Archív pro rubriku 2012
Posted on Duben 28th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Nekrolog: Umřela Library.nu alias Gigapedie
Koncem února letošního roku dostaly
svobodný internet a svoboda internetu další velkou ránu. Portál
Library.nu, dříve známý jako Gigapedia byl vypnut nařízením
mnichovského soudu. Sdružení několika velkovydavetelských domů,
mezi nimi např. Cambridge University Press, Harper Collins, Elsevier
a John Wiley Sons jej obvinilo společně se serverem ifile.it
z porušování autorských práv a německý soudce jim dal za
pravdu.
28. 4. 2012
Pro ty z vás, kteří Library.nu neznají, uvádím krátký medailonek. Portál vznikl jako repozitář odkazů na elektronické knihy. Nešlo o jen tak ledajakou literaturu – krom menšího množství beletrie, omezujícího se především na různá klasická díla, nashromáždila Library.nu především obrovské množství literatury odborné a vědecké. Bylo možné najít monografie ze všech možných oborů, od přírodních věd přes společenské až k humanitním. Uvádí se, že celkový počet titulů dostupných přes tento portál činil něco mezi neuvěřitelnými 400 000 až 1 000 000. Mezi texty bylo možné najít monografie, sborníky, učebnice, mluvnice, příručky i návody, a to od nejnovějších až po stará a dnes již prakticky nedostupná díla. Vedle angličtiny zde byly dostupné texty i v mnoha dalších hlavních jazycích jako španělština, němčina, francouzština, ale i mnohé další.
Gigapedie/Library.nu představovala pravý poklad pro každého studenta, akademika i vědce-amatéra, a to zejména v zemích jako Česká republika, kde přístup k odborné a vědecké literatuře zůstává i 20 let po vítězství kapitalismu značně omezen. Uzavření Library.nu tak nelze vnímat jen jako další útok na svobodu internetu, jakým bylo například zrušení serveru Megaupload, ale především jako bezprecedentní útok na vědění, kulturu a civilizaci obecně, srovnatelný snad jedině s vypálením alexandrijské knihovny. O to hanebnější a hnusnější tento čin je, neboť jej nespáchal nikdo jiný než velkovydavatelství akademické literatury – tedy ti, kdo především mají vědění šířit. Nejsem příznivcem současné zbytnělé autorsko-právní legislativy, nicméně uvědomuji si, že každá věc má dvě stránky a i o tomto tématu lze vést rozsáhlou debatu, kde protistrana má relevantní argumenty.
Toto je však špatně!
Pro zrušení Library.nu nenacházím jedinou omluvu, která by činila tento akt méně zavrženíhodným. Filmy, hry, hudba… to nechť si vydavatelský průmysl třeba narve do chřtánu a zadusí se tím. Ale vědecké poznání? Je svatým poslaním naší civilizace poznání šířit a zvětšovat, a naopak je zločin jej zabíjet a omezovat. Kdo kdy přišel do styku s akademickými sférami, musí se svíjet v křečích. Na vědecké poznání se samozřejmě autorská práva vztahují, a je to tak z různých důvodů dobře, avšak netýkají se, a ani se nemohou týkat ničeho jiného než nároku na autorství. Samotná představa, že vědec, který vydá monografii nebo odborný článek, vlastní myšlenku v něm obsaženou je směšná, ale hlavně se rozbíjí o samu podstatu vědecké činnosti, jíž je neustálé rozvíjení poznání, a to stavěním nových struktur/znalostí na dřívější základy/poznatky. Má-li být vědecká práce úspěšná a efektivní, musí být dosavadní poznatky co nejsnadněji přístupné co největšímu množství jedinců, jedině tak lze zajistit, že se správným lidem může dostat správné inspirace a že nedochází ke zbytečným náhodným multiplicitám ve výzkumu.
Současná situace je dosti neutěšená. Vědě se věnuje sice zřejmě největší množství lidí v historii, a ti dovedli lidské poznání do nebývalých výšin. Tyto výšiny si však žádají čím dál tím větší specializaci a věda se radikálně fragmentarizuje. Čím pokročilejší a specializovanější odborná publikace je, tím méně ji poptává akademiků – naprosté většině je oborově zcela cizí, velké množství ze zbývajících nezaujme kvůli odlišné specializaci a mnozí jí pro změnu nerozumí, i když by jim užitečná být mohla. Výsledkem je, že vědeckými publikacemi jako takovými se lze velmi těžko uživit (pochopitelně nalezneme výjimky v podobě vědců jako Noam Chomsky a dalších, kteří redefinují pole celých oborů, ale pořád jde spíše o výjimky) a že se vydávají v nízkém nákladu. Aby se vůbec zaplatil materiál, tisk, logistika a redakce, musí být kniha velmi nadprůměrně drahá, protože ji koupí pouze pár set, možná v lepším případě pár tisíc knihoven a snad jen stovky vědců. Žádná Šifra mistra Leonarda s miliony výtisků, nic takového. No a do této už tak vysoké ceny lze samozřejmě poměrně nepozorovaně skrýt velkou marži vydavatele, protože kdo si to koupit potřebuje, ten si to stejně koupí (podobně nemravná situace panuje např. v ČR ohledně vydávání sbírky zákonů, kterou jsou de lege povinny odebírat všechny obce – vtipné je, že vydavatel, břeclavská firma Moravia Press vlastněná z Rakouska, byl určen už v zákoně, ale to odbíháme; nicméně je vidět, že autorská práva a problematika korupce při veřejných zakázkách spolu úzce souvisí). Osobně jsem se však ještě nesetkal s akademikem, českým ani zahraničním, který by vydělával na tantiémách, naopak všichni čeští akademici, u kterých na to přišla věc (např. v situaci „kupte si tuhle mou učebnici“), se prý svého podílu vzdali, protože jde o směšné částky. Vědecká práce je ostatně placena jinak a z jiných zdrojů, protože by se tím jinak nedalo uživit.
Vydavatelský dům, který byl dříve nezbytnou součástí celého procesu, se tak dnes stal pouhou obrovskou žábou na prameni. Namísto aby poznatky umožňoval šířit, tak je dusí a zavírá do placených archivů. Proto na závěr vyzývám akademickou obec, aby odsoudila uzavření portálu Library.nu a bojkotovala vydavatelské domy. Doba internetu a elektronického ukládání dat přeci nepotřebuje tyto zbytečné parazitické struktury, které tyjí ze zprostředkovatelství a ovládají tak velkou část znalostních informačních toků. Nic nebrání tomu, aby každá vědecká instituce, každá universita, každá země vytvořily databáze vlastní, společné, volné a universální přístupné. Není snad obtížné si představit ani celosvětovou databázi s rozsáhlými vedlejšími funkcemi například v hodnocení/recensování vědeckých článků (tato možnost by se tak otevřela každému) a vnitřním sledování citační provázanosti. Takový projekt jistě není triviální, ale co jiného byla vlastně Library.nu než rudimentárním pokusem o něco podobného? Její uzavření nenazývám činem koniášským, protože páter Koniáš byl zřejmě hluboce přesvědčen, že koná Boží vůli, páše dobro a chrání lidstvo před semenem Satanovým. Její uzavření považuji za čin nejnižšího barbarství, protože k němu vedla chamtivost vydavatelských domů, podobně jako kdysi vedla chamtivost divoké nájezdníky k drancování a plenění měst či celých národů. Považuji za ostudné, že toto barbarství vzešlo z naší vlastní civilizace a je posvěceno našimi vládami. Uzavřít mohu jedině fremenským příslovím:
Nikdy neodpustit, nikdy nezapomenout.
Datum: 28. 4. 2012, Autor: Eleshar
Přečteno: 199x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 6 čtenářů, celková známka je 1.
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Duben 28th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
28. 4. 2012, 9:54
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Duben 26th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
26. duben – Světový den duševního vlastnictví
Dne 26. dubna Česká republika spolu s ostatními
členskými státy Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO/OMPI)
slaví Světový den duševního vlastnictví.
26. 4. 2012
Bylo toho opravdu hodně, co se nám za uplynulý rok podařilo v boji za duševní vlastnictví:
- Ochranný svaz autorský hrdinně vymohl autorský poplatek z benefičního koncertu pro postižené.
- Podařilo se nám schválit prodloužení doby trvání práv nahrávacích společností o dalších 20 let, i když jsme kdysi všechny ujišťovali, že se doba prodlužovat nebude.
- Vydatně jsme tlačili na přijetí mezinárodní smlouvy ACTA, zatímco jsme paralelně připravovali podobnou směrnici v Evropské komisi, kde si toho nikdo nevšiml.
- Smazali jsme z Wikipedie informace o tom, že federace fonografického průmyslu IFPI byla založena jako jeden z Mussoliniho projektů ve fašistické Itálii.
- Petru-Malou Žikovskou, která podává trestní oznámení na studenty kvůli sdílení písniček, jsme stylizovali do bojovnice za práva autorů.
- Několik velkých autorů (Kristýna Kočí, „kulich z Motola“ Miloslav Ludvík) si začalo nárokovat autorská práva na své korupčnické řeči, které byly tajně nahrávány.
- Podařilo se nám vybudovat systém, ve kterém si kopírovací monopol nárokují i webové stránky ministerstva vnitra se sbírkou zákonů a dokonce i Česká národní banka na bankovky.
- Odstartovali jsme diskreditační kampaň proti Pirátské straně v Německu, která nehorázně poškozuje autory a umělce.
S AUTORSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY!
Do budoucna však toho ještě mnoho zbývá:
- Schválit mezinárodní smlouvu ACTA, aby se současná pravidla zakonzervovala a bylo je možné globálně vynucovat na Internetu.
- Všelijak zpochybňovat rozhodnutí Soudního dvora EU, podle kterého nemusí firmy platit výpalné z elektroniky.
- Přitvrdit v boji s nezákonnými hospodami, restauracemi a hotely, které odmítají platit výpalné autorským svazům.
- Donutit zpěváky jako Karel Gott a Lucie Bílá, aby nezpochybňovali potřebnost kopírovacího monopolu a kolektivizace v autorských svazech.
- Zabránit zrušení ministerstva kultury, které je věrným spojencem nakladatelů a nahrávacích společností.
- Napařit knihovnám, aby platily více peněz za kopírovací přístroje.
- Znovu zavést sankci pro všechny, kdo neohlásí každé veřejné vystoupení alespoň 10 dní předem Ochrannému svazu autorskému.
- Pokračovat v osvětě, jak je duševní vlastnictví nezbytné ve všech oblastech a celosvětově, zaměřené zejména na ty nejmenší.
Vždyť jde přece o ty autory a třeba i vy budete jednou autor nebo nakladatel a budete chtít vydělávat více peněz.
Duševní práci čest!
Datum: 26. 4. 2012, Autor: zde
Přečteno: 96x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Duben 24th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Lidé si zaprotestují,
politici jim zahrají volební divadlo a jede se dál. Nečasova vláda se
zdiskreditovala kvůli neschopnosti maskovat korupční systém, jehož je
nedílnou součástí. Nyní je nutné zatáhnout oponu a vyměnit herce.
