Petr Koubský: Digitální svět si říká o nová pravidla
Posted on Leden 31st, 2012 by GreyLink in X. Pirátské NovinyPetr Koubský: Digitální svět si říká o nová pravidla
Zákazník stojící na bitevním poli mezi zábavním průmyslem a piráty se dnes dostane k ledasčemu, aniž by zaplatil. Současně je mu ale jasné, že nic není zadarmo.
31. 1. 2012
Hackeři útočí na weby státních orgánů. Česká vláda podepsala jakousi protipirátskou dohodu. V USA se měl projednávat zákon proti pirátům, ale sešlo z toho kvůli masovým protestům. A FBI zatkla na Novém Zélandu stotřicetikilového Němce s nepravděpodobně znějícím jménem Kim Dotcom, protože prý okradl nahrávací společnosti o půl miliardy dolarů. To všechno za poslední dva týdny. Co se to děje?
Pro vysvětlení zajděte do kteréhokoli obchodu s cédéčky. Něco tam chybí, že? Ano – zákazníci. Podle IFPI, Mezinárodní federace hudebního průmyslu, každoročně klesá prodej hudebních CD zhruba o 30 procent, přičemž tento trend trvá již několik let. Hudba, jak známo, se nekupuje, hudba se stahuje. Právě z takových webových stránek, jako byl Megaupload pana Dotcoma. S filmy a televizními seriály je to podobné. Nejnovějším přírůstkem na pirátských webech jsou pak elektronické knihy.
Analogová data je obtížné kopírovat, stojí to peníze a kvalita se zhoršuje. Představte si knihu v kopírce nebo starou gramofonovou desku přepisovanou na magnetofonový pásek. Digitální data se naproti tomu kopírují snadno, víceméně zdarma a kopie je totožná s originálem. Představte si hudební klip stažený z YouTube, který právě teď posíláte přes Bluetooth ze svého telefonu do kolegova.
Konec přechodného období
Nová realita zpravidla vyžaduje nová pravidla. Když se na silnicích objevila auta, bylo zapotřebí předělat předpisy, jež platily v době koňských povozů. Postupně se zavedly registrační značky vozidel, dopravní značky u silnic, minimální věk řidiče, technické požadavky na vozidla a tak dále. Karl Benz poprvé vyjel se svou motorovou tříkolkou v roce 1885. Dopravní předpisy podobné dnešním platí v Evropě od třicátých let minulého století. Přechodné období tedy zabralo čtyři desetiletí plné sporů a mudrování.
Technický pokrok se od té doby zrychlil, schopnost lidstva vstřebat jej nikoli, což je jeden z důvodů, proč se mezi moderními technologiemi občas cítíme nesví. Digitální hudba na CD se prodává od roku 1983. Doopravdy se věci daly do pohybu až v polovině devadesátých let díky třem novým vymoženostem, jsou to levné vypalovačky, filmy na DVD a všeobecně dostupný internet. O málo později přišel Napster, masové rozšíření formátů MP3 a MP4, ještě později torrenty a Pirate Bay. Jestli nevíte, co to je, zeptejte se nějakého dvanáctiletého dítěte, všechno vám to názorně předvede.
Karty jsou rozdány. Na jedné straně mocný, protože bohatý zábavní průmysl. Patří mu práva na hudbu, filmy a knihy, z těch práv plynou peníze a těch peněz se nechce vzdát. Na druhé straně jsou stovky milionů posluchačů a diváků, kteří nechtějí platit velké částky za to, co je snadno k dispozici zdarma.
A pak je tu širší kontext. Mezinárodní dohoda ACTA, k níž seČR přihlásila a slíbila, že ji včlení do národní a evropské legislativy, posiluje ochranu značek a usnadňuje postih pirátů, ať nabízejí download hudby nebo falešné adidasky.
Kromě toho se však může dotýkat generických léků, geneticky upravených osiv a dalších věcí daleko závažnějších než hudba či filmy. Veřejnost zatím neměla mnoho možností se s ACTA seznámit, natož se k ní vyjádřit. Na to je pravá chvíle právě teď. ACTA je nebezpečná právě tím, jak je potenciálně dalekosáhlá a nevypadá – mírně řečeno -jako dobrý nápad.
Čistokrevné zlo
Vraťme se však k zábavnímu průmyslu. Jeho lobbování vedlo v USA k návrhu dvou zákonů známých jako SOPA a PIPA. Měly se projednávat minulý týden, ale Kongres je nakonec vrátil k přepracování – jednak proto, že stávající znění odmítl prezident Obama, jednak pod vlivem celosvětové vlny protestů. To neznamená, že tyto zákony nakonec nevzniknou. A také to neznamená, že si americké i jiné úřady nemohou došlápnout na piráty už teď, což ukázal právě zásah proti panu Dotcomovi a jeho společníkům.
