GreyLinkDC++

Nekrolog: Umřela Library.nu alias Gigapedie

28. 4. 2012 | Kopírovací monopol | 26
Koncem února letošního roku dostaly
svobodný internet a svoboda internetu další velkou ránu. Portál
Library.nu, dříve známý jako Gigapedia byl vypnut nařízením
mnichovského soudu. Sdružení několika velkovydavetelských domů,
mezi nimi např. Cambridge University Press, Harper Collins, Elsevier
a John Wiley Sons jej obvinilo společně se serverem ifile.it
z porušování autorských práv a německý soudce jim dal za
pravdu.

Zobrazit celý článek ►

Zdroj: Pirátské Noviny

Exekuce, šmírování i občanská sebeobrana v klubu Cross

Pokud jste uvízli v Praze nebo máte Prahu v dosahu, doporučujeme dnes několik akcí v holešovickém klubu Cross, které se dotýkají pirátských témat. Začíná se v 16 hodin.

29. 4. 2012
„Policie, blokády a občanská neposlušnost – právní minimum“ je první přednáška právniček z Ligy lidských práv, která se zabývá vašimi právy v kontaktu s policií nejen během veřejných akcí. Pro všechny co demonstrují nebo se demonstrovat chystají, je to jedinečná příležitost, jak se teoreticky vybavit na takové příležitosti.

Problematice veřejných demonstrací se na Pirátských novinách věnujeme pravidelně, viz dva hlavní články „ACTA: Několik rad pro protestující“ a „Ministr vnitra a policie dezinformují o právu shromažďovacím“.

V pět hodin začíná akce právníka Pavla Čižinského zaměřená na exekuce a od 19:00 prezentace neziskové organizace Iuridicum Remedium „Bez anonymity není svoboda!“ pokrývající slídění státních i komerčních subjektů ve městě i v kyberprostoru, tedy především kamerové systémy, ale i data retention a další témata související s ochranou soukromí.

Pokud máte zájem o dokumentární filmy od 16:00 se promítá snímek „Hájek na zámku, Petr v podzámčí“ (rozhovor s autorkou najdete i na Pirátských novinách) a od 18:00 dokument o rasově zaměřených demonstracích na severu Čech na podzim loňského roku. Po promítání následují diskuze s autorkami.

Celý dnešní program na webu crossclub.cz, pokračuje se i v dalších dnech. Kompletní program akčních dnů naleznete na webu 1maj.cz.

 

Datum: 29. 4. 2012, Autor: red
Přečteno: 268x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Nekrolog: Umřela Library.nu alias Gigapedie

Koncem února letošního roku dostaly
svobodný internet a svoboda internetu další velkou ránu. Portál
Library.nu, dříve známý jako Gigapedia byl vypnut nařízením
mnichovského soudu. Sdružení několika velkovydavetelských domů,
mezi nimi např. Cambridge University Press, Harper Collins, Elsevier
a John Wiley Sons jej obvinilo společně se serverem ifile.it
z porušování autorských práv a německý soudce jim dal za
pravdu.

28. 4. 2012

Pro ty z vás, kteří Library.nu neznají, uvádím krátký medailonek. Portál vznikl jako repozitář odkazů na elektronické knihy. Nešlo o jen tak ledajakou literaturu – krom menšího množství beletrie, omezujícího se především na různá klasická díla, nashromáždila Library.nu především obrovské množství literatury odborné a vědecké. Bylo možné najít monografie ze všech možných oborů, od přírodních věd přes společenské až k humanitním. Uvádí se, že celkový počet titulů dostupných přes tento portál činil něco mezi neuvěřitelnými 400 000 až 1 000 000. Mezi texty bylo možné najít monografie, sborníky, učebnice, mluvnice, příručky i návody, a to od nejnovějších až po stará a dnes již prakticky nedostupná díla. Vedle angličtiny zde byly dostupné texty i v mnoha dalších hlavních jazycích jako španělština, němčina, francouzština, ale i mnohé další.