Mezitím si lidé mohou také zahrát divadlo jako kompars.
24. 4. 2012
Těžko odhadnout, které aféry se
dostávají na veřejnost náhodou, a kdy jsou výslekem souboje mafií o moc.
Další existence vlády opírající se o hlasy nakoupených poslanců zřejmě
připadá pochybná i Kalouskovi. Proto raději sází na budoucí vládnutí s
ČSSD.
![]()
Kalousek zřejmě dobře ví, že se dohodne.
Vždy je to jen otázka peněz. Komedie se snižováním dluhu je také jen
divadlo pro lidi. I Kalousek ví, stejně jako Paroubek, že stát dluhy
neplatí. Snižování zadlužení je jen záminkou k omezení produkce v našem
regionu. Nepochybuji, že i Kalusek ví, že ekonomický růst je závislý na
dluhové expanzi, protože současný finanční systém jiným způsobem zvětšit
trh neumí. Růst produktivity proto musí způsobovat krachy firem a
nezaměstnanost (stagnující, či klesající produkci vyprodukuje při vyšší
produktivitě menší množství firem).
Takzvané reformy nic neřeší, pouze
oddálí dluhový kolaps a dočkáme se ho materiálně mnohem chudší než
Řekové, jimiž někteří politici straší. Jediným výsledkem reforem bude
pokles produkčních kapacit a větší nezaměstnanost.
Bez rostoucího zadlužování není současný
systém schopen fungovat. Jakmile se zadlužování zastaví nastává kolaps.
Dluhy však nelze zvyšovat do nekonečna, proto je kolaps nevyhnutelný.
Stahování peněz z ekonomiky je prostředkem, který tlumí ekonomickou
aktivitu a vede k rozprodeji majetku.
Než však kolaps nastane, je spousta času k rozkrádání veřejných prostředků, o nějž současné parlamentní strany soupeří.
Jsem přesvědčen, že i politikům
střídajícím se u moci je jasné, že změnami v daních a výdajích nemohou
vyřešit problém vyvolávaný finančním systémem. Proto jim stačí, když
udrží lidi v klidu, aby respektovali nadvládu globálního finančního
systému. Je to celkem dobře placená práce a poskytuje řadu příležitostí k
dalšímu obohacování. Vzhledem k tomu, že politici v českých podmínkách
neměli na investice, na kterých je získání moci v současné hře na
demokracii závislé, stali se poskoky různých mafií, které peníze na
kampaně poskytují.
Politikům se zatím daří udržovat
pravolevý antagonismus, v němž se většina okrádaných vyčerpá. Skutečné
příčiny okrádání místními mafiemi a globálním finančním systémem žádný
pravo-levý spor neodstraní. Divím se však, že jim tuhle komedii tolik
lidí žere.
Sobotní demonstrace odborů vyvolala
mnoho nenávistných reakcí pravicových i levicových nadšenců. O to jde
politikům, a zřejmě i odborářským funkcionářům především. „Jen se lidé
hádejte, a makejte, ať máme z čeho krást“
![]()
http://www.youtube.com/watch?v=CEZ7sHJq-G0
Datum: 24. 4. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 421x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 15 čtenářů, celková známka je 1.33.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Duben 23rd, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Žijeme si nad poměry?
Pokud někdo utrácí víc, než vydělává, žije si tzv. nad
poměry. V případě ekonomiky státu a celého světa je situace poněkud
složitější.
23. 4. 2012
Jestliže například Řeci utratili peníze, které si půjčili, musel někdo jiný příslušné peníze utržit. Kdyby se lidé, státy i firmy v uplynulých letech nezadlužovaly, prodalo by se celkově méně produktů. Na trhu by se uplatnilo méně firem a lidí. Byla by vyšší nezaměstnanost, méně investic a zisků, nerostlo by HDP.
Kdyby se tedy teoreticky v minulých letech nikdo nezadlužoval, ekonomika by stagnovala. Není totiž nikdo „jiný“ kdo by rostoucí produkci koupil. S rostoucí produktivitou by rostla i nezaměstnanost.
Růst HDP je fakticky možný jen ve třech případech:
- růst exportu
- zrychlení obrátky produktů
- zvýšení množství peněz na trhu
Vzhledem k nepatrným změnám v obchodní bilanci a rychlosti oběhu peněz kopíruje růst HDP růst zadluženosti. Úvěry jsou prakticky jediným dnes používaným způsobem zvyšování objemu peněz na trhu.
Pokud jsou ceny a množství peněz v ekonomice stálé nemůže produkce narůstat. Produkci navíc nelze prodat. Nebylo by za co. Řešením by teoreticky byla deflace, tedy pokles cen. Reálně je ekonomika svázána časovým a investičním faktorem. Mnohé investice jsou zhodnocovány několik let, výroba produktů často trvá měsíce. Vstupní náklady výroby mohou být při deflaci i vyšší než tržní cena produktu v okamžiku jeho dokončení. Ohrožena je i návratnost investic.
Na deflační tlaky ekonomika reaguje spíše omezováním produkce než snížením cen. Snižování cen je pro firmy smrtící (kumulace ztrát). Raději snižují náklady a zvyšují produktivitu. Důsledkem je rostoucí nezaměstnanost.
Reálně tedy, i přes značný převis potenciální nabídky firmy ceny příliš nesnižují, ale propouštějí a nebo krachují. Současná inflace je způsobována především zvyšováním daní (růst nákladů) a monopolním chováním některých subjektů. Nezbytné produkty, jejichž zvýšení ceny nemá vliv na poptávku, protože zákazníci nemají jinou možnost.
