGO postavičku. Opravdu se jedná o “chránění zájmu autorů” nebo o “obranu dobré pověsti”, jak se nám snaží namluvit právní zástupci těchto gigantických firem? Nebo se korporace snaží pirátské hnutí systematicky likvidovat, aby Piráti náhodou neuspěli ve volbách, jako se to stalo třeba v Německu? Strany Pirátské Internacionály dlouhodobě brojí proti korupci a svobodný Internet chrání nejen líbivými floskulemi. A z toho mají někteří lidé strach.
Pro úplnost ještě dodám, že čeští Piráti proxy přístup na The Pirate Bay také preventivně zřídili a rozhodně ho nemají v plánu vypnout, ani kdyby u nás došlo k blokaci torrentového portálu jako v Británii.
Datum: 16. 12. 2012, Autor: Adam Skořepa Přečteno: 57x Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 5.
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Prosinec 15th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Jak jsem se stal a nestal Franzistou
Názor občana, který se angažoval v prezidentské kampani profesora Franze. Autor článku se zamýšlí nad pozitivy i negativy Franzovy kandidatury i nad kandidátem samotným. Článek je na Pirátských novinách publikován s autorovým svolením.
14. 12. 2012
Každý, kdo se mnou za poslední tři měsíce mluvil alespoň dvě minuty, ví, že jsem byl nadšeným podporovatelem Vladimíra Franze. Ví to i mnoho lidí, kteří mne neznají, nejednou mě úplně cizí mladík v hospodě oslovil s tím, že mne viděl na nějaké VFotografii. Tuto středu jsem se rozhodl jeho podporu ukončit, tento čtvrtek jsem to oznámil iniciativě, včera světu Facebooku a celou tu dobu jsem bombardován dotazy, proč to, snahami mne obrátit zpět na správnou víru, či posměšnými „já jsem ti to říkal“.
K iniciativě jsem se nepřidal kvůli panu Franzovi samotnému, ale kvůli iniciativě jako takové a ač jsem se v posledních týdnech dostal i velmi blízko k jejímu jádru, stále o ní nemohu říct křivého slova. Špínu ze zákulisí tu ode mne tedy neuslyšíte, protože o žádné nevím. Skutečně jde jen o bandu známých, kteří se rozhodli jen s pomocí sociálních sítí (těch virtuálních i těch offlajnových) a hromady kreativity dosadit svého bývalého učitele na hrad. Všichni ambasadoři v tom skutečně byli jen z vlastního nadšení a v celé kampani skutečně nejsou žádné peníze kromě těch, které je možné přesně identifikovat na transparentním účtu. Svého působení v iniciativě nijak nelituji, naopak jsem hrdý, že se nám podařilo dosáhnout toho, co jsem na celé kampani považoval za nejdůležitější: Podařilo se nám všem občanům této republiky ukázat, že pokud navrhnete zajímavého člověka, je skutečně možné bez velkých finančních darů, bez jakéhokoli politického vlivu, bez profesionálních marketingových společností a bez placených brigádníků tohoto člověka procpat mezi kandidáty. To byla skutečná zkouška občanské společnosti a to je to hlavní, co bychom si z toho všichni měli odnést. Chcete změnu? Jděte do toho, pokud svá slova myslíte vážně, dosáhnete svého. Autentický občanský kandidát Franz dosáhl třetího nejvyššího počtu podpisů, nehledě na to, jak pozdě a jak na koleni celá kampaň začala, nehledě na to, že vlastně až do dne soudného byla mnohými považována jen za recesi či umělecký happening.
