Rozhovor se Slimem Amamouem, tuniským blogerem a aktivistou
Slim Amamou je tuniský blogger a člen Pirátské strany Tuniska. Byl uvězněn během protestů vedoucích k Jasmínové revoluci. Po propuštění byl 17. ledna 2011 jmenován státním tajemníkem pro mládež a sport. Kopírujeme rozhovor o tehdejších událostech.
30. 6. 2012
TUNISKÁ REVOLUCE
Co je důležité pro celkovou úspěšnou revoluci? Jak se vyhnout případným rizikům?
Revoluce v Tunisku byla důsledkem toho, že revolucionáři převzali
kontrolu nad informačním systémem, konkrétně nad sociálními sítěmi.
Kvůli státní cenzuře tisku, rozhlasu a televizního vysílání začali lidé
dávat přednost zprávám na Internetu. Cenzuru Internetu jsme překonali
tím, že jsme lidi naučili používat nástroje, díky kterým ji šlo obejít.
Také jsme kopírovali všechno, co jsme kde zahlédli, takže se mnohdy
stávalo, že některé informace byly zkopírované i na více místech
zároveň. Dá se říct, že jsme „sociálně“ kontrolovali tok informací.
Zásluhou pravdivých zpráv a šířením správných myšlenek se nám
podařilo navzájem propojit sociální sítě vzdělaných a zároveň
nezaměstnaných mladých lidí ze zapomenutých regionů země
(např. Sidibouzid) se sociálními sítěmi boháčů z režimu (přátelé
a rodina Ben Aliho, lidé z vládnoucí strany, armáda, bezpečnost, atd.)
Propojili jsme sociální sítě dohromady. A bum!
Pro světovou revoluci je tedy důležité mít kontrolu nad sociálními
sítěmi a obnovit důvěru mezi lidmi stojícími mimo vlády/oligarchii
a lidmi z ní. Ale nesmí se zapomenout na dvě věci: Za prvé jsou sociální
sítě v rukou americké oligarchie, takže boj ve Spojených státech nebude
snadný. Pravděpodobně zde bude bezpečnější vytvářet sociální sítě přímo
v reálném světě, což je třeba případ hnutí Occupy. Za druhé, v roce
2022 očekáváme světovou válku kvůli nedostatku přírodních zdrojů. Válce
můžeme předejít světovou revolucí – to je, pokud se ptáte na můj názor,
argument číslo jedna, který musí směrem k veřejnosti zaznít. Nicméně
pokud se stane, že budeme potřebovat taktiku pro případ války, je stále
možné počítat i s nějakou klasičtější podobou revoluce, byť historie
ukazuje, že tento typ revolucí může mít i špatné následky. Možná časem
přijdeme na lepší řešení.
Které iniciativy přispěly k Tuniské revoluci?
2005: V ulicích probíhaly demonstrace WISIS, lidé drželi hladovky,
policie zakročila proti disidentům. Někteří moji přátelé byli mučeni
(šlo o lidi, kteří pak podle mě sehráli klíčovou roli v revoluci v roce
2011).
2008: Došlo k násilnému potlačení povstání na jihu Tuniska. Zkoušeli
jsme na svých blozích popsat, co se odehrávalo, ale nebyli jsme úspěšní.
Tehdy ještě sociální sítě neměly takovou sílu jako dnes.
2009: Prezidentské volby. Mnoha lidem už došla trpělivost s do očí
bijící korupcí. Svého kandidáta představila levicová strana Ettajdid,
kterou pak režim následně násilně potlačil.
2010: Organizovali jsme demonstraci proti internetové cenzuře. Byl
jsem s tímto protestem veřejně spojovaný a byl jsem kvůli tomu zatčen.
Tato událost znovu katalyzovala dění na politické scéně a co je
důležitější, mnoho lidí se od této chvíle přestalo bát.