V posledních desetiletích produkce ve světě násobně rostla. Bez zvýšení množství peněz, by produkty nebylo možné prodat. Proto násobně vzrostly i dluhy. K emisi peněz jsou používány pouze úvěry.
Většina současných dluhů nemá „konkrétní“ věřitele. Většina půjčených peněz byla emitována bankami na základě multiplikace. Půjčené peníze tedy „natiskly“ centrální banky. Až budou dluhy uhrazeny, peníze zase zmizí (nikdy však uhrazeny nebudou).
Kdyby se státy, lidé a firmy nezadlužovali, měli by se všichni hůře. Díky dluhům se měli všichni lépe, a nejen dlužníci (někdo vyrobil a prodal).
Rozdíl mezi úrokovou sazbou emisní banky a úroky komerčních úvěrů a dluhopisů, je klíčovým příjmem komerčních bank. Většina půjčených peněz nikomu nepatří, musí je komerční banky centrální bance vrátit. Dlužníci v souhrnu dluhy nesplácejí (splacený dluh je kompenzován novým úvěrem), platí však úroky. Úrokové náklady se v důsledku promítají do celé ekonomiky, ovlivňují i ceny produktů. Úroky jsou ve své podstatě daní z používání peněz (s výjimkou úroků z vkladů). S rostoucím množstvím produktů i peněz značně narostly i příjmy bank (banky dodávají na trh nové peníze).
Zadlužování má své limity ve schopnosti dlužníků platit úroky. Mnohé státy a jejich ekonomiky už se více zadlužovat nemohou, protože by nedokázali platit úroky. Přísun peněz na trh je proto ohrožen. Bez dalších peněz na trhu, se však ekonomický růst zastaví.
Teoreticky by růst umožnila deflace. Firmy však raději omezí výrobu, než aby produkovali se ztrátou (to si mohou dovolit jen korporace, které tak zlikvidují konkurenci). Řešením je i růst exportu (což je málo pravděpodobné).
Cílem vládních reforem je zastavení zadlužování. Aby pokryli své nehospodárné výdaje, zvyšují daně a omezují výdaje, zejména přímé transfery občanům. Možná vyřeší problém rostoucího zadlužování států, ekonomiku však zpomalí.
Nyní není fyzický důvod šetřit, protože nikomu žádné produkty nechybí (důvody jsou pouze finanční- virtuální). Naopak převis nabídky stále trvá. Pokud se ušetří, musí logicky klesnout i produkce (leda že by vzrostl export).
Nedostatek peněz v ekonomice vyvolává tlak na snížení produkce. Ekonomika má potenciál dodávat mnohem více produktů, než jich dnes může být prodáno. S rostoucí produktivitou a snižováním nákladů se stává stále více subjektů a lidí ekonomicky zbytečnými. V důsledku zastavení zadlužování se bude ekonomika stále více propadat.
Současná ekonomika je nejvýkonnější a nejproduktivnější v celé historii (i ta česká). Ekonomika snadno vyprodukuje a poskytne všem všeho dostatek.
Kde je tedy problém?
Ekonomický výkon a z něj vyplývající spotřeba lidí jsou závislé na objemu prodeje. Objem prodeje, je limitován množstvím peněz. Úsporami množství peněz nevzroste. Dokud nebude provedena reforma finančního systému, bude finanční systém vyvolávat rostoucí tlak na omezení produkce, snižení životní úrovně a růst sociálních rozdílů. Při konstantním množství peněz je každé bohatnutí doprovázeno chudnutím jiného.
Problémem je finanční systém, nikoliv ekonomika. Další zadlužování nebo úspory nic nevyřeší. Není ani potřeba více pracovat, protože více produktů trh nevyžaduje a současný ekonomický výkon produkuje dostatek až přebytek.
Zkuste si položit pár otázek:
Pokud si žijeme „nad poměry“, kde jsou ti, kteří si žijí „pod poměry“? Komu jsme to prožrali (prožíráme)? Komu prodáme, co ušetříme?
DUNA:
Koření musí proudit. Kdo kontroluje koření , kontroluje vesmír. A kdo za koření nemá co nabídnout chcípne…
http://cs.wikipedia.org/wiki/Duna_%28rom%C3%A1n%29
Datum: 23. 4. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 36x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Duben 19th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Vážně se musíme připravit na čtvrtou bednu?
Anglický originál tohoto článku původně vyšel v polovině prosince loňského roku. V souvislosti s odsouzením Víta Bárty a dalšími událostmi v nedávné době ale bohužel opět získal na aktuálnosti.
19. 4. 2012
Když sleduji legislativní ohavnosti zvané SOPA, PIPA a NDAA ve Spojených
státech kráčet ve stopách zákonů DMCA a Patriot Act, napadá mne při tom, že se
nejspíš naplňuje nejhorší možný scénář pro občanská práva.
Vnitřní diskuze ve švédské Pirátské straně se dlouho točila kolem toho, že
naším úkolem je zabránit Evropě propadnout se do totalitního fašismu. Spojené
státy jsou ztracené, už jim není pomoci a propadnou se. Naším úkolem je
zabránit Evropě, aby je s nadšením nenásledovala, a včas přeseknout provaz.
Před pěti lety to bylo zřejmé a dnes je to do očí bijící.
Bolestivý článek
Napsat tento článek mi trvalo hodně přes 24 hodin, po týdnu odkládání.
Když už vím, co chci říct, typický článek mi trvá 30 až 45 minut. Tady nebyl
problém v tom, že bych nevěděl, co chci říct, ale že jsem toho chtěl říct
tolik a nevěděl jsem, jak daleko se odvážím zajít. Nakonec jsem se rozhodl, že
se nebudu krotit a prostě své myšlenky otevřeně vyložím na stůl.
