GreyLinkDC++

3 argumenty zastánců ACTA a proč neplatí

I podporovatelé ACTA se stačili kladně vyjádřit k této dohodě a my si jejich názory vyjasníme a uvedeme do souvislostí.

2. 2. 2012

V tomto textu vycházím z textu smlouvy ACTA na webu ministerstva průmyslu a obchodu.

„Obchodní dohody se takhle vyjednávají standardně, všechno bylo transparentní a český text ACTA je na webu.“—Ministerstvo průmyslu a obchodu

Předně,
smlouva ACTA není jen obchodní dohoda, protože obsahuje také
trestněprávní ustanovení. Český text dohody není na webu kvůli tomu, že
by ho tam ministerstvo
samo dalo, ale kvůli tomu, že si ho vyžádala Pirátská strana na základě
zákona o svobodném přístupu k informacím a že tento zákon ukládá
informaci, jakmile byla zveřejněna, umístit i na web. Dohodu iniciovaly v
roce 2006 USA, Japonsko a jejich obchodní partneři. Na dohodě se velkou
měrou podílel přes úřad USTR mediální průmysl. ACTA byla v EU
utajována, pak byla nečekaně podepsána na setkání zemědělců a rybářů a o
jejím podpise jsme se dozvěděli z tiskové zprávy japonského
ministerstva zahraničí. Pokud ministerstvo průmyslu a obchodu tohle
považuje za standardní, tak je něco špatně.

„Je třeba chránit duševní vlastnictví, takže podporuji ACTA“ — filmový producent Jan Svěrák

Věcná otázka, před kterou stojíme, nezní, zda chránit duševní
vlastnictví. Toho se ACTA vůbec netýká (čl. 3 odst. 2). ACTA se týká
toho, jaké prostředky vynucování mají být podle ní zavedeny na celém světě. A ty je třeba zvolit jako přiměřené, nikoliv extrémní, jak to dělá ACTA.

„V České legislativě se nic nezmění.“ —Ministerstvo průmyslu a obchodu

Normálního člověka vůbec nezajímá, jestli  se česká legislativa změní nebo ne, ale chce vědět, jaký by měla ACTA praktický
dopad. Praktický dopad ACTA je jednak v hrozbě privatizace Internetu do
rukou „podnikatelských kruhů“, změně legislativy cizích států, která
může důrazně zpřísnit hraniční kontroly, a vágnosti smlouvy. V tom, zda
je ACTA v souladu s evropským právem nemají jasno ani největší experti.
Legislativa znamená zákony, zatímco ACTA počítá s vlastními mimozákonnými
mechanismy. Například počítá s postupem, že si Evropská komise nebo
vláda pozvou na kobereček velkého poskytovatele a domluví se s ním, aby
poskytovatel začne dělat něco, co se nám uživatelům nelíbí. Třeba nám
může zabránit ve vyhledávání souborů torrent, kterými se sdílí např.
svobodný software. Nebo počítá s mezinárodním výborem ACTA, který bude
vydávat „dobrou praxi“ států ACTA. A při našem Hujerství a produkci
novel v poslanecké sněmovně je dost pravděpodobné, že změny přijdou. To
je cesta, kterou nechceme nastoupit, a proto jsme proti ACTA.

„Ustanovení o prohlídkách počítačů, mobilů a notebooků nejsou povinné, takže se nemusíme ničeho bát.“

ACTA
vznikala tak, že se původně velice přísné a konkrétní zákazy
nahrazovaly a) vágními formulacemi a b) povinnosti byly přepsány na
možnosti. Oba body jsou problém sám pro sebe.

a) ACTA zřizuje
zvláštní výbor, který bude vágní termíny smlouvy vykládat a bude tedy
vyvíjen tlak na zákonodárce, aby přejímali úpravu nikým nevoleného
orgánu velice pravděpodobně pod velkým vlivem mediálního průmyslu.
(Ostatně znáte někoho někoho jiného, kdo by platil copyrightovým
právníkům?)

b) „Proč tedy tyto možnosti v textu smlouvy vůbec jsou,
když nemají význam?“ zeptali se během vyjednávání nejvýznamnější
akademici. Evropská komise jim odvětila, že tato ustanovení sice nejsou
právně závazná, ale vyjednávající státy je chápou jako příklad dobré praxe. Už to samotné by stačilo, aby člověk proti smlouvě protestoval.

Zeptejme
se jinak: Chceme, aby náš Parlament schválil smlouvu, že
Česká republika může zavést
celní kontrolu dat v počítačích, na mobilech a přehrávačích, tedy
kontrolu protiústavní, která je ve zjevně nepřiměřená? A smlouva
ACTA je ještě přísnější, protože tuto kontrolu předpokládá a stát od ní
musí upustit (opt-in/opt-out). Anebo ještě jinak: Chceme uzavřít smlouvu
s USA, která zakotví možnost kontrolovat notebooky, porušovat tak právo
na soukromí a obtěžovat cestující? Američané si samozřejmě mohou dělat
na svém území, co chtějí, ale není žádný důvod, proč bychom takové
invazivní opatření měli stanovovat jako jednu z možností, která definuje
mezinárodní standard.

ACTA má potenciál změnit naše právo

Ukažme si závěrem jeden z dílčích problémů ACTA (takových nejasností je ACTA kvůli nedůsledné terminologii plná):

Čl. 23 odst. 3 ACTA: Každá smluvní strana zajistí, aby přinejmenším v případ[ě ...] porušení autorského práva [...] v komerčním měřítku bylo zavedeno trestní řízení a tresty.

Na druhou stranu náš „autorský“ zákon stanoví v § 43

Do práva autorského neoprávněně zasahuje
také ten, kdo vyrábí, kdo vyrábí, dováží, přijímá, rozšiřuje, prodává,
pronajímá, propaguje prodej nebo pronájem nebo drží k obchodnímu účelu
zařízení, výrobky nebo součástky nebo poskytuje služby, které b) mají
vedle obcházení účinných technických prostředků jen omezený obchodně
významný účel nebo jiné užití.

Pokud tedy někdo komerčně vyrábí program dekódující DRM, porušuje
podle českého autorského zákona autorské právo a podle ACTA musí Česká
republika přijmout trestněprávní úpravu, kterou dosud nemá, protože §
270 trestního zákoníku se týká pouze autorských práv k dílu, nikoliv
autorského práva jako právního odvětví:

Toto ustanovení se bude patrně muset změnit.

Datum: 2. 2. 2012, Autor: Piráti
Přečteno: 487x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

Protest proti ACTA 2. 2. v Praze: Program

Je tady den D. Dnes se rozhodne do jaké míry téma občanských práv a svobodného Internetu v české společnosti rezonuje. Co se tedy bude v Praze na Klárově (stanice metra Malostranská) od 2 do 5 dít? Přinášíme program protestu a praktické rady pro demonstraci v arktických podmínkách. 

2. 2. 2012
Na protestní shromáždění jsme pozvali všechny poslance a senátory parlamentu ČR. K nim navíc dvě politické strany, které protestní akci vyjádřily podporu – Stranu svobodných občanů a Stranu zelených. Moderovat shromáždění bude povětšinou předseda Pirátské strany Ivan Bartoš, případně další Pirát jelikož protest pořádáme.

Pozvánku na akci naleznete na webu Pirátů, Počet přihlášených na sociální síti Facebook, která ohrožuje naše soukromí přesahuje 7000 lidí. Podpůrné materiály k akci jsou zde.

Datum: 2. 2. 2012, Autor: pirati.cz
Přečteno: 268x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 4 čtenářů, celková známka je 1.25.

Zdroj: Pirátské Noviny

Web ODS hacknut, Anonymous vyzývají k odporu

V noci ze středy na čtvrtek byl napaden web Občanské demokratické strany. K útoku se přihlásilo hnutí Anonymous a na web umístilo text odsuzující mezinárodní dohodu ACTA, kterou Česko utajeně podepsalo právě před týdnem. Akce předchází dnešní demonstraci před začátkem jednání poslanecké Sněmovny.

2. 2. 2012
O útoku, informují Novinky.cz, ČTK i vysílání České televize. Web ODS.cz zřejmě nebyl poškozen, návštěvníka uvítala černá stránka s maskou Vendety a textem vysvětlujícím nepřípustnost obchodní dohody ACTA (náhled hacknutého webu). V samostatném textu vyzývají Anonymous prezidenta ČR, aby dohodu nepodepisoval. Poslední část textu je adresována médiím. Zde se Anonymous ohrazují proti označení „teroristé“: „Nejsme teroristé. Neubližujeme nevinným a bezbranným. Naším úmyslem není vyvolávat chaos bez příčiny, ale bránit svět před tyranií, kterou mu nyní chtějí vnutit vlády a podnikatelské lobby.“ 

Na webu byl i proklik, kterým bylo možno se dostat na funkční web ODS. Celý text Anonymous byl uzavřen citátem mluvčího ODS Tomáše Bartovského: „Náš web je standardně dobře zabezpečen. Už jsme čelili řadě útoků.“ Média o připravovaném útoku informovala již den předem, očekával se zřejmě jen další DDoS útok, díky kterému byly minulý týden přetíženy stránky vláda.cz, osa.cz a cpu.cz. Ve středu byl DDoS útokem zasažen i web poslanecké Sněmovny a musel být odpojen z veřejného přístupu.

Celý text Anonymous přinášíme níže. Web byl ovládnut kolem třetí hodiny ranní, správci webu ho dostali pod kontrolu kolem půl osmé ráno. V noci bylo zveřejněno další video československé skupiny Anonymous – Vyzva občanům 1.2. Obrací se k občanům Česka, aby se v obou zemích zapojili aktivně do odporu proti zkorumpovaným mocenským elitám.

Dnes bude veřejnost protestovat proti utajovaně přijaté mezinárodní dohodě na pražském Klárově. Demonstrace začíná od 14 hodiny, svolala ji Pirátská strany, vystoupí i zástupci dalších politických strana a další představitelé veřejného života, například novinář a bývalý člen Rady Českého rozhlasu Štěpán Kotrba. Podrobný program akce: Protest proti ACTA 2. 2. v Praze: Program

Prohlášení Anonymous na webu ODS.cz ze dne 2. února 2012:

» ACTA

ACTA staví zájmy vybraných mediálních korporací nad práva člověka. Kvůli ochraně duševního vlastnictví vybraných subjektů se my všichni musíme vzdát části svých práv.

ACTA předjímá, že každý z nás je zlodějem. Schválením ACTA nás námi volení zástupci zbavují soukromí ve jménu ekonomických zájmů kasty privilegovaných. Budeme monitorováni a kontrolováni v reálném i virtuálním světě.

ACTA legalizuje privilegované postavení úzké skupiny subjektů na trhu. ACTA klade všem lidem za povinnost chránit cizí duševní vlastnictví a to na vlastní náklady, ale prostředky, které určí ACTA. Budeme to tedy my, spotřebitelé, kteří zaplatí za ochranu duševního vlastnictví jiných.

Budeme to tedy my, kteří budou okradeni pod záminkou podezření, že my sami jsme kradli! Budeme okradeni o svá práva, majetek i důstojnost.

» Vzkaz politikům

Naši příliš drazí politici, lidé nebudou volit někoho, kdo nehájí jejich zájmy.

» Vzkaz médiím

Nejsme teroristé. Neubližujeme nevinným a bezbranným. Naším úmyslem není vyvolávat chaos bez příčiny, ale bránit svět před tyranií, kterou mu nyní chtějí vnutit vlády a podnikatelské lobby.

„Náš web je standardně dobře zabezpečen. Už jsme čelili řadě útoků.“

Tomáš Bartovský, mluvčí ODS

Vzkaz pro prezidenta

Vážený pane prezidente,

dne 9. 11. 2011 se usnesla vláda na tom, že Vám doporučí zmocnění zástupce naší republiky k podpisu smlouvy veřejně známé jako ACTA.

Již v minulosti jste ukázal, že se řídíte vlastním úsudkem i svědomím. Zmocněním zástupce ČR k podpisu smlouvy ACTA vyjadřujete svůj souhlas s omezením práv a svobod občanů České Republiky.

Budoucnost naštěstí ještě není ztracena, a proto Vás vyzýváme k využití Vašeho vlivu k nápravě. Nedovolte, aby běh našich životů diktovaly ekonomické zájmy jiných!

„ We are Legion. We do not forgive. We do not forget. Expect us“

Datum: 2. 2. 2012, Autor: haw
Přečteno: 238x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 5 čtenářů, celková známka je 1.2.

Zdroj: Pirátské Noviny

Až budou zavírat učitele…

Onehdy klidný a spíše stojatý rybníček českého internetu se již přes týden mění v rozbouřené moře. Na vině je český podpis pod skoro nevinně znějící obchodní smlouvou nazvanou Obchodní dohoda proti padělatelství, známou pod zkratkou ACTA.

1. 2. 2012
Její kritici (a nejsou to zdaleka jen poněkud radikální piráti, ale také slovutní profesoři práva z britských univerzit) smlouvě vytýkají, že by její zavedení mohlo vést k porušení řady lidských práv. Jako příklad bývá často uváděn článek 23, který zavazuje signatáře smlouvy, aby do svých právních předpisů zavedli paragrafy, které jakékoli porušení autorských práv v komerčním měřítku budou automaticky klasifikovat jako trestný čin. Zároveň má být trestným činem, zcela pochopitelně, i napomáhání tomuto trestnému činu. Komerčním měřítkem je pak fakt, že pachatel má z této obchodní činnosti přímou či nepřímou hospodářskou nebo obchodní výhodu.

Na první pohled by se mohlo zdát, že není jasné, proč by mělo vadit, že by padělání či masivní prodej kradeného softwaru měly být trestné. Jako obvykle i zde se ďábel skrývá v detailu. Tím jsou příliš vágní termíny „komerční měřítko“ a „nepřímá výhoda“. V zemi zatížené přehnaným právním pozitivismem, kde je zvykem doslova „dřenit“ zákon až na kost, lze začít okamžitě tuto část dovádět ad absurdum. Bude trestně odpovědný každý, kdo použije útržek písně do uměleckého remixu? Přeci může novou skladbu hrát někde za peníze? Budeme zavírat učitele, kteří namnoží pro studenty studijní materiál? Vždyť jim přeci dali nepřímou výhodu tím, že je ušetřili od placení nákladných učebnic. A tak by se dalo pokračovat.

Vypadá to absurdně, ale ACTA v základu nepočítá s žádnou podobou „fair use“ či využíváním materiálů v uměleckém díle a podobně. Je to jednoduché a důrazné jako v případě boje s terorismem. Mimochodem, na toto nebezpečí skryté v celé dohodě upozorňují nejen lidé z nevládních organizací, ale také právní experti z akademického prostředí.

Celá věc vypadá ještě šíleněji, pokud si uvědomíme základ celé konstrukce. ACTA totiž předpokládá, že nelegální stahování filmů a audiozáznamů způsobuje tak velké škody, že je třeba snížit jakoukoli hranici pro trestní odpovědnost a zavést opatření, která obvykle přijímáme v boji proti terorismu.

Jaké jsou ty skutečné škody? Opravdu je to tak, že by každý, kdo si stáhne film, na něj šel do kina? Tak se totiž počítá u nás škoda z nelegálního stahování. Počet stažení krát cena za vstupenku na film. Jenže realita je jiná. Výzkum objednaný švýcarskou vládou ukázal, že mladiství, kteří nejčastěji kradou filmy na internetu, mají poměrně nízký rozpočet, a pokud by si film nestáhli, prostě by na něj nešli, protože by neměli peníze na lístek. Holandský výzkum zase ukázal, že lidé, kteří si nelegálně stahují hudbu, častěji chodí na koncerty. Celá věc je tak zřejmě mnohem složitější.

Smyslem zákonů totiž nemá být maximalizovat užitek, ať již nahrávacích společností, tvůrců obsahu nebo jeho konzumentů. Smyslem zákonů má být nastolovat spravedlnost -ta vyžaduje, aby trest byl přiměřený škodě. Bez seriózní debaty o tom, jak nastolit rovnováhu mezi vlastnickými právy a ostatními právy a svobodami, se řítíme do pekel privatizace práva.

O autorovi: Josef Šlerka, pedagog na FF UK, šéf výzkumu společnosti Ataxo e-mail: josef.slerka(zav)gmail.com

Článek vyšel v Lidových novinách 1. února 2012. Šíření informací nelze zastavit.

 

Datum: 1. 2. 2012, Autor: red
Přečteno: 935x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 29 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny

2. 2. 2012, 2:42

Zdroj: Pirátské Noviny

„Omezení práv jednotlivce při užívání internetu za účelem vyšší ochrany autorských práv není řešením. Přestože krást se nemá,“ vysvětluje stanovisko TOP 09 předseda expertní komise pro ICT Jaroslav Poláček.

TOP 09 je pro odpovědný přístup k duševnímu vlastnictví a ochraně
autorských práv. Situace však není řešitelná zásahem do osobních svobod
jednotlivce, a to ani v podobě přenesení odpovědnosti na poskytovatele
připojení k internetu. Důrazně také trváme na tom, že pouze orgány činné
v trestním řízení mají právo na základě důvodného podezření provádět
identifikaci uživatelů. Nevidíme důvod, pro který by toto právo bylo
přeneseno na nositele autorských práv.

TOP 09 oceňuje, že ACTA, která byla připravována v mnohem tvrdší
podobě v roce 2010, prošla výraznou změnou. Její přínos vidíme zejména
v ochraně před průmyslovým zneužíváním autorských práv – dovozu padělků
či výrobě nejrůznějších falzifikátů. V této souvislosti vidíme jako
největší problém, že se k dohodě nepřipojila Čína, Indie, ani Brazílie.
Česká republika více vyváží, má proexportní ekonomiku a i my potřebujeme
ochranu na exportních trzích.

TOP 09 bude požadovat přesné informace a výklad od garanta
schvalování dohody, kterým je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Proto se
na tento úřad obrátí s dotazy, které budou směrovat k výkladu v
konkrétních diskutovaných bodech – zejména ochrana osobních údajů
(identifikace uživatele) a odpovědnost providerů.

V souvislosti s ACTA se píše o řadě domněnek, které vznikly díky
původně utajovaným jednáním o této dohodě. Dohoda ACTA podle našich
informací nezavazuje žádný členský stát EU k zavedení hraničních kontrol
občanů z jiného členského státu EU.

Zdroj: Pirátské Noviny

Cory Doctorow: Proč jsem kopirváč

Cory Doctorow, spisovatel sci-fi na plný úvazek, před pár lety napsal zajímavou úvahu, proč je pirátství nezbytné.

1. 2. 2012

Co na nějaké reformě kopírovacího monopolu vůbec záleží? Copak bez toho
můžeme o něco přijít?

Ano, o všechno.

Až do velmi nedávné doby byl kopírovací monopol průmyslovou regulací. Abyste
spadali pod působnost kopírovacího monopolu, museli jste provozovat nějaké
neobvyklé průmyslové zařízení — tiskařský lis, filmovou kameru, lis na
hudební nahrávky. Náklady na takové zařízení byly značné, takže pár tisícovek
navíc za služby zkušeného autorskoprávního právníka byl proti tomu pakatel.
Jen to do provozních nákladů firmy přidalo pár procentních bodů režie.

Když s chráněnou tvorbou přicházely do styku neprůmyslové subjekty (např.
lidé, školy, farnosti, atd.), dělali věci, které s kopírovacím monopolem nijak
nesouvisely: četli knihy, poslouchali hudbu, zpívali kolem klavíru nebo se
chodili dívat na filmy. Mluvili o tom. Zpívali si ve sprše. Převypravovali to
(s obměnami) dětem před spaním. Citovali to. Používali to jako námět pro
vymalování dětského pokoje.

Pak přišlo první dějství kopirvačky: analogové období, kdy se objevily
videorekordéry, kazetová dvojčata, fotokopírky a další primitivní kopírovací
technologie. Najednou bylo možné jen s domácím vybavením provádět věci, které
zasahovaly do oblasti regulované kopírovacím monopolem (kopírování,
vystupování, vystavování, adaptace). Na festivalech se občas v burzovních
koutcích objevovaly mizerně svázané fanouškovské „povídky“,
puberťáci si navzájem předváděli vlastnoručně namixované kazety, mohli jste
zajít k sousedovi s filmem z HBO na VHS kazetě a uspořádat si filmovou
party.

A přitom tohle všechno bylo relativně bezpečné. Přestože tyto činnosti
byly právně pochybné (samozřejmě, velcí držitelé práv je považovali za
atomové bomby v kufříku, přirovnávali videorekordéry k Bostonskému škrtiči a
slibovali, že „domácí nahrávání na kazety zabíjí hudbu“), cena
jejich potírání byla příliš vysoká. Vydavatelé a nahrávací společnosti a
studia nemohli sledovat, co děláte doma a v práci a na party a na festivalech,
ne bez rozsáhlé sítě placených udavačů, jejichž platy by výrazně překročily
jakékoliv finanční ztráty.

Pak přišel Internet a osobní počítače. Tyto dvě technologie představují
smršť, která přenesla obyčejné aktivity obyčejných lidí do říše kopírovacího
monopolu: každá domácnost má nástroje k páchání hromadného porušování monopolu
(osobní počítač) a toto porušování probíhá přes veřejný kanál (Internet),
který lze levně monitorovat, což umožňuje proti obyčejným lidem levně
zasahovat po tisících.

Ba co víc, Internetový provoz je mnohem náchylnější k prohřeškům proti
kopírovacímu monopolu než jeho offline obdoby. To protože každá transakce na
Internetu vytváří kopie. Internet je systém na efektivní kopírování mezi
počítači. Zatímco rozhovor ve vaší kuchyni vytváří jen deformace vzduchu
zvukem, stejný rozhovor na síti vytváří tisíce kopií. Při každém stisknutí
klávesy je informace o stisku několikrát zkopírována uvnitř vašeho počítače,
pak do modemu, pak do celé řady routerů, dále (často) na server, který může
vytvořit stovky jak dočasných, tak trvalých kopií, a pak druhé straně
rozhovoru, kde mohou vzniknout další tucty kopií.

Kopírovací zákon považuje kopírování za vzácnou a výjimečnou událost. Na
Internetu je kopírování automatické, hromadné, okamžité, neustálé a zadarmo.
Přilepte si na dveře kanceláře jeden vytištěný díl Dilberta a kopírovací
monopol tím neporušíte. Vyfoťte pak dveře svojí kanceláře a fotku nahrajte na
svůj web, aby si ji mohli prohlížet ti samí kolegové, a porušili jste
kopírovací monopol, a protože kopírovací zákon považuje kopírování za tak
vzácnou činnost, stanovuje za to tresty v řádu stovek tisíc dolarů za každý
prohřešek.

Pro všechny ty věci, které děláme s tvorbou — všechno to diskutování,
převypravování, zpívání, herectví, kreslení a přemýšlení — máme název:
říkáme tomu kultura.

Kultura existuje dlouho. Déle než kopírovací monopol.

Existence kultury je důvod, proč kopírovací monopol má hodnotu.
Fakt, že máme neukojitelnou touhu po písních na společné zpívání, po příbězích
ke společnému prožívání, po umění k prohlížení a přidávání do našeho vizuálního
slovníku, je důvodem, proč lidé za tyto věci platí peníze.

Řeknu to ještě jinak: příčinou existence kopírovacího monopolu je fakt, že
kultura vytváří trh pro tvorbu. Kdyby pro tvorbu neexistoval žádný trh,
kopírovací monopol by postrádal smysl.

Nevládne obsah: vládne kultura. Na filmy se chodíme dívat, abychom měli o
čem mluvit. Kdybych vás poslal na pustý ostrov a dal vám na výběr mezi vaší
kolekcí hudby a vašimi přáteli, jen sociopat by si vybral hudbu.

Kulturní imperativ je šíření informací: kultura jsou sdílené
informace. Čtenáři sci-fi tohle znají: ten maník naproti vám v metru s
křiklavě barevnou sci-fi knížkou v ruce je člen vaší skupiny. Skoro určitě
jste oba četli pár stejných knih, máte pár společných kulturních podkladů, pár
témat k hovoru.

Když uslyšíte píseň, která se vám líbí, zahrajete ji lidem svého kmene.
Když si přečtete knihu, kterou zbožňujete, strčíte ji do rukou svým přátelům a
pobídnete je, aby si ji také přečetli. Když shlédnete skvělý pořad, přitáhnete
své přátele k obrazovce, aby se dívali také — nebo najdete lidi, kteří
už ho viděli, a dáte se s nimi do řeči.

Tedy každý člověk oslovený tvorbou cítí potřebu ji sdílet. A protože na
Internetu je „sdílení“ to samé co „kopírování“,
dostáváte se tím přímo do hledáčku kopírovacího monopolu. Všichni kopírují.
Dan Glickman, bývalý kongresman a současný¹
šéf Motion Picture Association of America (největší maximalista kopírovacího
monopolu, jakého můžete potkat), se přiznal ke zkopírování dokumentu Kirbyho
Dicka This Film is Not Yet Rated (drtivá kritika klasifikačního
systému MPAA), ale omlouval to tím, že kopie byla „v [jeho]
trezoru“. Předstírat, že vy nekopírujete, znamená předvádět stejné
pokřivené pokrytectví jako Viktoriáni, kteří přísahali, že nikdy v životě
nemasturbovali. Všichni věděli, že sami lžou, a spousta z nás ví, že i všichni
ostatní lžou.

Jenže problém kopírovacího monopolu je, že většina kopírovačů se ke
kopírování otevřeně přizná. Většina amerických uživatelů Internetu se účastní
nelegálního sdílení. Kdyby se zítra povedlo sdílení zarazit, předávali by si
ty samé soubory — a ještě mnohem víc — vyměňováním pevných disků,
flash disků a paměťových karet (a kolovalo by tak víc dat, byť pomaleji).

Kopírovači buď vědí, že porušují zákony, a je jim to jedno, nebo nevěří, že
by zákon něco takového vůbec mohl postihovat, a myslí si, že trestné jsou jen
mnohem závažnější případy, například prodej pirátských DVD na ulici. Ve
skutečnosti kopírovací zákon trestá prodej DVD mnohem menší sazbou než
bezplatné sdílení těch samých filmů po Internetu, a při nákupu takových DVD
riskujete mnohem méně (díky mnohem vyšším nákladům na dopadení lidí
operujících ve skutečném světě) než při online stahování².

Navíc kopírovači pilně budují promyšlený étos co se smí a nesmí sdílet, s
kým a za jakých podmínek. Stávají se členy privátních sdílecích skupin,
dohadují se mezi sebou o pravidlech a slovy i činy vytvářejí přehršel
metazákonů, které odrážejí jejich kulturní chápání toho, co by měli dělat.

Smutné je, že tyto metazákony nemají vůbec nic společného s platným
kopírovacím zákonem. Ať je dodržujete sebepečlivěji, pořád nejspíš porušujete
zákon — takže když například děláte anime hudební videa (videa s
populární hudbou vytvořená jako důmyslný sestřih klipů z anime filmů —
vygooglujte si „amv“ pro příklady), můžete dodržovat veškerá
pravidla své skupiny, že je nesmíte pouštět lidem z venku a že smíte používat
jen určité zdroje hudby a videa, ale pořád pokaždé, když usednete ke
klávesnici, pácháte porušení kopírovacího monopolu za miliony
dolarů.

Není tedy moc překvapivé, že metazákony a kopírovací zákon existují v úplně
jiných světech. Vždyť přece kopírovací zákon reguluje co mezi sebou dělají
obří firmy. Metazákony regulují co spolu dělají jednotlivci v kulturním
prostředí. Co je tak překvapivého na tom, že mezi těmito sadami pravidel je
tak propastný rozdíl?

Je dost dobře možné, že mezi kopírovači a držiteli kopírovacího monopolu by
se dalo dosáhnout smíru: sady pravidel, pod kterou bude spadat pouze
„kultura“ a ne „průmysl“. Jenže kopírovači usednou k
vyjednávacímu stolu jen když se přestane prosazovat, že veškeré neschválené
kopírování je krádež a zločin a špatné. Když to slyší lidé, kteří vědí, že
kopírování je jednoduché, dobré a prospěšné, myslí si, že buď plácáte
nesmysly, nebo mluvíte o někom jiném.

Protože kdyby zítra bylo na Internetu vymýceno kopírování, byl by to
zároveň konec kultury na Internetu. YouTube by bez své studnice monopol
porušujících videí zmizel; LiveJournal by bez všech těch zajímavých malých
uživatelských ikonek a fascinujících pastebomb z knih, novinových článků a
blogů vypadal mrtvě; Flickr by bez všech těch fotek předmětů, děl a scenérií
chráněných kopírovacím monopolem, ochrannou známkou nebo čímkoliv jiným uschl
a rozfoukal by ho vítr.

Takové diskuze jsou důvodem, proč chceme věci, o kterých diskutujeme.
Fanfikci píší milovníci knih. Autoři videí na YouTube vás chtějí přimět
sledovat pořady, ze kterých je video sestříhané, a diskutovat o nich. Ikonky
na LiveJournalu dávají najevo blízký vztah k určité tvorbě.

Jestli kultura prohraje válku o kopírovací monopol, smysl kopírovacího
monopolu zemře s ní.

Poznámky:

1) Článek byl napsán v roce 2008. Dan Glickman z vedení
MPAA odstoupil v dubnu 2010.

2) Dle rozsudku Nejvyššího soudu je stahování
audiovizuálních děl pro osobní potřebu v ČR legální, protože spadá pod výjimku
v § 30 kopírovacího zákona (121/2000 Sb.); software se tato výjimka netýká. V
některých zemích je trestné i stahování audiovizuálních děl.

Původní zdroj: Cory Doctorow Why I Copyfight.

Datum: 1. 2. 2012, Autor: překlad Martin Doucha
Přečteno: 168x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 3 čtenářů, celková známka je 1.

Zdroj: Pirátské Noviny