A právě v momentě, kdy byly podpisy sesbírány a petiční kampaň se přetvořila v regulérní kampaň volební, začalo ve mně něco hlodat. Už nešlo o to prosadit občanského kandidáta do boje o hrad, šlo o zvolení profesora Vladimíra Franze prezidentem České republiky. Začal jsem si uvědomovat, jak málo mám s tímto člověkem společného. Když prohlédnete přes jeho nekonformní vzhled, zjistíte, že jde o člověka velice konzervativního a velmi elitářského. Předevčírem jsem byl po dlouhé době na punkovém koncertě, a v tomto prostředí jsem se i přesto, že do něj nepatřím, cítil dobře, už kvůli lidem, které jsem tam viděl, už kvůli hudbě. Tohle je prostředí, kterým pan Franz pohrdá. To slovo „tolerantní,“ které na nás křičí ze všech propagačních materiálů o něm ve skutečnosti znamená „tolerantní k lidem všech barev i náboženství, pokud poslouchají pouze evropskou vážnou hudbu, znají veškerou poezii, která u nás za ta staletí vznikla a svůj volný čas tráví v uměleckých galeriích.“ Děkujeme, pane profesore, ale některé z nás opera vážně nezajímá. Někteří z těch, kteří si raději poslechnou elektrifikovaný nářez, jsou dnes doktory, docenty i profesory. Někteří z nich jsou mnohem vzdělanější než vy, pane profesore, a pro náš svět toho také udělali mnohem víc. Kromě toho každý, kdo pana profesora viděl nebo slyšel mluvit vícekrát, mi chtě nechtě musí dát za pravdu, že má asi jen osm metafor, které ve svých odpovědích pravidelně střídá, ať už zní otázka jakkoli. Vyzývám nyní všechny analytické filosofy mezi mými přáteli, aby tyto metafory trochu rozebrali a snad ještě lépe než já pochopí, že myšlenky za nimi skryté, nejsou zdaleka tak hluboké, jak se zdá. Nestojí za nimi nic překavpivého ani žádný výrazný vhled do problematiky, jejich jediným účelem není zjednodušit komplikovanou myšlenku, jak by tomu mělo být, ale naopak velmi jednoduchou myšlenku zaobalit tak, aby zněla chytře a komplikovaně.
Akutní dění má však akutní příčiny, pokud vás manželka při návratu domů praští baseballovou pálkou, není to tím, že jste jí už deset let nepřinesl kytku, je to tím, že v prádle našla tanga vaší sekretářky, jak pravil Doktor House. Pro mě byla zásadní nedávná diskuse na zdi publicisty a humoristy Tomáše Baldýnského, ve které se rozebírala svědectví z let, kdy tehdy ještě doktor Franz působil na skinheadské scéně. Jsou tři, jedno na koncertě na Žofíně, jedno ve vinárně Orlík a jedno v praze na Hradčanské. V plném znění není nijak náročné si je na internetu dohledat, leitmotif však mají všechna stejný. Banda skinheadů, jejíž součástí je i Franz, naprosto nevyprovokovaně a v jasné početní i muskulaturní přesile zaútočí na dívku z důvodů ideologických (dvakrát jde o punkerku, jednou o černošku). Vladimír Franz se útoku samotného neúčastní, pouze vše sleduje z povzdálí a nijak nezasahuje. Zde je třeba se zastavit u jeho tehdejší pozice ve skinheadské scéně. Tehdejší dobu jsem nezažil a vše, co vím, tedy pochází z veřejně dostupných zdrojů dobových i retrospektivních. Osobně nesouhlasím s Petrem Bergmannem (článek Anti-Franz, deník Referendum), že skutečně byl přesvědčeným rasistickým skinheadem. Taky je však bohaprostou lží, že šlo pouze o sociologický průzkum, jak to někdy obhajuje sám Franz. Dobové materiály i některá další svědectví podporují druhou Franzovu verzi a tedy tu, že tehdy jako učitel v učňovském školství s nelibostí sledoval extremizaci subkultur dělnické mládeže a rozhodl se nabídnout alternativu. Tou měla být nikdy nevzniklá Nová česká jednota, která měla hlásat myšlenky původního britského skinheadského hnutí, které bylo zásadně proti drogám, fašismu i rasismu (ranní skinheadi byli často černí). V regulích Nové české jednoty byl však také obsaženo nacionalismus a odpor k přistěhovalcům, ale to je vedlejší. Mezi plány byly i výcvikové tábory, kde by skinheadi objevovali svou sílu a cvičili se v boji. Měli pak působit jako jakási domobrana. Doprovázet večer ženy z práce, hlídat na ulicích, v případě ideálním je také považoval za perfektní kandidáty do prezidentské ochranky. Já tu však nechci kritizovat jeho ideály, snažím se jen ukázat, že není prokazatelné, že by byl tehdy přesvědčeným rasistou, naopak lze dokázat, že do celé subkultury vstoupil s jasným cílem stát se jejich vůdcem. Osobně se nazi skinheadům vyhýbám a neznám se s nimi, myslím si však o nich svoje a mezi tím je i to, že pokud banda vypatlaných dvacetiletých holých hlav dělnické třídy sedává v hospodě a navštěvuje koncerty s o deset let starším doktorem práv nesrovnatelně vyšší inteligence, je to jasným úkazem toho, že k němu chovají velkou úctu a bezmezný respekt. Tak je tomu ostatně i v jiných mládežnických subkulturách.