Gigapedie/Library.nu představovala pravý poklad pro každého studenta, akademika i vědce-amatéra, a to zejména v zemích jako Česká republika, kde přístup k odborné a vědecké literatuře zůstává i 20 let po vítězství kapitalismu značně omezen. Uzavření Library.nu tak nelze vnímat jen jako další útok na svobodu internetu, jakým bylo například zrušení serveru Megaupload, ale především jako bezprecedentní útok na vědění, kulturu a civilizaci obecně, srovnatelný snad jedině s vypálením alexandrijské knihovny. O to hanebnější a hnusnější tento čin je, neboť jej nespáchal nikdo jiný než velkovydavatelství akademické literatury – tedy ti, kdo především mají vědění šířit. Nejsem příznivcem současné zbytnělé autorsko-právní legislativy, nicméně uvědomuji si, že každá věc má dvě stránky a i o tomto tématu lze vést rozsáhlou debatu, kde protistrana má relevantní argumenty.

Toto je však špatně!

Pro zrušení Library.nu nenacházím jedinou omluvu, která by činila tento akt méně zavrženíhodným. Filmy, hry, hudba… to nechť si vydavatelský průmysl třeba narve do chřtánu a zadusí se tím. Ale vědecké poznání? Je svatým poslaním naší civilizace poznání šířit a zvětšovat, a naopak je zločin jej zabíjet a omezovat. Kdo kdy přišel do styku s akademickými sférami, musí se svíjet v křečích. Na vědecké poznání se samozřejmě autorská práva vztahují, a je to tak z různých důvodů dobře, avšak netýkají se, a ani se nemohou týkat ničeho jiného než nároku na autorství. Samotná představa, že vědec, který vydá monografii nebo odborný článek, vlastní myšlenku v něm obsaženou je směšná, ale hlavně se rozbíjí o samu podstatu vědecké činnosti, jíž je neustálé rozvíjení poznání, a to stavěním nových struktur/znalostí na dřívější základy/poznatky. Má-li být vědecká práce úspěšná a efektivní, musí být dosavadní poznatky co nejsnadněji přístupné co největšímu množství jedinců, jedině tak lze zajistit, že se správným lidem může dostat správné inspirace a že nedochází ke zbytečným náhodným multiplicitám ve výzkumu.

Současná situace je dosti neutěšená. Vědě se věnuje sice zřejmě největší množství lidí v historii, a ti dovedli lidské poznání do nebývalých výšin. Tyto výšiny si však žádají čím dál tím větší specializaci a věda se radikálně fragmentarizuje. Čím pokročilejší a specializovanější odborná publikace je, tím méně ji poptává akademiků – naprosté většině je oborově zcela cizí, velké množství ze zbývajících nezaujme kvůli odlišné specializaci a mnozí jí pro změnu nerozumí, i když by jim užitečná být mohla. Výsledkem je, že vědeckými publikacemi jako takovými se lze velmi těžko uživit (pochopitelně nalezneme výjimky v podobě vědců jako Noam Chomsky a dalších, kteří redefinují pole celých oborů, ale pořád jde spíše o výjimky) a že se vydávají v nízkém nákladu. Aby se vůbec zaplatil materiál, tisk, logistika a redakce, musí být kniha velmi nadprůměrně drahá, protože ji koupí pouze pár set, možná v lepším případě pár tisíc knihoven a snad jen stovky vědců. Žádná Šifra mistra Leonarda s miliony výtisků, nic takového. No a do této už tak vysoké ceny lze samozřejmě poměrně nepozorovaně skrýt velkou marži vydavatele, protože kdo si to koupit potřebuje, ten si to stejně koupí (podobně nemravná situace panuje např. v ČR ohledně vydávání sbírky zákonů, kterou jsou de lege povinny odebírat všechny obce – vtipné je, že vydavatel, břeclavská firma Moravia Press vlastněná z Rakouska, byl určen už v zákoně, ale to odbíháme; nicméně je vidět, že autorská práva a problematika korupce při veřejných zakázkách spolu úzce souvisí). Osobně jsem se však ještě nesetkal s akademikem, českým ani zahraničním, který by vydělával na tantiémách, naopak všichni čeští akademici, u kterých na to přišla věc (např. v situaci „kupte si tuhle mou učebnici“), se prý svého podílu vzdali, protože jde o směšné částky. Vědecká práce je ostatně placena jinak a z jiných zdrojů, protože by se tím jinak nedalo uživit.

Vydavatelský dům, který byl dříve nezbytnou součástí celého procesu, se tak dnes stal pouhou obrovskou žábou na prameni. Namísto aby poznatky umožňoval šířit, tak je dusí a zavírá do placených archivů. Proto na závěr vyzývám akademickou obec, aby odsoudila uzavření portálu Library.nu a bojkotovala vydavatelské domy. Doba internetu a elektronického ukládání dat přeci nepotřebuje tyto zbytečné parazitické struktury, které tyjí ze zprostředkovatelství a ovládají tak velkou část znalostních informačních toků. Nic nebrání tomu, aby každá vědecká instituce, každá universita, každá země vytvořily databáze vlastní, společné, volné a universální přístupné. Není snad obtížné si představit ani celosvětovou databázi s rozsáhlými vedlejšími funkcemi například v hodnocení/recensování vědeckých článků (tato možnost by se tak otevřela každému) a vnitřním sledování citační provázanosti. Takový projekt jistě není triviální, ale co jiného byla vlastně Library.nu než rudimentárním pokusem o něco podobného? Její uzavření nenazývám činem koniášským, protože páter Koniáš byl zřejmě hluboce přesvědčen, že koná Boží vůli, páše dobro a chrání lidstvo před semenem Satanovým. Její uzavření považuji za čin nejnižšího barbarství, protože k němu vedla chamtivost vydavatelských domů, podobně jako kdysi vedla chamtivost divoké nájezdníky k drancování a plenění měst či celých národů. Považuji za ostudné, že toto barbarství vzešlo z naší vlastní civilizace a je posvěceno našimi vládami. Uzavřít mohu jedině fremenským příslovím:

Nikdy neodpustit, nikdy nezapomenout.

Datum: 28. 4. 2012, Autor: Eleshar
Přečteno: 199x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 6 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

28. 4. 2012, 9:54

Zdroj: Pirátské Noviny

26. duben – Světový den duševního vlastnictví

Dne 26. dubna Česká republika spolu s ostatními
členskými státy Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO/OMPI)
slaví Světový den duševního vlastnictví.

26. 4. 2012

Bylo toho opravdu hodně, co se nám za uplynulý rok podařilo v boji za duševní vlastnictví:

• Ochranný svaz autorský hrdinně vymohl autorský poplatek z benefičního koncertu pro postižené.
• Podařilo se nám schválit prodloužení doby trvání práv nahrávacích společností o dalších 20 let, i když jsme kdysi všechny ujišťovali, že se doba prodlužovat nebude.
• Vydatně jsme tlačili na přijetí mezinárodní smlouvy ACTA, zatímco jsme paralelně připravovali podobnou směrnici v Evropské komisi, kde si toho nikdo nevšiml.
• Smazali jsme z Wikipedie informace o tom, že federace fonografického průmyslu IFPI byla založena jako jeden z Mussoliniho projektů ve fašistické Itálii.
• Petru-Malou Žikovskou, která podává trestní oznámení na studenty kvůli sdílení písniček, jsme stylizovali do bojovnice za práva autorů.
• Několik velkých autorů (Kristýna Kočí, „kulich z Motola“ Miloslav Ludvík) si začalo nárokovat autorská práva na své korupčnické řeči, které byly tajně nahrávány.
• Podařilo se nám vybudovat systém, ve kterém si kopírovací monopol nárokují i webové stránky ministerstva vnitra se sbírkou zákonů a dokonce i Česká národní banka na bankovky.
• Odstartovali jsme diskreditační kampaň proti Pirátské straně v Německu, která nehorázně poškozuje autory a umělce.