Megaupload a podobné stránky fungují jako obrovské skladiště souborů připravených ke stažení do vašeho počítače. Může v nich být cokoli, v praxi to z velké části je copyrightovaný materiál – hudba a filmy. Stahovat může každý, ale když chcete přijatelnou rychlost nebo větší objem, musíte si připlatit. Některé takové stránky vyplácejí prémii za přidání – upload – populárního obsahu, tedy takového, o nějž je zájem při stahování. Ať si provozovatelé říkají, co chtějí, je to infrastruktura vytvořená především pro porušování copyrightu, a to proto, že se na poplatcích za stahování dá slušně vydělat. Velké downloadové stránky nikdy nejdou hlavou proto zdi: kdykoli se majitel práv ozve, příslušné soubory mažou, někdy to dělají i preventivně. Přesto jsou pro showbyznys čistokrevným zlem.
Oboustranná demagogie
V zásadě je situace celkem přehledná, zamotává ji však demagogie na obou stranách dělicí čáry. Zábavní průmysl má pravdu, když říká, že tvůrci musí dostat zaplaceno, aby mohli tvořit. Umělci však v dnešním showbyznysu dostanou jen kolem 10 procent z tržeb, což tento argument značně oslabuje. Hájit příjmy tvůrců není totéž jako hájit dnešní obchodní model postavený na prodeji nosičů. Existují lepší možnosti, jimž se však hudební a filmové společnosti budou bránit tak dlouho, dokud budou na stávajícím uspořádání vydělávat aspoň něco. (A některé z nich možná ze setrvačnosti i déle.)
Byznys a politici také ignorují nežádoucí vedlejší účinky zesílení protipirátských zákonů. Táž infrastruktura, která k vám doručí poslední album Black Eyed Peas, může též sloužit disentu v diktaturách, bývalým členům sekt, každému, kdo má dobré důvody být na internetu anonymní. Hon showbyznysu za penězi je může vážně poškodit. Kromě toho: copyrightovaného materiálu je všude kolem nás tolik, že důsledné uplatnění budoucí tvrdší legislativy by vedlo k vypnutí YouTube, Googlu, Seznamu… což zatím snad nemá nikdo v úmyslu, ale už existence hypotetické možnosti je nepříjemná.
S posouzením postojů druhé strany, tedy „pirátů“, to je složitější, protože nejsou homogenní. Jejich místní politická větev, Česká pirátská strana, například navrhuje jen zrušení postihu za nekomerční užití díla (který u nás ostatně existuje jen u softwaru, ne u hudby a filmů) a zkrácení ochranné doby autorského zákona na deset let. To jsou tak mírné požadavky, že se snadno vejdou do politického mainstreamu. K pirátům se ale může verbálně přihlásit každý, například anonymní autor manifestu, který říká (pravopis ponechán): „Když se však vláda rozhodla, vzít nám poslední kousek ráje, ničením naši poslední svobody internetu, měli vědět, že Anonymous a další sympatizanti to jen tak nenechají.“ Tam je pak rozumná diskuse těžká. Mimochodem šašci shazující vládní weby nejsou žádní hackeři, ale drobní vandalové – analogie pouličních sprejerů. Nepůsobí reálnou škodu, stejně jako počmáraná vrata banky neohrozí její provoz. Škoda, že tomu nechtějí rozumět média.
Patří k lidské povaze chtít něco za nic a patří k povaze světa, že to nejde. Budoucnost copyrightu spočívá v prodeji levných digitálních nahrávek, jak to dnes umožňuje celosvětově iTunes či eMusic (a mnoho dalších), u nás třeba Supraphon a Indies Records. Vedle toho se jistě pořád bude stahovat, pirátství se nepodaří vymýtit, přesune se pokaždé někam jinam. Tvůrci si vydělají jako dnes, ne méně, ne více. Zábavní průmysl trochu zhubne, na jeho úkor ztloustnou noví zprostředkovatelé: Apple, Google, Amazon. Zkrátka pojede se dál.
Članek Petra Koubského vyšel v Lidových novinách 30. ledna 2012. Šíření informací nelze zastavit. Zdroj fotografie: Lupa.cz
Datum: 31. 1. 2012, Autor: Petr Koubský
Přečteno: 514x
Zobrazit článek pro tisk 
Doposud hodnotilo 2 čtenářů, celková známka je 1.
Komentáře k článku
Zdroj: Pirátské Noviny
Loading ...
Příspěvky (RSS)