Vraťme se k trojscéně, se kterou jsem začal. Banda přátel/žáků/přívrženců Vladimíra Franze ponižuje, či přímo fyzicky napadá dívku a Vladimír Franz, člověk, ke kterému chovají úctu a kterému by stačilo říct „Chlapi, serte na to!“ a zároveň člověk, který je v tomto prostředí jen proto, aby usměrnil jejich agresi a dal jim nějaký pevný morální kód, tedy aby právě v této situaci obratně zareagoval, nehnutě přihlíží. O dvacet let později píše, že své působení na této scéně považuje za selhání pedagogické, nikoli morální. O pár dní později píše, že má jasně vytyčenou morální mapu, za jejíž hranice by nikdy nevstoupil. O dvacet let dříve nám dokazuje, že v lepším případě hned několikrát selhal nejen jako učitel ale i jako lidská bytost, v horším případě je nevyprovokované mlácení holek v početní přesile podle jeho morálního kompasu košér. Nazývejme věci jejich pravými jmény, říkává pan Franz. Souhlasím, pan profesor Franz se tehdy zachoval buď jako amorální hajzl, nebo jako bezpáteřník a zbabělec.
Tyto události se již mnohokrát objevily na zdi facebookové stránky VFP a jaké k nim iniciativa a pan Franz poskytují vysvětlení? Žádné. Dokola posloucháme kolovrátek o tom, že pan Franz nikdy nebyl přesvědčený rasista, případně zjistíme, že hned několik svědků, či přímo obětí těchto aktů, si přibarvují realitu, selhává jim paměť, či lžou z osobní pomsty. Je pak na každém, jak se k tomu postaví. Já si myslím, že Martina Overstreet, Petr Bergmann, Amrit Sen, ani jiní svědkové, které najdete na veřejně přístupné zdi pana Baldýnského, nemají žádný důvod lhát, narozdíl od iniciativy. Osobně bych možná vzal pana profesora na milost, kdyby si nasypal popel na hlavu, otevřeně přiznal, že se tehdy zachoval jako srab, a vyjádřil lítost nad svým selháním a soucit s obětmi. Co však nemohu přenést přes srdce je to, že ve všech svých vyjádřeních k té době ze sebe dělá pomalu anděla, že nehledě na tyto události je morálka jedním z jeho hlavních volebních hesel. Nazývejme věci pravými jmény: zbabělost, lež a pokrytectví.
Datum: 14. 12. 2012, Autor: Bořivoj Filip Přečteno: 403x Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 13 čtenářů, celková známka je 3.46.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Prosinec 15th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Naši prezidenti
Podíváme se na ně trochu jinak a budeme veřit, že dojde i k té příští volbě za pár let a že zoufalství při pohledu na současné kandidáty bude o něco menší.
15. 12. 2012
Miloš Zeman
Jiří Dienstbier
Jan Fischer
Vladimír Franz
Datum: 15. 12. 2012, Autor: Brooch Přečteno: 18x Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Prosinec 14th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Sedm aspektů vzdělávacího systému 21. století – díl druhý
Toto je druhá ze tří částí vizionářského článku o vzdělávání, který napsal „ruský Zuckerberg“, zakladatel největší ruské sociální sítě Vkontakte Pavel Durov. Článek jsme rozdělili pro pohodlnější čtení.
14. 12. 2012 Vzdělávání prostřednictvím herních simulátorů
Představte si, že byste kvůli absolvování předmětu o tržním hospodářství museli dohrát několik úrovní skvěle vymyšlené detailní hry, ve které řídíte virtuální firmu, čímž se naučíte praktické dovednosti potřebné k vypořádání se s paradoxy nabídky a poptávky. Zatímco budete budovat řetěz zásobování, rozjíždět výrobu a propagovat své výrobky, vaši spolužáci (z nichž někteří mohou klidně žít na jiných světadílech) budou dělat totéž v roli vaší konkurence.
Když budete potřebovat pomoc, vždy dostanete praktickou radu, jak přežít a uspět na trhu. Hra začne úkolem vybudovat malou obchodní společnost v prostředí kapitalismu podle Adama Smithe. Jak budete dokončovat úrovně a přibližovat se k současnosti, vaše společnost bude muset hladce operovat i s koncepty jako jsou deriváty (finanční, burzovní a na dobu budoucí).
Poslední úroveň této ekonomické strategie bude věrně kopírovat prostředí současné mezinárodní ekonomiky a bude postavená na principech volné soutěže mezi studenty z celého světa. Každý měsíc budou všichni účastníci obodováni a jména nejlepších hráčů v každé oblasti zveřejněna.
Teď si představte simulátor pro mladé chemiky, kde můžete smíchat libovolné chemikálie v libovolném poměru a sledovat předtočené video o výsledku pokusu. Kombinací bude nespočet, ale tvůrci simulátoru nebudou muset předtáčet všechny. Když student nebude moci najít potřebné video, systém se připojí do centrální laboratoře vybavené skutečnými chemikáliemi, které laborant namíchá v požadovaném poměru a natočí výsledek pro příslušného studenta i budoucí generace. (I nám tenhle odstavec připadá jako totální úlet – pozn. překl.)
Narozdíl od běžných laboratorních podmínek v simulaci nebude omezený výběr chemikálií. A i když čas od času student svým omylem způsobí výbuch, následky budou spíše zábavné než nebezpečné. A když z experimentu náhodou vznikne revoluční nápad na výrobek nebo proces, systém může také automaticky vypočítat přibližnou cenu chemikálií použitých ve směsi.
Příklad ze současnosti
Američtí piloti své dovednosti od 70. let minulého století trénují na leteckých simulátorech, které se osvědčily jako levnější a v některých případech efektivnější než cvičné lety. Dnes se kdokoliv může naučit základní řidičské dovednosti v silničním simulátoru jako je SimuRide nebo řídit firmu v multiplayerové hře jako Virtonomics. Ambicióznější studenti by měli vyzkoušet Democracy, politický simulátor, který hráčům umožňuje naučit se spravovat demokratickou zemi.
Dostupnost interaktivních audiovizuálních testů
Představte si, že píšete běžný test z pravidel silničního provozu a zvolíte špatnou odpověď. Najednou se na obrazovce před vámi přehraje dechberoucí scéna dopravní nehody plná typických Hollywoodských záběrů hořících aut létajících vzduchem. Takovéto děsivé záběry, v dnešním školním systému natolik nezvyklé, vštípí začínajícím řidičům důležitost opatrnosti za volantem.