K Arabskému jaru neodmyslitelně patří větší zapojení
islamistů do politického dění v zemích s dřívějšími autoritářskými
režimy. Jaké bylo zapojení islamistů v Tunisku?
V Tunisku představovali islamisté kontrarevolucionáře, kteří navenek
nabádali veřejnost, aby nepokoje nepodporovala, protože je vedou „opilí
kriminálníci“. V pozadí ale už zároveň osnovali plány na uchopení moci
v případě, že revoluce zvítězí. A to se stalo. Islamisté se na revoluci
nepodíleli.
Přinesla Tuniská revoluce nějaké sociální změny?
Dosud jen velmi málo. U moci jsou islamisté a ti se
nezdají být zainteresováni na sociálních změnách resp. na jakýchkoliv
změnách. Zajímá je pouze to, jak si podržet své mocenské pozice
a zachovat pořádek.
Plní ve světle nově nabytých svobod novináři a média odpovědně svoji roli?
Svou práci dělají, jak nejlépe umí. Opakovaně jsou napadáni islamisty
za to, že nejsou dostatečně provládní a pro-islamističtí. Jsou
pronásledováni islamistickou milicí. Nezávislejší média jsou oběťmi
pomlouvačných kampaní.
VĚZENÍ
Organizoval jsi před svým zatčením nějaké protesty?
Ano, 27. prosince 2010 jsem na Internetu živě vysílal záběry z protestů v Tunisku: http://www.justin.tv/slimamamou/b/276429565
Pamatuješ si den, kdy tě zatkli? Jak vnímala zprávu o tvém zatčení tvoje rodina?
Byli velmi vyděšení. Hlavně proto, že jsem nebyl zatčen poprvé,
a pokud člověka zatkli už někdy předtím, zacházeli s ním obvykle hůř.
Když už jsem věděl, že mě zatknou, sdílel jsem přes smart phone svoji
GPS pozici. Proto se hned dostala ven zpráva, že se nacházím na
Ministerstvu vnitra a že jsem byl zatčen státní bezpečností.
Ministerstvo vnitra bylo místo, kde docházelo k mučení a zabíjení lidí.
A Vaší rodině nikdy nikdo neřekl, že jste byl zatčen a dostal jste se
právě sem. Proto si dovedu představit, že si moje rodina musela projít
peklem.
Byl jsi zatčen, protože jsi patřil ke skupině Anonymous?
Ano.
Probíhaly ve věznicích nějaké protesty nebo něco podobného (např. hladovky)?
Ne. Byl jsem vyšetřován pět dní a ve vězení jsem zůstal „jen“ tři dny.
Jaké jsou podmínky v tuniských věznicích?
Velmi obtížné. Místnosti určené pro sto osob byly napěchovány
dvojnásobným počtem lidí. Ale díky obrovskému mezinárodnímu tlaku, aby
mě propustili, jsem měl speciální péči. Byl jsem zatčen se svým
kamarádem Azyzem Amamin a zaměstnanci věznice dostali pokyn, aby o nás
pečovali. Hillary Clintonová měla kvůli naší situaci jednání s tuniským
velvyslancem ve Washingtonu Anonymous odvedli skvělou práci, když
nás podpořili, a velmi nám pomohli. Díky, kluci
MINISTR MLÁDEŽE A SPORT
Jak si se stal ministrem mládeže a sportu?
Vlastně to bylo shodou okolností. Proběhla totiž velká kampaň za moje
osvobození a já jsem se pro členy režimu stal de facto veřejně známou
postavou mladé revoluce. Proto když se premiér (který byl v úřadě během
prezidentování Ben Aliho) rozhodl takticky dosadit do vlády symbol
revoluce, bylo zřejmé, že to budu já. Nikoho jiného neznal.
Zavolali mi z premiérova kabinetu a řekli: „Chceme Vám nabídnout
tuhle pozici“. A já jsem odpověděl: OK. Oni řekli: „Nechcete si o tom
popřemýšlet?“ A já řekl: NE. Za půl hodiny pak v televizi oznamovali
složení nové vládu a já jsem byl její součástí.
Proč jsi rezignoval?
Když jsem vstupoval do prozatímní vlády, bylo to z jediného důvodu:
organizovat volby a ujistit se, že to s jejich konáním myslí vláda
opravdu vážně. V Tunisku jsme nikdy žádné skutečné volby neměli, takže
jsme přirozeně vládě nevěřili, že by je uspořádala spravedlivě. Ale byl
jsem ve velmi složité situaci: přátelé mi říkali, že jsem se
zkompromitoval spoluprácí se zkorumpovaným režimem. Jiní moji přátelé
stále demonstrovali v ulicích a byli biti policií té samé vlády, jejímž
jsem byl členem. Z rozhodnutí vojenského soudu vlády, jejíž jsem byl
členem, byla také obnovena cenzura Internetu. Proto jsem ve vládě
vydržel jen do doby, než bylo vše kolem voleb připraveno, a pak jsem
rezignoval.
PIRÁTI A WIKILEAKS
V nedávno vzniklém článku na Wikipedii se píše, že jsi bývalý aktivista Pirátské strany. Je to pravda, Slime?
LOL, jsem zakladatel Pirátské strany http://www.partipirate.tn/
known-members/. Pirát navždy.
Nepokoje se rozpoutaly bezprostředně v reakci na sebeupálením
jednoho z protestujících. Jaké ale byly jejich hlubší příčiny? Jak
ovlivnily uniklé diplomatické depeše publikované na Wikileaks Tuniskou
revoluci?
Hlavní příčinou revoluce bylo, že lidé už měli režimu plné zuby.
Z počátku zaznívaly sociální požadavky a hlavním tématem protestů byla
nezaměstnanost. Ale pak jsme skrze sociální sítě dokázali propojit
vysoce vzdělané lidi s lidmi blízkými režimu. A stalo se něco
kouzelného. Někdy v noci mezi 13. a 14. lednem dospěl každý v Tunisku ke
stejnému závěru – režim Ben Aliho je příčinou všeho zla. Musí odejít.
Diplomatické depeše měly dopad na lidi blízké režimu. Najednou
zjistili, že USA jejich režim nepodporují, a to je vedlo k tomu, aby se
připojili k revoluci. To oni provedli revoluci a přesvědčili Ben Aliho,
aby odletěl ze země
Pro Bradley Manning Support Network jsi řekl: „Jsem Slim Amamou
a Bradley Manning mi zachránil život.“ Spolupracuješ s WikiLeaks (J.
Assange, J. Appelbaum, R. Falkvinge)?
LOL, samozřejmě že ne! Nechci mít za zády Američany… zatím ne!
ŽIVOT
Máš strach kvůli tomu, co děláš?
Ano. Poté, co mě státní bezpečnost pět dní mučila, dnes naprosto
přesně vím, kde jsou mé hranice. Budu pokračovat v boji za svobodu, ale
budu také připraven utéct ze země, pokud bych měl být opět vystaven
mučení. Chtěl bych zdůraznit, že jsem nebyl ani tak mučen fyzicky, tedy
kromě fackování, kopání, poutání a pětidenního odpírání spánku.
Skutečným mučením bylo to, co říkali, že se stane mým přátelům a rodině,
pokud s nimi nebudu spolupracovat.
Otázky: Nikola Čech a Ingrid Romancová (EN,CZ)
Odpovědi: Slim Amamou (EN)
Překlad: Ingrid Romancová (CZ), BrunO (DE)
Korektura: Nigel Parry (@flyingmonkeyair, EN), Nikola Čech (CZ)
Převzato z Evropského rozhledu
Datum: 30. 6. 2012, Autor: Ingrid Romancová
Přečteno: 137x
Zobrazit článek pro tisk
Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 1.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny