GreyLinkDC++

Proč nepodporuji Holešovskou výzvu

Názor | Posledních pár dnů se v médiích objevuje tzv. Holešovská výzva a s ní
spojené protesty. Přestože zcela souhlasím, že vláda by měla podat
demisi, s Holešovskou výzvou jako celkem nesouhlasím. A hned vám řeknu
proč.

20. 3. 2012

Celkově by se obsah Holešovské výzvy dal shrnout do podoby klasického tříbodového plánu:

1. Demise vlády a prezidenta
2. ???
3. Blahobyt!

Můj nesouhlas s výzvou jako celkem pramení právě z (absence) toho
klíčového druhého bodu. V pátečním Hyde Parku jsem se od mluvčího celé
akce v podstatě dozvěděl, že bude stačit líp vybírat politiky. Podle mě
to nebude stačit nikdy. Je úplně jedno, kteří vepři u koryt zrovna jsou.
Stejně se dřív nebo později vyválejí ve špíně (a ti zásadovější budou
vyváleni). Otázka není jestli, ale kdy. Proto výměna politiků sama o
sobě nic neřeší. Jako jediná možnost dlouhodobého zlepšení české
politické scény mě napadá jen důsledný a trpělivý dohled občanů nad tím,
co politici ve svěřeném úřadu provádějí.

K tomu je potřeba i možnost prohřešky hlavně u ministrů co nejdřív
trestat. A teď nemluvím jen o vyloženě trestných činech, ale i o prostém
neplnění volebního programu a přisvojování si pravomoci rozhodovat o
významných záležitostech, které nebyly tématem předvolební kampaně. Jako
nejjednodušší se nabízí prosté odvolání ministra z funkce (případně
celonárodní vyslovení nedůvěry vládě). Čekat celé 4 roky na další volby a
doufat, že se příslušného politika podaří nezvolit, bohužel nestačí,
protože voliči jednak mají krátkou paměť, a jednak je volební systém
nastavený tak, že funkcionáři velkých stran se možnosti nezvolení vůbec
bát nemusí.

A jak tedy na to? Nejjednodušší by bylo každý rok uspořádat jedno
celostátní hlasování navíc. Pokud by se ten rok konaly nějaké volby,
hlasování bude spojené s volbami. Hlasovalo by se pak celkem o 3 věcech:

1. Nedůvěře jednotlivým členům vlády. Každý volič bude mít možnost
   na hlasovacím lístku označit členy vlády, kterým dá svou nedůvěru. Pokud
   některý ministr dostane nedůvěru na víc než 50% všech platných
   hlasovacích lístků, automaticky ve funkci končí. Pokud stejným způsobem
   nedůvěru dostane sám premiér, padá celá vláda. V obou případech by se
   nabízela i možnost diskvalifikace daného politika pro jakoukoliv vládní
   funkci i v dalším volebním období.
2. Osobě nového premiéra pro případ vyslovení nedůvěry celé vládě.
   Každá parlamentní strana do hlasování nominuje jednoho kandidáta na
   budoucího premiéra. Pokud pak padne vláda, prezident bude muset jako
   nového premiéra jmenovat pouze politika, který v tomto hlasování dostal
   alespoň 34% hlasů (tedy výběr z nějvýše dvou možností), a pokud této
   hranice nedosáhne nikdo, tak bude muset vybrat toho, kdo dostal nejvíce
   hlasů celkem. Volič bude moct o novém premiérovi hlasovat bez ohledu na
   to, jestli tomu současnému dal nedůvěru nebo ne.
3. Dodatečném mandátu pro vládu k rozhodování o věcech, které nebyly
   tématem předvolební kampaně. Seznam témat dodá vláda spolu s hrubým
   návrhem, jak chce v kterém případě postupovat. Tady by volič u každého
   tématu mohl dát hlas jak hlas pro, tak proti. Pokud se sejde 25% hlasů
   proti, vláda mandát nemůže získat (blokující menšina). V opačném případě
   pokud se sejde 50% hlasů pro, pak vláda může začít s realizací
   příslušného plánu.

Pokud nechápete smysl hlasování o dodatečném mandátu pro vládu, pak
si možná v definici pojmu „demokracie“ pletete druhý a třetí pád, stejně
jako Václav Klaus. „Demokracie“ znamená „vláda lidu“. Ovšem je to vláda
koho, ne čemu. Volební lístek není bianko šek. Politici
ve volbách dostávají mandát realizovat pouze to, co slibovali v
předvolební kampani, ne cokoliv si zrovna zamanou. Pokud je potřeba
řešit nějakou novou významnou otázku, musejí k tomu dostat mandát
zvlášť.

Datum: 20. 3. 2012, Autor: Martin Doucha
Přečteno: 58x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 1 čtenářů, celková známka je 5.

Zdroj: Pirátské Noviny

Jak přesvědčit hejno o své vizi

Přátelé cizích lidí jsou lepší propagátoři než vy z toho prostého důvodu,
že oni jsou přáteli těch lidí a vy ne.

18. 3. 2012

Ale ještě než se pustíme do propagace, zamysleme se na chvíli nad podstatou
hejna.

V předchozí kapitole^* jsme hodně mluvili o
formálních strukturách hejna. Udržujte velikost pracovních skupin kolem sedmi
lidí, rozdělujte neformální skupiny blížící se k počtu 150 lidí na dvě. To
nejspíš překvapí ty z vás, kteří věří a možná i trvají na tom, že hejno musí
být bez vůdce a zcela spontánní.

*) Toto je úryvek z
připravované knihy Swarmwise. Ta „předchozí kapitola“ ještě
nebyla zveřejněna.

Já na organizace bez vůdců nevěřím. Kolem sebe můžeme pozorovat, že změny
přicházejí vždy, když je lidem umožněno navzájem se inspirovat k velkoleposti.
To je vůdcovství. To je přímo učebnicová ukázka vůdcovství.

Oproti tomu když máte obří shromáždění lidí, kteří jsou nuceni shodnout se
na každém kroku, včetně významu pojmu shoda a postupů pro její dosažení, pak
něčeho dosáhnete jen těžko.

Proto když budujete hejno, je nezbytně nutné, aby všichni měli pravomoc
konat v hejnu jen na základě vlastního přesvědčení, že to podle nich pomůže
naplnit jeho cíl — ale nikomu nesmí být dovoleno udělit si pravomoc
omezovat ostatní, ať už na vlastní pěst nebo početní převahou.

Tento koncept — že lidem je dovoleno, doporučeno a očekává se od
nich, že na sebe vezmou pravomoc mluvit a jednat jménem hejna, ale v žádném
případě pravomoc omezovat to samé právo ostatních — je pro spoustu lidí
těžko pochopitelný. Byli jsme tak důsledně trénováni vnímat moc jako moc,
nehledě na to, zda nad naším vlastním jednáním nebo nad jednáním ostatních, že
je tento zásadní rozdíl třeba aktivně vysvětlovat. Těmto mechanizmům se ještě
budeme podrobněji věnovat v páté kapitole, kde budeme probírat, jak vytvořit
pocit začlenění a zabránit vzniku obav při formování základní motivace
hejna.

Důsledkem toho pokud někdo věří, že hejno by v zájmu naplnění svých cílů
mělo provést určitý krok, pak stačí, aby se do toho sám pustil. Když ostatní
budou souhlasit, že tento krok je přínosný, přidají se k dané činnosti.

Jsou dva klíčové důvody, proč by hejno nemělo být bez vůdce. Určitě jste si
všimli, že se stále odvolávám na „jeho cíle“. Ty pocházejí od vás,
zakladatele hejna. Kdybyste hejnu dovolili začít diskutovat o smyslu vlastní
existence, okamžitě by ztratilo schopnost lákat nové lidi — kteří jsou
přece přitahováni k hejnu, aby dosáhli určitého cíle, a ne z nějakého obecného
pocitu společenské soudržnosti.

Druhým důvodem jsou přímo tyto mechanizmy, kultura hejna dovolující lidem
jednat. Tyto hodnoty budou pro úspěch hejna klíčové a jsou zvoleny a
ustanoveny vámi jako jeho zakladatelem. Když hejno začne diskutovat o svých
postupech pro řešení sporů, což vlastně znamená, že už ani neexistuje postup,
jak se shodnout na dosažení dohody, aktivismus nezbytný pro hlavní cíl uvízne
na mrtvém bodě.

Proto věřím, že hejna bez vůdců ve finále nejsou schopná dosáhnout
hmatatelné změny světa. Kostra, kultura a cíle hejna musejí vycházet ze
zakladatele. Ve firemním prostředí bychom tomu říkali „poslání a
hodnoty“.

