Pro koho jsou užitečné rozpočtové škrty a vyšší daně?
Posted on Duben 15th, 2012 by GreyLink in X. Pirátské NovinyPro koho jsou užitečné rozpočtové škrty a vyšší daně?
Vláda zvýší daně a omezí výdaje. Údajně, abychom se více nezadlužovali. Co bude výsledkem?
15. 4. 2012
Snížení výdajů sníží i poptávku po zboží a službách. Následovat bude
nižší poptávka po práci. Příjmy státu pocházejí ze zdanění práce, zboží a
služeb. Daňový výběr tedy klesne. I když vláda zvýší daně, velikost
trhu se nezmění, změní se pouze jeho struktura.
Vyšší zdanění zvýší ceny produktů. Příjmy lidí nevzrostou, proto nakoupí méně a klesne jim životní úroveň.
Vlády snižují lidem životní úroveň, protože jim zdánlivě nic jiného
nezbývá. Stále vyšší úroky z rostoucích dluhů dusí státní rozpočty.
Další zadlužování je stále dražší (vyšší úroky) a hrozí riziko
neschopnosti dluhy splatit.
Teoretický předpoklad, že budeme více pracovat a méně utrácet, může
fungovat pouze v případě, že budeme výrazně více vyvážet než dovážet.
Abychom mohli více exportovat, než dovezeme, musí někdo jiný více
importovat než vyvážet. Kdo to asi bude? Existuje nějaký takový stát?
Nutno dodat, že musí mít peníze nebo možnost si je půjčit.
Takovým státem bylo Řecko, je Španělsko, Itálie a další. Všechny tyto
státy svým zadlužováním umožnili exportovat Německu i nám své přebytky.
Brzy však i oni nebudou schopni splácet dluhy a přestanou se zadlužovat.
ECB jim „natiskne“ peníze (formou odkoupení dluhopisů) pouze na úhradu
dluhů. V Evropě tedy prostor pro náš zvýšený export asi nebude. Co budou
všechny země dělat s těmi přebytky. Komu je vyvezou? (vyvezeme?).
Možná nás zase zachrání USA. FED „natiskne“ peníze a za ně si v USA
nakoupí naše přebytky. Dělají to tak už desítky let. Teď jim to však
přestává fungovat, protože neumějí dostat peníze na trh.
Peníze emitují na trh banky pomocí úvěrů lidem, firmám a vládě. Všichni
už jsou příliš zadlužení a další úvěry a úroky (odměna za emitování
peněz) nejsou schopni splácet. I když poskytuje FED bankám peníze
prakticky za nulový úrok, nemají je banky komu půjčit. Další problém je,
že Čína už neví co s penězi, které USA pořád tisknou má dělat.
Ve zkratce lze napsat, že současná vláda chce řešit tzv. krizi tím, že
nás přinutí více pracovat a méně utrácet. Své přebytky vyvezeme do USA
nebo někam, kde natisknou peníze a někomu je půjčí, aby nám za přebytky
zaplatil.
Vyvstává otázka: Proč si ty peníze nenatiskneme sami? Údajně to nejde,
protože by to vyvolalo inflaci. To je však propagandou živený omyl.
Inflace vyplývá z převisu poptávky. Pokud by se natisklo přesně tolik
peněz, kolik je „přebytků“ nenastal by žádný převis poptávky a inflace
by se nekonala.
Problém není v „tisknutí“ peněz, ale v jejich distribuci. Peníze se
dostávají na trh pouze prostřednictvím bankovních úvěrů. Po splacení
úvěrů peníze zase zmizí, stejně jako vznikly. Jediné řešení by bylo
peníze „natisknout“ a jednoduše je rozdat. To však politikům připadá
šílené a banky by to připravilo o příjmy z úroků. Přitom by rozdání
peněz mnohé zcela reálně řešilo.
V atmosféře tzv. krize je zcela opomíjena skutečnost, že je všeho
dostatek. Ekonomika produkuje dostatek potravin, spotřebního zboží, domů
a bytů, všeho co člověk reálně potřebuje. Firmy jsou schopny bez
problémů produkovat mnohem více. Přebytek produktů a pracovní síly
neustále narůstá. Problém je pouze s penězi a jejich distribucí mezi
lidi. Lidi, státy a firmy nemají peníze. Lidi nemohou prodat práci,
firmy nemohou prodat služby a zboží. Problémem je nedostatek prostředků
umožňujících provést směnu práce, služeb a zboží.
Není to porucha trhu. Je to zákonitý důsledek jeho vývoje. Z hlediska
výroby a trhu není valného rozdílu mezi strojem a člověkem. Pokud stroj
nebo člověk nepřináší zisk, nevyplatí se je majitelům provozovat. Stroj
lze vypnout nebo sešrotovat. Nezaměstnané musí živit ostatní pracující
(systém státního přerozdělování je tak nastaven), čímž rostou celkové
náklady na práci. Většinu práce lze koupit na globálním trhu. Z hlediska
trhu je stát zásobárnou pracovní síly. Trh se snaží zcela zákonitě
vyrovnat náklady na pracovní sílu. Náklady státu jsou nákladem
„zásobárny“ pracovní síly, které jsou v důsledku součástí nákladů práce.
Proto vzniká i tlak na globální vyrovnání nákladů států.
Globální kapitál prostřednictvím trhu vyvolává na státy s vyšší životní
úrovní tlak, aby své náklady přizpůsobili úrovni nákladů v rozvojových
zemích. Přesuny (úbytek) peněz tlačí na lidi v těchto státech, aby svou
životní úroveň snížili na úroveň rozvojových zemí.
Levicové a pravicové vlády tzv. demokratických států se globálnímu
tržnímu tlaku přizpůsobují a snížení životní úrovně realizují. Ekonomové
nutnost snížení životní úrovně zdůvodňují krizí a lidé tomu věří.
Ve skutečnosti žádná nutnost snížení životní úrovně neexistuje. Všechno
co lidé potřebují ke spokojenému životu dokáží v dostatečném množství
vyrobit a vyrábějí. Jediný problém je, že při tom vzniká menší zisk než
by mohl.
Pokud se vlády nevymaní z područí finančního systému, který tlačí na
maximalizaci zisků, bude životní úroveň v Evropě klesat až na úroveň
rozvojových zemí.
Politické strany i lidé se vyčerpávají ve sporech o to, která skupina
obyvatel si více „utáhne opasek“ v zájmu zisků globálního finančního
systému, který uctívají jako nejvyššího boha. V dlouhodobém horizontu
klesne životní úroveň všem, kromě těch, co žijí z kapitálových výnosů.
Propaganda šíří iluzi, že se bez globálního finančního systému zhroutí
svět. Zatím tomu většina lidí tomu věří.
Dokud se lidé finanční nadvlády zprostředkované politiky a bankami
nezbaví budou se mít stále hůř. Vše co ušetří, se přemění v zisky těch,
kteří drží majetek desítky či stovky let.
Pozn.: V českých podmínkách se navíc ještě část rozkrade.
Operace Anonymous:
Datum: 15. 4. 2012, Autor: Ivo Vašíček
Přečteno: 649x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 23 čtenářů, celková známka je 1.52.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)