S AUTORSKÝM SVAZEM NA VĚČNÉ ČASY!

Do budoucna však toho ještě mnoho zbývá:

• Schválit mezinárodní smlouvu ACTA, aby se současná pravidla zakonzervovala a bylo je možné globálně vynucovat na Internetu.
• Všelijak zpochybňovat rozhodnutí Soudního dvora EU, podle kterého nemusí firmy platit výpalné z elektroniky.
• Přitvrdit v boji s nezákonnými hospodami, restauracemi a hotely, které odmítají platit výpalné autorským svazům.
• Donutit zpěváky jako Karel Gott a Lucie Bílá, aby nezpochybňovali potřebnost kopírovacího monopolu a kolektivizace v autorských svazech.
• Zabránit zrušení ministerstva kultury, které je věrným spojencem nakladatelů a nahrávacích společností.
• Napařit knihovnám, aby platily více peněz za kopírovací přístroje.
• Znovu zavést sankci pro všechny, kdo neohlásí každé veřejné vystoupení alespoň 10 dní předem Ochrannému svazu autorskému. 
• Pokračovat v osvětě, jak je duševní vlastnictví nezbytné ve všech oblastech a celosvětově, zaměřené zejména na ty nejmenší.

Vždyť jde přece o ty autory a třeba i vy budete jednou autor nebo nakladatel a budete chtít vydělávat více peněz.

Duševní práci čest!

Datum: 26. 4. 2012, Autor: zde
Přečteno: 96x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Lidé si zaprotestují,

politici jim zahrají volební divadlo a jede se dál. Nečasova vláda se
zdiskreditovala kvůli neschopnosti maskovat korupční systém, jehož je
nedílnou součástí. Nyní je nutné zatáhnout oponu a vyměnit herce.
Mezitím si lidé mohou také zahrát divadlo jako kompars.

24. 4. 2012

Těžko odhadnout, které aféry se
dostávají na veřejnost náhodou, a kdy jsou výslekem souboje mafií o moc.
Další existence vlády opírající se o hlasy nakoupených poslanců zřejmě
připadá pochybná i Kalouskovi. Proto raději sází na budoucí vládnutí s
ČSSD.

Kalousek zřejmě dobře ví, že se dohodne.
Vždy je to jen otázka peněz. Komedie se snižováním dluhu je také jen
divadlo pro lidi. I Kalousek ví, stejně jako Paroubek, že stát dluhy
neplatí. Snižování zadlužení je jen záminkou k omezení produkce v našem
regionu. Nepochybuji, že i Kalusek ví, že ekonomický růst je závislý na
dluhové expanzi, protože současný finanční systém jiným způsobem zvětšit
trh neumí. Růst produktivity proto musí způsobovat krachy firem a
nezaměstnanost (stagnující, či klesající produkci vyprodukuje při vyšší
produktivitě menší množství firem).

Takzvané reformy nic neřeší, pouze
oddálí dluhový kolaps a dočkáme se ho materiálně mnohem chudší než
Řekové, jimiž někteří politici straší. Jediným výsledkem reforem bude
pokles produkčních kapacit a větší nezaměstnanost.

Bez rostoucího zadlužování není současný
systém schopen fungovat. Jakmile se zadlužování zastaví nastává kolaps.
Dluhy však nelze zvyšovat do nekonečna, proto je kolaps nevyhnutelný.
Stahování peněz z ekonomiky je prostředkem, který tlumí ekonomickou
aktivitu a vede k rozprodeji majetku.

Než však kolaps nastane, je spousta času k rozkrádání veřejných prostředků, o nějž současné parlamentní strany soupeří.