Na tohle téma existuje skvěly mem, který mnozí
citují. Svoboda se hájí pomocí čtyř beden: od mýdla, volebních, pro porotu a
od munice. Používejte v tomto pořadí.
Protože tohle je globální blog, musím a chci tu vysvětlit tuhle americkou
slovní hříčku. Tyhle „čtyři bedny“ totiž nebudou hned jasné lidem,
jejichž mateřštinou není angličtina a žijí mimo americkou kulturu:
- Bedna od mýdla: Bedna, na které stojíte na ulici, když se veřejnosti
snažíte vysvětlit svoje názory. Přeneseně, vytváření veřejného mínění o vaší
záležitosti.
- Volební bedna (volební urna): Veřejné svobodné demokratické volby. Když
zákony nefungují a zvolení zastupitelé to nechápou, vyměňte je.
- Bedna pro porotu: Když to nechápou žádní veřejní zastupitelé, ani ti
zvolení, ani ti kandidující, předposlední linií obrany je soudní systém, který
může zrušit zákony omezující ta nejzákladnější práva. (V americkém soudním
systému kromě soudce v některých případech rozhoduje také porota složená z
řadových občanů. Porota obvykle zasedá v uzavřené ohrádce, proto
„bedna“ — pozn. překl.)
- Bedna od munice: Pokud je systém natolik prorostlý korupcí, že se všechny
státní složky chovají jako jedna jediná, a zákony není možné změnit v zájmu
ochrany základních svobod, zbývá jen jediná možnost.
Momentálně jsme už u třetí bedny a i ta začíná selhávat. Snažím se opravit
druhou bednu, aby se aspoň Evropa ubránila. Ale je to obrovské sousto,
přestože čistě statisticky je to možné. A co hůř, lidé u moci vytvářejí
atomsféru, kde fakta a vzdělání jsou vnímána jako dětinská zábava.
Zákonodárství se stalo antivědeckým, řízeno hlavně čtyřmi zájmovými
skupinami, které nechtějí, aby fakta překážela jejich variantě
ideologie-náboženství. Ponaučení z doby osvícenství se stále častěji stávají
překážkou. Z informací se stalo něco nebezpečného, a přitom jsou
šířeny dříve nevídanou rychlostí. Možná proto jsou vnímány jako nebezpečí.
„Střezte se těch, kteří by vám chtěli odepřít přístup k
informacím, protože se v duchu vidí být vašimi pány.“
Tyto události ženou vpřed čtyři hlavní skupiny. Každá přispívá trochu
jinak, ale dohromady tvoří smršť, která uzavírá společnost.
- Politici apatičtí k technice: Zákonodárci, kteří nejen nechápou
technické dopady svých rozhodnutí a regulací, ale navíc se pyšní tím, že
nechápou infrastrukturu společnosti: jako by taková snaha byla pod jejich
úroveň. Také se snaží uhrát body posluhováním dalším třem skupinám a hloupými
vtípky na adresu svých kolegů, kteří chápou technické důsledky projednávaných
návrhů.
- Kopírovací průmysl: Průmysl ohrožený zastaráním v důsledku kombinace
samotného konceptu občanských práv se současnou informační technologií.
Protože pokrok techniky se nedá vrátit, snaží se zbourat to druhé.
- Bezpečnostní kšeftaři: Vybraná hrstka lidí na seškrtávání jedné občanské
svobody po druhé vydělává majlant. Podívejte se třeba na svlékací skenery na
letištích. Přesně ta sorta lidí, kteří pro zisk rozpoutají válku; „koho
zajímá, že nějakých sto tisíc zemře“. Proč nejmenovat
„Halliburton“ a „Blackwater Security“?
- Různí totalitářští fundamentalisté: Rozhodně není nouze o lidi, kteří by
vám chtěli diktovat, jak máte žít svůj život. Ať už chtějí vaše svobody ořezat
v zájmu zachování hodnot Křesťanství, Islámu, Socialismu nebo nějaké jiné
příručky, která předstírá, že obsahuje všechny odpovědi, v podstatě jsou
všichni stejní. Absolutně nejhorší sorta jsou ti, kteří předstírají, že to
dělají „v zájmu dětí“, jako třeba ECPAT.
Když se tihle dají dohromady, vznikne smršť tvořící zákony, které nejsou v
zájmu veřejnosti, ale proti veřejnosti ve prospěch několika zájmových skupin.
Takto schválené zákony tak nemají sebemenší problém s odebíráním všech našich
svobod, od práva na soukromí a svobodu projevu/názoru (kopírovací průmysl) po
naše právo svobodně chodit po ulici a dokonce samotné právo na život
(bezpečnostní kšeftaři). Proto je nutné vytvořit prostředí doslova nepřátelské
k faktům a nezávislým výzkumům. Už se to jednou povedlo (opět: kopírovací
průmysl, „terorismus“).
Vezměme si jako příklad semipolitickou vědu zvanou kriminologie.
Vědu založenou na důkazech zkoumající co se stane, když zákony, jejich
vymáhání a vynášení rozsudků uspořádáte určitým způsobem. Jedním z jejích
klíčových konceptů je mezní odrazení, podle kterého když někdo spáchá
zločin, vaším cílem je zajistit, aby se násilí už dále nestupňovalo, takže
vždy bude existovat ještě tvrdší trest, kterému se pachatel bude moct
vyhnout.
Například když za loupež i vraždu bude stejný trest, pro zloděje bude
logické zabít každou oběť, protože když ho chytí, nebude to mít vliv na výši
trestu. Právě naopak — bude o jednoho svědka míň, a tedy menší riziko,
že vás chytí. Proto je nutný výrazně tvrdší trest za vraždu než za loupež. To
je příklad mezního odrazení.
Včera v noci (15. prosince 2011 — pozn. překl.) Senát spojených států
tuto vědu ignoroval a většinou 86 hlasů ku 13 schválil, že kdokoliv může být
neomezeně dlouho držen ve vazbě, nebo dokonce popraven, bez soudu i obvinění.
86 ku 13! Proto jsem napsal, že Spojené státy jsou už ztracené. Protože co se
stane, když člověka můžou zavřít do vězení a dokonce rovnou popravit bez
ohledu na to, jak moc se snaží dodržovat zákony? Když už se nikdo neobtěžuje
ani s předem rozhodnutou soudní fraškou? Včera jsem o tom tweetoval. Dokonce
jsem zmínil i Čtvrtou bednu.
![Fotografie 100+xretweetovaného tweetu:]()
Navíc propaganda už to začala používat proti řadovým odpůrcům. Lidem, kteří
nesouhlasí s papaláši. Ta věc s časově neomezenou vazbou a popravami se
ve Spojených státech sice bude týkat jen „teroristů“, jenže
zároveň byli řadoví demonstranti na shromážděních označeni za
„nízkoúrovňové teroristy“. Člověk nemusí být génius, aby mu došlo,
kam tohle směřuje, přestože spousta lidí pochopitelně trpí sebeklamem normálnosti
— naprostým odmítáním vnímat události, které se dějí přímo před jejich
očima. Jak už jsem řekl, USA čeká několik opravdu temných desetiletí.
Dovolte mi nastínit závažnost situace. Až budou zákony tohoto druhu
schváleny a několik lidí bude zmizeno, když uvidíte několik policistů
jdoucích směrem k vám, logickou možností bude prostě je z dálky zabít. Vlastně
vám to už nic horšího nemůže přinést, a zvýší to vaše šance na přežití a
svobodu. A lidé se začnou seskupovat, aby si v tom navzájem pomáhali —
dost rychle. V tu chvíli už zákony nic neznamenají (i kdyby probíhaly předem
rozhodnuté soudní frašky); pouliční schopnosti rozhodují doslova o vašem
životě a smrti.
Ve Švédsku před pár lety zafungoval podobný sebeklam normálnosti,
když bylo soukromí likvidováno v zájmu všeobecného odposlechu telefonů.
Kdokoliv mohl být a je odposloucháván, hromadně, bez soudního příkazu,
oznámení, podezření ze zločinu a ničeho dalšího. Když jsme pořádali protestní
shromáždění a četli připravovaný zákon kolemjdoucím, slovo od slova přímo ten
zákon, nikdo nám nevěřil. Prostě nám odmítali věřit, že by se něco takového
mohlo dít. Mysleli si, že si to vymýšlíme, a bylo to moc neuvěřitelné, než aby
si to ověřili. To bylo v mém politickém životě jedním z nejvíce frustrujících
období vůbec. Ještě se k tomu vrátím v pozdějším článku.
Ale ilustruje to jinou podstatnou věc. Klíčové zbraně nejsou ty, které
vysokou rychlostí metají olovo, měď nebo ocel, ale mobilní telefony. Když
budete pozorovat mladší generaci — tím je obecně myšlena mladší polovina
populace — když vidí probíhající zločin, všichni vytáhnou mobilní
telefony, ale ne aby volali policii. Všichni vytáhnou mobilní telefony a
začnou nahrávat, pokud možno se samotným procesem nahrávání probíhajícím někde mimo samotný telefon (který je v
nebezpečí zničení kvůli blízkosti probíhající události).
Slim Amamou, Pirátský
aktivista z Tuniska, který působil jako ministr v tuniské vládě, si všiml, že
všechny aktivistické fotky z arabského jara vždy zachycovaly další lidi fotící
stejný výjev pomocí mobilů. Takže hlavní motor revoluce jen nepoháněl vše
vpřed — zároveň dával zřetelný návod, jak pomoct šířit důkazy dalšího
týrání.
Šlechta má důvod snažit se ovládnout net za každou cenu. Stejný důvod,
kvůli kterému o něj musíme bojovat.
Věřím, že si bezpodmínečně musíme zvolit cestu demokracie, dokud existuje
naděje, že demokracie přinese svobodu. Jenže tato cesta se bohužel uzavírá
— je uzavírána našimi volenými zastupiteli ve prospěch zájmových
skupin. Zisků a fundamentalismu. Ještě není zcela uzavřená, ale spousta
aktérů na jejím uzavření horlivě pracuje.
Jsem běloch, muž středního věku v Evropě. Vzdělaný podnikatel. Dokonce
vyznamenaný jako jeden z největších myslitelů světa. Podávám si ruce s
prezidenty, představiteli vlády a ministry po celém světě. Dokud si jen půjdu
svojí cestou, nemusím se od vlády bát absolutně ničeho. Logicky bych si
měl uvědomit jako jeden z posledních, že by k něčemu takovému mohlo
dojít.
Tahle myšlenka není tak děsivá kdyby byla chybná jako kdyby byla správná:
možná jsem. Možná si to spousta ostatních myslí, ale neříkají to nahlas.
Jestli je to tak, velká část západní široké veřejnosti sledovala arabské jaro
a psychicky se připravovala na možnost, že během svého života budou muset
udělat to samé.
Někteří lidé věří, že Evropa obecně (a zvláště skandinávské země) je
přístavem naděje. V následujících článcích ukážu, že tu máme politiky, kteří
si podle všeho nepřejí nic jiného než následovat Spojené státy do temnoty.
Jenže — což je důležité — Evropa se ještě může zachránit.
Aktivismus tu stále může přinést výsledky, stejně jako politická práce, tvrdá
práce v ulicích. Můžeme tenhle trend obrátit. Můžeme. Můžeme a musíme.
Nechci dojít až do situace, kterou popisuji v tomhle článku. Nechci.
Proklínám lidi, kteří tohle páchají a nutí mě uvažovat tímhle způsobem. Ale
když po letech protestů a tvrdé práce s cílem jít jiným směrem budu do takové
situace vtažen, přizpůsobím se tomu, budu bojovat za svobodu, jak bude v mých
silách, a budu ostatním pomáhat organizovat se za stejným cílem. Od psychických
příprav jsem pokročil k praktickým přípravám na děsivou a drastickou možnost,
že budoucnost bude ošklivá, hodně ošklivá.
Pistole a terč nahoře na ilustrační fotce k tomuto článku narozdíl od 99%
fotek na tomto blogu nepochází z fotobanky. Tuhle konkrétní fotku jsem vyfotil
na svém stole půl metru od místa, kde sedím.
TL;DR z pera
Anonymous: „Prosba Evropě — nechoď ve šlépějích Spojených států.
Totalitní fašismus není legrace.“
Původní zdroj: Rick Falkvinge Do We Really Have To Prepare For The Fourth Box?.
Datum: 19. 4. 2012, Autor: překlad Martin Doucha
Přečteno: 1320x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 33 čtenářů, celková známka je 1.12.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Duben 18th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
18. 4. 2012, 14:02
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Duben 18th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Vězeňský happening proti šmírovacímu zákonu
V reakci na opětovné zavádění data retention – povinného sledování uživatelů elektronických telekomunikačních prostředků – Piráti v Centrálním parku Pankrác pořádají protestní happening. Akce se koná již zítra, tedy ve čtvrtek 19. 4. od 17:00. Vezměte si na sebe pruhované oblečení.
18. 4. 2012
Šmírovací zákon je již ve druhém čtení v parlamentu. Čtvrteční protest směřuje proti připravované novele. V obecnější rovině potom protestujeme proti tomu, že politická reprezentace používá moderní technologie k čím dál přísnějšímu sledování občanů (data retention, rozšiřování kamerových systémů, propojování databází) místo aby je využila k otevření státu, zavedení transparentních účtů a transparentního účetnictví státních institucí a politických stran a posílení participativní demokracie.
Na programu protestu bude několik krátkých projevů k problematice sledování a data retention. Poté začneme přímo v prostoru Centrálního parku Pankrác spolu s účastníky happeningu plánovat další akce proti narušování soukromí obyvatel ČR. Chceme postupovat podobně jako v kampani proti ACTA, kdy první demonstrace sloužila k vytvoření organizačního jádra dalších protestů. Vězeňské oblečení akci dodá atmosféru.
Román 1984 nebyl manuál!
Více informací k data retention naleznete zde: http://www.pirati.cz/tiskove-zpravy/pirati-odmitaji-sledovani-podle-presumpce-viny
Facebookovou stránku protestu najdete zde: http://www.facebook.com/events/382644481775462/
Datum: 18. 4. 2012, Autor: pirati.cz
Přečteno: 173x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Duben 16th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Kalouskova TOP09 opět navrhuje cenzuru Internetu. Již podruhé!
Zbystřete smysly. Ministerstvo kulury se opět pokouší zavést cenzuru
Internetu a opět přes loterijní zákon.
16. 4. 2012
Fakticky předpokládají, že
veškerá datová komunikace se sázkami projde přes jednu centrální adresu.
To opět znamená faktické nasazení
státního firewallu. Rozpočet je údajně ve stovkách milionů korun, takže
na fakturách budou, jako vždy, miliardy. Ministrně Hanáková, která
vystřídala lobbysu Bestra byla nasazena za TOP09. Zjevně dostala od
nejlepšího ministra financí rozvojových zemí Miroslava Kalouska TOP09
úkol. Úkol zní jasně: Protlačit nejen církevní restituce, ale i cenzuru
Internetu. Tak jak se vám to líbí? Nám vůbec.
Datum: 16. 4. 2012, Autor: red
Přečteno: 284x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
Posted on Duben 15th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské Noviny
Pro koho jsou užitečné rozpočtové škrty a vyšší daně?
Vláda zvýší daně a omezí výdaje. Údajně, abychom se více nezadlužovali. Co bude výsledkem?
15. 4. 2012
Snížení výdajů sníží i poptávku po zboží a službách. Následovat bude
nižší poptávka po práci. Příjmy státu pocházejí ze zdanění práce, zboží a
služeb. Daňový výběr tedy klesne. I když vláda zvýší daně, velikost
trhu se nezmění, změní se pouze jeho struktura.
Vyšší zdanění zvýší ceny produktů. Příjmy lidí nevzrostou, proto nakoupí méně a klesne jim životní úroveň.
Vlády snižují lidem životní úroveň, protože jim zdánlivě nic jiného
nezbývá. Stále vyšší úroky z rostoucích dluhů dusí státní rozpočty.
Další zadlužování je stále dražší (vyšší úroky) a hrozí riziko
neschopnosti dluhy splatit.
Teoretický předpoklad, že budeme více pracovat a méně utrácet, může
fungovat pouze v případě, že budeme výrazně více vyvážet než dovážet.
Abychom mohli více exportovat, než dovezeme, musí někdo jiný více
importovat než vyvážet. Kdo to asi bude? Existuje nějaký takový stát?
Nutno dodat, že musí mít peníze nebo možnost si je půjčit.
Takovým státem bylo Řecko, je Španělsko, Itálie a další. Všechny tyto
státy svým zadlužováním umožnili exportovat Německu i nám své přebytky.
Brzy však i oni nebudou schopni splácet dluhy a přestanou se zadlužovat.
ECB jim „natiskne“ peníze (formou odkoupení dluhopisů) pouze na úhradu
dluhů. V Evropě tedy prostor pro náš zvýšený export asi nebude. Co budou
všechny země dělat s těmi přebytky. Komu je vyvezou? (vyvezeme?).
Možná nás zase zachrání USA. FED „natiskne“ peníze a za ně si v USA
nakoupí naše přebytky. Dělají to tak už desítky let. Teď jim to však
přestává fungovat, protože neumějí dostat peníze na trh.
Peníze emitují na trh banky pomocí úvěrů lidem, firmám a vládě. Všichni
už jsou příliš zadlužení a další úvěry a úroky (odměna za emitování
peněz) nejsou schopni splácet. I když poskytuje FED bankám peníze
prakticky za nulový úrok, nemají je banky komu půjčit. Další problém je,
že Čína už neví co s penězi, které USA pořád tisknou má dělat.
Ve zkratce lze napsat, že současná vláda chce řešit tzv. krizi tím, že
nás přinutí více pracovat a méně utrácet. Své přebytky vyvezeme do USA
nebo někam, kde natisknou peníze a někomu je půjčí, aby nám za přebytky
zaplatil.
Vyvstává otázka: Proč si ty peníze nenatiskneme sami? Údajně to nejde,
protože by to vyvolalo inflaci. To je však propagandou živený omyl.
Inflace vyplývá z převisu poptávky. Pokud by se natisklo přesně tolik
peněz, kolik je „přebytků“ nenastal by žádný převis poptávky a inflace
by se nekonala.
Problém není v „tisknutí“ peněz, ale v jejich distribuci. Peníze se
dostávají na trh pouze prostřednictvím bankovních úvěrů. Po splacení
úvěrů peníze zase zmizí, stejně jako vznikly. Jediné řešení by bylo
peníze „natisknout“ a jednoduše je rozdat. To však politikům připadá
šílené a banky by to připravilo o příjmy z úroků. Přitom by rozdání
peněz mnohé zcela reálně řešilo.
V atmosféře tzv. krize je zcela opomíjena skutečnost, že je všeho
dostatek. Ekonomika produkuje dostatek potravin, spotřebního zboží, domů
a bytů, všeho co člověk reálně potřebuje. Firmy jsou schopny bez
problémů produkovat mnohem více. Přebytek produktů a pracovní síly
neustále narůstá. Problém je pouze s penězi a jejich distribucí mezi
lidi. Lidi, státy a firmy nemají peníze. Lidi nemohou prodat práci,
firmy nemohou prodat služby a zboží. Problémem je nedostatek prostředků
umožňujících provést směnu práce, služeb a zboží.
Není to porucha trhu. Je to zákonitý důsledek jeho vývoje. Z hlediska
výroby a trhu není valného rozdílu mezi strojem a člověkem. Pokud stroj
nebo člověk nepřináší zisk, nevyplatí se je majitelům provozovat. Stroj
lze vypnout nebo sešrotovat. Nezaměstnané musí živit ostatní pracující
(systém státního přerozdělování je tak nastaven), čímž rostou celkové
náklady na práci. Většinu práce lze koupit na globálním trhu. Z hlediska
trhu je stát zásobárnou pracovní síly. Trh se snaží zcela zákonitě
vyrovnat náklady na pracovní sílu. Náklady státu jsou nákladem
„zásobárny“ pracovní síly, které jsou v důsledku součástí nákladů práce.
Proto vzniká i tlak na globální vyrovnání nákladů států.
Globální kapitál prostřednictvím trhu vyvolává na státy s vyšší životní
úrovní tlak, aby své náklady přizpůsobili úrovni nákladů v rozvojových
zemích. Přesuny (úbytek) peněz tlačí na lidi v těchto státech, aby svou
životní úroveň snížili na úroveň rozvojových zemí.
Levicové a pravicové vlády tzv. demokratických států se globálnímu
tržnímu tlaku přizpůsobují a snížení životní úrovně realizují. Ekonomové
nutnost snížení životní úrovně zdůvodňují krizí a lidé tomu věří.
Ve skutečnosti žádná nutnost snížení životní úrovně neexistuje. Všechno
co lidé potřebují ke spokojenému životu dokáží v dostatečném množství
vyrobit a vyrábějí. Jediný problém je, že při tom vzniká menší zisk než
by mohl.
Pokud se vlády nevymaní z područí finančního systému, který tlačí na
maximalizaci zisků, bude životní úroveň v Evropě klesat až na úroveň
rozvojových zemí.
Politické strany i lidé se vyčerpávají ve sporech o to, která skupina
obyvatel si více „utáhne opasek“ v zájmu zisků globálního finančního
systému, který uctívají jako nejvyššího boha. V dlouhodobém horizontu
klesne životní úroveň všem, kromě těch, co žijí z kapitálových výnosů.
Propaganda šíří iluzi, že se bez globálního finančního systému zhroutí
svět. Zatím tomu většina lidí tomu věří.
Dokud se lidé finanční nadvlády zprostředkované politiky a bankami
nezbaví budou se mít stále hůř. Vše co ušetří, se přemění v zisky těch,
kteří drží majetek desítky či stovky let.
Pozn.: V českých podmínkách se navíc ještě část rozkrade.
Operace Anonymous:
Datum: 15. 4. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 649x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 23 čtenářů, celková známka je 1.52.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Bez komentářů »
|
Loading ...
Příspěvky (RSS)