GreyLinkDC++

Vyvrácení nebezpečného postoje „Nemáte-li co skrývat, nemáte se čeho bát“

Čas od času člověk zaslechne argument „nemáte-li co skrývat, nemáte se čeho bát“ jako obhajobu rozšiřování ještě agresivnějšího šmírování. Tento argument není jen nebezpečný, je také podlý a zbabělý.

1. 9. 2012

V komentářích k článku o švédkém registru DNA tento argument někteří použili – tedy že efektivita policejní práce by měla vždy být nadřazeným faktorem při budování jakékoliv společnosti. Nejčastěji se to vyjadřuje slovy „Nemáte-li co skrývat, nemáte se čeho bát.“ To je však velmi nebezpečný způsob myšlení. V debatách tento argument nejčastěji vytahují přívrženci Velkého bratra a používat ho je nebezpečné, zbabělé a nečestné.

Existují nejméně čtyři dobré důvody, proč tento argument odmítnout tvrdě a nekompromisně: Pravidla se mohou měnit, o své vině nerozhodujete vy sami, porušování zákonů je nezbytné pro pokrok společnosti, a soukromí je základní lidskou potřebou.

Pojďme se na to podívat podrobně. Důvody jsou seřazené od méně důležitých a jasnějších k důlěžitějším a méně zřejmým.

Zaprvé – Pravidla se mohou měnit: Jak je jednou agresivní šmírování nasazeno pro vynucování pravidel, se kterými souhlasíte, sada vynucovaných pravidel se může změnit způsobem, s kterým nebudete souhlasit ani trochu – ale pak je již příliš pozdě na protesty proti šmírování. Například můžete souhlasit s kamerami v každé domácnosti, aby se zabránilo domácímu násilí („a pouze domácímu násilí“) – jenže hned druhý den může nová politická síla u moci rozhodnout, že homosexualita bude opět nelegální, a začne používat stávající domácí kamery k prosazování nových pravidel. Jakýkoliv dohled proto musí být hodnocen z hlediska toho, jak by mohl být zneužit režimem horším než je ten dnešní.

Zadruhé – Vy sami nerozhodujete o tom, jestli se máte čeho bát: Sami si můžete z pohledu zákona připadat čistí jako lilie, jenže na tom nebude záležet ani trochu. Záleží pouze na tom, zda nespustíte výstražné signály v převážně automatizovaném sledovacím systému, ve kterém se úředníci dívají na mikroskopické detaily vašeho života skrz dlouhou papírovou rouru a hledají vzorce chování. Když budete každý pátek v noci dvě hodiny parkovat v ulici plné prostitutek, sociálka si z těchto dat vyvodí určité závěry a nebude je zajímat, že tam jezdíte pomáhat svojí staré babičce – která tam bydlí – s týdenním nákupem. Když budete na cestě autem z práce často parkovat u jistého baru, evidence řidičů si z toho vyvodí určité závěry o vaší způsobilosti pro vydání nového řidičáku – bez ohledu na to, že v tom baru podle vás dělají nejlepší sobí karbanátky na světě a nikdy jste si tam nedali jediné pivo. Pro lidi přestane být podstatné, jestli je daná činnost legální, a začnou své chování podrobovat samocenzuře, aby náhodou nespustili výstražné signály, čistě z pudu sebezáchovy. (Nezáleží na tom, že nespravedlivě obviněný by nakonec mohl být zproštěn obžaloby – během těch šesti měsíců vyšetřování vám nejspíš odeberou děti z péče, vyhodí vás z práce a nejspíš přijdete i o svůj domov.)

Dva a půl – Bod dva předpokládá, že šmírováním se aspoň získají správné údaje, jenže se znovu a znovu ukazuje, že to velmi často není pravda.

Zatřetí – Porušování zákonů je nezbytné pro pokrok společnosti: Společnost, která dokáže vynucovat všechny své zákony, se zastaví na mrtvém bodě. Myšlenka, že „pozatýkání všech zločinců je dobré pro společnost,“ je velmi nebezpečná, protože při následném ohlédnutí se může ukázat, že právě zločinci naopak byli v morálním právu. Když jste se jen před dvěma generacemi narodili jako homosexuál, byli jste zločincem od narození. Kdyby v 50. a 60. letech minulého století byla podobná úroveň šmírování jako dnes, lobbistické skupiny za sexuální rovnost by vůbec nemohly vzniknout; byla by to jen otázka pozatýkání organizovaných zločinců („a kdo by mohl protestovat proti boji s organizovaným zločinem?“). Kdyby v 50. a 60. letech byla podobná úroveň šmírování jako dnes, homosexualita by stále ještě byla nelegální a homosexuálové by byli zločinci od narození. Možnost porušovat nespravedlivé zákony je naprosto nezbytná pro pokrok společnosti a její schopnost zpochybňovat vlastní hodnoty, aby se mohla poučit z chyb a celkově jako společnost postoupit dál.

Začtvrté – Soukromí je základní lidská potřeba: Tvrzení, že pouze nepoctiví lidé potřebují nějaké soukromí, ignoruje základní vlastnost lidské psychiky a vytváří nepříjemný pocit silného znepokojení. Máme zcela zásadní potřebu soukromí. Když jdu na toaletu, tak za sebou zamykám dveře, přestože se tam nic tajného neděje: Prostě si jen tuto činnost chci nechat sám pro sebe, vede mne k tomu základní potřeba a každá společnost musí tuto potřebu soukromí respektovat. Ve všech společnostech, které ji nerespektují, občané odpověděli vzdorem a vytvořil si své vlastní oblasti soukromí mimo dosah vládního šmírování. Ne protože by byli zločinci, ale protože udělat něco takového je základní lidskou potřebou.

Na závěr by se dalo poznamenat, že tento argument také běžně používají státní orgány na podporu šmírování a cenzury nebo proti transparenci a svobodě slova. Pokud se chcete pobavit, můžete to obrátit proti nim, jak ilustruje Saturday Morning Breakfast Cereal.

Až příště někoho uslyšíte říkat „Nemáte-li co skrývat, nemáte se čeho bát,“ řekněte mu, že je to naprosto nepravdivý a nebezpečný argument, a odkažte ho na tento článek.

Autorem článku je Rick Falkvinge, zakladatel pirátského hnutí.

Datum: 1. 9. 2012, Autor: Přeložil: Petr Kopač
Přečteno: 422x
Zobrazit článek pro tisk



Doposud hodnotilo 11 čtenářů, celková známka je 1.45.

Zdroj: Pirátské Noviny

Tento článek byl vydán Neděle, Září 2nd, 2012 v 16:47 a byl zařazen do rubriky X. Pirátské Noviny Můžete navázat na odpovědi tohoto článku prostřednictvím zdroje RSS 2.0 Můžete zanechat odpověd, nebo vytvořit tzv. trackback z vaší vlastní stránky.