Jsem přesvědčen, že i politikům
střídajícím se u moci je jasné, že změnami v daních a výdajích nemohou
vyřešit problém vyvolávaný finančním systémem. Proto jim stačí, když
udrží lidi v klidu, aby respektovali nadvládu globálního finančního
systému. Je to celkem dobře placená práce a poskytuje řadu příležitostí k
dalšímu obohacování. Vzhledem k tomu, že politici v českých podmínkách
neměli na investice, na kterých je získání moci v současné hře na
demokracii závislé, stali se poskoky různých mafií, které peníze na
kampaně poskytují.

Politikům se zatím daří udržovat
pravolevý antagonismus, v němž se většina okrádaných vyčerpá. Skutečné
příčiny okrádání místními mafiemi a globálním finančním systémem žádný
pravo-levý spor neodstraní. Divím se však, že jim tuhle komedii tolik
lidí žere.

Sobotní demonstrace odborů vyvolala
mnoho nenávistných reakcí pravicových i levicových nadšenců. O to jde
politikům, a zřejmě i odborářským funkcionářům především. „Jen se lidé
hádejte, a makejte, ať máme z čeho krást“

http://www.youtube.com/watch?v=CEZ7sHJq-G0

Datum: 24. 4. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 421x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 15 čtenářů, celková známka je 1.33.

Zdroj: Pirátské Noviny

Žijeme si nad poměry?

Pokud někdo utrácí víc, než vydělává, žije si tzv. nad
poměry. V případě ekonomiky státu a celého světa je situace poněkud
složitější.

23. 4. 2012

Jestliže například Řeci utratili peníze, které si půjčili, musel někdo jiný příslušné peníze utržit. Kdyby se lidé, státy i firmy v uplynulých letech nezadlužovaly, prodalo by se celkově méně produktů. Na trhu by se uplatnilo méně firem a lidí. Byla by vyšší nezaměstnanost, méně investic a zisků, nerostlo by HDP.

Kdyby se tedy teoreticky v minulých letech nikdo nezadlužoval, ekonomika by stagnovala. Není totiž nikdo „jiný“ kdo by rostoucí produkci koupil. S rostoucí produktivitou by rostla i nezaměstnanost.
Růst HDP je fakticky možný jen ve třech případech:

1. růst exportu
2. zrychlení obrátky produktů
3. zvýšení množství peněz na trhu

Vzhledem k nepatrným změnám v obchodní bilanci a rychlosti oběhu peněz kopíruje růst HDP růst zadluženosti. Úvěry jsou prakticky jediným dnes používaným způsobem zvyšování objemu peněz na trhu.

Pokud jsou ceny a množství peněz v ekonomice stálé nemůže produkce narůstat. Produkci navíc nelze prodat. Nebylo by za co. Řešením by teoreticky byla deflace, tedy pokles cen. Reálně je ekonomika svázána časovým a investičním faktorem. Mnohé investice jsou zhodnocovány několik let, výroba produktů často trvá měsíce. Vstupní náklady výroby mohou být při deflaci i vyšší než tržní cena produktu v okamžiku jeho dokončení. Ohrožena je i návratnost investic.

Na deflační tlaky ekonomika reaguje spíše omezováním produkce než snížením cen. Snižování cen je pro firmy smrtící (kumulace ztrát). Raději snižují náklady a zvyšují produktivitu. Důsledkem je rostoucí nezaměstnanost.

Reálně tedy, i přes značný převis potenciální nabídky firmy ceny příliš nesnižují, ale propouštějí a nebo krachují. Současná inflace je způsobována především zvyšováním daní (růst nákladů) a monopolním chováním některých subjektů. Nezbytné produkty, jejichž zvýšení ceny nemá vliv na poptávku, protože zákazníci nemají jinou možnost.

V posledních desetiletích produkce ve světě násobně rostla. Bez zvýšení množství peněz, by produkty nebylo možné prodat. Proto násobně vzrostly i dluhy. K emisi peněz jsou používány pouze úvěry.