Ale stejně tak věřím i v konkurenci mezi mnoha prolínajícími se hejny,
takže aktivisté mohou volně vplouvat a odplouvat z organizací, které nejlépe
vyhovují změně, kterou by ve světě chtěli vidět. Jedno hejno bojující za daný
cíl nijak nebrání ostatním dělat to samé, byť třeba s trochu jinou sadou
parametrů.

Takže závěrem tohoto malého introspektivního zamyšlení je, že vize
konečných cílů hejna pochází, a musí pocházet, od vás — jeho
zakladatele. Jenže jak ještě uvidíte, to vůbec neznamená, že byste mohli
ovládat poselství předávané každému jednotlivci nebo že byste se o to dokonce
měli snažit. Naopak byste měli podporovat pravý opak.

Vy dodejte vizi. Mluvit bude hejno.

Tradiční marketing tvrdí, že aby poselství proniklo, musí zůstat
konstantní. Moje zkušenost říká, že to jsou totální žvásty.

Je dost dobře možné, že rutinní vzorce nákupů nebo rutinní volební vzorce
lze ovlivnit pomocí slaboduchých zpráv typu jedna velikost pro všechny. Ale
když chcete aktivisty, lidi, kteří pro dobrou věc nelitují námahy, tak
hrajete úplně jinou hru.

Když hledáte aktivisty, tak vás nezajímají rutinní vzorce. Chcete lidi
překypující energií, kteří se cítí jako vládci světa a nemohou se dočkat, až
vlastníma holýma rukama něčeho dosáhnou.

Zkuste toho dosáhnout pomocí reklamy v televizi. To nejde. Ať za to
utratíte kolik milionů chcete, není to možné. (Nehledě na fakt, že hejna se v
první řadě formují v prostředích trpících nedostatkem peněz.)

„Člověk se nenechá zabít pro půl pence denně nebo bezvýznamné
vyznamenání. Abyste ho uchvátili, musíte mluvit k jeho duši.“ —
Napoleon Bonaparte

Náš jazyk je společenským odznakem. Záleží na naší volbě slov, stejně jako
na drobných detailech ve výslovnosti a načasování. Náš jazyk je odznakem
příslušnosti ke skupině, a co je důležitější, i vyloučení ze skupiny.

Když za vámi někdo přijde a řekne vám faktické tvrzení jazykem, který máte
přiřazený ke skupině, kterou nemáte rádi, s vysokou pravděpodobností to
tvrzení odmítnete jako nepravdivé, přestože skutečně může být pravdivé. Naopak
když vám faktické tvrzení řekne někdo, kdo se obléká, mluví a chová v souladu
s vašimi společenskými názory, s velkou pravděpodobností to tvrzení přijmete
jako věrohodné a možná ho blíže přezkoumáte později.

Zní to samozřejmě. Přesto to před nástupem hejn na scénu nikdo pro
propagaci myšlenek nepoužíval.

Postup je až směšně jednoduchý: vysvětlete svoji vizi všem a nechte tisíce
aktivistů přeložit vaši vizi do slov, která se hodí do jejich specifického
společenského prostředí. Nevytvářejte zprávu typu jedna velikost pro všechny,
kterou se všichni budou muset naučit. Ta jedna velikost nebude sedět
nikomu.

Dám vám konkrétní příklad. Když přednáším o příležitostech spojených se
zastaralostí kopírovacího průmyslu, dokážu mluvit v mnoha různých jazycích.
Kdybych měl přednášet davu liberálních podnikatelů, říkal bych něco
takového:

„Existuje tu obrovská příležitost v podobě zkrácení hodnotového
řetězce. Prostředníci kopírovacího průmyslu už do koncových produktů a služeb
nepřidávají žádnou hodnotu, a tak na fungujícím trhu sami od sebe vymřou.
Jenže je tu problém, protože jejich monopol tomu brání. Proto musíme tomuto
zkrácení pomoct, protože odstranění této režie umožní růst celkového trhu,
budoucí příležitosti pro umělce-podnikatele a nahrazení zastaralých pracovních
míst novými.“

Jenže kdybych přednášel temně rudým komunistickým skupinám, které oslavují
Frakci Rudé armády jako hrdiny, zvolil bych jiný jazyk:

„Podle mě je fantastické, že kulturní dělníci konečně převzali
kontrolu nad svými výrobními prostředky a že konečně mají možnost svrhnout
překupnické kapitalistické parazity, kteří na jejich tvrdé práci desítky let
profitovali. Měli bychom pomoct našim bratrům a sestrám tuto změnu uskutečnit a
vytvořit z ukořistěných zisků překupníků nová pracovní místa pro naši
kulturu.“

Z faktického hlediska jsou oba výroky zcela identické. Říkám v nich
naprosto tu samou věc. Jenže každá z těch formulací by na opačnou
skupinu nefungovala; vyrazili by vás ze dveří a zájem o vaše hejno by byl
nadobro ztracen.

Pravda, tato dvě prostředí jsou extrémní protiklady, aby byla podstata
jasná. Ale i nepatrný náznak nečlenství může způsobit, že vaše myšlenka a vize
bude v diskuzi zavržena.

Proto potřebujete aktivisty — tisíce — aby vaši vizi přeložili
do tolika různých společenských prostředí, kolik máte aktivistů. Jen tak budete
moci svou vizí uchvátit jejich přátele, až ta vize bude obalena jazykem
příslušného společenského prostředí.

Nemyslete si, že pro každé prostředí to zvládnete sami. Nemůžete ovládat
všechny detaily jazyka a společenských norem. To nikdo neumí. Já sice umím
zhruba přizpůsobit jazyk díky dlouholetému tréninku v různých prostředích, ale
nemohu snadno změnit svůj vzhled. Když na prezentaci dorazím v obleku a najdu
tam ležérní hipíky, tak jsem skončil. Ať potom řeknu cokoliv, jejich dojem už
to nezmění.

Také je důležité a nezbytné, aby vašim aktivistům bylo doporučováno nejen
vaši vizi překládat, ale také ji podrobně rozvíjet a uplatňovat na konkrétní
scénáře. V politickém hejnu to například znamená, že potřebují umět za pochodu
překládat obecné principy do konkrétní politiky a vyjadřovat ji v jazyce
vhodném pro dané prostředí — vždy bez nutnosti žádat o dovolení. Můžete
tu uplatnit pravidlo tří aktivistů, nebo můžete rovnou všechny zmocnit jen
tak. Když to začne fungovat bez jakéhokoliv centrálního plánování a kontroly,
hejno začne doopravdy létat.

Samozřejmě se v hejnu objeví lidé, kteří budou mít námitky proti tomu,
jak ostatní interpretují vizi a obecné principy. To nás přivádí zpět k rozdílu
mezi zmocněním samotných aktivistů a mocí plést se do práce ostatním. Nabízí
se zlaté pravidlo sítě: „Když vidíte něco, co se vám nelíbí, přispějte
něčím, co se vám líbí.“

Toto pravidlo je naprosto zásadní a vy ho musíte vymáhat.

Jedna z nejhorších věcí, které se mohou stát hejnu, je vznik kultury řízení
ze zadní sedačky, kde ti, kteří jednají, jsou za to trestáni — a vaší
zodpovědností je zajistit, aby lidé, kteří jednají, za to byli odměňování,
dokonce — zvláště — dokonce i když si myslíte, že neudělali úplně
správnou věc.

Jinak vznikne kultura řízení ze zadní sedačky, která trestá ty, kteří
podstupují riziko a dělají věci, ve které věří, což je kriticky důležité pro
inspirování zbytku hejna. Když se to neděje, protože lidé se bojí cokoliv
dělat, hejno vymře.

Výňatek z
připravované knihy

Toto je část pracovní verze připravované knihy Swarmwise, která vyjde
v první polovině roku 2012. Bude to návod, jak sehnat a vést desítky tisíc
aktivistů s cílem změnit svět k lepšímu bez přístupu k penězům, zdrojům nebo
slávě. Kniha je založena na Falkvingeho zkušenostech s vedením švédské
Pirátské strany od nuly do Evropského parlamentu a zabývá se všemi stránkami
vedení hejna aktivistů k úspěchu u běžné veřejnosti.

Původní zdroj: Rick Falkvinge Selling Your Vision With A Swarm.

Datum: 18. 3. 2012, Autor: překlad Martin Doucha
Přečteno: 12x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 0 čtenářů, celková známka je .