Teď si představte otázku v testu z dějepisu: máte vybrat státy, které vyhrály druhou světovou válku. Na obrazovce vám animované obrázky nabídnou možnosti: a) Velká Británie, Sovětský svaz a USA b) Německo, Itálie a Japonsko
Když na jednotlivé státy najedete myší, uslyšíte jejich národní hymnu a objeví se jejich vlajka. Když vyberete špatnou odpověď, spustí se názorná animace: ulice současného Londýna liduprázdné kvůli nočnímu zákazu vycházení, průčelí Toweru zakryté obrovským portrétem Hitlera a známé červené dvoupatrové autobusy ozdobené hákovým křížem v bílém kruhu. Teď předpokládejme, že největší Hollywoodská studia se budou muset přihlásit do výběrového řízení na výrobu videí pro tyto scénáře alternativní historie. A každý test bude potřebovat tisíce takových videí, jedno pro každou odpověď. Dohromady budou tvořit kostru zkouškového systému, který by nahradil současné státní maturity.
Tento systém nebudou používat jen děti, i dospělí budou stát frontu, aby si mohli zkusit testy navržené do podoby amerických velkofilmů. Stát má dost prostředků na to, aby jako první mohl efektivně financovat plošné projekty na výrobu vzdělávacího obsahu tohoto druhu. Jako první hráč na globálním vzdělávacím trhu tím získá výhodu a příležitost rozšířit svůj kulturní vliv v globálním měřítku.
Přesto pochybuji, že tento druh digitálních projektů budou prosazovat zastarávající státní struktury. Spíše podobné testy najdeme v nabídce obsahu od soukromých učitelů budoucnosti pracujících na trhu interaktivního vzdělávání.
Příklad ze současnosti
Jednoduché interaktivní testy již dlouho používají dospělí i dospívající při studiu cizích jazyků a některých vědních oborů. iPad umožnil vývojářům tvořit vzdělávací herní testy i pro malé děti už od předškolního věku. Například moje dvouletá neteř se pomocí pár těchto aplikací naučila latinku a azbuku. A vedle toho se ještě naučila územní rozdělení Německa a USA pomocí aplikace, která z jednotlivých územních celků dělá kousky puzzle.
Vzdělávání pomocí místních a globálních soutěží
Touha být nejlepší v soutěži je pro mladé lidi jednou z nejsilnějších motivací. Současný vzdělávací systém tuto motivaci nevyužívá dostatečně často. Státní zkoušky jsou až na samém konci akademického procesu, což logicky vede k podvodům a stresu.
Jenže představte si, že by dnešní písemky nahradil zkouškový systém, ve kterém by se zkoušky pořádaly každý týden po celou dobu studia. Známky ze všech předmětů každého studenta budou automaticky zaznamenány a veřejně zobrazeny na digitálních tabulích ve školách podobně jako sportovní výsledky atletů. Nejúspěšnější studenti postoupí do krajských a národních žebříčků, kde budou soutěžit se studenty z ostatních škol v kraji nebo celém státě.
Každý měsíc se statisticky spočítají městské a celonárodní výsledky pro každý předmět a vítězové budou vyhlášeni jako olympijští medailisté. Aby se předešlo podvodům, tyto pravidelné zkoušky budou nahrávány pomocí webkamer a záznamy budou uloženy v globálním archivu pro budoucí audit systému.
Tento systém by odstranil potřebu pořádat závěrečné zkoušky na konci akademického procesu a dal by univerzitám a zaměstnavatelům mnohem podrobnější a přesnější přehled o každém absolventovi střední školy. Neméně důležité je i to, že studenti budou mít příležitost ukázat své schopnosti v nových typech soutěží a každý bude mít příležitost převzít vedení žebříčku v jednom z bezpočtu předmětů budoucnosti.
Příklad ze současnosti
Formu soutěže již dnes využívá americký projekt TopCoder a ruský Codeforces, což jsou dvě internetové programátorské soutěže. Soutěžící z celého světa jsou každý týden zváni řešit pár hodin několik problémů. Jejich algoritmy jsou kontrolovány automatickými testovacími systémy, které hodnotí nejlepší programátory, a ti pak soutěží o první místo v žebříčku. Tyto žebříčky nabízejí mnohem důkladnější hodnocení programátorských schopností než známky na příloze diplomu z technické vysoké školy.
Předchozí díl
Datum: 14. 12. 2012, Autor: Překlad: Dobrovolníci ze zahraničního odboru Pirátů Přečteno: 105x Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
|