Většina současných dluhů nemá „konkrétní“ věřitele. Většina půjčených peněz byla emitována bankami na základě multiplikace. Půjčené peníze tedy „natiskly“ centrální banky. Až budou dluhy uhrazeny, peníze zase zmizí (nikdy však uhrazeny nebudou).

Kdyby se státy, lidé a firmy nezadlužovali, měli by se všichni hůře. Díky dluhům se měli všichni lépe, a nejen dlužníci (někdo vyrobil a prodal).

Rozdíl mezi úrokovou sazbou emisní banky a úroky komerčních úvěrů a dluhopisů, je klíčovým příjmem komerčních bank. Většina půjčených peněz nikomu nepatří, musí je komerční banky centrální bance vrátit. Dlužníci v souhrnu dluhy nesplácejí (splacený dluh je kompenzován novým úvěrem), platí však úroky. Úrokové náklady se v důsledku promítají do celé ekonomiky, ovlivňují i ceny produktů. Úroky jsou ve své podstatě daní z používání peněz (s výjimkou úroků z vkladů). S rostoucím množstvím produktů i peněz značně narostly i příjmy bank (banky dodávají na trh nové peníze).

Zadlužování má své limity ve schopnosti dlužníků platit úroky. Mnohé státy a jejich ekonomiky už se více zadlužovat nemohou, protože by nedokázali platit úroky. Přísun peněz na trh je proto ohrožen. Bez dalších peněz na trhu, se však ekonomický růst zastaví.

Teoreticky by růst umožnila deflace. Firmy však raději omezí výrobu, než aby produkovali se ztrátou (to si mohou dovolit jen korporace, které tak zlikvidují konkurenci). Řešením je i růst exportu (což je málo pravděpodobné).

Cílem vládních reforem je zastavení zadlužování. Aby pokryli své nehospodárné výdaje, zvyšují daně a omezují výdaje, zejména přímé transfery občanům. Možná vyřeší problém rostoucího zadlužování států, ekonomiku však zpomalí.

Nyní není fyzický důvod šetřit, protože nikomu žádné produkty nechybí (důvody jsou pouze finanční- virtuální). Naopak převis nabídky stále trvá. Pokud se ušetří, musí logicky klesnout i produkce (leda že by vzrostl export).

Nedostatek peněz v ekonomice vyvolává tlak na snížení produkce. Ekonomika má potenciál dodávat mnohem více produktů, než jich dnes může být prodáno. S rostoucí produktivitou a snižováním nákladů se stává stále více subjektů a lidí ekonomicky zbytečnými. V důsledku zastavení zadlužování se bude ekonomika stále více propadat.

Současná ekonomika je nejvýkonnější a nejproduktivnější v celé historii (i ta česká). Ekonomika snadno vyprodukuje a poskytne všem všeho dostatek.

Kde je tedy problém?

Ekonomický výkon a z něj vyplývající spotřeba lidí jsou závislé na objemu prodeje. Objem prodeje, je limitován množstvím peněz. Úsporami množství peněz nevzroste. Dokud nebude provedena reforma finančního systému, bude finanční systém vyvolávat rostoucí tlak na omezení produkce, snižení životní úrovně a růst sociálních rozdílů. Při konstantním množství peněz je každé bohatnutí doprovázeno chudnutím jiného.

Problémem je finanční systém, nikoliv ekonomika. Další zadlužování nebo úspory nic nevyřeší. Není ani potřeba více pracovat, protože více produktů trh nevyžaduje a současný ekonomický výkon produkuje dostatek až přebytek.

Zkuste si položit pár otázek:

Pokud si žijeme „nad poměry“, kde jsou ti, kteří si žijí „pod poměry“? Komu jsme to prožrali (prožíráme)? Komu prodáme, co ušetříme?

Datum: 23. 4. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 36x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .